z 166 stránek
Titul
![](../book_by_id/148/t1.jpg)
![](../book_by_id/148/t2.jpg)
Úvod
![](../book_by_id/148/t3.jpg)
![](../book_by_id/148/t4.jpg)
![](../book_by_id/148/t5.jpg)
![](../book_by_id/148/t6.jpg)
![](../book_by_id/148/t7.jpg)
![](../book_by_id/148/t8.jpg)
![](../book_by_id/148/t9.jpg)
![](../book_by_id/148/t10.jpg)
![](../book_by_id/148/t11.jpg)
![](../book_by_id/148/t12.jpg)
Edice
![](../book_by_id/148/t13.jpg)
![](../book_by_id/148/t14.jpg)
![](../book_by_id/148/t15.jpg)
![](../book_by_id/148/t16.jpg)
![](../book_by_id/148/t17.jpg)
![](../book_by_id/148/t18.jpg)
![](../book_by_id/148/t19.jpg)
![](../book_by_id/148/t20.jpg)
![](../book_by_id/148/t21.jpg)
![](../book_by_id/148/t22.jpg)
![](../book_by_id/148/t23.jpg)
![](../book_by_id/148/t24.jpg)
![](../book_by_id/148/t25.jpg)
![](../book_by_id/148/t26.jpg)
![](../book_by_id/148/t27.jpg)
![](../book_by_id/148/t28.jpg)
![](../book_by_id/148/t29.jpg)
![](../book_by_id/148/t30.jpg)
![](../book_by_id/148/t31.jpg)
![](../book_by_id/148/t32.jpg)
![](../book_by_id/148/t33.jpg)
![](../book_by_id/148/t34.jpg)
![](../book_by_id/148/t35.jpg)
![](../book_by_id/148/t36.jpg)
![](../book_by_id/148/t37.jpg)
![](../book_by_id/148/t38.jpg)
![](../book_by_id/148/t39.jpg)
![](../book_by_id/148/t40.jpg)
![](../book_by_id/148/t41.jpg)
![](../book_by_id/148/t42.jpg)
![](../book_by_id/148/t43.jpg)
![](../book_by_id/148/t44.jpg)
![](../book_by_id/148/t45.jpg)
![](../book_by_id/148/t46.jpg)
![](../book_by_id/148/t47.jpg)
![](../book_by_id/148/t48.jpg)
![](../book_by_id/148/t49.jpg)
![](../book_by_id/148/t50.jpg)
![](../book_by_id/148/t51.jpg)
![](../book_by_id/148/t52.jpg)
![](../book_by_id/148/t53.jpg)
![](../book_by_id/148/t54.jpg)
![](../book_by_id/148/t55.jpg)
![](../book_by_id/148/t56.jpg)
![](../book_by_id/148/t57.jpg)
![](../book_by_id/148/t58.jpg)
![](../book_by_id/148/t59.jpg)
![](../book_by_id/148/t60.jpg)
![](../book_by_id/148/t61.jpg)
![](../book_by_id/148/t62.jpg)
![](../book_by_id/148/t63.jpg)
![](../book_by_id/148/t64.jpg)
![](../book_by_id/148/t65.jpg)
![](../book_by_id/148/t66.jpg)
![](../book_by_id/148/t67.jpg)
![](../book_by_id/148/t68.jpg)
![](../book_by_id/148/t69.jpg)
![](../book_by_id/148/t70.jpg)
![](../book_by_id/148/t71.jpg)
![](../book_by_id/148/t72.jpg)
![](../book_by_id/148/t73.jpg)
![](../book_by_id/148/t74.jpg)
![](../book_by_id/148/t75.jpg)
![](../book_by_id/148/t76.jpg)
![](../book_by_id/148/t77.jpg)
![](../book_by_id/148/t78.jpg)
![](../book_by_id/148/t79.jpg)
![](../book_by_id/148/t80.jpg)
![](../book_by_id/148/t81.jpg)
![](../book_by_id/148/t82.jpg)
![](../book_by_id/148/t83.jpg)
![](../book_by_id/148/t84.jpg)
![](../book_by_id/148/t85.jpg)
![](../book_by_id/148/t86.jpg)
![](../book_by_id/148/t87.jpg)
![](../book_by_id/148/t88.jpg)
![](../book_by_id/148/t89.jpg)
![](../book_by_id/148/t90.jpg)
![](../book_by_id/148/t91.jpg)
![](../book_by_id/148/t92.jpg)
![](../book_by_id/148/t93.jpg)
![](../book_by_id/148/t94.jpg)
![](../book_by_id/148/t95.jpg)
![](../book_by_id/148/t96.jpg)
![](../book_by_id/148/t97.jpg)
![](../book_by_id/148/t98.jpg)
![](../book_by_id/148/t99.jpg)
![](../book_by_id/148/t100.jpg)
![](../book_by_id/148/t101.jpg)
![](../book_by_id/148/t102.jpg)
![](../book_by_id/148/t103.jpg)
![](../book_by_id/148/t104.jpg)
![](../book_by_id/148/t105.jpg)
![](../book_by_id/148/t106.jpg)
![](../book_by_id/148/t107.jpg)
![](../book_by_id/148/t108.jpg)
![](../book_by_id/148/t109.jpg)
![](../book_by_id/148/t110.jpg)
![](../book_by_id/148/t111.jpg)
![](../book_by_id/148/t112.jpg)
![](../book_by_id/148/t113.jpg)
![](../book_by_id/148/t114.jpg)
![](../book_by_id/148/t115.jpg)
![](../book_by_id/148/t116.jpg)
![](../book_by_id/148/t117.jpg)
![](../book_by_id/148/t118.jpg)
![](../book_by_id/148/t119.jpg)
![](../book_by_id/148/t120.jpg)
![](../book_by_id/148/t121.jpg)
![](../book_by_id/148/t122.jpg)
![](../book_by_id/148/t123.jpg)
![](../book_by_id/148/t124.jpg)
![](../book_by_id/148/t125.jpg)
![](../book_by_id/148/t126.jpg)
![](../book_by_id/148/t127.jpg)
![](../book_by_id/148/t128.jpg)
![](../book_by_id/148/t129.jpg)
![](../book_by_id/148/t130.jpg)
![](../book_by_id/148/t131.jpg)
![](../book_by_id/148/t132.jpg)
![](../book_by_id/148/t133.jpg)
![](../book_by_id/148/t134.jpg)
![](../book_by_id/148/t135.jpg)
![](../book_by_id/148/t136.jpg)
![](../book_by_id/148/t137.jpg)
![](../book_by_id/148/t138.jpg)
![](../book_by_id/148/t139.jpg)
![](../book_by_id/148/t140.jpg)
![](../book_by_id/148/t141.jpg)
![](../book_by_id/148/t142.jpg)
![](../book_by_id/148/t143.jpg)
![](../book_by_id/148/t144.jpg)
![](../book_by_id/148/t145.jpg)
![](../book_by_id/148/t146.jpg)
![](../book_by_id/148/t147.jpg)
![](../book_by_id/148/t148.jpg)
![](../book_by_id/148/t149.jpg)
![](../book_by_id/148/t150.jpg)
![](../book_by_id/148/t151.jpg)
![](../book_by_id/148/t152.jpg)
![](../book_by_id/148/t153.jpg)
Seznam listin a zápisů
![](../book_by_id/148/t154.jpg)
![](../book_by_id/148/t155.jpg)
Věcný rejstřík
![](../book_by_id/148/t156.jpg)
![](../book_by_id/148/t157.jpg)
Jmenný rejstřík
![](../book_by_id/148/t158.jpg)
![](../book_by_id/148/t159.jpg)
![](../book_by_id/148/t160.jpg)
![](../book_by_id/148/t161.jpg)
![](../book_by_id/148/t162.jpg)
![](../book_by_id/148/t163.jpg)
![](../book_by_id/148/t164.jpg)
![](../book_by_id/148/t165.jpg)
Opravy
![](../book_by_id/148/t166.jpg)
Název:
Listiny a zápisy Bělské o věcech městských i sedlských z let 1345-1708
Autor:
Kalousek, Josef
Rok vydání:
1889
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
154
Obsah:
- Ia: Titul
- I: Úvod
- 1: Edice
- 142: Seznam listin a zápisů
- 144: Věcný rejstřík
- 146: Jmenný rejstřík
- 154: Opravy
upravit
Strana Ia
C DOCUMENTA ET REGISTRA CIVITATIS ALBAE AQUAE. LISTINY A ZÁPISY BĚLSKÉ O VĚCECH MĚSTSKÝCH I SEDLSKÝCH Z LET 1345—1708. Z ARCHIVU MĚSTA BĚLÉ POD BEZDĚZEM VYDAL JOSEF KALOUSEK. Rozpravy Král. České Společnosti Nauk. — VII. řady svazek 3. Třída filosoficko-historická, číslo 1. V PRAZE. Nákladem Královské České Společnosti Nauk. — Tiskem Dr. Edvarda Grégra. 1889. 7
C DOCUMENTA ET REGISTRA CIVITATIS ALBAE AQUAE. LISTINY A ZÁPISY BĚLSKÉ O VĚCECH MĚSTSKÝCH I SEDLSKÝCH Z LET 1345—1708. Z ARCHIVU MĚSTA BĚLÉ POD BEZDĚZEM VYDAL JOSEF KALOUSEK. Rozpravy Král. České Společnosti Nauk. — VII. řady svazek 3. Třída filosoficko-historická, číslo 1. V PRAZE. Nákladem Královské České Společnosti Nauk. — Tiskem Dr. Edvarda Grégra. 1889. 7
Strana Ib
Strana I
ÚVOD. Zajímavé a rozmanité jsou počátky a osudy města Bělé pod Bezdězem. Král Přemysl II. ujednaným privilegiem z dne 22. října 1264 (v Emlerových Regestech II. 180) uložil Kunrátovi a Hertvíkovi z Kravař, aby v lesích královských Bezdězských u vody řečené Dogs založili město. Jak by to město mělo se jmenovati, není v listině řečeno. Nejspíš tím vzala počátek nynější ves pod samým hradem Bezdězem, řečená Bezděz, Podbezdězí nebo Hrubý Bezděz; aspoň roku 1293 byla tam již dobře nadaná fara při kostele sv. Jiljí (Eml. Reg. II. 701). Avšak z listiny krále Václava II., kterouž známe toliko z výtahu vloženého do listiny Karlovy dané 2. září 1348, tištěné zde pod č. 2, vysvítá, že teprva král Václav II. město Bezděz buďto znovu založil, jak se tam praví, aneb aspoň znamenitě zvelebil. Za nehospodárného krále Jana královské panství Bezdězské dostalo se v zástavu panu Hynkovi Berkovi z Dubé; ten pak shledávaje, že poloha města Bezděze na svahu vrchu hradského jest nepříhodná, dal skrze Ješka rychtáře Bezdězského a jiné dva podnikatele za- ložiti nové město v jiné nižší poloze, na něž r. 1337 přenesl všecka práva a výsady dřívějšího města Bezděze; zajímavá listina o tom památném přenešení města tištěna jest v Emlerových Regestech IV. 169. Nové ono město, 7 kilometrů od Bezděze na jihovýchod vzdálené, nazval Berka Novým Bezdězem; že však stojí u potoka řečeného Bělá, lid hned od prvopočátku nazýval to nové město též Bělá, což také přeloženo do němčiny: Weisswasser, i do latiny: Alba Аqua. Ještě roku 1345 byla Bělá s panstvím Bezdězským v držení Berkově; avšak roku 1348 již náležela opět komoře královské. Král Karel teda hned na počátku samostatného panování svého vyvětil to panství ze zástavy, a v zákonníku tehdáž připravovaném postavil Bezděz mezi hrady, které nižádným spůsobem nikdy neměly vycházeti z majetku komorního. Odtud až do války husitské Bělá zůstala v majetku královském, vyjma pomíjející zástavu, v kterou ji udělil král Václav IV. svému bratranci markrabí Prokopovi, o níž mluví listina z 21. srpna 1406 v Archivě Českém I. 190. Král Václav IV. listem daným 8. února 1396 (tištěným zde pod čís. 37) potvrdil a rozmnožil výsady města Bělé, tak že ono bylo hlavou správy veřejné, soudní i finanční, na celém panství Bezdězském; přízeň tu prokázal král Bělským, jak praví, za to, že oni za něho majetek i těla svá nasazovali, čímž nepochybně naráží se na nějaké platné služby, jež měšťané Bělští prokázali králi proti odboji jednoty panské. Od té doby město Bělá v tamějších knihách městských, kteréž měly platnost veřejnou,
ÚVOD. Zajímavé a rozmanité jsou počátky a osudy města Bělé pod Bezdězem. Král Přemysl II. ujednaným privilegiem z dne 22. října 1264 (v Emlerových Regestech II. 180) uložil Kunrátovi a Hertvíkovi z Kravař, aby v lesích královských Bezdězských u vody řečené Dogs založili město. Jak by to město mělo se jmenovati, není v listině řečeno. Nejspíš tím vzala počátek nynější ves pod samým hradem Bezdězem, řečená Bezděz, Podbezdězí nebo Hrubý Bezděz; aspoň roku 1293 byla tam již dobře nadaná fara při kostele sv. Jiljí (Eml. Reg. II. 701). Avšak z listiny krále Václava II., kterouž známe toliko z výtahu vloženého do listiny Karlovy dané 2. září 1348, tištěné zde pod č. 2, vysvítá, že teprva král Václav II. město Bezděz buďto znovu založil, jak se tam praví, aneb aspoň znamenitě zvelebil. Za nehospodárného krále Jana královské panství Bezdězské dostalo se v zástavu panu Hynkovi Berkovi z Dubé; ten pak shledávaje, že poloha města Bezděze na svahu vrchu hradského jest nepříhodná, dal skrze Ješka rychtáře Bezdězského a jiné dva podnikatele za- ložiti nové město v jiné nižší poloze, na něž r. 1337 přenesl všecka práva a výsady dřívějšího města Bezděze; zajímavá listina o tom památném přenešení města tištěna jest v Emlerových Regestech IV. 169. Nové ono město, 7 kilometrů od Bezděze na jihovýchod vzdálené, nazval Berka Novým Bezdězem; že však stojí u potoka řečeného Bělá, lid hned od prvopočátku nazýval to nové město též Bělá, což také přeloženo do němčiny: Weisswasser, i do latiny: Alba Аqua. Ještě roku 1345 byla Bělá s panstvím Bezdězským v držení Berkově; avšak roku 1348 již náležela opět komoře královské. Král Karel teda hned na počátku samostatného panování svého vyvětil to panství ze zástavy, a v zákonníku tehdáž připravovaném postavil Bezděz mezi hrady, které nižádným spůsobem nikdy neměly vycházeti z majetku komorního. Odtud až do války husitské Bělá zůstala v majetku královském, vyjma pomíjející zástavu, v kterou ji udělil král Václav IV. svému bratranci markrabí Prokopovi, o níž mluví listina z 21. srpna 1406 v Archivě Českém I. 190. Král Václav IV. listem daným 8. února 1396 (tištěným zde pod čís. 37) potvrdil a rozmnožil výsady města Bělé, tak že ono bylo hlavou správy veřejné, soudní i finanční, na celém panství Bezdězském; přízeň tu prokázal král Bělským, jak praví, za to, že oni za něho majetek i těla svá nasazovali, čímž nepochybně naráží se na nějaké platné služby, jež měšťané Bělští prokázali králi proti odboji jednoty panské. Od té doby město Bělá v tamějších knihách městských, kteréž měly platnost veřejnou,
Strana II
IV 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. nazývá se často městem královským. V současných seznamech měst královských Bělá se ne- nalezá, a tamější písaři ovšem neměli na mysli týž určitý pojem, kterýž v 16. století se spojoval s názvem královského města, nýbrž chtěli hlavně jen naznačiti, že město Bělá náleží ku komoře královské a není poddáno nikomu jinému; jakož podobně i vesnicím na komorním panství Bezdězském (Chotětovu, Oknům, Vrátnu) někdy přikládali název královských vsí. Netřeba však pochybovati že Bělá byla by se stala městem královským i v pozdějším smyslu, t. j. byla by dosáhla zastoupení na sněmu ve třetím stavu, kdyby byla nevyšla z majetku komory královské. Vůbec nejlepší rozvoj města v ohledu hmotněm i nejvážnější postavení jeho padá do doby předhusitské. Soudě dle jmen měšťanů i dle českých výrazů, kterými se v knihách Bělských vysvětlují některé právnické terminy, byla Bělá již v této době městem rozhodně českým, ač v něm prvotně byli osazeni také někteří Němci. Ve válce husitské Bělá střídavě náležela k rozličným válčícím stranám; na hradě Bezdězi vládl pan z Michalovic, který opanoval Bělou opětovně; roku 1426 dobyl jí proti němu Jan Roháč z Dubé, načež město několik let zůstalo v moci Sirotkův, jakž o tom svědčí náš výpis z roku 1429. Toho roku král Sigmund zapsal Bělou spolu s některými vesnicemi Janovi z Michalovic v 6000 kopách gr. (Arch. Č. II. 446). Zástava tato nepřestala nikdy. Když rod pánův z Michalovic vymřel Jindřichem z Michalovic r. 1468, přešla Bělá skrze jeho sestru Magdalenu, vdanou za Jana Tovačovského z Cimburka, na pany z Cimburka, od nich pak r. 1498 na pány z Janovic. Od prostředka 16. století panoval na Bělé rod pánův Berkův z Dubé a z Lipé, kterýž již dříve ve 14. století to panství byl zástavou držel, a vy- střídaly se nyní z něho tři osoby v jeho držení, totiž Jan 1550—1582, Aleš 1582—1599, a Bohuchval 1599—1620.*) Pan Aleš Berka zaplatil komoře nějakou summu peněz, aby tento jeho zástavný majetek proměnil se jemu ve vlastnictví; naráží se na tu proměnu v 3. kuse privilegia níže (str. 93) tištěného, jež Bohuchval Bělským okolo r. 1600 vydal. Bohuchval Berka jakožto jeden z hlavních náčelníkův povstání českého utekl po bitvě Bělohorské ze země, a byl 1621 odsouzen hrdla i všech statkův. Bělou prodala komora 1622 Albrechtovi z Wald- šteina; po jeho zavraždění opět spadl statek na komoru. Potom hned 1634 Bělské panství bylo odevzdáno ve správu a 1639 darováno generálovi Františkovi marchesovi de Grana et Caretto hraběti z Millesimo.**) Nástupce jeho Jindřich de Caretto prodal 1678 panství Bělské hraběti Arnoštovi z Waldšteina, v jehož rodě dosavad zůstává. Válka husitská učinila konec výhodnému rozvoji města, kteréž dostavši se pod vrchnost soukromou, musilo přivykati poddanství. Během dvou set let znamenati jest úpadek nenáhlý, jejž obec, jak se zdá, snášela trpělivě, ano nejednou za tu dobu jest viděti, že vrchnost žije s obcí Bělskou v dobré vůli a prokazuje jí některé dobrodiní; avšak za Jana Berky počala chtivost vrchnostenská sáhati příliš hluboko, tak že Bělští museli (viz listiny ze 4. března 1556) proti ní brániti podstatných práv, jimiž města rozeznávala se od vesnic, totiž práva, aby obec **) *) Viz Bělá čili Nový Bezděz v Boleslavsku, sepsal Josef Umlauf, v Památkách arch. VI. 144—151. Jest to výtah z objemné rukopisné snůšky pamětí o Bělé, kterou z původních pramenů Bělských s nemalou pílí sebral a sestavil horlivý vlastimil Umlauf; byl však k takovému dílu nedosti při- praven, pročež výklady jeho jsou místy nekritické. Rukopis jeho jest majetkem Českého Musea. Bílkovy Konfiskace 13, 774.
IV 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. nazývá se často městem královským. V současných seznamech měst královských Bělá se ne- nalezá, a tamější písaři ovšem neměli na mysli týž určitý pojem, kterýž v 16. století se spojoval s názvem královského města, nýbrž chtěli hlavně jen naznačiti, že město Bělá náleží ku komoře královské a není poddáno nikomu jinému; jakož podobně i vesnicím na komorním panství Bezdězském (Chotětovu, Oknům, Vrátnu) někdy přikládali název královských vsí. Netřeba však pochybovati že Bělá byla by se stala městem královským i v pozdějším smyslu, t. j. byla by dosáhla zastoupení na sněmu ve třetím stavu, kdyby byla nevyšla z majetku komory královské. Vůbec nejlepší rozvoj města v ohledu hmotněm i nejvážnější postavení jeho padá do doby předhusitské. Soudě dle jmen měšťanů i dle českých výrazů, kterými se v knihách Bělských vysvětlují některé právnické terminy, byla Bělá již v této době městem rozhodně českým, ač v něm prvotně byli osazeni také někteří Němci. Ve válce husitské Bělá střídavě náležela k rozličným válčícím stranám; na hradě Bezdězi vládl pan z Michalovic, který opanoval Bělou opětovně; roku 1426 dobyl jí proti němu Jan Roháč z Dubé, načež město několik let zůstalo v moci Sirotkův, jakž o tom svědčí náš výpis z roku 1429. Toho roku král Sigmund zapsal Bělou spolu s některými vesnicemi Janovi z Michalovic v 6000 kopách gr. (Arch. Č. II. 446). Zástava tato nepřestala nikdy. Když rod pánův z Michalovic vymřel Jindřichem z Michalovic r. 1468, přešla Bělá skrze jeho sestru Magdalenu, vdanou za Jana Tovačovského z Cimburka, na pany z Cimburka, od nich pak r. 1498 na pány z Janovic. Od prostředka 16. století panoval na Bělé rod pánův Berkův z Dubé a z Lipé, kterýž již dříve ve 14. století to panství byl zástavou držel, a vy- střídaly se nyní z něho tři osoby v jeho držení, totiž Jan 1550—1582, Aleš 1582—1599, a Bohuchval 1599—1620.*) Pan Aleš Berka zaplatil komoře nějakou summu peněz, aby tento jeho zástavný majetek proměnil se jemu ve vlastnictví; naráží se na tu proměnu v 3. kuse privilegia níže (str. 93) tištěného, jež Bohuchval Bělským okolo r. 1600 vydal. Bohuchval Berka jakožto jeden z hlavních náčelníkův povstání českého utekl po bitvě Bělohorské ze země, a byl 1621 odsouzen hrdla i všech statkův. Bělou prodala komora 1622 Albrechtovi z Wald- šteina; po jeho zavraždění opět spadl statek na komoru. Potom hned 1634 Bělské panství bylo odevzdáno ve správu a 1639 darováno generálovi Františkovi marchesovi de Grana et Caretto hraběti z Millesimo.**) Nástupce jeho Jindřich de Caretto prodal 1678 panství Bělské hraběti Arnoštovi z Waldšteina, v jehož rodě dosavad zůstává. Válka husitská učinila konec výhodnému rozvoji města, kteréž dostavši se pod vrchnost soukromou, musilo přivykati poddanství. Během dvou set let znamenati jest úpadek nenáhlý, jejž obec, jak se zdá, snášela trpělivě, ano nejednou za tu dobu jest viděti, že vrchnost žije s obcí Bělskou v dobré vůli a prokazuje jí některé dobrodiní; avšak za Jana Berky počala chtivost vrchnostenská sáhati příliš hluboko, tak že Bělští museli (viz listiny ze 4. března 1556) proti ní brániti podstatných práv, jimiž města rozeznávala se od vesnic, totiž práva, aby obec **) *) Viz Bělá čili Nový Bezděz v Boleslavsku, sepsal Josef Umlauf, v Památkách arch. VI. 144—151. Jest to výtah z objemné rukopisné snůšky pamětí o Bělé, kterou z původních pramenů Bělských s nemalou pílí sebral a sestavil horlivý vlastimil Umlauf; byl však k takovému dílu nedosti při- praven, pročež výklady jeho jsou místy nekritické. Rukopis jeho jest majetkem Českého Musea. Bílkovy Konfiskace 13, 774.
Strana III
Úvod: Město Bělá; vsi okolní. mohla nové měšťany přijímati a zase příslušníky své pryč propouštěti, též aby měšťané mohli o majetku svém pořizovati, a odúmrti aby spadaly na příbuzné ve městě. Po bitvě Bělohorské nastal Bělé úpadek rychlejší. Albrecht z Waldšteina potvrdil Bělským jen některé zbytky starých práv a výsad, a za pozdějších jeho nástupců ubíráno Bělským i těchto zbytků a při- množováno břemen a povinností. Brzo po nastoupení hraběte Arnošta z Waldšteina vypukl tuhý spor mezi vrchností a městem; obec vznesla své stížnosti k císaři, úřadové státní za- kročovali však jenom jako prostředníci. Město Bělá, kteréž v době dohusitské v právích a svo- bodách vyrovnalo se Nymburku a jiným městům královským, poníženo během času konečně tak hluboko, že bylo jemu brániti se i robotám, a neubránilo se jim zcela. Spor vlekl se 25 let, až skončil se obapolným narovnáním, v kterémž jedna i druhá strana v něčem povolila a v něčem zvítězila; památné toto narovnání má formu privilegia, jež Bělským udělil hrabě František Josef z Waldšteina dne 28. července 1708. Podávám zde veřejnosti privilegia a písemnosti města Bělé, které nebyly dosud tištěny a doličují bývalé právní postavení toho města i jeho proměny. Také u některých jiných měst po Čechách, zvláště takových, která vznikla na panstvích královských a pak s nimi dostala se pod vrchnost soukromou, najdou se proměny tomu podobné, sotva však tak veliké a trvalé, jako u Bělé. Pročež doufám, že badatelům se zavděčím těmito listinnými doklady ku pro- měnám v právním postavení města českého. Písemnosti ty co do objemu činí asi třetinu celé sbírky zde vydávané. Větší částka její týká se záležitostí sedlských a vesnických, a ty byly příčinou, proč jsem k této publikaci z archivu Bělského přikročil. První k tomu pobídku dala mi slova Františka Palackého, jež napsal v Dějinách národu českého II. 1. 379 při výkladu o dědin- nících a jich někdy velikém počtu v Čechách: „Ze století XIV. [prýl známa jest nám již jen jediná vesnice, Čistá v Boleslavsku, jejížto všichni obyvatelé, požívajíce ouplné svobody co do svých osob i majetkův, spravovali obec svou zvolenými soudci a přísežnými, ačkoli nepo- chybujeme, že bylo takových vesnic ještě dosti hojně, o nichž nedošly nás nižádné paměti“. Dle poznámky od Palackého k tomu přičiněné lze se domnívati, že tento úsudek svůj o vsi Čisté zakládal na knihách konfirmačních, podle nichž faráře do Čisté podával rychtář, konšelé a celá obec této vsi. Z knih konfirmačních víme celkem o paterém dosazení faráře do Čisté: poprvé 10. října 1354 podal jej Oldřich purkrabí Bezdězský z uložení králova; podruhé 8. list. 1363 jest patronem obec Čistská; potřetí 10. června 1376 opět rychtář, konšelé a všechna obec Čistská; počtvrté 18. list. 1406 Václav plebán v Doksích*), Žich, Valenta, Vavřinec, Blažek, Krbáč, Pešek, Velek, Pavel a všechna obec Čistská; popáté konečně k 15. dubnu 1418 zapsána jest presentace na dvou místech dvojím rozdílným spůsobem, jednou (str. 256) se svolením krále Václava, potom pak (str. 258) se svolením opatrných mužův rychtáře, kon- šelův i vší obce vsi Čisté. Jest dle toho nejisto, zdali králi jakožto držiteli panství Bez- *) Tento Václav farář Dokeský byl snad rodič z Čisté, jakož se čte v knihách konfirmačních, že 5. října 1392 potvrzen byl za faráře do Dokes Wenceslaus de Czista. Byl-li rodilý na selském statku v Čisté, mohl na něm býti i spoluvlastníkem, čehož výpisy naše poskytují jiný příklad.
Úvod: Město Bělá; vsi okolní. mohla nové měšťany přijímati a zase příslušníky své pryč propouštěti, též aby měšťané mohli o majetku svém pořizovati, a odúmrti aby spadaly na příbuzné ve městě. Po bitvě Bělohorské nastal Bělé úpadek rychlejší. Albrecht z Waldšteina potvrdil Bělským jen některé zbytky starých práv a výsad, a za pozdějších jeho nástupců ubíráno Bělským i těchto zbytků a při- množováno břemen a povinností. Brzo po nastoupení hraběte Arnošta z Waldšteina vypukl tuhý spor mezi vrchností a městem; obec vznesla své stížnosti k císaři, úřadové státní za- kročovali však jenom jako prostředníci. Město Bělá, kteréž v době dohusitské v právích a svo- bodách vyrovnalo se Nymburku a jiným městům královským, poníženo během času konečně tak hluboko, že bylo jemu brániti se i robotám, a neubránilo se jim zcela. Spor vlekl se 25 let, až skončil se obapolným narovnáním, v kterémž jedna i druhá strana v něčem povolila a v něčem zvítězila; památné toto narovnání má formu privilegia, jež Bělským udělil hrabě František Josef z Waldšteina dne 28. července 1708. Podávám zde veřejnosti privilegia a písemnosti města Bělé, které nebyly dosud tištěny a doličují bývalé právní postavení toho města i jeho proměny. Také u některých jiných měst po Čechách, zvláště takových, která vznikla na panstvích královských a pak s nimi dostala se pod vrchnost soukromou, najdou se proměny tomu podobné, sotva však tak veliké a trvalé, jako u Bělé. Pročež doufám, že badatelům se zavděčím těmito listinnými doklady ku pro- měnám v právním postavení města českého. Písemnosti ty co do objemu činí asi třetinu celé sbírky zde vydávané. Větší částka její týká se záležitostí sedlských a vesnických, a ty byly příčinou, proč jsem k této publikaci z archivu Bělského přikročil. První k tomu pobídku dala mi slova Františka Palackého, jež napsal v Dějinách národu českého II. 1. 379 při výkladu o dědin- nících a jich někdy velikém počtu v Čechách: „Ze století XIV. [prýl známa jest nám již jen jediná vesnice, Čistá v Boleslavsku, jejížto všichni obyvatelé, požívajíce ouplné svobody co do svých osob i majetkův, spravovali obec svou zvolenými soudci a přísežnými, ačkoli nepo- chybujeme, že bylo takových vesnic ještě dosti hojně, o nichž nedošly nás nižádné paměti“. Dle poznámky od Palackého k tomu přičiněné lze se domnívati, že tento úsudek svůj o vsi Čisté zakládal na knihách konfirmačních, podle nichž faráře do Čisté podával rychtář, konšelé a celá obec této vsi. Z knih konfirmačních víme celkem o paterém dosazení faráře do Čisté: poprvé 10. října 1354 podal jej Oldřich purkrabí Bezdězský z uložení králova; podruhé 8. list. 1363 jest patronem obec Čistská; potřetí 10. června 1376 opět rychtář, konšelé a všechna obec Čistská; počtvrté 18. list. 1406 Václav plebán v Doksích*), Žich, Valenta, Vavřinec, Blažek, Krbáč, Pešek, Velek, Pavel a všechna obec Čistská; popáté konečně k 15. dubnu 1418 zapsána jest presentace na dvou místech dvojím rozdílným spůsobem, jednou (str. 256) se svolením krále Václava, potom pak (str. 258) se svolením opatrných mužův rychtáře, kon- šelův i vší obce vsi Čisté. Jest dle toho nejisto, zdali králi jakožto držiteli panství Bez- *) Tento Václav farář Dokeský byl snad rodič z Čisté, jakož se čte v knihách konfirmačních, že 5. října 1392 potvrzen byl za faráře do Dokes Wenceslaus de Czista. Byl-li rodilý na selském statku v Čisté, mohl na něm býti i spoluvlastníkem, čehož výpisy naše poskytují jiný příklad.
Strana IV
VI 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské dězského náleželo podací právo při kostele Čistském také r. 1418, či jen r. 1354; avšak aspoň tolik jest na jevě, že mezi těmi roky obec sama to právo provozovala, a to jest při obci vesnické ovšem veliká a neobyčejná vzácnost. Dychtil jsem se dověděti, měl-li zvěčnělý historiograf český ještě jiné důvody ke svému výroku, a vůbec poznati, v jakých poměrech právních obec Čistská za starých časů žila. Článek Umlaufův o Bělé v Památkách VI. 144 ani rukopisné jeho dílo v Museu chované ne- poskytovaly sice žádoucího vysvětlení, ale vedly na stopu do knih Bělských. Čítaje v nich, přesvědčoval jsem se, že netoliko v Čisté, ale i ve všech vsech panství Bezdězského obyvatelé před válkou husitskou byli co do osob i co do majetku svého tak volní a svéprávní, jako měšťané města Bělé nebo jiného města znamenitými privilegiemi opatřeného. Jen právem podacím vynikala obec Čistská nad jiné, a pomohla si k němu nejspíš také nadáním kostela svého; jsou však také toho doklady, že obec Sudoměřská na témž královském panství za své peníze opatřovala svému kostelu stálé důchody, a přece kněze k němu nepodávala, nýbrž po- dával jej král. Král provozoval právo podací skrze purkrabího Bezdězského nebo jiného úředníka jak v Sudoměři, tak i při jiných farách na tom panství, totiž v Bezdědicích, v Cho- tětově, v Doksích a v Oknech; faru Bělskou a též v Bezdězi pod hradem osazoval od pro- středka 14. století klášter Karlovský v Praze svými členy. Že by však obec sama mohla si voliti rychtáře a konšely, jakž mínil Palacký, k tomu nic neukazuje nikde, ani v Čisté. V pra- menech zde vydávaných jsou zmínky o rychtách ve vsech Březovicích, Chotětově, Čisté, Oknech, Sudoměři, Vrátně, Žďáře, Děteli, a byly nepochybně i v jiných vsech; avšak pokud jest viděti, rychty tyto byly vesměs dědičné a prodajné, jakž byl vůbec v době předhusitské obyčej takový v městech i po vsech. Rychtáři teda nebývali na Bezdězsku voleni. Kterak konšelé bývali dosazováni, o tom nemáme zpráv, ale podle obdoby musíme se domnívati, že je dosazoval královský úředník, vybíraje sobě z osob navržených odstupujícími konšely a z těchto samých. O působnosti vesnických rychtářů a konšelů svědčí některé písemnosti zde vydané. Důležitější záležitosti trestní, právní i správní z celého panství Bezdězského náležely k rychtě a k radě města Bělé, kteráž zase v záhadných případech brala naučení z Nymburka. Podle privilegií Bělských také město Doksy mělo týmž spůsobem býti podřízeno Bělé, ve skutečnosti však není toho nikde viděti. Které vesnice náležely k soudu Bělskému, o tom jest paměť z r. 1418 v knize městské od r. 1417 na listě E. 13. b. zaznamenaná v tato slova: Anno Domini millesimo quadringentesimo XVIII facta est harum villarum conscripcio: Sig- natur quantum unaquaque villarum pecunie lictoralis alias peniez poprawnych ad civitatem pro sub- sidio ab antiquo solvebat et adhuc solvere tenetur perpetue: Brziezinka IX gr. dare tenetur, Chotietow XVII gr. Wraten XXI gr. Kluk XVIII gr. Sudomyrz X gr. IIII hln. Brziezowiczie VII1/2 gr. Zdyar XI gr. Bezdiezye XII gr. Wrchbiela V gr. XII hl. Bessedyczie —*) *) Ves neznámé polohy, ač často v knihách se vyskytuje; stála nepochybně blízko města Bělé.
VI 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské dězského náleželo podací právo při kostele Čistském také r. 1418, či jen r. 1354; avšak aspoň tolik jest na jevě, že mezi těmi roky obec sama to právo provozovala, a to jest při obci vesnické ovšem veliká a neobyčejná vzácnost. Dychtil jsem se dověděti, měl-li zvěčnělý historiograf český ještě jiné důvody ke svému výroku, a vůbec poznati, v jakých poměrech právních obec Čistská za starých časů žila. Článek Umlaufův o Bělé v Památkách VI. 144 ani rukopisné jeho dílo v Museu chované ne- poskytovaly sice žádoucího vysvětlení, ale vedly na stopu do knih Bělských. Čítaje v nich, přesvědčoval jsem se, že netoliko v Čisté, ale i ve všech vsech panství Bezdězského obyvatelé před válkou husitskou byli co do osob i co do majetku svého tak volní a svéprávní, jako měšťané města Bělé nebo jiného města znamenitými privilegiemi opatřeného. Jen právem podacím vynikala obec Čistská nad jiné, a pomohla si k němu nejspíš také nadáním kostela svého; jsou však také toho doklady, že obec Sudoměřská na témž královském panství za své peníze opatřovala svému kostelu stálé důchody, a přece kněze k němu nepodávala, nýbrž po- dával jej král. Král provozoval právo podací skrze purkrabího Bezdězského nebo jiného úředníka jak v Sudoměři, tak i při jiných farách na tom panství, totiž v Bezdědicích, v Cho- tětově, v Doksích a v Oknech; faru Bělskou a též v Bezdězi pod hradem osazoval od pro- středka 14. století klášter Karlovský v Praze svými členy. Že by však obec sama mohla si voliti rychtáře a konšely, jakž mínil Palacký, k tomu nic neukazuje nikde, ani v Čisté. V pra- menech zde vydávaných jsou zmínky o rychtách ve vsech Březovicích, Chotětově, Čisté, Oknech, Sudoměři, Vrátně, Žďáře, Děteli, a byly nepochybně i v jiných vsech; avšak pokud jest viděti, rychty tyto byly vesměs dědičné a prodajné, jakž byl vůbec v době předhusitské obyčej takový v městech i po vsech. Rychtáři teda nebývali na Bezdězsku voleni. Kterak konšelé bývali dosazováni, o tom nemáme zpráv, ale podle obdoby musíme se domnívati, že je dosazoval královský úředník, vybíraje sobě z osob navržených odstupujícími konšely a z těchto samých. O působnosti vesnických rychtářů a konšelů svědčí některé písemnosti zde vydané. Důležitější záležitosti trestní, právní i správní z celého panství Bezdězského náležely k rychtě a k radě města Bělé, kteráž zase v záhadných případech brala naučení z Nymburka. Podle privilegií Bělských také město Doksy mělo týmž spůsobem býti podřízeno Bělé, ve skutečnosti však není toho nikde viděti. Které vesnice náležely k soudu Bělskému, o tom jest paměť z r. 1418 v knize městské od r. 1417 na listě E. 13. b. zaznamenaná v tato slova: Anno Domini millesimo quadringentesimo XVIII facta est harum villarum conscripcio: Sig- natur quantum unaquaque villarum pecunie lictoralis alias peniez poprawnych ad civitatem pro sub- sidio ab antiquo solvebat et adhuc solvere tenetur perpetue: Brziezinka IX gr. dare tenetur, Chotietow XVII gr. Wraten XXI gr. Kluk XVIII gr. Sudomyrz X gr. IIII hln. Brziezowiczie VII1/2 gr. Zdyar XI gr. Bezdiezye XII gr. Wrchbiela V gr. XII hl. Bessedyczie —*) *) Ves neznámé polohy, ač často v knihách se vyskytuje; stála nepochybně blízko města Bělé.
Strana V
Úvod: Vsi náležité k soudu Bělskému. VII Dietele II1/2 gr.*) Stadlcze**) Pluzna XIII gr. villa Czista X gr. Vsi tyto dle té paměti platily do Bělé na kata popravní peníze od starodávna. Král Václav v privilegii od r. 1396 soud Bělský nazývá judicium provinciale; byl to soud osazený jako v jiných městech, zvlášť královských, ale působnost jeho vztahovala se také na vsi, což privilegiem tímto bylo utvrzeno, ale jistě ne nově zřízeno; jsouť v knihách Bělských ze vsí zápisy podobné z doby předcházející jako z let následujících. Soud tento městský nepochybně sáhá i dále do samých počátkův města Bělé. Privilegium Berkovské z roku 1337 jmenuje v blízkosti města Bělé vsi Dlouhou Doubravu (což prý jest pozdější Vrchbělá), Dětel, Besedice, Plužnou a Březinku, že měšťané mají při nich míti 30 lánů, i že ty vsi a obyvatelé jejich mají s berněmi i s rozepřemi svými náležeti do města Bělé. Nad to v privilegii krále Václava II., citovaném zde v č. 2, jmenují se vzdálenější od Bělé osady, počtem 12, každá s některým počtem lánův, jež dle té listiny měly náležeti měšťanům v Bezdězi; sedm z těchto dvanácti osad nachází se také v hořejším seznamu vsí, platících popravné peníze (Bezděz, Chotětov, Vráten, Březovice, Sudomiř, Žďár, Kluk), a při pěti z těchto vsí (totiž při Chotětově, Vrátně, Březovicích, Žďáře a Kluku) počet lánů srovnává se dosti dobře s počtem grošů, placených na popravu do Bělé; tak že se podobá, že vůbec z každého lánu platilo se po groši k tomu účelu, i že přináležitost těch vsí k soudu Bělskému měla svůj počátek v přináležitosti jich k městu Bezdězi hned za krále Václava II. Vsi jmenované v seznamu z r. 1418 skutečně často se vyskytují v knihách Bělských; z těch 14 vsí jen Stadlce nikde se nenacházejí, a také o Vrchbělé v zápisech zde vydaných není zmínky. Za to v knihách Bělských nacházíme zápisy z několika jiných vsí, které ne- jmenují se v seznamu r. 1418; některé z nich snad tehdáž náležely ku panství Bezdězskému, ale nikoli všechny; ku příkladu o Katusicích víme z knih konfirmačních, že tam právo podací provozovaly jiné vrchnosti, teda že ta ves nenáležela ku panství Bezdězskému, a přece jsou z Katusic zápisy v knihách Bělských. Výpisy zde podávané týkají se více než 20 míst, jichž jmena jsou: Bělá město, Besedice ves nyní nepovědomá, Bezdědice (nyní vulgo Bezdějčka), Bezděz, Březinka, Březovice, Chotětov, Čistá, Dětel, Doubravice, Katusice, Kluk, Kruh, Luky, Mšeno (to město mělo však svůj vlastní soud), Okny, Plužná, Spikaly, Sudomiř, Újezd, Vrátno, Žďár. V knize Bělské od r. 1417 na vnitřní straně zadní obálky neb desky jest rukou z pro- středka 15. století, tuším r. 1452 poznamenáno 7 vsí, kteréž jsou také v seznamu hořejším z r. 1418, a při každé stojí summa peněz, z pravidla o málo menší, než kolik ta ves měla odváděti peněz popravních; nejspíš jest to paměť o tom, kolik která ves těch peněz opravdu **) *) Stará víska Dětel slove nyní na Jeteli, a náleží k politické obci Bělské; jest to skupina tří živností na výšině v jihovýchodní stranu od města čili směrem k Paninu dvoru; jeden statek má 90 korců výsevku, druhý 60 korců polí a 20 korců lesa, třetí jest poloviční se 40 korci půdy; teda celkem jest tu půltřetího lánu, a tolikéž tu nepochybně bylo také r. 1418. Tím podivnější jest, že dle pri- vilegia roku 1337 mohl tu býti zvláštní rychtář. Roku 1602 jmenuje se tam 7 sousedů a osmý krčmář, kteří všichni přispívali na školu Bělskou. — Podrobnosti o Děteli mám od p. Josefa Vlčka, učitele v Čisté, jenž mi laskavě opatřil také některé jiné místní zprávy. Ves jinak neznámá.
Úvod: Vsi náležité k soudu Bělskému. VII Dietele II1/2 gr.*) Stadlcze**) Pluzna XIII gr. villa Czista X gr. Vsi tyto dle té paměti platily do Bělé na kata popravní peníze od starodávna. Král Václav v privilegii od r. 1396 soud Bělský nazývá judicium provinciale; byl to soud osazený jako v jiných městech, zvlášť královských, ale působnost jeho vztahovala se také na vsi, což privilegiem tímto bylo utvrzeno, ale jistě ne nově zřízeno; jsouť v knihách Bělských ze vsí zápisy podobné z doby předcházející jako z let následujících. Soud tento městský nepochybně sáhá i dále do samých počátkův města Bělé. Privilegium Berkovské z roku 1337 jmenuje v blízkosti města Bělé vsi Dlouhou Doubravu (což prý jest pozdější Vrchbělá), Dětel, Besedice, Plužnou a Březinku, že měšťané mají při nich míti 30 lánů, i že ty vsi a obyvatelé jejich mají s berněmi i s rozepřemi svými náležeti do města Bělé. Nad to v privilegii krále Václava II., citovaném zde v č. 2, jmenují se vzdálenější od Bělé osady, počtem 12, každá s některým počtem lánův, jež dle té listiny měly náležeti měšťanům v Bezdězi; sedm z těchto dvanácti osad nachází se také v hořejším seznamu vsí, platících popravné peníze (Bezděz, Chotětov, Vráten, Březovice, Sudomiř, Žďár, Kluk), a při pěti z těchto vsí (totiž při Chotětově, Vrátně, Březovicích, Žďáře a Kluku) počet lánů srovnává se dosti dobře s počtem grošů, placených na popravu do Bělé; tak že se podobá, že vůbec z každého lánu platilo se po groši k tomu účelu, i že přináležitost těch vsí k soudu Bělskému měla svůj počátek v přináležitosti jich k městu Bezdězi hned za krále Václava II. Vsi jmenované v seznamu z r. 1418 skutečně často se vyskytují v knihách Bělských; z těch 14 vsí jen Stadlce nikde se nenacházejí, a také o Vrchbělé v zápisech zde vydaných není zmínky. Za to v knihách Bělských nacházíme zápisy z několika jiných vsí, které ne- jmenují se v seznamu r. 1418; některé z nich snad tehdáž náležely ku panství Bezdězskému, ale nikoli všechny; ku příkladu o Katusicích víme z knih konfirmačních, že tam právo podací provozovaly jiné vrchnosti, teda že ta ves nenáležela ku panství Bezdězskému, a přece jsou z Katusic zápisy v knihách Bělských. Výpisy zde podávané týkají se více než 20 míst, jichž jmena jsou: Bělá město, Besedice ves nyní nepovědomá, Bezdědice (nyní vulgo Bezdějčka), Bezděz, Březinka, Březovice, Chotětov, Čistá, Dětel, Doubravice, Katusice, Kluk, Kruh, Luky, Mšeno (to město mělo však svůj vlastní soud), Okny, Plužná, Spikaly, Sudomiř, Újezd, Vrátno, Žďár. V knize Bělské od r. 1417 na vnitřní straně zadní obálky neb desky jest rukou z pro- středka 15. století, tuším r. 1452 poznamenáno 7 vsí, kteréž jsou také v seznamu hořejším z r. 1418, a při každé stojí summa peněz, z pravidla o málo menší, než kolik ta ves měla odváděti peněz popravních; nejspíš jest to paměť o tom, kolik která ves těch peněz opravdu **) *) Stará víska Dětel slove nyní na Jeteli, a náleží k politické obci Bělské; jest to skupina tří živností na výšině v jihovýchodní stranu od města čili směrem k Paninu dvoru; jeden statek má 90 korců výsevku, druhý 60 korců polí a 20 korců lesa, třetí jest poloviční se 40 korci půdy; teda celkem jest tu půltřetího lánu, a tolikéž tu nepochybně bylo také r. 1418. Tím podivnější jest, že dle pri- vilegia roku 1337 mohl tu býti zvláštní rychtář. Roku 1602 jmenuje se tam 7 sousedů a osmý krčmář, kteří všichni přispívali na školu Bělskou. — Podrobnosti o Děteli mám od p. Josefa Vlčka, učitele v Čisté, jenž mi laskavě opatřil také některé jiné místní zprávy. Ves jinak neznámá.
Strana VI
VIII 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. zaplatila. Zní takto: „Z Čisté X gr., z Sudoměře X gr. II d., Ždár VIII gr. V d., z Klu- kovských XVII gr. II d., item Vrátenští XX gr., it. Besedičští II gr. II d., it. z Březinky VIII gr. III d.“ — Dále nacházíme z r. 1488 (zde pod čís. 136) vrchnostenské rozhodnutí, že poddaní z vesnic, kteříž chtěli peníze popravní odváděti v groších mišenských, t. j. jen jich polovičku naproti dřívějším časům, mají je odváděti v groších českých, jako dříve. — O některých důchodech rychty Bělské jest v knize od r. 1417 na listě A. 8. b. paměť neda- tovaná, psaná asi okolo r. 1500 v tato slova: „Co má k rychtě placeno býti. Item Bareš v městě LXIIII gr. rozdílně na sv. Jiří a na sv. Havla. It. Marek na Lukšově z Sudomíře III korce ovsa. It. Havel z podsedku z Sudomiře II gr. alb. It. Šimon odtudž půl korce ovsa. It. Pavel z Katusic I kořec ovsa. It. Brzák z Sudomiře I gr. bílý. It. ovčačka z Sudomiře I gr. bílý. It. Blažek z Sudomiře I gr. bílý. It. Řehák z Sudomíře I gr. bílý“. Dědičného rychtáře, jenž usedlost svoji s právem k ní připoutaným mohl prodati jinému, hleděla Bělá se zbaviti, jakž za války husitské dálo se i v jiných městech; stopu té snahy vidíme v privilegii císaře Sigmunda z r. 1436, kdež o rychtáři není zmínky; ale v pri- vilegii krále Jiřího r. 1460 vyskytá se opět. Brzo potom obec Bělská svůj dávný úmysl provedla, koupivši r. 1464 rychtu od Pechy rychtáře za 110 kop gr. č. Kterak potom rychtář byl dosazován a jakou měl působnost, na to v našich výpisích není dokladů. Umlauf praví (Pam. VI. 144. b), že pak obec sobě rychtáře volívala. Každým spůsobem nějaká úřední osoba v Bělé provozovala i dále rychtářskou moc nad městem i nad vesnicemi, tak jako dříve. Nevíme, zdali vrchnost k této proměně v rychtářství Bělském svolovala; podle privilegia krále Václava z r. 1401 mohla si osobiti svolovací právo při každém prodeji rychty. Jisto jest, že během 16. století vrchnost potáhla na sebe velký díl pravomocnosti nad poddanými vesnickými, nechavši městu Bělé soudnictví trestní, kteréž mu zůstalo až do r. 1766 za břemeno. Že Bělá ztratila soudnictví nad vesnicemi ve věcech právních, vidno jest z našeho čísla 165 z počátku 17. století, kdež jest řeč o výročních soudech sedlských, jakéž úředníci vrchno- stenští i na jiných panstvích konávali; a již během první polovice 16. věku znenáhla pře- stávají v knihách Bělských všeliké zápisy vesnické. Zápisy tyto týkají se věcí jednaných nebo oznamovaných v radě městské, ustavené za soud pod předsednictvím purkmistrovým; zřídka mezi přísedícími jmenuje se rychtář nebo některý úředník vrchnostenský. Největším dílem jsou to právní zápisy takové, které náležejí do kněh pozemkových, vztahujíce se k držbě nemovitostí. V nejstarších dvou knihách Bělských jsou takové zápisy z města i z vesnic smíchány a zapisovány bez pořádku časového. Zápisův o majetku soukromém v Bělé ležícím jsem neopisoval, poněvadž takových zápisů máme skoro ve všech městech hojnost, ale vypisoval jsem zápisy o usedlostech vesnických, poněvadž takové jsou v Čechách ze 14. a 15. století velikou vzácností. Ani selských zápisů neopisoval jsem všech. Některé totiž vyskytují se v knihách Bělských u velikém počtu, jako kde držitel za- pisuje zděděný nebo koupený statek sám sobě, nebo ustanovuje, že po něm mají děditi děti a žena, anebo kde sestra nebo dcera, obdrževši svůj podíl, odříká se statku, z něhož pochází; takových nejobyčejnějších zápisů podávám zde jen několik na ukázku. Hleděl jsem však opsati všechny zápisy takové, které jsou ve svém spůsobu řídké a vzácné pro jakoukoli stránku nebo částku svého obsahu. Látky a právní poměry velmi rozmanité a zajímavé, kterých se týkají, sestaveny jsou v rejstříku věcném na konci této publikace; soustavný jich výklad
VIII 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. zaplatila. Zní takto: „Z Čisté X gr., z Sudoměře X gr. II d., Ždár VIII gr. V d., z Klu- kovských XVII gr. II d., item Vrátenští XX gr., it. Besedičští II gr. II d., it. z Březinky VIII gr. III d.“ — Dále nacházíme z r. 1488 (zde pod čís. 136) vrchnostenské rozhodnutí, že poddaní z vesnic, kteříž chtěli peníze popravní odváděti v groších mišenských, t. j. jen jich polovičku naproti dřívějším časům, mají je odváděti v groších českých, jako dříve. — O některých důchodech rychty Bělské jest v knize od r. 1417 na listě A. 8. b. paměť neda- tovaná, psaná asi okolo r. 1500 v tato slova: „Co má k rychtě placeno býti. Item Bareš v městě LXIIII gr. rozdílně na sv. Jiří a na sv. Havla. It. Marek na Lukšově z Sudomíře III korce ovsa. It. Havel z podsedku z Sudomiře II gr. alb. It. Šimon odtudž půl korce ovsa. It. Pavel z Katusic I kořec ovsa. It. Brzák z Sudomiře I gr. bílý. It. ovčačka z Sudomiře I gr. bílý. It. Blažek z Sudomiře I gr. bílý. It. Řehák z Sudomíře I gr. bílý“. Dědičného rychtáře, jenž usedlost svoji s právem k ní připoutaným mohl prodati jinému, hleděla Bělá se zbaviti, jakž za války husitské dálo se i v jiných městech; stopu té snahy vidíme v privilegii císaře Sigmunda z r. 1436, kdež o rychtáři není zmínky; ale v pri- vilegii krále Jiřího r. 1460 vyskytá se opět. Brzo potom obec Bělská svůj dávný úmysl provedla, koupivši r. 1464 rychtu od Pechy rychtáře za 110 kop gr. č. Kterak potom rychtář byl dosazován a jakou měl působnost, na to v našich výpisích není dokladů. Umlauf praví (Pam. VI. 144. b), že pak obec sobě rychtáře volívala. Každým spůsobem nějaká úřední osoba v Bělé provozovala i dále rychtářskou moc nad městem i nad vesnicemi, tak jako dříve. Nevíme, zdali vrchnost k této proměně v rychtářství Bělském svolovala; podle privilegia krále Václava z r. 1401 mohla si osobiti svolovací právo při každém prodeji rychty. Jisto jest, že během 16. století vrchnost potáhla na sebe velký díl pravomocnosti nad poddanými vesnickými, nechavši městu Bělé soudnictví trestní, kteréž mu zůstalo až do r. 1766 za břemeno. Že Bělá ztratila soudnictví nad vesnicemi ve věcech právních, vidno jest z našeho čísla 165 z počátku 17. století, kdež jest řeč o výročních soudech sedlských, jakéž úředníci vrchno- stenští i na jiných panstvích konávali; a již během první polovice 16. věku znenáhla pře- stávají v knihách Bělských všeliké zápisy vesnické. Zápisy tyto týkají se věcí jednaných nebo oznamovaných v radě městské, ustavené za soud pod předsednictvím purkmistrovým; zřídka mezi přísedícími jmenuje se rychtář nebo některý úředník vrchnostenský. Největším dílem jsou to právní zápisy takové, které náležejí do kněh pozemkových, vztahujíce se k držbě nemovitostí. V nejstarších dvou knihách Bělských jsou takové zápisy z města i z vesnic smíchány a zapisovány bez pořádku časového. Zápisův o majetku soukromém v Bělé ležícím jsem neopisoval, poněvadž takových zápisů máme skoro ve všech městech hojnost, ale vypisoval jsem zápisy o usedlostech vesnických, poněvadž takové jsou v Čechách ze 14. a 15. století velikou vzácností. Ani selských zápisů neopisoval jsem všech. Některé totiž vyskytují se v knihách Bělských u velikém počtu, jako kde držitel za- pisuje zděděný nebo koupený statek sám sobě, nebo ustanovuje, že po něm mají děditi děti a žena, anebo kde sestra nebo dcera, obdrževši svůj podíl, odříká se statku, z něhož pochází; takových nejobyčejnějších zápisů podávám zde jen několik na ukázku. Hleděl jsem však opsati všechny zápisy takové, které jsou ve svém spůsobu řídké a vzácné pro jakoukoli stránku nebo částku svého obsahu. Látky a právní poměry velmi rozmanité a zajímavé, kterých se týkají, sestaveny jsou v rejstříku věcném na konci této publikace; soustavný jich výklad
Strana VII
Uvod: Soud městský nad vsemi. Knihy městské. IX nenáleží sem. Snad na každou látku a na každý poměr právní najde se v mých opisech po několika příkladech; jenom kdy dvě osoby smluvou (ne manželstvím nebo dědictvím) vstu- povaly ve spolek, aby měly majetek společný, na to našel jsem toliko jediný příklad (číslo 27). Od soudu Bělského nad měšťany i okolními vesničany rozeznával se před válkou husitskou zvláštní soud nad služebníky královskými, totiž nad držiteli jistých pozemků, kteréž byly svobodné, neplatil se z nich totiž úrok, ale za to musela se z nich konati služba manská neb vojenská ke hradu Bezdězi a k městu Bělé; o takových služebnících královských (servitores regales, qui dicuntur služebnikones) jedná Majestas Carolina v Archivě Českém III. čl. 72, 73, 80, 81; na panství Bezdězském náleželi k nim tuším hlavně rychtářové se svými ry- chetskými statky. Rychtář Bělský býval snad zároveň předsedou soudu služebnického; aspoň r. 1419 Aleš z Býchor, držitel rychty Bělské, slove judex armigerorum (zde v čís. 67). Oby- vatelé vesnic zdejších, kteří byli takovýmito služebníky královskými, stávali společensky na rozhraní mezi sedláky a drobnou šlechtou; jakož zase při některých jiných osobách bývá ne- snadno rozeznati, mají-li se počítati k sedlákům či k měšťanům, ježto někteří vesničané za- kupovali se ve městě Bělé, a zase měšťané Bělští držívali statky sedlské ve vsech. Právy a obyčeji městskými spravovali se ve mnohých věcech všichni. Knihy města Bělé, ze kterých tuto podávají se výpisy, jsou tyto: 1. Kniha z roku 1417, papírová ve foliu, má 93 listy, jež znamenány jsou starým spůsobem písmeny a ciframi, i také nověji tužkou číslovány. Svázána jest bez tuhých desk v tlusté vepřové kůži, a jest to její původní vazba, neboť vnitřní strany té obálky popsány jsou starými poznámkami. Kdy a k čemu ta kniha byla založena, o tom zvěstuje původní nápis na prvním listě v tato slova: Notatur Liber Consulum civitatis regie Albeaquensis diversarum protestacionum per homines sive incolas, dictam civitatem inhabitantes, necnon villanorum ad eandem in causis judiciariis perti- nencium, in judiciis generalibus factarum infra presenciam consulum tunc judicio presidencium. Qui liber comparatus est et emtus pro pociori memoria et bono tocius communitatis sub anno Dni M° CCCC XVII°, currente sabbato ante Jacobi [t. j. 24. července 1417]. První zápis na témž prvním listě (A. 1. a.) jest psán 31. července 1417 sabbato post festum s. Jacobi apostoli, presentibus providis et discretis viris Witkone protunc magistro civium, et Petro rectore scole et notario civitatis. Tento učitel a zároveň písař městský Petr psal pěkně; žádný z jeho nástupců nevyrovnal se jemu v tom umění ani v ostatní vzdělanosti. Psali do té knihy hned s počátku na rozličných místech, a rovněž tak i později, celkem asi skrze sto let; okolo r. 1500 jest v ní písmo již dosti chatrné. Jest tu vepsáno také několik listů starších, vydaných ve 14. století. Podle zápisu z 13. června 1421 zde tištěného pod čís. 79 zdá se, že tuto knihu nazývali také liber memorialis. Z let 1422—1428 nenašel jsem žádných zápisů, snad v těch bouřlivých letech soud městský nezasedal; první zápis potom jest z roku 1429, a ten jest již český, jakož i skoro všechny z let pozdějších, kdežto do roku
Uvod: Soud městský nad vsemi. Knihy městské. IX nenáleží sem. Snad na každou látku a na každý poměr právní najde se v mých opisech po několika příkladech; jenom kdy dvě osoby smluvou (ne manželstvím nebo dědictvím) vstu- povaly ve spolek, aby měly majetek společný, na to našel jsem toliko jediný příklad (číslo 27). Od soudu Bělského nad měšťany i okolními vesničany rozeznával se před válkou husitskou zvláštní soud nad služebníky královskými, totiž nad držiteli jistých pozemků, kteréž byly svobodné, neplatil se z nich totiž úrok, ale za to musela se z nich konati služba manská neb vojenská ke hradu Bezdězi a k městu Bělé; o takových služebnících královských (servitores regales, qui dicuntur služebnikones) jedná Majestas Carolina v Archivě Českém III. čl. 72, 73, 80, 81; na panství Bezdězském náleželi k nim tuším hlavně rychtářové se svými ry- chetskými statky. Rychtář Bělský býval snad zároveň předsedou soudu služebnického; aspoň r. 1419 Aleš z Býchor, držitel rychty Bělské, slove judex armigerorum (zde v čís. 67). Oby- vatelé vesnic zdejších, kteří byli takovýmito služebníky královskými, stávali společensky na rozhraní mezi sedláky a drobnou šlechtou; jakož zase při některých jiných osobách bývá ne- snadno rozeznati, mají-li se počítati k sedlákům či k měšťanům, ježto někteří vesničané za- kupovali se ve městě Bělé, a zase měšťané Bělští držívali statky sedlské ve vsech. Právy a obyčeji městskými spravovali se ve mnohých věcech všichni. Knihy města Bělé, ze kterých tuto podávají se výpisy, jsou tyto: 1. Kniha z roku 1417, papírová ve foliu, má 93 listy, jež znamenány jsou starým spůsobem písmeny a ciframi, i také nověji tužkou číslovány. Svázána jest bez tuhých desk v tlusté vepřové kůži, a jest to její původní vazba, neboť vnitřní strany té obálky popsány jsou starými poznámkami. Kdy a k čemu ta kniha byla založena, o tom zvěstuje původní nápis na prvním listě v tato slova: Notatur Liber Consulum civitatis regie Albeaquensis diversarum protestacionum per homines sive incolas, dictam civitatem inhabitantes, necnon villanorum ad eandem in causis judiciariis perti- nencium, in judiciis generalibus factarum infra presenciam consulum tunc judicio presidencium. Qui liber comparatus est et emtus pro pociori memoria et bono tocius communitatis sub anno Dni M° CCCC XVII°, currente sabbato ante Jacobi [t. j. 24. července 1417]. První zápis na témž prvním listě (A. 1. a.) jest psán 31. července 1417 sabbato post festum s. Jacobi apostoli, presentibus providis et discretis viris Witkone protunc magistro civium, et Petro rectore scole et notario civitatis. Tento učitel a zároveň písař městský Petr psal pěkně; žádný z jeho nástupců nevyrovnal se jemu v tom umění ani v ostatní vzdělanosti. Psali do té knihy hned s počátku na rozličných místech, a rovněž tak i později, celkem asi skrze sto let; okolo r. 1500 jest v ní písmo již dosti chatrné. Jest tu vepsáno také několik listů starších, vydaných ve 14. století. Podle zápisu z 13. června 1421 zde tištěného pod čís. 79 zdá se, že tuto knihu nazývali také liber memorialis. Z let 1422—1428 nenašel jsem žádných zápisů, snad v těch bouřlivých letech soud městský nezasedal; první zápis potom jest z roku 1429, a ten jest již český, jakož i skoro všechny z let pozdějších, kdežto do roku
Strana VIII
X I. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. 1421 psáno vše po latinsku. Mezi pozdějšími písaři byl snad některý Němec, zejmena „Zapys Kuchowy“ B. 3. b. z roku 1446 má mnoho chyb proti českému skloňování.*) 2. Kniha z roku 1453, papírová ve foliu, svázaná ve dřevěných deskách modro- zeleným papírem polepených. Zavírala se dvěma zámečky, které dosud jsou zvenčí na zadní straně připevněny; přasky jsou však ztraceny. Listy teprva v 18. století někdo počísloval, celkem 123; ale v tom jsou listy 113—121 dílem nepopsány, dílem vystřiženy. Vznik a účel knihy oznamuje se opět původním nápisem na prvním číslovaném listě: In nomine Domini amen. Sicut quidem dicit philosophus: Omnia, que sub tempore sunt, tempore peribunt; et ergo juxta hoc dictum: Omne, quod est minus firmum, optet, quod renovatur et emendatur. Quapropter nos magister civium Petrus Kurowodsky, et jurati tunc temporis nominati Waniek kolarz, Biely, Waless krajczy, Nechwile, Sstiawa, Mathuss Chrzipek, Matiegek, Maczek sartor, Swatuss, Jessatko [všecka jmena jsou o něco později připsána], totaque communitas civitatis regie Albeaquensis, cernentes aspeximus defectum inveteratum libri nostri capitalis, ubi fit impresio tabularum, juxta consuetudinem a serenisimis regibus et principibus datfar]um et concensum [snad chtěl psáti: concessarum], ab antiquis fore destructum et partim violatum per tyneas et ceteras hu- miditates, ex unanimi consensu et plenaria voluntate rescribcionem seu renovacionem eiusdem libri in hunc presentem librum deduximus; qui tenor in eadem forma sonat de verbo ad verbum, se- cundum quod sonabat in antiquo, nichil augendo neque minuendo. Et hoc sub anno Domini milesimo quadringentesimo quinquagesimo tercio, mensis Augusti die qufajrta, feria vero secunda post nativitatem s. Johannis Baptiste. V datum jest chyba; roku 1453 4. srpna bylo v sobotu, a v pondělí po narození sv. Jana Křtitele bylo 25. června. Písmo prvního písaře v té knize je dosti úhledné, ale vzdělání, jakž ukazuje již sloh v této zprávě jeho, bylo asi nevalné; litovati jest, že četl velmi nedbale, a v opisech jeho jest proto mnoho chyb. Podle jeho zprávy pořízena byla tato kniha k tomu cíli, aby se do ní opsaly zápisy ze starší knihy, která byla poškozena věkem, od molů i od vlhkosti. Starší tato kniha, ze které se r. 1453 přepisovalo, od té doby se ztratila, a nikterak se tu nerozumí nynější Bělská kniha od r. 1417; tatoť jest dosavad dosti dobře zachovalá a nikoliv schátralá, a nenašel jsem v ní žádných takových zápisův, které by byly přepsány do knihy z r. 1453. Přepisy vykonané r. 1453 vyplňují něco přes polovici knihy, totiž listy 1—82; psány jsou jednou rukou, bez chronologického pořádku (ku př. na prvním listě jdou za sebou zápisy z let 1414, 1405, 1376 atd.), ale předlohy jejich pocházejí vesměs z doby před rokem 1453, t. j. do prvotné ztracené knihy byly zapisovány mezi lety 1360—1453. Tudy v těchto přepisech druhé knihy Bělské máme i starší zápisy, než jakých nám poskytuje nynější nejstarší kniha Bělská z r. 1417. Po roce 1453 zapisováno běžné nové zápisy na listy 83—123, a to během asi 60 let; a současně zapisovány podobné věci, (aspoň rozdílu není znamenati), také do knihy z r. 1417. Po roce 1510 již málo vpisováno do těchto dvou knih, a uprostřed 16. století přestalo se do nich vůbec zapisovati. 3. Kniha z roku 1573. Jest foliant svázaný ve hnědé kůži, o 543 listech číslo- vaných, z nich však první 44 listy scházejí a snad v této vazbě ani nikdy nebyly. Starého nápisu není. Na předlistí jest zánovní poznámka, snad od kronikáře Umlaufa: „Kniha zápisů *) Místo u města, kde kat popravoval, slulo popravou, jakož se píše roku 1419 na listě A. 7. a.: agros cum silvula sub et circum lictoria, alias okolo poprawy sitos. — Vzácnější jest r. 1420 A. 8. b. výraz naříkati ve smysle beanspruchen: molendinum indixerat, id est narziekal.
