LV na pohnaného: „jakož při póhonech, když póvod póhonu nestojí, páni soudce póhony vymazati ráčí a ten, ktož pohnán byl, žádné pokuty nenesl a skrze to póhonové pořád souzeni býti nemohli, i na tom jest zóstáno: kdyžby koli póhon prožalován byl po třikráte a póvod a pohnaný nestáli, tehdy aby předce póhon vymazán byl. Pakliby pohnaný nestál a původ žádal, tehdy má po- kuty propadnúti pět kop groší, však proto ten pohnaný má předce tomu, ktož ho požene, ten soud odpovídati a práv býti; pakliby nestál k tomu póhonu bude moci naň ústanné dáti na při, oč ho žene tak jakž se prvé zachovávalo; a ten, na kohož na těch pět kop groší ústanné dáno, bude povinnen, těch pět kop groší na posudku tomu, ktož ho pohnal, položiti a spraviti. A pak-li by toho neučinil, ten, ktož na něm těch pět kop groší ustál, bude moci naň zvod ručiti podlé práva, tak jako by na tu sumu přísud panský měl.“ (Sněm. pam. kn. I. 40). O vinách půhonných. Viny půhonné byly jistým poplatkem, který se dával úředníkům vyšším. Příčinu, za kterou ty viny ve zvyku byly, udává Ondřej z Dubé tuto: „proč jsú viny nalezeny ot starých pánóv? Pro strach ztráty, aby viděl i ktož pohoní i ktož se póhonu dopustí, že právo jich klidu, a na zisk nic netbá; než nechtí-li pro pokoj a pro cnost sebe nechati, ale asponě pro strach ztráty; nebo úředníci o to práci nesúce darmo pracovati ne- chtí.“ (Ar. Č. II. 514). Při Moravském právě byly též viny půhonné (culpae), jakž to dosvědčují nejstarší latinsky psané půhony v archivu zemském; zdá se však, že začátkem XVho věku znenáhla vycházely ze zvyku; neb soud zem- ský prohlásil r. 1448: „Urozený p. Jan z Lomnice a z Meziříčí najvyšší ko- morník súdu a práva Brněnského a statečný rytíř p. Jan Kužel z Žeravic a Kvasic pamatujíce se o viny póhonné, kterak za jich paměti bylo, vyznali jsú; najprvé když jeden druhého požene a pohnaný se obrání, tehdy viny má dáti úřadníkóm většího práva tři věrdunky viny; pak-li by se smluvili, tehdy oba mata viny dáti každý 24 groší. Pakli by kto pohnal a nežaloval, ten má sám také viny úřadníkóm odbýti. A jestližeby pohnaný panským nálezem byl odsúzen, ten také sám viny má odbývati tři věrdunky. Než v Brně jest méně a o ty viny mají tak zavazovati vedle obyčeje starodávního. A což jest sně- mův přešlo, o ty viny nemá již upomínáno býti, než což se jich kto již po tomto dopustí.“ (Půh. Brn. 1447 fol. 54b). Za Ctibora Tovačovského o těchto vinách více zmínka se nečiní. O poklidu. Smluvily-li se strany o tu při, pro kterou pohnáno bylo, předstoupily před úřad a daly pisaři „poklid“ t. j. v Olomúci jeden a v Brně dva groše. (Půh. Brn. 1417 fol. 14b). Pisař pak k půhonu v knihách půhon- ných napsal stranou „poklid“; o dalším řízení poklidu viz kn. Drn. str. 39 a kn. Tov. 56. Za Ctibora Tovačovského byly zvláštní knihy poklidné, v kte- réž smluvy o půhony se vpisovaly; k roku 1466 nalézáme však jednu smlou- vu poklidnou v půhonných knihách Brněnských na str. 132b, kterou zde v úplném znění položíme, aby forma i obsah takové smlouvy poznány býti mo- hly: „Léta 1466 ve čtvrtek před nedělí Judica urození páni pan Beneš z Bo- skovic a z Černé Hory a pan Jaroslav z Lompnice o póhon, kterýmž p. Beneš pohnal byl p. Jaroslava o desátek Hodovský smluvu a poklid jsú učinili, že p. Jaroslav desátek lonský sklízený zplna faráři páně Benešovu do Budišova dáti a vydati má; pak-li by vymlácen neb svozen byl aneb jej pan Jaroslav pobral, že na posudku dáti má pan Jaroslav farářovi páně Benešovu aneb panu Benešovi na jeho místě bez dalších odtahóv 15 kop gr. dobrých berných. Item o ty tři desátky prvé vzaté od p. Jaroslava jakož duostojný v Bože otec kněz Tas biskup Olomúcký o to rozkáže tak p. Jaroslav učiniti má. A poněvádž jest Mezeříče v držení, nemá faráři Budišovskému na ty desátky sáhati ani jeho budúcím farářóm ani jim na tom překážeti. A to slíbil jest p. Jaroslav