XIV ÚVOD. počet hostí při korunování Václava II od Lutolda, faráře v Ústí nad Orlicí, od Herlina, mar- šálka markraběte Karla, zprávu, pro mnoholi koní píci rozdal při svatbě sestry Anny s Ottou, vévodou rakouským, která se r. 1335 v Jaroslavicích odbývala; o papeži Coelestinovi V od Wal- thera, kanovníka kostela Pražského; o některých podnicích císaře Jindřicha VII v Italii od praž- ských měšťanů Fricka od Kokotů a Eberlina od Kamene, od tělesného lékaře Jindřicha VII Miku- láše z Fuldy měl zprávu o císařově otrávení a od jiných jiné. 44) Někdy si Petr i zasílání zpráv zamluvil, tak u př. u Jindřicha, sekretáře krále Jana, r. 1331 před výpravou do Slezska a potom do Rakous, a léta následujícího (1332) o cestě králově k papeži a pořízení jeho u dvora papež- ského. 45) Z toho ze všeho viděti, že zprávy Petrovy jsou z pravidla spolehlivé. K tomu ke všemu provází i možnost a snahu zprávy takové si opatřiti zároveň i spravedlivost jeho posudku a vůle pravdu čistou a nezkalenou pověděti. Když u př. krále Jana pro jeho činy haní, kdežto jej dříve chválíval, odůvodňuje Petr změnu tu, že ne on v posuzování, nýbrž král v chování svém se změnil. Petr byl muž zbožný, dobro církve vždy na zřeteli mající, a přece dotýká se chyb, když papežové k tomu dali příčinu. Tak pojednávaje o návratu biskupa pražského Jana IV z Avinionu a dotýkaje se škod, jež mu jedenáctiletým nedobrovolným pobytem jeho u papežského dvora vzešly, neštítí se rozmarně položiti u vypravování své tehdejší pořekadlo: „Curia Romana non pascit ovem sine lana.“ 46) Nechuť opata Petra proti jednotlivým osobám, zvláště k Jindřichovi korutanskému a některým členům šlechty české jest patrna; ale není na úkor jeho pravdomluvnosti, neboť se i při nepřátelích o dobrých stránkách jejich činnosti zmiňuje: jdeť mu především o pravdu. Také národnost jeho úsudku nekalí. Petr, jsa patrně rodem Němec, zdomácněl v Čechách tak, že co do národnosti obyvatelstva nečiní ani žádných rozdílů, všude na jevo dávaje vroucí lásku k zemi, v níž našel nového domova, a nejvřelejší účastenství s osudy jejího obyvatelstva. Opat Petr ne- obával se ani pravdu pověděti, jak to z přečetných míst jeho kroniky a především z přísného posuzování činů krále Jana viděti. A tak můžeme míti ke zprávám Petrovým největší důvěru; ně- které poklesky tu a tam se vyskytující (v našem vydání dle možnosti v poznámkách vytknuté) ne- staly se úmyslně ani nedbanlivostí, nýbrž jsou chyby, jaké se každému z rozličných příčin při- házejí, a soudný badatel je pomocí pramenů jiných ne nesnadně může napraviti. Kronika zbraslavská nezůstala vrstevníkům Petrovým neznáma. Loserth ukazuje v příčině té ke spisu „Monachi Fürstenfeldensis chronica de gestis principum“; nejpatrněji však viděti to jest z kroniky Františka Pražského, který ji hned po smrti Petrově místy doslovně do své práce 47) opsal. 11) Viz str. 76, 329, 64, 196 a 197. 15) Str. 309, 310, 314. 46) Str. 300. Srovnej též verše níže položené, ale týmže duchem psané. 47) O pilné spisovatelské činnosti Petrově a zvláštní obratnosti v skládání veršů a rýmů dávají svědectví vedle naší kroniky i jiné jeho práce literární, s nimiž nás zvláště Loserth seznámil. Tak jedna báseň nábožného obsahu (For- mula domini Petri abbatis Aulae Regiae composita in aedificationem fratris et monachi devoti) (Mittheilungen des Vereins für die Gesch. der Deutschen in Böhmen, dílu XIV str. 149—155), dvě knihy kázání na důležitější svátky církevního roku (Die geistlichen Schriften Peters von Zittau, Sitzungsberichte der k. Akademie der Wissenschaften in Wien, dil XCVIII, str. 379 a násl.), diplomatář za jeho času v klášteře založený, jehož se zachovaly v archivu vysoce dů-