X I. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. 1421 psáno vše po latinsku. Mezi pozdějšími písaři byl snad některý Němec, zejmena „Zapys Kuchowy“ B. 3. b. z roku 1446 má mnoho chyb proti českému skloňování.*) 2. Kniha z roku 1453, papírová ve foliu, svázaná ve dřevěných deskách modro- zeleným papírem polepených. Zavírala se dvěma zámečky, které dosud jsou zvenčí na zadní straně připevněny; přasky jsou však ztraceny. Listy teprva v 18. století někdo počísloval, celkem 123; ale v tom jsou listy 113—121 dílem nepopsány, dílem vystřiženy. Vznik a účel knihy oznamuje se opět původním nápisem na prvním číslovaném listě: In nomine Domini amen. Sicut quidem dicit philosophus: Omnia, que sub tempore sunt, tempore peribunt; et ergo juxta hoc dictum: Omne, quod est minus firmum, optet, quod renovatur et emendatur. Quapropter nos magister civium Petrus Kurowodsky, et jurati tunc temporis nominati Waniek kolarz, Biely, Waless krajczy, Nechwile, Sstiawa, Mathuss Chrzipek, Matiegek, Maczek sartor, Swatuss, Jessatko [všecka jmena jsou o něco později připsána], totaque communitas civitatis regie Albeaquensis, cernentes aspeximus defectum inveteratum libri nostri capitalis, ubi fit impresio tabularum, juxta consuetudinem a serenisimis regibus et principibus datfar]um et concensum [snad chtěl psáti: concessarum], ab antiquis fore destructum et partim violatum per tyneas et ceteras hu- miditates, ex unanimi consensu et plenaria voluntate rescribcionem seu renovacionem eiusdem libri in hunc presentem librum deduximus; qui tenor in eadem forma sonat de verbo ad verbum, se- cundum quod sonabat in antiquo, nichil augendo neque minuendo. Et hoc sub anno Domini milesimo quadringentesimo quinquagesimo tercio, mensis Augusti die qufajrta, feria vero secunda post nativitatem s. Johannis Baptiste. V datum jest chyba; roku 1453 4. srpna bylo v sobotu, a v pondělí po narození sv. Jana Křtitele bylo 25. června. Písmo prvního písaře v té knize je dosti úhledné, ale vzdělání, jakž ukazuje již sloh v této zprávě jeho, bylo asi nevalné; litovati jest, že četl velmi nedbale, a v opisech jeho jest proto mnoho chyb. Podle jeho zprávy pořízena byla tato kniha k tomu cíli, aby se do ní opsaly zápisy ze starší knihy, která byla poškozena věkem, od molů i od vlhkosti. Starší tato kniha, ze které se r. 1453 přepisovalo, od té doby se ztratila, a nikterak se tu nerozumí nynější Bělská kniha od r. 1417; tatoť jest dosavad dosti dobře zachovalá a nikoliv schátralá, a nenašel jsem v ní žádných takových zápisův, které by byly přepsány do knihy z r. 1453. Přepisy vykonané r. 1453 vyplňují něco přes polovici knihy, totiž listy 1—82; psány jsou jednou rukou, bez chronologického pořádku (ku př. na prvním listě jdou za sebou zápisy z let 1414, 1405, 1376 atd.), ale předlohy jejich pocházejí vesměs z doby před rokem 1453, t. j. do prvotné ztracené knihy byly zapisovány mezi lety 1360—1453. Tudy v těchto přepisech druhé knihy Bělské máme i starší zápisy, než jakých nám poskytuje nynější nejstarší kniha Bělská z r. 1417. Po roce 1453 zapisováno běžné nové zápisy na listy 83—123, a to během asi 60 let; a současně zapisovány podobné věci, (aspoň rozdílu není znamenati), také do knihy z r. 1417. Po roce 1510 již málo vpisováno do těchto dvou knih, a uprostřed 16. století přestalo se do nich vůbec zapisovati. 3. Kniha z roku 1573. Jest foliant svázaný ve hnědé kůži, o 543 listech číslo- vaných, z nich však první 44 listy scházejí a snad v této vazbě ani nikdy nebyly. Starého nápisu není. Na předlistí jest zánovní poznámka, snad od kronikáře Umlaufa: „Kniha zápisů *) Místo u města, kde kat popravoval, slulo popravou, jakož se píše roku 1419 na listě A. 7. a.: agros cum silvula sub et circum lictoria, alias okolo poprawy sitos. — Vzácnější jest r. 1420 A. 8. b. výraz naříkati ve smysle beanspruchen: molendinum indixerat, id est narziekal.
Strana IX
Uvod: Knihy městské. XI na domy a grunty měšťanů Bělských a některé obdarování jednotlivcům od pp. Berkův z Dubé, od roku 1573 až do leta 1653“. Jen za příčinou této poznámky, v nedostatku jiného staršího označení, kladu tu knihu k roku 1573. Jsou v ní zapsány koupě domů a polí, splátky peněz gruntovních, jež nový majetník zůstal při koupi dlužen, smlouvy dílčí a porovnání učiněná městskou radou mezi dědici, a málo jiných příbuzných zápisů; ty však týkají se obyvatelů města Bělé a nikoli okolních vesnic. Privilegií od vrchnosti nenašel jsem v té knize, ač jsem ji celou prohledal. Opsal jsem z ní jen dva kusy. 4. Kniha z roku 1667. Foliant vázaný ve hnědé kůži, bez nápisu; v textu nejednou nazývá se manualem. Na přední desce vnitř někdo nedávno napsal tužkou: „ab ao 1667 ad 1709“; z těch asi let jest obsah. Kladu knihu k roku 1667, ač založena byla tuším o 7 nebo 10 let později. Na prvním místě jest zapsáno „Naučení a spůsob, jak se k slavnému tri- bunálu appellationis o naučení, dotýkajíc se osob malefických, ucházeti má“; pochází to na- učení z r. 1674; po něm hned následuje několik zápisů z r. 1677. Psáno bylo do knihy současně na několika místech, teda bez časového pořádku; jsou tu zase jen záležitosti městské, a ne vesnické, zejmena processy, svědomí, výslechy zločincův, obnovy rady městské, spor města s vrchností, listy zhostné a zachovací vydávané radou městskou, rozdíly dědiců před radou městskou, suppliky, též pouhé paměti. Listy jsou číslovány až do listu 231, což jsou asi dvě třetiny celé knihy: ostatek vzadu není číslován, ale jest popsán podobnými pí- semnostmi, jenže značný počet listů jest vyplněn opisem privilegií města Bělé, jež sem začali vpisovati roku 1682. Privilegia latinská jsou tu opsána velmi chybně, čehož jest proto litovati, že originály některých nyní nejsou na snadě; zejmena předůležité privilegium krále Václava IV. z r. 1396 neznáme než z tohoto chatrného přepisu. Jiná privilegia Bělská, jež zde uveřejňuji, opsal jsem z originálů, které spolu s těmito i jinými novějšími knihami městskými chovají se v radní světnici města Bělé. Slavný purkmistrský úřad Bělský zapůjčil jak knihy tak i původní privilegia, za něž jsem požádal, laskavě do Prahy; za kteroužto ochotu vyslovují se jemu povinné díky. V Praze, o velikonocích 1889. Josef Kalousek.
Uvod: Knihy městské. XI na domy a grunty měšťanů Bělských a některé obdarování jednotlivcům od pp. Berkův z Dubé, od roku 1573 až do leta 1653“. Jen za příčinou této poznámky, v nedostatku jiného staršího označení, kladu tu knihu k roku 1573. Jsou v ní zapsány koupě domů a polí, splátky peněz gruntovních, jež nový majetník zůstal při koupi dlužen, smlouvy dílčí a porovnání učiněná městskou radou mezi dědici, a málo jiných příbuzných zápisů; ty však týkají se obyvatelů města Bělé a nikoli okolních vesnic. Privilegií od vrchnosti nenašel jsem v té knize, ač jsem ji celou prohledal. Opsal jsem z ní jen dva kusy. 4. Kniha z roku 1667. Foliant vázaný ve hnědé kůži, bez nápisu; v textu nejednou nazývá se manualem. Na přední desce vnitř někdo nedávno napsal tužkou: „ab ao 1667 ad 1709“; z těch asi let jest obsah. Kladu knihu k roku 1667, ač založena byla tuším o 7 nebo 10 let později. Na prvním místě jest zapsáno „Naučení a spůsob, jak se k slavnému tri- bunálu appellationis o naučení, dotýkajíc se osob malefických, ucházeti má“; pochází to na- učení z r. 1674; po něm hned následuje několik zápisů z r. 1677. Psáno bylo do knihy současně na několika místech, teda bez časového pořádku; jsou tu zase jen záležitosti městské, a ne vesnické, zejmena processy, svědomí, výslechy zločincův, obnovy rady městské, spor města s vrchností, listy zhostné a zachovací vydávané radou městskou, rozdíly dědiců před radou městskou, suppliky, též pouhé paměti. Listy jsou číslovány až do listu 231, což jsou asi dvě třetiny celé knihy: ostatek vzadu není číslován, ale jest popsán podobnými pí- semnostmi, jenže značný počet listů jest vyplněn opisem privilegií města Bělé, jež sem začali vpisovati roku 1682. Privilegia latinská jsou tu opsána velmi chybně, čehož jest proto litovati, že originály některých nyní nejsou na snadě; zejmena předůležité privilegium krále Václava IV. z r. 1396 neznáme než z tohoto chatrného přepisu. Jiná privilegia Bělská, jež zde uveřejňuji, opsal jsem z originálů, které spolu s těmito i jinými novějšími knihami městskými chovají se v radní světnici města Bělé. Slavný purkmistrský úřad Bělský zapůjčil jak knihy tak i původní privilegia, za něž jsem požádal, laskavě do Prahy; za kteroužto ochotu vyslovují se jemu povinné díky. V Praze, o velikonocích 1889. Josef Kalousek.
Strana X
Strana 1
1. Hynek Berka z Dubé Mackovi řečenému Kladivo uděluje v léno dva lány lesa na popluží v Plužné a městiště v Bělé k vystavení domu. V Bělé 1345, 18. říj. Originál pergamenový. Nos Hinco dictus Berca de Duba, burgravius Pragensis, ad universorum noticiam tam presencium quam futurorum perpetuam deducimus per presentes, quod nos fidelem nostrum dilectum Maczkonem dictum Cladywa, propter ejus fidelia et grata servicia nobis per ipsum multiformiter exhibita et in posterum studiosius exhibenda, gracia et favore sin- gulari prosequentes, ei duos laneos de silva nostra succisa seu merica Bezdedensi, — qui duo lanei ad villam nostram dictam Pluzna pertinent, et per consequens ad municionem et civitatem nostras dictas Biela spectare dinoscuntur, — dedimus jure suscripto, pro agris ex- stirpandis et habendis ad unum allodium, et unam aream ibidem in Biela civitate predicta, in qua domum edificare et ibidem residere debet, non subjacendo tamen juribus ipsius civi- tatis, cum omnibus et singulis pertinenciis, censibus, utilitatibus, juribus et libertatibus qui- buscunque, atque toto dominio ipsorum duorum laneorum, aree et domus predictorum, in pheodum et vero jure pheodali, de nostra voluntate libera, matura deliberacione prehabita, dedimus et gratuite contulimus ac vero jure pheodali, cum osculo pacis resignamus per eum, heredes ac successores eorum ipso jure, sub onere servicii subscripti, tenenda, habenda, uti- fruenda et perpetue possidenda, ita expresse: Quod ipsi pheodales nostri predicti nobis, he- redibus et successoribus nostris ibidem in Byela, de duobus laneis, area et domo premissis cum plenis armis et galea, unus eorum tantum, pedester absque equis in municione vel ci- vitate nostra Byela predictis, quandocunque et quocienscunque necesse fuerit aut eis per nos mandatum exstiterit, perpetuo promptus et paratus debet esse; et semper debet habere omnia arma sua ibidem in parato, serviendo nobis fideliter et diligenter temptando de bono et profectu nostro, et semper faciendo erga nos taliter, prout erga dominos eorum veri et fideles facere tenentur et faciunt pheodales. Hoc eciam precise addito, quod si ipsi pheodales nostri predicti ipsos duos laneos jam scriptos per se non coluerint, sed eos jure theuthunico vel alio jure quocunque sub censu locaverint, salvo tamen jure nostro pheodali, tunc homines hij, quibus ipsi lanei sic locati fuerint, ab omnibus exaccionibus, contribucionibus, angariis et solucionibus quibuscunque, exceptis bernis regiis tantum, quandocunque hec per totum regnum Boemie recepte fuerint, una cum predictis pheodalibus nostris debent esse liberi perpetuo penitus et exempti. Et ad majorem horum evidenciam, testimonium et cautelam sigillum
1. Hynek Berka z Dubé Mackovi řečenému Kladivo uděluje v léno dva lány lesa na popluží v Plužné a městiště v Bělé k vystavení domu. V Bělé 1345, 18. říj. Originál pergamenový. Nos Hinco dictus Berca de Duba, burgravius Pragensis, ad universorum noticiam tam presencium quam futurorum perpetuam deducimus per presentes, quod nos fidelem nostrum dilectum Maczkonem dictum Cladywa, propter ejus fidelia et grata servicia nobis per ipsum multiformiter exhibita et in posterum studiosius exhibenda, gracia et favore sin- gulari prosequentes, ei duos laneos de silva nostra succisa seu merica Bezdedensi, — qui duo lanei ad villam nostram dictam Pluzna pertinent, et per consequens ad municionem et civitatem nostras dictas Biela spectare dinoscuntur, — dedimus jure suscripto, pro agris ex- stirpandis et habendis ad unum allodium, et unam aream ibidem in Biela civitate predicta, in qua domum edificare et ibidem residere debet, non subjacendo tamen juribus ipsius civi- tatis, cum omnibus et singulis pertinenciis, censibus, utilitatibus, juribus et libertatibus qui- buscunque, atque toto dominio ipsorum duorum laneorum, aree et domus predictorum, in pheodum et vero jure pheodali, de nostra voluntate libera, matura deliberacione prehabita, dedimus et gratuite contulimus ac vero jure pheodali, cum osculo pacis resignamus per eum, heredes ac successores eorum ipso jure, sub onere servicii subscripti, tenenda, habenda, uti- fruenda et perpetue possidenda, ita expresse: Quod ipsi pheodales nostri predicti nobis, he- redibus et successoribus nostris ibidem in Byela, de duobus laneis, area et domo premissis cum plenis armis et galea, unus eorum tantum, pedester absque equis in municione vel ci- vitate nostra Byela predictis, quandocunque et quocienscunque necesse fuerit aut eis per nos mandatum exstiterit, perpetuo promptus et paratus debet esse; et semper debet habere omnia arma sua ibidem in parato, serviendo nobis fideliter et diligenter temptando de bono et profectu nostro, et semper faciendo erga nos taliter, prout erga dominos eorum veri et fideles facere tenentur et faciunt pheodales. Hoc eciam precise addito, quod si ipsi pheodales nostri predicti ipsos duos laneos jam scriptos per se non coluerint, sed eos jure theuthunico vel alio jure quocunque sub censu locaverint, salvo tamen jure nostro pheodali, tunc homines hij, quibus ipsi lanei sic locati fuerint, ab omnibus exaccionibus, contribucionibus, angariis et solucionibus quibuscunque, exceptis bernis regiis tantum, quandocunque hec per totum regnum Boemie recepte fuerint, una cum predictis pheodalibus nostris debent esse liberi perpetuo penitus et exempti. Et ad majorem horum evidenciam, testimonium et cautelam sigillum
Strana 2
2 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské nostrum una cum sigillo Hinconis filii nostri senioris, ac sigilla fidelium nostrorum Smylonis de Mvnchow, Jesconis dicti Copech de Qwyetkow burgravii nostri tunc in Bezdez, et Jesconis dicti Hlvzzecz de Low, presentibus sunt appensa. Datum in Byela in festo s. Luce Ewan- geliste, anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo quinto. Visí pečeť s ostrvemi, ostatní 4 utrženy. 2. Král Karel Ješkovi z Kluku, rychtáři Bělskému, potvrzuje privilegia udělená od krále Přemysla II. a Vácslava II., též od pana Hynka Berky. V Praze 1348, 2. září. Orig. perg. Karolns Dei gracia Romanorum rex semper Augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis: Quod accedens nostre majestatis presenciam fidelis noster Jesko de Kluck, judex in Weyssenwasser, quasdam litteras illustrium Ottakari et Wenczeslai, quondam Boemie regum, proavi et avi nostrorum, nec non fidelis nostri Hynconis Berce de Duba, burgravii Pragensis, eorum sigillis sigillatas, integras et in nulla ipsarum parte viciatas, nostre celsitudini exhibuit, nobisque humiliter supplicavit, ut ea, que in eisdem litteris con- tinerentur, et specialiter que ipsum Jeskonem seu progenitores et genitorem suum tangerent et ad eum et ad eos pertinerent, approbare, ratificare et confirmare sibi graciosius dignaremur. In quibus videlicet litteris olim regis Ottakari vidimus inter alia contineri, quod idem rex de silva nostra Besdhecz [následuje výtah z listu daného 22. Oct. 1264 a tištěného z originalu Emlerem v Regestech II. 180. V opise tomto méně spolehlivém stojí: villa que Clumen dicitur; Conrado et Harwico de Krayowar ; aqua Dogs]. Item in litteris illustris Wenczeslai quondam Boemie regis, avi nostri, vidimus inter alia contineri, quod dictus rex volens, ut civitas Besdez, quam pro melioracione regni Boemie de novo construxit, continuis proficeret incrementis, dedit dicte civitatis civibus laneos infra- scriptos, qui sunt in universo centum sexaginta sex et medius, quos dicte civitati duxit an- nectendos et ad ipsam civitatem perpetuo voluit pertinere; videlicet decem et octo laneos et medium in campis et silvis prope ipsam civitatem sitos; item in villis infrascriptis, videlicet in Chotyotow decem et octo laneos ; in Msen viginti laneos, in Wrsalten viginti et unum, in Brzezowicz octo, in Tyrnavia septem et medium, in Sudomirz quindecim laneos minus duabus virgis, in Zar duodecim laneos, in Hersperch tredecim, in Fridrichdorf quatuor et medium, in Scalka decem et medium, in Cluk decem et octo laneos. De supradictis laneis Conradus judex in Besdez duos habet liberos. Item ad ampliorem graciam dictus Wenczeslaus quondam rex donavit dictis civibus in Besdez de silva dicta Lucskabokouina [sic] undecim laneos ; voluitque, ut dicta civitas habeat idem jus, quod habent alie civitates regni, et quod dicti cives requirant jus in judiciis et causis suis a civibus et a civitate nostra Newmburgensi. Voluit eciam, ut predictus Conradus de Wreystat sit judex ipsius civitatis et ad ipsum judicium tercium denarium de ipso judicio habeat, et predictos duos laneos in Besdez liberos, duas mensas panum, duo macella carnium, unum balneum, et unum molendinum, quod ubicunque preterquam super aquam dictam Byela poterit construere, construet dictus judex. Item in litteris Hinconis Berce [výtah z listu daného 24. Apr. 1337 a tištěného Emlerem v Regestech IV. 169—172. Všecky 3 výtahy jsou bez datum].
2 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské nostrum una cum sigillo Hinconis filii nostri senioris, ac sigilla fidelium nostrorum Smylonis de Mvnchow, Jesconis dicti Copech de Qwyetkow burgravii nostri tunc in Bezdez, et Jesconis dicti Hlvzzecz de Low, presentibus sunt appensa. Datum in Byela in festo s. Luce Ewan- geliste, anno Domini millesimo trecentesimo quadragesimo quinto. Visí pečeť s ostrvemi, ostatní 4 utrženy. 2. Král Karel Ješkovi z Kluku, rychtáři Bělskému, potvrzuje privilegia udělená od krále Přemysla II. a Vácslava II., též od pana Hynka Berky. V Praze 1348, 2. září. Orig. perg. Karolns Dei gracia Romanorum rex semper Augustus et Boemie rex, notum facimus tenore presencium universis: Quod accedens nostre majestatis presenciam fidelis noster Jesko de Kluck, judex in Weyssenwasser, quasdam litteras illustrium Ottakari et Wenczeslai, quondam Boemie regum, proavi et avi nostrorum, nec non fidelis nostri Hynconis Berce de Duba, burgravii Pragensis, eorum sigillis sigillatas, integras et in nulla ipsarum parte viciatas, nostre celsitudini exhibuit, nobisque humiliter supplicavit, ut ea, que in eisdem litteris con- tinerentur, et specialiter que ipsum Jeskonem seu progenitores et genitorem suum tangerent et ad eum et ad eos pertinerent, approbare, ratificare et confirmare sibi graciosius dignaremur. In quibus videlicet litteris olim regis Ottakari vidimus inter alia contineri, quod idem rex de silva nostra Besdhecz [následuje výtah z listu daného 22. Oct. 1264 a tištěného z originalu Emlerem v Regestech II. 180. V opise tomto méně spolehlivém stojí: villa que Clumen dicitur; Conrado et Harwico de Krayowar ; aqua Dogs]. Item in litteris illustris Wenczeslai quondam Boemie regis, avi nostri, vidimus inter alia contineri, quod dictus rex volens, ut civitas Besdez, quam pro melioracione regni Boemie de novo construxit, continuis proficeret incrementis, dedit dicte civitatis civibus laneos infra- scriptos, qui sunt in universo centum sexaginta sex et medius, quos dicte civitati duxit an- nectendos et ad ipsam civitatem perpetuo voluit pertinere; videlicet decem et octo laneos et medium in campis et silvis prope ipsam civitatem sitos; item in villis infrascriptis, videlicet in Chotyotow decem et octo laneos ; in Msen viginti laneos, in Wrsalten viginti et unum, in Brzezowicz octo, in Tyrnavia septem et medium, in Sudomirz quindecim laneos minus duabus virgis, in Zar duodecim laneos, in Hersperch tredecim, in Fridrichdorf quatuor et medium, in Scalka decem et medium, in Cluk decem et octo laneos. De supradictis laneis Conradus judex in Besdez duos habet liberos. Item ad ampliorem graciam dictus Wenczeslaus quondam rex donavit dictis civibus in Besdez de silva dicta Lucskabokouina [sic] undecim laneos ; voluitque, ut dicta civitas habeat idem jus, quod habent alie civitates regni, et quod dicti cives requirant jus in judiciis et causis suis a civibus et a civitate nostra Newmburgensi. Voluit eciam, ut predictus Conradus de Wreystat sit judex ipsius civitatis et ad ipsum judicium tercium denarium de ipso judicio habeat, et predictos duos laneos in Besdez liberos, duas mensas panum, duo macella carnium, unum balneum, et unum molendinum, quod ubicunque preterquam super aquam dictam Byela poterit construere, construet dictus judex. Item in litteris Hinconis Berce [výtah z listu daného 24. Apr. 1337 a tištěného Emlerem v Regestech IV. 169—172. Všecky 3 výtahy jsou bez datum].
Strana 3
z let 1345—1351. 3 Nos itaque prefati Jesconis de Kluck judicis devotis, justis ac racionabilibus suppli- cacionibus benignius inclinati, attendentesque ipsius grata et utilia servicia, per eum nobis et regno nostro quoad translacionem et locacionem predictam fideliter exhibita et imposterum exhibenda, omnia et singula snprascripta in litteris predictorum progenitorum nostrorum et Hinconis Berce de Duba, et eorum quodlibet contingencium prefatum Jesconem judicem et progenitores suos, de plenitudine potestatis regie ac ex certa nostra sciencia approbamus, ratificamus, innovamus, et presentis scripti patrocinio confirmamus, volentes ac decernentes, predicta et eorum quodlibet pro prefato Jescone judice et suis successoribus obtinere per- petuo inviolabilis roboris firmitatem ; inhibentes firmiter et districte capitaneis, camerariis, subcamerariis ceterisque nobilibus et officialibus nostris per regnum Boemie, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, ne predictam nostram approbacionem, ratificacionem et confirmacionem audeant infringere seu aliqualiter violare, aut antedictum Jeskonem, heredes et successores suos, in predictis graciis et concessionibus impedire, molestare seu perturbare presumant, prout indignacionem regiam et penam gravissimam pro motu proprio infligendam voluerint evitare. In cujus rei testimonium presentes litteras fieri et sigillo nostre majestatis jussimus communiri. Datum Pragae anno Domini millesimo trecentisimo quadragesimo octavo, indic- cione prima, IIII° Nonas Septembris, regnorum nostrorum anno tercio. Visí pečeť královská porouchaná. 3. Král Karel Drahomilovi nemajícímu potomstva uděluje moc, aby statky své, totiž dva lány ve vsi Besedicích a krčmu ve vsi Čisté, mohl dáti svému bratrovci Vaněčkovi ze Sedliště, kterýž i s dědici svými povinen bude v čas potřeby sloužiti obci města Bělé s lukem a pancířem. V Kr. Hradci 1351, 24. září. Kniha 1417, E. 12. b. Copia litere Heskonis de Besyedicz oc. Karolus Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notificamus uni- versis, quod attendentes multiplicia merita dilecti nobis Drahomyli, fidelis nostri, quibus idem nostre celsitudini attenta fide complacuit et in futurum debebit et poterit prestancius com- placere, damus et concedimus eidem, heredes et pueros non habenti, plenam licenciam et po- testatem omnimodam, bona sua, utpote duos laneos in villa Besedicz et tabernam in villa Czista, Boleslaviensis districtus sive provincie, dilecto nobis Waneczkoni de Sedlischcz nepoti suo donandi, assignandi et appropriandi pro sua voluntate, sub omnibus modis et con- dicionibus, prout ipse eadem bona et eorum pertinencias hactenus tenuit et posedit; decer- nentes nichilominus et edicto regio statuentes, quod prefatus Wanetschko et heredes ipsius, dum et quociens predicta bona in potestatem ipsorum devenerint, civibus et opido nostro in Albaaqua, dum necessitas id exigerit, cum una balista et pancirio sine quavis difficultate seu contradiccione teneantur et debeant perpetuo subvenire. Presencium sub nostre majestatis sigillo testimonio literarum datum in Grecz super Albea anno Domini millo trecentesimo [quinqu agesimo primo, indiccione quarta, VIII Kalend. Octobris, regnorum nostrorum ... sexto. Ad relacionem amborum de Swerzeticz Hasskonis et Hasskonis, Johannes Novif. List tento vepsán byl do knihy města Bělé nejspíš roku 1429, na předposlední list, jehož dolejší roh jest dávno opotřebován, tak že ho kousek schází. O Janovi Heskovi z Besedic zmiňuje se zápis z roku 1440 v též knize E. 12. a. jakožto již o nebožtíkovi.
z let 1345—1351. 3 Nos itaque prefati Jesconis de Kluck judicis devotis, justis ac racionabilibus suppli- cacionibus benignius inclinati, attendentesque ipsius grata et utilia servicia, per eum nobis et regno nostro quoad translacionem et locacionem predictam fideliter exhibita et imposterum exhibenda, omnia et singula snprascripta in litteris predictorum progenitorum nostrorum et Hinconis Berce de Duba, et eorum quodlibet contingencium prefatum Jesconem judicem et progenitores suos, de plenitudine potestatis regie ac ex certa nostra sciencia approbamus, ratificamus, innovamus, et presentis scripti patrocinio confirmamus, volentes ac decernentes, predicta et eorum quodlibet pro prefato Jescone judice et suis successoribus obtinere per- petuo inviolabilis roboris firmitatem ; inhibentes firmiter et districte capitaneis, camerariis, subcamerariis ceterisque nobilibus et officialibus nostris per regnum Boemie, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, ne predictam nostram approbacionem, ratificacionem et confirmacionem audeant infringere seu aliqualiter violare, aut antedictum Jeskonem, heredes et successores suos, in predictis graciis et concessionibus impedire, molestare seu perturbare presumant, prout indignacionem regiam et penam gravissimam pro motu proprio infligendam voluerint evitare. In cujus rei testimonium presentes litteras fieri et sigillo nostre majestatis jussimus communiri. Datum Pragae anno Domini millesimo trecentisimo quadragesimo octavo, indic- cione prima, IIII° Nonas Septembris, regnorum nostrorum anno tercio. Visí pečeť královská porouchaná. 3. Král Karel Drahomilovi nemajícímu potomstva uděluje moc, aby statky své, totiž dva lány ve vsi Besedicích a krčmu ve vsi Čisté, mohl dáti svému bratrovci Vaněčkovi ze Sedliště, kterýž i s dědici svými povinen bude v čas potřeby sloužiti obci města Bělé s lukem a pancířem. V Kr. Hradci 1351, 24. září. Kniha 1417, E. 12. b. Copia litere Heskonis de Besyedicz oc. Karolus Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie rex, notificamus uni- versis, quod attendentes multiplicia merita dilecti nobis Drahomyli, fidelis nostri, quibus idem nostre celsitudini attenta fide complacuit et in futurum debebit et poterit prestancius com- placere, damus et concedimus eidem, heredes et pueros non habenti, plenam licenciam et po- testatem omnimodam, bona sua, utpote duos laneos in villa Besedicz et tabernam in villa Czista, Boleslaviensis districtus sive provincie, dilecto nobis Waneczkoni de Sedlischcz nepoti suo donandi, assignandi et appropriandi pro sua voluntate, sub omnibus modis et con- dicionibus, prout ipse eadem bona et eorum pertinencias hactenus tenuit et posedit; decer- nentes nichilominus et edicto regio statuentes, quod prefatus Wanetschko et heredes ipsius, dum et quociens predicta bona in potestatem ipsorum devenerint, civibus et opido nostro in Albaaqua, dum necessitas id exigerit, cum una balista et pancirio sine quavis difficultate seu contradiccione teneantur et debeant perpetuo subvenire. Presencium sub nostre majestatis sigillo testimonio literarum datum in Grecz super Albea anno Domini millo trecentesimo [quinqu agesimo primo, indiccione quarta, VIII Kalend. Octobris, regnorum nostrorum ... sexto. Ad relacionem amborum de Swerzeticz Hasskonis et Hasskonis, Johannes Novif. List tento vepsán byl do knihy města Bělé nejspíš roku 1429, na předposlední list, jehož dolejší roh jest dávno opotřebován, tak že ho kousek schází. O Janovi Heskovi z Besedic zmiňuje se zápis z roku 1440 v též knize E. 12. a. jakožto již o nebožtíkovi.
Strana 4
1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 4. Výtah z listu císaře Karla, kterým bratřím Šimonovi a Mikšovi dal v Březovicích lán polí neúročný, krčmu s právem dvojí várky do roka, a rychtu s třetím penízem. 1360, 29. kv. Kniha 1453, 61. a. Symon et Miksso fratres carnales. Nos Petrus magister civium, Budko, Hannus Pawlowsky, HannusRoth, Werherus, Waldeko, Adalbertus, Ways faber, Nicolaus Kopacz, Maczko, Ssram, Jessek dictus Bradacz, Henzlinus balistifex, consules in Byela, presenti libro omnibus protestamur, quod Symon et Miksso fratres coram nobis personaliter constituti de Brzezowicz nobis literam cum pendenti sigillo imperatoris Karoli ostenderunt, quia ab ipso imperatore, ut litera canebat, ut vidimus, quod ipsis fratribus et eorum liberis, affinibus et successoribus datus est unus laneus agrorum sine censu, et una thaberna in eadem villa Brzezowicz, ita quod possint bis in anno tantum, quando eis videbitur, braxare cerevisiam, quo facto aliis temporibus in vasis de Byela recipere et ibidem propinare ; et contra eos nullus ibidem debet habere thabernam nec eos impedire. Eciam judiciaria ibidem ipsis est data, et tercius denarius de ea, qui in judiciis ibidem de culpis minoribus possit legitime provenire. Et hic scribimus ea, que vidimus in eadem litera contineri. Et hoc sub anno Domini M'CCCLX°, feria VIta quatuor temporum post [sic] festum s. Trinitatis. Datum v tomto výtahu udané vzato jest tuším z původní listiny; výtah však zapsán do knihy nejspíš roku 1364, ježto jmena konšelů zde vytčená srovnávají se nejvíce se jmeny uvedenými v čísle 9. 5. Dvě sestry z Bezděze odsvědčují se statku bratrova, poněvadž jim vyplatil podíly v penězích. 1362. Kniha 1453, 9. a. Item Katherina et Luxa filie Janonis de Bezdyez, venientes ante nos Stoyslaum ju- dicem, Hankonem magistrum civium, Budkonem, Hanussium et ceteros juratos, ab[re]nunc- ciaverunt se ab omnibus porcionibus de bonis paternis, quia Koth frater earum satisfecit eis in parata pecunia. Anno Domini M'CCCLXII°. 6. Niklín z Újezda, měštěnín Bělský, prodal dědictví v Újezdě za 20 kop Benešovi a jeho ženě na jich dvou životy. 1363, 20 března. Kniha 1453, 42 a. Niklinus de Vgezd, civis Byelensis, veniens proxima feria secunda post dominicam Judica ante nos, Nicolaum judicem, Wernerum tunc magistrum civium, Beneskonem, Mikam, Marssonem, Haynussium, Mathiam, Nicolaum Barthosskonem, ceterosque scabinos Albeaquenses ibidem in domo Vernerii, recognovit se vendidisse heredidatem in Ugezd villa dicta pro XX sexagenis gr. Prag. monete honesto viro Benessio et uxori ipsius, duntaxat ad duas vitas, scilicet Benessii et uxoris eius, tali condicione: quod dictus Beness tenetur et debet regere et gubernare dictam hereditatem sine omni impedimento neque censu. Et si dictus Beness moriretur, tunc dicta hereditas debet devolvi cum dimidia parte bonorum superiorum ad manus Niczlini et ipsius heredum vel fratrum sive successorum. Datum anno D. M'CCC°LXIII"
1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 4. Výtah z listu císaře Karla, kterým bratřím Šimonovi a Mikšovi dal v Březovicích lán polí neúročný, krčmu s právem dvojí várky do roka, a rychtu s třetím penízem. 1360, 29. kv. Kniha 1453, 61. a. Symon et Miksso fratres carnales. Nos Petrus magister civium, Budko, Hannus Pawlowsky, HannusRoth, Werherus, Waldeko, Adalbertus, Ways faber, Nicolaus Kopacz, Maczko, Ssram, Jessek dictus Bradacz, Henzlinus balistifex, consules in Byela, presenti libro omnibus protestamur, quod Symon et Miksso fratres coram nobis personaliter constituti de Brzezowicz nobis literam cum pendenti sigillo imperatoris Karoli ostenderunt, quia ab ipso imperatore, ut litera canebat, ut vidimus, quod ipsis fratribus et eorum liberis, affinibus et successoribus datus est unus laneus agrorum sine censu, et una thaberna in eadem villa Brzezowicz, ita quod possint bis in anno tantum, quando eis videbitur, braxare cerevisiam, quo facto aliis temporibus in vasis de Byela recipere et ibidem propinare ; et contra eos nullus ibidem debet habere thabernam nec eos impedire. Eciam judiciaria ibidem ipsis est data, et tercius denarius de ea, qui in judiciis ibidem de culpis minoribus possit legitime provenire. Et hic scribimus ea, que vidimus in eadem litera contineri. Et hoc sub anno Domini M'CCCLX°, feria VIta quatuor temporum post [sic] festum s. Trinitatis. Datum v tomto výtahu udané vzato jest tuším z původní listiny; výtah však zapsán do knihy nejspíš roku 1364, ježto jmena konšelů zde vytčená srovnávají se nejvíce se jmeny uvedenými v čísle 9. 5. Dvě sestry z Bezděze odsvědčují se statku bratrova, poněvadž jim vyplatil podíly v penězích. 1362. Kniha 1453, 9. a. Item Katherina et Luxa filie Janonis de Bezdyez, venientes ante nos Stoyslaum ju- dicem, Hankonem magistrum civium, Budkonem, Hanussium et ceteros juratos, ab[re]nunc- ciaverunt se ab omnibus porcionibus de bonis paternis, quia Koth frater earum satisfecit eis in parata pecunia. Anno Domini M'CCCLXII°. 6. Niklín z Újezda, měštěnín Bělský, prodal dědictví v Újezdě za 20 kop Benešovi a jeho ženě na jich dvou životy. 1363, 20 března. Kniha 1453, 42 a. Niklinus de Vgezd, civis Byelensis, veniens proxima feria secunda post dominicam Judica ante nos, Nicolaum judicem, Wernerum tunc magistrum civium, Beneskonem, Mikam, Marssonem, Haynussium, Mathiam, Nicolaum Barthosskonem, ceterosque scabinos Albeaquenses ibidem in domo Vernerii, recognovit se vendidisse heredidatem in Ugezd villa dicta pro XX sexagenis gr. Prag. monete honesto viro Benessio et uxori ipsius, duntaxat ad duas vitas, scilicet Benessii et uxoris eius, tali condicione: quod dictus Beness tenetur et debet regere et gubernare dictam hereditatem sine omni impedimento neque censu. Et si dictus Beness moriretur, tunc dicta hereditas debet devolvi cum dimidia parte bonorum superiorum ad manus Niczlini et ipsius heredum vel fratrum sive successorum. Datum anno D. M'CCC°LXIII"
Strana 5
z let 1360—1364. 5 7. Kateřina z Chotětova podržela od bratra vešken podíl jí náležitý po matce i po otci. 1363, 2. června. Kniha 1453, 9. b. Katherina filia Welkonis de Chotietow veniens ante nos in domum Vernerij feria VI. post dominicam Domine in tua misericordia, manifestavit se publice confitendo, omnem por- cionem, quam debuit et tenuit tam ex parte matris, quam ex parte patris, se accepisse inte- graliter et ex toto a fratre suo Johanne carnali et pueris ipsius de Chotietow, tali condicione, quod dicta Katherina una cum pueris suis amodo nunquam quicquam tenetur recipere, quia omnia dicte domine, que debuit dictus Johannes, condonavit. Testes hujus sunt Nicolaus judex, Vernerus magister civium, Mika Ottonis, Benesko, Mathias sutor, Barthoss, Bussko, Tygal, ceterique jurati Albeaque. Anno Domini M'CCCLXIII°. 8. Václav rychtář Chotětovský svému bratrovi Hynákovi přepouští tu rychtu s lánem, kovářem a krčmou za polovici statku Hynákova v Prošovicích nad Nisou, tak že 65 kop věna Zdeny man- želky Václavovy převádí se z Chotětova do Prošovic. 1364, 30. dubna. Kniha 1453, 78. a. Wenceslaus et Hynak fratres de Chotietow. Anno Domini millesimo CCCLXIIII° veniens Wenceslaus judex quondam de Chotietow, fecit forum cum fratre suo Hynakone in domo Niczlini magistri civium feria III. in diebus Rogacionum, coram nobis Niczlino magistro civium, Nicolao, Ottikone, Budkone, Hanussio Kestrink, Meczlino, Hanussio dicto Ways, Kynczlino Kammeniczer et Haylano dicto Planch, ceterosque juratos Albeaque; ita quod dictus Wenceslaus condescendit et resignavit judicium ibidem in Chotietow cum laneo, fabre [sic], thaberna, et omnibus ad dictam judiciariam spec- tantibus, predicto fratri suo Hynakoni pro medietate bonorum, que dictus Hynaco bona in villa Prossiewicz dinoscebatur libere possidere. Ita quod ego Hynaco predictus deduco dota- licium domine Zdene uxoris fratris mei predicti Wenceslai in Prossewicz, videlicet LXV sexa- genas gr., ita quod dicta domina Zdena nullum jus ibidem in Chotyetow dinoscitur habere, sed in Prossewicz, ut plenarie premitatur [sic]. Actum anno ut supra. 9. Stojslav ze Sudomiře, poručník sirotkův Ješka bratra svého, v potřebě sirotkův prodal jejich jeden lán právem zákupným za 43 kopy Řehoři sedlákovi z Trnové, s právem v té vsi obvyklým, leč že Rehoře a jeho dědice osvobozuje všech robot. 1364, 29. list. Kniha 1453, 61. b. Stoyslaus de Sudomirz. Nos Petrus magister civium, Budko, Hannus Pawlowsky, Wernherus, Adalbertus, Ways faber, Nicolaus Copacz, Maczko, Ssram, ceterique jurati Alebeaquenses presenti libro prote- stamus publice universis, quod Stoyslaus de Sudomirz, pater comissivus orphanorum Jesskonis fratris sui ibidem, veniens feria VI. ante festum s. Andree in domum Petri magistri civium una cum Alssone orphano, cuius factum dinoscitur, fassus est unum laneum agrorum ibidem
z let 1360—1364. 5 7. Kateřina z Chotětova podržela od bratra vešken podíl jí náležitý po matce i po otci. 1363, 2. června. Kniha 1453, 9. b. Katherina filia Welkonis de Chotietow veniens ante nos in domum Vernerij feria VI. post dominicam Domine in tua misericordia, manifestavit se publice confitendo, omnem por- cionem, quam debuit et tenuit tam ex parte matris, quam ex parte patris, se accepisse inte- graliter et ex toto a fratre suo Johanne carnali et pueris ipsius de Chotietow, tali condicione, quod dicta Katherina una cum pueris suis amodo nunquam quicquam tenetur recipere, quia omnia dicte domine, que debuit dictus Johannes, condonavit. Testes hujus sunt Nicolaus judex, Vernerus magister civium, Mika Ottonis, Benesko, Mathias sutor, Barthoss, Bussko, Tygal, ceterique jurati Albeaque. Anno Domini M'CCCLXIII°. 8. Václav rychtář Chotětovský svému bratrovi Hynákovi přepouští tu rychtu s lánem, kovářem a krčmou za polovici statku Hynákova v Prošovicích nad Nisou, tak že 65 kop věna Zdeny man- želky Václavovy převádí se z Chotětova do Prošovic. 1364, 30. dubna. Kniha 1453, 78. a. Wenceslaus et Hynak fratres de Chotietow. Anno Domini millesimo CCCLXIIII° veniens Wenceslaus judex quondam de Chotietow, fecit forum cum fratre suo Hynakone in domo Niczlini magistri civium feria III. in diebus Rogacionum, coram nobis Niczlino magistro civium, Nicolao, Ottikone, Budkone, Hanussio Kestrink, Meczlino, Hanussio dicto Ways, Kynczlino Kammeniczer et Haylano dicto Planch, ceterosque juratos Albeaque; ita quod dictus Wenceslaus condescendit et resignavit judicium ibidem in Chotietow cum laneo, fabre [sic], thaberna, et omnibus ad dictam judiciariam spec- tantibus, predicto fratri suo Hynakoni pro medietate bonorum, que dictus Hynaco bona in villa Prossiewicz dinoscebatur libere possidere. Ita quod ego Hynaco predictus deduco dota- licium domine Zdene uxoris fratris mei predicti Wenceslai in Prossewicz, videlicet LXV sexa- genas gr., ita quod dicta domina Zdena nullum jus ibidem in Chotyetow dinoscitur habere, sed in Prossewicz, ut plenarie premitatur [sic]. Actum anno ut supra. 9. Stojslav ze Sudomiře, poručník sirotkův Ješka bratra svého, v potřebě sirotkův prodal jejich jeden lán právem zákupným za 43 kopy Řehoři sedlákovi z Trnové, s právem v té vsi obvyklým, leč že Rehoře a jeho dědice osvobozuje všech robot. 1364, 29. list. Kniha 1453, 61. b. Stoyslaus de Sudomirz. Nos Petrus magister civium, Budko, Hannus Pawlowsky, Wernherus, Adalbertus, Ways faber, Nicolaus Copacz, Maczko, Ssram, ceterique jurati Alebeaquenses presenti libro prote- stamus publice universis, quod Stoyslaus de Sudomirz, pater comissivus orphanorum Jesskonis fratris sui ibidem, veniens feria VI. ante festum s. Andree in domum Petri magistri civium una cum Alssone orphano, cuius factum dinoscitur, fassus est unum laneum agrorum ibidem
Strana 6
6 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské in Sudomirz dictorum orphanorum racione eorum necessitatis vendidisse sub jure emphiteotico seu theutonico, pro XLIII sexagenis gr. Gregorio rustico et eius heredibus de Trnowa, sub tali jure, in quo dicta willa Sud[o]mirz est ab antiquo situata, solummodo dictum Gregorium et eius heredes omnibus et singulis robotis absolutum faciendo. Quorum bonorum seu ven- dicioni disbrigatores ad annum et diem continue devoluti [sic] sunt isti: antedictus Stoyslaus, Alsso prefatus orphanus, Budko et Wernherus cives Albeaquenses, contra quamlibet personam. Anno Domini M°CCC°LXIIII°. Dle knih konfirmačních I. b. 46 roku 1364 Stojslav cliens in Sudomirz spolu s Gotfridem purkrabím Bělským jménem císařovým presentoval faráře do Sudomiře. 10. Pešek a Dorota, děti nebožtíka Peška Rodice ze Sudomíře, přijavše 8 prutů podílem otcovským, oddělují se od statku své matky, otčíma a dětí jich. 1365, 28. února. Kniha 1453, 50. a. Pessko, Dorothea nati quondam Pesskonis dicti Rodicz de Sudomirz, venientes ante nos Kinczlinum Quomniczer magistrum civium, Werherum, Budkonem, Nicolaum Kopacz, Beychel, Hanussium de Pawlowicz, et Mikam Mulkonis, ceterosque juratos Albeaque, in domum Kynczlini, feria sexta ante dominicam Invocavit me, fassi sunt, se recepisse VIII virgas agrorum hereditatis sue a Jacubo vitrico eorum et a Margaretha matre eorum ibidem de Sudomirz, qui agri dictos pueros ex parte eorum patre [sic] prefato Pesskone dicto Rodicz contingeba[n]t. Promittentes sub eorum fidei puritate bona fide ac amicabili composicione, dictum Jacobum eorum vitricum et Margaretham matrem eorum ac heredes eorum, quos insimul tempore possint procreare, nunquam inpedire in eorum bonis et Jacobi; et e converso pueri fati et Margarethe matre [sic] eorum ipsum Pesskonem et Dorotheam ac heredes ipsorum eciam nunquam debent impedire, scilicet libere absque inpedimento debent tenere. Acta sunt hec in contestato judicio anno Domini M'CCC’LXV° die ut supra. 11. Zdeněk Husák prodal 2 pruty a 5 prutů polí v Kluku témuž vesničanovi. 1365, 6. a 9. května. Kniha 1453, 78. a. Item Zdenko dictus Hussak de Kluk veniens feria III. in dominica Jubilate ante nos Rothanussium magistrum civium, Budkonem, Nicolaum dictum Kopacz, ceterosque juratos ut supra, fassus est se vendidisse vero foro duas virgas agrorum ibidem in Kluk, de consensu et bona volumptate noverce sue videlicet Ancze, sub tali jure, quo solus prius dinoscebatur tenere, pro XXVI sexagenis gr. Prag. monete, discreto villano Bethoni, uxori sue Gyrzenie et suis herodibus de Wratna. Acta sunt hec anno D. millesimo ut supra, in domo Rothanussii in judicio banito. Zdenko dictus Husak de Kluk una cum filio suo Nicolao veniens feria VI. ante do- minicam Cantate ante nos Rothanussium magistrum civium, Budkonem, Nicolaum Kopacz, Wernherum, Kynczlinum Camniczer, Mikam Mulkonis, Maczkonem, Ssram et Beychel, cete- rosque juratos Albeaque, fassus est una cum filio suo antedicto, se vendidisse vero foro V
6 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské in Sudomirz dictorum orphanorum racione eorum necessitatis vendidisse sub jure emphiteotico seu theutonico, pro XLIII sexagenis gr. Gregorio rustico et eius heredibus de Trnowa, sub tali jure, in quo dicta willa Sud[o]mirz est ab antiquo situata, solummodo dictum Gregorium et eius heredes omnibus et singulis robotis absolutum faciendo. Quorum bonorum seu ven- dicioni disbrigatores ad annum et diem continue devoluti [sic] sunt isti: antedictus Stoyslaus, Alsso prefatus orphanus, Budko et Wernherus cives Albeaquenses, contra quamlibet personam. Anno Domini M°CCC°LXIIII°. Dle knih konfirmačních I. b. 46 roku 1364 Stojslav cliens in Sudomirz spolu s Gotfridem purkrabím Bělským jménem císařovým presentoval faráře do Sudomiře. 10. Pešek a Dorota, děti nebožtíka Peška Rodice ze Sudomíře, přijavše 8 prutů podílem otcovským, oddělují se od statku své matky, otčíma a dětí jich. 1365, 28. února. Kniha 1453, 50. a. Pessko, Dorothea nati quondam Pesskonis dicti Rodicz de Sudomirz, venientes ante nos Kinczlinum Quomniczer magistrum civium, Werherum, Budkonem, Nicolaum Kopacz, Beychel, Hanussium de Pawlowicz, et Mikam Mulkonis, ceterosque juratos Albeaque, in domum Kynczlini, feria sexta ante dominicam Invocavit me, fassi sunt, se recepisse VIII virgas agrorum hereditatis sue a Jacubo vitrico eorum et a Margaretha matre eorum ibidem de Sudomirz, qui agri dictos pueros ex parte eorum patre [sic] prefato Pesskone dicto Rodicz contingeba[n]t. Promittentes sub eorum fidei puritate bona fide ac amicabili composicione, dictum Jacobum eorum vitricum et Margaretham matrem eorum ac heredes eorum, quos insimul tempore possint procreare, nunquam inpedire in eorum bonis et Jacobi; et e converso pueri fati et Margarethe matre [sic] eorum ipsum Pesskonem et Dorotheam ac heredes ipsorum eciam nunquam debent impedire, scilicet libere absque inpedimento debent tenere. Acta sunt hec in contestato judicio anno Domini M'CCC’LXV° die ut supra. 11. Zdeněk Husák prodal 2 pruty a 5 prutů polí v Kluku témuž vesničanovi. 1365, 6. a 9. května. Kniha 1453, 78. a. Item Zdenko dictus Hussak de Kluk veniens feria III. in dominica Jubilate ante nos Rothanussium magistrum civium, Budkonem, Nicolaum dictum Kopacz, ceterosque juratos ut supra, fassus est se vendidisse vero foro duas virgas agrorum ibidem in Kluk, de consensu et bona volumptate noverce sue videlicet Ancze, sub tali jure, quo solus prius dinoscebatur tenere, pro XXVI sexagenis gr. Prag. monete, discreto villano Bethoni, uxori sue Gyrzenie et suis herodibus de Wratna. Acta sunt hec anno D. millesimo ut supra, in domo Rothanussii in judicio banito. Zdenko dictus Husak de Kluk una cum filio suo Nicolao veniens feria VI. ante do- minicam Cantate ante nos Rothanussium magistrum civium, Budkonem, Nicolaum Kopacz, Wernherum, Kynczlinum Camniczer, Mikam Mulkonis, Maczkonem, Ssram et Beychel, cete- rosque juratos Albeaque, fassus est una cum filio suo antedicto, se vendidisse vero foro V
Strana 7
z let 1364—1371. virgas agrorum, sub tali jure, quo solus dinoscebatur tenere ibidem in Kluk, pro LXV sexa- genis gr. Prage monete, discreto villano Bethoni et uxori sue Girzenie et suis heredibus de Wratna. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCC'LXV° in contestato judicio. 12. Stojslav Koza ze Sudomiře prodal půl lánu polí za 10 kop služebníkovi Budíkovi z Březovic právem zákupným pod úrok bez robot, jakž lidé drží polnosti císařovy v Sudomíři. 1370, 16. října. Kniha 1453. 63. a. Stoyslaw de Sudomirz. Nos Kopacz tunc magister civium, Werhnerus, Pawlowsky, Johannes Bradacz, Mikess balneator, Jenl feber, Pessek Calvus, Mikess dictus Lichwa, Mika Mulkonis, Maczek, Ssram, Otik carnifex, tam veteres quam novi jurati, recognoscimus tenore presencium universis, quod veniens coram nobis Stoyslaus dictus Koza de Sudomirz confessus est notificando, quia sano consilio prehabito et matura deliberacione prehabita vendidit medium laneum agrorum pro- X sexagenis gr., nominaliter na Puppczy, discreto famulo Budikoni de Brzezowicz, jure theu- tunico et emphitetico, sub forma census, sine omnibus robotis et exaccionibus, eodem jure, prout homines in agris tenent in Sudomirz domini imperatoris. Anno Domini M°CCC'LXX°, feria VI. in die s. Galli confessoris. Roku 1370 den sv. Havla 16. října padl na středu a ne na pátek; nejspíš má státi feria IV. 13. Z usnešení obce Vrátenské sousedé tam nemají míti vlastních stád, ale společná stáda tři, po případě čtyři. Koncem 1370 nebo 1371. Kniha 1453. 71. a. Communitas de Wraten. Nos Rothanus tunc magister civium, Wernherus, Kopacz, Herzmann pellifex, Benessek, Otik carnifex, Zdeniek Czenissek, Henzl balistifex, Henzl faber, Hanek dictus Randorf, cete- rique jurati recognoscimus libro presenti universis tam presentibus quam futuris, quod veniens communitas de Wraten, simul dives et pauper, ad judicium quatuor scampnorum, ubi omnia jura firmantur, roborantur et vigorantur, consensu sibi [snad consenserunt], a minori usque ad maximum, et a summo usque ad minimum, seu a primo usque ad ultimum, et ab ultimo usque ad primum, proprios greges, stad, non habere, sed in communi seu in universali greges habere tres; si in tribus non sufficiet, extunc quartum ordinare de volumptate omnium et singulorum. Non licebit cuiquam dictam ordinacionem infringere neque destruere. Quod si aliquis fecerit, quod greges proprios habuerit contra volumptatem aliorum, extunc alii incole vicini ville dicte Wraten possunt abigere, vulgariter [V rkpse: vulgum] zagieti, sine cuiusvis impedimento; quod si tunc quispiam vicinorum defendere voluerit, tunc manifestare et noti- ficare debent judici nostre civitatis et nobis, ut idem et nos ordinarie faciendo debeamus [sic], ut presens inscripcio in librum presentem vim et virtutem retinendi habeat, omni sine inpe- dimento. Actum anno Domini milesimo trecentesimo septuagesimo primo, judicio post festum Nativitatis Domini nostri Ihesu Christi, eciam presente Niczlikone, tunc vicem gerentis judicis de Zhorzelecz.
z let 1364—1371. virgas agrorum, sub tali jure, quo solus dinoscebatur tenere ibidem in Kluk, pro LXV sexa- genis gr. Prage monete, discreto villano Bethoni et uxori sue Girzenie et suis heredibus de Wratna. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCC'LXV° in contestato judicio. 12. Stojslav Koza ze Sudomiře prodal půl lánu polí za 10 kop služebníkovi Budíkovi z Březovic právem zákupným pod úrok bez robot, jakž lidé drží polnosti císařovy v Sudomíři. 1370, 16. října. Kniha 1453. 63. a. Stoyslaw de Sudomirz. Nos Kopacz tunc magister civium, Werhnerus, Pawlowsky, Johannes Bradacz, Mikess balneator, Jenl feber, Pessek Calvus, Mikess dictus Lichwa, Mika Mulkonis, Maczek, Ssram, Otik carnifex, tam veteres quam novi jurati, recognoscimus tenore presencium universis, quod veniens coram nobis Stoyslaus dictus Koza de Sudomirz confessus est notificando, quia sano consilio prehabito et matura deliberacione prehabita vendidit medium laneum agrorum pro- X sexagenis gr., nominaliter na Puppczy, discreto famulo Budikoni de Brzezowicz, jure theu- tunico et emphitetico, sub forma census, sine omnibus robotis et exaccionibus, eodem jure, prout homines in agris tenent in Sudomirz domini imperatoris. Anno Domini M°CCC'LXX°, feria VI. in die s. Galli confessoris. Roku 1370 den sv. Havla 16. října padl na středu a ne na pátek; nejspíš má státi feria IV. 13. Z usnešení obce Vrátenské sousedé tam nemají míti vlastních stád, ale společná stáda tři, po případě čtyři. Koncem 1370 nebo 1371. Kniha 1453. 71. a. Communitas de Wraten. Nos Rothanus tunc magister civium, Wernherus, Kopacz, Herzmann pellifex, Benessek, Otik carnifex, Zdeniek Czenissek, Henzl balistifex, Henzl faber, Hanek dictus Randorf, cete- rique jurati recognoscimus libro presenti universis tam presentibus quam futuris, quod veniens communitas de Wraten, simul dives et pauper, ad judicium quatuor scampnorum, ubi omnia jura firmantur, roborantur et vigorantur, consensu sibi [snad consenserunt], a minori usque ad maximum, et a summo usque ad minimum, seu a primo usque ad ultimum, et ab ultimo usque ad primum, proprios greges, stad, non habere, sed in communi seu in universali greges habere tres; si in tribus non sufficiet, extunc quartum ordinare de volumptate omnium et singulorum. Non licebit cuiquam dictam ordinacionem infringere neque destruere. Quod si aliquis fecerit, quod greges proprios habuerit contra volumptatem aliorum, extunc alii incole vicini ville dicte Wraten possunt abigere, vulgariter [V rkpse: vulgum] zagieti, sine cuiusvis impedimento; quod si tunc quispiam vicinorum defendere voluerit, tunc manifestare et noti- ficare debent judici nostre civitatis et nobis, ut idem et nos ordinarie faciendo debeamus [sic], ut presens inscripcio in librum presentem vim et virtutem retinendi habeat, omni sine inpe- dimento. Actum anno Domini milesimo trecentesimo septuagesimo primo, judicio post festum Nativitatis Domini nostri Ihesu Christi, eciam presente Niczlikone, tunc vicem gerentis judicis de Zhorzelecz.
Strana 8
8 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 14. Z města Bělé vypovězeno jest patero sousedů na sto let a jeden měsíc, a jiný jest vypovězen již podruhé. 1372, 2 března. Kniha 1453, 82. b. Anno Domini millesimo CCC'LXXII foria III. ante translacionem s. Wenceslai mar- tyris, isti expulsi sunt de civitate Biela: Primus Witko funifex propter insolenciam, quam commisit in civitate; secundus Maress carnifex eciam propter insolenciam; Hana carnifex eciam propter insolenciam, Henzl filius Lechnari propter insolenciam et propter alias causas, Gyndra Obrubaconis [?] eciam propter insolenciam. Et isti omnes licenciati sunt ad spacium centum annorum et spacium unius mensis. Actum in domo Ottikonis anno ut supra coram Otikone magistro civium et aliis juratis: Budkone, Johanne dicto Bradaczone, Nicolao dicto Lichwa, et Benesskone, Thassnarone, Jenlino fabro, Maczkone, Ssram, Weysone, Petro Cruce, aliis quoque juratis. Eodem anni circulo Zbynko eciam expulsus est de civitate, eciam propter insolenciam, et hoc jam secunda vice. 15. Slečna Maruška Kvěchova od Havla a Maříka z Kluku bratří svých má dostati věnem 12 kop gr., plášť a peřiny. 1372, 21. května. Kniha 1453, 24. a. Marusska filia Quiechonis. Anno Domini milesimo trecentesimo septuagesimo secundo, feria VI. ante festum s. Trinitatis, coram nobis Benesskone tunc magistro civium, et juratis scabinis Budkone, Tess- narone, Nikolao dicto Lichwa, Otikone carnifice, Bradaczone, Weysone, Bochenczone, et aliis juratis Albeaquensibus, veniens honesta domicella Marusska filia Quiechonis pie memorie de Kluk, recognovit, quod pro totali parte sua recipece debet XII sexagenas gr., palium pro media altera sexagena pro dotalicio, cum congruis lectisterniis, sicuti juxta paucitatem fratres ipsius habere poterint, a fratribus suis Gallo et Marzikone eciam de Kluk. Que dum receperit, extunc libera erit a parte patris et matris, ita quod nichil cum ipsis [habere] debet, nisi solam benivolenciam. Datum ut supra, in domo Beneskonis. 16. Havel Lékař koupil rychtářství v Chotětově od Hynáka. [1374/ 31. října. Kniha 1453, 3. a. Gallus de Chotietow. Nos Niczlinus tunc magister civium, Pessik Kopacz, Mikess Bradacz, Weys, Rothanus, Mulka, Maczek Mudry et ceteri jurati Albeaque, recognoscimus tenore presencium universis tam presentibus quam futuris, quoniam Gallus dictus Lekarz de Chotietow emit judicium, videlicet rychtarzstwye, aput Hynakonem eciam de Chotietow, sibi et pueris suis, quod ipse emit, imo et totaliter persolvit. Et huius rei eviden[cia] patet amplitudine clariori. Actum anno Domini M'CCCC XXIIII° in vigilia Omnium Sanctorum. Týž zápis psán jest znovu na listě 6. b., s varianty: rychtarzstwo. Actum anno Domini MOCCCC LXXIIII° in domo Niczlikonis in vigilia Omnium sanctorum. Vročení jest rozdílné a oboje chybné. Že tíž konšelové vyskytají se v letech 1370—1380, kladu ten zápis do roku 1374.
8 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 14. Z města Bělé vypovězeno jest patero sousedů na sto let a jeden měsíc, a jiný jest vypovězen již podruhé. 1372, 2 března. Kniha 1453, 82. b. Anno Domini millesimo CCC'LXXII foria III. ante translacionem s. Wenceslai mar- tyris, isti expulsi sunt de civitate Biela: Primus Witko funifex propter insolenciam, quam commisit in civitate; secundus Maress carnifex eciam propter insolenciam; Hana carnifex eciam propter insolenciam, Henzl filius Lechnari propter insolenciam et propter alias causas, Gyndra Obrubaconis [?] eciam propter insolenciam. Et isti omnes licenciati sunt ad spacium centum annorum et spacium unius mensis. Actum in domo Ottikonis anno ut supra coram Otikone magistro civium et aliis juratis: Budkone, Johanne dicto Bradaczone, Nicolao dicto Lichwa, et Benesskone, Thassnarone, Jenlino fabro, Maczkone, Ssram, Weysone, Petro Cruce, aliis quoque juratis. Eodem anni circulo Zbynko eciam expulsus est de civitate, eciam propter insolenciam, et hoc jam secunda vice. 15. Slečna Maruška Kvěchova od Havla a Maříka z Kluku bratří svých má dostati věnem 12 kop gr., plášť a peřiny. 1372, 21. května. Kniha 1453, 24. a. Marusska filia Quiechonis. Anno Domini milesimo trecentesimo septuagesimo secundo, feria VI. ante festum s. Trinitatis, coram nobis Benesskone tunc magistro civium, et juratis scabinis Budkone, Tess- narone, Nikolao dicto Lichwa, Otikone carnifice, Bradaczone, Weysone, Bochenczone, et aliis juratis Albeaquensibus, veniens honesta domicella Marusska filia Quiechonis pie memorie de Kluk, recognovit, quod pro totali parte sua recipece debet XII sexagenas gr., palium pro media altera sexagena pro dotalicio, cum congruis lectisterniis, sicuti juxta paucitatem fratres ipsius habere poterint, a fratribus suis Gallo et Marzikone eciam de Kluk. Que dum receperit, extunc libera erit a parte patris et matris, ita quod nichil cum ipsis [habere] debet, nisi solam benivolenciam. Datum ut supra, in domo Beneskonis. 16. Havel Lékař koupil rychtářství v Chotětově od Hynáka. [1374/ 31. října. Kniha 1453, 3. a. Gallus de Chotietow. Nos Niczlinus tunc magister civium, Pessik Kopacz, Mikess Bradacz, Weys, Rothanus, Mulka, Maczek Mudry et ceteri jurati Albeaque, recognoscimus tenore presencium universis tam presentibus quam futuris, quoniam Gallus dictus Lekarz de Chotietow emit judicium, videlicet rychtarzstwye, aput Hynakonem eciam de Chotietow, sibi et pueris suis, quod ipse emit, imo et totaliter persolvit. Et huius rei eviden[cia] patet amplitudine clariori. Actum anno Domini M'CCCC XXIIII° in vigilia Omnium Sanctorum. Týž zápis psán jest znovu na listě 6. b., s varianty: rychtarzstwo. Actum anno Domini MOCCCC LXXIIII° in domo Niczlikonis in vigilia Omnium sanctorum. Vročení jest rozdílné a oboje chybné. Že tíž konšelové vyskytají se v letech 1370—1380, kladu ten zápis do roku 1374.
