VI — Erectionum w létech 1403 až 1406, kdež posledně připomíná se 10 Kwětna. Bezpostředným předchůdcem jeho byl kněz Wít řečený Dokoše až do 9 Unora 1403 (lib. confirm. D. 5). Oltářníkem sw. Markéty nazýwá se w registříku kněz Mikuláš. Ten byl dle knih confirma- tionum prwé mansionářem w kostele sw. Wíta; byl dosazen k řečenému oltáři r. 1400 dne 29 Kwětna (A. 15); po jeho pak smrti byl dosazen za jeho nástupce kněz Lukáš Přibislawůw z Domažlic dne 26 Dubna 1406 (H. 2). K tomu uwedeme ještě oltářníka sw. Trojice w ko- stele sw. Mikuláše na Starém městě Pražském, který se w registříku nazýwá Jindřich, a dle knih confirmationum byl při tom oltáři od roku 1397 (Q. 11) až do 28 Dubna 1406 (H. 2), konečně Ortlina oltářníka panny Marie w kostele-sw. Linharta na Starém městě, který dle knih confirmačních (G. 14) zemřel před 3 Unorem roku 1406. Z udání těchto wyplýwá s jistotau, že registřík tento složen byl w čase od 9 Unora 1403 až do 3 Unora 1406. Wítané pomoci ještě k lepšímu určení tohoto času poskytuje nám wšak osmý rukopis tohoto druhu, který se někdy w archivu kapituly Pražské chowal, pohříchu wšak na tento čas práwě se pohřešuje. Asi před 20 léty učinil jsem sobě z něho částečné wýtahy, z kterých wychází na jewo, že registřík desátku w něm obsažený složen byl roku 1403. Mezi rozličnými osobami w něm jmenowanými, které, pokud známy jsau odjinud, wesměs žily w prwních létech 15. století, uwodí se w něm totiž také Dominik oltářník panny Marie w kostele sw. Mikuláše na Starém městě, který dle knih konfirmačních (D. 19) byl při tom oltáři do 27 Září roku 1403, dále Jan farář u sw. Michala pod hradem Pražským, který dle týchž knih (D. 5, D. 8) byl farářem při tom kostele jen od 6 Unora do 25 Kwětna téhož roku. Registřík tento pochází tedy z prwní polowice roku 1403 a tudy z téhož tříletí, do kterého, jak ukázáno, připadá registřík posledně wýše zmíněný. Že není jeden ten rejstřík přepisem druhého, jest se snadno přeswědčiti jak z jiných rozdílů, tak jmenowitě také tudy, že w registříku sedmého rukopisu znamená se wybraný desátek pololetní, w tomto pak osmém celoroční; z čehož hned také widěti jest, že se oba tyto registříky nedoplňowaly co dwě pololetní lhůty jednoho desátku, jako wýše zmíněný z let 1384 a 1385. Když tedy registřík rukopisu osmého pocházel z prwní polowice roku 1403, musil registřík rukopisu sedmého býti o něco pozdější. A poněwadž nepodobá se, žeby byl desátek papežský býwal wybírán dwě léta hned po sobě, widí se mi býti ku prawdě nejpodobněji, že registřík rukopisu sedmého pocházel asi z roku 1405. Byly by tu pak dwa desátky we třech létech 1403 až 1405, tak jako předtím w létech 1367 a 1369. Proti domnění Balbinowu, žeby wůbec jen jednau, totiž roku 1384, byl wybrán desátek papežský od duchowenstwa českého, máme tuto sedm registříků desátků papežských z dioecez Pražské, z kterých wyswítá, že během málo wíce než padesáti let byl desátek takowý wybrán sedmkrát, totiž w létech 1352, 1367, 1369, 1384, 1399, 1403 a asi 1405. Dwakrát w těchto případnostech bylo wybrání desátku powoleno od papeže králi českému, totiž roku 1369 císaři Karlowi a r. 1399 králi Wácslawowi IV; jednau byly wybírány dwě třetiny desátku pro krále, a jedna třetina pro papeže, totiž r. 1352; w ostatních jmenowaných létech nemáme žádné pří- činy ku pochybowání, že byl wybrán pro papeže samého. Registříky z let 1367, 1384, 1399 a 1403 obsahují desátek celoroční, ostatní tři, totiž z let 1352, 1369 a 1405 toliko pololetní. Nenásleduje wšak z toho s jistotau, žeby w těchto třech létech nebyl desátek žádán býwal za celý, než toliko za půl roku. Možná, že se nám jen zachowaly registříky jedné půlletní lhůty a druhé nic, tak jako na příklad we druhém exempláři registříku z roku 1384, jejž jsme uwedli wýše pod číslem 5, obsažena jest jen jedna půlletní lhůta, ačkoli wíme, že byl desátek uložen na celý rok. Nelze wšak ani počet sedmi těchto desátků, jejichž registříky se zachowaly, pokládati