15 obú práv,1) pisaře zemského, a nebylo-liby kterého, JMt s panskú radú jej usad. A má se jich také ptáti, mají-li oni také své menší úředníky sudí, ko- morníky a pisaře, jakož jest obyčej starodávní, také purkrabí Olomúckého a Brněnského. Tak prvé bývalo, ale již nyní za krále Vladislava slavné paměti a nynějšího krále Ludvíka JMti pána našeho milostivého žádných purkrabí není, a již jediný komorník a jediný sudí u obojího práva a ještě praví, že se nemají nač vychovati. Pak, to zřídě, JMt má opatřiti sám skrze se neb hejtmana svého, aby práva zemská provolána a puštěna byla chudému i bohatému2) k spravedlnosti. Než obyčej jest, jakožto svobody ukazují, že berně pánu země od staro- dávna3) se dává při přijímání JMti za pána a mají se všickni obyvatelé s JMtí umluviti o berni zemskú obyčejnú ku pomoci JMti podlé svobod, aby i ochrance tím4) dostatečnější ku právóm býti mohl i své potřeby s lepším do- statkem jednal.5) K kteréžto berni jí vybírání výběrčí mají se dáti pánem země stavu panského a rytířského a ji provolati, aby jim nešena byla. Tu ti vyberúc mají JMti z ní počet učiniti a JMti ji vydati a JMt s ní učiní a obrátí, jak a kamž ráčí a dokudž na ni sedú, mají z ní stravu míti slušnú a to, což na osobu uloženo jest za práci, totiž to bývalo každé osobě L kop groší bílých, ale pán země můž více dáti a pro pisaře z každého poddými6) haléř. A když- 2) 3) 4) 5) 6 1) Kn. Tov. tišt., pak XII. f. 9, M. VI. 4 mají „obnovení práv“; exempl. Žerot. a Ol. VII. 24: „obnov práv“, kteréž to čtení patrně povstalo z toho, že pismeno u podle spůsobu psaní onoho věku tak postaveno bylo, že otročtí opisovatelé je měli za n, čtouce místo „obuov" — obnov. A ti, jimž slovo „obnov" místo „obuov" se nehodilo do kontextu, měli to za imperativ sem se nehodící anebo za zkrácení a přeměnili to v „obnovení práv“ ač toto čtení dokona připustiti nelze, jelikož v žádném pamětníku nelze naleznouti výraz „obnoviti právo“ nybrž jen: osaditi, pustiti, provolati atd. Má- me tedy čtení: „obú“ za správné a to tím více, jelikož za Ctibora Tov. byli ještě dva sudí a dva komorníci, jedni v Olomúckém a jedni při Brněnském právě. Kn. Tov. I. C. 19 po tom slově má: „a než ta se pustí, mají se prvé s JMtí od země umluviti o berni zemskú.“ Kn. Tov. tišt., exempl. Žerot., Ol. VII. 24 mají: „že berně pánu země starodávná“; — XII. f. 9, M. VI. 4, Ol. III. I. 10. mají: „že berně pánu země starodávní“; I. C. 19. těchto slov docela nemá. Čtení kn. Drn. zdá se nám nejsprávnější a máme za to, že v kn. Tov. předložka „od“ nedopatřením opisovatelovým vynechána byla. Neb ně- kolik řádků výše nachází se v kn. Tov. též ono slovo ve formě „obyčej starodávní“ tedy na í a bezprostředně u statného jmena, kdežto na tomto místě dvěma slovy od statného jmena odloučeno jest; v článku: o knížectví Opavském má kn. Tov. též: „od starodávna.“ Pak to nebyla berně starodávní nezměnná, nybrž země se o ni smluvila pokaždé s králem a výše její se měnila; byla to tedy berně od starodávna ustanovená Kn. Tov. tišt. má mylně „těm“; exempl., z něhož vydání učiněno, má ovšem psáno „tiem“, ale taktéž a jmenovitě v tomtéž odstavci několik řádků níže piše: vybíranie, s nie atd., kdežby se nemohlo čísti: vybíraně, s ně atd. čtení: „aby i ochrance — dostatkem jednal“ přijali jsme podle I. C. 19 místo čtení kn. Drn.: „aby i ochrana tím dostatečnější ku právu býti mohla i JMt své potřeby k lepšímu svému s dostatkem jednal.“ Nám se zdá čtení v I. C. 19. nejspravnější; neb hledě ku slovům kn. Tov. str. 73: „neb se pánu země proto i berně zemská dává v přijímání jeho, aby spravedlivosti dopomáhal“ — mysleti zde slušno na povinnost krále, ruku nad uraženým právem držeti a jemu ochráncem býti. Kn. Drn. M má: „poddýnu“ kn. Tov. Žerot. pak XII. f. 9. mají: „poddání“; z těchto čtení vidno, že v XVI. a XVII. věku na Moravě již se vytratil význam slova „poddý- mí.“ Poddýmí, čili podýmné byla totiž daň z domů městských placená; svědčí jednak o tom slovo samo (to, co pod dýmem t. j. pod komínem jest, tedy dům, odkudž v polském jazyku znamená podaymować tolik co ubytovati; jako v hornictví znamená zdýmadlo tolik co huť,) jednak slova práv Hor. Kut: „poddýmí a od kterýchžkoli po- platkův městských nemůž se žádný brániti.“ V sněmovních usnešeních slove tento poplatek „daň z domů“, která jen v městech vybírána byla, kdežto daň lidu selskému ukládaná slula „skopné“, poněvadž z každé kopy pšenice atd. po půl groši bílém, aneb jak se právě ustanovilo, daváno bylo. K tomu nelze mysliti, že by pisař byl dostal od každého domu v zemi jeden haléř. Říkáno také: poddýmná slepice, poddýmný oves atd. t. j. plat za užívání lesu panského, zvláště za právo, rozličné stavební dříví