Strana 9
z let 1372—1377. 9 17. Čtyři sestry z Chotětova, smluvivše se se čtyřmi bratry svými, odříkají se podílu svého na jejich statku v Chotětově. 1376, 9. června. Kniha 1453, 1. b. Nos Mulka magister civium tunc temporis, Vernerus, Pesco, Kopacz, Hannus Slychar, Otik Bradacz, Maczek dictus Mudry, Tassnar, ceterique iurati Albeaquenses, tenore presencium recognoscimus, quia accedentes ad nos plenum in consilium Marzka, Byetha, Barthiena, Duchna, filie Badkonis necnon Wancze de Chotyetow, abrenuncciaverunt se, nullam porcionem habere, que eis debuit cedere, aput fratres suos: Jesskonem de Chotietow, Gallum, Laurencium, Georgium, concordacione cum ipsis facta; ita quod dicte sorores cum dictis fratribus suis germanis nichil mali habent, sed omne bonum. Acta sunt hec anno Domini M°CCC° septu- agesimo sexto, feria secunda ante festum Corporis Christi. 18. Oldřich bývalý purkrabí Bezdězský a Pešík rychtář Bělský přátelsky rozsuzují rozepři mezi obcemi vsí Žďára a Kruhu a mezi Divišem panošem z Kruhu o údolí mezi Žďárem a Kruhem. (1376?) 2. května. Kniha 1453, 1. b. Nos Ulricus antiquus purgravius de Bezdyez, Pessyk judex de Byela, tunc temporis principales arbitrij hujus cause, tenore presencium recognoscimus universis, quod de causa, que vertebatur inter communitatem villarum Zdar et Cruh parte ex una, et Dyonisium clientem ibidem de Kruh parte altera, totalem diffinicionem fecimus de valle inter Zdar et Kruh, condicione tali interclusa, sic quod communitas dictarum villarum, videlicet Zdar et Cruh, pariter et Dyonisius nominatus debent in pascuis epuivaliter [sic] parciari, a petra usque petram. Illi quoque Dyonisio sepe nominato ad pratum ipsius de hac vale addidimus, communitatis predictarum villarum cum consensu, sic quod dictus Dyonisius dictam addicionem hereditatorie [sic] cum successoribus suis debet perpetuo possidere, quavis infestacione procul mota. Acta sunt hec coram fide dignis viris, videlicet Sobiehrdo de Drzewczycz, Vitkone dicto Mnichowecz de Zahradek, Budelkone de Tynecz, Wankone dicto Sudalkone cum Johanne fratre suo, Nyczkone judice de Prowodin, Ulricone purgravio de Bezdiez, nobis quoque Tassnaro tunc magistro civium, et ceteris consulibus, in pleno consilio supplicaverunt, ut in librum nostre civitatis talem condicionem insereremus. Acta hec in die Sisimundi [sic]. Dle zápisu hned potom následujícího Tašnar byl konšelem 1376, ale též již r. 1372, a pak zase 1773 sedal v radě; tedy asi do těch let náleží ten zápis. 19. Hanuš Keserynk, jsa podruhé ženat, odděluje své děti z prvního manželství lánem polí v Besedicích. 1377, 1. května. Kniha 1453, 13. a. Hanuss dictus Keserynk. Nos Niczlik tunc magister civium, Vernerus, Maczek dictus Mudry, Mikess Bothen- czonis, Mika Mulkonis, Andreas Passek dictus Swazal, Nyemczek ceterique jurati Albeaque civitatis, tenore presencium recognoscimus universis presencia inspecturis, quia Hanuss dictus
z let 1372—1377. 9 17. Čtyři sestry z Chotětova, smluvivše se se čtyřmi bratry svými, odříkají se podílu svého na jejich statku v Chotětově. 1376, 9. června. Kniha 1453, 1. b. Nos Mulka magister civium tunc temporis, Vernerus, Pesco, Kopacz, Hannus Slychar, Otik Bradacz, Maczek dictus Mudry, Tassnar, ceterique iurati Albeaquenses, tenore presencium recognoscimus, quia accedentes ad nos plenum in consilium Marzka, Byetha, Barthiena, Duchna, filie Badkonis necnon Wancze de Chotyetow, abrenuncciaverunt se, nullam porcionem habere, que eis debuit cedere, aput fratres suos: Jesskonem de Chotietow, Gallum, Laurencium, Georgium, concordacione cum ipsis facta; ita quod dicte sorores cum dictis fratribus suis germanis nichil mali habent, sed omne bonum. Acta sunt hec anno Domini M°CCC° septu- agesimo sexto, feria secunda ante festum Corporis Christi. 18. Oldřich bývalý purkrabí Bezdězský a Pešík rychtář Bělský přátelsky rozsuzují rozepři mezi obcemi vsí Žďára a Kruhu a mezi Divišem panošem z Kruhu o údolí mezi Žďárem a Kruhem. (1376?) 2. května. Kniha 1453, 1. b. Nos Ulricus antiquus purgravius de Bezdyez, Pessyk judex de Byela, tunc temporis principales arbitrij hujus cause, tenore presencium recognoscimus universis, quod de causa, que vertebatur inter communitatem villarum Zdar et Cruh parte ex una, et Dyonisium clientem ibidem de Kruh parte altera, totalem diffinicionem fecimus de valle inter Zdar et Kruh, condicione tali interclusa, sic quod communitas dictarum villarum, videlicet Zdar et Cruh, pariter et Dyonisius nominatus debent in pascuis epuivaliter [sic] parciari, a petra usque petram. Illi quoque Dyonisio sepe nominato ad pratum ipsius de hac vale addidimus, communitatis predictarum villarum cum consensu, sic quod dictus Dyonisius dictam addicionem hereditatorie [sic] cum successoribus suis debet perpetuo possidere, quavis infestacione procul mota. Acta sunt hec coram fide dignis viris, videlicet Sobiehrdo de Drzewczycz, Vitkone dicto Mnichowecz de Zahradek, Budelkone de Tynecz, Wankone dicto Sudalkone cum Johanne fratre suo, Nyczkone judice de Prowodin, Ulricone purgravio de Bezdiez, nobis quoque Tassnaro tunc magistro civium, et ceteris consulibus, in pleno consilio supplicaverunt, ut in librum nostre civitatis talem condicionem insereremus. Acta hec in die Sisimundi [sic]. Dle zápisu hned potom následujícího Tašnar byl konšelem 1376, ale též již r. 1372, a pak zase 1773 sedal v radě; tedy asi do těch let náleží ten zápis. 19. Hanuš Keserynk, jsa podruhé ženat, odděluje své děti z prvního manželství lánem polí v Besedicích. 1377, 1. května. Kniha 1453, 13. a. Hanuss dictus Keserynk. Nos Niczlik tunc magister civium, Vernerus, Maczek dictus Mudry, Mikess Bothen- czonis, Mika Mulkonis, Andreas Passek dictus Swazal, Nyemczek ceterique jurati Albeaque civitatis, tenore presencium recognoscimus universis presencia inspecturis, quia Hanuss dictus
Strana 10
10 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Keserynk, incolumis existens, fecit veram et justam divisionem inter pueros uxoris sue dicte Kerusse, et alios pueros suos uxoris sue dicte Marusse, et hoc talem, quod dicti pueri, quo progenuit cum uxore priori, videlicet domina Marusse, pro sua speciali porcione debent ha- bere unum laneum in Besedycz, absque debitis omnibus, et quavis infestacione proculmota. Pueri quoque prioris uxoris nichil mali agere debent, sed omne bonum, et posterioris simili modo. Actum anno Domini milesimo trecentesimo septuagesimo septimo, in die apostolorum Philipi et Jacobi. Dle zápisu na listě 12. a. z roku 1363 Hanuš Keserynk zaplatil 36 kop Waldekoni concivi racione agrorum, kteráž od něho koupil ante portam Theutonicorum. Keserynk nejmenuje se ani tu ani tam concivis. 20. Niclík měšťan Bělský skoupil dědiny ode tří rozličných držitelů ve vsi Kluku sobě a svým dětem. 1377, po 28. květnu. Kniha 1453, 35. a. Niczlik concivis Albeaquensis. Nos Hannuss tunc magister civium dictus Tassnar, Pessek dictus Swazal, Mikess Bo- chenczonis, Maczek Mudry, Verherus, Mike Mulkonis, ceteri jurati Albeaquensis civitatis, te- nore presencium recognoscimus universis, quia Niczlik concivis tunc temporis eciam juratus, emit aput honestam viduam Gyelena dictam et afpu]d eius liberos unum laneum in Kluk et domum, et hunc laneum dicte Gelena cum suis liberis resignavit dicto Nyczlino et eius pueris ; et ad Pecham ibidem in Kluk mediam sextam virgam agrorum; et ad Smachonem de ibidem duas virgas dictus Niczlinus emit et persolvit pro se et suis pueris, ita quod idem Nicz- linus dictos agros debet tenere et possidere ad jus et tali modo, ut predicti, et quod jus villa ab antiquo habere dinoscitur. Actum sub anno Domini M'CCC'LXXVII° post Cor- poris Christi. 21. Kuneš ze Sudomíře dává svému bratrovi Maříkovi a jeho dětem všechen svršek svých statků s lesem. Kuneš bude těch statků do své smrti užívati, po něm Mařík a jeho děti. 1378, 22. července. Kniha 1453, 16. a. Cuness de Sudomirz. Nos Ways tunc magister civium, Hannus dictus Ruoth, Niczlinus, Mikess dictus Bochnecz, Jakl sator [sic], Otik carnifex, Jessek Bradacz, ceterique jurati Albeaque presenti scribto protestamur, quia coram nobis constiftu]tus in pleno consilio Kuness de Sudomirz, sano corpore, integra mente, bonaque deliberacione condonavit et resignavit omnem superficiem, vulgariter swrssek, cum silva, omnium bonorum suorum, que habet, Marzikoni de ibidem, fratri suo germano ac pueris ipsius condicione tali nichilominus interclusa: quod idem Kuness eisdem bonis uti debet sue vite ad tempora; post mortem quoque dicti Kunssonis dictus Marzek cum pueris suis debet pacifice possidere, cuiuslibet hominis infestacione proculmota. Actum sub anno Domini milesimo trecentesimo septuagesimo octavo, in die s. Marie Mag- dalene, in domo Ways magistri civium ut supra.
10 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Keserynk, incolumis existens, fecit veram et justam divisionem inter pueros uxoris sue dicte Kerusse, et alios pueros suos uxoris sue dicte Marusse, et hoc talem, quod dicti pueri, quo progenuit cum uxore priori, videlicet domina Marusse, pro sua speciali porcione debent ha- bere unum laneum in Besedycz, absque debitis omnibus, et quavis infestacione proculmota. Pueri quoque prioris uxoris nichil mali agere debent, sed omne bonum, et posterioris simili modo. Actum anno Domini milesimo trecentesimo septuagesimo septimo, in die apostolorum Philipi et Jacobi. Dle zápisu na listě 12. a. z roku 1363 Hanuš Keserynk zaplatil 36 kop Waldekoni concivi racione agrorum, kteráž od něho koupil ante portam Theutonicorum. Keserynk nejmenuje se ani tu ani tam concivis. 20. Niclík měšťan Bělský skoupil dědiny ode tří rozličných držitelů ve vsi Kluku sobě a svým dětem. 1377, po 28. květnu. Kniha 1453, 35. a. Niczlik concivis Albeaquensis. Nos Hannuss tunc magister civium dictus Tassnar, Pessek dictus Swazal, Mikess Bo- chenczonis, Maczek Mudry, Verherus, Mike Mulkonis, ceteri jurati Albeaquensis civitatis, te- nore presencium recognoscimus universis, quia Niczlik concivis tunc temporis eciam juratus, emit aput honestam viduam Gyelena dictam et afpu]d eius liberos unum laneum in Kluk et domum, et hunc laneum dicte Gelena cum suis liberis resignavit dicto Nyczlino et eius pueris ; et ad Pecham ibidem in Kluk mediam sextam virgam agrorum; et ad Smachonem de ibidem duas virgas dictus Niczlinus emit et persolvit pro se et suis pueris, ita quod idem Nicz- linus dictos agros debet tenere et possidere ad jus et tali modo, ut predicti, et quod jus villa ab antiquo habere dinoscitur. Actum sub anno Domini M'CCC'LXXVII° post Cor- poris Christi. 21. Kuneš ze Sudomíře dává svému bratrovi Maříkovi a jeho dětem všechen svršek svých statků s lesem. Kuneš bude těch statků do své smrti užívati, po něm Mařík a jeho děti. 1378, 22. července. Kniha 1453, 16. a. Cuness de Sudomirz. Nos Ways tunc magister civium, Hannus dictus Ruoth, Niczlinus, Mikess dictus Bochnecz, Jakl sator [sic], Otik carnifex, Jessek Bradacz, ceterique jurati Albeaque presenti scribto protestamur, quia coram nobis constiftu]tus in pleno consilio Kuness de Sudomirz, sano corpore, integra mente, bonaque deliberacione condonavit et resignavit omnem superficiem, vulgariter swrssek, cum silva, omnium bonorum suorum, que habet, Marzikoni de ibidem, fratri suo germano ac pueris ipsius condicione tali nichilominus interclusa: quod idem Kuness eisdem bonis uti debet sue vite ad tempora; post mortem quoque dicti Kunssonis dictus Marzek cum pueris suis debet pacifice possidere, cuiuslibet hominis infestacione proculmota. Actum sub anno Domini milesimo trecentesimo septuagesimo octavo, in die s. Marie Mag- dalene, in domo Ways magistri civium ut supra.
Strana 11
z let 1377—1380. 11 22. Rady městské Bělská a Mšenská vyznávají, že Pecha Chvalík s bratrem svým starším koupil polovici rychty ve Mšeně od Hrdoně s vůlí jeho společnice paní Kačky. 1379. Kniha 1453, 52. a. Chwalik de Mssen. Nos Niemczek tunc magister civium, Johannes dictus Bradacz tunc temporis judex, Nicolaus dictus Bochnecz, Wernherus, Mika Mulkonis, Pessek dictus Swazal, Henzl balistifex, Otik carnifex, ceterique jurati Albeaque civitatis; nosque Czaslaw magister civium, Janda Dives, Rzehnik, Berun, Petrak, Arnolt, Symon dictus Mlly, jurati opidi de Mssen, tenore pre- sencium recognoscimus presentibus et futuris, quia Pecha dictus Chwalik, et Chwalik frater eius senior, una manu indivisa emerunt mediam partem judicii ibidem in Mssen, ad discretum virum Hrdononem comparticipem domine Kaczcze ibidem de Mssen, et illam mediam partem judicii persolverunt, et hoc dicte domine Kaczcze et puerorum ipsius cum volumptate et con- sensu. Quam quidem mediam partem judicii debent tenere cum singulis proventibus dicti judicii jure tali, prout dictus Hrdon tenuit, pacifice et quiete, condicione tali nichilominus interclusa: Si vero dicta Kaczka aut eius pueri suam mediam partem judicii vendere voluerint, hoc idem dictis fratribus incitare pobiedyeti debent; e converso si dicti fratres quacunque de causa dictam partem judicii vendere voluerint, ex tunc dictam Kaczkam vel pueros ipsius ad medium incitare debent. Item si vero dicte partes forum inter se nullo modo facere poterint, extunc hoc super nos prius nominatos juratos de Mssen debent devenire, et quidquid nos dictaverimus in eo, pars utraque debet contentari et satis habere. Actum in Biela anno Domini M'CCC'LXXIX°. 23. Markéta z Bukovna odříká se, že nemá žádného podílu na statku Macka (Matěje) a ostatních bratří svých v Sudomíři. 1380, 6. února. Kniha 1453, 33. b. Margaretha de Bukowen. Nos Nicolaus tunc magister civium, Werhernus [čti : Wernherusl], Niczlinus, Otik carnifex, Pessek dictus Swazal, Jessek dictus Ssloch, Andreas sutor, Henzl sutor, Vele, cete- rique jurati Albeaquensis civitatis, tenore presencium recognoscimus universis, quia coram nobis constituta in pleno consilio Markletha de Bukowen abrenuncciavit se nullam porcionem habere ad Maczkonem de Sudomirz et eius fratres, et promisit bona fide, dictos fratres suos de nullo amplius monere, nec cum eis aliquid mali habere, sed omne bonum. Actum anno Domini M°CCC"LXXX°, feria II. in die sancte Dorothee. 24. Obec Vrátenská pozdvihla se pro příkop u dvoru Proškova; rada Bělská rozsuzuje, aby Prošek i budoucně držel příkop neoplocený. 1380, 15. února. Kniha 1453, 52. b. Communitas de Wraten. Nos Otik tunc magister civium, Wernherus, Niczlinus, Hanus Ruoth, Pessko dictus Swazal, Jessek dictus Ssloch, Hannke dictus Randorf, Andreas sutor, Henzl sutor, Wele, ce- terique jurati Albeaquensis civitatis, tenore presencium recognoscimus universis, quia cum
z let 1377—1380. 11 22. Rady městské Bělská a Mšenská vyznávají, že Pecha Chvalík s bratrem svým starším koupil polovici rychty ve Mšeně od Hrdoně s vůlí jeho společnice paní Kačky. 1379. Kniha 1453, 52. a. Chwalik de Mssen. Nos Niemczek tunc magister civium, Johannes dictus Bradacz tunc temporis judex, Nicolaus dictus Bochnecz, Wernherus, Mika Mulkonis, Pessek dictus Swazal, Henzl balistifex, Otik carnifex, ceterique jurati Albeaque civitatis; nosque Czaslaw magister civium, Janda Dives, Rzehnik, Berun, Petrak, Arnolt, Symon dictus Mlly, jurati opidi de Mssen, tenore pre- sencium recognoscimus presentibus et futuris, quia Pecha dictus Chwalik, et Chwalik frater eius senior, una manu indivisa emerunt mediam partem judicii ibidem in Mssen, ad discretum virum Hrdononem comparticipem domine Kaczcze ibidem de Mssen, et illam mediam partem judicii persolverunt, et hoc dicte domine Kaczcze et puerorum ipsius cum volumptate et con- sensu. Quam quidem mediam partem judicii debent tenere cum singulis proventibus dicti judicii jure tali, prout dictus Hrdon tenuit, pacifice et quiete, condicione tali nichilominus interclusa: Si vero dicta Kaczka aut eius pueri suam mediam partem judicii vendere voluerint, hoc idem dictis fratribus incitare pobiedyeti debent; e converso si dicti fratres quacunque de causa dictam partem judicii vendere voluerint, ex tunc dictam Kaczkam vel pueros ipsius ad medium incitare debent. Item si vero dicte partes forum inter se nullo modo facere poterint, extunc hoc super nos prius nominatos juratos de Mssen debent devenire, et quidquid nos dictaverimus in eo, pars utraque debet contentari et satis habere. Actum in Biela anno Domini M'CCC'LXXIX°. 23. Markéta z Bukovna odříká se, že nemá žádného podílu na statku Macka (Matěje) a ostatních bratří svých v Sudomíři. 1380, 6. února. Kniha 1453, 33. b. Margaretha de Bukowen. Nos Nicolaus tunc magister civium, Werhernus [čti : Wernherusl], Niczlinus, Otik carnifex, Pessek dictus Swazal, Jessek dictus Ssloch, Andreas sutor, Henzl sutor, Vele, cete- rique jurati Albeaquensis civitatis, tenore presencium recognoscimus universis, quia coram nobis constituta in pleno consilio Markletha de Bukowen abrenuncciavit se nullam porcionem habere ad Maczkonem de Sudomirz et eius fratres, et promisit bona fide, dictos fratres suos de nullo amplius monere, nec cum eis aliquid mali habere, sed omne bonum. Actum anno Domini M°CCC"LXXX°, feria II. in die sancte Dorothee. 24. Obec Vrátenská pozdvihla se pro příkop u dvoru Proškova; rada Bělská rozsuzuje, aby Prošek i budoucně držel příkop neoplocený. 1380, 15. února. Kniha 1453, 52. b. Communitas de Wraten. Nos Otik tunc magister civium, Wernherus, Niczlinus, Hanus Ruoth, Pessko dictus Swazal, Jessek dictus Ssloch, Hannke dictus Randorf, Andreas sutor, Henzl sutor, Wele, ce- terique jurati Albeaquensis civitatis, tenore presencium recognoscimus universis, quia cum
Strana 12
12 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské tota communitas de Wraten, simul dives et pauper, senex et juvenis, excitati fuerunt contra Prosskonem confinem suum de quodam fossorio juxta curiam dicti Prosskonis sitam [lege: sito] vulgariter prziekop, et longo tempore inter se parte ex utraque [concordiam] habere non potuerunt, demum maturo consilio parte ex utraque dimiserunt. De isto itaque diligenter atendentes in pleno consilio difinimus: quia dictum fossorium dicti Prosskonis extitit tante pro- lixitatis, quante sua curia extenditur, condicione tali: quia dicta communitas dictam [lege: dicto] Prosskoni et suis pueris perpetue nunquam debet nocere nec ipsos infestare; dictus quoque Prossko dictum fossorium non debet sepe circumdare, sed ita inseptum pacificere [sic] tenere, ut prius tenuit. Et si aliqua dampna inter partes utrasque fuerint orta, una pars nusquam aliam de aliquo debet monere et infestare, nec simul aliquid habere, sed omne bonum. Actum sub anno Domini M'CCC'LXXX° feria IIII. post Valentini martyris gloriosi. 25. Vaňka vdova z Chotětova odkazuje třetinu statku svého své dceři Bětě po své smrti, a po její smrti jejímu synovi Janovi. 1381. Kniha 1453, 72. a. Vanka de Chotietow uxor olym Radkonis. Nos Mika dictus Mulkonis tunc magister civium, Maczek Mudry, Nicolaus dictus Bochnecz, Petrus Waldek, Wele, Waczko, Jacobus sartor, Nicolaus Thachowsky, Henzl bali- stifex, ceterique jurati Albeaquenses, recognoscimus tenere presencium universis, quia consti- tuta coram nobis in banito et vigorato judicio coram quatuor scampnis honesta domina Wanka de Chotietow olym Radkonis de ibidem, resignavit terciam partem bonorum suorum filie sue Biethie, ita quod ipsa Byetha debet ipsam terciam partem regere, tenere et possidere sine omni inpedimento matris sue domine Wancze antedicte post mortem ipsius, sic tamen, quod ipsa domina Wanka antefata terciam partem predictam omni sine inpedimento debet tenere ad finem sue vite. Et per consequens ipsa domina Wanka resignavit simili modo nepoti suo Johanni filio Byethie ante dicte filie sue et nulli alteri. Anno Domini M'CCCOLXXXI°. 26. Milena Němečková dva pruty polí v Kluku, jež jí připadly od Marka z Kluku, prodala Mackovi krčmáři z Katusic, jenž je dává ženě. 1382, 17. ledna. Kniha 1453, 27. a. Maczko thabernator de Katusycz. Nos Nicolaus Mulkonis tunc magister civium, Maczko Mudry, Waczko, Jacobus sartor, Henzlinus balistifex, Henzlinus carnifex, Mathias dictus Koka, Gallus sagitifex, ceterique jurati Albeaque, notum facimus tenore presencium universis, quia coram nobis in judicio quatuor scampnorum banito et sanxito judicio, ubi omnia et singula jura vigorantur, veniens honesta domina Milena uxor Niemeczkonis assignavit et supradedit duas virgas agrorum, prolapsas sibi omni jure a Marcone de Cluk, ibidem in Kluk, quas vendidit predicta Milena Maczkoni thabernatori de Katusycz. Qui ipsas duas virgas totaliter persolvit ipsi domine Milene, et supradedit ipse Maczko antefatus consorti et conthorali sue legitime Marussij omni jure. Scriptum anno Domini M°CCC'LXXXII°, die s. Anthonij.
12 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské tota communitas de Wraten, simul dives et pauper, senex et juvenis, excitati fuerunt contra Prosskonem confinem suum de quodam fossorio juxta curiam dicti Prosskonis sitam [lege: sito] vulgariter prziekop, et longo tempore inter se parte ex utraque [concordiam] habere non potuerunt, demum maturo consilio parte ex utraque dimiserunt. De isto itaque diligenter atendentes in pleno consilio difinimus: quia dictum fossorium dicti Prosskonis extitit tante pro- lixitatis, quante sua curia extenditur, condicione tali: quia dicta communitas dictam [lege: dicto] Prosskoni et suis pueris perpetue nunquam debet nocere nec ipsos infestare; dictus quoque Prossko dictum fossorium non debet sepe circumdare, sed ita inseptum pacificere [sic] tenere, ut prius tenuit. Et si aliqua dampna inter partes utrasque fuerint orta, una pars nusquam aliam de aliquo debet monere et infestare, nec simul aliquid habere, sed omne bonum. Actum sub anno Domini M'CCC'LXXX° feria IIII. post Valentini martyris gloriosi. 25. Vaňka vdova z Chotětova odkazuje třetinu statku svého své dceři Bětě po své smrti, a po její smrti jejímu synovi Janovi. 1381. Kniha 1453, 72. a. Vanka de Chotietow uxor olym Radkonis. Nos Mika dictus Mulkonis tunc magister civium, Maczek Mudry, Nicolaus dictus Bochnecz, Petrus Waldek, Wele, Waczko, Jacobus sartor, Nicolaus Thachowsky, Henzl bali- stifex, ceterique jurati Albeaquenses, recognoscimus tenere presencium universis, quia consti- tuta coram nobis in banito et vigorato judicio coram quatuor scampnis honesta domina Wanka de Chotietow olym Radkonis de ibidem, resignavit terciam partem bonorum suorum filie sue Biethie, ita quod ipsa Byetha debet ipsam terciam partem regere, tenere et possidere sine omni inpedimento matris sue domine Wancze antedicte post mortem ipsius, sic tamen, quod ipsa domina Wanka antefata terciam partem predictam omni sine inpedimento debet tenere ad finem sue vite. Et per consequens ipsa domina Wanka resignavit simili modo nepoti suo Johanni filio Byethie ante dicte filie sue et nulli alteri. Anno Domini M'CCCOLXXXI°. 26. Milena Němečková dva pruty polí v Kluku, jež jí připadly od Marka z Kluku, prodala Mackovi krčmáři z Katusic, jenž je dává ženě. 1382, 17. ledna. Kniha 1453, 27. a. Maczko thabernator de Katusycz. Nos Nicolaus Mulkonis tunc magister civium, Maczko Mudry, Waczko, Jacobus sartor, Henzlinus balistifex, Henzlinus carnifex, Mathias dictus Koka, Gallus sagitifex, ceterique jurati Albeaque, notum facimus tenore presencium universis, quia coram nobis in judicio quatuor scampnorum banito et sanxito judicio, ubi omnia et singula jura vigorantur, veniens honesta domina Milena uxor Niemeczkonis assignavit et supradedit duas virgas agrorum, prolapsas sibi omni jure a Marcone de Cluk, ibidem in Kluk, quas vendidit predicta Milena Maczkoni thabernatori de Katusycz. Qui ipsas duas virgas totaliter persolvit ipsi domine Milene, et supradedit ipse Maczko antefatus consorti et conthorali sue legitime Marussij omni jure. Scriptum anno Domini M°CCC'LXXXII°, die s. Anthonij.
Strana 13
z let 1380—1387. 13 27. Maceta Trojanova ze Sudomiře béře si sestru a svaka za společníky na poloulání v Sudomiři. 1384, 15. ledna. Kniha 1453, 27. b. Maczeta filia Trojani de Sudomirz. Nos Waldek tunc magister civium, Nicolaus Mulkonis, Maczek Mudry, Wele, Swatuss, Mika rotifex, Henzlinus balistifex, Swaczek faber, ceterique jurati recognoscimus universis presentibus et futuris, quia constituta coram nobis Maczetha filia Troyani et Kaczcze de Sudomirz, in judicio sanxito quoram quator scampnis, ubi omnia jura vigorem accipiunt, re- cepit Kerussam et Walussonem, sororem et swakonem suum, una cum pueris ipsorum, in comparticipes, videlicet na spoleczniky, in unionem veram, na spolek, in medium laneum et utilitatem ipsiusdem medii lanei ibidem in Sudomirz, et in utilitates omnes medii lanei ante dicti, sic tamen precise, quod veram unionem, scilicet spolek, habent simul in medio laneo antedicto. Scriptum anno Domini M'CCC°LXXXIIII°, in domo Valdekonis, feria VI. ante Anthonij. 28. Adam z Kluku manželce své Mařce pojišťuje 8 kop gr. věna na půlšestém prutě polí v Kluku, potom zapisuje bratrovi svému Maříkovi z Čisté všechen statek svůj, vyjímaje těch 8 kop. 1387, 10. května, 17. června. Kniha 1453, 28. a. Adam de Kluk cum Marzka. Nos Cristanus tunc magister civium, Petrus dictus Waczek, Mika dictus Mulka, Hen- zlinus balistifex, Wele, Johannes de Hodkowicz, et Henzlinus carnifex, ceterique jurati tenore presencium recognoscimus universis tam presentibus quam futuris, quod veniens coram nobis in judicium vigoratum, ubi omnia jura sorciuntur effectum, Adam de Kluk in V et mediam virgam agrorum ibidem sitorum conthorali sue Marzcze juste pro ipsius dotalicio condescendit cum omni jure ad ipsum agrum pertinente, asserens, quod ea vivente ipse sine licencia ipsius nullam pretactum agrum habet vendendi potestatem; maritus vero si prius ea viam universe carnis transire contingerit, quod absit, extunc quicunque copiam agros pretactos inscripta Marzka [sic] impeteret aut exigeret, ut prius sibi octo sexagenas gr. Prag. monete dare teneretur. Si autem prefata Marzka prius quam Marzka [lege: Adam maritus eius] decederet, tunc prescripti agri in usum et potenciam mariti decederent sine dolo. Actum anno Domini M'CCC�LXXX VII°, sexta feria post Stanislai. Idem Adam prefatus intabulat Marzikoni fratri suo de Czysta. Nos Mika Mulkonis tunc magister civium et jurati supradicti presentibus profitemur, quod idem Adam fratri suo Marzikoni heredibusque suis presentibus et futuris omnia sua mobilia et immobilia, quoram nobis [lege: quorumcunque] possessor extitit, benivole resig- navit, solumque mulierique sue Macze [sic], ut supra, octo sexagenas gr. Prag. monete pretactus Marziko dare et solvere tenetur. Anno Domini MOCCC°LXXXVII°, feria II. post festum Viti.
z let 1380—1387. 13 27. Maceta Trojanova ze Sudomiře béře si sestru a svaka za společníky na poloulání v Sudomiři. 1384, 15. ledna. Kniha 1453, 27. b. Maczeta filia Trojani de Sudomirz. Nos Waldek tunc magister civium, Nicolaus Mulkonis, Maczek Mudry, Wele, Swatuss, Mika rotifex, Henzlinus balistifex, Swaczek faber, ceterique jurati recognoscimus universis presentibus et futuris, quia constituta coram nobis Maczetha filia Troyani et Kaczcze de Sudomirz, in judicio sanxito quoram quator scampnis, ubi omnia jura vigorem accipiunt, re- cepit Kerussam et Walussonem, sororem et swakonem suum, una cum pueris ipsorum, in comparticipes, videlicet na spoleczniky, in unionem veram, na spolek, in medium laneum et utilitatem ipsiusdem medii lanei ibidem in Sudomirz, et in utilitates omnes medii lanei ante dicti, sic tamen precise, quod veram unionem, scilicet spolek, habent simul in medio laneo antedicto. Scriptum anno Domini M'CCC°LXXXIIII°, in domo Valdekonis, feria VI. ante Anthonij. 28. Adam z Kluku manželce své Mařce pojišťuje 8 kop gr. věna na půlšestém prutě polí v Kluku, potom zapisuje bratrovi svému Maříkovi z Čisté všechen statek svůj, vyjímaje těch 8 kop. 1387, 10. května, 17. června. Kniha 1453, 28. a. Adam de Kluk cum Marzka. Nos Cristanus tunc magister civium, Petrus dictus Waczek, Mika dictus Mulka, Hen- zlinus balistifex, Wele, Johannes de Hodkowicz, et Henzlinus carnifex, ceterique jurati tenore presencium recognoscimus universis tam presentibus quam futuris, quod veniens coram nobis in judicium vigoratum, ubi omnia jura sorciuntur effectum, Adam de Kluk in V et mediam virgam agrorum ibidem sitorum conthorali sue Marzcze juste pro ipsius dotalicio condescendit cum omni jure ad ipsum agrum pertinente, asserens, quod ea vivente ipse sine licencia ipsius nullam pretactum agrum habet vendendi potestatem; maritus vero si prius ea viam universe carnis transire contingerit, quod absit, extunc quicunque copiam agros pretactos inscripta Marzka [sic] impeteret aut exigeret, ut prius sibi octo sexagenas gr. Prag. monete dare teneretur. Si autem prefata Marzka prius quam Marzka [lege: Adam maritus eius] decederet, tunc prescripti agri in usum et potenciam mariti decederent sine dolo. Actum anno Domini M'CCC�LXXX VII°, sexta feria post Stanislai. Idem Adam prefatus intabulat Marzikoni fratri suo de Czysta. Nos Mika Mulkonis tunc magister civium et jurati supradicti presentibus profitemur, quod idem Adam fratri suo Marzikoni heredibusque suis presentibus et futuris omnia sua mobilia et immobilia, quoram nobis [lege: quorumcunque] possessor extitit, benivole resig- navit, solumque mulierique sue Macze [sic], ut supra, octo sexagenas gr. Prag. monete pretactus Marziko dare et solvere tenetur. Anno Domini MOCCC°LXXXVII°, feria II. post festum Viti.
Strana 14
14 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 29. Matěj ze Sudomiře svému synovi Janovi postupuje polovici svého statku půllánového k užívání. Zeť Matějův Marek své manželce Janě 15 kop věna jejího ukazuje na dvou dědinách v Sudomiři, zákupné a služebné, v čemž nic nenáleží Markovým dětem z prvního manželství. 1388, 7. února. Kniha 1453, 35. a. Mathias de Sudomirz. Nos Kussala tunc magister civium et consules prenotati presentibus recognoscimus, quod veniens coram nobis Mathias de Sudomirz omnium bonorum suorum partem mediam assignavit Johanni filio suo, videlicet domos et agros, inquam agrorum in Hliwicz medium mansum sine quartula virge, necnon aliorum mobilium singulorum, tali sub condicione, quod si predictus Johannes filius suus vivens vellet dillapidare, non posset, sed juste et rite ute- retur. Insuper si prefatus Johannes carens legitime et pueris legitimis decederet, quod absit, extunc pretactorum pars media in usus rediret paternos, et patre moriente, in fructus filie Jane uxoris Marci. Marcus de Sudomirz. Nos Kussala tunc magister civium, Mika Mulkonis, Vele, Wilhelmus, Mudry Maczek, Passko, Wanczl, Hawliko spiculifex, et Henzlinus balistifex, Welfl, Cristanus et Nyczko con- sules et jurati civitatis Albeaque tenore presencium profitemur: Quod veniens coram nobis Marcus de Sudomirz, maturo consilio preassumpto, XV sexagenas gr. monete Pragensis no- mine veri dotalicii assignavit sue conjugi Jane ibidem, filie Mathie; quarum XV sexagenarum V sexagenas in duabus virgis monstrat in agris dictis Hliwicze, et residuas X sexagenas ibidem in Sudomirz in novem virgis ostendit; prime autem virge due tenentur jure emphi- tetico, id est purkrechtnym prawem, sed IX virge sequentes jure servili. Ceterum dictus Marcus dicte Jane conthorali sue legitime dictas XV sexagenas et pueris, si qui ex eo et ea fuerint progeniti tantum, assignat; et si viam universe carnis ipse aut ipsa transirent, extunc qui superstes fuerit ex prenotatis, teneat et possideat sine inpedimento puerorum prioris uxoris defuncte dicte Anne, qui nichil partis ibi habere dinoscuntur tamdiu, quousque predicti conjuges vel eorum futuri vivent pueri; ipsis autem omnibus decedentibus, pueri Anne me- morate erunt primi ad illorum bonorum predictorum assignate [sic]. Actum anno Domini MOCCC LXXXVIII° feria sexta post festum s. Dorothee virginis. 30. V obci Chotětově všichni musejí pásti svůj dobytek společně; zvláště pásti dovoluje se jen tomu, kdo by tam měl 4 lány svobodné, ne úročné. 1389. Kniha 1453. 1. b. Communitas de Chotietow. Nos Brzezka tunc magister civium, Maczko Prudens, Mika, Passko, Jakubko, Henzlinus balistifex, Columbus, Henzlin carnifex, jurati, tenore presencium recognoscimus, quod communitas veniens coram nobis pleno contestatoque judicio, scilicet de Chotietow, generaliter, nulla persona exempta, suo totali ex consensu, peciit sibi fieri inthabulatum, ut nullus gregem
14 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 29. Matěj ze Sudomiře svému synovi Janovi postupuje polovici svého statku půllánového k užívání. Zeť Matějův Marek své manželce Janě 15 kop věna jejího ukazuje na dvou dědinách v Sudomiři, zákupné a služebné, v čemž nic nenáleží Markovým dětem z prvního manželství. 1388, 7. února. Kniha 1453, 35. a. Mathias de Sudomirz. Nos Kussala tunc magister civium et consules prenotati presentibus recognoscimus, quod veniens coram nobis Mathias de Sudomirz omnium bonorum suorum partem mediam assignavit Johanni filio suo, videlicet domos et agros, inquam agrorum in Hliwicz medium mansum sine quartula virge, necnon aliorum mobilium singulorum, tali sub condicione, quod si predictus Johannes filius suus vivens vellet dillapidare, non posset, sed juste et rite ute- retur. Insuper si prefatus Johannes carens legitime et pueris legitimis decederet, quod absit, extunc pretactorum pars media in usus rediret paternos, et patre moriente, in fructus filie Jane uxoris Marci. Marcus de Sudomirz. Nos Kussala tunc magister civium, Mika Mulkonis, Vele, Wilhelmus, Mudry Maczek, Passko, Wanczl, Hawliko spiculifex, et Henzlinus balistifex, Welfl, Cristanus et Nyczko con- sules et jurati civitatis Albeaque tenore presencium profitemur: Quod veniens coram nobis Marcus de Sudomirz, maturo consilio preassumpto, XV sexagenas gr. monete Pragensis no- mine veri dotalicii assignavit sue conjugi Jane ibidem, filie Mathie; quarum XV sexagenarum V sexagenas in duabus virgis monstrat in agris dictis Hliwicze, et residuas X sexagenas ibidem in Sudomirz in novem virgis ostendit; prime autem virge due tenentur jure emphi- tetico, id est purkrechtnym prawem, sed IX virge sequentes jure servili. Ceterum dictus Marcus dicte Jane conthorali sue legitime dictas XV sexagenas et pueris, si qui ex eo et ea fuerint progeniti tantum, assignat; et si viam universe carnis ipse aut ipsa transirent, extunc qui superstes fuerit ex prenotatis, teneat et possideat sine inpedimento puerorum prioris uxoris defuncte dicte Anne, qui nichil partis ibi habere dinoscuntur tamdiu, quousque predicti conjuges vel eorum futuri vivent pueri; ipsis autem omnibus decedentibus, pueri Anne me- morate erunt primi ad illorum bonorum predictorum assignate [sic]. Actum anno Domini MOCCC LXXXVIII° feria sexta post festum s. Dorothee virginis. 30. V obci Chotětově všichni musejí pásti svůj dobytek společně; zvláště pásti dovoluje se jen tomu, kdo by tam měl 4 lány svobodné, ne úročné. 1389. Kniha 1453. 1. b. Communitas de Chotietow. Nos Brzezka tunc magister civium, Maczko Prudens, Mika, Passko, Jakubko, Henzlinus balistifex, Columbus, Henzlin carnifex, jurati, tenore presencium recognoscimus, quod communitas veniens coram nobis pleno contestatoque judicio, scilicet de Chotietow, generaliter, nulla persona exempta, suo totali ex consensu, peciit sibi fieri inthabulatum, ut nullus gregem
Strana 15
z let 1388—1391. 15 audeat vel possit inter eos habere vel tenere specialem, sed in communi grege suas pecudes suaque pecora licenter depascat. Nos quoque consilium Albeaquense supradictum sic inter eos decrevimus, quod nemo ibi manencium specialem habeat gregem, cuiuscunque sit speciei animal ium], preter illum hominem, qui inter eos haberet quatuor mansos id est lany plenos ac liberos, non autem censuales. Et si quispiam contrarium fecerit, hoc est quod si in speciali pascere presumserit, et accusatus coram nobis extiterit ab aliquo dicte communitatis homine, extunc nos supradicti Albeaque jurati ac nostri posteri accusanti contra accusatum justicie facere promittimus sine judicio complementum, reum gravantes et dampnificantes sub emenda sive culpa civitatis nostre diutissime adinventa. Actum sub anno Domini M°CCC LXXXIX°. 31. Ješek Chyterka z Bezděze, odcházeje za jubilejem do Říma, zřizuje své statky v Bezdězi a v Katusicích svým synům a dcerám i manželce své po rovném díle; vrátí-li se zdráv, bude zase on držitelem. 1390. Kniha 1453, 6. b. Jessko. Chyterka de Bezdyez. Nos Muka tunc magister civium, Maczko Prudens, Nicolaus Nowak, Kusala, Columbus, Welfl, Hawliko, Waczl, Jesko, Pascho, Wilhelmus, tenore presencium confitemur, quod veniens coram nobis Jesco Chyterka de Bezdiez, maturo et deliberato consilio, viam intendens Romam jubilei tempore anni proficisci, de sua substancia mobili et inmobili ordinando disposuit, quod omnia, quecunque fuerint, cedent in usum filiorum et filiarum presencium et futurorum, cum quibus mater eorum et earum, nomine Elizabeth, justa et equa sorte pocietur, nec mater filium vel filiam, nec filius vel filia matrem de divisione ulla superabit in qfuolibet] bonorum tam in Bezdiez quam in Katusycz existencium. Sub tali condicione: si Jesco plena fruens corporis sospitate reverteretur, verus et legitimus possessor omnium existet, omnis sine fallacie interceptu. Anno Domini M°CCCXC". Že se Jan Chyterka vrátil z pouti Římské, ukazuje níže č. 36. 32. Dvě dcery nebožtíka Bohuchvala z Plužné prodaly své podíly polí svým dvěma bratrům, a ne- budou jich upomínati. 1391. Kniha 1453, 7. a. Johannes Bohuchwalonis. Nos Clemens dictus Holub tunc magister civium, Kusala, Waczl dictus Rochnecz, Jo- hannes dictus Consul, Mikess dictus Nowak, Albertus, Mathias dictus Koka, Henzlius carnifex, Swaczko balistifex, Hatess, ceterique jurati, presentibus et futuris profitemur: Quod veniens coram nobis Maretha et Anka filie [bone] memorie Bohuchwalonis, maturo et deliberato con- silio, quod [sic] vendiderunt partes suas agrorum vero foro fratribus suis Johanni et Nicolao de Pluzna; et dicunt se ipsas [sic] nunquam monituras, non tantum ipse prefate sorores, sed filii eorum [sic] vel filie earum ipsos prefatos fratres, scilicet Johannem et Nicolaum de Pluzna, et filios vel filias eorum in pace et in quiete dimittant temporibus eviternis. Actum sub anno Domini M°CCCOXCI°.
z let 1388—1391. 15 audeat vel possit inter eos habere vel tenere specialem, sed in communi grege suas pecudes suaque pecora licenter depascat. Nos quoque consilium Albeaquense supradictum sic inter eos decrevimus, quod nemo ibi manencium specialem habeat gregem, cuiuscunque sit speciei animal ium], preter illum hominem, qui inter eos haberet quatuor mansos id est lany plenos ac liberos, non autem censuales. Et si quispiam contrarium fecerit, hoc est quod si in speciali pascere presumserit, et accusatus coram nobis extiterit ab aliquo dicte communitatis homine, extunc nos supradicti Albeaque jurati ac nostri posteri accusanti contra accusatum justicie facere promittimus sine judicio complementum, reum gravantes et dampnificantes sub emenda sive culpa civitatis nostre diutissime adinventa. Actum sub anno Domini M°CCC LXXXIX°. 31. Ješek Chyterka z Bezděze, odcházeje za jubilejem do Říma, zřizuje své statky v Bezdězi a v Katusicích svým synům a dcerám i manželce své po rovném díle; vrátí-li se zdráv, bude zase on držitelem. 1390. Kniha 1453, 6. b. Jessko. Chyterka de Bezdyez. Nos Muka tunc magister civium, Maczko Prudens, Nicolaus Nowak, Kusala, Columbus, Welfl, Hawliko, Waczl, Jesko, Pascho, Wilhelmus, tenore presencium confitemur, quod veniens coram nobis Jesco Chyterka de Bezdiez, maturo et deliberato consilio, viam intendens Romam jubilei tempore anni proficisci, de sua substancia mobili et inmobili ordinando disposuit, quod omnia, quecunque fuerint, cedent in usum filiorum et filiarum presencium et futurorum, cum quibus mater eorum et earum, nomine Elizabeth, justa et equa sorte pocietur, nec mater filium vel filiam, nec filius vel filia matrem de divisione ulla superabit in qfuolibet] bonorum tam in Bezdiez quam in Katusycz existencium. Sub tali condicione: si Jesco plena fruens corporis sospitate reverteretur, verus et legitimus possessor omnium existet, omnis sine fallacie interceptu. Anno Domini M°CCCXC". Že se Jan Chyterka vrátil z pouti Římské, ukazuje níže č. 36. 32. Dvě dcery nebožtíka Bohuchvala z Plužné prodaly své podíly polí svým dvěma bratrům, a ne- budou jich upomínati. 1391. Kniha 1453, 7. a. Johannes Bohuchwalonis. Nos Clemens dictus Holub tunc magister civium, Kusala, Waczl dictus Rochnecz, Jo- hannes dictus Consul, Mikess dictus Nowak, Albertus, Mathias dictus Koka, Henzlius carnifex, Swaczko balistifex, Hatess, ceterique jurati, presentibus et futuris profitemur: Quod veniens coram nobis Maretha et Anka filie [bone] memorie Bohuchwalonis, maturo et deliberato con- silio, quod [sic] vendiderunt partes suas agrorum vero foro fratribus suis Johanni et Nicolao de Pluzna; et dicunt se ipsas [sic] nunquam monituras, non tantum ipse prefate sorores, sed filii eorum [sic] vel filie earum ipsos prefatos fratres, scilicet Johannem et Nicolaum de Pluzna, et filios vel filias eorum in pace et in quiete dimittant temporibus eviternis. Actum sub anno Domini M°CCCOXCI°.
Strana 16
16 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 33. Panna Jana ze Sudomiře zapisuje svou dědinu na Koutech Maříkovi, tak aby on ji vzdělával a polovici užitku z ní dával Janě do její smrti, dům nechala sobě. 1392, 30. ledna. Kniha 1453, 7. a. Jana virgo de Sudomirz inthabulavit Marzikoni bona omnia, preter aream, in qua continetur casa. Nos Mika Mulkonis tunc magister civium, Maczko Prudens, Columbus, Henzlinus carnifex, Wilhelmus, Jakubczo, Waczko, Henzlinus balistifex, Wenczlinus Wefl, Wele et Wsse- lysky, tenore presencium recognoscimus universis, quod veniens coram nobis in testatum et vigoratum judicium, ubi cetera bona filiorum hominis capiunt incrementum, Jana virgo quondam Diuisij de Sudomirz filia, Marzikoni Clementis filio ibidem assignavit et resignavit quartam agrorum unam cum media virga, qui ager hunc titulum an [sic] Kutech, pariter et pueris prefati Marzikonis presentibus et futuris, si quos genuerit ex sua legitima; ita tamen, quod si prefatus Marziko prius predictâ Janâ decesserit, carens pueris legitimis, ex tunc bona in sinum suum, scilicet Jane, revertentur; eciam si predicta Jana prius Marzikone de seculo migraverit, tunc omnia bona sua mobilia, quam eciam inmobilia, potenter Marzikoni et pueris, ut dictum est, si fuerint, ullo ipsum in hiis impediente, condescendit. Et quamdiu Jana vi- xerit, de predictis agris medios tollet fructus, redditumque in toto censuabit, sed Marzikone pretactos seminante, colente, metente agros cum suis laboribus ac impensis. Actum anno Domini M'CCCXC°II°, feria III. ante Purificacionem beate Marie semperque virginis gloriose. 34. Čtyři bratří podmanili se dvěma synům zabitého Matěje v Tachově u Dokes. 1392. Kniha 1453, 67. a. Nos Mika Mulkonis tunc magister civium, Johannes judex, Maczko Prudens, Kussala, Nicolaus Wsselys, Brzezka ceterique jurati tenore presencium recognoscimus universis, quod hii quatuor : Mathias, Niczko, Jessko, Wanczl, fratres germani, venientes coram nobis in con- silium alias maniloquium, ubi vigoris capiunt jura suum incrementum, subjugaverunt se vo- lumptarie, podmanili se, Hanussio et Martino fratribus olym Mathie interempti filiis ibidem in Thachow, omaginacione temporibus eviternis; quod si facto vel verbo infringerent, juxta terre legalia comaprobacione in eos condigne facta illico punirentur. Anno Domini МOCCCХСЦ°. 35. Řehák z Plužné a manželka jeho prodali dům s polouláním za 13 a půl kopy gr. Bohumilovi a jeho dědicům. 1394, 30. ledna. Kniha 1453, 60. a. Rzehak z Pluzne. Nos Muka magister civium, Jessko judex, Prudens Maczko, Kussala, Brzezka, Cons- selik, Pallas, Warnerius, Wanczl, Henczlinus carnifex, Welfl, tenore presencium recognoscimus universis, quod Rzehako de Pluzna et Maretha conjunx sua venientes coram nobis in con-
16 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 33. Panna Jana ze Sudomiře zapisuje svou dědinu na Koutech Maříkovi, tak aby on ji vzdělával a polovici užitku z ní dával Janě do její smrti, dům nechala sobě. 1392, 30. ledna. Kniha 1453, 7. a. Jana virgo de Sudomirz inthabulavit Marzikoni bona omnia, preter aream, in qua continetur casa. Nos Mika Mulkonis tunc magister civium, Maczko Prudens, Columbus, Henzlinus carnifex, Wilhelmus, Jakubczo, Waczko, Henzlinus balistifex, Wenczlinus Wefl, Wele et Wsse- lysky, tenore presencium recognoscimus universis, quod veniens coram nobis in testatum et vigoratum judicium, ubi cetera bona filiorum hominis capiunt incrementum, Jana virgo quondam Diuisij de Sudomirz filia, Marzikoni Clementis filio ibidem assignavit et resignavit quartam agrorum unam cum media virga, qui ager hunc titulum an [sic] Kutech, pariter et pueris prefati Marzikonis presentibus et futuris, si quos genuerit ex sua legitima; ita tamen, quod si prefatus Marziko prius predictâ Janâ decesserit, carens pueris legitimis, ex tunc bona in sinum suum, scilicet Jane, revertentur; eciam si predicta Jana prius Marzikone de seculo migraverit, tunc omnia bona sua mobilia, quam eciam inmobilia, potenter Marzikoni et pueris, ut dictum est, si fuerint, ullo ipsum in hiis impediente, condescendit. Et quamdiu Jana vi- xerit, de predictis agris medios tollet fructus, redditumque in toto censuabit, sed Marzikone pretactos seminante, colente, metente agros cum suis laboribus ac impensis. Actum anno Domini M'CCCXC°II°, feria III. ante Purificacionem beate Marie semperque virginis gloriose. 34. Čtyři bratří podmanili se dvěma synům zabitého Matěje v Tachově u Dokes. 1392. Kniha 1453, 67. a. Nos Mika Mulkonis tunc magister civium, Johannes judex, Maczko Prudens, Kussala, Nicolaus Wsselys, Brzezka ceterique jurati tenore presencium recognoscimus universis, quod hii quatuor : Mathias, Niczko, Jessko, Wanczl, fratres germani, venientes coram nobis in con- silium alias maniloquium, ubi vigoris capiunt jura suum incrementum, subjugaverunt se vo- lumptarie, podmanili se, Hanussio et Martino fratribus olym Mathie interempti filiis ibidem in Thachow, omaginacione temporibus eviternis; quod si facto vel verbo infringerent, juxta terre legalia comaprobacione in eos condigne facta illico punirentur. Anno Domini МOCCCХСЦ°. 35. Řehák z Plužné a manželka jeho prodali dům s polouláním za 13 a půl kopy gr. Bohumilovi a jeho dědicům. 1394, 30. ledna. Kniha 1453, 60. a. Rzehak z Pluzne. Nos Muka magister civium, Jessko judex, Prudens Maczko, Kussala, Brzezka, Cons- selik, Pallas, Warnerius, Wanczl, Henczlinus carnifex, Welfl, tenore presencium recognoscimus universis, quod Rzehako de Pluzna et Maretha conjunx sua venientes coram nobis in con-
Strana 17
z let 1392—1396 17 testato et vigorato judicio, ubi cetera vigorantur cum effectu, fassus est et fassa est, se domum cum medio laneo agrorum eidem domui adjacencium vendidisse pro XIII sexagenis cum media sexagena gr. arg. pecunia pro parata, Bohomiloni et pueris suis, omnibus here- dibus presentibus et futuris, nunquam de cetero respectum habiturus et habitura. Sed ipse prefatus Bohomilo una cum suis heredibus, ut prefertur, tenebit, reget et possidebit eo jure, semoto cuiusvis hominis sine inpedimento [sic], quo antedictus Rzehak et Maretha tenuit, rexit et possedit. Anno Domini M'CCCXIIII°, feria VI. ante Purificacionem. Vročení jest mylné, a podle něho Umlauf ten zápis pokládal za nejstarší, jakoby byl z knih Bez- dězských přenešen býval do Bělských. Ale konšelové jsou ti, kteří byli roku 1394; dle toho písař vynechal C, maje psáti M'CCCXCIIII°. 36. Vavřinec syn Jana Chyterky obdržel svůj náležitý podíl od otce, a nebude již z ničeho upo- mínati otce ani jeho ostatních dětí (nejspíš v Bezdězi; viz č. 31). 1394, 20. února. Kniha 1453, 15. b. Laurencius filius Chyterkonis. Nos Mika magister civium, Prudens Maczko, Vernerius, Pallas, Brzezka, Consseliko, Wanczl, Kusala, Welfl, Henzlinus carnifex, Henczl Theutonicus, presentibus profitemur, quod veniens coram nobis in consilium, ubi cetera vigoris capiunt incrementum, Laurencius filius Johannis Chyterkonis, maturo et deliberato animo, sano corpore, fassus est se sortem patri- monialem integram et veram ab eo percepisse, et nusquam amplius ipsum Johannem Chy- terkam patrem suum, nec eius pueros alios presentes et futuros, jure de rebus mobilibus et immobilibus moniturus, in quiete autem perpetue, nisi quid de gracia speciali paterna habere possit, aliter nullimode obtenturus. Actum anno Domini M°CCCXC-IIII°, feria VI. post dominicam Circumdederunt me gemitus doloris mont. 37. Král Václav IV. potvrzuje a rozmnožuje výsady města Bělé. 1396, 8. února. Kopie z r. 1682 v manuale z r. 1667. Privilegium regis Wenceslai, cuius datum est Pragae A. 1396 die 3. Febr. Wenceslaus Dei gratia Romanorum rex semper Augustus, Boemiae rex. Notum fa- cimus tenore praesentium universis, quod attendentes puram fidem et intemeratam constantiam, quibus serenitati nostrae regiae judex, magister civium, consules jurati et communitas civi- tatis nostrae Albae Aquae, fideles nostri dilecti, nedum in obsequiorum prohibitione [= per- hibitione?] gratuita, verum etiam expositione rerum et corporum pro honore regio intrepidi placuerunt et inantea debebunt et poterunt eo gratiosius complacere, quo se perventes [sic conspexerint oportuno munere gratiarum. Adeoque ipsius et successoribus eorum in perpetuum, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, de certa nostra scientia et authoritate regia Boemiae, infra scriptas gratias, quas a dominis praedecessoribus nostris Boemiae regibus, et signanter invictissimo quondam principe domino Carolo Romanorum imperatore et Boemiae rege, genitore nostro charissimo, hactenus habuerunt, sicut hoc ipsum eorum litterae datae desuper manifeste declarant, duximus gloriosius faciendas et facimus per praesentes.
z let 1392—1396 17 testato et vigorato judicio, ubi cetera vigorantur cum effectu, fassus est et fassa est, se domum cum medio laneo agrorum eidem domui adjacencium vendidisse pro XIII sexagenis cum media sexagena gr. arg. pecunia pro parata, Bohomiloni et pueris suis, omnibus here- dibus presentibus et futuris, nunquam de cetero respectum habiturus et habitura. Sed ipse prefatus Bohomilo una cum suis heredibus, ut prefertur, tenebit, reget et possidebit eo jure, semoto cuiusvis hominis sine inpedimento [sic], quo antedictus Rzehak et Maretha tenuit, rexit et possedit. Anno Domini M'CCCXIIII°, feria VI. ante Purificacionem. Vročení jest mylné, a podle něho Umlauf ten zápis pokládal za nejstarší, jakoby byl z knih Bez- dězských přenešen býval do Bělských. Ale konšelové jsou ti, kteří byli roku 1394; dle toho písař vynechal C, maje psáti M'CCCXCIIII°. 36. Vavřinec syn Jana Chyterky obdržel svůj náležitý podíl od otce, a nebude již z ničeho upo- mínati otce ani jeho ostatních dětí (nejspíš v Bezdězi; viz č. 31). 1394, 20. února. Kniha 1453, 15. b. Laurencius filius Chyterkonis. Nos Mika magister civium, Prudens Maczko, Vernerius, Pallas, Brzezka, Consseliko, Wanczl, Kusala, Welfl, Henzlinus carnifex, Henczl Theutonicus, presentibus profitemur, quod veniens coram nobis in consilium, ubi cetera vigoris capiunt incrementum, Laurencius filius Johannis Chyterkonis, maturo et deliberato animo, sano corpore, fassus est se sortem patri- monialem integram et veram ab eo percepisse, et nusquam amplius ipsum Johannem Chy- terkam patrem suum, nec eius pueros alios presentes et futuros, jure de rebus mobilibus et immobilibus moniturus, in quiete autem perpetue, nisi quid de gracia speciali paterna habere possit, aliter nullimode obtenturus. Actum anno Domini M°CCCXC-IIII°, feria VI. post dominicam Circumdederunt me gemitus doloris mont. 37. Král Václav IV. potvrzuje a rozmnožuje výsady města Bělé. 1396, 8. února. Kopie z r. 1682 v manuale z r. 1667. Privilegium regis Wenceslai, cuius datum est Pragae A. 1396 die 3. Febr. Wenceslaus Dei gratia Romanorum rex semper Augustus, Boemiae rex. Notum fa- cimus tenore praesentium universis, quod attendentes puram fidem et intemeratam constantiam, quibus serenitati nostrae regiae judex, magister civium, consules jurati et communitas civi- tatis nostrae Albae Aquae, fideles nostri dilecti, nedum in obsequiorum prohibitione [= per- hibitione?] gratuita, verum etiam expositione rerum et corporum pro honore regio intrepidi placuerunt et inantea debebunt et poterunt eo gratiosius complacere, quo se perventes [sic conspexerint oportuno munere gratiarum. Adeoque ipsius et successoribus eorum in perpetuum, non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, de certa nostra scientia et authoritate regia Boemiae, infra scriptas gratias, quas a dominis praedecessoribus nostris Boemiae regibus, et signanter invictissimo quondam principe domino Carolo Romanorum imperatore et Boemiae rege, genitore nostro charissimo, hactenus habuerunt, sicut hoc ipsum eorum litterae datae desuper manifeste declarant, duximus gloriosius faciendas et facimus per praesentes.
Strana 18
18 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Primo videlicet, quod antiqua civitatis dicta Bezděz, sita sub castro Bezděz, quae a suis juribus civilibus dudum prolapsa dignoscitur, nec non opidum Hirsperg cum omnibus villis ad idem castrum ab antiquo spectantibus, cum incolis ipsorum, ad ipsam civitatem Alba Aqua et ejus cives tam in exactionibus, contributionibus, juribus, causis, quam omnibus aliis oneribus quibuscunque debeant pertinere, et per judices civitatis ipsius et consules in eorum juribus et libertatibus conservari; quodque in nostra civitate Alba Aqua usque ad metas, quae de novo distinctae sunt, provinciale judicium more solito habeatur. Item quod etiam dicti judex, consules et communitas Albae Aquae octo laneos liberos pro communitate, vulgariter dictos obecz, pro usibus suis, sicuti eis expedire videbitur, perpetuis debeant temporibus possidere. Item ad augendam gratiam, regia nostra benignitate consueta, dictis civibus de silva dicta Luczka Bucovina undecim laneos, sicut ipsis hactenus dati sunt, liberaliter depu- tamus, volentes expresse, ut fundus dicti loci cum silva, quae nunc est vel supercrescere posset, perpetue ad dictam civitatem pertineat, sic videlicet, quod de lignis dictarum silvarum ipsam civitatem reparent et edificent, et illas in usus ipsius civitatis impendant necessarios et convertant. Item quod etiam patellae seu sartagines, in quibus braxantur cerevisiae, civitatis praedictae Albae Aquae pro emendatione civitatis ad ipsos cives debeant pertinere. Nobis et successoribus nostris Boemiae regibus macella carnificum et mensas pistorum et sutorum, et census et locationes ab eisdem progredientes, omnimode reservantes. Volentes etiam, quod omnes homines fora dictae civitatis frequentantes per nulla jura foralia debeant penitus aggravari. Adjicientes etiam dictis civibus infra scriptam gratiam specialem, ut in ipsa civitate a quibuslibet mercatoribus illuc euntibus cum mercedibus suis seu rebus venalibus quibus- cunque, talis depositio, vulgariter dicta Niderlage, debeat observari in hunc modum, videlicet quod eaedem merces ad eandem civitatem adductae, sive de curribus deponantur, sive per unum diem et duas noctes ab ipsorum mercatorum adventu legitime computandum, ibidem stare debeant, sic videlicet, quod eisdem mercatoribus infra scriptum spacium temporis liceat vendere unicuique volenti emere ipsas merces; quas si non vendiderint, ad eorum benepla- citum quocunque voluerint extra civitatem praedictam abducere poterint et deferre. Item decernimus, statuimus et volumus de gratia speciali, quod dicta civitas Alba Aqua omnia jura, privilegia, gratias, libertates et immunitates tam in devolutionibus, intabu- lationibus, quam quibusvis rebus aliis habere debeat et eisdem libere perfrui et gaudere, quibus caeterae civitates regni Boemiae, et signanter cives civitatis Nimburgensis, fideles nostri dilecti, a quibus etiam jus in judiciis et dubiis suis debebunt requirere, gaudent et perfruantur quamlibet consuetudinem vel de jure [sic]. Item quod etiam tabernae et omnes mechanici circa praedictam civitatem infra unius miliaris spacium diruantur et amoveantur, nisi hujusmodi tabernarii in dicta civitate debeant residere. Quodque etiam dicti cives amplitudine viarum, et stratis publicis et aquarum, pis- cinarum et fluviorum decursibus, juxta tenorem privilegiorum, pro usibus suis omnimodo perfruantur.
