Traktát Hilaria Litoměřického. V první polovici srpna roku 1467 administrator pražský nalézal se na sněmu Norimberském.1) Byl vyslán tam od Jednoty Zelenohorské, aby požádal knížata o pomoc proti králi-kacíři. Boj proti němu vede se prý o víru na rozkaz a z vůle samého sv. otce, a páni čeští jsou jen vykonavatelé přání papežského. V prosinci r. 1467 Hilarius, jenž dříve měl (dne 24. června) důvěrnou schůzku s faráři a později s pány kraje Plzenského v Plzni, měl účastenství na sjezdu ve Vratislavi. Tam na něho vloženo, aby zároveň s Gabrielem z Verony a panem Dobrohostem z Ronšperka odebral se do Říma s poselstvím. Dne 3. ledna r. 1468 vydal se na cestu a nevrátil se dříve, až v dubnu, zároveň s Vavřincem Rovarellou biskupem Ferrarským. Na cestě stavili se delší dobu u císaře Bedřicha v Štýrském Hradci. Hilarius odejel odtamtud již v červnu, byv vyslán ke králi Matyášovi, aby oznámil mu příchod legátův. V ležení u Třebíče zastihl krále a dne 17. června oznamoval totéž biskupovi vratislavskému Rudolfovi. Za všechny tyto i dřívější služby pro kurii byl dne 22. srpna r. 1468 jmenován generálním komisařem ve věcech víry pro Čechy. Pobyv nějakou dobu u Matyáše odebral se zase do Plzně. Ale nebylo to na dlouho. 26. prosince náhle se roznemohl zimnicí a zapálením v krku, a šestého dne na to, 31. prosince r. 1468, umíral,2) dočkav se ještě sklamání za svou horlivost, ochromenou všeobecnou lhostejností. Mezi přívrženci jeho nechybělo těch, kdo věřili, že byl otráven od svých nepřátel.3) V chrámu sv. Bartoloměje v Plzni pod velkým oltářem ho pochovali.1) II. Spisy Hilaria Litoměřického. Hilariova činnost literární jest dosti obsáhlá. Spisy jeho pořadem, jak byly napsány jsou: 1. B. V. Strahl: Hilarii Litomericensis s. ecclesiac pragensis decani Disputatio cum Joanne Rokyczana coram Georgio, rege Bohemiae, per quinque dies habita anno 1465, nunc cum manuscripto codice coaevo archivi metrop *) Scriptores rerum Siles. VII, 140. 2) Výbor II. 715 udává 31. pros. 1467, patrně dle Daniela Adama z Veleslavína Histor. kalendáře 1590, 635. Jireček v Rukověti I. 243 a po něm Vlček J.: Dějiny české literatury. V Praze 1894, I 228 zase 31 pros. 1469. Já přidržel jsem se Bachmanna (Archiv für österreichische Geschichte LIV, s. 386.), který asi má nejspíš pravdu. Že by r. 1467 byl Hilarius zemřel, tomu odporuje zpráva o jeho činnosti ještě r. 1468; r. 1469 pak sotva byl mezi živými, poněvadž je pravdě nepodobno, aby jako hlava strany katolické boje proti Jiřímu se byl neúčastnil, a aby zprávy o jeho případné působnosti se nám nedochovaly. Hilarius, jak dosvědčuje Jan z Rabšteina, subita morte absumptus. 3) Pessina J.: Phosphorus septicornis. Pragae 1673, 278. Voigt A : Acta litteraria Bohemiae et Moraviae, Pragae 1783. II. 153. ) Millauer M. X. Fragmente aus d. Nekrolog d. Zisterzienser-Stiftes Hohenfurt. Prag 1819, 69ad