VII - — za úplný w celém běhu času od roku 1352 do roku 1405; ano jsau toho důkazy, že byl de- sátek papežský během toho času wybrán wíce než sedmkrát. Tak čteme w Aktech konsistoře Pražské roku 1373 (pag. 9), kterak srownal se Pešl kommendator kláštera panny Marie konec mosta na Malé straně Pražské we jménu swém a wšech klášterů řádu toho, totiž Johannitů w provincii Pražské, s děkanem sw. Apollinaříše, jakožto wýběrčím komory papežské, o desátek papežský, zawázaw se do tří měsíců zaplatiti 400 zlatých jménem téhož desátku. Byl tedy také roku 1373 wybrán papežský desátek w Čechách. Z jiné pak paměti w týchž Aktech, dle které arcibiskup Pražský Jan z Jenšteina, co wýběrčí desátku papežského, poháněl několik farářů Pražských k zaplacení téhož desátku dne 23 Čerwence 1384, jest widěti, že tehdáž přišlo dwojí uložení desátku hned po sobě, poněwadž desátek z toho roku, o němž se za- chowal registřík, byl uložen teprw 1 Listopadu 1384, tento pak, o němž registříku nemáme, byl wyupomínán již za lhůty o hromnicích a nanebewzetí panny Marie toho roku. Jest ko- nečně také jistý dopis císaře Karla IV ku papeži psaný ještě za žiwobytí arcibiskupa Arnošta, tedy na každý spůsob před rokem 1364, za jistau příčinau, o které ještě níže powíme, z kte- rého se sauditi musí, že již před tím rokem byl desátek papežský za panowání Karlowa wybrán několikkrát, ač neznáme z toho času než jediný registřík, totiž z roku 1352. Mluwí se totiž w dopise tom o spůsobu placení desátku pro komoru Jeho Swatosti, někdy pak za zwláštního dowolení Jeho Swatosti pro potřeby císařowy wybraného (de modo solutionis decimæ pro Sanctitatis Vestræ camera, interdum vero ex speciali Sanctitatis Vestræe indulto pro nostris opportunitatibus recollectæ). Wybírání desátku papežského w Čechách bylo ostatně mnohem staršího půwodu, než ze času Karla IV. Jsauť o něm paměti z let 1274, 1308, 1312, 1325, o kterých nám zde nepotřebí jednati. Jistě byly již i w těch létech k též potřebě složeny podobné registříky, jako ony, které se nám náhodau dochowaly. Balbin přikládal známému sobě registříku desátků papežských zvláštní důležitost w tom směru, žeby se dle něho lehko dal wypočítati roční důchod každého beneficia w něm obsaženého; neb že potřebí jest toliko roční desátek wzíti desetkrát. Rozuměj dle míněn Balbina toliko důchod ze stálých platů (census) každého beneficia; žeby totiž byly w tom obsaženy také jiné příjmy, k. p. z ofěr neb ze štoly, jak nyní říkáme, nemyslil Balbin. Za příklad dáwá proboštstwí Pražské. Celoroční desátek jeho činil 24 kop, dle toho tedy že musil celoroční stálý důchod proboštstwí činiti 240 kop. Skutečně wšak nedá se stawěti na tomto základě, ano jest docela matný. Tak k. p. když zůstaneme hned při proboštstwí Pražském, spatříme brzy, že se wypočtení Balbinowo se skutečným stawem důchodů jeho nesrownáwá. W kapitulním archivu chowá se urbář pro- boštstwí Pražského, zhotowený někdy na začátku 15. století, z něhož, ač w něm není wšecko docela úplně udáno, dá se napočísti 368 kop ročního stálého platu, který wycházel ze statků proboštstwí, nepočítaje w to ceny dáwek we plodinách a ještě jiných rozličných důchodů, což by činilo ještě zase summu znamenitau. Desátek byl tedy w tomto případě mnohem menší, než by wypadal z celého stálého důchodu. Podobně by se dalo ukázati na wíce příkladech, kde nám staw důchodů jednotliwých beneficií jest wíce neb méně powědom. Uwedeme k. p. farní kostel sw. Jana na Zábradlí na Starém městě Pražském. Prwotní nadání jeho není nám sice známo. Ale z knih Erectionum dowídáme se, že přibylo k němu roku 1399 ročního platu 4 kopy 3 groše, a roku 1401 opět jedna kopa, tedy dohromady něco přes 5 kop ročního platu. Z tohoto přírostku byl by dle míněni Balbinowa měl platiti 30 grošů desátku. Skutečně wšak platil celkem 32 grošů, jak