18 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Primo videlicet, quod antiqua civitatis dicta Bezděz, sita sub castro Bezděz, quae a suis juribus civilibus dudum prolapsa dignoscitur, nec non opidum Hirsperg cum omnibus villis ad idem castrum ab antiquo spectantibus, cum incolis ipsorum, ad ipsam civitatem Alba Aqua et ejus cives tam in exactionibus, contributionibus, juribus, causis, quam omnibus aliis oneribus quibuscunque debeant pertinere, et per judices civitatis ipsius et consules in eorum juribus et libertatibus conservari; quodque in nostra civitate Alba Aqua usque ad metas, quae de novo distinctae sunt, provinciale judicium more solito habeatur. Item quod etiam dicti judex, consules et communitas Albae Aquae octo laneos liberos pro communitate, vulgariter dictos obecz, pro usibus suis, sicuti eis expedire videbitur, perpetuis debeant temporibus possidere. Item ad augendam gratiam, regia nostra benignitate consueta, dictis civibus de silva dicta Luczka Bucovina undecim laneos, sicut ipsis hactenus dati sunt, liberaliter depu- tamus, volentes expresse, ut fundus dicti loci cum silva, quae nunc est vel supercrescere posset, perpetue ad dictam civitatem pertineat, sic videlicet, quod de lignis dictarum silvarum ipsam civitatem reparent et edificent, et illas in usus ipsius civitatis impendant necessarios et convertant. Item quod etiam patellae seu sartagines, in quibus braxantur cerevisiae, civitatis praedictae Albae Aquae pro emendatione civitatis ad ipsos cives debeant pertinere. Nobis et successoribus nostris Boemiae regibus macella carnificum et mensas pistorum et sutorum, et census et locationes ab eisdem progredientes, omnimode reservantes. Volentes etiam, quod omnes homines fora dictae civitatis frequentantes per nulla jura foralia debeant penitus aggravari. Adjicientes etiam dictis civibus infra scriptam gratiam specialem, ut in ipsa civitate a quibuslibet mercatoribus illuc euntibus cum mercedibus suis seu rebus venalibus quibus- cunque, talis depositio, vulgariter dicta Niderlage, debeat observari in hunc modum, videlicet quod eaedem merces ad eandem civitatem adductae, sive de curribus deponantur, sive per unum diem et duas noctes ab ipsorum mercatorum adventu legitime computandum, ibidem stare debeant, sic videlicet, quod eisdem mercatoribus infra scriptum spacium temporis liceat vendere unicuique volenti emere ipsas merces; quas si non vendiderint, ad eorum benepla- citum quocunque voluerint extra civitatem praedictam abducere poterint et deferre. Item decernimus, statuimus et volumus de gratia speciali, quod dicta civitas Alba Aqua omnia jura, privilegia, gratias, libertates et immunitates tam in devolutionibus, intabu- lationibus, quam quibusvis rebus aliis habere debeat et eisdem libere perfrui et gaudere, quibus caeterae civitates regni Boemiae, et signanter cives civitatis Nimburgensis, fideles nostri dilecti, a quibus etiam jus in judiciis et dubiis suis debebunt requirere, gaudent et perfruantur quamlibet consuetudinem vel de jure [sic]. Item quod etiam tabernae et omnes mechanici circa praedictam civitatem infra unius miliaris spacium diruantur et amoveantur, nisi hujusmodi tabernarii in dicta civitate debeant residere. Quodque etiam dicti cives amplitudine viarum, et stratis publicis et aquarum, pis- cinarum et fluviorum decursibus, juxta tenorem privilegiorum, pro usibus suis omnimodo perfruantur.
Strana 19
z roku 1396. 19 Ipsis etiam civibus civitatis praedictae Albae Aquae universa et singula privilegia et litteras super quibuscunque juribus, literalibus [libertatibus?], gratiis et indulgentiis per prae- decessores nostros datis hactenus et concessis, ac si eorum tenores praesentibus inserti consi- sterent, in omnibus suis punctis, clausulis, sententiis et articulis, authoritate regia Boemiae approbantes, ratificantes, et de certa scientia confirmantes. Inhibemus igitur universis et singulis capitaneis, burggraviis, subcamerario, caeterisque regni nostri Boemiae fidelibus universis firmiter et districte, ne praefatos judicem, consules juratos, et communitatem civitatis praedictae in praefatis gratiis, libertatibus, et regiis nostris donis aliqualiter impediant vel molestent, quinpotius authoritate regia realiter protegant et defendant, prout indignationem nostram grivissimam et poenam ad nostrum arbitrium infli- gendam voluerint accuratius evitare. Praesentium sub regiae nostrae majestatis sigillo litterarum datum Pragae A° Dni 1396, die 8. Februarii, regnorum nostrorum Boemiae trigesimo tertio, Romanorum vero 20. Opis jest valně chybný; též datum v nadpise a na konci listiny jest rozdílné. V též knize Bělské hned potom následuje opsané Privilegium regis Sigismundi, cuius datum Pragae 1436 die 14. Septembris. Jest to obecné potvrzení, vydané ku prosbě magistri civium, consulum juratorum, totiusque communitatis civitatis nostrae Albae Aquae (o rychtáři není zmínky), na všechna privilegia daná tomu městu od předešlých králů Českých (o Hynkovi z Dubé není zmínky), zejmena na privilegium krále Václavu IV. tuto svrchu opsané. Datum Pragae Ao Dni 1436, 14. Septembris, regnorum nostrorum anno Hun- gariae quinquagesimo, Romanorum vicesimo sexto, Boemiae decimo septimo, et imperii quarto. Pak hned následuje Privilegium Georgii Boemiae regis, cuius datum Pragae die 11. Januarii 1460; ku prosbě magistri civium, judicis, consulum juratorum et totius communitatis civitatis Novaebezdiezy alias Biela; král Jiří potvrzuje Bělským obecně všechna privilegia svých předchůdců, zejmena to, kterým Karel IV. 2. září 1348 (Pragae anno D. millesimo trecentesimo quadragesimo octavo, indictione prima, 4. nonas Sep- tembris, regnorum nostrorum anno tertio), když ho prosili judex, jurati et cives civitatis nostrae in Weissen- wasser vel Nouobezděz, potvrdil jim privilegium dané od Hynka Berky in Lyppa 1337 in crastino festi S. Georgii martyris (24. Apr. 1337, viz u Emlera Reg. IV. 169). 38. Jan ze Sudomiře zapisuje se svolením mateře a sester statek sobě, dětem svým a ženě, kteráž přežije-li jej, vezme třetinu, a děti všechny dohromady dvě třetiny. 1396. Kniha 1453, 8. b. Johannes de Sudomirz. Nos Valdeko juvenis tunc magister civium, Henzlinus, Maczko Prudens, Mika, Mathias Kolka, Henzlinus balistifex, Consseliko, Wanczl, Columbus, Vele, Adalbertus, ceterique jurati regie civitatis Albeaquensis, nec non judex. Quod Johannes natus Michael[is] de Sudomirz veniens coram nobis in judicium vigoratum, de consensu matris et sororum inthabulavit omnia bona sua mobilia et inmobilia, in agris, pecoribus, peccudibus, sessionem cum ceteris, cum quolibet modo censuante [lege: quolibet nomine censeantur], jure civili sibi puerisque suis presentibus et futuris, nec non uxori sue Elizabeth, cuiuslibet sine inpedimento hominis, tali sub condicione: Si Johannes moreretur, quod absit, ut uxor sua terciam partem haberet omnium bonorum respectum [sic] jure pleno, alii quoque pueri tollent duas partes, qui tunc erunt superstites, a primo ad ultimum, ut est juris, cunctarum abs instan. [impedimento?] sororum; id vigorat ipse, quoniam sortes se concernentes jam tulerunt. Actum anno Domini M°CCCXCVI°.
z roku 1396. 19 Ipsis etiam civibus civitatis praedictae Albae Aquae universa et singula privilegia et litteras super quibuscunque juribus, literalibus [libertatibus?], gratiis et indulgentiis per prae- decessores nostros datis hactenus et concessis, ac si eorum tenores praesentibus inserti consi- sterent, in omnibus suis punctis, clausulis, sententiis et articulis, authoritate regia Boemiae approbantes, ratificantes, et de certa scientia confirmantes. Inhibemus igitur universis et singulis capitaneis, burggraviis, subcamerario, caeterisque regni nostri Boemiae fidelibus universis firmiter et districte, ne praefatos judicem, consules juratos, et communitatem civitatis praedictae in praefatis gratiis, libertatibus, et regiis nostris donis aliqualiter impediant vel molestent, quinpotius authoritate regia realiter protegant et defendant, prout indignationem nostram grivissimam et poenam ad nostrum arbitrium infli- gendam voluerint accuratius evitare. Praesentium sub regiae nostrae majestatis sigillo litterarum datum Pragae A° Dni 1396, die 8. Februarii, regnorum nostrorum Boemiae trigesimo tertio, Romanorum vero 20. Opis jest valně chybný; též datum v nadpise a na konci listiny jest rozdílné. V též knize Bělské hned potom následuje opsané Privilegium regis Sigismundi, cuius datum Pragae 1436 die 14. Septembris. Jest to obecné potvrzení, vydané ku prosbě magistri civium, consulum juratorum, totiusque communitatis civitatis nostrae Albae Aquae (o rychtáři není zmínky), na všechna privilegia daná tomu městu od předešlých králů Českých (o Hynkovi z Dubé není zmínky), zejmena na privilegium krále Václavu IV. tuto svrchu opsané. Datum Pragae Ao Dni 1436, 14. Septembris, regnorum nostrorum anno Hun- gariae quinquagesimo, Romanorum vicesimo sexto, Boemiae decimo septimo, et imperii quarto. Pak hned následuje Privilegium Georgii Boemiae regis, cuius datum Pragae die 11. Januarii 1460; ku prosbě magistri civium, judicis, consulum juratorum et totius communitatis civitatis Novaebezdiezy alias Biela; král Jiří potvrzuje Bělským obecně všechna privilegia svých předchůdců, zejmena to, kterým Karel IV. 2. září 1348 (Pragae anno D. millesimo trecentesimo quadragesimo octavo, indictione prima, 4. nonas Sep- tembris, regnorum nostrorum anno tertio), když ho prosili judex, jurati et cives civitatis nostrae in Weissen- wasser vel Nouobezděz, potvrdil jim privilegium dané od Hynka Berky in Lyppa 1337 in crastino festi S. Georgii martyris (24. Apr. 1337, viz u Emlera Reg. IV. 169). 38. Jan ze Sudomiře zapisuje se svolením mateře a sester statek sobě, dětem svým a ženě, kteráž přežije-li jej, vezme třetinu, a děti všechny dohromady dvě třetiny. 1396. Kniha 1453, 8. b. Johannes de Sudomirz. Nos Valdeko juvenis tunc magister civium, Henzlinus, Maczko Prudens, Mika, Mathias Kolka, Henzlinus balistifex, Consseliko, Wanczl, Columbus, Vele, Adalbertus, ceterique jurati regie civitatis Albeaquensis, nec non judex. Quod Johannes natus Michael[is] de Sudomirz veniens coram nobis in judicium vigoratum, de consensu matris et sororum inthabulavit omnia bona sua mobilia et inmobilia, in agris, pecoribus, peccudibus, sessionem cum ceteris, cum quolibet modo censuante [lege: quolibet nomine censeantur], jure civili sibi puerisque suis presentibus et futuris, nec non uxori sue Elizabeth, cuiuslibet sine inpedimento hominis, tali sub condicione: Si Johannes moreretur, quod absit, ut uxor sua terciam partem haberet omnium bonorum respectum [sic] jure pleno, alii quoque pueri tollent duas partes, qui tunc erunt superstites, a primo ad ultimum, ut est juris, cunctarum abs instan. [impedimento?] sororum; id vigorat ipse, quoniam sortes se concernentes jam tulerunt. Actum anno Domini M°CCCXCVI°.
Strana 20
20 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 39. Jana z Březovic obdrževši svůj díl od matky a ostatních dětí, nemá již nápadu ke statku otcovskému, leč by je všechny přežila. 1397, 9. října. Kniha 1453, 7. b. Jana filia dicti Kutha. Nos Waldek magister civium, Johannes judex, Mika Prudens, Columbus, Wanczlinus, ceterique jurati, tenore presencium recognoscimus universis, quod veniens coram nobis Jana filia olim Pauli Kuthe, fassa est, se sortem recepisse a matre sua Machna et aliis pueris de Brzezowicz. Et quousque mater jam dicta vixerit unacum ceteris pueris, nusquam prefata Jana in bona genitricis et puerorum eius aliorum, quamdiu vixerint, ullum habebit respectum, nisi divina ipsam clemencia plus omnibus prefatis, videlicet matre et pueris, in hoc seculo tol- leraret, quoad tempora vite, extunc ipsa Jana iustum ad bona habebit respectum, jure nostre civitatis, cuiusvis hominis impediente [čti: impedimento] quolibet proculmoto. Actum anno Domini M°CCC XCVII°, feria III. ante festum s. Galli confesoris. 40. Jan, Franěk a Matěj žák bratři z Chotětova dělí se o statek otcovský nerovným dílem, a Matěj pro případ své smrti činí pořízení o svém poloulání ve prospěch bratrů též nerovným dílem. 1398, 7. ledna. Kniha 1453, 7. b. Johannes, Franco et Mathias fratres de Chotietuow. Nos Clemens Columbus tunc magister civium, Velfl, Velle, Vilhelmus, Maczko Prudens, Mika, Marcus Barnerius, Hladico, Henzlinus balistifex, et Venczlinus, tenore presencium re- cognoscimus universis presentis etatis pariter et future, quod veniens coram nobis in banitum et vigoratum judicium, ubi cuncta, parva vel magna, ardua roboris capiunt incrementum, Jo- hannes, Franko et Mathias fratres germani, nati quondam Laurencii de Chotietow, fassi sunt matura preeunte deliberacione, et fruentes suorum corporum plena sospitate, quia in bonis patrimonialibus tales suis fecerunt sortes condicionesque subscriptas, per heredes eorum et eciam per eos tenendas et nullo modo infruendas [lege: infringendas], ita quod Johannes primus ex fratribus antefatis sibi, heredibusque suis presentibus et futuris, nec non uxori sue presenti et future, si hanc mori contingerit, non plus nisi solum curiam patris seu sesionem paternalem cum II et media quarta agrorum habere debet pro integra porcione; et Franco secundus frater habet et habebit ipse cum suis heredibus et uxore presenti, si contingerit et futura, respectum in sessionem secundam in continuo sitam vicinatu, que condam Vachkonis erat, ad quam eciam sessionem plene persolutam et libere tenendam medium laneum agrorum tenet et tenebit, sibi suisque, ut prefertur, cuiusvis inpedimento hominis proculmoto. Item ceterum tercius frater nomine Mathias, clericus tunc nobilis viri domini Petri de Kost no- tarius, proprio ductus spiritu, pro suorum melioracione fratrum ac heredum ipsorum, sed non uxorum, ultra cum fratribus graciam facit specialem, asserens, quod nullum vult habere re- spectum in aliquas curias illarum sessionum, solum medium laneum agrorum sibi relinquit, ita ut ipsum medium laneum valeat et possit in quoscunque juxta placitum suum usus vertere, amborum sine infestacione fratrum, puerorum eciam et uxorum, quamdiu vixerit. Si autem,
20 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 39. Jana z Březovic obdrževši svůj díl od matky a ostatních dětí, nemá již nápadu ke statku otcovskému, leč by je všechny přežila. 1397, 9. října. Kniha 1453, 7. b. Jana filia dicti Kutha. Nos Waldek magister civium, Johannes judex, Mika Prudens, Columbus, Wanczlinus, ceterique jurati, tenore presencium recognoscimus universis, quod veniens coram nobis Jana filia olim Pauli Kuthe, fassa est, se sortem recepisse a matre sua Machna et aliis pueris de Brzezowicz. Et quousque mater jam dicta vixerit unacum ceteris pueris, nusquam prefata Jana in bona genitricis et puerorum eius aliorum, quamdiu vixerint, ullum habebit respectum, nisi divina ipsam clemencia plus omnibus prefatis, videlicet matre et pueris, in hoc seculo tol- leraret, quoad tempora vite, extunc ipsa Jana iustum ad bona habebit respectum, jure nostre civitatis, cuiusvis hominis impediente [čti: impedimento] quolibet proculmoto. Actum anno Domini M°CCC XCVII°, feria III. ante festum s. Galli confesoris. 40. Jan, Franěk a Matěj žák bratři z Chotětova dělí se o statek otcovský nerovným dílem, a Matěj pro případ své smrti činí pořízení o svém poloulání ve prospěch bratrů též nerovným dílem. 1398, 7. ledna. Kniha 1453, 7. b. Johannes, Franco et Mathias fratres de Chotietuow. Nos Clemens Columbus tunc magister civium, Velfl, Velle, Vilhelmus, Maczko Prudens, Mika, Marcus Barnerius, Hladico, Henzlinus balistifex, et Venczlinus, tenore presencium re- cognoscimus universis presentis etatis pariter et future, quod veniens coram nobis in banitum et vigoratum judicium, ubi cuncta, parva vel magna, ardua roboris capiunt incrementum, Jo- hannes, Franko et Mathias fratres germani, nati quondam Laurencii de Chotietow, fassi sunt matura preeunte deliberacione, et fruentes suorum corporum plena sospitate, quia in bonis patrimonialibus tales suis fecerunt sortes condicionesque subscriptas, per heredes eorum et eciam per eos tenendas et nullo modo infruendas [lege: infringendas], ita quod Johannes primus ex fratribus antefatis sibi, heredibusque suis presentibus et futuris, nec non uxori sue presenti et future, si hanc mori contingerit, non plus nisi solum curiam patris seu sesionem paternalem cum II et media quarta agrorum habere debet pro integra porcione; et Franco secundus frater habet et habebit ipse cum suis heredibus et uxore presenti, si contingerit et futura, respectum in sessionem secundam in continuo sitam vicinatu, que condam Vachkonis erat, ad quam eciam sessionem plene persolutam et libere tenendam medium laneum agrorum tenet et tenebit, sibi suisque, ut prefertur, cuiusvis inpedimento hominis proculmoto. Item ceterum tercius frater nomine Mathias, clericus tunc nobilis viri domini Petri de Kost no- tarius, proprio ductus spiritu, pro suorum melioracione fratrum ac heredum ipsorum, sed non uxorum, ultra cum fratribus graciam facit specialem, asserens, quod nullum vult habere re- spectum in aliquas curias illarum sessionum, solum medium laneum agrorum sibi relinquit, ita ut ipsum medium laneum valeat et possit in quoscunque juxta placitum suum usus vertere, amborum sine infestacione fratrum, puerorum eciam et uxorum, quamdiu vixerit. Si autem,
Strana 21
z let 1397—1401. 21 quod absit, prius disposicione, legacione et vendicione, viam universe carnis transiret, extunc Johanni, Frankoni fratribus antedictis, heredibusque horum, sed non uxoribus, inthabulavit, sic quod uxores ad illum medium laneum et ad illam terciam partem ambarum sesionum, qualicunque ponerentur in taxa vel valore, que ipsum Mathiam iure nativo deberet concernere, nullum habeant racione dotis respectum, sed fratres, ut premittitur, si Mathias prefatus dis- posicione non facta, ut profertur, decesserit, abs omni strepitu judicii sorciantur in hunc modum: Quod Franko cum heredibus suis de illo medio laneo agrorum habeat I et mediam quartam agrorum, ipse vero frater senior Johannes tantum mediam quartam agrorum. Addi- ciendum quoque est, quod ambo fratres Johannes et Franko poscunt et vigorant, si ipsos aut unum eorum mori prius fratre Mathia contigerit, ut ipse et non alius sit tutor puerorum fratris, qui decesserit, vel amborum, judiſciorum?] contradiccion[ibus] vel aliarum personarum omnibus proculmotis, tamquam legitimus et verus possesor bonorum mobilium et inmobilium omnium fraternorum. Actum anno Di. M'CCCXCVIII° die VII. mensis Januarii. 41. Marek ze Sudomiře zapisuje sobě, ženě a svým dvojim dětem dvoje pole, jež koupil od Valouše ze Sudomiře a od Jana kněze, syna Němce měšťana Bělského. 1398, 12. dubna. Kniha 1453, 21. b. Marcus de Sudomirz. Nos Columbus tunc magister civium, Welfl, Wele, Maczko Prudens, Mika Mulkonis, Wilhenus, Marcus Warnerius, Hladico, Henzlinus balistifex, Wenczlinus, tenore presencium recognoscimus universis, quod veniens coram nobis in vigoratum et contestatum judicium Marcus de Sudomirz, inthabulavit sibi et uxori sue Jane, puerisque suis utriusque, quos ex ambabus genuit uxoribus, more et jure civili, quinque virgas agrorum, quarum duas emit a Walussone de Sudomirz et persolvit, et tres virgas, quas ad dominum Johannem presby- terum, olim Nyemczonis civis de civitate Biela, emit eciam plenarie et persolvit, et de dic- torum volumptate venditorum, videlicet Walussonis villani et Johannis presbyteri, sibi Marcus prefatus, pueris utrisque suis, ut prefertur, pariter inthabulavit, presentibus et futuris, cuius- libet infestacione hominis proculmota. Datum feria VI. ante dominicam Quasimodo geniti, anno Domini M'CCC°LXXXXVIII°. 42. Král Václav Alšovi a Heršovi z Býchor potvrzuje nabytí rychty Bělské, a uděluje právo, aby oni i nástupcové jich mohli ji prodati, však s povolením královským. 1401, 29. června. Orig. perg. Wenceslaus Dei gracia Romanorum rex semper Augustus et Boemie rex, notum fa- cimus tenore presencium universis, quod cum judicium in Alba Aqua cum omnibus et sin- gulis juribus, utilitatibus, usufructibus et pertinenciis suis, in quibuscunque consistant, ad Alssonem et Herssonem de Bichory fratres, fideles nostros dilectos, rite et legitime pervenerit, sintque ejusdem judicii et pertinenciarum ipsius et jurium possessionem corporalem et paci- ficam assecuti: nos non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, auctoritate regia
z let 1397—1401. 21 quod absit, prius disposicione, legacione et vendicione, viam universe carnis transiret, extunc Johanni, Frankoni fratribus antedictis, heredibusque horum, sed non uxoribus, inthabulavit, sic quod uxores ad illum medium laneum et ad illam terciam partem ambarum sesionum, qualicunque ponerentur in taxa vel valore, que ipsum Mathiam iure nativo deberet concernere, nullum habeant racione dotis respectum, sed fratres, ut premittitur, si Mathias prefatus dis- posicione non facta, ut profertur, decesserit, abs omni strepitu judicii sorciantur in hunc modum: Quod Franko cum heredibus suis de illo medio laneo agrorum habeat I et mediam quartam agrorum, ipse vero frater senior Johannes tantum mediam quartam agrorum. Addi- ciendum quoque est, quod ambo fratres Johannes et Franko poscunt et vigorant, si ipsos aut unum eorum mori prius fratre Mathia contigerit, ut ipse et non alius sit tutor puerorum fratris, qui decesserit, vel amborum, judiſciorum?] contradiccion[ibus] vel aliarum personarum omnibus proculmotis, tamquam legitimus et verus possesor bonorum mobilium et inmobilium omnium fraternorum. Actum anno Di. M'CCCXCVIII° die VII. mensis Januarii. 41. Marek ze Sudomiře zapisuje sobě, ženě a svým dvojim dětem dvoje pole, jež koupil od Valouše ze Sudomiře a od Jana kněze, syna Němce měšťana Bělského. 1398, 12. dubna. Kniha 1453, 21. b. Marcus de Sudomirz. Nos Columbus tunc magister civium, Welfl, Wele, Maczko Prudens, Mika Mulkonis, Wilhenus, Marcus Warnerius, Hladico, Henzlinus balistifex, Wenczlinus, tenore presencium recognoscimus universis, quod veniens coram nobis in vigoratum et contestatum judicium Marcus de Sudomirz, inthabulavit sibi et uxori sue Jane, puerisque suis utriusque, quos ex ambabus genuit uxoribus, more et jure civili, quinque virgas agrorum, quarum duas emit a Walussone de Sudomirz et persolvit, et tres virgas, quas ad dominum Johannem presby- terum, olim Nyemczonis civis de civitate Biela, emit eciam plenarie et persolvit, et de dic- torum volumptate venditorum, videlicet Walussonis villani et Johannis presbyteri, sibi Marcus prefatus, pueris utrisque suis, ut prefertur, pariter inthabulavit, presentibus et futuris, cuius- libet infestacione hominis proculmota. Datum feria VI. ante dominicam Quasimodo geniti, anno Domini M'CCC°LXXXXVIII°. 42. Král Václav Alšovi a Heršovi z Býchor potvrzuje nabytí rychty Bělské, a uděluje právo, aby oni i nástupcové jich mohli ji prodati, však s povolením královským. 1401, 29. června. Orig. perg. Wenceslaus Dei gracia Romanorum rex semper Augustus et Boemie rex, notum fa- cimus tenore presencium universis, quod cum judicium in Alba Aqua cum omnibus et sin- gulis juribus, utilitatibus, usufructibus et pertinenciis suis, in quibuscunque consistant, ad Alssonem et Herssonem de Bichory fratres, fideles nostros dilectos, rite et legitime pervenerit, sintque ejusdem judicii et pertinenciarum ipsius et jurium possessionem corporalem et paci- ficam assecuti: nos non per errorem aut improvide, sed animo deliberato, auctoritate regia
Strana 22
22 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Boemie et de certa nostra sciencia, possessionem dicti judicii in Alba Aqua per prefatos Alssonem et Herssonem, ut premittitur, assecutam, ratam habentes et gratam, approbamus et auctoritate regia predicta graciosius confirmamus, sic videlicet, ut dicti Alsso et Hersso ac heredes et successores ipsorum dictum judicium cum omnibus et singulis juribus, utilitatibus, obvencionibus et pertinenciis universis, prout in litteris pie recordacionis quondam domini Karoli, Romanorum imperatoris et Boemie regis, genitoris nostri carissimi, continetur plenius, habere, tenere et impedimentis quibuscunque non obstantibus debeant pacifice possidere. Fa- cientes nichilominus prefatis Alssoni et Herssoni hanc nostram graciam, ut ipsi, heredes et successores ipsorum, prefatum judicium in Alba Aqua cum singulis suis pertinenciis, de spe- ciali tamen nostra licencia, vendere, obligarj, permutare, alienare seu de eodem disponere poterint, prout ipsis placuerit seu visum fuerit expedire. Inhibemus igitur universis et sin- gulis nostris et regni nostri Boemie officialibus, fidelibus et subditis, et signanter magistro civium, consulibus juratis et communitati civitatis in Alba Aqua, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, firmiter et districte, ne prefatos Alssonem et Herssonem, heredes et succes- cores eorum, in prefato judicio quovis modo impediant seu impediri per quempiam paciantur, sed pocius circa idem nostro nomine manuteneant fideliter et conservent, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub regie nostre majestatis sigillo testimonio litterarum datum Prage, anno Domini millesimo quadringentesimo primo, in festo ss. apostolorum Petri et Pauli, regnorum nostrorum anno Boemie tricesimo nono, Roma- norum vero vicesimo quinto. Ad relacionem Sigismundi subcamerarii Franciscus canonicus Pragensis. Visí královská pečeť porouchaná. 43. Pavel Velislavův v Kluku vkládá poloulání, tak aby po jeho a dědicův jeho smrti spadlo na jeho bratra Šimona, a po něm na ostatní příbuzné spolu s dvěma pruty zděděnými po Duchkovi. 1401, 23. listopadu. Kniha 1453, 55. a. Paulus de Kluk filius Welislai. Anno Domini M'CCCCI° feria IIII. in die s. Clementis in judicio civili trium aliorum habente vigorem, sub officio magistri civium ipsius Mathie Kocce tunc temporis, Nossonis, Hadkonis, Brzezcze, Konsselikonis, Wilhelmi, Benessij, Maczkonis Prudentis, Mukonis, Jakub- czonis, Marcii et Warnerij juratorum, veniens Paulus de Kluk filius quondam Velislai ibidem, sana et deliberata mente atque racione, in medium judicium habens vigorem, ut sibi intha- bulacionem fecit [sic] pro se primum, demum pro heredibus omnibus presentibus et futuris in hunc modum: medium mensum ibidem in Kluk inthabulari peciit ita, si ipse cum suis heredibus decesserit, extunc Symoni fratri suo germano devolucionem ipsius medii lanei fore cupit jure et obtentu civilij abs strepitu judicii ac impeticione cuiusvis hominis inpetere cu- pientis. Qui si viam universe carnis transierint cuncti, de quibus fertur, extunc devolucio fiat ad alios affines, non solum eiusdem medii lanei, sed cum mobilium et inmobilium, que ipse Paulus habet et inposterum existet habiturus, eciam cum illis duabus virgis, que sibi a Duch- kone de Wraten pie memorie devolucionis nomine provenerunt. Actum anno ut supra.
22 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Boemie et de certa nostra sciencia, possessionem dicti judicii in Alba Aqua per prefatos Alssonem et Herssonem, ut premittitur, assecutam, ratam habentes et gratam, approbamus et auctoritate regia predicta graciosius confirmamus, sic videlicet, ut dicti Alsso et Hersso ac heredes et successores ipsorum dictum judicium cum omnibus et singulis juribus, utilitatibus, obvencionibus et pertinenciis universis, prout in litteris pie recordacionis quondam domini Karoli, Romanorum imperatoris et Boemie regis, genitoris nostri carissimi, continetur plenius, habere, tenere et impedimentis quibuscunque non obstantibus debeant pacifice possidere. Fa- cientes nichilominus prefatis Alssoni et Herssoni hanc nostram graciam, ut ipsi, heredes et successores ipsorum, prefatum judicium in Alba Aqua cum singulis suis pertinenciis, de spe- ciali tamen nostra licencia, vendere, obligarj, permutare, alienare seu de eodem disponere poterint, prout ipsis placuerit seu visum fuerit expedire. Inhibemus igitur universis et sin- gulis nostris et regni nostri Boemie officialibus, fidelibus et subditis, et signanter magistro civium, consulibus juratis et communitati civitatis in Alba Aqua, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, firmiter et districte, ne prefatos Alssonem et Herssonem, heredes et succes- cores eorum, in prefato judicio quovis modo impediant seu impediri per quempiam paciantur, sed pocius circa idem nostro nomine manuteneant fideliter et conservent, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Presencium sub regie nostre majestatis sigillo testimonio litterarum datum Prage, anno Domini millesimo quadringentesimo primo, in festo ss. apostolorum Petri et Pauli, regnorum nostrorum anno Boemie tricesimo nono, Roma- norum vero vicesimo quinto. Ad relacionem Sigismundi subcamerarii Franciscus canonicus Pragensis. Visí královská pečeť porouchaná. 43. Pavel Velislavův v Kluku vkládá poloulání, tak aby po jeho a dědicův jeho smrti spadlo na jeho bratra Šimona, a po něm na ostatní příbuzné spolu s dvěma pruty zděděnými po Duchkovi. 1401, 23. listopadu. Kniha 1453, 55. a. Paulus de Kluk filius Welislai. Anno Domini M'CCCCI° feria IIII. in die s. Clementis in judicio civili trium aliorum habente vigorem, sub officio magistri civium ipsius Mathie Kocce tunc temporis, Nossonis, Hadkonis, Brzezcze, Konsselikonis, Wilhelmi, Benessij, Maczkonis Prudentis, Mukonis, Jakub- czonis, Marcii et Warnerij juratorum, veniens Paulus de Kluk filius quondam Velislai ibidem, sana et deliberata mente atque racione, in medium judicium habens vigorem, ut sibi intha- bulacionem fecit [sic] pro se primum, demum pro heredibus omnibus presentibus et futuris in hunc modum: medium mensum ibidem in Kluk inthabulari peciit ita, si ipse cum suis heredibus decesserit, extunc Symoni fratri suo germano devolucionem ipsius medii lanei fore cupit jure et obtentu civilij abs strepitu judicii ac impeticione cuiusvis hominis inpetere cu- pientis. Qui si viam universe carnis transierint cuncti, de quibus fertur, extunc devolucio fiat ad alios affines, non solum eiusdem medii lanei, sed cum mobilium et inmobilium, que ipse Paulus habet et inposterum existet habiturus, eciam cum illis duabus virgis, que sibi a Duch- kone de Wraten pie memorie devolucionis nomine provenerunt. Actum anno ut supra.
Strana 23
z let 1401—1402. 23 44. Rozsudek soudu Nymburského mezi obcí Sudomiřskou a Waldekem držitelem polností rychty tamější: kdo drže dva lány svobodné, chce užívati pastvin obecních, ať také platí s jinými sousedy osep (collectam gregalem). 1402, 8. prosince. Kniha 1453, 64. a. Sentencia pro hominibus de Sudomirz de pascuis contra Waldekonem lata, et contra Blahussonem quoad agros spectantes ad judiciariam civitatis. Anno Domini M°CCCC II° feria II. [sic] in die Concepcionis b. Marie virg. et matris Domini gloriose, in consilio juratorum subscriptorum, videlicet Prudentis Maczkonis, Micze dicti Mulka, Jacobi Longi, Marcii, Warnerii carnificis, Mathie Kocze, Hadkonis, Brzezcze, Konsselikonis, Wilhelmi et Benessii, in domo Wenceslai dicti Nos tunc magistri civium, com- munitas de Sudomirz peciit sibi fieri sentenciam de pascuis contra Waldekonem in hunc modum, an ipse Waldeko vel alii residentes in agris in Sudomirz spectantibus ad judiciariam ibidem ab antiquo debent gregali collecte, vulgariter osep, subjacere ceteris cum vicinis, vel esse liberi a collecta gregali, solucioni ipsius non subjacendo. Extunc nos supradicti jurati de Biela volentes utrique parti invocanti satisfacere, Nymburgam pro ferenda sentencia trans- misimus, que lata est in hec verba, nil addendo neque eciam minuendo, videlicet quod ille, qui liberos duos laneos habere dinoscitur agrorum, et pascuis communitatis uti vult, certe ex jure tunc cum communitate pati debet collectam gregalem cum ceteris censualibus vicinis, eam collectam solvendo. Et data est hec sentencia de Nymburga feria V. ante festum s. Ge- orgii martyris gloriosi [20. dubna], sed propter incommoda gwerre generalis et inficiarum non nisi treugali concesso tempore valuit terminari. Actum anno, die et loco ut supra. 45. Aleš rychtář markrabího Prokopa v městě Bělé a jeho bratr Hereš z Býchor zapsali klášteru Bělskému 2 kopy ročního důchodu na lidech v Bezdězi úročících k té rychtě. 1402. Kniha 1453, 2. a. Rescripcio prioris fratrumque eius. Nos Hawlico spiculifex tunc magister civium, Simon Vele, Wilhelmus, Maczek Prudens, Hladiko, Wenceslaus Nos, Paulus Brzezka, Jesco antiquus Konsselik, jurati Albiaquensis civi- tatis, tenore presencium recognoscimus universis, quod Alsso judex nostre civitatis veniens coram nobis in plenum consilium, ubi cetera vigorem incrementum postulant, vive vocis ora- culo, sana mente et corpore, a se et [čti : nec] non a Herssone de Bichor fratre suo germano, cum testimonio honesti viri Henrici notarii publici eiusdem civitatis, quod priori fratri Hanusio et omnibus prioribus futuris ac cunctis fratribus monasterii in Byela ordinis s. Augustini, presentibus in perpetuum et futurum due inthabularentur sexagene gr. censualium in bonis omnibus ad judiciariam pertinentibus, videlicet hominibus in Bezdyez censualibus ju- dicii; si autem ibi deperiret, extunc in balneo civili et molendino. Et hoc ipse judex fecit illustris principis et domini, domini Procopii marchionis Moravie, tunc domini nostri
z let 1401—1402. 23 44. Rozsudek soudu Nymburského mezi obcí Sudomiřskou a Waldekem držitelem polností rychty tamější: kdo drže dva lány svobodné, chce užívati pastvin obecních, ať také platí s jinými sousedy osep (collectam gregalem). 1402, 8. prosince. Kniha 1453, 64. a. Sentencia pro hominibus de Sudomirz de pascuis contra Waldekonem lata, et contra Blahussonem quoad agros spectantes ad judiciariam civitatis. Anno Domini M°CCCC II° feria II. [sic] in die Concepcionis b. Marie virg. et matris Domini gloriose, in consilio juratorum subscriptorum, videlicet Prudentis Maczkonis, Micze dicti Mulka, Jacobi Longi, Marcii, Warnerii carnificis, Mathie Kocze, Hadkonis, Brzezcze, Konsselikonis, Wilhelmi et Benessii, in domo Wenceslai dicti Nos tunc magistri civium, com- munitas de Sudomirz peciit sibi fieri sentenciam de pascuis contra Waldekonem in hunc modum, an ipse Waldeko vel alii residentes in agris in Sudomirz spectantibus ad judiciariam ibidem ab antiquo debent gregali collecte, vulgariter osep, subjacere ceteris cum vicinis, vel esse liberi a collecta gregali, solucioni ipsius non subjacendo. Extunc nos supradicti jurati de Biela volentes utrique parti invocanti satisfacere, Nymburgam pro ferenda sentencia trans- misimus, que lata est in hec verba, nil addendo neque eciam minuendo, videlicet quod ille, qui liberos duos laneos habere dinoscitur agrorum, et pascuis communitatis uti vult, certe ex jure tunc cum communitate pati debet collectam gregalem cum ceteris censualibus vicinis, eam collectam solvendo. Et data est hec sentencia de Nymburga feria V. ante festum s. Ge- orgii martyris gloriosi [20. dubna], sed propter incommoda gwerre generalis et inficiarum non nisi treugali concesso tempore valuit terminari. Actum anno, die et loco ut supra. 45. Aleš rychtář markrabího Prokopa v městě Bělé a jeho bratr Hereš z Býchor zapsali klášteru Bělskému 2 kopy ročního důchodu na lidech v Bezdězi úročících k té rychtě. 1402. Kniha 1453, 2. a. Rescripcio prioris fratrumque eius. Nos Hawlico spiculifex tunc magister civium, Simon Vele, Wilhelmus, Maczek Prudens, Hladiko, Wenceslaus Nos, Paulus Brzezka, Jesco antiquus Konsselik, jurati Albiaquensis civi- tatis, tenore presencium recognoscimus universis, quod Alsso judex nostre civitatis veniens coram nobis in plenum consilium, ubi cetera vigorem incrementum postulant, vive vocis ora- culo, sana mente et corpore, a se et [čti : nec] non a Herssone de Bichor fratre suo germano, cum testimonio honesti viri Henrici notarii publici eiusdem civitatis, quod priori fratri Hanusio et omnibus prioribus futuris ac cunctis fratribus monasterii in Byela ordinis s. Augustini, presentibus in perpetuum et futurum due inthabularentur sexagene gr. censualium in bonis omnibus ad judiciariam pertinentibus, videlicet hominibus in Bezdyez censualibus ju- dicii; si autem ibi deperiret, extunc in balneo civili et molendino. Et hoc ipse judex fecit illustris principis et domini, domini Procopii marchionis Moravie, tunc domini nostri
Strana 24
24 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské generosi. Tamen cum condicione, quod hoc per Alssonem judicem vel successores suos possit redimi, et signanter cum XX sexag. gr., sicut in litera super eo edita verbo tenus plenissime continetur, que est sigillis Alssonis et Herssonis fratrum roborata, et nostro eciam sigillo in testimonium rei iussu antedicti principis communita. Actum anno Domini M'CCCCII°. 46. Dorota Mackova z Vrátna, vdaná do Březovic, dostala svůj podíl od svých dvou bratrů z Vrátna; jen kdyby zemřeli i s dětmi, dědila by po nich. (1402.) Kniha 1453, 2. a. Johannes filius Budikonis cum Dorothea conjuge sua. Nos Symon dictus Hladico tunc magister civium, Paulus Brzezka, Johannes balisti- parius, Johannes Consseliko, Petrowczo, Mathias Columbi, Maczko Prudens, Johannes Kusyko, Jacobus Longus, hii consules Albeaquensis regie civitatis, tenore presencium recognoscimus universis, quod veniens coram nobis Dorothea filia Maczkonis de Wraten, tunc conjunx Jo- hannis filii Budikonis de Brzezowicz, in medium nostri, ubi cetera paria et magis ardua nobis pro tribunali sedentibus vigoris capiunt incrementum, fassa est se integram paterne devolu- cionis porcionem a Wenceslao et Marzykone fratribus germanis de Wraten recepisse, in eos et in eorum utriusque sexus pueros respectum non habitura, nisi divina disposicione ipsi pre- scripti fratres una suis cum pueris in toto viam universe carnis transirent, et tunc ipsa soror eorum Dorothea haberet et habere deberet in bona eorum respectum, et hoc legit[im]e devo- lucionis nomine, nullo extra genus eam impediente nec in posterum impedituro. Similiter ipsa Dorthea si morfi]e[rejtur cum sua prole, relifn queret prescripsionem fratribus. Acta sunt hec anno Domini ut supra. Zápis předcházející v tomto kopiáři jest z roku 1402; k témuž času ukazují jmena konšelův. 47. Mikeš Buben z Chotětova svůj všechen statek odkazuje svým pěti synům a jich synům, tak aby jeho dvěma dcerám dali jenom výbavu takovou, jako on dal své dceři nejstarší již vdané. 1406, 9. září. Kniha 1453, 37. a. Mikess dictus Buben de Chotyetow. Nos Maczko magister civium pro tempore illo, Paulus dictus Brzezka, Symon, Mathias Welflinus, Petrus dictus Waldek, Panko, Witko, Vernerus, ceterique jurati Albeaquenses regie civitatis, tenore presencium recognoscimus singulis et universis, quod Miksso dictus Buben de Chotyetow veniens coram nobis plenum in consilium, ubi alia vigoris capiunt incrementum, plenus fruens corporis sospitate, omnia bona sua mobilia et inmobilia, que habet vel habere poterit, tam in domo quam in agris vel alia quavis facultate, dat, resignat et condescendit post migracionem sue ab hoc seculo vite, quinque filiis suis : Thomikoni, Mathie, Petro, Wenceslao et Marzikoni, filiisque ipsorum viventibus et victuris, cuiuslibet abs inpedimento hominis. Preter hoc, quod si Petra vel Kerusse filie sue vixerint, extunc pretacti filii de omnibus illis bonis nil plus dare tenebuntur, nisi solum prout alteri filie sue seniori et maritate ipse ex
24 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské generosi. Tamen cum condicione, quod hoc per Alssonem judicem vel successores suos possit redimi, et signanter cum XX sexag. gr., sicut in litera super eo edita verbo tenus plenissime continetur, que est sigillis Alssonis et Herssonis fratrum roborata, et nostro eciam sigillo in testimonium rei iussu antedicti principis communita. Actum anno Domini M'CCCCII°. 46. Dorota Mackova z Vrátna, vdaná do Březovic, dostala svůj podíl od svých dvou bratrů z Vrátna; jen kdyby zemřeli i s dětmi, dědila by po nich. (1402.) Kniha 1453, 2. a. Johannes filius Budikonis cum Dorothea conjuge sua. Nos Symon dictus Hladico tunc magister civium, Paulus Brzezka, Johannes balisti- parius, Johannes Consseliko, Petrowczo, Mathias Columbi, Maczko Prudens, Johannes Kusyko, Jacobus Longus, hii consules Albeaquensis regie civitatis, tenore presencium recognoscimus universis, quod veniens coram nobis Dorothea filia Maczkonis de Wraten, tunc conjunx Jo- hannis filii Budikonis de Brzezowicz, in medium nostri, ubi cetera paria et magis ardua nobis pro tribunali sedentibus vigoris capiunt incrementum, fassa est se integram paterne devolu- cionis porcionem a Wenceslao et Marzykone fratribus germanis de Wraten recepisse, in eos et in eorum utriusque sexus pueros respectum non habitura, nisi divina disposicione ipsi pre- scripti fratres una suis cum pueris in toto viam universe carnis transirent, et tunc ipsa soror eorum Dorothea haberet et habere deberet in bona eorum respectum, et hoc legit[im]e devo- lucionis nomine, nullo extra genus eam impediente nec in posterum impedituro. Similiter ipsa Dorthea si morfi]e[rejtur cum sua prole, relifn queret prescripsionem fratribus. Acta sunt hec anno Domini ut supra. Zápis předcházející v tomto kopiáři jest z roku 1402; k témuž času ukazují jmena konšelův. 47. Mikeš Buben z Chotětova svůj všechen statek odkazuje svým pěti synům a jich synům, tak aby jeho dvěma dcerám dali jenom výbavu takovou, jako on dal své dceři nejstarší již vdané. 1406, 9. září. Kniha 1453, 37. a. Mikess dictus Buben de Chotyetow. Nos Maczko magister civium pro tempore illo, Paulus dictus Brzezka, Symon, Mathias Welflinus, Petrus dictus Waldek, Panko, Witko, Vernerus, ceterique jurati Albeaquenses regie civitatis, tenore presencium recognoscimus singulis et universis, quod Miksso dictus Buben de Chotyetow veniens coram nobis plenum in consilium, ubi alia vigoris capiunt incrementum, plenus fruens corporis sospitate, omnia bona sua mobilia et inmobilia, que habet vel habere poterit, tam in domo quam in agris vel alia quavis facultate, dat, resignat et condescendit post migracionem sue ab hoc seculo vite, quinque filiis suis : Thomikoni, Mathie, Petro, Wenceslao et Marzikoni, filiisque ipsorum viventibus et victuris, cuiuslibet abs inpedimento hominis. Preter hoc, quod si Petra vel Kerusse filie sue vixerint, extunc pretacti filii de omnibus illis bonis nil plus dare tenebuntur, nisi solum prout alteri filie sue seniori et maritate ipse ex
Strana 25
z let 1402—1411. 25 sua propria voluntate donavit et eandem a bonis omnibus suis abtestificavit, tam in paratis quam in vestimentis. Quibus prestitis, in pace possidebunt bona omnia antefata. Acta sunt hec feria sexta post festum s. Augustini, anno D. milesimo quadringentesimo sexto, in domo Maczkonis Prudentis tunc magistri civium. Pod tím psáno jest rukou z konce 18. věku: „Vide Protocoll Commissionis ddo 12. Febr. 1790 sub N. 33. Knihu práva rychtářského sub fol. 1 & 2. v té důležitosti se tejkající acta“. — Srovnej níže zápis z 29. list. 1436. 48. Bělský měštan Waldek se synem a manželkou prodali Janu Hlivici lán polí v Sudomiři za 51 kopu hotově zaplacenou, budou dostávati od něho 1 kopu 4 gr. úroku ročního; prodatelé vy- hražují si právo předkupní. 1408, 31. října. Kniha 1453, 74. b. Johannes Hliwicze et Petrus Waldek. Nos Petrowecz tunc magister civium, Mathias Columbi, Welflinus, Waldeko juvenis, Witus Consselikonis, Jakubczo Longus, Jakobus Claudus, Hadko, Johannes balistip[arlius, Thomczo, Petrus carnifex, ceterique consules et jurati Albeaquensis regie civitatis, ad uni- versorum noticiam tenore presencium cupimus devenire: Quod Waldeko antiquus et Petrus filius suus, et Katherina conjunx antiqui Waldekonis et mater Petri antefati, venientes coram nobis in vigoratum et contestatum judicium, ubi cuncta et singula vigoris et efficacie capiunt incrementum, fassi sunt et fassa est, se unum vendidisse mensum agrorum cum media curia in Sudomirz signanter sita, pro quinquaginta sexagenis et una sexagena gr. argent. Prag. monete, et specialiter Johanni dicti [sic] Hliwicze et heredibus suis presentibus et futuris. Quam quidem pecunie summam ipse Johannes predictus emptor nobis Waldekoni, Petro filio et Ka- therine conjugi integraliter dedit et persolvit. De quo quidem uno agrorum menso predictus Johannes, heredes et successores eius, antiquo Valdekoni, Petro filio suo et heredibus Petri presentibus et futuris, unam annualis census sexagenam et IIHIor grossos solvent in perpetuum jure emphitetico. Ab aliis autem cunctis et singulis exaccionibus, angariis sive quibusvis gravaminibus ipse emptor antedictus cum heredibus et successoribus suis manebit et manebunt liberi pariter et soluti. Exclusa duntaxat tali condicione: ut si ipsi Johanni, pueris et succes- soribus ipsa prescripta bona fuerint venalia, extunc primum obligatur et debebit insinuare antiquo Valdekoni, filio suo Petro et filiis et filiabus Petri, ac ei vel eis, qui juste et legi- time nomine ipsorum dicta possiderent pro tempore bona, in simili precio et foro, ut alii vellent emere emptores, non augendo neque minuendo. Actum anno Domini M'CCCCOVIII° feria IIII. post Simonis et Jude apostolorum. 49. Mařík z Katusic statek celolánový někdy Benešův prodal Blažkovi za 37 kop; sirotky Benešovy s jich 50 kopami odkazuje na jiný majetek svůj i na rukojmí své. 1411, 20. ledna. Kniha 1453, 29. b. Marziko de Katusycz. Nos Maczko Prudens tuuc magister civium, Marcus Hadko, Pascho, Thomczo, Pecha, Mathias doleator, Mathias doliator [sic], Mathias Columbus, Blasco Consseliko, Petrus Waldeko, Petrus balistifex, consules Bielenses regie civitatis, harum vigore thabularum nobis a serenissimo
z let 1402—1411. 25 sua propria voluntate donavit et eandem a bonis omnibus suis abtestificavit, tam in paratis quam in vestimentis. Quibus prestitis, in pace possidebunt bona omnia antefata. Acta sunt hec feria sexta post festum s. Augustini, anno D. milesimo quadringentesimo sexto, in domo Maczkonis Prudentis tunc magistri civium. Pod tím psáno jest rukou z konce 18. věku: „Vide Protocoll Commissionis ddo 12. Febr. 1790 sub N. 33. Knihu práva rychtářského sub fol. 1 & 2. v té důležitosti se tejkající acta“. — Srovnej níže zápis z 29. list. 1436. 48. Bělský měštan Waldek se synem a manželkou prodali Janu Hlivici lán polí v Sudomiři za 51 kopu hotově zaplacenou, budou dostávati od něho 1 kopu 4 gr. úroku ročního; prodatelé vy- hražují si právo předkupní. 1408, 31. října. Kniha 1453, 74. b. Johannes Hliwicze et Petrus Waldek. Nos Petrowecz tunc magister civium, Mathias Columbi, Welflinus, Waldeko juvenis, Witus Consselikonis, Jakubczo Longus, Jakobus Claudus, Hadko, Johannes balistip[arlius, Thomczo, Petrus carnifex, ceterique consules et jurati Albeaquensis regie civitatis, ad uni- versorum noticiam tenore presencium cupimus devenire: Quod Waldeko antiquus et Petrus filius suus, et Katherina conjunx antiqui Waldekonis et mater Petri antefati, venientes coram nobis in vigoratum et contestatum judicium, ubi cuncta et singula vigoris et efficacie capiunt incrementum, fassi sunt et fassa est, se unum vendidisse mensum agrorum cum media curia in Sudomirz signanter sita, pro quinquaginta sexagenis et una sexagena gr. argent. Prag. monete, et specialiter Johanni dicti [sic] Hliwicze et heredibus suis presentibus et futuris. Quam quidem pecunie summam ipse Johannes predictus emptor nobis Waldekoni, Petro filio et Ka- therine conjugi integraliter dedit et persolvit. De quo quidem uno agrorum menso predictus Johannes, heredes et successores eius, antiquo Valdekoni, Petro filio suo et heredibus Petri presentibus et futuris, unam annualis census sexagenam et IIHIor grossos solvent in perpetuum jure emphitetico. Ab aliis autem cunctis et singulis exaccionibus, angariis sive quibusvis gravaminibus ipse emptor antedictus cum heredibus et successoribus suis manebit et manebunt liberi pariter et soluti. Exclusa duntaxat tali condicione: ut si ipsi Johanni, pueris et succes- soribus ipsa prescripta bona fuerint venalia, extunc primum obligatur et debebit insinuare antiquo Valdekoni, filio suo Petro et filiis et filiabus Petri, ac ei vel eis, qui juste et legi- time nomine ipsorum dicta possiderent pro tempore bona, in simili precio et foro, ut alii vellent emere emptores, non augendo neque minuendo. Actum anno Domini M'CCCCOVIII° feria IIII. post Simonis et Jude apostolorum. 49. Mařík z Katusic statek celolánový někdy Benešův prodal Blažkovi za 37 kop; sirotky Benešovy s jich 50 kopami odkazuje na jiný majetek svůj i na rukojmí své. 1411, 20. ledna. Kniha 1453, 29. b. Marziko de Katusycz. Nos Maczko Prudens tuuc magister civium, Marcus Hadko, Pascho, Thomczo, Pecha, Mathias doleator, Mathias doliator [sic], Mathias Columbus, Blasco Consseliko, Petrus Waldeko, Petrus balistifex, consules Bielenses regie civitatis, harum vigore thabularum nobis a serenissimo
Strana 26
26 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělske rege nostro Venceslao concessarum, ad universorum noticiam volumus devenire: Quod Marziko de Katusycz veniens in medio nostrum fassus est, quod sesionem et unum mensum agrorum olim Benessii ibidem Blazkoni dicto Vygcze pro XXXVII sexag. gr. pecunie parate vendidit sine utrisque segetibus. Quam sesionem cum uno menso agrorum ipse Marziko ipsi Blazkoni et filio suo Johanni et posteris eorum sic libertavit respectu orphanorum, videlicet Galli filii et Jane filie quondam Benessii, quia de illis bonis Katusicziensibus in bona alia in Luky ipsum et ipsam, Gallum orphanum et Janam orphanam, traduxit, et sortem patrimonii ibidem assignavit. Et si quid in bonis illis in Luky orphanis predictis deperiret, ita quod in ipsis bonis orphanus et orphana plene quinquaginta sexagenas gr. sui patrimonii comperire non possint, extunc debent pro residuo habere respectum in fidejussores Marzikonis et ipsum Mar- zikonem Kathussiczensem; fidejussorum autem nomina hic ponuntur: Gallus et Ssimak de Oken, et Petrziko Ephifanus, Martinus, Thomas et Gallus de Luky, Petrus civis de Biela natus Adalberti, omnes manu indivisa. Anno M°CCCC°XI° in die Fabiani et Sabastiani. 50. Synové Starcovi z Doubravice, zabivše Štěpána odtudž, dosti učinili příbuzným zabitého poko- řením se a placením peněz. 1412, 13. května. Kniha 1453, 17. b. Capitis facta est deposicio Stephani de Dubrawicz. Sub officio Thomconis tunc magistri civium, nos omnes singuli supra scripti consules et jurati, presidente solo domino Johanne de Smrzow tunc capitaneo nostro, in banito judicio, facta est capitis deposicio pie memorie Stephani de Dubrawicz, interfecti per filios Starconis de Dubrawicz tristis memorie. Qui quidem filii Starczonis satisfecerunt omnibus affinibus dicti Stephani et Smiloni et orphanis einsdem Stephani, per humiliacionem et pecunie solucionem, ut noster supradictus pronuncciavit capitaneus una nobiscum. Quam solucionem et satisfac- cionem vel capitis deposicionem affines Stephani et orphani sui debent et tenentur sub pena et ulcione gravissima inviolabiter perpetue, nec facto nec verbo quidquam movendo, firmissime observare. Acta sunt hec anno Domini M'CCCC°XII°, feria VI. post Ascensionem domini nostri Jesu Christi, in judicio ut supra. 51. Mácha vdova po Kuchtovi z Březovic odkazuje jednomu synovi půldruha prutu polí, druhému pak synu a dceři tři pruty na rozličných místech; za její duši dají 3 kopy. 1412, 24. května. Kniha 1453, 30. b. Macha vidua Cuchtonis de Brzezowicz. Nos Valdeko tunc magister civium, Petrus balistiparius, Kussyko, Blahuto, Msticho, Wsesslaus, Ssymra, Paschko et Konsseliko, consules Albeaque regie civitatis, harum nostrarum vigore thabularum, nobis a rege Romanorum et Bohemorum Venceslao concessarum, ad uni- versorum noticiam volumus devenire, quod veniens in medio nostrum in vigoratum judicium trium aliorum habens vigorem, Macha vidua quondam Pauli Kuchte de Brzezowicz, talem fecit inthabulacionem, sano corpore, bona deliberacione, ut Nicolaus filius eius habeat I et
26 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělske rege nostro Venceslao concessarum, ad universorum noticiam volumus devenire: Quod Marziko de Katusycz veniens in medio nostrum fassus est, quod sesionem et unum mensum agrorum olim Benessii ibidem Blazkoni dicto Vygcze pro XXXVII sexag. gr. pecunie parate vendidit sine utrisque segetibus. Quam sesionem cum uno menso agrorum ipse Marziko ipsi Blazkoni et filio suo Johanni et posteris eorum sic libertavit respectu orphanorum, videlicet Galli filii et Jane filie quondam Benessii, quia de illis bonis Katusicziensibus in bona alia in Luky ipsum et ipsam, Gallum orphanum et Janam orphanam, traduxit, et sortem patrimonii ibidem assignavit. Et si quid in bonis illis in Luky orphanis predictis deperiret, ita quod in ipsis bonis orphanus et orphana plene quinquaginta sexagenas gr. sui patrimonii comperire non possint, extunc debent pro residuo habere respectum in fidejussores Marzikonis et ipsum Mar- zikonem Kathussiczensem; fidejussorum autem nomina hic ponuntur: Gallus et Ssimak de Oken, et Petrziko Ephifanus, Martinus, Thomas et Gallus de Luky, Petrus civis de Biela natus Adalberti, omnes manu indivisa. Anno M°CCCC°XI° in die Fabiani et Sabastiani. 50. Synové Starcovi z Doubravice, zabivše Štěpána odtudž, dosti učinili příbuzným zabitého poko- řením se a placením peněz. 1412, 13. května. Kniha 1453, 17. b. Capitis facta est deposicio Stephani de Dubrawicz. Sub officio Thomconis tunc magistri civium, nos omnes singuli supra scripti consules et jurati, presidente solo domino Johanne de Smrzow tunc capitaneo nostro, in banito judicio, facta est capitis deposicio pie memorie Stephani de Dubrawicz, interfecti per filios Starconis de Dubrawicz tristis memorie. Qui quidem filii Starczonis satisfecerunt omnibus affinibus dicti Stephani et Smiloni et orphanis einsdem Stephani, per humiliacionem et pecunie solucionem, ut noster supradictus pronuncciavit capitaneus una nobiscum. Quam solucionem et satisfac- cionem vel capitis deposicionem affines Stephani et orphani sui debent et tenentur sub pena et ulcione gravissima inviolabiter perpetue, nec facto nec verbo quidquam movendo, firmissime observare. Acta sunt hec anno Domini M'CCCC°XII°, feria VI. post Ascensionem domini nostri Jesu Christi, in judicio ut supra. 51. Mácha vdova po Kuchtovi z Březovic odkazuje jednomu synovi půldruha prutu polí, druhému pak synu a dceři tři pruty na rozličných místech; za její duši dají 3 kopy. 1412, 24. května. Kniha 1453, 30. b. Macha vidua Cuchtonis de Brzezowicz. Nos Valdeko tunc magister civium, Petrus balistiparius, Kussyko, Blahuto, Msticho, Wsesslaus, Ssymra, Paschko et Konsseliko, consules Albeaque regie civitatis, harum nostrarum vigore thabularum, nobis a rege Romanorum et Bohemorum Venceslao concessarum, ad uni- versorum noticiam volumus devenire, quod veniens in medio nostrum in vigoratum judicium trium aliorum habens vigorem, Macha vidua quondam Pauli Kuchte de Brzezowicz, talem fecit inthabulacionem, sano corpore, bona deliberacione, ut Nicolaus filius eius habeat I et
Strana 27
z let 1411—1412. 27 mediam virgam agrorum, computando cum priori virga prius sibi inthabulata, que est retro curiam Mache, et mediam virgam in Pupecz, et aream integram ; et Johannes filius suus cum Margaretha filia sua conjuge Marzikonis tres virgas agrorum, quarum una versus matris aream, et alie sunt in locis aliquot. Et hoc abs contradiccione et infestacione cuiuslibet hominis in genere et extra genus, quod predicti filii et predicte filie una cum omnibus eorum id habeant, teneant, possideant, ut profertur, pacifice et quiete. Et cum ipsa Macha diem claudet extremum, tres sexagenas gr. pro anima ipsius ibi, ubi et quo ipsa demonstraverit, sine renitencia qualibet dare et solvere infallibiliter tenebuntur, tam filii quam filia eorum, qui tunc erunt, adjutorio consulum et juratorum. Actum anno Domini M'CCCC XII° feria III. post octavam Ascensionis. 52. Sirotkům Mauriciovi a Anně v Chotětově soudně rozdělují se statky otcovské, onomu dvůr s lánem služebným, krčmou a rychtářstvím, této dvůr s půldruhým lánem úročným. 1412, 25. října, 4. & 29. list.; 1414. Kniha 1453, 38. a.—40. a. In Chotietow particio orphanorum Martini willani de ibidem. Nos Thomczo tunc magister civium, Pecha dictus Tysta, Johannes serifex, Blasco Consseliko, Waldeko junior, Pascho dictus Mandath, Petrus balistifex, Kusyko, Msticho, Wsseslaus et Ssymra, consules Albeaquenses regie civitatis, harum nostrarum vigore thabu- larum nobis ab illustrissimo principe et domino d. Wenceslao Romanorum et Bohemie rege concessarum, ad universorum noticiam presencium et futurorum cupimus devenire, quod nos de scitu et volumptate validi viri Johannis de Smrzow nostri tunc capitanei, transmisimus prudentes viros Petrowczonem, Petrum balistificem, et Duchkonem notarium civitatis, in Cho- tietow villam regiam, hac de causa, ut ipsi coassumptis eiusdem ville Cbotyetow consulibus, ceterisque eiusdem ville communibus hominibus ad id valentibus, debeant et valeant, plena potestate nostri capitanei, et nostra supradicti [sic] facere volumptate divisionem omnium bonorum mobilium et inmobilium ibidem in Chotyetow, per mortem Martini tristis memorie judicis ad Mauricium orphanum et Annam orphanam legitimi filii et filie [sic] ipsius devo- lutorum. Quod ipsi supradicti concives nostri et notarius, cum predicte consulibus ville et judice Chotyetow predicte, banito super eo judicio et vigorato, ut legis est, utriusque cum voluntate partis, orphani videlicet et orphane, fecerunt et diviserunt in hunc modum: Primo ut ipse Mauricius orphanus habeat volumptatem in bonis patrimonialibus eli- gendi, eo quod una seu dupplicia bona fuere. Erat quippe sessio seu curia cum uno agrorum menso a censu libero sed servili, cum una thaberna, que perpetui census quinque solvebat, solvit et solvet sexagenas gr. arg. Pragensis monete; de quibus quidem bonis et judiciaria ad ea pertinente cum usifructibus ad eam spectantibus, quicunque possessor dicta bona te- neret, judiciaria [sic] tenetur et tenebitur plebano in Chotyetow presenti et futuro in perpe- tuum unam solvere redditus, ut prius solutum est, sexagenam gr. arg. Prag. monete, ut eorum pater Martinus sue vite tempore hanc solvebat. Secunda vero sessio erat et est seu curia alia juxta ecclesiam ibidem in Chotyetow sita, ad quam alterdimidius seu unus cum medio spectavit et spectat agrorum mensus sive
z let 1411—1412. 27 mediam virgam agrorum, computando cum priori virga prius sibi inthabulata, que est retro curiam Mache, et mediam virgam in Pupecz, et aream integram ; et Johannes filius suus cum Margaretha filia sua conjuge Marzikonis tres virgas agrorum, quarum una versus matris aream, et alie sunt in locis aliquot. Et hoc abs contradiccione et infestacione cuiuslibet hominis in genere et extra genus, quod predicti filii et predicte filie una cum omnibus eorum id habeant, teneant, possideant, ut profertur, pacifice et quiete. Et cum ipsa Macha diem claudet extremum, tres sexagenas gr. pro anima ipsius ibi, ubi et quo ipsa demonstraverit, sine renitencia qualibet dare et solvere infallibiliter tenebuntur, tam filii quam filia eorum, qui tunc erunt, adjutorio consulum et juratorum. Actum anno Domini M'CCCC XII° feria III. post octavam Ascensionis. 52. Sirotkům Mauriciovi a Anně v Chotětově soudně rozdělují se statky otcovské, onomu dvůr s lánem služebným, krčmou a rychtářstvím, této dvůr s půldruhým lánem úročným. 1412, 25. října, 4. & 29. list.; 1414. Kniha 1453, 38. a.—40. a. In Chotietow particio orphanorum Martini willani de ibidem. Nos Thomczo tunc magister civium, Pecha dictus Tysta, Johannes serifex, Blasco Consseliko, Waldeko junior, Pascho dictus Mandath, Petrus balistifex, Kusyko, Msticho, Wsseslaus et Ssymra, consules Albeaquenses regie civitatis, harum nostrarum vigore thabu- larum nobis ab illustrissimo principe et domino d. Wenceslao Romanorum et Bohemie rege concessarum, ad universorum noticiam presencium et futurorum cupimus devenire, quod nos de scitu et volumptate validi viri Johannis de Smrzow nostri tunc capitanei, transmisimus prudentes viros Petrowczonem, Petrum balistificem, et Duchkonem notarium civitatis, in Cho- tietow villam regiam, hac de causa, ut ipsi coassumptis eiusdem ville Cbotyetow consulibus, ceterisque eiusdem ville communibus hominibus ad id valentibus, debeant et valeant, plena potestate nostri capitanei, et nostra supradicti [sic] facere volumptate divisionem omnium bonorum mobilium et inmobilium ibidem in Chotyetow, per mortem Martini tristis memorie judicis ad Mauricium orphanum et Annam orphanam legitimi filii et filie [sic] ipsius devo- lutorum. Quod ipsi supradicti concives nostri et notarius, cum predicte consulibus ville et judice Chotyetow predicte, banito super eo judicio et vigorato, ut legis est, utriusque cum voluntate partis, orphani videlicet et orphane, fecerunt et diviserunt in hunc modum: Primo ut ipse Mauricius orphanus habeat volumptatem in bonis patrimonialibus eli- gendi, eo quod una seu dupplicia bona fuere. Erat quippe sessio seu curia cum uno agrorum menso a censu libero sed servili, cum una thaberna, que perpetui census quinque solvebat, solvit et solvet sexagenas gr. arg. Pragensis monete; de quibus quidem bonis et judiciaria ad ea pertinente cum usifructibus ad eam spectantibus, quicunque possessor dicta bona te- neret, judiciaria [sic] tenetur et tenebitur plebano in Chotyetow presenti et futuro in perpe- tuum unam solvere redditus, ut prius solutum est, sexagenam gr. arg. Prag. monete, ut eorum pater Martinus sue vite tempore hanc solvebat. Secunda vero sessio erat et est seu curia alia juxta ecclesiam ibidem in Chotyetow sita, ad quam alterdimidius seu unus cum medio spectavit et spectat agrorum mensus sive
Strana 28
I. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 28 laneus, sed censualis, spectans ad dominium tunc et possessionem honorabilis viri domini Mirrannii canonici ecclesie Mielnicensis, cum illo censuali jure, quod tentum est ab antiquo jure. Cumque sic, ut prefertur, bonorum predictorum posicio fuit facta, requisitus Mau- ricius orphanus, que illorum bona vellet eligere de duobus, bis egressus de stuba judicis, regressus, semper suorum usus consilio amicorum, primam predictam, in qua pater predictus resedit, cum bonis eidem adjacentibus ac judiciaria ellegit binies sessionem, hoc est unum mensum agrorum servilium servituti regie, ut litera canit regia, subactorum et subigendorum. Ex consequenti autem Anna soror Mauricii sepe dicti secunda sede posicionis bona, una cum Jankone viro suo de Rachowicz, in ipsis comparciam spolek habente bonis, per obtentum regium regiarum virtute literarum approbatum, veluti super eo literam habet plenius contex- tam, elegit curiam videlicet juxta ecclesiam cum I et medio menso agrorum censuali sub dominio domini Mirrani prenotati. Secundo compertum est per judicem ville Chotyetow et consules pro tribunali se- dentes, eciam amborum [sic] de voluntate parcium, puta orphani Mauricii et orphane Anne, ut de utrisque bonis omnibus debita per patrem eorum et alias quomodolibet hactenus quomodo- libet contracta, rite tamen et racionabiliter que fuerint demonstrata, pariter creditoribus per- solvantur. Et residua que fuerint ipsorum, ultra solucionem debitorum, in bladis, pecoribus et pecudibus, lectisterniis, armis, pugionibus et suppellectibus aliisque omnibus a minimis ad maxima, uniformiter inter eum et eam dividantur. Tercio inventum est Mauricii de volumptate, quia super eo specialiter fuit requisitus, an ad usus seu utilitatem annorum, quibus Janko possedit bona ante divisionem, vellet habere respectum: Ipsum ab hiis omnibus dimitto liberum pariter et solutum temporibus eviternis. Acta sunt hec anno D. M'CCCCOXII°, feria III. ante diem ss. Simonis et Jude appo- stolorum, in Chotyetow in domo judicis coram testibus ad ea ex utraque parte orphanorum vocatis et rogatis, famosis viris Henrico de Slywen, Milota de Hrussow, Johannem Bobyl de Dehtar tunc modo convencionis in Brodecz residente, Cunssone de Rachowicz residentem in Tworzissowicz, Pechone de Krp, Johanne Bucz de Wsselys, Krskone de Praga, Paulo et Allexio fratribus de Bezna germanis, et nobis utrisque consulibus civitatis Byela et ville Cho- tyetow nominatis. [1412, 4. list.] Item eodem anno ut supra, feria sexta mox sequenti post festum ss. Symonis et Jude apostolorum, Janko Tetka ex parte sui et Anne conthoralis sue, et Mau- ricius Chotietowecz venientes in Byelam civitatem regiam volumptarie ad judicium banitum et vigoratum, stantes in medio consulum et juratorum, interrogati, an talis divisio sit de Anne et Mauricii voluntate, fassi sunt per omnia ambo fieri ita; et sic eis inthabulari pecierunt, nil inposterum reservando, eciam non minuendo, preter hoc: quod illum pariter et ambo volunt et nituntur exsolvere mensum agrorum paribus inpensis et expensis, quem famosus vir Henricus de Slywen recepit et suscepit modo et nomine dotalicii, inquam dotalicii matrem orphani predicti et orphane concernentis, tantum in LXX sexagenis gr. arg. Prag. monete. Quem mensum agrorum dum cum divino exsolverint adjutorio, bipartire uniformiter tenebuntur ; si autem vendent, extunc id, quod resultabit ultra LXX sexagenas, inter orphanum et or- phanam seu predictum Jankonem veraciter dividetur.
I. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 28 laneus, sed censualis, spectans ad dominium tunc et possessionem honorabilis viri domini Mirrannii canonici ecclesie Mielnicensis, cum illo censuali jure, quod tentum est ab antiquo jure. Cumque sic, ut prefertur, bonorum predictorum posicio fuit facta, requisitus Mau- ricius orphanus, que illorum bona vellet eligere de duobus, bis egressus de stuba judicis, regressus, semper suorum usus consilio amicorum, primam predictam, in qua pater predictus resedit, cum bonis eidem adjacentibus ac judiciaria ellegit binies sessionem, hoc est unum mensum agrorum servilium servituti regie, ut litera canit regia, subactorum et subigendorum. Ex consequenti autem Anna soror Mauricii sepe dicti secunda sede posicionis bona, una cum Jankone viro suo de Rachowicz, in ipsis comparciam spolek habente bonis, per obtentum regium regiarum virtute literarum approbatum, veluti super eo literam habet plenius contex- tam, elegit curiam videlicet juxta ecclesiam cum I et medio menso agrorum censuali sub dominio domini Mirrani prenotati. Secundo compertum est per judicem ville Chotyetow et consules pro tribunali se- dentes, eciam amborum [sic] de voluntate parcium, puta orphani Mauricii et orphane Anne, ut de utrisque bonis omnibus debita per patrem eorum et alias quomodolibet hactenus quomodo- libet contracta, rite tamen et racionabiliter que fuerint demonstrata, pariter creditoribus per- solvantur. Et residua que fuerint ipsorum, ultra solucionem debitorum, in bladis, pecoribus et pecudibus, lectisterniis, armis, pugionibus et suppellectibus aliisque omnibus a minimis ad maxima, uniformiter inter eum et eam dividantur. Tercio inventum est Mauricii de volumptate, quia super eo specialiter fuit requisitus, an ad usus seu utilitatem annorum, quibus Janko possedit bona ante divisionem, vellet habere respectum: Ipsum ab hiis omnibus dimitto liberum pariter et solutum temporibus eviternis. Acta sunt hec anno D. M'CCCCOXII°, feria III. ante diem ss. Simonis et Jude appo- stolorum, in Chotyetow in domo judicis coram testibus ad ea ex utraque parte orphanorum vocatis et rogatis, famosis viris Henrico de Slywen, Milota de Hrussow, Johannem Bobyl de Dehtar tunc modo convencionis in Brodecz residente, Cunssone de Rachowicz residentem in Tworzissowicz, Pechone de Krp, Johanne Bucz de Wsselys, Krskone de Praga, Paulo et Allexio fratribus de Bezna germanis, et nobis utrisque consulibus civitatis Byela et ville Cho- tyetow nominatis. [1412, 4. list.] Item eodem anno ut supra, feria sexta mox sequenti post festum ss. Symonis et Jude apostolorum, Janko Tetka ex parte sui et Anne conthoralis sue, et Mau- ricius Chotietowecz venientes in Byelam civitatem regiam volumptarie ad judicium banitum et vigoratum, stantes in medio consulum et juratorum, interrogati, an talis divisio sit de Anne et Mauricii voluntate, fassi sunt per omnia ambo fieri ita; et sic eis inthabulari pecierunt, nil inposterum reservando, eciam non minuendo, preter hoc: quod illum pariter et ambo volunt et nituntur exsolvere mensum agrorum paribus inpensis et expensis, quem famosus vir Henricus de Slywen recepit et suscepit modo et nomine dotalicii, inquam dotalicii matrem orphani predicti et orphane concernentis, tantum in LXX sexagenis gr. arg. Prag. monete. Quem mensum agrorum dum cum divino exsolverint adjutorio, bipartire uniformiter tenebuntur ; si autem vendent, extunc id, quod resultabit ultra LXX sexagenas, inter orphanum et or- phanam seu predictum Jankonem veraciter dividetur.
Strana 29
z let 1412—1413. 29 [1412, 29. list.] Item quo itaque facto, feria tercia ante festum Andree apostoli, coram nobis consulibus supradictis, anno quo supra, veniens in medio nostrum ad judicium banitum et vigoratum, sano corpore, volumptarie, Anna predicta de Chotyetow conthoralis predicti Jankonis, ipsi Jankoni viro suo omnia bona sua mobilia et inmobilia resignavit et donavit eo jure, quo sola possedit, ac eum effecit cunctorum bonorum suorum verum et legitimum pos- sessorem, inpedimento quorumvis affinium ac aliorum hominum non obstante. Acta sunt hec anno D. milesimo CCCC XII°, feria sexta post festum s. Andree apostoli mox sequenti [1412, 2. pros.]. [1414.] Item addendum, quod Mauricius Chotyetowczo coram nobis personaliter veniens volumptarie rogavit et de forma judicis invocavit, quod per nos consules supradictos et Johannem Claudum vicejudicem judicium preuijs bonis vigoretur. Ad cuius preces mox mox extitit vigoratum. Quo facto Mauricius dictus Chotietowczo illum laneum, ut supra, pro LXX sexagenis per Henricum de Sliwen venditum, nil penitus reservans sibi juris in eo, Jankoni Tetcze totaliter cessit et resignavit, ita quod ipse Janko illum pro se et pueris suis, si quos habuerit, valeat illum laneum exsolvere, inpedimento cuiuslibet hominis proculmoto. Hoc est factum anno D. M'CCCC°XIIII° presentibus consulibus. 53. V Oknech zůstalo po Kubicovi statku za 60 kop, což náleží po třetině dvěma dětem a vdově; tato dala však dceři 25 kop, a synovi nezletilému zapisuje 27 kop na poloulání koupeném za 34 kop 30 gr &c. 1413, 3. února. Kniha 1453, 16. b. Johanni orphano de Oken intabulacio et ab ipso ut infra ut patebit oc. Nos Thomczo tunc magister civium, Pecha, Johannes serifex, Blasco Konsselico, Waldeko, Mandath, Petrus balistifex, Kunssiko, Mstich, Wseslaus et Ssymra consules Albe- aquensis regie civitatis, harum nostrarum vigore tabularum nobis a serenissimo principe con- cessarum domino domino Wenceslao, Romanorum et Bohemorum rege semperque augusto, nostro domino generoso concessarum, ad universorum noticiam, quos concernit, cupimus de- venire: Quod Laurencius et Crux consules de Olen [sic] regia villa, ex parte sui et aliorum consulum eiusdem ville, venientes in medio nostrum, ubi non solum talia, sed eciam magis ardua vigoris capiunt incrementum, fassi sunt, quod omnia et singula bona mobilia et in- mobilia, in agris et sessione, peccoribus, pecudibus, segetibus, bladis, suppellectibus et aliis quocunque censeantur nomine universis, que per et post mortem pie reuolucionis Jacobi dicti Kubicze de Oken habita [rkp. habitum] remanserunt, ipsa in universo bona per amicos utri- usque partis, videlicet defuncti Kubicze et Wancze, taxata sunt et posita in LX sexagenis gr. arg. Prag. monete. Quarum quidem LX sexagenarum due partes debebant Margarethe filie et Johanni filio Kubiczonis antedicti, et Wancze ipsius conthorali pars tercia, videlicet XX se- xagene. Et tunc tamen ipsa Vanka tanquam fidelis mater et generosa orphanorum ad orphanum et orphanam pie egit; nam Margarethe filie sue, manenti Pragae, non solum XX sexagenas dedit, ut dare debuit, sed verius XXV sexagenas dedit; et Johanni orphano, pro tunc annos non habenti, eciam non solum XX sexagenas, sed XXVII sexagenas daturam se obligavit, quas sibi in medio menso sive laneo agrorum assignavit et assignat, qui quidem medius laneus est pro XXXIIII sexagenis et XXX gr. emptus in ibidem in Oken.
z let 1412—1413. 29 [1412, 29. list.] Item quo itaque facto, feria tercia ante festum Andree apostoli, coram nobis consulibus supradictis, anno quo supra, veniens in medio nostrum ad judicium banitum et vigoratum, sano corpore, volumptarie, Anna predicta de Chotyetow conthoralis predicti Jankonis, ipsi Jankoni viro suo omnia bona sua mobilia et inmobilia resignavit et donavit eo jure, quo sola possedit, ac eum effecit cunctorum bonorum suorum verum et legitimum pos- sessorem, inpedimento quorumvis affinium ac aliorum hominum non obstante. Acta sunt hec anno D. milesimo CCCC XII°, feria sexta post festum s. Andree apostoli mox sequenti [1412, 2. pros.]. [1414.] Item addendum, quod Mauricius Chotyetowczo coram nobis personaliter veniens volumptarie rogavit et de forma judicis invocavit, quod per nos consules supradictos et Johannem Claudum vicejudicem judicium preuijs bonis vigoretur. Ad cuius preces mox mox extitit vigoratum. Quo facto Mauricius dictus Chotietowczo illum laneum, ut supra, pro LXX sexagenis per Henricum de Sliwen venditum, nil penitus reservans sibi juris in eo, Jankoni Tetcze totaliter cessit et resignavit, ita quod ipse Janko illum pro se et pueris suis, si quos habuerit, valeat illum laneum exsolvere, inpedimento cuiuslibet hominis proculmoto. Hoc est factum anno D. M'CCCC°XIIII° presentibus consulibus. 53. V Oknech zůstalo po Kubicovi statku za 60 kop, což náleží po třetině dvěma dětem a vdově; tato dala však dceři 25 kop, a synovi nezletilému zapisuje 27 kop na poloulání koupeném za 34 kop 30 gr &c. 1413, 3. února. Kniha 1453, 16. b. Johanni orphano de Oken intabulacio et ab ipso ut infra ut patebit oc. Nos Thomczo tunc magister civium, Pecha, Johannes serifex, Blasco Konsselico, Waldeko, Mandath, Petrus balistifex, Kunssiko, Mstich, Wseslaus et Ssymra consules Albe- aquensis regie civitatis, harum nostrarum vigore tabularum nobis a serenissimo principe con- cessarum domino domino Wenceslao, Romanorum et Bohemorum rege semperque augusto, nostro domino generoso concessarum, ad universorum noticiam, quos concernit, cupimus de- venire: Quod Laurencius et Crux consules de Olen [sic] regia villa, ex parte sui et aliorum consulum eiusdem ville, venientes in medio nostrum, ubi non solum talia, sed eciam magis ardua vigoris capiunt incrementum, fassi sunt, quod omnia et singula bona mobilia et in- mobilia, in agris et sessione, peccoribus, pecudibus, segetibus, bladis, suppellectibus et aliis quocunque censeantur nomine universis, que per et post mortem pie reuolucionis Jacobi dicti Kubicze de Oken habita [rkp. habitum] remanserunt, ipsa in universo bona per amicos utri- usque partis, videlicet defuncti Kubicze et Wancze, taxata sunt et posita in LX sexagenis gr. arg. Prag. monete. Quarum quidem LX sexagenarum due partes debebant Margarethe filie et Johanni filio Kubiczonis antedicti, et Wancze ipsius conthorali pars tercia, videlicet XX se- xagene. Et tunc tamen ipsa Vanka tanquam fidelis mater et generosa orphanorum ad orphanum et orphanam pie egit; nam Margarethe filie sue, manenti Pragae, non solum XX sexagenas dedit, ut dare debuit, sed verius XXV sexagenas dedit; et Johanni orphano, pro tunc annos non habenti, eciam non solum XX sexagenas, sed XXVII sexagenas daturam se obligavit, quas sibi in medio menso sive laneo agrorum assignavit et assignat, qui quidem medius laneus est pro XXXIIII sexagenis et XXX gr. emptus in ibidem in Oken.
Strana 30
30 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Tali sub condicione, quod ipsa Wanka mater orphani et Petrus vitricus ipsi Johanni orphano duorum pro decursu annorum minime victum et amictum debent ministrare; post duos autem annos ipse Johannes orphanus de hiis duobus habebit eleccionem: vel illum me- dium laneum tollet et Wancze matrique et Petro vitrico VII sexag. cum XXX gr. addet, aut XXVII sexagenas gr. sumet, veluti sue visum fuerit volumptati cum eis manendi vel se ab eis alienandi. Et in eodem loco Johannes orphanus stans coram nobis consulibus supradictis, bona, que habet et habiturus est, Wancze matri et Margarethe sorori sue germane et eius liberis et inthabulavit et inthabulat, sua sive mobilia seu inmobilia bona omnia, quorumvis affinium et aliorum hominum impedimento et judicii strepitu procul moto, ita ut ad matrem predic- tamque sororem eius et eius pueros, et nullum [alium], si sine pueris legitimis et uxore legi- tima decesserit, legitime devolvantur. Et ea, que prescribitur [sic], omnia dum sic fierent et agerentur; predicti Laurencius et Crux de Oken consules ex parte sui et omnium eiusdem ville consulum, presente hono- rabili domino viro Stossone plebano ecclesie in Bezdiedicz, inthabulari de consensu Wancze matris, Petri vitrici et Johannis orphani pecierunt. Acta sunt hec anno Domini millesimo quadringentesimo decimo tercio, in die s. Blasii martyris. 54. Jitka ze Sudoměře a Srb manžel její prodali 6 prutů a čtvrtinu i lesík za 36 kop 30 gr. Janovi Hlivici, kterýž přidav k tomu 6 prutů a 3/4, zapisuje vše 4 synům svým, po nichž teprva mají děditi jeho dcery, a po těch jiní příbuzní jeho. 1413, 23. list. Kniha 1453, 3. a. Gitka de Sudomirz uxor Srbonis. Nos Columbus tunc magister civium, Johannes serifex, Vitus Konsselico, Henlinus, Marcus, Ssymra, Nadrzienco, Brzezka, Johannes balistifex, Thomeczo, Petrowecz, consules Bielensis regie civitatis, preside presente domino Johanne de Smrzow nostro tunc capitaneo, harum nostrarum vigore tabularum nobis a serenissimo principe et domino, domino Venceslao Romanorum et Bohemorum rege semperque augusto concessarum, ad universorum noticiam volumus devenire; Quod Gytka quondam Mauricii, nunc vero Srbonis uxor, veniens una cum Srbone viro suo in medio nostrum judicium vigoratum et contestatum, trium aliorum habens vigorem, fassa est et ipse fassus est Srbo, quod Johanni Hliwicze dicto vendiderunt VI virgas agrorum et quartulam cztwrtczy virge, et silvulam seu partem silve, pro XXXVI sexag. gr. et XXX gr.; quam pecunie summam ipsa Gytka et Srbo fassa est et fassus est ab ipso Hli- wicze recepisse pecuniam [sic] in parata, amplius ad nil aliud respectum una cum Srbone et pueris suis habitura. Quo itaque facto, ipse Johannes Hliwicze apponit ad hoc VI virgas agrorum et tres quartulas virge alias preter dictas, quas diu prius tenuit, et silvulam priori particule silvule contiguam et annexam eciam apponit et annectit, ita quod in universo sunt XIII virge cum agris Gytcze computando, et silvula jam integraliter connexa. Quas quidem XIII virgas cum silvula ipse Johannes Hliwicze de Sudomirz inthabulavit et inthabulat Johanni, Gallo, Thome
30 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Tali sub condicione, quod ipsa Wanka mater orphani et Petrus vitricus ipsi Johanni orphano duorum pro decursu annorum minime victum et amictum debent ministrare; post duos autem annos ipse Johannes orphanus de hiis duobus habebit eleccionem: vel illum me- dium laneum tollet et Wancze matrique et Petro vitrico VII sexag. cum XXX gr. addet, aut XXVII sexagenas gr. sumet, veluti sue visum fuerit volumptati cum eis manendi vel se ab eis alienandi. Et in eodem loco Johannes orphanus stans coram nobis consulibus supradictis, bona, que habet et habiturus est, Wancze matri et Margarethe sorori sue germane et eius liberis et inthabulavit et inthabulat, sua sive mobilia seu inmobilia bona omnia, quorumvis affinium et aliorum hominum impedimento et judicii strepitu procul moto, ita ut ad matrem predic- tamque sororem eius et eius pueros, et nullum [alium], si sine pueris legitimis et uxore legi- tima decesserit, legitime devolvantur. Et ea, que prescribitur [sic], omnia dum sic fierent et agerentur; predicti Laurencius et Crux de Oken consules ex parte sui et omnium eiusdem ville consulum, presente hono- rabili domino viro Stossone plebano ecclesie in Bezdiedicz, inthabulari de consensu Wancze matris, Petri vitrici et Johannis orphani pecierunt. Acta sunt hec anno Domini millesimo quadringentesimo decimo tercio, in die s. Blasii martyris. 54. Jitka ze Sudoměře a Srb manžel její prodali 6 prutů a čtvrtinu i lesík za 36 kop 30 gr. Janovi Hlivici, kterýž přidav k tomu 6 prutů a 3/4, zapisuje vše 4 synům svým, po nichž teprva mají děditi jeho dcery, a po těch jiní příbuzní jeho. 1413, 23. list. Kniha 1453, 3. a. Gitka de Sudomirz uxor Srbonis. Nos Columbus tunc magister civium, Johannes serifex, Vitus Konsselico, Henlinus, Marcus, Ssymra, Nadrzienco, Brzezka, Johannes balistifex, Thomeczo, Petrowecz, consules Bielensis regie civitatis, preside presente domino Johanne de Smrzow nostro tunc capitaneo, harum nostrarum vigore tabularum nobis a serenissimo principe et domino, domino Venceslao Romanorum et Bohemorum rege semperque augusto concessarum, ad universorum noticiam volumus devenire; Quod Gytka quondam Mauricii, nunc vero Srbonis uxor, veniens una cum Srbone viro suo in medio nostrum judicium vigoratum et contestatum, trium aliorum habens vigorem, fassa est et ipse fassus est Srbo, quod Johanni Hliwicze dicto vendiderunt VI virgas agrorum et quartulam cztwrtczy virge, et silvulam seu partem silve, pro XXXVI sexag. gr. et XXX gr.; quam pecunie summam ipsa Gytka et Srbo fassa est et fassus est ab ipso Hli- wicze recepisse pecuniam [sic] in parata, amplius ad nil aliud respectum una cum Srbone et pueris suis habitura. Quo itaque facto, ipse Johannes Hliwicze apponit ad hoc VI virgas agrorum et tres quartulas virge alias preter dictas, quas diu prius tenuit, et silvulam priori particule silvule contiguam et annexam eciam apponit et annectit, ita quod in universo sunt XIII virge cum agris Gytcze computando, et silvula jam integraliter connexa. Quas quidem XIII virgas cum silvula ipse Johannes Hliwicze de Sudomirz inthabulavit et inthabulat Johanni, Gallo, Thome
Strana 31
z let 1413—1417. 31 et Petro filiis presentibus, eciam si quos Deus concesserit gignendos, et illis futuris fiat de- volucio, a filio in alium filium, a primo usque ad ultimum percedet, abs inpedimento filiarum, nisi filii decederent abs prole, extunc predicta bona mobilia et inmobilia ad filias devolventur. Quod si filie decederent sine prole, extunc predicta bona omnia ad affines alios in genere Johannis Hliwicze dicti legitime devolventur, et hoc sine inpedimento cuiuslibet hominis quo- modolibet hoc infestare volentis, strepitu judicii non obstante. Et notandum, quod illa par- ticula silvule, de qua superius scribitur, fuit Mathie patris Hliwicze, eius patris de voluntate ipsam sibi inthabulavit et pueris suis Hliwicze sepe nominatus; pro qua quidem particula silvule edificatum est altare in ecclesia Sudomierz. Actum anno Domini M'CCCC XIIII°, feria VI. diebus juridicis post diem sancte Elizabeth mox sequentem. 55. Jan Hlivice ze Sudoměře Martinovi Pichovi ze Skalska prodal lán polí ve Hrádku za 54 kopy gr. právem dědinným (jure hereditario prediali). 1417, 29. srp. Kniha 1417, A. 1. b. Hliwiczie cum Martino Pich consignat. Nos Witko magister civium, Henlico, Duchco et Petrus notarius tenore presencium recognoscimus universis presencia inspecturis: Quod prudentes Joannes Hliwiczie de Sudo- mirzicz [sic] et Martinus dictus Pich de Skalsko venientes coram nostra presencia personaliter pecierunt sibi forum infrascriptum conscribi et consignari tali modo: Nam Johannes Hliwiczie memoratus prenominato Martino Pich vendidit, exposuit et iusto vendicionis titulo asignavit predia sive agros, I laneum sive mensum in Hradku eodem jure, quomet Johannes supra- scriptus tenuit et possedit, pro LIIII sexagenis gr. monete Pragensis, et hoc jure hereditario prediali alias prawem diedinnym, terminis in subscriptis: in festo s. Martini proxime affuturi XV sex. gr., in festo Nativitatis Christi inmediate assecuturo XV sex. gr., item in festo s. Martini a prefato festo Martini in devolucione unius anni integre computando XIIII sex. gr., item ultimam et residuam solucionem pecuniarum, videlicet X sex. gr. in festo Nativitatis Christi a Nativitate Christi proxime accursura a data presencium in uno anno. Item notatur, si quis dicta predia impeterit sive impedierit, extunc sepefatus Martinus Pich debet et tenetur ea expiare et exbrigare cum effectu, prefati Johannis Hliwiczie inpedimento proculmoto. Acta sunt hec anno domini M'CCCC XVII° currente dominica XIII. post Trinitatis Respice domine, presentibus ut supra. Poloha toho Hrádku vysvítá A. 3. b.: consules tenentur cuidam orphano Georgii de Hradek ex op- posito Skalsko villa; též je tu zmínka o Janovi Hliwicz de Sudomirz. — Fr. Beneš vyobrazil a popsal tento Hrádek v Památkách Arch. VI. 175. 56. Obec Bělská vypůjčila si sirotčí peníze na děla a jiné potřeby. 1417, 11. října. Kniha 1417, E. 9. a. Anno Domini millesimo CCCC XVII° currente. Signatur liber orphanorum, qui con- tinet pecunias diversimode captas pro necessitate civitatis. Primo: Nos Vitko Consseliko tunc magister civium, Thomczo, Paulus Brziezca, Pe- trowecz, Mathias Columbus, Ssimra, Henlinus, Duchco faber, Mstich, Johannes funifex, Miksso
z let 1413—1417. 31 et Petro filiis presentibus, eciam si quos Deus concesserit gignendos, et illis futuris fiat de- volucio, a filio in alium filium, a primo usque ad ultimum percedet, abs inpedimento filiarum, nisi filii decederent abs prole, extunc predicta bona mobilia et inmobilia ad filias devolventur. Quod si filie decederent sine prole, extunc predicta bona omnia ad affines alios in genere Johannis Hliwicze dicti legitime devolventur, et hoc sine inpedimento cuiuslibet hominis quo- modolibet hoc infestare volentis, strepitu judicii non obstante. Et notandum, quod illa par- ticula silvule, de qua superius scribitur, fuit Mathie patris Hliwicze, eius patris de voluntate ipsam sibi inthabulavit et pueris suis Hliwicze sepe nominatus; pro qua quidem particula silvule edificatum est altare in ecclesia Sudomierz. Actum anno Domini M'CCCC XIIII°, feria VI. diebus juridicis post diem sancte Elizabeth mox sequentem. 55. Jan Hlivice ze Sudoměře Martinovi Pichovi ze Skalska prodal lán polí ve Hrádku za 54 kopy gr. právem dědinným (jure hereditario prediali). 1417, 29. srp. Kniha 1417, A. 1. b. Hliwiczie cum Martino Pich consignat. Nos Witko magister civium, Henlico, Duchco et Petrus notarius tenore presencium recognoscimus universis presencia inspecturis: Quod prudentes Joannes Hliwiczie de Sudo- mirzicz [sic] et Martinus dictus Pich de Skalsko venientes coram nostra presencia personaliter pecierunt sibi forum infrascriptum conscribi et consignari tali modo: Nam Johannes Hliwiczie memoratus prenominato Martino Pich vendidit, exposuit et iusto vendicionis titulo asignavit predia sive agros, I laneum sive mensum in Hradku eodem jure, quomet Johannes supra- scriptus tenuit et possedit, pro LIIII sexagenis gr. monete Pragensis, et hoc jure hereditario prediali alias prawem diedinnym, terminis in subscriptis: in festo s. Martini proxime affuturi XV sex. gr., in festo Nativitatis Christi inmediate assecuturo XV sex. gr., item in festo s. Martini a prefato festo Martini in devolucione unius anni integre computando XIIII sex. gr., item ultimam et residuam solucionem pecuniarum, videlicet X sex. gr. in festo Nativitatis Christi a Nativitate Christi proxime accursura a data presencium in uno anno. Item notatur, si quis dicta predia impeterit sive impedierit, extunc sepefatus Martinus Pich debet et tenetur ea expiare et exbrigare cum effectu, prefati Johannis Hliwiczie inpedimento proculmoto. Acta sunt hec anno domini M'CCCC XVII° currente dominica XIII. post Trinitatis Respice domine, presentibus ut supra. Poloha toho Hrádku vysvítá A. 3. b.: consules tenentur cuidam orphano Georgii de Hradek ex op- posito Skalsko villa; též je tu zmínka o Janovi Hliwicz de Sudomirz. — Fr. Beneš vyobrazil a popsal tento Hrádek v Památkách Arch. VI. 175. 56. Obec Bělská vypůjčila si sirotčí peníze na děla a jiné potřeby. 1417, 11. října. Kniha 1417, E. 9. a. Anno Domini millesimo CCCC XVII° currente. Signatur liber orphanorum, qui con- tinet pecunias diversimode captas pro necessitate civitatis. Primo: Nos Vitko Consseliko tunc magister civium, Thomczo, Paulus Brziezca, Pe- trowecz, Mathias Columbus, Ssimra, Henlinus, Duchco faber, Mstich, Johannes funifex, Miksso
Strana 32
32 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské carnifex, consules Albeaquenses, tenore presencium recognoscimus universis presentibus et futuris, quod nos omnes manu conjuncta tulimus pecuniam orphanorum tristis memorie Ma- tiegkonis mercatoris, olim concivis nostri favorosi, aput prudentem virum Paulum Brziezcam, nomine 41/2 sexag. gross., quas pecunias inmediate dedimus Waczconi de Dubrawicz; que pe- cunia cuidam fabro de Rzepin in jure olim coram consulibus fuit reposita. Et dictam pecuniam Mathias Columbus in officio sui magistriciviatus pro bono communitatis exposuit, ut patet in suis registris, videlicet pro bombardis et ceteris civilibus necessariis 41/2 sexag. gr. Acta sunt hec anno ut supra, proxima feria secunda ante festum s. Galli. [Srv. doleji 1418, 13. března.] 57. Ješek z Chotětova zapisuje svůj statek s necelým lánem svým dvěma synům, z nichž jeden jest knězem; tři dcery odbyl; správu si zůstavuje do své smrti. 1417. Kniha 1453, 77. a. Gessko de Chotietow inthabulat liberis filiis suis infrascriptis, sub anno Domini M°CCCC XVII°. Nos Witko dictus Konsseliko magister civium, Paulus dictus Brzezka, Petrowecz, Johannes dictus Cruz, Ssimra, Henzlinus, Mstych, Myssko carnifex, Thomczo, Mathias Co- lumbus, Johannes funifex, Panek, civitatis regie Albeaque tunc temporis constituti, tenore presencium recognoscimus universis presencia inspecturis: Quod circumspectus vir Johannes dictus Jessko de Chotietow villa, veniens in plenum consilium et vigoratum, ubi omnia et singula jura civitatis pretuite plenum jus sorciuntur, non coactus nec compulsus, sed sana memoria, amicorum suorum fretus consilio, dedit, assignavit et inthabulavit omnem substan- ciam, nec non omnia et singula bona sua ibidem in Chotyetow, videlicet I laneum prediorum minus media quarta, cum ceteris mobilibus et inmobilibus ad manus ipsius spectantibus, fide- libus et dilectis natis suis, justis et legitimis, scilicet honorabili viro domino Procopio pre- sbytero tunc temporis custre in Antiqua Boleslavia substituto, et Johanni alteri filio ibidem de Chotietow, ac omnibus posteris et successoribus eorum, libere et solute, nullo homine interposito dicta bona inthabulata impetente quovis modo. Superaddito articulo infrascripto, quod nate sive filie Giesskonis memorati, videlicet Dorothea, Hedwika et Prziba, nullum omnino jus ad dicta bona mobilia et inmobilia repetendi debeant [habere], nam dictas natas de consilio amicorum maturo, nomine dotalicii bimembravit, emancipavit et omnimode sepa- ravit. Preterea pretactus Jessko in dictis bonis regimen in temporalibus quousque affuerit [rkps. auferit] comes vite presentis, pro se reservavit; post mortem vero ipsius dicta condo- nacionis inthabulacio jus in contrafactum obtinebit, quovis inpedimento proculmoto. Actum anno domini millesimo ut supra. 58. Dorota z Kluku obdrževši 30 kop, odříká se statku bratra svého Bartoloměje a osiřelé Dušky. 1418, 11. února. Kniha 1453, 57. b. Dorothea de Kluk anno Domini M'CCCC XVIII°. Nos Witus Consselico magister civium, Paulus Brzezka, Thomczo Ssymra, Mathias Columbus, Johannes dictus Kruz, Laurencius Zubko, Johannes funifex, Matheus balistifex, et
32 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské carnifex, consules Albeaquenses, tenore presencium recognoscimus universis presentibus et futuris, quod nos omnes manu conjuncta tulimus pecuniam orphanorum tristis memorie Ma- tiegkonis mercatoris, olim concivis nostri favorosi, aput prudentem virum Paulum Brziezcam, nomine 41/2 sexag. gross., quas pecunias inmediate dedimus Waczconi de Dubrawicz; que pe- cunia cuidam fabro de Rzepin in jure olim coram consulibus fuit reposita. Et dictam pecuniam Mathias Columbus in officio sui magistriciviatus pro bono communitatis exposuit, ut patet in suis registris, videlicet pro bombardis et ceteris civilibus necessariis 41/2 sexag. gr. Acta sunt hec anno ut supra, proxima feria secunda ante festum s. Galli. [Srv. doleji 1418, 13. března.] 57. Ješek z Chotětova zapisuje svůj statek s necelým lánem svým dvěma synům, z nichž jeden jest knězem; tři dcery odbyl; správu si zůstavuje do své smrti. 1417. Kniha 1453, 77. a. Gessko de Chotietow inthabulat liberis filiis suis infrascriptis, sub anno Domini M°CCCC XVII°. Nos Witko dictus Konsseliko magister civium, Paulus dictus Brzezka, Petrowecz, Johannes dictus Cruz, Ssimra, Henzlinus, Mstych, Myssko carnifex, Thomczo, Mathias Co- lumbus, Johannes funifex, Panek, civitatis regie Albeaque tunc temporis constituti, tenore presencium recognoscimus universis presencia inspecturis: Quod circumspectus vir Johannes dictus Jessko de Chotietow villa, veniens in plenum consilium et vigoratum, ubi omnia et singula jura civitatis pretuite plenum jus sorciuntur, non coactus nec compulsus, sed sana memoria, amicorum suorum fretus consilio, dedit, assignavit et inthabulavit omnem substan- ciam, nec non omnia et singula bona sua ibidem in Chotyetow, videlicet I laneum prediorum minus media quarta, cum ceteris mobilibus et inmobilibus ad manus ipsius spectantibus, fide- libus et dilectis natis suis, justis et legitimis, scilicet honorabili viro domino Procopio pre- sbytero tunc temporis custre in Antiqua Boleslavia substituto, et Johanni alteri filio ibidem de Chotietow, ac omnibus posteris et successoribus eorum, libere et solute, nullo homine interposito dicta bona inthabulata impetente quovis modo. Superaddito articulo infrascripto, quod nate sive filie Giesskonis memorati, videlicet Dorothea, Hedwika et Prziba, nullum omnino jus ad dicta bona mobilia et inmobilia repetendi debeant [habere], nam dictas natas de consilio amicorum maturo, nomine dotalicii bimembravit, emancipavit et omnimode sepa- ravit. Preterea pretactus Jessko in dictis bonis regimen in temporalibus quousque affuerit [rkps. auferit] comes vite presentis, pro se reservavit; post mortem vero ipsius dicta condo- nacionis inthabulacio jus in contrafactum obtinebit, quovis inpedimento proculmoto. Actum anno domini millesimo ut supra. 58. Dorota z Kluku obdrževši 30 kop, odříká se statku bratra svého Bartoloměje a osiřelé Dušky. 1418, 11. února. Kniha 1453, 57. b. Dorothea de Kluk anno Domini M'CCCC XVIII°. Nos Witus Consselico magister civium, Paulus Brzezka, Thomczo Ssymra, Mathias Columbus, Johannes dictus Kruz, Laurencius Zubko, Johannes funifex, Matheus balistifex, et
Strana 33
z let 1417—1418. 33 Niklas faber, consules et jurati Albeaquensis civitatis regie tunc temporis constituti, harum nostrarum vigore thabularum nobis a serenissimo principe et d. d. Wenceslao Romanorum et Bohemie rege semperque augusto concessarum, recognoscimus et fatemur universis pre- sentibus et futuris, quod constituta coram nobis personaliter Dorothea de Kluk, soror Bar- tholomei dicti Baress filii Valentini similiter de Kluk germana, fassa est bona et matura de- liberacione, sano corpore et animo, non coacta, non compulsa, nec aliqua fraude seducta, sed amicorum suorum freta consilio, voluntarie et spontanee se recepisse XXX sexagenas gr. Prag. monete a prefato Bartholomeo fratre suo germano et a Dusska orphana, subjungensque inter cetera abrenuncciando et detestando, aput prescriptum fratrem suum Bartholomeum. Dusskam orphanam in bonis ipsius mobilibus et immobilibus habitis et habendis nunquam de cetero aliquam porcionem habere, nisi dictus Bartholomeus ex speciali gracia et favore ami- cabili et innato velit aliquo ipsi Dorthee subvenire. Acta sunt hec anno Domini M°CCCC XVIII" currente proxima feria sexta ante festum s. Valentini. 59. Řehoř lazebník Bělský prodal Klimentovi z Luk pole svá v Děteli za 21 kopu, po jichž za- placení vydá jemu list na ně. 1418, 8. bř. Kniha 1417, A. 3. a. Gregorius balneator. Nos Witko magister civium tunc temporis substitutus, Ssimra, Johannes serifex con- sules, Oness vicejudex, magister sive notarius civitatis Petrus, et Maczko Mudry, recognos- cimus tenore presencium universis presencia inspecturis, quod constituti coram nobis perso- naliter prudentes Clemens de Luk et Gregorius concivis noster et balneator civitatis nostre Albeaque, pecierunt ipsis condicionem infrascriptam presentibus inserere sive actuare: Quia memoratus Gregorius balneator vendidit predia et agros suos proprios in Dietele sitos, in eisdem metis et eadem possessione, veluti solus tenuit et possedit, necnon jure, Clementi pre- scripto de Luk pro XXI sex. gr., super terminos infrascriptos, videlicet quod prenominatus Clemens delegavit, id est otkazal, Gregorio suo coementori in Petro de Weska X sex. gr. in festo s. Galli tollendas proxime accursuro; et hoc ipsum Gregorius suscepit et in fidejusso- ribus istis stat contentus de eisdem: primus fidejussor Paulus Brziezka et Petrus de Wesska dictus Hudczek. Item prefatus Clemens Gregorio in festo S. Wenceslai a data presencium primitus affuturo II1/2 sex. minus V gr. dare tenetur. Item a festo s. Georgii nunc proxime venturo post duos annos integraliter devolvendos legittime computando ultimam pecuniam, videlicet IX sex. gr. dare et solvere tenebitur indilate; ita tamen, si primam vel ultimam pecuniam ipse Clemens non dederit Gregorio, extunc dicta predia sive agri in ipsum Geor- gium [sic] jure hereditario devolventur, omni impedimento iuris proculmoto. Item dum me- moratus Clemens ultimam pecuniam solucionum supratactarum expleverit, extunc prefixus Gregorius literam privilegialem sibi Clementi dare, tradere ac exponere tenebitur, contra- diccione qualibet proculmota, aut successoribus post Clementem relictis. Acta sunt hec anno domini M'CCCC°XVIII° proxima feria tercia post dominicam Letare.
z let 1417—1418. 33 Niklas faber, consules et jurati Albeaquensis civitatis regie tunc temporis constituti, harum nostrarum vigore thabularum nobis a serenissimo principe et d. d. Wenceslao Romanorum et Bohemie rege semperque augusto concessarum, recognoscimus et fatemur universis pre- sentibus et futuris, quod constituta coram nobis personaliter Dorothea de Kluk, soror Bar- tholomei dicti Baress filii Valentini similiter de Kluk germana, fassa est bona et matura de- liberacione, sano corpore et animo, non coacta, non compulsa, nec aliqua fraude seducta, sed amicorum suorum freta consilio, voluntarie et spontanee se recepisse XXX sexagenas gr. Prag. monete a prefato Bartholomeo fratre suo germano et a Dusska orphana, subjungensque inter cetera abrenuncciando et detestando, aput prescriptum fratrem suum Bartholomeum. Dusskam orphanam in bonis ipsius mobilibus et immobilibus habitis et habendis nunquam de cetero aliquam porcionem habere, nisi dictus Bartholomeus ex speciali gracia et favore ami- cabili et innato velit aliquo ipsi Dorthee subvenire. Acta sunt hec anno Domini M°CCCC XVIII" currente proxima feria sexta ante festum s. Valentini. 59. Řehoř lazebník Bělský prodal Klimentovi z Luk pole svá v Děteli za 21 kopu, po jichž za- placení vydá jemu list na ně. 1418, 8. bř. Kniha 1417, A. 3. a. Gregorius balneator. Nos Witko magister civium tunc temporis substitutus, Ssimra, Johannes serifex con- sules, Oness vicejudex, magister sive notarius civitatis Petrus, et Maczko Mudry, recognos- cimus tenore presencium universis presencia inspecturis, quod constituti coram nobis perso- naliter prudentes Clemens de Luk et Gregorius concivis noster et balneator civitatis nostre Albeaque, pecierunt ipsis condicionem infrascriptam presentibus inserere sive actuare: Quia memoratus Gregorius balneator vendidit predia et agros suos proprios in Dietele sitos, in eisdem metis et eadem possessione, veluti solus tenuit et possedit, necnon jure, Clementi pre- scripto de Luk pro XXI sex. gr., super terminos infrascriptos, videlicet quod prenominatus Clemens delegavit, id est otkazal, Gregorio suo coementori in Petro de Weska X sex. gr. in festo s. Galli tollendas proxime accursuro; et hoc ipsum Gregorius suscepit et in fidejusso- ribus istis stat contentus de eisdem: primus fidejussor Paulus Brziezka et Petrus de Wesska dictus Hudczek. Item prefatus Clemens Gregorio in festo S. Wenceslai a data presencium primitus affuturo II1/2 sex. minus V gr. dare tenetur. Item a festo s. Georgii nunc proxime venturo post duos annos integraliter devolvendos legittime computando ultimam pecuniam, videlicet IX sex. gr. dare et solvere tenebitur indilate; ita tamen, si primam vel ultimam pecuniam ipse Clemens non dederit Gregorio, extunc dicta predia sive agri in ipsum Geor- gium [sic] jure hereditario devolventur, omni impedimento iuris proculmoto. Item dum me- moratus Clemens ultimam pecuniam solucionum supratactarum expleverit, extunc prefixus Gregorius literam privilegialem sibi Clementi dare, tradere ac exponere tenebitur, contra- diccione qualibet proculmota, aut successoribus post Clementem relictis. Acta sunt hec anno domini M'CCCC°XVIII° proxima feria tercia post dominicam Letare.
Strana 34
34 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 60. Pavel Budíkův z Březovic, jda na cesty, odevzdává svůj statek bratrovi svému Janovi k věrné ruce, a kdyby zahynul na cestě, aby mu zůstal. 1418, 8. bř. Kniha 1417, A. 3. a. Paulus Budiconis de Brziezowicz. Nos Witco magister civium, Ssimra, Johannes serifex conconsules, Oness vicejudex, Mudry Maczko et Petrus notarius, ad audienciam singulorum presentibus cupimus devenire, quod constituti personaliter coram nobis in domo Witconis prudentes Paulus Budiconis de Brziezowicz filius et Johannes frater ipsius germanus, pecierunt ipsis assensum ipsorum et voluntatem condicionariam mutuo contractam in memoriam reduci. Ita tamen, quod prefixus Paulus memorato Johanni fratri suo germano tamquam ad fidelem manum delegavit sive comisit omnia bona sua mobilia et immobilia, et specialiter XI/2 virg. agrorum in Brzie- zowicz, tali racione: si ipsum Paulum ante reditum, veluti via laborare proponit propter suum bonum et utile, mori in quibuscunque partibus contigerit, quod absit, extunc prescriptus Jo- hannes de eisdem bonis disponat juxta velle suum, et nullus alter, et hoc ipsum sibi et pueris suis jure confirmacionis et inthabulacionis iuxta consuetudinem expediat, prout sibi videbitur complacere. Si vero memoratus Paulus vice versa sanus quocunque tempore redierit, extunc hec omnia delegata et commissa ad ipsum jure hereditario devolventur sine impedimento cuiuspiam hominis, et hec inthabulacio nichil de cetero inportabit. Acta sunt feria III. post Letare anno ut supra [1418]. 61. Obec Bělská vypůjčila si peníze sirotčí na děla a jiné potřeby. 1418, 13. března. Kniha 1417, E. 9. a. Item notandum, quod ego Witco Consselico tunc magister civium substitutus, dominica qua cantatur Judica, Mikssoni Pessikonis de Zdiar filio, 1 sexagenam gr. dedi de pecunia orphanorum pie et tristis memorie Mathie mercatoris, quondam concivis nostri; quam pecuniam Mathias Columbus pro bono communitatis exposuit et distribuit pro bombardis alias za pussky atque ceteris necessariis civitatem tunc temporis concernentibus. Acta sunt hec anno MOCCCCXVIII°, die ut supra. 62. Aleš z Býchor prodal jednu kopu úroku na 6 lidech v Sudoměři náležejících k jeho rychtě Bělské za 10 kop kostelu farskému v Sudomiři. 1418, 2. května. Kniha 1453, 64. b. Communitas de Sudomirz. Nos Witus dictus Consseliko magister civium, Paulus Brzezka, Thomczo, Mathias Columbus, Ssimra, Johannes Kruz, Johannes serifex, Petrus Mysska, Laurencius Zubek, Ma- theus balistifex, Petrus sutor, Niklas faber, consules Albeaquensis civitatis regie tunc temporis substituti, harum nostrarum vigore thabularum nobis a serenissimo principe et d. d. Wen- ceslao Rom. et Bohemie rege semperque augusto cancessarum, omnibus et singulis tam pre-
34 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 60. Pavel Budíkův z Březovic, jda na cesty, odevzdává svůj statek bratrovi svému Janovi k věrné ruce, a kdyby zahynul na cestě, aby mu zůstal. 1418, 8. bř. Kniha 1417, A. 3. a. Paulus Budiconis de Brziezowicz. Nos Witco magister civium, Ssimra, Johannes serifex conconsules, Oness vicejudex, Mudry Maczko et Petrus notarius, ad audienciam singulorum presentibus cupimus devenire, quod constituti personaliter coram nobis in domo Witconis prudentes Paulus Budiconis de Brziezowicz filius et Johannes frater ipsius germanus, pecierunt ipsis assensum ipsorum et voluntatem condicionariam mutuo contractam in memoriam reduci. Ita tamen, quod prefixus Paulus memorato Johanni fratri suo germano tamquam ad fidelem manum delegavit sive comisit omnia bona sua mobilia et immobilia, et specialiter XI/2 virg. agrorum in Brzie- zowicz, tali racione: si ipsum Paulum ante reditum, veluti via laborare proponit propter suum bonum et utile, mori in quibuscunque partibus contigerit, quod absit, extunc prescriptus Jo- hannes de eisdem bonis disponat juxta velle suum, et nullus alter, et hoc ipsum sibi et pueris suis jure confirmacionis et inthabulacionis iuxta consuetudinem expediat, prout sibi videbitur complacere. Si vero memoratus Paulus vice versa sanus quocunque tempore redierit, extunc hec omnia delegata et commissa ad ipsum jure hereditario devolventur sine impedimento cuiuspiam hominis, et hec inthabulacio nichil de cetero inportabit. Acta sunt feria III. post Letare anno ut supra [1418]. 61. Obec Bělská vypůjčila si peníze sirotčí na děla a jiné potřeby. 1418, 13. března. Kniha 1417, E. 9. a. Item notandum, quod ego Witco Consselico tunc magister civium substitutus, dominica qua cantatur Judica, Mikssoni Pessikonis de Zdiar filio, 1 sexagenam gr. dedi de pecunia orphanorum pie et tristis memorie Mathie mercatoris, quondam concivis nostri; quam pecuniam Mathias Columbus pro bono communitatis exposuit et distribuit pro bombardis alias za pussky atque ceteris necessariis civitatem tunc temporis concernentibus. Acta sunt hec anno MOCCCCXVIII°, die ut supra. 62. Aleš z Býchor prodal jednu kopu úroku na 6 lidech v Sudoměři náležejících k jeho rychtě Bělské za 10 kop kostelu farskému v Sudomiři. 1418, 2. května. Kniha 1453, 64. b. Communitas de Sudomirz. Nos Witus dictus Consseliko magister civium, Paulus Brzezka, Thomczo, Mathias Columbus, Ssimra, Johannes Kruz, Johannes serifex, Petrus Mysska, Laurencius Zubek, Ma- theus balistifex, Petrus sutor, Niklas faber, consules Albeaquensis civitatis regie tunc temporis substituti, harum nostrarum vigore thabularum nobis a serenissimo principe et d. d. Wen- ceslao Rom. et Bohemie rege semperque augusto cancessarum, omnibus et singulis tam pre-
Strana 35
z roku 1418. 35 sentibus quam futuris ad noticiam deducimus: Quod constituti coram nobis personaliter Alsso de Bichor tunc judex civitatis nostre pretuite ux una, et Johannes Hliwicze pro se et pro parte tocius communitatis de Sudomirz Prag. dyocesis electus parte ex altera, quandam literam ex actis dominorum in spiritualibus vicariorum domini archiepiscopi Conradi Pragensis nobis exhibuerunt per attentes [sic] supplicantes, quatenus dictam literam per ipsos dominos vicarios eis tradicionem [traditam?] super formam [lege: forum] et empcionemque unius sexagene condicionalem thabulis presentibus velimus ratificare, innovare et confirmare, ne in posterum inter partes supradictas aliqua questio sinistra oriatur. Quorum peticionibus exi- stentes aclinati, dictam revolucionis literam fieri ac scribi favorabiliter admissimus. Cuius tenor sequitur de verbo ad verbum tali modo: Constitutus personaliter coram magistro Wenceslao vicario in spiritualibus famosus Alsso de Bychor judex in Biela armiger, in presencia Johannis Hliwicz et Johannis Niemecz parochianorum ecclesie parochialis in Sudomirz Pragensis dyocesis, non compulsus nec coactus, sed sponte et libere confessus est et recognovit, qualiter ipse unam sexagenam gr. Prag. census annui et perpetui nudi liberi et ab omni exaccione soluti, inde et super Johanne dicto Wogek, Wawra, Hanussio thaber- natore, Benessio Zak, Waczkone, Woygka widua, incolis et censitis, quos in dicta villa Sudomirz habere idem Alsso dinoscitur, ad judiciariam Byelensem pertinenti[bu]s, dictis et aliis parochianis ecclesie predicte in Sudomirz pro X sexagenis gr. Prag. monete per ipsum in parata pecunia sublatis, justo emcionis et vendicionis titulo vendidit et vendit per presentes, per eiusdem ecclesie parochianos et vitricos duobus terminis, videlicet ss. Georgii et Galli et octo diebus post, a prefatis censitis, heredibus et successoribus ipsorum tollendi, levandi et percipiendum; salvis et aliis censibus eidem Alssoni per dictos censitas solvendis. Promittens per se, heredes et successores suos dictus Alsso, parochianos dicte ecclesie in Sudomirz in dicti census unius sexagene gr. percepcione et vendicione non inpedire, non molestare, nec aliquo modo perturbare, sub pena excommunicacionis et aliis penis ecclesiastice censuare [lege: censure], quibus se, heredes et successores suos sponte et libere sub- misit. Quem quidem censum unius sexagene gr. dicte ecclesie parochiali tollentes et percipientes in evidentem utilitatem ecclesie einsdem annis singulis convertere et exponere debebunt cum effectu- Que omnia et singula facta et prefata dominus Wenceslaus Gurym vicarius approbavit. Acta sunt hec anno Domini M'CCCC XVIII°, II. die mensis Magij in domo Viti Konsselik. Mistr Václav z Kouřímě, Gurein, byl v letech 1412—1419 generálným vikářem arcibiskupa Pražského. Tomek, Děj. m. Prahy, V. 107. 63. Obec Bělská vypůjčila si sirotčí peníze na dílo věže. 1418, 16. května. Kniha 1417, E. IX. a. Nos Witco Consseliko magister civium, Paulus Brziezka, Tomczo, Mathias Columbus, Johannes serifex, Petrus Misska, Ssimra, Johannes Kruz, Laurencius Zubco, Matheus bali- stifex, Petrus sutor, et Niklas faber, consules et scabini civitatis Albe Aque tunc temporis substituti, recognoscimus universis presencia inspecturis et audituris, quod nos omnes et sin- guli manu inconjuncta, ex consensu et voluntate tocius communitatis, prout ita per ipsos decretum erat et stabilitum, tulimus et suscepimus de pecunia orphanorum Mathie mercatoris
z roku 1418. 35 sentibus quam futuris ad noticiam deducimus: Quod constituti coram nobis personaliter Alsso de Bichor tunc judex civitatis nostre pretuite ux una, et Johannes Hliwicze pro se et pro parte tocius communitatis de Sudomirz Prag. dyocesis electus parte ex altera, quandam literam ex actis dominorum in spiritualibus vicariorum domini archiepiscopi Conradi Pragensis nobis exhibuerunt per attentes [sic] supplicantes, quatenus dictam literam per ipsos dominos vicarios eis tradicionem [traditam?] super formam [lege: forum] et empcionemque unius sexagene condicionalem thabulis presentibus velimus ratificare, innovare et confirmare, ne in posterum inter partes supradictas aliqua questio sinistra oriatur. Quorum peticionibus exi- stentes aclinati, dictam revolucionis literam fieri ac scribi favorabiliter admissimus. Cuius tenor sequitur de verbo ad verbum tali modo: Constitutus personaliter coram magistro Wenceslao vicario in spiritualibus famosus Alsso de Bychor judex in Biela armiger, in presencia Johannis Hliwicz et Johannis Niemecz parochianorum ecclesie parochialis in Sudomirz Pragensis dyocesis, non compulsus nec coactus, sed sponte et libere confessus est et recognovit, qualiter ipse unam sexagenam gr. Prag. census annui et perpetui nudi liberi et ab omni exaccione soluti, inde et super Johanne dicto Wogek, Wawra, Hanussio thaber- natore, Benessio Zak, Waczkone, Woygka widua, incolis et censitis, quos in dicta villa Sudomirz habere idem Alsso dinoscitur, ad judiciariam Byelensem pertinenti[bu]s, dictis et aliis parochianis ecclesie predicte in Sudomirz pro X sexagenis gr. Prag. monete per ipsum in parata pecunia sublatis, justo emcionis et vendicionis titulo vendidit et vendit per presentes, per eiusdem ecclesie parochianos et vitricos duobus terminis, videlicet ss. Georgii et Galli et octo diebus post, a prefatis censitis, heredibus et successoribus ipsorum tollendi, levandi et percipiendum; salvis et aliis censibus eidem Alssoni per dictos censitas solvendis. Promittens per se, heredes et successores suos dictus Alsso, parochianos dicte ecclesie in Sudomirz in dicti census unius sexagene gr. percepcione et vendicione non inpedire, non molestare, nec aliquo modo perturbare, sub pena excommunicacionis et aliis penis ecclesiastice censuare [lege: censure], quibus se, heredes et successores suos sponte et libere sub- misit. Quem quidem censum unius sexagene gr. dicte ecclesie parochiali tollentes et percipientes in evidentem utilitatem ecclesie einsdem annis singulis convertere et exponere debebunt cum effectu- Que omnia et singula facta et prefata dominus Wenceslaus Gurym vicarius approbavit. Acta sunt hec anno Domini M'CCCC XVIII°, II. die mensis Magij in domo Viti Konsselik. Mistr Václav z Kouřímě, Gurein, byl v letech 1412—1419 generálným vikářem arcibiskupa Pražského. Tomek, Děj. m. Prahy, V. 107. 63. Obec Bělská vypůjčila si sirotčí peníze na dílo věže. 1418, 16. května. Kniha 1417, E. IX. a. Nos Witco Consseliko magister civium, Paulus Brziezka, Tomczo, Mathias Columbus, Johannes serifex, Petrus Misska, Ssimra, Johannes Kruz, Laurencius Zubco, Matheus bali- stifex, Petrus sutor, et Niklas faber, consules et scabini civitatis Albe Aque tunc temporis substituti, recognoscimus universis presencia inspecturis et audituris, quod nos omnes et sin- guli manu inconjuncta, ex consensu et voluntate tocius communitatis, prout ita per ipsos decretum erat et stabilitum, tulimus et suscepimus de pecunia orphanorum Mathie mercatoris
Strana 36
36 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské lamentabilis memorie 41/2 sexag. gr., quas pecunias Witco Consselico in officio sui officii pro bono civitatis distribuit et exposuit diligenter suber laborem turris. Super qua quidem pecunia omnes indivisim censum dictis orphanis solvere tenemur et tenebuntur posteri, omni fraude procul mota. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXVIII°, feria II. proxima post Pen- thecosten. 64. Několik spolumajitelů odříká se rychty ve Žďáře. 1418, 3. června. Kniha 1417, A. 4. a. Pessyk de Zdiar et Paulus Brziezka. Nos Witus Consselico tunc magister civium, Paulus dictus Brziezka, Thomezo, Mathias Columbus, Ssimra, Petrus Mysska, Johannes serifex, Petrus sutor, Matheus balistifex, Johannes dictus Kruz et Niklas faber, consules et scabini civitatis Albeaquensis regie, tenore presen- cium ad audienciam presentibus et futuris cupimus devenire: Quod constituti personaliter coram nobis pleno in consilio, Zdislao de Malowar vice- burgravio a domino Johanne Secretario substituto, nobiscum in pretorio presidente, venientes Pessico de Zdyar, Miksso filius ipsius, et Zdych privignus alias pastorek Pessiconis, resig- naverunt, vulgariter otewzdaly, et abrenuncciaverunt alias otrzekli sye, de et super suo jure, quod habuerunt in advocacia sive judiciaria, id est na richtie, curia, agris, pratis, pascuis et silvis, ad dictam advocaciam in Zdyar pertinentibus, omnes unanimiter viva voce, nil pe- nitus in dictis bonis Dorothee dicte Kladywowe se habere, circa quam Paulus Brziecza emit et comparavit; ita tamen, quod a supradictis dicta bona mobilia et immobilia in Zdyar nunquam impediantur temporibus perpetuis. Acta sunt hec anno M'CCCC'XVIII° proxima feria sexta post dominicam Letare [11. března 1418]. Item nos memorati magister civium et consules jurati civitatis pretuite recognoscimus universis presencia amplius inspecturis, quod veniens in medio nostrum, presentibus Sigis- mundo burgravio in Bezdyez tunc temporis a domino Johanne Sadlo substituto, et Johanne dicto Polaczsky tunc burgravio in Biela ex parte domini Johannis secretarii, dominus Hassco presbyter de Zdyar similiter de et super tercia parte, quam dicebat se in eadem advocacia habere, resignavit, otewzdal et abrenuncciavit, se nichil ibi possidere quovis modo, nullo jure mediante. Acta sunt hec anno ut supra, proxima feria sexta post octavas Corporis Christi [3. čna]. 65. Petra vdova z Kluku vkládá své 3 lány a 8 prutů dětem svým Mařce, Petrovi a Janovi po své smrti; kdyby se nemohla snésti s Janem, odbude jej stem kop; v dodavku odděluje Mařku 10 pruty. 1418, 13. července. Kniha 1453, 58. a. Petra de Kluk. Nos Petrus Mysska tunc magister civium, Vitus Consselik, Paulus Brzezka, Thomczo, Ssymra, Johannes Kruz, Mathias Columbus, Johannes serifex, Laurencius Zubko, Mathias ba- listifex, Petrus sutor et Niklas faber, consules jurati civitatis Albeaquensis, harum nostrarum
36 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské lamentabilis memorie 41/2 sexag. gr., quas pecunias Witco Consselico in officio sui officii pro bono civitatis distribuit et exposuit diligenter suber laborem turris. Super qua quidem pecunia omnes indivisim censum dictis orphanis solvere tenemur et tenebuntur posteri, omni fraude procul mota. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXVIII°, feria II. proxima post Pen- thecosten. 64. Několik spolumajitelů odříká se rychty ve Žďáře. 1418, 3. června. Kniha 1417, A. 4. a. Pessyk de Zdiar et Paulus Brziezka. Nos Witus Consselico tunc magister civium, Paulus dictus Brziezka, Thomezo, Mathias Columbus, Ssimra, Petrus Mysska, Johannes serifex, Petrus sutor, Matheus balistifex, Johannes dictus Kruz et Niklas faber, consules et scabini civitatis Albeaquensis regie, tenore presen- cium ad audienciam presentibus et futuris cupimus devenire: Quod constituti personaliter coram nobis pleno in consilio, Zdislao de Malowar vice- burgravio a domino Johanne Secretario substituto, nobiscum in pretorio presidente, venientes Pessico de Zdyar, Miksso filius ipsius, et Zdych privignus alias pastorek Pessiconis, resig- naverunt, vulgariter otewzdaly, et abrenuncciaverunt alias otrzekli sye, de et super suo jure, quod habuerunt in advocacia sive judiciaria, id est na richtie, curia, agris, pratis, pascuis et silvis, ad dictam advocaciam in Zdyar pertinentibus, omnes unanimiter viva voce, nil pe- nitus in dictis bonis Dorothee dicte Kladywowe se habere, circa quam Paulus Brziecza emit et comparavit; ita tamen, quod a supradictis dicta bona mobilia et immobilia in Zdyar nunquam impediantur temporibus perpetuis. Acta sunt hec anno M'CCCC'XVIII° proxima feria sexta post dominicam Letare [11. března 1418]. Item nos memorati magister civium et consules jurati civitatis pretuite recognoscimus universis presencia amplius inspecturis, quod veniens in medio nostrum, presentibus Sigis- mundo burgravio in Bezdyez tunc temporis a domino Johanne Sadlo substituto, et Johanne dicto Polaczsky tunc burgravio in Biela ex parte domini Johannis secretarii, dominus Hassco presbyter de Zdyar similiter de et super tercia parte, quam dicebat se in eadem advocacia habere, resignavit, otewzdal et abrenuncciavit, se nichil ibi possidere quovis modo, nullo jure mediante. Acta sunt hec anno ut supra, proxima feria sexta post octavas Corporis Christi [3. čna]. 65. Petra vdova z Kluku vkládá své 3 lány a 8 prutů dětem svým Mařce, Petrovi a Janovi po své smrti; kdyby se nemohla snésti s Janem, odbude jej stem kop; v dodavku odděluje Mařku 10 pruty. 1418, 13. července. Kniha 1453, 58. a. Petra de Kluk. Nos Petrus Mysska tunc magister civium, Vitus Consselik, Paulus Brzezka, Thomczo, Ssymra, Johannes Kruz, Mathias Columbus, Johannes serifex, Laurencius Zubko, Mathias ba- listifex, Petrus sutor et Niklas faber, consules jurati civitatis Albeaquensis, harum nostrarum
Strana 37
z roku 1418. 37 vigore chabularum nobis a serenissimo principe et d. d. Wencesla Romanorum et Bohemie rege semperque augusto concessarum, recognoscimus tenore presencium universis presencia inspecturis, quod honesta Petra olym Adalberti de Kluk vidua veniens in medio nostrum, ubi similia et magis ardua vigoris capiunt incrementum, sano corpore et deliberato animo, intha- bulavit omnia bona sua post mortem suam mobilia et inmobilia, habita et habenda, videlicet tres laneos cum octo virgis agrorum, una cum domo sive curia in villa Kluk sitis, singulari nomine Marzcze filie sue, Petro et Johanni filiis suis justis et legitimis; excepto quod prefata Petra unam quartam agrorum vulgariter za humny sibi pro se reservat et computat, nulli puerorum dictam quartam agrorum obligando. Ita tamen, si memorata Petra cum Johanne na- to suo legitimato aut ipse cum ea matre sua non possent mutuo commanere, extunc dicta Petra sibi, filio suo Johanni, pro C sexagenis gr. in bonis suis quibuscunque mobilibus sive inmobilibus exhibere et ostendere debet, juxta volumptatem et assensum amicorum, quibus C sexag. gr. perceptis, mox idem Johannes a dictis bonis se abdicere et abrenuncciare tenebitur indilate. Insuper memorata Petra dictorum bonorum, ut puta curie et agrorum ibidem in Kluk post Johannem remanencium, hoc est ipso Johanne a se et ceteris pueris sequestrato, debet esse vera et legitima hospes vite ipsius ad tempora. Ceterum omnia bona prescripta et sin- gula post mortem Petre et eorum quorumlibet de uno in alium juxta linee consanguineitatis [sic] devolvantur justo titulo devolucionis et juxta civitatis consuetudinaria teneri debent et tenebuntur ab strepitu judicii et inpedimento cuiuspiam hominis proculmoto. Anno Domini MOCCCC XVIII°, feria IIII. in die s. Margarethe virginis et martyris gloriosissime. Item anno ut supra consules prefati recognoscimus universis presentibus et futuris, quod memorata Petra de Kluk ex speciali materna gracia et favore Marzcze filie sue dilecte dat, exhibet et resignat X virgas agrorum juxta viam sitas, post mortem Petre ; et dicta Marzka plenum jus habet et habebit has X virgas agrorum conferendi, dandi ad quemcunque fratrum vel amicorum voluerit; et is tenebitur eam juxta honorem honeste cibare, potare, necessaria ei ministrando, donec ei affuerit comes vite presentis. Acta sunt hec anno ut supra. 66. Smlouva Bělských s lukařem, užívajícím pole v Čisté. 1418, 18. čce. Kniha 1417, A. 4. b. Copia littere Mathei balistificis anno Dom. millesimo CCCCXVIII° oc. In nomine domini amen. Cum per lapsum temporis omnia thabescunt et corrumpuntur in tempore, et oblivio fit propter tempus, idcirco acta modernorum roborantur, ne quandoque a posteris maliciose valeant immutari. Nos igitur Petrus Mysska tunc magister civium, et Paulus Brziezka, Tomczo, Witus Consselik, Ssimra literatus, Mathias Columbus, Johannes Kruz, Johannes serifex, Petrus sutor, Matheus balistifex, Laurencius dictus Zubek et Nyklas faber, consules jurati Albeaquensis civitatis regie, tenore presencium ad universorum noticiam cupimus devenire : Quia facta est inter nos et Matheum balistificem concivem nostrum hujus modi condicio, tocius communitatis cum assensu et voluntate omnimoda, de prediis sive agris bali- stificum ab antiquo ad civitatem pertinentibus, qui agri in Czistsko sunt siti et protenduntur inter agros videlicet domini plebani ecclesie in Czista ex una, et Martini dicti Kozka parte
z roku 1418. 37 vigore chabularum nobis a serenissimo principe et d. d. Wencesla Romanorum et Bohemie rege semperque augusto concessarum, recognoscimus tenore presencium universis presencia inspecturis, quod honesta Petra olym Adalberti de Kluk vidua veniens in medio nostrum, ubi similia et magis ardua vigoris capiunt incrementum, sano corpore et deliberato animo, intha- bulavit omnia bona sua post mortem suam mobilia et inmobilia, habita et habenda, videlicet tres laneos cum octo virgis agrorum, una cum domo sive curia in villa Kluk sitis, singulari nomine Marzcze filie sue, Petro et Johanni filiis suis justis et legitimis; excepto quod prefata Petra unam quartam agrorum vulgariter za humny sibi pro se reservat et computat, nulli puerorum dictam quartam agrorum obligando. Ita tamen, si memorata Petra cum Johanne na- to suo legitimato aut ipse cum ea matre sua non possent mutuo commanere, extunc dicta Petra sibi, filio suo Johanni, pro C sexagenis gr. in bonis suis quibuscunque mobilibus sive inmobilibus exhibere et ostendere debet, juxta volumptatem et assensum amicorum, quibus C sexag. gr. perceptis, mox idem Johannes a dictis bonis se abdicere et abrenuncciare tenebitur indilate. Insuper memorata Petra dictorum bonorum, ut puta curie et agrorum ibidem in Kluk post Johannem remanencium, hoc est ipso Johanne a se et ceteris pueris sequestrato, debet esse vera et legitima hospes vite ipsius ad tempora. Ceterum omnia bona prescripta et sin- gula post mortem Petre et eorum quorumlibet de uno in alium juxta linee consanguineitatis [sic] devolvantur justo titulo devolucionis et juxta civitatis consuetudinaria teneri debent et tenebuntur ab strepitu judicii et inpedimento cuiuspiam hominis proculmoto. Anno Domini MOCCCC XVIII°, feria IIII. in die s. Margarethe virginis et martyris gloriosissime. Item anno ut supra consules prefati recognoscimus universis presentibus et futuris, quod memorata Petra de Kluk ex speciali materna gracia et favore Marzcze filie sue dilecte dat, exhibet et resignat X virgas agrorum juxta viam sitas, post mortem Petre ; et dicta Marzka plenum jus habet et habebit has X virgas agrorum conferendi, dandi ad quemcunque fratrum vel amicorum voluerit; et is tenebitur eam juxta honorem honeste cibare, potare, necessaria ei ministrando, donec ei affuerit comes vite presentis. Acta sunt hec anno ut supra. 66. Smlouva Bělských s lukařem, užívajícím pole v Čisté. 1418, 18. čce. Kniha 1417, A. 4. b. Copia littere Mathei balistificis anno Dom. millesimo CCCCXVIII° oc. In nomine domini amen. Cum per lapsum temporis omnia thabescunt et corrumpuntur in tempore, et oblivio fit propter tempus, idcirco acta modernorum roborantur, ne quandoque a posteris maliciose valeant immutari. Nos igitur Petrus Mysska tunc magister civium, et Paulus Brziezka, Tomczo, Witus Consselik, Ssimra literatus, Mathias Columbus, Johannes Kruz, Johannes serifex, Petrus sutor, Matheus balistifex, Laurencius dictus Zubek et Nyklas faber, consules jurati Albeaquensis civitatis regie, tenore presencium ad universorum noticiam cupimus devenire : Quia facta est inter nos et Matheum balistificem concivem nostrum hujus modi condicio, tocius communitatis cum assensu et voluntate omnimoda, de prediis sive agris bali- stificum ab antiquo ad civitatem pertinentibus, qui agri in Czistsko sunt siti et protenduntur inter agros videlicet domini plebani ecclesie in Czista ex una, et Martini dicti Kozka parte
Strana 38
38 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské altera, cuiscunque sint macnitudinis vel mensure, tali racione: ut memoratus Matheus bali- stiparius dictos agros sibi laboret aut per alium laborandos procuret iuxta libitum sue vo- luntatis, ipsisque utatur, omnes et singulos fructus, redditus ac proventus de eis quomodolibet progredientes in usus proprios convertendo, prout eidem melius videbitur expedire, et quod prefatus Matheus balistifex omni anno volvente in die et festo s. Johannis Baptiste det et solvat unam novam balistam pro I sex. gr. denar. Prag. valentem, ad civitatem prehabitam consulibus nomine veri census et solarii tamdiu, quousque dictos agros possederit, semota quavis contradiccione; hoc tamen adjuncto: quod nullus balistificum debet nec valebit super dictum Matheum ad civitatem pretuitam se transferre, nisi quis talium potencia seu precepto domini regis sit deditus et transmissus, qui eciam tenetur et tenebitur unam balistam civitati pro una sexagena gr., ut prefertur, omni anno solvere et censuare, de agris nichil omnino disponendo quovis modo. Ceterum prescripto Matheo decedente, extunc alter quicunque in locum ipsius per consules fuerit substitutus, dictos agros cupiens possidere, tenetur ac tene- bitur omnes et singulas condiciones suprascriptas succumbere pariter et subjacere, modo et forma soluciones pretactas terminis na prefatis continuando. Insuper Matheus sepefatus quam- libet illarum balistarum a die data usque medii anni circulum legittime computando, solum- modo in arcu, vulgari boemico na luczissti, si alicujus fuerit nocumenti, promittit et tenetur reformare. Item si Matheus antefatus suum melius repererit ubicunque, extunc ipse poterit et valebit virtute presencium alias quocunque placuerit se transferre modis omnibus ac fer- titare [sic] abs renitencia cuiuspiam nominis et impedimento. In cuius rei testimonium ac evi- denciam firmiusque robur et cautelam sigillo civitatis nostre de certa nostra sciencia et vo- luntate presencia iussimus communiri. Datum et actum anno Domini M'CCCC XVIII° feria secunda post divisionem apostolorum sanctorum. Pole Střelecké u Čisté jest na katastrální mapě z r. 1844 rozděleno v parcelly č. 410, 413, 415, 417, které celkem měří 30 korců; z ostatku jest 26 korců lesa. (Sdělení p. učitele J. Vlčka.) 67. Rada městská vypovídá mezi dědici o statek ve Vrátně. 1419, 10. bř. Kniha 1417, A. 5. a. Woyco, Mauricius Brezek et Mach de Wraten. Nos Witco tunc magister civium, Mathias Columbus, Johannes funifex, Maczco Mudry Petrus sutor, Myksso carnifex, Niklas faber, Matheus balistiparius, Petrus Tachowski, Mathes carnifex, et Johannes Kruz, consules jurati, tenore presencium ad audienciam tam presencium quam futurorum cupimus devenire: Quod Woyco olym de Wraten tunc vero civis Albe- aquensis, Mauricius dictus Brezek, Anka conthoralis Wrchowateho et Kaczka filie Maczconis quondam de Wraten, et Mach dicti Maczconis filius, de comparcia alias o rozdielu agrorum, videlicet X virgarum in Wraten, et de superficie seu bonis mobilibus alias o na- bitky Margarethe orphane olym Petri filii Maczconis de Wraten, omnes suprascripti unani- miter super nos consules sub pena pigneris XX sex. gr. devenerunt: et nos Deum et iusticiam eius pre oculis habentes, infra scriptas partes divisimus, pronuncciantes tali modo: Quod primum prefate Margarethe orphane pretacti, videlicet Mauricius, Mach, Anka et Kaczka sorores germane, dent et solvant octo sexagenas grossorum in termino penth. pro bonis mo-
38 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské altera, cuiscunque sint macnitudinis vel mensure, tali racione: ut memoratus Matheus bali- stiparius dictos agros sibi laboret aut per alium laborandos procuret iuxta libitum sue vo- luntatis, ipsisque utatur, omnes et singulos fructus, redditus ac proventus de eis quomodolibet progredientes in usus proprios convertendo, prout eidem melius videbitur expedire, et quod prefatus Matheus balistifex omni anno volvente in die et festo s. Johannis Baptiste det et solvat unam novam balistam pro I sex. gr. denar. Prag. valentem, ad civitatem prehabitam consulibus nomine veri census et solarii tamdiu, quousque dictos agros possederit, semota quavis contradiccione; hoc tamen adjuncto: quod nullus balistificum debet nec valebit super dictum Matheum ad civitatem pretuitam se transferre, nisi quis talium potencia seu precepto domini regis sit deditus et transmissus, qui eciam tenetur et tenebitur unam balistam civitati pro una sexagena gr., ut prefertur, omni anno solvere et censuare, de agris nichil omnino disponendo quovis modo. Ceterum prescripto Matheo decedente, extunc alter quicunque in locum ipsius per consules fuerit substitutus, dictos agros cupiens possidere, tenetur ac tene- bitur omnes et singulas condiciones suprascriptas succumbere pariter et subjacere, modo et forma soluciones pretactas terminis na prefatis continuando. Insuper Matheus sepefatus quam- libet illarum balistarum a die data usque medii anni circulum legittime computando, solum- modo in arcu, vulgari boemico na luczissti, si alicujus fuerit nocumenti, promittit et tenetur reformare. Item si Matheus antefatus suum melius repererit ubicunque, extunc ipse poterit et valebit virtute presencium alias quocunque placuerit se transferre modis omnibus ac fer- titare [sic] abs renitencia cuiuspiam nominis et impedimento. In cuius rei testimonium ac evi- denciam firmiusque robur et cautelam sigillo civitatis nostre de certa nostra sciencia et vo- luntate presencia iussimus communiri. Datum et actum anno Domini M'CCCC XVIII° feria secunda post divisionem apostolorum sanctorum. Pole Střelecké u Čisté jest na katastrální mapě z r. 1844 rozděleno v parcelly č. 410, 413, 415, 417, které celkem měří 30 korců; z ostatku jest 26 korců lesa. (Sdělení p. učitele J. Vlčka.) 67. Rada městská vypovídá mezi dědici o statek ve Vrátně. 1419, 10. bř. Kniha 1417, A. 5. a. Woyco, Mauricius Brezek et Mach de Wraten. Nos Witco tunc magister civium, Mathias Columbus, Johannes funifex, Maczco Mudry Petrus sutor, Myksso carnifex, Niklas faber, Matheus balistiparius, Petrus Tachowski, Mathes carnifex, et Johannes Kruz, consules jurati, tenore presencium ad audienciam tam presencium quam futurorum cupimus devenire: Quod Woyco olym de Wraten tunc vero civis Albe- aquensis, Mauricius dictus Brezek, Anka conthoralis Wrchowateho et Kaczka filie Maczconis quondam de Wraten, et Mach dicti Maczconis filius, de comparcia alias o rozdielu agrorum, videlicet X virgarum in Wraten, et de superficie seu bonis mobilibus alias o na- bitky Margarethe orphane olym Petri filii Maczconis de Wraten, omnes suprascripti unani- miter super nos consules sub pena pigneris XX sex. gr. devenerunt: et nos Deum et iusticiam eius pre oculis habentes, infra scriptas partes divisimus, pronuncciantes tali modo: Quod primum prefate Margarethe orphane pretacti, videlicet Mauricius, Mach, Anka et Kaczka sorores germane, dent et solvant octo sexagenas grossorum in termino penth. pro bonis mo-
Strana 39
z let 1418—1419 39 bilibus abs qualibet controversia omnes unanimiter manu in conjuncta indilate. Item pronunc- ciamus, quod dicta orphana debet habere partem integram in X virg. agrorum ibidem in Wraten cum sororibus, fratre et Mauricio Brczek prehabitis ; et Woyco civis eciam partem in dictis prediis X agrorum post liberos suos modo devolucionis hereditarie debet obtinere; ita tamen, quod aliqua quescio non moveatur inter partes, de quibus perpetuum imponimus si- lencium sub pena memorata. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCC XIX° in pretorio, feria sexta ante Gregorii, presentibus ibidem famosis Petro de Mlazicz, Sigismundi burgravii patre [lege: pro] tunc viceburgravio, et Alssone de Bichor judice armigerorum, testibus fidedignis. 68. Vavřinec z Chotětova zapisuje svůj půllánový statek synovi svému Petrovi po své smrti, ale kdyby ovdovělá matka s ním býti nechtěla, vyplatí jí Petr třetinu. 1419, 17. března. Kniha 1453, 18. b. Laurencius de Chotyetow inthabulat Petro filio suo. Nos Witus Consselik tunc magister civium, Mathias Columbus, Woyko, Johannes Kruz, Petrus Tachowsky, Petrus sutor, Nicolaus carnifex, Matheus balistiparius, Johannes fu- nifex, Niclas faber, Maczko Sapiens et Mates carnifex, consules jurati Albeaquensis regie civitatis, harum nostrarum vigore thabularum a serenissimo principe et domino domino Wen- ceslao Romanorum et Bohemorum rege semper augusto concessarum, ad noticiam cupimus devenire universis presentibus et futuris: Quod Laurencius de Chotyetow veniens in medio nostrum, sana mente sanoque corpore bonaque cum deliberacione ad plenum consilium, ubi paria et magis ardua vigore[m] sorciuntur, omnia bona mobilia et inmobilia, habita et habenda, videlicet curiam seu sessionem ibidem in Chotietow cum medio menso sive laneo agrorum, dedit, exhibuit et resignavit, dat et resignat Petro filio suo post mortem suam, ab[sque strepitu judicii et impedimento cuiuspiam hominis in genere aut extra genus positi et exi- stentis, que quomodo libet possint exoriri. Adjuncto tamen, si ipse Laurencius decesserit filio remanente, et Byetha conjunx Laurencii et mater prefati Petri, sibi [sic] filio commanere nollet ob noqumenta qualiacunque, extunc memorata Byetha terciam partem dictorum bonorum a filio tollendo, potest et poterit se cum tercia porcione alias quocunque transferre abs cuiusvis hominis contradiccione, dicta[m] inthabulacione[m] quomodolibet violantis. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCC°XIX°, feria sexta proxima post festum s. Gregorii pape. 69. Klášter Bělský prodal 4 pruty polí Křížovi kupci za 10 kop, a ty peníze půjčil Vojkovi pod 10 pct. úrok na hypotheku svobodného lánu ve Vrátně. 1419, 23. dub. Kniha 1417, A. 6. a. Woyco Wratenski medium laneum suum in Wraten villa monachis inthabulat et prescribit. Nos Witus Consselico tunc magister civium, Maczco Sapiens, Johannes Kruž, Mathias Columbus, Woyco, Petrus Tachowski, Petrus sutor, Matheus balistifex, Mathias carnifex, Niklas faber, Miksso carnifex, et Johannes funifex, consules jurati Albeaquensis regie civitatis,
z let 1418—1419 39 bilibus abs qualibet controversia omnes unanimiter manu in conjuncta indilate. Item pronunc- ciamus, quod dicta orphana debet habere partem integram in X virg. agrorum ibidem in Wraten cum sororibus, fratre et Mauricio Brczek prehabitis ; et Woyco civis eciam partem in dictis prediis X agrorum post liberos suos modo devolucionis hereditarie debet obtinere; ita tamen, quod aliqua quescio non moveatur inter partes, de quibus perpetuum imponimus si- lencium sub pena memorata. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCC XIX° in pretorio, feria sexta ante Gregorii, presentibus ibidem famosis Petro de Mlazicz, Sigismundi burgravii patre [lege: pro] tunc viceburgravio, et Alssone de Bichor judice armigerorum, testibus fidedignis. 68. Vavřinec z Chotětova zapisuje svůj půllánový statek synovi svému Petrovi po své smrti, ale kdyby ovdovělá matka s ním býti nechtěla, vyplatí jí Petr třetinu. 1419, 17. března. Kniha 1453, 18. b. Laurencius de Chotyetow inthabulat Petro filio suo. Nos Witus Consselik tunc magister civium, Mathias Columbus, Woyko, Johannes Kruz, Petrus Tachowsky, Petrus sutor, Nicolaus carnifex, Matheus balistiparius, Johannes fu- nifex, Niclas faber, Maczko Sapiens et Mates carnifex, consules jurati Albeaquensis regie civitatis, harum nostrarum vigore thabularum a serenissimo principe et domino domino Wen- ceslao Romanorum et Bohemorum rege semper augusto concessarum, ad noticiam cupimus devenire universis presentibus et futuris: Quod Laurencius de Chotyetow veniens in medio nostrum, sana mente sanoque corpore bonaque cum deliberacione ad plenum consilium, ubi paria et magis ardua vigore[m] sorciuntur, omnia bona mobilia et inmobilia, habita et habenda, videlicet curiam seu sessionem ibidem in Chotietow cum medio menso sive laneo agrorum, dedit, exhibuit et resignavit, dat et resignat Petro filio suo post mortem suam, ab[sque strepitu judicii et impedimento cuiuspiam hominis in genere aut extra genus positi et exi- stentis, que quomodo libet possint exoriri. Adjuncto tamen, si ipse Laurencius decesserit filio remanente, et Byetha conjunx Laurencii et mater prefati Petri, sibi [sic] filio commanere nollet ob noqumenta qualiacunque, extunc memorata Byetha terciam partem dictorum bonorum a filio tollendo, potest et poterit se cum tercia porcione alias quocunque transferre abs cuiusvis hominis contradiccione, dicta[m] inthabulacione[m] quomodolibet violantis. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCC°XIX°, feria sexta proxima post festum s. Gregorii pape. 69. Klášter Bělský prodal 4 pruty polí Křížovi kupci za 10 kop, a ty peníze půjčil Vojkovi pod 10 pct. úrok na hypotheku svobodného lánu ve Vrátně. 1419, 23. dub. Kniha 1417, A. 6. a. Woyco Wratenski medium laneum suum in Wraten villa monachis inthabulat et prescribit. Nos Witus Consselico tunc magister civium, Maczco Sapiens, Johannes Kruž, Mathias Columbus, Woyco, Petrus Tachowski, Petrus sutor, Matheus balistifex, Mathias carnifex, Niklas faber, Miksso carnifex, et Johannes funifex, consules jurati Albeaquensis regie civitatis,
Strana 40
40 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské tenore presencium ad audienciam singulorum presencium et futurorum cupimus devenire; Quod nos suprascripti consules tulimus, levavimus ac percepimus decem sexagenas grossorum bonorum receptibilium monete Prag. a Cruce mercatore concive nostro, pecunie claustralis discretorum ac religiosorum fratrum, videlicet fratris Johannis tunc prioris, fratris Mathie subprioris, Crucis procuratoris, Johannis sacristani, et Petri predicatoris, tociusque conventus fratrum heremitarum ordinis s. Augustini monasterii s. Wenceslai Albeaquensis civitatis pre- notate, et hoc pro quatuor virgis agrorum, ipsis presbyteris claustrensibus perpetue collatis, applicatis et annexis, quos dicti fratres Cruci vendiderunt memorato pecunia pro parata; quas quidem pecunias cum consensu et bona voluntate predictorum fratrum mox tradidimus, dona- vimus et exposuimus Woyconi concivi nostro ad et super census et soluciones ad quiennium tenendas, possidendas et habendas, tali condicione interclusa: Quod prenominatus Woyco de et super dictarum pecuniarum summa debet, obligatur, tenetur et tenebitur XV gr. dare et solvere omnibus quatuor temporibus a data presencium legittime computando, fratribus, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, ad monasterium memoratum, tamdiu, quousque pretac- tarum pecuniarum summam tenuerit, possederit et pro suis usibus ad quiennium, ut prefertur, converterit, omni contradiccione proculmota. Pro quibus pecuniis et censu sepefatus Woyco concivis noster proscripsit, inthabulavit, exhibuit et obligavit, proscribit, exhibet et obligat suum proprium mensum seu laneum agrorum liberalium in Wraten villa regia, inter Pauli dicti Kramarz ex una, et Manessii parte ex altera situm et extensum, fratribus sepefatis, so- lucionibus regalibus inde provenientibus dumtaxat preexceptis; ita, si dictus Woyco infra huius temporis spacium diem clauserit extremum, pecuniis X sex. gr. cum censu suprascriptis nondum solutis et expletis integraliter et ex toto, quod absit, extunc sepefati fratres moderni et futuri prefixas X sex. gr. una cum censu inde proveniente poterunt et valebunt cum con- sulum presidio, qui pro tunc fuerint, in dictis agris virtute presentis prescripcionis repetere, conquirere nichilominus et extorquere, abs cuiusvis hominis renitencia et impedimento. Ceterum adveniente solucionis ac reposicionis pecuniarum prescriptarum termino, extunc ipsi fratres prehabiti cum consulibus substituendis seu substitutis super census empcione ipsi claustro et fratribus perpetue annectendi et applicandi debent et tenentur magnopere insudare pecunia pro prefata. Insuper fratres frequencius nominati presentes ac futuri tenentur et sunt obligati trium leccionum vigilias omnibus quatuor temporibus decantare pro animabus predecessorum dictorum beneficiatorum [sic], qui eisdem prefatos agros ob remedium animarum suarum con- tulerunt, et specialiter pro anima Henzlini olym balistiparii et Lyde conjugis sue legittime, et in crastino missam defunctorum cum nominacione animarum celebrare. Acta sunt hec anno domini M'CCCCXIX° in die s. Georgii. 70. Václav Konopka koupil pole v Děteli náležející ženskému nezletilému sirotkovi, kterýž také svršky dědí. 1419, 5. říj. Kniha 1417, A. 6. b. Wenceslaus Konopka. Nos Witus dictus Consselik tunc magister civium, Mathias Columbus, Woyco, Petrus Tachowsky, Maczco Sapiens, Johannes Kruž, Petrus sutor, Mathes carnifex, Matheus balistifex, Myksso carnifex, Johannes funifex, et Niklas faber, consules jurati in Albeaqua tunc temporis
40 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské tenore presencium ad audienciam singulorum presencium et futurorum cupimus devenire; Quod nos suprascripti consules tulimus, levavimus ac percepimus decem sexagenas grossorum bonorum receptibilium monete Prag. a Cruce mercatore concive nostro, pecunie claustralis discretorum ac religiosorum fratrum, videlicet fratris Johannis tunc prioris, fratris Mathie subprioris, Crucis procuratoris, Johannis sacristani, et Petri predicatoris, tociusque conventus fratrum heremitarum ordinis s. Augustini monasterii s. Wenceslai Albeaquensis civitatis pre- notate, et hoc pro quatuor virgis agrorum, ipsis presbyteris claustrensibus perpetue collatis, applicatis et annexis, quos dicti fratres Cruci vendiderunt memorato pecunia pro parata; quas quidem pecunias cum consensu et bona voluntate predictorum fratrum mox tradidimus, dona- vimus et exposuimus Woyconi concivi nostro ad et super census et soluciones ad quiennium tenendas, possidendas et habendas, tali condicione interclusa: Quod prenominatus Woyco de et super dictarum pecuniarum summa debet, obligatur, tenetur et tenebitur XV gr. dare et solvere omnibus quatuor temporibus a data presencium legittime computando, fratribus, qui nunc sunt vel pro tempore fuerint, ad monasterium memoratum, tamdiu, quousque pretac- tarum pecuniarum summam tenuerit, possederit et pro suis usibus ad quiennium, ut prefertur, converterit, omni contradiccione proculmota. Pro quibus pecuniis et censu sepefatus Woyco concivis noster proscripsit, inthabulavit, exhibuit et obligavit, proscribit, exhibet et obligat suum proprium mensum seu laneum agrorum liberalium in Wraten villa regia, inter Pauli dicti Kramarz ex una, et Manessii parte ex altera situm et extensum, fratribus sepefatis, so- lucionibus regalibus inde provenientibus dumtaxat preexceptis; ita, si dictus Woyco infra huius temporis spacium diem clauserit extremum, pecuniis X sex. gr. cum censu suprascriptis nondum solutis et expletis integraliter et ex toto, quod absit, extunc sepefati fratres moderni et futuri prefixas X sex. gr. una cum censu inde proveniente poterunt et valebunt cum con- sulum presidio, qui pro tunc fuerint, in dictis agris virtute presentis prescripcionis repetere, conquirere nichilominus et extorquere, abs cuiusvis hominis renitencia et impedimento. Ceterum adveniente solucionis ac reposicionis pecuniarum prescriptarum termino, extunc ipsi fratres prehabiti cum consulibus substituendis seu substitutis super census empcione ipsi claustro et fratribus perpetue annectendi et applicandi debent et tenentur magnopere insudare pecunia pro prefata. Insuper fratres frequencius nominati presentes ac futuri tenentur et sunt obligati trium leccionum vigilias omnibus quatuor temporibus decantare pro animabus predecessorum dictorum beneficiatorum [sic], qui eisdem prefatos agros ob remedium animarum suarum con- tulerunt, et specialiter pro anima Henzlini olym balistiparii et Lyde conjugis sue legittime, et in crastino missam defunctorum cum nominacione animarum celebrare. Acta sunt hec anno domini M'CCCCXIX° in die s. Georgii. 70. Václav Konopka koupil pole v Děteli náležející ženskému nezletilému sirotkovi, kterýž také svršky dědí. 1419, 5. říj. Kniha 1417, A. 6. b. Wenceslaus Konopka. Nos Witus dictus Consselik tunc magister civium, Mathias Columbus, Woyco, Petrus Tachowsky, Maczco Sapiens, Johannes Kruž, Petrus sutor, Mathes carnifex, Matheus balistifex, Myksso carnifex, Johannes funifex, et Niklas faber, consules jurati in Albeaqua tunc temporis
Strana 41
z roku 1419. 41 substituti, tenore presencium cupimus devenire universis presencia inspecturis, quod Wen- ceslaus dictus Konopka emit agros in Dietele Jane orphane, qui agri olym Walentini fuerunt ibidem, pro duabus sexagenis gross. minus V grossis. Ubi mox Johannes Kusyk et Johannes Przibil V fertones gr. coram nobis reposuerunt, et hanc pecuniam, videlicet V fertones, Welek de Tachow pro suo debito justo et legittimo inmediate tulit et levavit, se ibidem a dictis prediis sive agris per omnia abdicando, nil penitus juris in eisdem habere quovis modo. Re- siduum vero, quidquid superfuerit, prefata orphana Jana Walentini nata, veniens ad discre- cionis annos, tollere debet et sublevare cum aliis mobilibus, si que tunc fuerint, amplius nil de predictis movendo neque ulterius postulando. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCCXIX° dominico die ante Galli, presentibus domino Johanne priore monasterii s. Wen- ceslai, et Petro Lochowsky judice nostro &c. 71. Rozhodčí rozdíl sirotků o 2 pruty polí po bábě v Katusicích. 1419, 13. pros. Kniha 1417, A. 6. b. Sulyk funifex et Mathias sutor fratres germani. Nos Witus dictus Consselik tunc magister civium, Mathias Columbus, Woyco Wratensky, Petrus Tachowsky, Maczco Sapiens, Johannes Kruz, Petrus sutor, Mathes carnifex, Mathias ba- listifex, Miksso carnifex, Johannes funifex, et Niklas faber, consules jurati Albeaquensis regie civi- tatis, recognoscimus universis: Quod constituti coram nobis personaliter Luth de Catussicz ex una, et Sulik funifex cum Mathia fratre suo germano, Vitus conjunx Ludmille sororis fratrum predictorum, et Dorothea soror ipsorum, conjunx Wenceslai dicti Nowak de Brziezinka, parte ex altera, omnes manu conjuncta et indivisa, de quibusdam agris duarum virgarum in Catussicz, quas virgas awa alias babka dictorum orphanorum plebano ecclesie s. Crucis in Biela, qui eandem fovit et nutrivit, usque ad tempora vite sue, et ipsis prefatis orphanis post mortem suam contulit et delegavit agros memoratos. Et sic prefate partes, Luth de Catussicz et orphani prescripti, de memoratorum agrorum finali divisione arbitros infrascriptos sibi elegerunt: Luth elegit sibi Vgkam de Catussicz, et orphani Wenceslaum de Brziezinka, ita: quidquid partibus per ipsos arbitros pronuncciatum fuerit, quod utraque pars stet contenta, sub pignere et emenda decem sexag. gr. Qui arbitri Deum et justiciam eius pre oculis ha- bentes, inter partes suprascriptas pronuncciaverunt tali modo: Quod prehabitus Luth orphanis pretuitis pro prefatis agris daret et solveret octo sexagenas gr. cum media, et quod dicti orphani una cum domino Laurencio, plebano ecclesie in Biela, venientes omnes uniformiter in villam Catussicz, ibidem coram dicte ville consulibus se a dictis agris abdicarent, alias aby sie odrzekly, necnon ad manus Luth resignarent, alias otewzdaly; quod et fecerunt. Item pronuncciarunt et sunt arbitrati, quod predicti orphani dicta predia coram quocunque homine, ipsum Luth de eisdem molestante, dempto domino naturali, ad annum et diem exbrigarent, id est wyswobodily. Item pronuncciaverunt, laudaverunt et sunt arbitrati, quod prefatus Luth inmediate ipsis orphanis quinque sexagenas gr. daret et coram consulibus Alheaquensibus re- poneret; in festo vero s. Johannis Baptiste videlicet tres sexag. gr. cum media persolveret indilate. Ubi mox sepefatus Luth quinque sexag. gr. reposuit, de qua pecunia dominus Lau-
z roku 1419. 41 substituti, tenore presencium cupimus devenire universis presencia inspecturis, quod Wen- ceslaus dictus Konopka emit agros in Dietele Jane orphane, qui agri olym Walentini fuerunt ibidem, pro duabus sexagenis gross. minus V grossis. Ubi mox Johannes Kusyk et Johannes Przibil V fertones gr. coram nobis reposuerunt, et hanc pecuniam, videlicet V fertones, Welek de Tachow pro suo debito justo et legittimo inmediate tulit et levavit, se ibidem a dictis prediis sive agris per omnia abdicando, nil penitus juris in eisdem habere quovis modo. Re- siduum vero, quidquid superfuerit, prefata orphana Jana Walentini nata, veniens ad discre- cionis annos, tollere debet et sublevare cum aliis mobilibus, si que tunc fuerint, amplius nil de predictis movendo neque ulterius postulando. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCCXIX° dominico die ante Galli, presentibus domino Johanne priore monasterii s. Wen- ceslai, et Petro Lochowsky judice nostro &c. 71. Rozhodčí rozdíl sirotků o 2 pruty polí po bábě v Katusicích. 1419, 13. pros. Kniha 1417, A. 6. b. Sulyk funifex et Mathias sutor fratres germani. Nos Witus dictus Consselik tunc magister civium, Mathias Columbus, Woyco Wratensky, Petrus Tachowsky, Maczco Sapiens, Johannes Kruz, Petrus sutor, Mathes carnifex, Mathias ba- listifex, Miksso carnifex, Johannes funifex, et Niklas faber, consules jurati Albeaquensis regie civi- tatis, recognoscimus universis: Quod constituti coram nobis personaliter Luth de Catussicz ex una, et Sulik funifex cum Mathia fratre suo germano, Vitus conjunx Ludmille sororis fratrum predictorum, et Dorothea soror ipsorum, conjunx Wenceslai dicti Nowak de Brziezinka, parte ex altera, omnes manu conjuncta et indivisa, de quibusdam agris duarum virgarum in Catussicz, quas virgas awa alias babka dictorum orphanorum plebano ecclesie s. Crucis in Biela, qui eandem fovit et nutrivit, usque ad tempora vite sue, et ipsis prefatis orphanis post mortem suam contulit et delegavit agros memoratos. Et sic prefate partes, Luth de Catussicz et orphani prescripti, de memoratorum agrorum finali divisione arbitros infrascriptos sibi elegerunt: Luth elegit sibi Vgkam de Catussicz, et orphani Wenceslaum de Brziezinka, ita: quidquid partibus per ipsos arbitros pronuncciatum fuerit, quod utraque pars stet contenta, sub pignere et emenda decem sexag. gr. Qui arbitri Deum et justiciam eius pre oculis ha- bentes, inter partes suprascriptas pronuncciaverunt tali modo: Quod prehabitus Luth orphanis pretuitis pro prefatis agris daret et solveret octo sexagenas gr. cum media, et quod dicti orphani una cum domino Laurencio, plebano ecclesie in Biela, venientes omnes uniformiter in villam Catussicz, ibidem coram dicte ville consulibus se a dictis agris abdicarent, alias aby sie odrzekly, necnon ad manus Luth resignarent, alias otewzdaly; quod et fecerunt. Item pronuncciarunt et sunt arbitrati, quod predicti orphani dicta predia coram quocunque homine, ipsum Luth de eisdem molestante, dempto domino naturali, ad annum et diem exbrigarent, id est wyswobodily. Item pronuncciaverunt, laudaverunt et sunt arbitrati, quod prefatus Luth inmediate ipsis orphanis quinque sexagenas gr. daret et coram consulibus Alheaquensibus re- poneret; in festo vero s. Johannis Baptiste videlicet tres sexag. gr. cum media persolveret indilate. Ubi mox sepefatus Luth quinque sexag. gr. reposuit, de qua pecunia dominus Lau-
Strana 42
42 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské rencius plebanus duas sexag. cum viginti grossis pro se tulit, orphani vero id quod resultabat pro se tulerunt, quivis illorum partem ei adjacentem capiendo. Tamen Mathias sutor partem Mauricii fratris sui clerici tunc absentis ad se suscepit. Item pronuncciarunt oc, quod partes hincinde caucionem fidejussoriam ponerent super premissa, ut sint rata ac firma, et quod amodo non moveatur aliqua questio inter partes; et sic orphani pro se et Mauricio clerico statuerunt fidejussorem Weliconem de Catussicz, et Luth statuit Vgkam de ibidem, sub pignore X sexag. gr. Et ad hec ipsi orphani sub alto et basso jure compromiserunt, id est pod naywyssym prawem, predicta inviolabiter observare. Acta sunt hec anno Domini M°CCCCXIX° feria quarta in die s. Lucie in domo Consseliconis. 72. Jan Blaznoch koupil od Maurice Paclíka polnosti ve Spikalech, služebné ke hradu Bezdězi a k Bělé, za 33 kopy. 1419, 28. pros. Kniha 1417, A. 7. a. Mauricius Paczlik et Johannes Blaznoch. Nos Witus dictus Consselik tunc magister civium, Woyco Wratensky, Petrus Ta- chowsky, Maczco Sapiens, Mathias Columbus, Johannes Kruz, Petrus sutor, Matheus balisti- parius, Myksso carnifex, Johannes funifex, Niklas faber et Matheus carnifex, consules et sca- bini Albeaquensis regie civitatis, hoc memoriali libro recognoscimus universis presencia inspecturis, quod Johannes dictus Blaznoch de Spikal emit predia seu agros in villa Spikalech erviles ad castrum Bezdiez et Bielam cum servicio juxta modum aliorum servitorum perti- nentes, aput Mauricium dictum Paczlik pro XXXIII sexag. gr., ita quod prefatus Johannes memorato Mauricio Paczliconi pecunias antedictas pro predictis agris persolvit a principio usque finem plenarie et ex toto, quas quidem pecunias sepefatus Mauricius coram nobis tulit ab ipso Johanne et levavit integraliter cum effectu. Ceterum prescriptus Mauricius Paczlik in primo, secundo vel ultimatim in tercio servitorum judicio debet et debebit coram servitoribus resignare alias otewzdaty sibi Johanni agros memoratos. Item nullus fratrum nec sororum ipsius Mauricii Paczlik debet nec poterit dictum Johannem in prefato foro agrorum pretac- torum aliquatenus impedire, nec quocunque jure molestare ipsum vel heredes suos legittimos. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXIX feria quinta in die sanctorum Innocentum. Item Petrus Pesstal frater Mauricii dedit jus suum Mauricio fratri suo et voluntatem sive assensum coram nobis consulibus suprascriptis, quidquid ipse Mauricius de ipsis prediis dictaverit amodo per ipsum Petrum nulla quescio oriretur &c. 73. Jan Hlivice dceři své Markétě a muži jejímu Havlovi Hávovi dává v pomoc 8 kop v prutě pole v Březovicích a penězích, a Havel Háva manželce své zapisuje věnem 20 kop na svých statcích v Březovicích. 1419. Kniha 1453, 4. a. Johannes Hliwicze et Hawa de Brzezowicz. Nos Vitus Konsselico tunc magister civium, Mathias Columbus, Woyco Wratensis, Johannes Kruz, Petrus Thachowsky, Maczko Sapiens, Matheus balistifex, Nicolaus carnifex, Petrus sutor, Johannes funifex, Niklas faber, consules jurati Albeaquensis civitatis, harum
42 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské rencius plebanus duas sexag. cum viginti grossis pro se tulit, orphani vero id quod resultabat pro se tulerunt, quivis illorum partem ei adjacentem capiendo. Tamen Mathias sutor partem Mauricii fratris sui clerici tunc absentis ad se suscepit. Item pronuncciarunt oc, quod partes hincinde caucionem fidejussoriam ponerent super premissa, ut sint rata ac firma, et quod amodo non moveatur aliqua questio inter partes; et sic orphani pro se et Mauricio clerico statuerunt fidejussorem Weliconem de Catussicz, et Luth statuit Vgkam de ibidem, sub pignore X sexag. gr. Et ad hec ipsi orphani sub alto et basso jure compromiserunt, id est pod naywyssym prawem, predicta inviolabiter observare. Acta sunt hec anno Domini M°CCCCXIX° feria quarta in die s. Lucie in domo Consseliconis. 72. Jan Blaznoch koupil od Maurice Paclíka polnosti ve Spikalech, služebné ke hradu Bezdězi a k Bělé, za 33 kopy. 1419, 28. pros. Kniha 1417, A. 7. a. Mauricius Paczlik et Johannes Blaznoch. Nos Witus dictus Consselik tunc magister civium, Woyco Wratensky, Petrus Ta- chowsky, Maczco Sapiens, Mathias Columbus, Johannes Kruz, Petrus sutor, Matheus balisti- parius, Myksso carnifex, Johannes funifex, Niklas faber et Matheus carnifex, consules et sca- bini Albeaquensis regie civitatis, hoc memoriali libro recognoscimus universis presencia inspecturis, quod Johannes dictus Blaznoch de Spikal emit predia seu agros in villa Spikalech erviles ad castrum Bezdiez et Bielam cum servicio juxta modum aliorum servitorum perti- nentes, aput Mauricium dictum Paczlik pro XXXIII sexag. gr., ita quod prefatus Johannes memorato Mauricio Paczliconi pecunias antedictas pro predictis agris persolvit a principio usque finem plenarie et ex toto, quas quidem pecunias sepefatus Mauricius coram nobis tulit ab ipso Johanne et levavit integraliter cum effectu. Ceterum prescriptus Mauricius Paczlik in primo, secundo vel ultimatim in tercio servitorum judicio debet et debebit coram servitoribus resignare alias otewzdaty sibi Johanni agros memoratos. Item nullus fratrum nec sororum ipsius Mauricii Paczlik debet nec poterit dictum Johannem in prefato foro agrorum pretac- torum aliquatenus impedire, nec quocunque jure molestare ipsum vel heredes suos legittimos. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXIX feria quinta in die sanctorum Innocentum. Item Petrus Pesstal frater Mauricii dedit jus suum Mauricio fratri suo et voluntatem sive assensum coram nobis consulibus suprascriptis, quidquid ipse Mauricius de ipsis prediis dictaverit amodo per ipsum Petrum nulla quescio oriretur &c. 73. Jan Hlivice dceři své Markétě a muži jejímu Havlovi Hávovi dává v pomoc 8 kop v prutě pole v Březovicích a penězích, a Havel Háva manželce své zapisuje věnem 20 kop na svých statcích v Březovicích. 1419. Kniha 1453, 4. a. Johannes Hliwicze et Hawa de Brzezowicz. Nos Vitus Konsselico tunc magister civium, Mathias Columbus, Woyco Wratensis, Johannes Kruz, Petrus Thachowsky, Maczko Sapiens, Matheus balistifex, Nicolaus carnifex, Petrus sutor, Johannes funifex, Niklas faber, consules jurati Albeaquensis civitatis, harum
Strana 43
z let 1419—1420. 43 nostrarum thabularum ad universorum noticiam presentibus et futuris volumus devenire, quod constituti coram nobis personaliter Johannes Hliwicze de Sudomirz, et Gallus dictus Hawa de Brzezowicz, sano corpore maturoque suorum amicorum prehabito consilio, ubi singula vigoris capiunt incrementum, talem mutuo fecerunt inthabulacionem: Quod prefatus Johannes Hliwicze contulit, assignavit et prebuit octo sexag. gr. bonorum argenteorum nomine adiutorii Margarethee nate sue, et Gallo Hawe genero suo ; in quibus quidem octo sexag. gr. prescriptus Hliwicze unam virgam agrorum in villa Brzezowicz, inter Procopii ex una et judicis ibidem parte ex altera, predicte Margarethee filie et Gallo Hawe, pueris et successoribus ipsorum, contulit, exhibuit et ostendit in septem duntaxat sexag. gr.; sed quia una sexagena deffi- ciebat super pecuniam prenominatam, ideo octavam sexagenam gr. ipsi Gallo Hawe et Mar- garethee contorali eius dare et apponere debuit pecunia in parata, quod et fecit inmediate. Non excludendo tamen prescriptam Margaretham a porcione alias od spolku post mortem suam cum ceteris liberis et affinibus suis in bonis et in substancia eius legice devolvendis. Post cuius quidem donacionis effectum mox memoratus Gallus Hawa Margarethee contorali sue pretacte inthabul[av]it et ostendit et prescribsit viginti sexagenas gr. bonorum argen- teorum post mortem suam nomine dotalicii in omnibus et singulis bonis suis mobilibus et inmobilibus ibidem in Brzezowicz ac alias ubicunque fuerint habitis et habendis ; et dum ipsa Margaretha clauserit diem extremum, extunc prehabite viginti sexagene gr. super pueros ipsorum natos juris nomine devolvantur abs cuiusvis hominis in genere aut extra genus inpe- dimento. Actum anno M°CCCC°XIX°. Srovnej níže zápis z roku 1430 č. 81. 74. Nedka zdědila po svém muži třetinu statku v Kluku, 10 dětí zdědilo dvě třetiny; ona vzdává třem synům svou třetinu. 1420, 5. února. Kniha 1453, 46. b. Neda de Kluk. Nos Vitus dictus Consselik tunc magister civium, Maczko Sapiens, Johannes Kruz, Woyco Wratensky, Mathias Columbus, Petrus Thachowsky, Petrus sutor, Matheus balistifex, Johannes funifex, Mikess carnifex, et Niklas faber, consules jurati Albeaquenses regie civitatis, et Petrus dictus Lochowsky tunc judex eiusdem civitatis, harum nostrarum vigore thabularum ad universorum noticiam tam presencium quam futurorum cupimus devenire: Quod constituta coram nobis personaliter honesta matrona Nedka de Kluk, olym Hodkonis, nobis in quatuor scampnis banito et in contestato judicio, trium aliorum vigorem habente, presentibus, sano corpore et animo, cum bona deliberacione dedit, exhibuit et resignavit, dat, exponit et resignat omnia bona sua et omne suum jus in Kluk villa, terciam partem ad eam juste devolutam, Walentino dicto Heress, Wenceslao et Johanni filiis suis, quocunque nomine censeantur, vide- licet curiam cum agris ac cum aliis omnibus mobilibus et inmobilibus; que inquam bona, videlicet tercia pars omnium et singulorum, post mortem Hodkonis conjugis eius ad eam legice devenerunt et sunt devoluta. Pueri vero utriusque sexus erant decem; ad quos due partes
z let 1419—1420. 43 nostrarum thabularum ad universorum noticiam presentibus et futuris volumus devenire, quod constituti coram nobis personaliter Johannes Hliwicze de Sudomirz, et Gallus dictus Hawa de Brzezowicz, sano corpore maturoque suorum amicorum prehabito consilio, ubi singula vigoris capiunt incrementum, talem mutuo fecerunt inthabulacionem: Quod prefatus Johannes Hliwicze contulit, assignavit et prebuit octo sexag. gr. bonorum argenteorum nomine adiutorii Margarethee nate sue, et Gallo Hawe genero suo ; in quibus quidem octo sexag. gr. prescriptus Hliwicze unam virgam agrorum in villa Brzezowicz, inter Procopii ex una et judicis ibidem parte ex altera, predicte Margarethee filie et Gallo Hawe, pueris et successoribus ipsorum, contulit, exhibuit et ostendit in septem duntaxat sexag. gr.; sed quia una sexagena deffi- ciebat super pecuniam prenominatam, ideo octavam sexagenam gr. ipsi Gallo Hawe et Mar- garethee contorali eius dare et apponere debuit pecunia in parata, quod et fecit inmediate. Non excludendo tamen prescriptam Margaretham a porcione alias od spolku post mortem suam cum ceteris liberis et affinibus suis in bonis et in substancia eius legice devolvendis. Post cuius quidem donacionis effectum mox memoratus Gallus Hawa Margarethee contorali sue pretacte inthabul[av]it et ostendit et prescribsit viginti sexagenas gr. bonorum argen- teorum post mortem suam nomine dotalicii in omnibus et singulis bonis suis mobilibus et inmobilibus ibidem in Brzezowicz ac alias ubicunque fuerint habitis et habendis ; et dum ipsa Margaretha clauserit diem extremum, extunc prehabite viginti sexagene gr. super pueros ipsorum natos juris nomine devolvantur abs cuiusvis hominis in genere aut extra genus inpe- dimento. Actum anno M°CCCC°XIX°. Srovnej níže zápis z roku 1430 č. 81. 74. Nedka zdědila po svém muži třetinu statku v Kluku, 10 dětí zdědilo dvě třetiny; ona vzdává třem synům svou třetinu. 1420, 5. února. Kniha 1453, 46. b. Neda de Kluk. Nos Vitus dictus Consselik tunc magister civium, Maczko Sapiens, Johannes Kruz, Woyco Wratensky, Mathias Columbus, Petrus Thachowsky, Petrus sutor, Matheus balistifex, Johannes funifex, Mikess carnifex, et Niklas faber, consules jurati Albeaquenses regie civitatis, et Petrus dictus Lochowsky tunc judex eiusdem civitatis, harum nostrarum vigore thabularum ad universorum noticiam tam presencium quam futurorum cupimus devenire: Quod constituta coram nobis personaliter honesta matrona Nedka de Kluk, olym Hodkonis, nobis in quatuor scampnis banito et in contestato judicio, trium aliorum vigorem habente, presentibus, sano corpore et animo, cum bona deliberacione dedit, exhibuit et resignavit, dat, exponit et resignat omnia bona sua et omne suum jus in Kluk villa, terciam partem ad eam juste devolutam, Walentino dicto Heress, Wenceslao et Johanni filiis suis, quocunque nomine censeantur, vide- licet curiam cum agris ac cum aliis omnibus mobilibus et inmobilibus; que inquam bona, videlicet tercia pars omnium et singulorum, post mortem Hodkonis conjugis eius ad eam legice devenerunt et sunt devoluta. Pueri vero utriusque sexus erant decem; ad quos due partes
Strana 44
44 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské omnium bonorum pertinebant; quorum unusquisque porcionem ad ipsum quemlibet juste et directe pertinentem pleniter tulit et suscepit. Prefata quoque Nedka mater ipsorum terciam partem tantum, ut prefertur, obtinuit; quam filiis suis memoratis inthabulavit, disposuit et ordinavit, ipsos omnino de isdem bonis potentes efficiendo. Hoc tamen adjuncto, quod dicti fratres et filii ipsius prescriptam Nedkam matrem suam debent et retinentur ad vite eius tempora benigne et decenter confovere, a primo ad ultimum, omnia necessaria eidem procurantes. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCC°XX°, feria II. in die s. Agathe. Na listě 43. a. Nikel panifex volens limina ss. Petri et Pauli visitare, omnium suorum bonorum uxori sue Osanne terciam partem condonavit, prout jura civitatis canunt, et duas partes dictorum bonorum pueris suis legitimis condonavit. 75. Matěj Klucký Janu Bačkovi prodává půl statku v Sudoměři s půldevátým prutem polí na 3 nivách za 60 kop. 1420, 6. ún. Kniha 1417, A. 7. b. Mathias de Kluk cum Johanne Baczcone. Nos Witus Consselik tunc magister civium, Maczco Sapiens, Woyco Wratensky, Petrus Tachowsky, Johannes Cružz, Miksso carnifex, Mathuss balistiparius, Johannes funifex, Mathias Columbus, Petrus sutor, Mates carnifex, et Niklas faber, jurati consules civitatis pre- tuite, tenore presencium singulis cupimus fore notum : Quod Mathias de Kluk cum Johanne Baczcone de Sudomirz talem inter se fecerunt condicionem, ita quod Mathias prefatus vendidit medietatem domus seu curie in Sudomyrz cum VIIII/2 virga agrorum Johanni dicto Baczek et Elisabeth conjugi sue pro LX sexag. gr. super terminos infrascriptos: Primo in carnisprivio proximo XV sex. dare ac solvere tenetur, et post hoc adveniente festo s. Georgii de proximo ab eodem die et festo legittime computando in uno integro anno iterum XV sex. gr., et sic Johannes Baczek prenominatus solvet Mathie omni die et festo Georgii per XV sex. gr. usque ad explecionem summe memorate. Item pretactus Mathias vendidit Johanni eodem jure, quo solus tenuit et possedit, nichil juris penitus sibi in dictis bonis reservando quoquo [modo]; et circa secunde posicionis seu solucionis terminum prescriptarum pecuniarum dictus Mathias prescripta bona Johanni debet et tenetur resignare. Item prescriptus Mathias habere debet omnes et singulas annonas seu segetes super yemalia seminatas anno de presenti; et ibidem in curia poterit, debet et valebit hinc et festum s. Georgii nullo contradicente residere, et post illa novalia quocunque voluerit, poterit et valebit abducere una cum pabulo equorum; sed de anno presenti omnia stramina ibidem relinquere tenetur. Quarum virgarum agri siti sunt et protenduntur videlicet tres virge na Hlywicziech, quatuor virge penes aliis ipsius Johannis virgis quatuor, et I cum dimidia virga in angulis alias na Kutech se extendunt. Que quidem predia Mathias sepefatus Johanni exbrigare ac expiare tenetur ad annum et diem contra quempiam hominem qualibet abs renitencia et rancore. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXX° feria tercia in die s. Dorothee.
44 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské omnium bonorum pertinebant; quorum unusquisque porcionem ad ipsum quemlibet juste et directe pertinentem pleniter tulit et suscepit. Prefata quoque Nedka mater ipsorum terciam partem tantum, ut prefertur, obtinuit; quam filiis suis memoratis inthabulavit, disposuit et ordinavit, ipsos omnino de isdem bonis potentes efficiendo. Hoc tamen adjuncto, quod dicti fratres et filii ipsius prescriptam Nedkam matrem suam debent et retinentur ad vite eius tempora benigne et decenter confovere, a primo ad ultimum, omnia necessaria eidem procurantes. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCC°XX°, feria II. in die s. Agathe. Na listě 43. a. Nikel panifex volens limina ss. Petri et Pauli visitare, omnium suorum bonorum uxori sue Osanne terciam partem condonavit, prout jura civitatis canunt, et duas partes dictorum bonorum pueris suis legitimis condonavit. 75. Matěj Klucký Janu Bačkovi prodává půl statku v Sudoměři s půldevátým prutem polí na 3 nivách za 60 kop. 1420, 6. ún. Kniha 1417, A. 7. b. Mathias de Kluk cum Johanne Baczcone. Nos Witus Consselik tunc magister civium, Maczco Sapiens, Woyco Wratensky, Petrus Tachowsky, Johannes Cružz, Miksso carnifex, Mathuss balistiparius, Johannes funifex, Mathias Columbus, Petrus sutor, Mates carnifex, et Niklas faber, jurati consules civitatis pre- tuite, tenore presencium singulis cupimus fore notum : Quod Mathias de Kluk cum Johanne Baczcone de Sudomirz talem inter se fecerunt condicionem, ita quod Mathias prefatus vendidit medietatem domus seu curie in Sudomyrz cum VIIII/2 virga agrorum Johanni dicto Baczek et Elisabeth conjugi sue pro LX sexag. gr. super terminos infrascriptos: Primo in carnisprivio proximo XV sex. dare ac solvere tenetur, et post hoc adveniente festo s. Georgii de proximo ab eodem die et festo legittime computando in uno integro anno iterum XV sex. gr., et sic Johannes Baczek prenominatus solvet Mathie omni die et festo Georgii per XV sex. gr. usque ad explecionem summe memorate. Item pretactus Mathias vendidit Johanni eodem jure, quo solus tenuit et possedit, nichil juris penitus sibi in dictis bonis reservando quoquo [modo]; et circa secunde posicionis seu solucionis terminum prescriptarum pecuniarum dictus Mathias prescripta bona Johanni debet et tenetur resignare. Item prescriptus Mathias habere debet omnes et singulas annonas seu segetes super yemalia seminatas anno de presenti; et ibidem in curia poterit, debet et valebit hinc et festum s. Georgii nullo contradicente residere, et post illa novalia quocunque voluerit, poterit et valebit abducere una cum pabulo equorum; sed de anno presenti omnia stramina ibidem relinquere tenetur. Quarum virgarum agri siti sunt et protenduntur videlicet tres virge na Hlywicziech, quatuor virge penes aliis ipsius Johannis virgis quatuor, et I cum dimidia virga in angulis alias na Kutech se extendunt. Que quidem predia Mathias sepefatus Johanni exbrigare ac expiare tenetur ad annum et diem contra quempiam hominem qualibet abs renitencia et rancore. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXX° feria tercia in die s. Dorothee.
Strana 45
z roku 1420. 45 76 Magdalena z Besedic odříká se statku svého bratra Víta Konšelíka; a zároveň její dvě vdané dcery, vzavše po 9 kopách, odříkají se statku matčina a otčímova v Besedicích. 1420, 30. srpna. Kniha 1453, 40. b. Magdalena soror Viti Consselikonis, Anka et Katherina. Nos Vitus Consselik tunc magister civium, Paulus Brzezka, Wogek, Petrus Thacho- wyensis, Petrus Mysska, Ssymra literatus, Nicolaus Hadek, Mathias Columbus, Johannes funifex, Duchko faber, Johannes Huba, et Mates carnifex, harum nostrarum vigore thabularum profitemur universis evidenter, quod constituta coram nobis personaliter Magdalena de Bes- sedicz, soror Viti dicti Konsselik germana, asseruit et publice recognovit, nullam omnino porcionem in bonis mobilibus et inmobilibus cum Vito fratre suo suprascripto se habere, sed totaliter justam ac veram divisionem seu porcionem ipsam concernentem pro se tulit et sus- cepit; adjungens prefata Magdalena, nunquam bona fratris sui prenominati inpedire quovis modo temporibus eviternis, nullo jure mediante. Item memorata Magdalena bona fruens corporis sospitate, veniens in medio nostrum, amicorum suorum freta consilio, sequestravit et divisit a se Ankam Mauricii et Kaczkam Mathie funificis conjuges, filias suas dilectas, cuilibet ipsarum per IX sexagenas gr. dando; ubi mox pretacte Anka et Kaczka, sorores uterine, prefatis pecuniis a matre sua perceptis et levatis, a dictis bonis in Bessedicz ac alias ubicunque habitis et habendis, mobilibus et inmobilibus, abrenunciaverunt et abdicarunt, alias odrzekli se, nil porcionis in eiusdem [sic] bonis se habere, nec aliquam comparciam, alias spolku, cum pueris ex Martino vitrico ipsarum et Magdalena genitis ac gignendis obtinere, nullo jure mediante, sed tantum ex gracia speciali. Acta sunt hec anno D. M°CCCC XX°, feria sexta ante Egidij. 77. Mikuláš někdy z Chotětova od kněze Jana Křížova koupil statek půllánový v Chotětově sobě, svým 5 synům a jich dětem. 1420, 25. září. Kniha 1453, 37. b. Nicolaus de Chotyetow emit agros filiis suis ibidem in villa. Nos Vitus Consselico tunc magister civium, Johannes Huba, Ssymra, Petrus Thachowyensis, Petrus Mysska, Woyko, Paulus Brzezka, Johannes funifex, Nicolaus Hadek, Mathyas Columbus, Duchco faber, et Mathias alias Mates carnifex, consules et jurati Albeaquensis regie civitatis tunc constituti, harum nostrarum vigore thabularum recog- noscimus publice universis presentibus ac futuris, quod Nicolaus olym de Chotietow emit et persolvit curiam seu sesionem cum medio menso sive laneo agrorum ibidem in Chotyetow regia villa, inter Symonis ex una, et Johannis parte ex altera sitorum, aput Johannem pre- sbyterum olym Crucis ibidem filium, sibi necnon filiis suis infrascriptis legitimis, videlicet Johanni, Mathie, Mikssoni, Petro et Cruci, fratribus germanis, ac eorum liberis et heredibus eorum, natis atque nascendis, ita quod hii omnes et singuli fratres germani in hiis, scilicet curia et agris suprascriptis, unanimem et equalem habeant porcionem, nullus illorum extra veram ac justam sortem seu porcionem magis vel minus inquirendo. Acta sunt hec anno D. milesimo quadringentesimo vicesimo, feria quarta ante festum s. Venceslai martyris gloriosi.
z roku 1420. 45 76 Magdalena z Besedic odříká se statku svého bratra Víta Konšelíka; a zároveň její dvě vdané dcery, vzavše po 9 kopách, odříkají se statku matčina a otčímova v Besedicích. 1420, 30. srpna. Kniha 1453, 40. b. Magdalena soror Viti Consselikonis, Anka et Katherina. Nos Vitus Consselik tunc magister civium, Paulus Brzezka, Wogek, Petrus Thacho- wyensis, Petrus Mysska, Ssymra literatus, Nicolaus Hadek, Mathias Columbus, Johannes funifex, Duchko faber, Johannes Huba, et Mates carnifex, harum nostrarum vigore thabularum profitemur universis evidenter, quod constituta coram nobis personaliter Magdalena de Bes- sedicz, soror Viti dicti Konsselik germana, asseruit et publice recognovit, nullam omnino porcionem in bonis mobilibus et inmobilibus cum Vito fratre suo suprascripto se habere, sed totaliter justam ac veram divisionem seu porcionem ipsam concernentem pro se tulit et sus- cepit; adjungens prefata Magdalena, nunquam bona fratris sui prenominati inpedire quovis modo temporibus eviternis, nullo jure mediante. Item memorata Magdalena bona fruens corporis sospitate, veniens in medio nostrum, amicorum suorum freta consilio, sequestravit et divisit a se Ankam Mauricii et Kaczkam Mathie funificis conjuges, filias suas dilectas, cuilibet ipsarum per IX sexagenas gr. dando; ubi mox pretacte Anka et Kaczka, sorores uterine, prefatis pecuniis a matre sua perceptis et levatis, a dictis bonis in Bessedicz ac alias ubicunque habitis et habendis, mobilibus et inmobilibus, abrenunciaverunt et abdicarunt, alias odrzekli se, nil porcionis in eiusdem [sic] bonis se habere, nec aliquam comparciam, alias spolku, cum pueris ex Martino vitrico ipsarum et Magdalena genitis ac gignendis obtinere, nullo jure mediante, sed tantum ex gracia speciali. Acta sunt hec anno D. M°CCCC XX°, feria sexta ante Egidij. 77. Mikuláš někdy z Chotětova od kněze Jana Křížova koupil statek půllánový v Chotětově sobě, svým 5 synům a jich dětem. 1420, 25. září. Kniha 1453, 37. b. Nicolaus de Chotyetow emit agros filiis suis ibidem in villa. Nos Vitus Consselico tunc magister civium, Johannes Huba, Ssymra, Petrus Thachowyensis, Petrus Mysska, Woyko, Paulus Brzezka, Johannes funifex, Nicolaus Hadek, Mathyas Columbus, Duchco faber, et Mathias alias Mates carnifex, consules et jurati Albeaquensis regie civitatis tunc constituti, harum nostrarum vigore thabularum recog- noscimus publice universis presentibus ac futuris, quod Nicolaus olym de Chotietow emit et persolvit curiam seu sesionem cum medio menso sive laneo agrorum ibidem in Chotyetow regia villa, inter Symonis ex una, et Johannis parte ex altera sitorum, aput Johannem pre- sbyterum olym Crucis ibidem filium, sibi necnon filiis suis infrascriptis legitimis, videlicet Johanni, Mathie, Mikssoni, Petro et Cruci, fratribus germanis, ac eorum liberis et heredibus eorum, natis atque nascendis, ita quod hii omnes et singuli fratres germani in hiis, scilicet curia et agris suprascriptis, unanimem et equalem habeant porcionem, nullus illorum extra veram ac justam sortem seu porcionem magis vel minus inquirendo. Acta sunt hec anno D. milesimo quadringentesimo vicesimo, feria quarta ante festum s. Venceslai martyris gloriosi.
Strana 46
46 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 78. Obec Bělská vypůjčila si 10 kop gr. peněz sirotčích, jež dala králi Sigmundovi za poctu. 1421, 17. ledna. Kniha 1417, E. 8. b. Anno Domini M°IIIICXXI°, signatur percepcio pecunie orphanorum Mathie mercatoris tristis memorie. Communitas Albeaquensis civitatis. Nos Witco Consselik tunc tempore magister civium, Paulus Brziezka, Mathias Co- lumbus, Woyco, Johannes Huba, Petrus Mysska, Duchco faber, Petrus Tachowiensis, Nicolaus Hadek, Ssimra, Johannes funifex, Mates carnifex, consules jurati, et Johannes Knyezek, Pe- terka, Maczko Sapiens, et Johannes Cussik, ex parte tocius communitatis additi et electi, qui in unum congregati ita decrevimus, omnibus et singulis viventibus et victuris presentibus re- cognoscentes, quod nos omnes cum bona deliberacione, maturo prehabito consilio, percepimus et tulimus decem sexagenas grossorum super totam civitatem seu communitatem pecunie orphanorum olym Mathie vectoris tristis memorie. Quas quidem pecunias pro honorancia, alias za pocztu, serenissimo domino Sigismundo regi, domino nostro graciosissimo, dedimus ac exposuimus inmediate. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCCXXI°, feria sexta in die s. Anthonii. 79. Pešek ze Sudoměře se ženou dělají poslední vůli: z pěti dětí dvě vdané dcery dostanou po 6 kopách, ostatek statku rozdělí se rovným dílem mezi všechny děti, dva syny a tři dcery. 1421, 13. čna. Kniha 1417, A. 9. a. Pessek et Duora conthoralis sua de Sudomirz. Nos Petrus dictus Tachowsky pro tunc magister civium, Vitko Consselik, Mathias Columbus, Paulus Brziezka, Woyco Wratensky, Johannes Huba, Ssymra, Petrus Mysska, Duchco faber, Nicolaus Hadek, Johannes funifex, et Mathes carnifex, consules jurati in Alba- aqua regia civitate, ad noticiam singulorum tam presencium quam futurorum presentibus cupimus devenire: Quod Pessco de Sudomirz et cum sua conthorali legittima dicta Duora, veniens coram nobis pleno in consilio, corpore sano, propria benivolencia et bona deliberacione, una cum duobus filiis suis, videlicet Paulo de Krasnawes et Gilcone de Sudomirz, intabulavit seu libris nostris civilibus inscripsit omnia bona sua temporalia, mobilia et immobilia, que post mortem suam et conthoralis sue residua extiterint, filiis et filiabus suis fore simul di- videnda equaliter; hoc tamen excluso, quod primum ipsi filii et filia una, videlicet Petra de Sudomirz Johannis dicti Nyemecz legittima conthoralis, dent et persolvant ex illa substancia, boemice z toho statku, Ludmille Johannis dicti Tupecz conthorali de Brzezowicz sorori sue sex sexagenas grossorum, et alteri sorori sue Ancze Johannis dicti Jess conthorali de Kluk tantum, videlicet sex sexagenas gr. Postes vero ipsi duo fratres suprascripti Paulus et Gilco totalem substanciam, que superfuerit, sit multum vel parum, equaliter inter se dividant cum sororibus suis tribus suprascriptis, videlicet Ludmilla, Anka et Petra, omni absque contro- versia et lite. Et hec intabulacio debet postea intitulari sive inscribi libro civili vero, quia
46 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 78. Obec Bělská vypůjčila si 10 kop gr. peněz sirotčích, jež dala králi Sigmundovi za poctu. 1421, 17. ledna. Kniha 1417, E. 8. b. Anno Domini M°IIIICXXI°, signatur percepcio pecunie orphanorum Mathie mercatoris tristis memorie. Communitas Albeaquensis civitatis. Nos Witco Consselik tunc tempore magister civium, Paulus Brziezka, Mathias Co- lumbus, Woyco, Johannes Huba, Petrus Mysska, Duchco faber, Petrus Tachowiensis, Nicolaus Hadek, Ssimra, Johannes funifex, Mates carnifex, consules jurati, et Johannes Knyezek, Pe- terka, Maczko Sapiens, et Johannes Cussik, ex parte tocius communitatis additi et electi, qui in unum congregati ita decrevimus, omnibus et singulis viventibus et victuris presentibus re- cognoscentes, quod nos omnes cum bona deliberacione, maturo prehabito consilio, percepimus et tulimus decem sexagenas grossorum super totam civitatem seu communitatem pecunie orphanorum olym Mathie vectoris tristis memorie. Quas quidem pecunias pro honorancia, alias za pocztu, serenissimo domino Sigismundo regi, domino nostro graciosissimo, dedimus ac exposuimus inmediate. Acta sunt hec anno Domini millesimo CCCCXXI°, feria sexta in die s. Anthonii. 79. Pešek ze Sudoměře se ženou dělají poslední vůli: z pěti dětí dvě vdané dcery dostanou po 6 kopách, ostatek statku rozdělí se rovným dílem mezi všechny děti, dva syny a tři dcery. 1421, 13. čna. Kniha 1417, A. 9. a. Pessek et Duora conthoralis sua de Sudomirz. Nos Petrus dictus Tachowsky pro tunc magister civium, Vitko Consselik, Mathias Columbus, Paulus Brziezka, Woyco Wratensky, Johannes Huba, Ssymra, Petrus Mysska, Duchco faber, Nicolaus Hadek, Johannes funifex, et Mathes carnifex, consules jurati in Alba- aqua regia civitate, ad noticiam singulorum tam presencium quam futurorum presentibus cupimus devenire: Quod Pessco de Sudomirz et cum sua conthorali legittima dicta Duora, veniens coram nobis pleno in consilio, corpore sano, propria benivolencia et bona deliberacione, una cum duobus filiis suis, videlicet Paulo de Krasnawes et Gilcone de Sudomirz, intabulavit seu libris nostris civilibus inscripsit omnia bona sua temporalia, mobilia et immobilia, que post mortem suam et conthoralis sue residua extiterint, filiis et filiabus suis fore simul di- videnda equaliter; hoc tamen excluso, quod primum ipsi filii et filia una, videlicet Petra de Sudomirz Johannis dicti Nyemecz legittima conthoralis, dent et persolvant ex illa substancia, boemice z toho statku, Ludmille Johannis dicti Tupecz conthorali de Brzezowicz sorori sue sex sexagenas grossorum, et alteri sorori sue Ancze Johannis dicti Jess conthorali de Kluk tantum, videlicet sex sexagenas gr. Postes vero ipsi duo fratres suprascripti Paulus et Gilco totalem substanciam, que superfuerit, sit multum vel parum, equaliter inter se dividant cum sororibus suis tribus suprascriptis, videlicet Ludmilla, Anka et Petra, omni absque contro- versia et lite. Et hec intabulacio debet postea intitulari sive inscribi libro civili vero, quia
Strana 47
z let 1421—1436. 47 ste liber dicitur memorialis. Hec acta sunt anno Domini M'CCCCOXXI° currente feria sexta ante festum s. Viti, pleno in consilio in pretorio civili. Tento list jest v té knize první psaný druhou rukou; první zapisovatel do té doby byl Petrus rector scole et notarius civitatis. 80. Jíra obdržev půl kopy od Šimona provazníka, muže své báby, jest vypokojen. 1429. Kniha 1417, A. 9. b. Anno Domini M'CCCC XXIX. Šimon provazník s Jírú vnukem. My Petřík švec purgmistr v ty časy, Vítek Konšelík, Šimon kovář, Mařík Sstiawa, Matěj švec, Pytansky pekař, Matěj Holub, Rumpolt, Petr Tachovský, Michal hokynář, Jan czyessyerz, Bartl súkenník, konšelé a přísěžní města Bělé královstvie a bratrzského sirotkóv v držění, vyznáváme obecně přěde všěmi, že Šimon provazník přistúpil přěd nás s Jírú s vnukem jeho ženy dřevnie, že Jíra svrchupsaný vzav pól kopy od Šimona provazníka svrchupsa- ného, mocně odřieká sě všeho toho, oč jest stál, a má ho věčně s pokojem nechati i jeho budúcích. Tento list jest nejstarší zápis, jenž učiněn jest v té knize jazykem českým. Ukazuje mezi jiným, že město Bělá po vydobytí svém skrze Jana Roháče (1426 ve květnu) zůstávalo některý čas v moci Sirotků. Jmena konšelů jsou dílem táž, kteráž se vyskytají také dříve před r. 1421; není teda pravda, co stojí v Pa- mátkách arch. VI. 145, jakoby byl Roháč, vzav město útokem, obyvatelstvo mužské povražditi dal. Srovnej Palackého Děj. husitské II. 255, Tomkův Děj. Pražský IV. 346. 81. Markéta Hávová z Březovic prodala bratrovi svému Jankovi a sestře Mařce svůj díl po otci Janovi Hlivicovi. 1430. Kniha 1453, 4. a. Margaretha de Sudomirz contoralis Hawe de Brzezowicz. My Vítek Konšelík purgmistr té chvíle, Vojek, Jeník, Petr Thachowský, Němček, Kříž, Pur- karth, Barthoš řezník, Vygka, Nechvíle, Matěj Holub a Ruoth, konšelé přísežní, vyznáváme nynějšiem i budúcím, že předstúpivši před nás v plné právo poctivá paní Markleta Hávová z Březovic, i vyznala jest osobně a dobrovolně, že prodala jest Jankovi bratru svému a synu nebožce Hlivicovu, a Mařce sestře jeho, vešken diel a nápad po nebožci Janovi Hlivicovi otci svém, což na ni bylo spadlo; a to jí úplně a docela zaplaceno; a jim to mocně a dobrovolně před plným právem vzdala, před Maříczkem purgrabí] Bezdězským, na tom sobě nic nepozuosta- vujíc, ani svým budúcím, za ten vešken swuoig diel a spolek, což jest [v] svrchupsaném zápise zapsáno. A to proto se zápisem nehýbe, aby skrze to hnutie věnu jejiemu k škodě nebylo. Anno Domini &c XXX°. Poslední slova vztahují se na zápis Jana Hlivice a Havla Hávy z roku 1419 č. 73. 82. Václav Buben z Chotětova Lídě dceři sestřině a manželu jejímu dává poloulání s domem v Chotětově za podíl. 1436, 29. list. Kniha 1453, 41. a. Wenceslaus dictus Buben. Nos Mathias magister civium, Wenceslaus Kruh, Petrus Thachowsky, Petrus faber, Crux, Jenik, Mauricius Sstiawa, Symon faber, Maczek sartor, Budek, Johannes cziessierz, et
z let 1421—1436. 47 ste liber dicitur memorialis. Hec acta sunt anno Domini M'CCCCOXXI° currente feria sexta ante festum s. Viti, pleno in consilio in pretorio civili. Tento list jest v té knize první psaný druhou rukou; první zapisovatel do té doby byl Petrus rector scole et notarius civitatis. 80. Jíra obdržev půl kopy od Šimona provazníka, muže své báby, jest vypokojen. 1429. Kniha 1417, A. 9. b. Anno Domini M'CCCC XXIX. Šimon provazník s Jírú vnukem. My Petřík švec purgmistr v ty časy, Vítek Konšelík, Šimon kovář, Mařík Sstiawa, Matěj švec, Pytansky pekař, Matěj Holub, Rumpolt, Petr Tachovský, Michal hokynář, Jan czyessyerz, Bartl súkenník, konšelé a přísěžní města Bělé královstvie a bratrzského sirotkóv v držění, vyznáváme obecně přěde všěmi, že Šimon provazník přistúpil přěd nás s Jírú s vnukem jeho ženy dřevnie, že Jíra svrchupsaný vzav pól kopy od Šimona provazníka svrchupsa- ného, mocně odřieká sě všeho toho, oč jest stál, a má ho věčně s pokojem nechati i jeho budúcích. Tento list jest nejstarší zápis, jenž učiněn jest v té knize jazykem českým. Ukazuje mezi jiným, že město Bělá po vydobytí svém skrze Jana Roháče (1426 ve květnu) zůstávalo některý čas v moci Sirotků. Jmena konšelů jsou dílem táž, kteráž se vyskytají také dříve před r. 1421; není teda pravda, co stojí v Pa- mátkách arch. VI. 145, jakoby byl Roháč, vzav město útokem, obyvatelstvo mužské povražditi dal. Srovnej Palackého Děj. husitské II. 255, Tomkův Děj. Pražský IV. 346. 81. Markéta Hávová z Březovic prodala bratrovi svému Jankovi a sestře Mařce svůj díl po otci Janovi Hlivicovi. 1430. Kniha 1453, 4. a. Margaretha de Sudomirz contoralis Hawe de Brzezowicz. My Vítek Konšelík purgmistr té chvíle, Vojek, Jeník, Petr Thachowský, Němček, Kříž, Pur- karth, Barthoš řezník, Vygka, Nechvíle, Matěj Holub a Ruoth, konšelé přísežní, vyznáváme nynějšiem i budúcím, že předstúpivši před nás v plné právo poctivá paní Markleta Hávová z Březovic, i vyznala jest osobně a dobrovolně, že prodala jest Jankovi bratru svému a synu nebožce Hlivicovu, a Mařce sestře jeho, vešken diel a nápad po nebožci Janovi Hlivicovi otci svém, což na ni bylo spadlo; a to jí úplně a docela zaplaceno; a jim to mocně a dobrovolně před plným právem vzdala, před Maříczkem purgrabí] Bezdězským, na tom sobě nic nepozuosta- vujíc, ani svým budúcím, za ten vešken swuoig diel a spolek, což jest [v] svrchupsaném zápise zapsáno. A to proto se zápisem nehýbe, aby skrze to hnutie věnu jejiemu k škodě nebylo. Anno Domini &c XXX°. Poslední slova vztahují se na zápis Jana Hlivice a Havla Hávy z roku 1419 č. 73. 82. Václav Buben z Chotětova Lídě dceři sestřině a manželu jejímu dává poloulání s domem v Chotětově za podíl. 1436, 29. list. Kniha 1453, 41. a. Wenceslaus dictus Buben. Nos Mathias magister civium, Wenceslaus Kruh, Petrus Thachowsky, Petrus faber, Crux, Jenik, Mauricius Sstiawa, Symon faber, Maczek sartor, Budek, Johannes cziessierz, et
Strana 48
48 Mauricius faber, consules jurati Albeaquensis civitatis regie, tenore presencium recognoscimus universis presencia inspecturis, quia constitutus personaliter coram nobis discretus vir Wen- ceslaus dictus Buben de Chotyetow, banito et contestato in judicio, ubi paria et magis ardua plenum jus sorciuntur, talem sibi fore fecit inthabulacionem: Quod dedit et contulit et assi- gnavit Lide sororine sue, Jesskoni marito suo atque suis futuris heredibus, medium mansum sive laneum una cum domo ibi in Chotietow sita. Qui quidem medius laneus jacet inter metas Othmaronis ex una, et juxta metas Janeczkonis parte ex altera. Quibus prenominatis prediis venditis pariter et benivole datis, prefatus Buben abdicavit eos, alias odswiedczyl, omnes et singulos prescriptos a se et sua substancia atque suis legitimis heredibus perpetue et eviterne, ita quod nullo jure mediante ipsi ad eum respicere debent quoquo modo. Et pre- fatus Buben sibi suisque pueris legitimis et heredibus futuris reliquit et inthabulavit ad pre- sencia domum in Chotyetow, medium alterum laneum cum media quarta prediorum pro vera atque justa sua hereditate, nullo modo in genere aut extra genus inpetente. Que omnia et singula prenominati cognati sui gratanter ab eo susceperunt. Acta sunt hec anno Domini milesimo CCCC°XXXVI°, feria quinta in vigilia s. Andree apostoli. Srovnej zápis 1406, 3. září č. 47, při němž datum 9. září jest chybné. 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 83. Jana Herjánka vzdává po své smrti sestřenci svému Mikšovi tři čtvrtlány na dvou nivách v Chotětově s domem. 1436, 29. list. Kniha 1453, 41. b. Jana řečená Heryanka z Chotětova. My Matyáš purgmistr té chvíle, Václav Kruh, Petr Thachowský, Petr kovář, Kříž, Jeník, Macek krajčí, Mařík Šťáva, Šimon kovář, Budek, Jan čěšieř, a Mařík kovář, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpivši před naše plné právo v za- hájeném súdě poctivá žena paní Jana řečená Heryanka, s dobrým rozmyslem a s gitrnim [sic] potazem, dobrovolně, jsúci sebe dobřě mocna, i vzdala Mikšovi sestřenci svému tři čtvrti role, kteráž leží, jedna čtvrt vedle mezí Mikšových s jedné, a vedle mezi Heraufovy z druhé strany, a dvě čtvrti, kteréž ležie v Nivách, i s domem v Chotětově, i se vším nábytkem, kterýž by koli mohl jmenován býti, po své smrti. To sobě vymieňujíc, že v tom svrchupsaném statku má mocná hospodyně do své smrti býti, a na tom jí ižádný nemá překážeti. Kteréžto všecky svrchupsané věci svrchupsanému Mikšovi i jeho budúcím mocně po své smrti vzdává a mocna činí, tak aby na tom statku svrchupsanému Mikšěvi žádný z jiných přátel nepřekážel. Jenž psáno jest anno Domini M°CCCC°XXXVI°, in vigilia Andree apostoli Domini gloriosi. 84. Petr Tachovský jest opatrovníkem peněz sirotků Pánkových z Oken, jejichž matka se podruhé vdala za Janka; 1437 Petr se vykazuje, že již vydal všechny peníze těch sirotkův na potřeby hospodářské. 1436, 1437. Kniha 1417, A. 16. a. [A. 16. a.] My Matyáš purgmistr, Václav Kruh, Petr Tachovský, Kříž, Petr kovář, Šimon kovář, Mařík Šťáva, Budek, Macek krejčí, Jan češieř, Jeník a Mařík kovář, vyznávámy nynějším i budúcím, že předstúpivše přěd nás poctivý muž Janek z Oken s paní Barború
48 Mauricius faber, consules jurati Albeaquensis civitatis regie, tenore presencium recognoscimus universis presencia inspecturis, quia constitutus personaliter coram nobis discretus vir Wen- ceslaus dictus Buben de Chotyetow, banito et contestato in judicio, ubi paria et magis ardua plenum jus sorciuntur, talem sibi fore fecit inthabulacionem: Quod dedit et contulit et assi- gnavit Lide sororine sue, Jesskoni marito suo atque suis futuris heredibus, medium mansum sive laneum una cum domo ibi in Chotietow sita. Qui quidem medius laneus jacet inter metas Othmaronis ex una, et juxta metas Janeczkonis parte ex altera. Quibus prenominatis prediis venditis pariter et benivole datis, prefatus Buben abdicavit eos, alias odswiedczyl, omnes et singulos prescriptos a se et sua substancia atque suis legitimis heredibus perpetue et eviterne, ita quod nullo jure mediante ipsi ad eum respicere debent quoquo modo. Et pre- fatus Buben sibi suisque pueris legitimis et heredibus futuris reliquit et inthabulavit ad pre- sencia domum in Chotyetow, medium alterum laneum cum media quarta prediorum pro vera atque justa sua hereditate, nullo modo in genere aut extra genus inpetente. Que omnia et singula prenominati cognati sui gratanter ab eo susceperunt. Acta sunt hec anno Domini milesimo CCCC°XXXVI°, feria quinta in vigilia s. Andree apostoli. Srovnej zápis 1406, 3. září č. 47, při němž datum 9. září jest chybné. 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 83. Jana Herjánka vzdává po své smrti sestřenci svému Mikšovi tři čtvrtlány na dvou nivách v Chotětově s domem. 1436, 29. list. Kniha 1453, 41. b. Jana řečená Heryanka z Chotětova. My Matyáš purgmistr té chvíle, Václav Kruh, Petr Thachowský, Petr kovář, Kříž, Jeník, Macek krajčí, Mařík Šťáva, Šimon kovář, Budek, Jan čěšieř, a Mařík kovář, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpivši před naše plné právo v za- hájeném súdě poctivá žena paní Jana řečená Heryanka, s dobrým rozmyslem a s gitrnim [sic] potazem, dobrovolně, jsúci sebe dobřě mocna, i vzdala Mikšovi sestřenci svému tři čtvrti role, kteráž leží, jedna čtvrt vedle mezí Mikšových s jedné, a vedle mezi Heraufovy z druhé strany, a dvě čtvrti, kteréž ležie v Nivách, i s domem v Chotětově, i se vším nábytkem, kterýž by koli mohl jmenován býti, po své smrti. To sobě vymieňujíc, že v tom svrchupsaném statku má mocná hospodyně do své smrti býti, a na tom jí ižádný nemá překážeti. Kteréžto všecky svrchupsané věci svrchupsanému Mikšovi i jeho budúcím mocně po své smrti vzdává a mocna činí, tak aby na tom statku svrchupsanému Mikšěvi žádný z jiných přátel nepřekážel. Jenž psáno jest anno Domini M°CCCC°XXXVI°, in vigilia Andree apostoli Domini gloriosi. 84. Petr Tachovský jest opatrovníkem peněz sirotků Pánkových z Oken, jejichž matka se podruhé vdala za Janka; 1437 Petr se vykazuje, že již vydal všechny peníze těch sirotkův na potřeby hospodářské. 1436, 1437. Kniha 1417, A. 16. a. [A. 16. a.] My Matyáš purgmistr, Václav Kruh, Petr Tachovský, Kříž, Petr kovář, Šimon kovář, Mařík Šťáva, Budek, Macek krejčí, Jan češieř, Jeník a Mařík kovář, vyznávámy nynějším i budúcím, že předstúpivše přěd nás poctivý muž Janek z Oken s paní Barború
Strana 49
z let 1436—1437. 49 manželkú svú, a Petr Tachovský spolusúsěd a přísěžný náš, takové paměti vkladu žádali jsú: Najprve že taká smlúva stala sě jest mezi nimi: že svrchu psaný Janek z Oken s paní Barború manželkú svú nemají nic vzieti z toho statku nebožce Pánka z Oken i od těch si- rotkův, než jedno pět kop gr., rozdielně, jednu kopu hned, a od těchto vánoc nynie přišlých v rocě čtyry kopy gr.; a když to vyberú Janek svrchu psaný s svú manželkú svrchupsanú, nemají tu nic viece jmieti. A za ty svrchupsané peniezě rukojmie jsú Petr Tachovský, Rehoř z Luk, Kříž a Vaněk Chřípek z Bělé. [Ten zápis křížem přeškrtnut a připsáno:] Splněno jest. Toto však sobě vymienili: že svrchupsaná paní Barbora, manželka již psaného Janka z Oken, poostavila svým dětem a sirotkóm nebožce Pánka desět kop gr., jestliže by živy jsúce, své moci došly, aby to při nich zóstalo; pakliby Buoh jich neuchoval dřieve, než by své moci došly, aby těch kop desět zasě na ni spadlo. A ten zápis stal sě anno Dom. mill.“ CCCCXXXVI° feria II ante festum s. Barbare virg. [To přeškrtáno mnohými čarami, a při- psáno:] Proto wymassano gest, že vo to konečná smlúva vo to jest za purkmistra Maříka. [A. 17. b.] My Mařík Šťáva purgmistr té chvíle, Petr Tachovský, Matyáš, Gienyk, Vaněk Chřípek, Šimon kovář, Kříž vozataj, Petr kovář, Jan čěšieř, Václav Kruh, Macek krajčí, a Mařík kovář, konšelé přísěžní města Bělé, vyznávámy nynějším i budúcím, že přišed přěd nás Petr Tachovský súsěd náš, takové paměti sobě žádal jest, a zvláště o sirotky nebožce Pánkovy z Oken, což jest jim a za ně vydal ku potřěbě jich, a jich mateři paní Barbořě, z těch ze všěch peněz, což jemu bylo dáno schovati k věrné rucě: Item najprve dal nebožce Pánkové 11/2 kopy gr., ještož gie byli zagieli dobytek na Bergšten, dřieve než sě byla vdala. Item též Pánkové dal VI kop gr., za kteréž peniezě vyplacovala své dědictvie v Luštěnicích i s Jankem mužem svým, a ty peniezě vzala na své věno. Item Pánkové též vydal I kopu gr., ještož za ni vyplatili krávu na Bergšt[ein]. Item nebožce Pánkovým sirotkóm dal za dva koně III/2 kopy gr. na podzim. Item z gyara dal za tři koně, za kolo okované a za hřěby branné týmž sirotkóm VI kop gr. Item Štěchovi a Maříkovi z Obory ot sěkánie sěna za sirotky dal XL gr. Item žencěm za ztravu, jakož žěli (zieli) v Oknech, 1 1/2 kopy gr. sirotkóm, kteréžto peniezě i sám Janek ote mne bral. Item týmž sirotkóm za dvě kozě Šavlatovi dal XXIX gr. Item jakož latovali krov, stavěli i přikrývali na hlynyenyczi týmž sirotkóm, XV gr. Item jakož les porúbili a zlúpili k jistbě sirotkóm XI gr. Item Jankovi sirotku za suknici X gr. Item za radlici sirotkóm dal IIII gr. Item peněz ostatních musil dáti panu Petrovi VIII kop gr., ještož pravil, že by byl bliží k sirotkóm já [sic]. A ten zápis stal sě jest u Maříka Šťávy tehdyž purgmistra anno Dom. Mill.° CCCC°XXXVII° sabbato post Assumpcionem beate virg. Marie [17. srpna 1437]. 85. Hanuš z Vrátna zapisuje dům a dva lány po své smrti dětem svým; zemřel-li by před svou manželkou, děti jí vydají 14 kop a krávu věna. 1437, 19. ledna. Kniha 1453, 66. a. Hanuš z Vrátna zapisuje sobě a svým budúcím &c. My Václav Kruh purgmistr té chvíle, Jeník, Matyáš Kříž forman, Mařík Šťáva, Petr Thachovský, Mařík kovář, Šimon kovář, Petr Kurovodský, Jan češieř, Budík, a Macek krajčí, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme těmito našimi knihami všem nynějším i budúcím, že
z let 1436—1437. 49 manželkú svú, a Petr Tachovský spolusúsěd a přísěžný náš, takové paměti vkladu žádali jsú: Najprve že taká smlúva stala sě jest mezi nimi: že svrchu psaný Janek z Oken s paní Barború manželkú svú nemají nic vzieti z toho statku nebožce Pánka z Oken i od těch si- rotkův, než jedno pět kop gr., rozdielně, jednu kopu hned, a od těchto vánoc nynie přišlých v rocě čtyry kopy gr.; a když to vyberú Janek svrchu psaný s svú manželkú svrchupsanú, nemají tu nic viece jmieti. A za ty svrchupsané peniezě rukojmie jsú Petr Tachovský, Rehoř z Luk, Kříž a Vaněk Chřípek z Bělé. [Ten zápis křížem přeškrtnut a připsáno:] Splněno jest. Toto však sobě vymienili: že svrchupsaná paní Barbora, manželka již psaného Janka z Oken, poostavila svým dětem a sirotkóm nebožce Pánka desět kop gr., jestliže by živy jsúce, své moci došly, aby to při nich zóstalo; pakliby Buoh jich neuchoval dřieve, než by své moci došly, aby těch kop desět zasě na ni spadlo. A ten zápis stal sě anno Dom. mill.“ CCCCXXXVI° feria II ante festum s. Barbare virg. [To přeškrtáno mnohými čarami, a při- psáno:] Proto wymassano gest, že vo to konečná smlúva vo to jest za purkmistra Maříka. [A. 17. b.] My Mařík Šťáva purgmistr té chvíle, Petr Tachovský, Matyáš, Gienyk, Vaněk Chřípek, Šimon kovář, Kříž vozataj, Petr kovář, Jan čěšieř, Václav Kruh, Macek krajčí, a Mařík kovář, konšelé přísěžní města Bělé, vyznávámy nynějším i budúcím, že přišed přěd nás Petr Tachovský súsěd náš, takové paměti sobě žádal jest, a zvláště o sirotky nebožce Pánkovy z Oken, což jest jim a za ně vydal ku potřěbě jich, a jich mateři paní Barbořě, z těch ze všěch peněz, což jemu bylo dáno schovati k věrné rucě: Item najprve dal nebožce Pánkové 11/2 kopy gr., ještož gie byli zagieli dobytek na Bergšten, dřieve než sě byla vdala. Item též Pánkové dal VI kop gr., za kteréž peniezě vyplacovala své dědictvie v Luštěnicích i s Jankem mužem svým, a ty peniezě vzala na své věno. Item Pánkové též vydal I kopu gr., ještož za ni vyplatili krávu na Bergšt[ein]. Item nebožce Pánkovým sirotkóm dal za dva koně III/2 kopy gr. na podzim. Item z gyara dal za tři koně, za kolo okované a za hřěby branné týmž sirotkóm VI kop gr. Item Štěchovi a Maříkovi z Obory ot sěkánie sěna za sirotky dal XL gr. Item žencěm za ztravu, jakož žěli (zieli) v Oknech, 1 1/2 kopy gr. sirotkóm, kteréžto peniezě i sám Janek ote mne bral. Item týmž sirotkóm za dvě kozě Šavlatovi dal XXIX gr. Item jakož latovali krov, stavěli i přikrývali na hlynyenyczi týmž sirotkóm, XV gr. Item jakož les porúbili a zlúpili k jistbě sirotkóm XI gr. Item Jankovi sirotku za suknici X gr. Item za radlici sirotkóm dal IIII gr. Item peněz ostatních musil dáti panu Petrovi VIII kop gr., ještož pravil, že by byl bliží k sirotkóm já [sic]. A ten zápis stal sě jest u Maříka Šťávy tehdyž purgmistra anno Dom. Mill.° CCCC°XXXVII° sabbato post Assumpcionem beate virg. Marie [17. srpna 1437]. 85. Hanuš z Vrátna zapisuje dům a dva lány po své smrti dětem svým; zemřel-li by před svou manželkou, děti jí vydají 14 kop a krávu věna. 1437, 19. ledna. Kniha 1453, 66. a. Hanuš z Vrátna zapisuje sobě a svým budúcím &c. My Václav Kruh purgmistr té chvíle, Jeník, Matyáš Kříž forman, Mařík Šťáva, Petr Thachovský, Mařík kovář, Šimon kovář, Petr Kurovodský, Jan češieř, Budík, a Macek krajčí, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme těmito našimi knihami všem nynějším i budúcím, že
Strana 50
50 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Hanuš z Vrátna přišed před ny osobně do plné rady, tu kdež práva moc mají, žádal i prosil, aby jemu takový vklad a zápis stal sě: že svrchupsaný Hanuš vkládá a zapisuje, vložil a zapsal v Vrátně ve vsi duom a dva lány dědiny bez póldruhého prutu po své smrti dětem svým narozeným i těm, ač by sě ještě kteří narodili, i jich budúcím dědicóm spravedlivým. Toto však vymieňuje: že když by Buoh svrchupsaného Hanuše Buoh neuchoval dřéve nežli manželky jeho Petruše, tehdy děti jeho jmají a dlužni budú jie Petruši již psané z toho ze všeho statku movitého i nemovitého dáti čtrnádcte kop gr., a krávu věna jejieho. Ten zápis stal sě jest v sobotu před sv. Fabianem a sv. Sabastianem anno Domini M°CCCC°XXXVII°. 86. Markéta z Březinky zapisuje 15 prutů dědin na 4 rozličných místech u Březinky zeti svému Janovi Bačkovi z Sudomiře a Janě manželce jeho. 1437, 10. května. Kniha 1453, 20. b. Jan Baček z Sudoměře a Markleta z Březinky nebožce Horova mátie. My Petr kovář purgmistr té chvíle, Jan češieř, Mařík kovář, Mařík Šťáva, Petr Tachovský, Matyáš Jeník, Václav Kruh, Budek, Vaněk Chřípek, Macek krajčí, Šimon kovář, a Kříž forman, konšelé přísežní města Bělá, vyznáváme nynějším i budúcím, že předstúpivši před nás plnú radu poctivá paní Markleta z Březinky, s dobrú pamětí a s dobrým rozmyslem, dobrovolně, jsúci sebe dobře mocna, i vzdala jest swoig vešken diel a své všecko jměnie, což jest na ni spravedlivě spadlo nápadem tu v Březince, žádnému nic nepoostavujíci, Janovi Bačkovi zeti svému z Sudomiře a Janě manželce jeho i jich budúcím, k jmění, k držení, k prodání a z toho učinění, co by sě jim líbilo, bez překážky člověka všelikého. A najprve pět prutuov role, kteráž leží vedle nebožce Václavovy mezij z jedné, a tři pruty role s druhé strany nebožce Václavovy a vedle Petrovy meze [s] strany druhé, a tři pruty role, kteráž leží vedle nebožce Václavovy meze, kteráž slove záhumnie, strany druhé, a čtyři pruty dědiny zayblize [snad: najblíže] za humny, ješto z vrat jedú na ni, i s tiem městištěm k tomu pří- slušejícím. A ten zápis stal sě jest anno Domini M°CCCC°XXXVII°, feria VI. post festum s. Stanislai. 87. Petr z Michalovic svůj nápad k dědinám odúmrtným v Kluku dal svému služebníkovi Jaroškovi, jenž právo své prodal za 7 kop. 1437, 8. list. Kniha 1453, 4. b. Thomík z Kluku. My Jeník purgmistr té chvíle, Kříž forman, Václav Kruh, Václav Chřípek, Havel Bryl, Petr Thachovský, Mařík Šťáva, Petr Nechvíle, Valeš krajčí, Matěj švec, Matěj provazník, a Kříž Březovský, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpiv před nás v plnú radu Thomík z Kluku, takového sobě vkladu žádal jest, a najprve když pan Petr z Michalovic, jsa pánem naším, dal nápad swuoig Jaroškovi z Nosalova služebníku svému, někaké dědiny v Kluku, weigmeno dva lány bez dvú prutú dědin nebožce Petřiných
50 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Hanuš z Vrátna přišed před ny osobně do plné rady, tu kdež práva moc mají, žádal i prosil, aby jemu takový vklad a zápis stal sě: že svrchupsaný Hanuš vkládá a zapisuje, vložil a zapsal v Vrátně ve vsi duom a dva lány dědiny bez póldruhého prutu po své smrti dětem svým narozeným i těm, ač by sě ještě kteří narodili, i jich budúcím dědicóm spravedlivým. Toto však vymieňuje: že když by Buoh svrchupsaného Hanuše Buoh neuchoval dřéve nežli manželky jeho Petruše, tehdy děti jeho jmají a dlužni budú jie Petruši již psané z toho ze všeho statku movitého i nemovitého dáti čtrnádcte kop gr., a krávu věna jejieho. Ten zápis stal sě jest v sobotu před sv. Fabianem a sv. Sabastianem anno Domini M°CCCC°XXXVII°. 86. Markéta z Březinky zapisuje 15 prutů dědin na 4 rozličných místech u Březinky zeti svému Janovi Bačkovi z Sudomiře a Janě manželce jeho. 1437, 10. května. Kniha 1453, 20. b. Jan Baček z Sudoměře a Markleta z Březinky nebožce Horova mátie. My Petr kovář purgmistr té chvíle, Jan češieř, Mařík kovář, Mařík Šťáva, Petr Tachovský, Matyáš Jeník, Václav Kruh, Budek, Vaněk Chřípek, Macek krajčí, Šimon kovář, a Kříž forman, konšelé přísežní města Bělá, vyznáváme nynějším i budúcím, že předstúpivši před nás plnú radu poctivá paní Markleta z Březinky, s dobrú pamětí a s dobrým rozmyslem, dobrovolně, jsúci sebe dobře mocna, i vzdala jest swoig vešken diel a své všecko jměnie, což jest na ni spravedlivě spadlo nápadem tu v Březince, žádnému nic nepoostavujíci, Janovi Bačkovi zeti svému z Sudomiře a Janě manželce jeho i jich budúcím, k jmění, k držení, k prodání a z toho učinění, co by sě jim líbilo, bez překážky člověka všelikého. A najprve pět prutuov role, kteráž leží vedle nebožce Václavovy mezij z jedné, a tři pruty role s druhé strany nebožce Václavovy a vedle Petrovy meze [s] strany druhé, a tři pruty role, kteráž leží vedle nebožce Václavovy meze, kteráž slove záhumnie, strany druhé, a čtyři pruty dědiny zayblize [snad: najblíže] za humny, ješto z vrat jedú na ni, i s tiem městištěm k tomu pří- slušejícím. A ten zápis stal sě jest anno Domini M°CCCC°XXXVII°, feria VI. post festum s. Stanislai. 87. Petr z Michalovic svůj nápad k dědinám odúmrtným v Kluku dal svému služebníkovi Jaroškovi, jenž právo své prodal za 7 kop. 1437, 8. list. Kniha 1453, 4. b. Thomík z Kluku. My Jeník purgmistr té chvíle, Kříž forman, Václav Kruh, Václav Chřípek, Havel Bryl, Petr Thachovský, Mařík Šťáva, Petr Nechvíle, Valeš krajčí, Matěj švec, Matěj provazník, a Kříž Březovský, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpiv před nás v plnú radu Thomík z Kluku, takového sobě vkladu žádal jest, a najprve když pan Petr z Michalovic, jsa pánem naším, dal nápad swuoig Jaroškovi z Nosalova služebníku svému, někaké dědiny v Kluku, weigmeno dva lány bez dvú prutú dědin nebožce Petřiných
Strana 51
z let 1437—1440. 51 z Kluku a Ješiných syna jejieho odtudž po jich smrti, tehdy Thomík svrchupsaný jsa příbuzen k těm dědinám, učinil úplatek [s) svrchupsaným Jaroškem, tehdyž úředníkem a služebníkem páně Petrovým, tak že jemu dal koláče sedm kop gr. peněz střiebrných za jeho právo; a Jarošek svrchupsaný slíbil jemu nikdy nepřekázati [sic], i také slíbil za pána, že jemu již na tom překážeti nemá. Kteréžto již psané dědiny svrchupsaný Thomík těmito našimi knihami utvrzuje a zapisuje sobě, dětem svým nynějším i budúcím, bez překážky člověka všelikte- rakého, po krvi nebo kterak jinak. Actum anno Domini M°CCCCXXXOVII° feria VI. ante Martini. 88. Důra z Čisté hrozila Vavřincovi a jeho otci Janovi z Čisté vypálením; byla za to ve vězení, a slibuje nezpomínati toho. 1439, 7. června. Kniha 1417, E. 13. a. Jan z Čisté, Vavřinec syn jeho, a Duora z Čisté. My Petr Tachovský tehdyž purgmistr, Vacek, Kříž forman, Chřípek ... Šťáva, Petr kovář, Bryl &c. konšelé města Bělé, vyznávámy ... i budúcím, že Vavřinec a Jan otec jeho z Čisté žádali práva p ... rychtářem naším na Duoru vdovu z Čisté pro hodné příčiny ... la jim spálením, když by koli do stodoly obilé svezli; a proto byla d... vazby našie vsazena, a k té zprávě za to rukojmí jmieti m ... Potom jsúci vypuštěna prosbú dobrých lidí, slíbila přěd námi ... právem, toho jim nikdy ničímž zlým zpomínati a jich u pokoji ... Jan a Vavřinec jsú přijeli a ji propustili na jejie právo ... Domini M°CCCCXXXIX° dominico post festum Corporis Christi. Zápis tento jest psán na posledním listě knihy, kterýž jest na dolním rohu opotřebováním utržen. 89. Vaněk z Plužné odbyl svou sestru Maretu vyplacením 6 kop ze statku; v nedostatku potomstva mají jeden po druhém děditi. 1440, 12. list. Kniha 1417, A. 20. b. Vaněk z Plužné a Mareta sestra jeho z Bělé. My Mařík kovář purgmistr té chvíle, Petr Nechvíle, Kříž forman, Šimon kovář, Ruoth, Matěj provazník, Mařík Šťáva, Macek krajčí, Havel Bryl, Valeš krajčí, a Jan češieř, vyznávámy nynějším i budúcím, že předstúpivše přěd nás Vaněk z Plužné, a paní Mareta sestra jeho, takového vkladu sobě žádali jsú: Tak že Vaněk nadepsaný z Plužné odbyl jest Marety sestry své ze všěho statku, v kterémž sedí po svém otci, tak že gye vydal VI kop gr. a jeden peň včel a kořec žita; a ona to dobrotivě přijala, a jeho sě odsvědčila i své budúcie, takovú výmienkú: jestliže by pán Buoh Vaňka nadepsaného neuchoval, jeho ženy, jich dětí i jich budúcích, aby to na svrchupsanú Maretu, na jejie děti i budúcie spadlo; a pakli by Buoh nadepsané panie Marety neuchoval i jejích budúcích, aby též zasě nápad spravedlivý její na Vaňka svrchupsaného i na jeho beze všěho zmatku spadl. Jenž psán tu sobotu den svatých pěti bratří anno Domini millCCCCXL°.
z let 1437—1440. 51 z Kluku a Ješiných syna jejieho odtudž po jich smrti, tehdy Thomík svrchupsaný jsa příbuzen k těm dědinám, učinil úplatek [s) svrchupsaným Jaroškem, tehdyž úředníkem a služebníkem páně Petrovým, tak že jemu dal koláče sedm kop gr. peněz střiebrných za jeho právo; a Jarošek svrchupsaný slíbil jemu nikdy nepřekázati [sic], i také slíbil za pána, že jemu již na tom překážeti nemá. Kteréžto již psané dědiny svrchupsaný Thomík těmito našimi knihami utvrzuje a zapisuje sobě, dětem svým nynějším i budúcím, bez překážky člověka všelikte- rakého, po krvi nebo kterak jinak. Actum anno Domini M°CCCCXXXOVII° feria VI. ante Martini. 88. Důra z Čisté hrozila Vavřincovi a jeho otci Janovi z Čisté vypálením; byla za to ve vězení, a slibuje nezpomínati toho. 1439, 7. června. Kniha 1417, E. 13. a. Jan z Čisté, Vavřinec syn jeho, a Duora z Čisté. My Petr Tachovský tehdyž purgmistr, Vacek, Kříž forman, Chřípek ... Šťáva, Petr kovář, Bryl &c. konšelé města Bělé, vyznávámy ... i budúcím, že Vavřinec a Jan otec jeho z Čisté žádali práva p ... rychtářem naším na Duoru vdovu z Čisté pro hodné příčiny ... la jim spálením, když by koli do stodoly obilé svezli; a proto byla d... vazby našie vsazena, a k té zprávě za to rukojmí jmieti m ... Potom jsúci vypuštěna prosbú dobrých lidí, slíbila přěd námi ... právem, toho jim nikdy ničímž zlým zpomínati a jich u pokoji ... Jan a Vavřinec jsú přijeli a ji propustili na jejie právo ... Domini M°CCCCXXXIX° dominico post festum Corporis Christi. Zápis tento jest psán na posledním listě knihy, kterýž jest na dolním rohu opotřebováním utržen. 89. Vaněk z Plužné odbyl svou sestru Maretu vyplacením 6 kop ze statku; v nedostatku potomstva mají jeden po druhém děditi. 1440, 12. list. Kniha 1417, A. 20. b. Vaněk z Plužné a Mareta sestra jeho z Bělé. My Mařík kovář purgmistr té chvíle, Petr Nechvíle, Kříž forman, Šimon kovář, Ruoth, Matěj provazník, Mařík Šťáva, Macek krajčí, Havel Bryl, Valeš krajčí, a Jan češieř, vyznávámy nynějším i budúcím, že předstúpivše přěd nás Vaněk z Plužné, a paní Mareta sestra jeho, takového vkladu sobě žádali jsú: Tak že Vaněk nadepsaný z Plužné odbyl jest Marety sestry své ze všěho statku, v kterémž sedí po svém otci, tak že gye vydal VI kop gr. a jeden peň včel a kořec žita; a ona to dobrotivě přijala, a jeho sě odsvědčila i své budúcie, takovú výmienkú: jestliže by pán Buoh Vaňka nadepsaného neuchoval, jeho ženy, jich dětí i jich budúcích, aby to na svrchupsanú Maretu, na jejie děti i budúcie spadlo; a pakli by Buoh nadepsané panie Marety neuchoval i jejích budúcích, aby též zasě nápad spravedlivý její na Vaňka svrchupsaného i na jeho beze všěho zmatku spadl. Jenž psán tu sobotu den svatých pěti bratří anno Domini millCCCCXL°.
Strana 52
52 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 90. Po Janovi Heskovi zdědily statek v Besedicích tři sestry, nejspíš dcery jeho, Anka, Kačka a Machna; Anka vyplatila díl Machně provdané za Mikše, a vyplatí díl Duchkovi, snad manželu Kaččinu. 1440. Kniha 1417, E. 12. a. Paměť paní Anky z Besedic a Duchka svaka jejieho z Židiněvsi. My Mařík Šťáva purgmistr té chvíle, Jan češieř, Petr Nechvíle, Mařík kovář, Ruoth, Matěj provazník, Vaněk Chřípek, Macek krajčí, Šimon kovář, Kříž forman, Valeš krajčí, a Havel Bryl, konšelé přísěžní, vyznávámy nynějším i budúcím: že když statek nebožce Jana Heska po přirození spravedlivém spadlo [sic] na paní Anku již psanú, na Kačku a na Machnu sestry jejie, tuť jest nadepsaná paní Anka kúpila u Machny sestry své a u Mikšě mužě jejieho její diel na tom statku Heskovském, i zaplatila; a tu jest jie Machna sestra jejie i s Mikšem mužem svým přěd právem mocně svój diel vzdala, takově, že ještě paní Anka má a dlužna jest plniti kopu bez pěti gr. na svatého Křížě, to jest na posvícenie Bělské, Machně sestře své i jich budúcím. Potom Duchek svak její také sě svolil dobrovolně, i za svého pomocníka Maříka krajčího slíbil, takově: jestliže by Duchek svak její nemohl gye panie Ancě vyplniti čtyr kop gr. peněz, což jest ona vydala na to náklad[ův] na jich diel, tu jest gie jedno vydáno panie Ancě ot D[uchka?] bez šesti gr. kopa gr. a ostatek nic; potom jsme poddali rokóv pad ... Duchkovi, muože-li co tomu učiniti, aťby gie plnil; a to Duchek slíbil pod ... právem gie plniti. A když rok přišel tomu plnění, Duchek gie nep[lnil?], ale dobrovolně svolil sě jest a za Maříka slíbil, aby ona jeho diel paní Anka ... splatila, toczyz tři kopy gr. Tu jest Duchek ... přijal jednu kopu gr. ot panie Anky na Matku Boží na . . ., druhú kopu položila jemu na právě na vánoce potom příšítí] ..., kopu dlužna jest plniti na s. Jiřie potom příštieho. Jenž jest psán?] anno Domini M'CCCC°XL° ten pátek po Mat... Zápis tento napsán na předposlední list, jehož roh jest opotřebován. 91. Janek sirotek po Hlivicovi z Sudoměře přisouzen purkrabímu Bezdězskému, a matce Jankově třetina statku, kterouž však Tomík snad poručník koupil od ní za 9 kop pro sirotka toho. 1443, 8. bř. Kniha 1417, B. 1. b. Zápis Thomíka z Kluku a manželky Mařky nebožce Hlywycziewe z Sudomiřě. My Šimon kovář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Jan Tista, Vaclav Komsa, Matěj provazník, Havel Bryl, Valeš krajčí, Martinek švec, Petr kovář, Antoš, Mařík Šťáva, a Mařík kovář, konšelé přísěžní vyznávámy nynějším i budúcím: že předstúpivssye přěd nás plnú radu Tomík z Kluku a paní Mařka nebožce Hliwycziewa z Sudomiřě, takového sobě vkladu žádali jsú: Najprve že jsmy panu Jarossiewi purkr. Bezdězskému přisúdili Janka sirotka nebožcě Hlywicziewa syna z Sudomiřě po gieho smrti, a Mařce manželce nebožce Hlywicziewe třětinu toho statku; kterúžto třětinu Tomík nadepsaný kúpil jest u Mařky nadepsané k rucě sirotka již psaného za devět kop gr.; kteréžto peniezě Tomík již psaný dlužen jest plniti Mařce již psané, na roky rozdielné: najprve na masopust nynie příštie dvě kopě gr., a potom v rocě na masopust druzě dvě kopě gr., a potom hned na masopust příští dvě kopě gr., a potom
52 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 90. Po Janovi Heskovi zdědily statek v Besedicích tři sestry, nejspíš dcery jeho, Anka, Kačka a Machna; Anka vyplatila díl Machně provdané za Mikše, a vyplatí díl Duchkovi, snad manželu Kaččinu. 1440. Kniha 1417, E. 12. a. Paměť paní Anky z Besedic a Duchka svaka jejieho z Židiněvsi. My Mařík Šťáva purgmistr té chvíle, Jan češieř, Petr Nechvíle, Mařík kovář, Ruoth, Matěj provazník, Vaněk Chřípek, Macek krajčí, Šimon kovář, Kříž forman, Valeš krajčí, a Havel Bryl, konšelé přísěžní, vyznávámy nynějším i budúcím: že když statek nebožce Jana Heska po přirození spravedlivém spadlo [sic] na paní Anku již psanú, na Kačku a na Machnu sestry jejie, tuť jest nadepsaná paní Anka kúpila u Machny sestry své a u Mikšě mužě jejieho její diel na tom statku Heskovském, i zaplatila; a tu jest jie Machna sestra jejie i s Mikšem mužem svým přěd právem mocně svój diel vzdala, takově, že ještě paní Anka má a dlužna jest plniti kopu bez pěti gr. na svatého Křížě, to jest na posvícenie Bělské, Machně sestře své i jich budúcím. Potom Duchek svak její také sě svolil dobrovolně, i za svého pomocníka Maříka krajčího slíbil, takově: jestliže by Duchek svak její nemohl gye panie Ancě vyplniti čtyr kop gr. peněz, což jest ona vydala na to náklad[ův] na jich diel, tu jest gie jedno vydáno panie Ancě ot D[uchka?] bez šesti gr. kopa gr. a ostatek nic; potom jsme poddali rokóv pad ... Duchkovi, muože-li co tomu učiniti, aťby gie plnil; a to Duchek slíbil pod ... právem gie plniti. A když rok přišel tomu plnění, Duchek gie nep[lnil?], ale dobrovolně svolil sě jest a za Maříka slíbil, aby ona jeho diel paní Anka ... splatila, toczyz tři kopy gr. Tu jest Duchek ... přijal jednu kopu gr. ot panie Anky na Matku Boží na . . ., druhú kopu položila jemu na právě na vánoce potom příšítí] ..., kopu dlužna jest plniti na s. Jiřie potom příštieho. Jenž jest psán?] anno Domini M'CCCC°XL° ten pátek po Mat... Zápis tento napsán na předposlední list, jehož roh jest opotřebován. 91. Janek sirotek po Hlivicovi z Sudoměře přisouzen purkrabímu Bezdězskému, a matce Jankově třetina statku, kterouž však Tomík snad poručník koupil od ní za 9 kop pro sirotka toho. 1443, 8. bř. Kniha 1417, B. 1. b. Zápis Thomíka z Kluku a manželky Mařky nebožce Hlywycziewe z Sudomiřě. My Šimon kovář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Jan Tista, Vaclav Komsa, Matěj provazník, Havel Bryl, Valeš krajčí, Martinek švec, Petr kovář, Antoš, Mařík Šťáva, a Mařík kovář, konšelé přísěžní vyznávámy nynějším i budúcím: že předstúpivssye přěd nás plnú radu Tomík z Kluku a paní Mařka nebožce Hliwycziewa z Sudomiřě, takového sobě vkladu žádali jsú: Najprve že jsmy panu Jarossiewi purkr. Bezdězskému přisúdili Janka sirotka nebožcě Hlywicziewa syna z Sudomiřě po gieho smrti, a Mařce manželce nebožce Hlywicziewe třětinu toho statku; kterúžto třětinu Tomík nadepsaný kúpil jest u Mařky nadepsané k rucě sirotka již psaného za devět kop gr.; kteréžto peniezě Tomík již psaný dlužen jest plniti Mařce již psané, na roky rozdielné: najprve na masopust nynie příštie dvě kopě gr., a potom v rocě na masopust druzě dvě kopě gr., a potom hned na masopust příští dvě kopě gr., a potom
Strana 53
z let 1440—1443. 53 na třětí [sic] masopust potom hned příští ostatních peněz tři kopy gr. Kteréžto peniezě již psané Tomík svrchupsaný Mařce svrchupsané zaručil jest rukojměmi těmito, a ti jsú slíbili rukú nerozdielnú: Janem Bačkem, Vítkem, Příbkem, Havlem, Jírú, a Boříkem súsědy z Su- domiřě, na roky nahořě psané bez zmatku plniti. A Mařka již často psaná přěd námi dobro- volně, jsúc sebe dobřě mocna, odřekla sě a odsvědčila toho všěho statku, což jest spadlo na toho sirotka již psaného; s takovú znamenitě přímienku, že toho sirotka Mařka již psaná, jeho máti, z dobré vóle toho sirotka častopsaného, chovati jeho má až do sv. Jiřie nynie příštieho. Pakliby pan Jaroš aneboli který úředník z Bezdězě dal týden napřěd věděti Mařce často psané aneboli rukojmiem nížě psaným do toho roku, jmají toho sirotka v jich moc postaviti; a za to jsú rukojmie tito: Jakub úředník pana ze Zwerzeticz, Petr z Dolánek, otec její, Šimon z Bitúchova, Dulík z Malébělé, a Mikeš strýc její z Hrdlořěz. Psán u Šimona kováře prvý pátek v postě anno Domini MOCCCCXLIII°. Anno Domini MOCCCCOXLIIII° feria III in die Egidii u Matěje provazníka purgmistra té chvíle i konšel vyručila paní Mařka Janka sirotka pod XX kopami gr. základu, a má jej postaviti v moc úředníka svrchupsaného od tohoto zápisu v rocě počítajíc. A za to jsú ruko- jmie Petr otec Mařčin, Řeha strýc její, Šimon z Bitúchova, Hanuš švec z Bělé, a Křížík odtudž, rukú nerozdielnú [1. září 1444]. 92. Vaňka vdova z Vrátna synovi svému zapisuje statek svůj po své smrti, jehož se odsvědčuje zeť její. 1443, 9. března. Kniha 1453, 4. b. Vaňka vdova z Vrátna zapisuje Jankovi synu svému. My Petr kovář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Valeš krajčí, Matěj provazník, Antoš, Martinek švec, Jan Tista, Šimon kovář, Mařík kovář, Komsa, Mařík Šťáva, Havel Bryl, konšelé přísežní, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpivši před nás v plnú radu poctivá žena paní Vaňka vdova z Vrátna, i vzdala to všecko jměnie své, jsúci v zdravém životě a sebe dobře mocna, po své smrti Jankovi synu svému k jmění, držení, k požívání a z toho učinění, jakž by sě jeho vůli líbilo, bez překážky člověka všelikého, i jeho budúcím. A k tomu přistúpiv před nás Jan Babinec z Vrátna, zěť panie Vaňky již svrchupsané, nejsa žádnú věcí přinucen, než dobrovolně odsvědčil sě jest toho všeho statku, což drží paní Vaňka nadepsaná, i svú ženu Janu i své budúcie. Acta sunt anno Domini M'CCCCXLIII° sabbato ante festum s. Gregorii pape. 93. Matěj provazník z Bělé odbývá sestru svou ze statku snad v Březince čtyřmi kopami. 1443, 31. května. Kniha 1417, E. 11. b. Matěj provazník z Bělé odbývá sestry své Kateřiny. My Jan Tista purgmistr té chvíle, Petr kovář, Mařík kovář, Komsa, Šimon kovář, Valeš krajčí, Jan Tučný, Martinek švec, Mařík Šťáva, Matěj provazník, Havel Bryl, a Antoš, konšelé přísěžní, vyznávámy nynějším i budúcím, že přistúpivše přěd nás plnú radu Václav
z let 1440—1443. 53 na třětí [sic] masopust potom hned příští ostatních peněz tři kopy gr. Kteréžto peniezě již psané Tomík svrchupsaný Mařce svrchupsané zaručil jest rukojměmi těmito, a ti jsú slíbili rukú nerozdielnú: Janem Bačkem, Vítkem, Příbkem, Havlem, Jírú, a Boříkem súsědy z Su- domiřě, na roky nahořě psané bez zmatku plniti. A Mařka již často psaná přěd námi dobro- volně, jsúc sebe dobřě mocna, odřekla sě a odsvědčila toho všěho statku, což jest spadlo na toho sirotka již psaného; s takovú znamenitě přímienku, že toho sirotka Mařka již psaná, jeho máti, z dobré vóle toho sirotka častopsaného, chovati jeho má až do sv. Jiřie nynie příštieho. Pakliby pan Jaroš aneboli který úředník z Bezdězě dal týden napřěd věděti Mařce často psané aneboli rukojmiem nížě psaným do toho roku, jmají toho sirotka v jich moc postaviti; a za to jsú rukojmie tito: Jakub úředník pana ze Zwerzeticz, Petr z Dolánek, otec její, Šimon z Bitúchova, Dulík z Malébělé, a Mikeš strýc její z Hrdlořěz. Psán u Šimona kováře prvý pátek v postě anno Domini MOCCCCXLIII°. Anno Domini MOCCCCOXLIIII° feria III in die Egidii u Matěje provazníka purgmistra té chvíle i konšel vyručila paní Mařka Janka sirotka pod XX kopami gr. základu, a má jej postaviti v moc úředníka svrchupsaného od tohoto zápisu v rocě počítajíc. A za to jsú ruko- jmie Petr otec Mařčin, Řeha strýc její, Šimon z Bitúchova, Hanuš švec z Bělé, a Křížík odtudž, rukú nerozdielnú [1. září 1444]. 92. Vaňka vdova z Vrátna synovi svému zapisuje statek svůj po své smrti, jehož se odsvědčuje zeť její. 1443, 9. března. Kniha 1453, 4. b. Vaňka vdova z Vrátna zapisuje Jankovi synu svému. My Petr kovář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Valeš krajčí, Matěj provazník, Antoš, Martinek švec, Jan Tista, Šimon kovář, Mařík kovář, Komsa, Mařík Šťáva, Havel Bryl, konšelé přísežní, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpivši před nás v plnú radu poctivá žena paní Vaňka vdova z Vrátna, i vzdala to všecko jměnie své, jsúci v zdravém životě a sebe dobře mocna, po své smrti Jankovi synu svému k jmění, držení, k požívání a z toho učinění, jakž by sě jeho vůli líbilo, bez překážky člověka všelikého, i jeho budúcím. A k tomu přistúpiv před nás Jan Babinec z Vrátna, zěť panie Vaňky již svrchupsané, nejsa žádnú věcí přinucen, než dobrovolně odsvědčil sě jest toho všeho statku, což drží paní Vaňka nadepsaná, i svú ženu Janu i své budúcie. Acta sunt anno Domini M'CCCCXLIII° sabbato ante festum s. Gregorii pape. 93. Matěj provazník z Bělé odbývá sestru svou ze statku snad v Březince čtyřmi kopami. 1443, 31. května. Kniha 1417, E. 11. b. Matěj provazník z Bělé odbývá sestry své Kateřiny. My Jan Tista purgmistr té chvíle, Petr kovář, Mařík kovář, Komsa, Šimon kovář, Valeš krajčí, Jan Tučný, Martinek švec, Mařík Šťáva, Matěj provazník, Havel Bryl, a Antoš, konšelé přísěžní, vyznávámy nynějším i budúcím, že přistúpivše přěd nás plnú radu Václav
Strana 54
54 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské z Břězinky, Makeš, Šimon i jiní súsědé odtudž, i vyznali, že nadepsaný Matěj provazník odbývá Kateřiny sestry své vlastnie, a konečně odbyti má čtyrmi kopami gr. peněz střie- brných, za pravý diel, z kterýchžto čtyr kop gr. dlužen jest a platiti má na roky jmenované: najprve na svatého Havla nynie příštieho kopu gr., a potom hned v rocě nejprv příštiem kopu gr., a potom opět hned v rocě kopu gr., a potom hned v rocě najprv příštiem ostatních peněz kopu gr. Kteréžto svrchupsané peniezě gye svrchupsané Kateřině sestřě své zaručil jest rukojmiemi těmito [3 jmena vyškrtnutá]. A ona sě dobrovolně odsvědčila. Toto také przymyenygicze: když by tu ve Ždářě vedle přirozenie svého dobyli kterého statku, ona svrchupsaná Kateřina má v tom třětinu jmieti. Jenž psán anno Domini M°CCCCXLIII° ten pátek po božiem vstúpení na nebe. 94. Vdova z Čisté vzdává jmění své sestřenci svému mlynáři Benešovi. 1443, 20. září. Kniha 1453, 5. a. Paní Vaňka z Čisté nebožce Zychowa. My Antoš purgmistr té chvíle, Martinek švec, Šimon kovář, Havel Bryl, Jan Tista, Matěj provazník, Václav Komsa, Mařík Šťáva, Petr kovář, Mařík kovář, Valeš krajčí, Jan Tučný, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpivši před nás v plnú radu poctivá žena paní Vaňka z Čisté, manželka nebožce Žíchova, nižádnú lstí jsúci přelstěna, ani kterú mocí přinucena, než z dobré vóle, jsúci sebe dobře mocna, zdravým ži- votem, vzdala všecko jměnie movité i nemovité opatrnému muži mlynáři Benešovi sestřenci svému i jeho budúcím k jmění, k držení, k zastavení a z toho učinění, jakž by sě jeho vóli líbilo, i jeho budúcím, bez překážky člověka všelikého. Actum anno Domini M°CCCCXLIII“ feria VI. in vigilia Mathei apostoli. 95. Pašek z Vrátna zapisuje sobě dědiny a své ženě poloulání, po smrti jeho i dětí bez dědicův dědí po něm vše bratr jeho. Manželka zůstane-li vdovou, hospodař dětem; pakli se vdá, neměj tam nic než ono poloulání. 1444, 23. března. Kniha 1453, 5. b. Pašek z Vrátna zapisuje sobě své dědiny. My Valeš krajčí purkmistr té chvíle, Jan Tista, Jan Tučný, Mařík kovář, Václav Komsa, Antoš, Matěj provazník, Martinek švec, Petr kovář, Šimon kovář, Havel Bryl, konšelé přísežní, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpiv před nás osobně Pašek z Vrátna, ta- kového sobě vkladu žádal: Najprve že lán jeden u Vrátně, kterýž leží vedle mezí Hořcicových dědin strany jedné, a vedle mezí Dóřiných strany druhé, dvór a dva pruty, osm prutuov za Bielewy, rozdielně: čtyři pruty, kteréž ležie vedle drah, a čtyři pruty dědiny, kteréž ležie za Bieleminie [sic, snad čísti: Bielevými] humny, vkládá, zapisuje sám sobě, dětem svým spra- vedlivým, i budúcím svým dědicóm, bez překážky člověka všelikého, všěcko své napřed psané dědictvie; — a paní Kačce manželce své spravedlivé puol lánu dědiny, kteráž leží za Horči-
54 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské z Břězinky, Makeš, Šimon i jiní súsědé odtudž, i vyznali, že nadepsaný Matěj provazník odbývá Kateřiny sestry své vlastnie, a konečně odbyti má čtyrmi kopami gr. peněz střie- brných, za pravý diel, z kterýchžto čtyr kop gr. dlužen jest a platiti má na roky jmenované: najprve na svatého Havla nynie příštieho kopu gr., a potom hned v rocě nejprv příštiem kopu gr., a potom opět hned v rocě kopu gr., a potom hned v rocě najprv příštiem ostatních peněz kopu gr. Kteréžto svrchupsané peniezě gye svrchupsané Kateřině sestřě své zaručil jest rukojmiemi těmito [3 jmena vyškrtnutá]. A ona sě dobrovolně odsvědčila. Toto také przymyenygicze: když by tu ve Ždářě vedle přirozenie svého dobyli kterého statku, ona svrchupsaná Kateřina má v tom třětinu jmieti. Jenž psán anno Domini M°CCCCXLIII° ten pátek po božiem vstúpení na nebe. 94. Vdova z Čisté vzdává jmění své sestřenci svému mlynáři Benešovi. 1443, 20. září. Kniha 1453, 5. a. Paní Vaňka z Čisté nebožce Zychowa. My Antoš purgmistr té chvíle, Martinek švec, Šimon kovář, Havel Bryl, Jan Tista, Matěj provazník, Václav Komsa, Mařík Šťáva, Petr kovář, Mařík kovář, Valeš krajčí, Jan Tučný, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpivši před nás v plnú radu poctivá žena paní Vaňka z Čisté, manželka nebožce Žíchova, nižádnú lstí jsúci přelstěna, ani kterú mocí přinucena, než z dobré vóle, jsúci sebe dobře mocna, zdravým ži- votem, vzdala všecko jměnie movité i nemovité opatrnému muži mlynáři Benešovi sestřenci svému i jeho budúcím k jmění, k držení, k zastavení a z toho učinění, jakž by sě jeho vóli líbilo, i jeho budúcím, bez překážky člověka všelikého. Actum anno Domini M°CCCCXLIII“ feria VI. in vigilia Mathei apostoli. 95. Pašek z Vrátna zapisuje sobě dědiny a své ženě poloulání, po smrti jeho i dětí bez dědicův dědí po něm vše bratr jeho. Manželka zůstane-li vdovou, hospodař dětem; pakli se vdá, neměj tam nic než ono poloulání. 1444, 23. března. Kniha 1453, 5. b. Pašek z Vrátna zapisuje sobě své dědiny. My Valeš krajčí purkmistr té chvíle, Jan Tista, Jan Tučný, Mařík kovář, Václav Komsa, Antoš, Matěj provazník, Martinek švec, Petr kovář, Šimon kovář, Havel Bryl, konšelé přísežní, vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpiv před nás osobně Pašek z Vrátna, ta- kového sobě vkladu žádal: Najprve že lán jeden u Vrátně, kterýž leží vedle mezí Hořcicových dědin strany jedné, a vedle mezí Dóřiných strany druhé, dvór a dva pruty, osm prutuov za Bielewy, rozdielně: čtyři pruty, kteréž ležie vedle drah, a čtyři pruty dědiny, kteréž ležie za Bieleminie [sic, snad čísti: Bielevými] humny, vkládá, zapisuje sám sobě, dětem svým spra- vedlivým, i budúcím svým dědicóm, bez překážky člověka všelikého, všěcko své napřed psané dědictvie; — a paní Kačce manželce své spravedlivé puol lánu dědiny, kteráž leží za Horči-
Strana 55
z let 1443—1445. 55 covými humny a vedle mezí Manssiewych dědin strany jedné, a vedle mezí Bábiných s strany druhé. S takovú znamenitě výmluvú: jestliže by Buoh neuchoval Paška a dětí jeho i budú- cích jeho dědicuov, aby to všěckno jeho Paškovo dědictvie spadlo na Jakuba bratra jeho z Katusic i na jeho budúcie. A jestliže by napřed psaná paní Kačka po smrti Paška manžela svého nechtěla sě vdáti, a na vdovské stolici ostala, tehdy má tu mocnú hospodyní s těmi dětmi býti, bez přěkážky člověka všelikého; pakli by sě již psaná paní Kačka po smrti manžela svého Paška vdala, nemá tu nic viece jmieti, ani hleděti k tomu dědictví, k dětem svým ani k jeho budúcím, než to polúlánie paní Kačce nahoře psané aby to ostalo, a s tiem aby učinila, jakž by sě její vóli líbilo. Pakli by děti nebo jich přietelé mohli s to býti, jie paní Kačce již psané dadúce XXX kop gr., ona paní Kačka má jim toho polúlánie beze všeho odporu zase stúpiti. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXLIIII°, feria II. post dominicam Letare &c. 96. Kačka Zoubková na Besedicích dělá smlouvu se dvěma zeti: starší Mařík vyplatí druhému, Koubkovi ševcovi, 6 kop v 5 letech, a potom Kačce, bude-li živa, též 6 kop, nebo Koubkovi 2 kopy, bude-li mrtva. 1445, 6. kv. Kniha 1417, A. 17—18. Stala sě úmluva mezi paní Kačkú Zúbkovú na Besedicích a mezi Maříkem zetěm jejím, že Mařík má vydati Kúbkovi 6 kop gr. &c. My Martinek toho času purgmistr, Matúš řezník, Mathiáš Jeník, Vaniek Komsa, Šimon kovář, Macek krajčí, Vacek, Petr kovář, Bartoš krajčí, Jan Tučný, Mařík kovář, vy- znáváme tiemto knyhanymi města nassieho Bělé nynejším i budúcím, že stala sě úmluva přátelská mezi paní Kačkú Zúbkovú s jedné strany, a mezi Maříkem zetěm jejím a Kúbkem ševcem druhým zetěm z strany druhé, o dědictvie na Besedicích, o dvór a o lán: že svrchu- psaný Mařík má vydati Kúbkovi VI kop gr. rozdielně, tak že jest již dal dvě kopě gr. na svatý Jiří již minulý nadepsanému Kúbkovi, a potom opět v rok na svatý Jiří má dáti jednu kopu gr. na druhé leto, a opět v rok na třetí leto jednu kopu gr., a opět na čtvrté leto jednu kopu gr., a potom v rok na páté leto ostateční kopu gr. A toho dvoru a lánu Mařík svrchupsaný má mocen býti jakožto svého dědictvie, když to vyplní, což tuto psáno stojí. A k tomu ještě že by paní Kačka živa byla přes těch pět let, tehdy Mařík má jí také dáti VI kop gr. na též roky svrchupsané; a do těch let pěti Kačka nadepsaná nejmá Maříka upo- mínati, jeliž by Kúbkovi vyplnil. A jestliže by v tom času umřela, tehdy má Mařík za těch VI kop nadati Kúbkovi dvě kopě gr. A také jest znametye [sic] položeno, že Mikuláš strýc Maříkóv založil Maříka třmi kopami gr.; a jestliže by pán Buoh v tom čase plněnie neuchoval Maříka nadepsaného, tehdy má Mikuláš na tom dědictví ty tři kopy gr. wzety s panskú pomocí. A tu smlúvu Petr Nechvíle a Valeš krajčí jsú před námi seznali, jakož jsú gie smlúvali. Acta sunt hec in domo Martinkonis tunc temporis magistri civium, anno Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo quinto, feria quinta in Ascen- sione Domini.
z let 1443—1445. 55 covými humny a vedle mezí Manssiewych dědin strany jedné, a vedle mezí Bábiných s strany druhé. S takovú znamenitě výmluvú: jestliže by Buoh neuchoval Paška a dětí jeho i budú- cích jeho dědicuov, aby to všěckno jeho Paškovo dědictvie spadlo na Jakuba bratra jeho z Katusic i na jeho budúcie. A jestliže by napřed psaná paní Kačka po smrti Paška manžela svého nechtěla sě vdáti, a na vdovské stolici ostala, tehdy má tu mocnú hospodyní s těmi dětmi býti, bez přěkážky člověka všelikého; pakli by sě již psaná paní Kačka po smrti manžela svého Paška vdala, nemá tu nic viece jmieti, ani hleděti k tomu dědictví, k dětem svým ani k jeho budúcím, než to polúlánie paní Kačce nahoře psané aby to ostalo, a s tiem aby učinila, jakž by sě její vóli líbilo. Pakli by děti nebo jich přietelé mohli s to býti, jie paní Kačce již psané dadúce XXX kop gr., ona paní Kačka má jim toho polúlánie beze všeho odporu zase stúpiti. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXLIIII°, feria II. post dominicam Letare &c. 96. Kačka Zoubková na Besedicích dělá smlouvu se dvěma zeti: starší Mařík vyplatí druhému, Koubkovi ševcovi, 6 kop v 5 letech, a potom Kačce, bude-li živa, též 6 kop, nebo Koubkovi 2 kopy, bude-li mrtva. 1445, 6. kv. Kniha 1417, A. 17—18. Stala sě úmluva mezi paní Kačkú Zúbkovú na Besedicích a mezi Maříkem zetěm jejím, že Mařík má vydati Kúbkovi 6 kop gr. &c. My Martinek toho času purgmistr, Matúš řezník, Mathiáš Jeník, Vaniek Komsa, Šimon kovář, Macek krajčí, Vacek, Petr kovář, Bartoš krajčí, Jan Tučný, Mařík kovář, vy- znáváme tiemto knyhanymi města nassieho Bělé nynejším i budúcím, že stala sě úmluva přátelská mezi paní Kačkú Zúbkovú s jedné strany, a mezi Maříkem zetěm jejím a Kúbkem ševcem druhým zetěm z strany druhé, o dědictvie na Besedicích, o dvór a o lán: že svrchu- psaný Mařík má vydati Kúbkovi VI kop gr. rozdielně, tak že jest již dal dvě kopě gr. na svatý Jiří již minulý nadepsanému Kúbkovi, a potom opět v rok na svatý Jiří má dáti jednu kopu gr. na druhé leto, a opět v rok na třetí leto jednu kopu gr., a opět na čtvrté leto jednu kopu gr., a potom v rok na páté leto ostateční kopu gr. A toho dvoru a lánu Mařík svrchupsaný má mocen býti jakožto svého dědictvie, když to vyplní, což tuto psáno stojí. A k tomu ještě že by paní Kačka živa byla přes těch pět let, tehdy Mařík má jí také dáti VI kop gr. na též roky svrchupsané; a do těch let pěti Kačka nadepsaná nejmá Maříka upo- mínati, jeliž by Kúbkovi vyplnil. A jestliže by v tom času umřela, tehdy má Mařík za těch VI kop nadati Kúbkovi dvě kopě gr. A také jest znametye [sic] položeno, že Mikuláš strýc Maříkóv založil Maříka třmi kopami gr.; a jestliže by pán Buoh v tom čase plněnie neuchoval Maříka nadepsaného, tehdy má Mikuláš na tom dědictví ty tři kopy gr. wzety s panskú pomocí. A tu smlúvu Petr Nechvíle a Valeš krajčí jsú před námi seznali, jakož jsú gie smlúvali. Acta sunt hec in domo Martinkonis tunc temporis magistri civium, anno Domini millesimo quadringentesimo quadragesimo quinto, feria quinta in Ascen- sione Domini.
Strana 56
56 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 97. Mařík skoupil v Kluku šestero dědin od paterých držitelů, celkem 3 lány (jinak 33 pruty bez věrdunku) za 85 kop 30 gr. 1445, 29. června. Kniha 1453, 47. a. Zápis Maříka z Kluku. My Bartoš krajčí purgmistr té chvíle, Mathiáš, Šimon kovář, Petr Kurovodský, Vacek, Janek, Václav Komsa, Matúš řezník, Macek krajčí, Jan Tučný, Mařík kovář, a Martinek švec, vyznáváme těmito knihami našimi, nám od nayasnějších kniežat a králuov nadanými, že při- stúpivše před nás v plnú radu osobně Šimon Švamberk z Kluku i s jinými bratřími svými i svými sestrami, i vyznali, že s dobrým rozmyslem a dobrú svú volí prodali jsú dědictvie své tu v Kluku, jedenácte prutuov a třetinu prutu, dědin svých vlastních, za XXIIII kopy gr., a ty peníze od něho Maříka úplně a docela vzali, a toho svrchupsaného dědictva odřekli jsú sebe sami i své budúcie. Item Ludmilla tudiež z Kluku i [s] svými dětmi, XI prutóv a třetinu prutu prodali za XXXVI kop gr. svrchupsanému Maříčkovi, a konečně sě toho odsvědčila a odřekla. Item Bartoň a jeho manželka Markleta prodali čtyři pruty a třetinu prutu role tu v Kluku za IX kop a XXX gr., a jemu jest zaplaceno, i toho sě odřekl, jakž to svrchu- psáno stojí. Item u Šimona Švamberga tudiež v Kluku tři pruty role za VI kop gr., kteráž dědina přišla jemu po nápadu nebožky Aleny z Katusic; a tu jemu svobodí, a odřekl sě jest týmž právem, jakož svrchu psáno stojí. Item kostelních dědin tři pruty role za VI kop gr. u obce v Kluku, kteréž penieze mají naloženy býti na zádušie a na kostel sv. Vojtěcha v Skalště. Item u Vaňka Březky tři pruty role bez věrdunka za IIII kopy gr. A těch všech dědin svrchupsaných činí summa tři lány ruole. Kteréžto svrchupsané dědiny držiece dobrovolně a mocně vzdali jsú napřed psanému Maříkovi i jeho budúcím, a odřekli sě před právem. Anno Domini M'CCCCXLVto, feria IIII. in festis ss. Petri et Pauli apostolorum Domini. Svátek Petra a Pavla 29. června roku 1445 připadl na úterek, ne na středu. 98. Jaroš z Prahy od Pavlíka syna Březkova koupil rychtu ve Žďáře za 19 kop gr. 1446, 9. května. Kniha 1417, E. 10. a. My Matyáš toho času purkmistr, Jeník, Komsa, Bartoš krajčí, Šimon kovář, Macek krajčí, Vacek, Petr Kuorovodský, Jan Tučný, Mařík kovář, Martinek švec, a Matúš řezník, známo činíme tímto zápisem všem lidem obecně, že přistúpivše pře nás [sic], kterak Jaroš z Prahy kúpil rychtu ve Žďáře i s tiem se vším právem, což k ní příslušie, u Pavlíka syna Březkova za XX kop gr. bez jedné. A má Jaroš dáti prvnie penieze na svatý Havel najprvé příští po napsání této paměti sedm kop gr., a ihned potom v rok na svatý Havel šest kop gr. pořád zběhlého [sic], a opět potom v rok na svatý Havel poslednie penieze šest kop gr. A pakli-by svrchupsaný Jaroš posledních šesti kop gr. nemohl splniti a dáti nadepsanému
56 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 97. Mařík skoupil v Kluku šestero dědin od paterých držitelů, celkem 3 lány (jinak 33 pruty bez věrdunku) za 85 kop 30 gr. 1445, 29. června. Kniha 1453, 47. a. Zápis Maříka z Kluku. My Bartoš krajčí purgmistr té chvíle, Mathiáš, Šimon kovář, Petr Kurovodský, Vacek, Janek, Václav Komsa, Matúš řezník, Macek krajčí, Jan Tučný, Mařík kovář, a Martinek švec, vyznáváme těmito knihami našimi, nám od nayasnějších kniežat a králuov nadanými, že při- stúpivše před nás v plnú radu osobně Šimon Švamberk z Kluku i s jinými bratřími svými i svými sestrami, i vyznali, že s dobrým rozmyslem a dobrú svú volí prodali jsú dědictvie své tu v Kluku, jedenácte prutuov a třetinu prutu, dědin svých vlastních, za XXIIII kopy gr., a ty peníze od něho Maříka úplně a docela vzali, a toho svrchupsaného dědictva odřekli jsú sebe sami i své budúcie. Item Ludmilla tudiež z Kluku i [s] svými dětmi, XI prutóv a třetinu prutu prodali za XXXVI kop gr. svrchupsanému Maříčkovi, a konečně sě toho odsvědčila a odřekla. Item Bartoň a jeho manželka Markleta prodali čtyři pruty a třetinu prutu role tu v Kluku za IX kop a XXX gr., a jemu jest zaplaceno, i toho sě odřekl, jakž to svrchu- psáno stojí. Item u Šimona Švamberga tudiež v Kluku tři pruty role za VI kop gr., kteráž dědina přišla jemu po nápadu nebožky Aleny z Katusic; a tu jemu svobodí, a odřekl sě jest týmž právem, jakož svrchu psáno stojí. Item kostelních dědin tři pruty role za VI kop gr. u obce v Kluku, kteréž penieze mají naloženy býti na zádušie a na kostel sv. Vojtěcha v Skalště. Item u Vaňka Březky tři pruty role bez věrdunka za IIII kopy gr. A těch všech dědin svrchupsaných činí summa tři lány ruole. Kteréžto svrchupsané dědiny držiece dobrovolně a mocně vzdali jsú napřed psanému Maříkovi i jeho budúcím, a odřekli sě před právem. Anno Domini M'CCCCXLVto, feria IIII. in festis ss. Petri et Pauli apostolorum Domini. Svátek Petra a Pavla 29. června roku 1445 připadl na úterek, ne na středu. 98. Jaroš z Prahy od Pavlíka syna Březkova koupil rychtu ve Žďáře za 19 kop gr. 1446, 9. května. Kniha 1417, E. 10. a. My Matyáš toho času purkmistr, Jeník, Komsa, Bartoš krajčí, Šimon kovář, Macek krajčí, Vacek, Petr Kuorovodský, Jan Tučný, Mařík kovář, Martinek švec, a Matúš řezník, známo činíme tímto zápisem všem lidem obecně, že přistúpivše pře nás [sic], kterak Jaroš z Prahy kúpil rychtu ve Žďáře i s tiem se vším právem, což k ní příslušie, u Pavlíka syna Březkova za XX kop gr. bez jedné. A má Jaroš dáti prvnie penieze na svatý Havel najprvé příští po napsání této paměti sedm kop gr., a ihned potom v rok na svatý Havel šest kop gr. pořád zběhlého [sic], a opět potom v rok na svatý Havel poslednie penieze šest kop gr. A pakli-by svrchupsaný Jaroš posledních šesti kop gr. nemohl splniti a dáti nadepsanému
Strana 57
z let 1445—1447. 57 věříciemu, tehdy má úrok spravedlivý z nich platiti jemu a jeho budúcím, a to tak dlúho, dokavadž by těch šesti [kop] gr. nedal a nesplnil, jakož svrchu psáno stojí. Acta sunt hec in domo Mathie tunc temporis magistri civium, anno Domini MCCCCXLVI° feria secunda post Stanislai. 99. Adam se synem koupil rychtu ve Žďáře se třemi podsedky za 15 kop od Pavlíka Březkova syna z Prahy. 1446, 17. listopadu. Kniha 1453, 69. a. Znamenává se zápis Adamuov a jeho syna. My Petr kovář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Mařík kovář, Martinek švec, Matúš řezník, Matyáš, Jeník, Komsa, Bartoš krajčí, Vacek, Macek krajčí, konšelé přísežní města Bělé vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpivše před nás v plnú radu Adam z Podhusczie s synem svým Jankem, kterak kúpil a trh učinil o rychtu ve vsi ve Žďářě, i svým budúcím, za XV kop gr. dobrých &c; i zaplatil úplně a docela u Pavlíka Březkova syna z Prahy, se třmi podsedky tudiež ve Žďáře, a dvór z dědinami, s lukami na lesiech, i s pastvištěmi i se vším jiným, což k té rychtě příslušie od stara dávna, hnutě i nehnutě, tu sobě nic nepozuo- stavujíc. Acta sunt hec anno Domini M°CCCCXLVI°, feria V. ante Elizabeth. 100. Mařík hajný z Čisté má 7 let hospodařiti na statku sirotkův po dvou bratřích v Čisté, a pod jakými výminkamí. 1447, 20. února. Kniha 1417 na desce zadní. Anno Domini M'CCCCXLVII° ten pondělí masopustní znamenává sě úmluva a ko- nečná smlúva [si rotkuov [a] Maříka hajného z Čisté o statek nebožce Vacka a Mikšě bratruov vlastních z Čisté a jich sy ... Item Mařík hajný svrchu psaný má ten statek již psaný sirotčí držěti za sedm let od zápisu tohoto počítajíc, a na každý masopust má dávati jednu kopu gr. sirotkóm nahořě psaným; takovú výmienkú: jestliže by sirotek nebožce Vackóv jmenem Va- lenta po letech třech nebo čtyrech chtěl svým vlásti, tehdy Mařík již psaný má sirotku svrchu psanému to jeho dědictvie pustiti s polovicí sěním, neb jest tak sám přijal; a Valenta svrchu psaný sám má dáti bratru strýčenému svému a sestřě vlastnie diel jich, cožby Mařík nade- psaný nedodržal, a sám má tu v dědictví (dieczycztwi) zóstati; a zejmena po IIII str. ozimi má jemu ostaviti. A při tom byli Petr kovář purgmistr, pan Markvart, Valeš krajčí, Havel Bryl, Antoš, Martinek, &c konšelé. 101. Beneš mlynář z Čisté, aby sobě zachoval statek zděděný po vdově Žichově, dal Jarošovi z Nosaleva 14 kop gr. [1447], před 8. květnem. Kniha 1453, 5. a. Zápis Beneše mlynáře z Čisté. My Havel Bryl purgmistr té chvíle, Petr kovář, Kříž forman, Martinek švec, Antoš, Valeš krajčí, Mařík kovář, Matěj Bielý, Matúš řezník, Mathiáš Macek krajčí, a Šimon Šťáva, konšelé města Bělé, vyznáváme těmito našimi knihami nynějším i budúcím, že když pan Jaroš
z let 1445—1447. 57 věříciemu, tehdy má úrok spravedlivý z nich platiti jemu a jeho budúcím, a to tak dlúho, dokavadž by těch šesti [kop] gr. nedal a nesplnil, jakož svrchu psáno stojí. Acta sunt hec in domo Mathie tunc temporis magistri civium, anno Domini MCCCCXLVI° feria secunda post Stanislai. 99. Adam se synem koupil rychtu ve Žďáře se třemi podsedky za 15 kop od Pavlíka Březkova syna z Prahy. 1446, 17. listopadu. Kniha 1453, 69. a. Znamenává se zápis Adamuov a jeho syna. My Petr kovář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Mařík kovář, Martinek švec, Matúš řezník, Matyáš, Jeník, Komsa, Bartoš krajčí, Vacek, Macek krajčí, konšelé přísežní města Bělé vyznáváme nynějším i budúcím, že přistúpivše před nás v plnú radu Adam z Podhusczie s synem svým Jankem, kterak kúpil a trh učinil o rychtu ve vsi ve Žďářě, i svým budúcím, za XV kop gr. dobrých &c; i zaplatil úplně a docela u Pavlíka Březkova syna z Prahy, se třmi podsedky tudiež ve Žďáře, a dvór z dědinami, s lukami na lesiech, i s pastvištěmi i se vším jiným, což k té rychtě příslušie od stara dávna, hnutě i nehnutě, tu sobě nic nepozuo- stavujíc. Acta sunt hec anno Domini M°CCCCXLVI°, feria V. ante Elizabeth. 100. Mařík hajný z Čisté má 7 let hospodařiti na statku sirotkův po dvou bratřích v Čisté, a pod jakými výminkamí. 1447, 20. února. Kniha 1417 na desce zadní. Anno Domini M'CCCCXLVII° ten pondělí masopustní znamenává sě úmluva a ko- nečná smlúva [si rotkuov [a] Maříka hajného z Čisté o statek nebožce Vacka a Mikšě bratruov vlastních z Čisté a jich sy ... Item Mařík hajný svrchu psaný má ten statek již psaný sirotčí držěti za sedm let od zápisu tohoto počítajíc, a na každý masopust má dávati jednu kopu gr. sirotkóm nahořě psaným; takovú výmienkú: jestliže by sirotek nebožce Vackóv jmenem Va- lenta po letech třech nebo čtyrech chtěl svým vlásti, tehdy Mařík již psaný má sirotku svrchu psanému to jeho dědictvie pustiti s polovicí sěním, neb jest tak sám přijal; a Valenta svrchu psaný sám má dáti bratru strýčenému svému a sestřě vlastnie diel jich, cožby Mařík nade- psaný nedodržal, a sám má tu v dědictví (dieczycztwi) zóstati; a zejmena po IIII str. ozimi má jemu ostaviti. A při tom byli Petr kovář purgmistr, pan Markvart, Valeš krajčí, Havel Bryl, Antoš, Martinek, &c konšelé. 101. Beneš mlynář z Čisté, aby sobě zachoval statek zděděný po vdově Žichově, dal Jarošovi z Nosaleva 14 kop gr. [1447], před 8. květnem. Kniha 1453, 5. a. Zápis Beneše mlynáře z Čisté. My Havel Bryl purgmistr té chvíle, Petr kovář, Kříž forman, Martinek švec, Antoš, Valeš krajčí, Mařík kovář, Matěj Bielý, Matúš řezník, Mathiáš Macek krajčí, a Šimon Šťáva, konšelé města Bělé, vyznáváme těmito našimi knihami nynějším i budúcím, že když pan Jaroš
Strana 58
58 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské z Nosaleva [s] svými přátely, ženy své, byl povstal proti Benešovi mlynářovi z Čiste o ten statek nebožce Zychow odtudž, o to o všeckno již plnú smlúvu a konečnú jsú mezi sebú vzali skrze výpověď dobrých lidí, tak že svrchupsaný Beneš mlynář dal a vyplnil panu Jarošovi i jeho přátelóm peněz hotových čtrnádcte kop gr. A pan Jaroš [s] svými přátely se všemi, panie Machny manželky své, odřěkli jsú jse před námi Beneše mlynáře již psaného, sami sě i své budúcie dědice, a zvláště což by sě dotýkalo statku nebožce Zychowa z Čisté, tak že oni napřed psaní Jaroš [s] svými přátely svrchupsanými nemají k tomu statku již psanému o nic hleděti po časy budúcie; a jestliže by kto na Beneše již psaného kterým právem na ten statek svrchupsaný nebožce Zycha sáhl, on napřed psaný Jaroš svými přátely již psanými má to zastati, a na svuoig groš jemu Benešovi i jeho budúcím svoboditi a konečně spraviti, kdyžby toho potřebie bylo. A my konšelé svrchupsaní těmito našimi knihami utvrzujem a pevna činíme Beneše svrchupsaného i jeho budúcie, ten jistý statek svrchupsaný nebožce Zychow z Čisté svobodně držeti, požívati, prodati anebo z toho učiniti, jakž by sě jeho vóli líbilo, a to bez překážky člověka všelikého. Acta sunt hec anno Domini M°CCCC'LXVII° ante Stanislai. Poněvadž tato kniha jest založena 1453, a v této části obsahuje jenom opisy zápisů starších jednou rukou psané, jest v letopočtu LXVII° jistě chyba, a má se čísti nejspíš XLVII°; podle konšelů hodil by se ten zápis nejlépe do r. 1448. — Kterak Beneš mlynář toho statku nabyl, o tom viz zápis předcházející z r. 1443, 20. září. 102. Macek z Doubravice prodal ke kostelu v Sudomiři list na půl kopy 2 gr. platu ročního, jejž měl od panoše Mikuláše z Ploučnice. 1448, 2. března. Kniha 1453, 83. a. Zápis a list Sudomirských na kostel. My Jirsa purgmistr, a konšelé Petr Kurovodský, a Macek krajčí, a Valeš také krajčí, a pan Mařík Kavalec &c, známo činímy všem nynějším i budúcím těmito kniehami městskými, že předstúpivše před nás sausedé z Sudomiře té obce s plnú volí, i prosili nás, abychom jim takovýto list v naše knihy vložili; kterýžto takto se píše. A také jiní konšelé: Havel Bryl, Martinek švec, Urbánek kovář, Matúš řezník, Vaněk Chřípek, a Matějek kramář, a Šavlata švec. Já Macek z Dúbravice vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie, čísti budú aneb čtúc uslyšé, že ten list, kterýž sem měl od slovutných panoší Mikuláše z Plúčnice a Herše syna jeho odtudž z Plúčnice, na puol kopy grošuov a na dva groše platu ročnieho a na tré kur, ten sem prodal, a listu tohoto mocí mocně a dobrovolně prodávám v moc opatrným lidem v Sudomiři i tej všie obci, kteráž příslušie k tomu božiemu domu tudiež v Sudomiři, v kterémž jest vloženie Panny Marie matky našeho milého pána Jezu Krysta, naše veliké naděje; aby ta osada toho božieho domu ten list svrchupsaný i plat v něm psaný a zapsaný měli, a držali jej a obracovali na ten boží duom, jakž by sě jim najlép zdálo a líbilo. Nebo jsú mi to úplně a docela hotovými penězi za- platili. A také já Macek svrchupsaný i moji dědici budúcí nemámy sě nikdy na toho člověka aniž na ten list zase navracovati, aniž sobě na tom co pozuostavuji, ani svým dědicuom budúcím. A tomu na potvrzenie a jistotu svú sem pečeť dobrovolně a vědomě i mým plným přiznáním k tomuto listu přivěsil. A také k tomu prosil sem slovutných panoší Markvarta z Martinic hejtmana ten čas na
58 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské z Nosaleva [s] svými přátely, ženy své, byl povstal proti Benešovi mlynářovi z Čiste o ten statek nebožce Zychow odtudž, o to o všeckno již plnú smlúvu a konečnú jsú mezi sebú vzali skrze výpověď dobrých lidí, tak že svrchupsaný Beneš mlynář dal a vyplnil panu Jarošovi i jeho přátelóm peněz hotových čtrnádcte kop gr. A pan Jaroš [s] svými přátely se všemi, panie Machny manželky své, odřěkli jsú jse před námi Beneše mlynáře již psaného, sami sě i své budúcie dědice, a zvláště což by sě dotýkalo statku nebožce Zychowa z Čisté, tak že oni napřed psaní Jaroš [s] svými přátely svrchupsanými nemají k tomu statku již psanému o nic hleděti po časy budúcie; a jestliže by kto na Beneše již psaného kterým právem na ten statek svrchupsaný nebožce Zycha sáhl, on napřed psaný Jaroš svými přátely již psanými má to zastati, a na svuoig groš jemu Benešovi i jeho budúcím svoboditi a konečně spraviti, kdyžby toho potřebie bylo. A my konšelé svrchupsaní těmito našimi knihami utvrzujem a pevna činíme Beneše svrchupsaného i jeho budúcie, ten jistý statek svrchupsaný nebožce Zychow z Čisté svobodně držeti, požívati, prodati anebo z toho učiniti, jakž by sě jeho vóli líbilo, a to bez překážky člověka všelikého. Acta sunt hec anno Domini M°CCCC'LXVII° ante Stanislai. Poněvadž tato kniha jest založena 1453, a v této části obsahuje jenom opisy zápisů starších jednou rukou psané, jest v letopočtu LXVII° jistě chyba, a má se čísti nejspíš XLVII°; podle konšelů hodil by se ten zápis nejlépe do r. 1448. — Kterak Beneš mlynář toho statku nabyl, o tom viz zápis předcházející z r. 1443, 20. září. 102. Macek z Doubravice prodal ke kostelu v Sudomiři list na půl kopy 2 gr. platu ročního, jejž měl od panoše Mikuláše z Ploučnice. 1448, 2. března. Kniha 1453, 83. a. Zápis a list Sudomirských na kostel. My Jirsa purgmistr, a konšelé Petr Kurovodský, a Macek krajčí, a Valeš také krajčí, a pan Mařík Kavalec &c, známo činímy všem nynějším i budúcím těmito kniehami městskými, že předstúpivše před nás sausedé z Sudomiře té obce s plnú volí, i prosili nás, abychom jim takovýto list v naše knihy vložili; kterýžto takto se píše. A také jiní konšelé: Havel Bryl, Martinek švec, Urbánek kovář, Matúš řezník, Vaněk Chřípek, a Matějek kramář, a Šavlata švec. Já Macek z Dúbravice vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie, čísti budú aneb čtúc uslyšé, že ten list, kterýž sem měl od slovutných panoší Mikuláše z Plúčnice a Herše syna jeho odtudž z Plúčnice, na puol kopy grošuov a na dva groše platu ročnieho a na tré kur, ten sem prodal, a listu tohoto mocí mocně a dobrovolně prodávám v moc opatrným lidem v Sudomiři i tej všie obci, kteráž příslušie k tomu božiemu domu tudiež v Sudomiři, v kterémž jest vloženie Panny Marie matky našeho milého pána Jezu Krysta, naše veliké naděje; aby ta osada toho božieho domu ten list svrchupsaný i plat v něm psaný a zapsaný měli, a držali jej a obracovali na ten boží duom, jakž by sě jim najlép zdálo a líbilo. Nebo jsú mi to úplně a docela hotovými penězi za- platili. A také já Macek svrchupsaný i moji dědici budúcí nemámy sě nikdy na toho člověka aniž na ten list zase navracovati, aniž sobě na tom co pozuostavuji, ani svým dědicuom budúcím. A tomu na potvrzenie a jistotu svú sem pečeť dobrovolně a vědomě i mým plným přiznáním k tomuto listu přivěsil. A také k tomu prosil sem slovutných panoší Markvarta z Martinic hejtmana ten čas na
Strana 59
z let 1447—1449. 59 Bělé Jaroše z Nosalova v ty časy purkrabie na Bezdězi, a Oldřicha ze Mšena seděním tudiež, aby své pečeti vedle mne přivěsili pro lepšie a dalšie svědomie a pevnost k tomuto listu; jenž jest dán a psán leta ot narozenie syna božieho tisíc po čtyřech stech čtyřidcátého osmého, v sobotu před svatým Václavem přenesenie [2. března 1448]. Actum in domo Girsonis magistri civium pro tunc feria II. ante Leonardi anno &c L°III° [5. listopadu 1453]. 103. Janda Panství z Chotětova, rozděliv se s bratrem Duchkem, klade otcovský statek sobě a dětem svým a po nich jiným příbuzným; sestře má dáti 10 kop, matce po případě 20 kop. 1448, 2. září. Kniha 1453, 19. b. Janda a Duchek bratřie z Chotětova vsi. Stala sě smlúva a plná úmluva o rozdiel i o všecky věci mezi dvěma bratroma, jedniem Jandú řečeným Panstvie, a druhým Duchkem jeho bratrem z Chotětova. A tehdáž byl Matúš řezník purgmistrem. My Matúš řezník tehdáž purgmistr, Mařík kovář, Tučný Jan, Martinek švec, Antoš Sladovník, Šimon Šťáva, Václav Komsa, Macek krajčí, Petr kovář, Havel Bryl, Kříž forman, Valeš krajčí, přísežní konšelé města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím těmito knihami, že přistúpil před nás Janda z Chotětova, syn Panstvieho [sic], žádaje od nás tako- vého zápisu: že vkládá sobě dědictvie otce svého, i svým dětem, a potom svým budúcím; najprvé lán po království [sic], a za panem Milotú tři čtvrti, a duom. Ale s takovúto vý- mluvú, že jestliže by Pán Buoh jeho neuchoval, aby to spadlo na jeho děti; a pakli by Buoh i dětí jeho neuchoval, aby to spadlo na jeho matku a na jeho sestry; pakli takto zase jestliže by Buoh prve neuchoval matky jeho i tudiež jeho sestr, aby to také zase spadlo naň a na jeho děti a na jeho budúcie, a to beze všech nesnází. Také já Janda mám vydati sestře své X kop gr. a výpravu; a také jestliže by má matka nemohla zbýti se mnú, tehdy mám jie odbýti XX kopami gr. [z] statku toho bez odporu. Actum anno Domini M°CCCC°XLVIII°, feria II. post festum Egidii. Ustanovování dědiců mělo snad za účel, aby bratr Duchek se svým potomstvem byl vyloučen od. dědictví po Jandovi, dokud by nevymřeli potomci i sestry Jandovy, ale pak aby mohl děditi. Srv. 1468, 28. října 104. Matka Alžběta s dcerou Markletou odříká se statku, jejž drží syn Alžbětin Valenta z Čisté. 1449, 28. dubua. Kniha 1417, E. 8. a. Odsvědčenie Marklety Valentovy sestry z Čisté a mateře jeho. My Matěj purkmistr té chvíle, Petr kovář, Václav Komsa, Havel Bryl &c, konšelé města Bělé, vyznávámy nynějším i budúcím, že přistúpivše přěd nás plnú radu Alžběta a Markleta dci jejie, dobrovolně odsvěčily jsú sě i odřěkly samy sě, potom i své budúcie, ot statku Valentova tudiež v Čiesté, buď málo nebo mnoho, a tak, že tu nic u něho viece nemají k žádnému nápadu po časy budúcie, aniž u jeho budúcích. Acta sunt anno D. M'CCCCXLIX° feria II post Georgii festum circa Martinum sutorem tunc temporis magi- strum civium [sic].
z let 1447—1449. 59 Bělé Jaroše z Nosalova v ty časy purkrabie na Bezdězi, a Oldřicha ze Mšena seděním tudiež, aby své pečeti vedle mne přivěsili pro lepšie a dalšie svědomie a pevnost k tomuto listu; jenž jest dán a psán leta ot narozenie syna božieho tisíc po čtyřech stech čtyřidcátého osmého, v sobotu před svatým Václavem přenesenie [2. března 1448]. Actum in domo Girsonis magistri civium pro tunc feria II. ante Leonardi anno &c L°III° [5. listopadu 1453]. 103. Janda Panství z Chotětova, rozděliv se s bratrem Duchkem, klade otcovský statek sobě a dětem svým a po nich jiným příbuzným; sestře má dáti 10 kop, matce po případě 20 kop. 1448, 2. září. Kniha 1453, 19. b. Janda a Duchek bratřie z Chotětova vsi. Stala sě smlúva a plná úmluva o rozdiel i o všecky věci mezi dvěma bratroma, jedniem Jandú řečeným Panstvie, a druhým Duchkem jeho bratrem z Chotětova. A tehdáž byl Matúš řezník purgmistrem. My Matúš řezník tehdáž purgmistr, Mařík kovář, Tučný Jan, Martinek švec, Antoš Sladovník, Šimon Šťáva, Václav Komsa, Macek krajčí, Petr kovář, Havel Bryl, Kříž forman, Valeš krajčí, přísežní konšelé města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím těmito knihami, že přistúpil před nás Janda z Chotětova, syn Panstvieho [sic], žádaje od nás tako- vého zápisu: že vkládá sobě dědictvie otce svého, i svým dětem, a potom svým budúcím; najprvé lán po království [sic], a za panem Milotú tři čtvrti, a duom. Ale s takovúto vý- mluvú, že jestliže by Pán Buoh jeho neuchoval, aby to spadlo na jeho děti; a pakli by Buoh i dětí jeho neuchoval, aby to spadlo na jeho matku a na jeho sestry; pakli takto zase jestliže by Buoh prve neuchoval matky jeho i tudiež jeho sestr, aby to také zase spadlo naň a na jeho děti a na jeho budúcie, a to beze všech nesnází. Také já Janda mám vydati sestře své X kop gr. a výpravu; a také jestliže by má matka nemohla zbýti se mnú, tehdy mám jie odbýti XX kopami gr. [z] statku toho bez odporu. Actum anno Domini M°CCCC°XLVIII°, feria II. post festum Egidii. Ustanovování dědiců mělo snad za účel, aby bratr Duchek se svým potomstvem byl vyloučen od. dědictví po Jandovi, dokud by nevymřeli potomci i sestry Jandovy, ale pak aby mohl děditi. Srv. 1468, 28. října 104. Matka Alžběta s dcerou Markletou odříká se statku, jejž drží syn Alžbětin Valenta z Čisté. 1449, 28. dubua. Kniha 1417, E. 8. a. Odsvědčenie Marklety Valentovy sestry z Čisté a mateře jeho. My Matěj purkmistr té chvíle, Petr kovář, Václav Komsa, Havel Bryl &c, konšelé města Bělé, vyznávámy nynějším i budúcím, že přistúpivše přěd nás plnú radu Alžběta a Markleta dci jejie, dobrovolně odsvěčily jsú sě i odřěkly samy sě, potom i své budúcie, ot statku Valentova tudiež v Čiesté, buď málo nebo mnoho, a tak, že tu nic u něho viece nemají k žádnému nápadu po časy budúcie, aniž u jeho budúcích. Acta sunt anno D. M'CCCCXLIX° feria II post Georgii festum circa Martinum sutorem tunc temporis magi- strum civium [sic].
Strana 60
60 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 105. Dva poručníci z Čisté činí počet z peněz sirotkových. 1449, 28. dub. Kniha 1417, E. 8. a. O sirotka nebožce Vítova z Čisté. My Matěj purgmistr tě chvíle, Petr Kurovodský, Václav Komsa, Havel Bryl, Mařík kovář, Macek krajčí, Matúš řezník, Valeš krajčí oc, konšelé přísěžní města Bělé, vyznávámy nynějším i budúcím, že přistúpivše přěd nás plnú radu Šimon a Vaněk z Čisté, poručníci ne- božce Vítových sirotkóv odtudž, s konšely i s jinými přátely i s obecnými súsědy též vsi, učinili přěd námi poctivý počet ze všěch příjmóv, což sě těch nebožcě Vítových sirotkóv do- týče; a tak po těch po všěch věcech na dluhu ostávají dlužni pět a třidcěti kop gr. sirotku nebožce Vítovu; kteřížto [sic] peniezě již psaní mají dáni a plněni býti od zápisu tohoto na mužský masopust nynie příští; na kteréžto peniezě oni napřěd psaní poručníci toho lístek mají, na kom by ty dluhy měli shledati na rok již psaný. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXLIX° feria II. post Georgii festum. 106. Selka z Besedic s třemi syny a dcerou vybývá prostředního syna penězi, ostatní chtějí spolu- chlebiti, anebo by se rozdělili rovným dílem. [1453/ 15. července. Kniha 1417, B. 11. b. My Matúš řezník té chvíle purgmistr, Petr Kovář, Valeš krajčí, Matějek kramář, Vaněk Chřípek, Macek krajčí, Mařík kovář, Havel Bryl, Martinek švec, Jirsa, Šavlata švec, Urbánek kovář, konšelé města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím: že přistúpivši Maretha Krzsstienowa z Besedic před nás v plnú radu, v tu neděli na svaté apoštoly rozeslánie, v hodinu jako ve dvamezcietmú, s syny svými, tocižto Maříkem s nejstarším synem, i s svú nevěstú Markétú s Maříkovú ženú, a také s Ojtěchem a s Jírú syny svými, a s Mařkú dceří svú, takové paměti knih našich žádali: že jsú z toho statku odbyli bratra svého a syna již řečené Marety prostřednieho, tocižto Ojtěcha; neb jemu plniti mají III1/2 kopy gr. a VI gr., a to rozdielně: a najprve před námi dali jemu 11/2 kopy gr., a ještě jemu dali [sic] mají plniti tocižto 11/2 kopy gr. od tohoto sv. Jakuba, kterýž přijde v rok, 11/2 kopy gr. [sic], a opět na sv. Jakuba v rok penieze poslednie, tocižto III šilinky gr. mají jemu dáti. A již psaný Ojtěch vyznal před námi, že tu nemá viece k tomu statku hleděti, k mateři ani k bra- třím, jedné dobrú vólí. Item také již psaný Mařík nejstarší bratr přikládá tu k své mateři, a k bratru, a k sestře své ženy i své, V kop gr., aby tu spolu byli; pak jestliže by Mařík [s] svú ženú, neboli jeho mátie s jinými dětmi již psanými spolu nemohli zbýti, tehdy mají Maříkovi napřed těch V kop gr. a jeho rovný diel vydati, a on jim má odtud postúpiti. Pakliby Maříka Buoh neuchoval, tehda těch pět kop gr. má vydáno býti Markétě jeho man- želce [in margine: i ten diel, kterýž nám přísluší vedle jiných bratří], a dědictvie na Děteli má také při ní zuostati. Pakliby Buoh Marklety prve neuchoval, tehda to vše má na Maříka spadnúti. Rok neudán. Jmena konšelů nejvíce srovnávají s těmi, za nichž roku 1453 vložena byla listina čís. 102, daná 1448, 2. bř.; toho roku 1453 také svátek rozeslání apoštolů čili 15. červenec připadl na neděli.
60 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 105. Dva poručníci z Čisté činí počet z peněz sirotkových. 1449, 28. dub. Kniha 1417, E. 8. a. O sirotka nebožce Vítova z Čisté. My Matěj purgmistr tě chvíle, Petr Kurovodský, Václav Komsa, Havel Bryl, Mařík kovář, Macek krajčí, Matúš řezník, Valeš krajčí oc, konšelé přísěžní města Bělé, vyznávámy nynějším i budúcím, že přistúpivše přěd nás plnú radu Šimon a Vaněk z Čisté, poručníci ne- božce Vítových sirotkóv odtudž, s konšely i s jinými přátely i s obecnými súsědy též vsi, učinili přěd námi poctivý počet ze všěch příjmóv, což sě těch nebožcě Vítových sirotkóv do- týče; a tak po těch po všěch věcech na dluhu ostávají dlužni pět a třidcěti kop gr. sirotku nebožce Vítovu; kteřížto [sic] peniezě již psaní mají dáni a plněni býti od zápisu tohoto na mužský masopust nynie příští; na kteréžto peniezě oni napřěd psaní poručníci toho lístek mají, na kom by ty dluhy měli shledati na rok již psaný. Acta sunt hec anno Domini M'CCCCXLIX° feria II. post Georgii festum. 106. Selka z Besedic s třemi syny a dcerou vybývá prostředního syna penězi, ostatní chtějí spolu- chlebiti, anebo by se rozdělili rovným dílem. [1453/ 15. července. Kniha 1417, B. 11. b. My Matúš řezník té chvíle purgmistr, Petr Kovář, Valeš krajčí, Matějek kramář, Vaněk Chřípek, Macek krajčí, Mařík kovář, Havel Bryl, Martinek švec, Jirsa, Šavlata švec, Urbánek kovář, konšelé města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím: že přistúpivši Maretha Krzsstienowa z Besedic před nás v plnú radu, v tu neděli na svaté apoštoly rozeslánie, v hodinu jako ve dvamezcietmú, s syny svými, tocižto Maříkem s nejstarším synem, i s svú nevěstú Markétú s Maříkovú ženú, a také s Ojtěchem a s Jírú syny svými, a s Mařkú dceří svú, takové paměti knih našich žádali: že jsú z toho statku odbyli bratra svého a syna již řečené Marety prostřednieho, tocižto Ojtěcha; neb jemu plniti mají III1/2 kopy gr. a VI gr., a to rozdielně: a najprve před námi dali jemu 11/2 kopy gr., a ještě jemu dali [sic] mají plniti tocižto 11/2 kopy gr. od tohoto sv. Jakuba, kterýž přijde v rok, 11/2 kopy gr. [sic], a opět na sv. Jakuba v rok penieze poslednie, tocižto III šilinky gr. mají jemu dáti. A již psaný Ojtěch vyznal před námi, že tu nemá viece k tomu statku hleděti, k mateři ani k bra- třím, jedné dobrú vólí. Item také již psaný Mařík nejstarší bratr přikládá tu k své mateři, a k bratru, a k sestře své ženy i své, V kop gr., aby tu spolu byli; pak jestliže by Mařík [s] svú ženú, neboli jeho mátie s jinými dětmi již psanými spolu nemohli zbýti, tehdy mají Maříkovi napřed těch V kop gr. a jeho rovný diel vydati, a on jim má odtud postúpiti. Pakliby Maříka Buoh neuchoval, tehda těch pět kop gr. má vydáno býti Markétě jeho man- želce [in margine: i ten diel, kterýž nám přísluší vedle jiných bratří], a dědictvie na Děteli má také při ní zuostati. Pakliby Buoh Marklety prve neuchoval, tehda to vše má na Maříka spadnúti. Rok neudán. Jmena konšelů nejvíce srovnávají s těmi, za nichž roku 1453 vložena byla listina čís. 102, daná 1448, 2. bř.; toho roku 1453 také svátek rozeslání apoštolů čili 15. červenec připadl na neděli.
Strana 61
z let 1449—1455. 61 107. Tomík z Kluku zapisuje sobě a dětem 15 prutů role, dům, háj a dvě zahrady v Sudomiři; po jeho smrti manželka jeho dostane od dětí 36 kop gr. 1454. Kniha 1453, 83. b. Zápis Thomikuov z Kluku. My purgmistr Vaněk kolář, a konšelé Matěj Bielý, Valeš krajčí, Jan postřihač, Jan Nechvíle mladý, Šimon Šťáva, Matúš řezník, Chřípek, Matějek kramář, Svatúš řezník, Macek krajčí, Petr Kurovodský. A tak přistúpiv před nás Thomík z Kluku, již jsa zdráv a z dobrým a s zdravým rozmyslem, i žádal takového sobě v tyto knihy vloženie před pány konšely v ta doby již svrchupsaných: Item najprv toto sobě zapisuji: XV prutóv role, a duom i háj k tomu, kterýž jest v Hlivicích a kterýž k tomu příslušie, i také svým dětem i svým budúcím; a také dvě zahradě, kteréž k tomu příslušejie, jedna za Boříkovy, a druhá na Hlivicích v těch dě- dinách. A také toto zvlášť, že zapisuji ženě své Kačce šest a třidceti kop gr., ač by mne Buoh neuchoval, na tom již svrchupsaném statku, kterýž já požívám tu v Sudomiři [i] jinde, aby jie bylo z toho vydáno od dětí mých, aneb od budúcích mých k tomu příbuzných; a to aby jie bylo plněno úplně a docěla vedle zápisu mého, kterýž já zdráv jsa, učinil jsem. Actum in domo magistri civium suprascripti anno Domini M'CCCC LIIII°. 108. Panoše Diviš z Neněchova Vaňkovi písaři Bělskému v dluze 10 kop zastavil svého poddaného, platícího kopu ročně. 1455, 6. led. Kniha 1417, B. 12. a. My Matěj Ospal té chvíle purkmistr, Matějek kramář, Vaněk Chřípek, Matúš řezník, Šimon Šťáva, Svatúš řezník, Šavlata švec, Havel Bryl, Mařík kovář, Vaněk Ruot, Tóma Kon- šelík, ty chvíle konšelé přísežní vyznávámy nynějším i budúcím, že přistúpiv před nás plnú radu slovutný panoše Diviš z Neněchova s Jírú přímie Chalupa vodtudž člověkem svým vlastním a dědičným, postúpil jeho v deseti kopách gr. peněz dobrých střebrných pod úrok kopy gr. platu ročnieho, a to rozdielně, počna na svatého Jiře nynie příštieho 1/2 kopy gr., a na sv. Havla potom hned tolikéž, a tak vždy má a dlužen jest svrchupsaný Jíra anebo jeho náměstci platiti na každý rok z rokuov, tak jakož sě píše, opatrnému muži Vaňkovi písaři, spoluobyvateli našemu, jeho manželce i jeho budúcím; toto vymienijíce: jestliže by svrchupsaný Diviš nebo jeho budúcí dal napřed puol leta věděti nadepsanému Vaňkovi neb jeho budúcím, mají své penieze i s úrokem přijeti. Též také i Vaněk nadepsaný nebo jeho budúcí kdyby dali pnol leta napřed věděti svrchupsanému nebo jeho budúcím, mají Vaňkovi svrchupsanému nebo jeho budúcím penieze svrchupsané i s úrokem dáti; pakliby toho neučinili, tehdy Vaněk svrchupsaný neb jeho budúcí mají moc to zastaviti, prodati a z toho učiniti, jakž by sě jim líbilo bez překážky člověka všelikého. A my Ješek z Vesky, Hašek ze Všelys a Macek z Dobrovice slibujem svú věrú křesťanskú, rukú společnú a nerozdielnú, že jim placeno býti jmá na roky svrchupsané; pakliby sě nestalo a na každý z rokuov, jakož sě píše, nebylo placeno: tehdy my jistec i rukojmie svrchupsaní dávámy plnú moc, právo i po-
z let 1449—1455. 61 107. Tomík z Kluku zapisuje sobě a dětem 15 prutů role, dům, háj a dvě zahrady v Sudomiři; po jeho smrti manželka jeho dostane od dětí 36 kop gr. 1454. Kniha 1453, 83. b. Zápis Thomikuov z Kluku. My purgmistr Vaněk kolář, a konšelé Matěj Bielý, Valeš krajčí, Jan postřihač, Jan Nechvíle mladý, Šimon Šťáva, Matúš řezník, Chřípek, Matějek kramář, Svatúš řezník, Macek krajčí, Petr Kurovodský. A tak přistúpiv před nás Thomík z Kluku, již jsa zdráv a z dobrým a s zdravým rozmyslem, i žádal takového sobě v tyto knihy vloženie před pány konšely v ta doby již svrchupsaných: Item najprv toto sobě zapisuji: XV prutóv role, a duom i háj k tomu, kterýž jest v Hlivicích a kterýž k tomu příslušie, i také svým dětem i svým budúcím; a také dvě zahradě, kteréž k tomu příslušejie, jedna za Boříkovy, a druhá na Hlivicích v těch dě- dinách. A také toto zvlášť, že zapisuji ženě své Kačce šest a třidceti kop gr., ač by mne Buoh neuchoval, na tom již svrchupsaném statku, kterýž já požívám tu v Sudomiři [i] jinde, aby jie bylo z toho vydáno od dětí mých, aneb od budúcích mých k tomu příbuzných; a to aby jie bylo plněno úplně a docěla vedle zápisu mého, kterýž já zdráv jsa, učinil jsem. Actum in domo magistri civium suprascripti anno Domini M'CCCC LIIII°. 108. Panoše Diviš z Neněchova Vaňkovi písaři Bělskému v dluze 10 kop zastavil svého poddaného, platícího kopu ročně. 1455, 6. led. Kniha 1417, B. 12. a. My Matěj Ospal té chvíle purkmistr, Matějek kramář, Vaněk Chřípek, Matúš řezník, Šimon Šťáva, Svatúš řezník, Šavlata švec, Havel Bryl, Mařík kovář, Vaněk Ruot, Tóma Kon- šelík, ty chvíle konšelé přísežní vyznávámy nynějším i budúcím, že přistúpiv před nás plnú radu slovutný panoše Diviš z Neněchova s Jírú přímie Chalupa vodtudž člověkem svým vlastním a dědičným, postúpil jeho v deseti kopách gr. peněz dobrých střebrných pod úrok kopy gr. platu ročnieho, a to rozdielně, počna na svatého Jiře nynie příštieho 1/2 kopy gr., a na sv. Havla potom hned tolikéž, a tak vždy má a dlužen jest svrchupsaný Jíra anebo jeho náměstci platiti na každý rok z rokuov, tak jakož sě píše, opatrnému muži Vaňkovi písaři, spoluobyvateli našemu, jeho manželce i jeho budúcím; toto vymienijíce: jestliže by svrchupsaný Diviš nebo jeho budúcí dal napřed puol leta věděti nadepsanému Vaňkovi neb jeho budúcím, mají své penieze i s úrokem přijeti. Též také i Vaněk nadepsaný nebo jeho budúcí kdyby dali pnol leta napřed věděti svrchupsanému nebo jeho budúcím, mají Vaňkovi svrchupsanému nebo jeho budúcím penieze svrchupsané i s úrokem dáti; pakliby toho neučinili, tehdy Vaněk svrchupsaný neb jeho budúcí mají moc to zastaviti, prodati a z toho učiniti, jakž by sě jim líbilo bez překážky člověka všelikého. A my Ješek z Vesky, Hašek ze Všelys a Macek z Dobrovice slibujem svú věrú křesťanskú, rukú společnú a nerozdielnú, že jim placeno býti jmá na roky svrchupsané; pakliby sě nestalo a na každý z rokuov, jakož sě píše, nebylo placeno: tehdy my jistec i rukojmie svrchupsaní dávámy plnú moc, právo i po-
Strana 62
62 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské volenie věřiteli našemu i jeho budúcím, lidi naše dědičné stavovati po místech králových nebo panských, a my proti tomu nic nemá myl odmlúvati; a jestliže by které škody vzal, slibujem my pod svú ctí a věrú, jemu věřiteli svrchupsanému našemu nebo jeho budúcím, ty škody zaplatiti, tak jakož bychom sě obecním listem pod svými pečetmi zapsali, pod ležením v Bělé aneb v Mladém Boleslavi na penieze. Stal se jest ten zápis v domu svrchupsaného purkmistra anno Domini M° &c LV° ten pondělí na božé krščenie. 109. Jakub Kazirub naříkal statek Petrovi Rabousovi v Březovicích nadarmo; rychtu Březovickou drží Petr Rabous vždy 3 leta, a bratr jeho rok čtvrtý. 1456, 25. dubna. Kniha 1453, 85. b. Petr Rabuss řěčený. My Šimon řěčený Šťáva purkmistr tý chvíle, Matějek kramář, Vaněk Chřípek, Valeš krajčí, Macek krajčí, Matúš řězník, Svatúš řězník, Mařík kovář, Vaněk kolář, Matěj truhlář, Jan Nechvíle, Havel Bryl, vyznáváme obecně přede všěmi, a to nynějším i budúcím, že když Jakub řečený Kazirub byl nařěkl statek Petrovi řěčenému Rabús a Jankovi bratru jeho, a to ve vsi Břězovicích, i nemohl jest toho přěd námi žádným právem provésti; a k tomu i základ jest propadl, a to kop XXX. A přěs to jsmy jemu položili rok prvé, druhé a třětie, aby sobě to provedl; i nestál jest k své při. A dále vyznávámy, kterak sě přěd námi konečná úmluva stala mezi Petrem svrchu- psaným s jedné strany, a Jiříkem odtudž z Břězovic s strany druhé, vo rychtu tudiež v Břě- zovicích: tak jakž jich starší drželi, to jest, aby Petr svrchupsaný spravoval leta tři, a Jiřík svrchupsaný čtvrté, a tak aby drželi v těchž práviech a v mezech, jak sú jich starší držěli. A to sobě a bratru svému Ja]nkovi zapisuje i svým budúcím. A také prut role rychtovní vedle cesty mlýnských. Acta sunt anno &c LVI° dominico post Georgii martyris, in domo suprascripti magistri civium. Já Petr Rabús zapisuji sobě i svým budúcím, a v tom prutě mój bratr ižádný žádného práva nemá. 110. Jiřík a Janek zapisují sobě v Březovicích dům rychtovní, čtvrt rychty, hájenství o půlosmém prutě na pěti nivách, a jiné kusy polí. 1456, 30. dubna. Kniha 1453, 86. a. Jiřík z Břězovic s Jankem bratrem svým. My Šimon řěčený Šťáva purkmistr tý chvíle, Matějek kramář &c, tý chvíle konšelé přísežní, vyznáváme obecně přěde všěmi nynějším i budúcím, kterak Janek svrchupsaný s Jiříkem bratrem svým, jsa zdrávi a svobodni, přistúpili přěd nás, i žádali sobě takového v tyto knihy vložěnie: Item najprv duom rychtovní tu v Břězovicích, a čtvrt té rychty, tak v těchž práviech a v těchž meziech, jakož jich děd to držěl a jakž to právem obdrželi. Item hájenstvie, to jest pól osma pruta role, kteříž ležie podle Vaněčkových mez a vedle Jelitových jedna niva, a druhá vedle téhož a vedle Spisových, a dvě nivě mezi svrchupsaného Vaněčka,
62 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské volenie věřiteli našemu i jeho budúcím, lidi naše dědičné stavovati po místech králových nebo panských, a my proti tomu nic nemá myl odmlúvati; a jestliže by které škody vzal, slibujem my pod svú ctí a věrú, jemu věřiteli svrchupsanému našemu nebo jeho budúcím, ty škody zaplatiti, tak jakož bychom sě obecním listem pod svými pečetmi zapsali, pod ležením v Bělé aneb v Mladém Boleslavi na penieze. Stal se jest ten zápis v domu svrchupsaného purkmistra anno Domini M° &c LV° ten pondělí na božé krščenie. 109. Jakub Kazirub naříkal statek Petrovi Rabousovi v Březovicích nadarmo; rychtu Březovickou drží Petr Rabous vždy 3 leta, a bratr jeho rok čtvrtý. 1456, 25. dubna. Kniha 1453, 85. b. Petr Rabuss řěčený. My Šimon řěčený Šťáva purkmistr tý chvíle, Matějek kramář, Vaněk Chřípek, Valeš krajčí, Macek krajčí, Matúš řězník, Svatúš řězník, Mařík kovář, Vaněk kolář, Matěj truhlář, Jan Nechvíle, Havel Bryl, vyznáváme obecně přede všěmi, a to nynějším i budúcím, že když Jakub řečený Kazirub byl nařěkl statek Petrovi řěčenému Rabús a Jankovi bratru jeho, a to ve vsi Břězovicích, i nemohl jest toho přěd námi žádným právem provésti; a k tomu i základ jest propadl, a to kop XXX. A přěs to jsmy jemu položili rok prvé, druhé a třětie, aby sobě to provedl; i nestál jest k své při. A dále vyznávámy, kterak sě přěd námi konečná úmluva stala mezi Petrem svrchu- psaným s jedné strany, a Jiříkem odtudž z Břězovic s strany druhé, vo rychtu tudiež v Břě- zovicích: tak jakž jich starší drželi, to jest, aby Petr svrchupsaný spravoval leta tři, a Jiřík svrchupsaný čtvrté, a tak aby drželi v těchž práviech a v mezech, jak sú jich starší držěli. A to sobě a bratru svému Ja]nkovi zapisuje i svým budúcím. A také prut role rychtovní vedle cesty mlýnských. Acta sunt anno &c LVI° dominico post Georgii martyris, in domo suprascripti magistri civium. Já Petr Rabús zapisuji sobě i svým budúcím, a v tom prutě mój bratr ižádný žádného práva nemá. 110. Jiřík a Janek zapisují sobě v Březovicích dům rychtovní, čtvrt rychty, hájenství o půlosmém prutě na pěti nivách, a jiné kusy polí. 1456, 30. dubna. Kniha 1453, 86. a. Jiřík z Břězovic s Jankem bratrem svým. My Šimon řěčený Šťáva purkmistr tý chvíle, Matějek kramář &c, tý chvíle konšelé přísežní, vyznáváme obecně přěde všěmi nynějším i budúcím, kterak Janek svrchupsaný s Jiříkem bratrem svým, jsa zdrávi a svobodni, přistúpili přěd nás, i žádali sobě takového v tyto knihy vložěnie: Item najprv duom rychtovní tu v Břězovicích, a čtvrt té rychty, tak v těchž práviech a v těchž meziech, jakož jich děd to držěl a jakž to právem obdrželi. Item hájenstvie, to jest pól osma pruta role, kteříž ležie podle Vaněčkových mez a vedle Jelitových jedna niva, a druhá vedle téhož a vedle Spisových, a dvě nivě mezi svrchupsaného Vaněčka,
Strana 63
z let 1455—1460. 63 tak jakož to také právem obdrželi, a pátá niva vedle Vaněčkových na Zdolině. Item puol čtvrta pruta role platné, a to vedle Petrových Rabúsových a vedle Vaněčkových. Item II pruty také úročnie vedle rychty a vedle nebožscě Vlacha. Item jeden prut vedle Urbanova a vedle Paclíkova, a ten také pravým právem obdrželi na Spisovi právem Nymburským i také naším. A to sobě zapisují nerozdielně, svým dětem i svým budúcím spravedlivým. Jen [sic] jest psán anno &c LVI° in vigilia Philipi et Jakobi apostolorum, in domo suprascripti magistri civium. 111. Rychtář Jaroš prodávaje Bělskou rychtu Pechovi, pokládal si dům svůj za svobodný, což obec dopouští jen na 10 let; též si vlastnil hráz obecní, ze které mlynář plať libru vosku k obci. 1457, 6. ledna. Kniha 1417, B. 15. a. Obec města Bělé s rychtářem téhož města. My Vaněk Ruoth purgmistr tý chvíle, Valeš krajčí, Matějek kramář, Vaněk Chřípek, Ješek postřihač, Matúš řezník, Svatúš řezník, Urban kovář, Jan Novák, Jirsa furman, a Tóma Konšelík, tý chvíle konšelé přísěžní města Bělé, známo činíme tiemto zápisem všěm nynějším i budúcím, kterak když Jaroš střělec, ty časy rychtář náš, zapsal sobě duom svój k svobodě a svobodný bez vuole obecnie; tehda když jest to obec naše zvěděla, mluvili sú s ním a proti němu o tu věc tak dlúho, že jsú s ním i my tudiež přěd urozeným pánem, panem Jindřichem z Michalovic, najvyšším komorníkem králevstvie Českého, pánem naším milostivým, o tu při stáli; a tý chvíle stál jest Jaroš svrchupsaný v trhu s opatrným mužěm Pechú z Tkadlína o tu rychtu. I provedli jsme my i s obcí naší přede páně Milostí, že ten duom nenie svo- bodný, ale k obci příslušie se všemi právy, jakožto i jiný který duom z uobce; než k vuoli pána našeho, a pro ten trh svrchupsaný, kterýž jest byl mezi rychtáři o rychtu, aby sě ne- rozšěl, pójčili jsme, a obec podle nás pójčila jest rychtáři již budúciemu, to jest Pechovi svrchupsanému i jeho budúcím, ač by v tom času jiní byli, lhótu a svobodu od psanie ny- nějšieho právě počítajíc za deset a do desěti let; než když těch desět let vyjde a mine, tehdá rychtář svrchupsaný nebo jeho budúcí má a mají s domu svrchupsaného všěcky řády vedle obce trpěti a zastávati beze vše odpory; neb i páně Milost nám toho potvrdil, a za lhótu svrchupsanú nás jest žádal. A také jakož sobě týž rychtář a v témž zápisu zapsal byl hrázi okolo mlýna svého: i také to obec jest provedla, a my vedle nie, že ta hrázě jeho nenie, ale že obec jest; i uhodil jest páně Milost o tu hrázi mezi námi a rychtářěm, aby mlynář každý věčně a budúcně z té hrázě nám na každý rok i budúcím našim libru vuosku platil; a na tom jsme jednostajně zuostali a zavázali. Jenž jest psán zápis ten leta božieho M°CCCC°LVII°, ten čtvrtek na buožie křstěnie. Tamže na listě B. 20. b. roku 1462 píše se: Pecha rychtář Bělský, Pecha rychtář náš. 112. Vdova Důra ze Sudomiře, vypokojivši příbuzné nebožtíka manžela svého, zapisuje sobě a synov svému, po případě svým příbuzným, statek v Sudomiři o 15 prutech ležících na 3 místech. 1460, 28. března. Kniha 1453, 87. a. Dóra z Sudomiřě s Petrem synem svým. My Matějek kramář purgmistr tý chvíle, Jan Novák, Matěj truhlář, Matúš řezník, Ješek postřihač, Šimon Šťáva, Jan Tučný, Vaněk kolář, Bláha kožišník, Jíra Bělík, Mikeš Šof
z let 1455—1460. 63 tak jakož to také právem obdrželi, a pátá niva vedle Vaněčkových na Zdolině. Item puol čtvrta pruta role platné, a to vedle Petrových Rabúsových a vedle Vaněčkových. Item II pruty také úročnie vedle rychty a vedle nebožscě Vlacha. Item jeden prut vedle Urbanova a vedle Paclíkova, a ten také pravým právem obdrželi na Spisovi právem Nymburským i také naším. A to sobě zapisují nerozdielně, svým dětem i svým budúcím spravedlivým. Jen [sic] jest psán anno &c LVI° in vigilia Philipi et Jakobi apostolorum, in domo suprascripti magistri civium. 111. Rychtář Jaroš prodávaje Bělskou rychtu Pechovi, pokládal si dům svůj za svobodný, což obec dopouští jen na 10 let; též si vlastnil hráz obecní, ze které mlynář plať libru vosku k obci. 1457, 6. ledna. Kniha 1417, B. 15. a. Obec města Bělé s rychtářem téhož města. My Vaněk Ruoth purgmistr tý chvíle, Valeš krajčí, Matějek kramář, Vaněk Chřípek, Ješek postřihač, Matúš řezník, Svatúš řezník, Urban kovář, Jan Novák, Jirsa furman, a Tóma Konšelík, tý chvíle konšelé přísěžní města Bělé, známo činíme tiemto zápisem všěm nynějším i budúcím, kterak když Jaroš střělec, ty časy rychtář náš, zapsal sobě duom svój k svobodě a svobodný bez vuole obecnie; tehda když jest to obec naše zvěděla, mluvili sú s ním a proti němu o tu věc tak dlúho, že jsú s ním i my tudiež přěd urozeným pánem, panem Jindřichem z Michalovic, najvyšším komorníkem králevstvie Českého, pánem naším milostivým, o tu při stáli; a tý chvíle stál jest Jaroš svrchupsaný v trhu s opatrným mužěm Pechú z Tkadlína o tu rychtu. I provedli jsme my i s obcí naší přede páně Milostí, že ten duom nenie svo- bodný, ale k obci příslušie se všemi právy, jakožto i jiný který duom z uobce; než k vuoli pána našeho, a pro ten trh svrchupsaný, kterýž jest byl mezi rychtáři o rychtu, aby sě ne- rozšěl, pójčili jsme, a obec podle nás pójčila jest rychtáři již budúciemu, to jest Pechovi svrchupsanému i jeho budúcím, ač by v tom času jiní byli, lhótu a svobodu od psanie ny- nějšieho právě počítajíc za deset a do desěti let; než když těch desět let vyjde a mine, tehdá rychtář svrchupsaný nebo jeho budúcí má a mají s domu svrchupsaného všěcky řády vedle obce trpěti a zastávati beze vše odpory; neb i páně Milost nám toho potvrdil, a za lhótu svrchupsanú nás jest žádal. A také jakož sobě týž rychtář a v témž zápisu zapsal byl hrázi okolo mlýna svého: i také to obec jest provedla, a my vedle nie, že ta hrázě jeho nenie, ale že obec jest; i uhodil jest páně Milost o tu hrázi mezi námi a rychtářěm, aby mlynář každý věčně a budúcně z té hrázě nám na každý rok i budúcím našim libru vuosku platil; a na tom jsme jednostajně zuostali a zavázali. Jenž jest psán zápis ten leta božieho M°CCCC°LVII°, ten čtvrtek na buožie křstěnie. Tamže na listě B. 20. b. roku 1462 píše se: Pecha rychtář Bělský, Pecha rychtář náš. 112. Vdova Důra ze Sudomiře, vypokojivši příbuzné nebožtíka manžela svého, zapisuje sobě a synov svému, po případě svým příbuzným, statek v Sudomiři o 15 prutech ležících na 3 místech. 1460, 28. března. Kniha 1453, 87. a. Dóra z Sudomiřě s Petrem synem svým. My Matějek kramář purgmistr tý chvíle, Jan Novák, Matěj truhlář, Matúš řezník, Ješek postřihač, Šimon Šťáva, Jan Tučný, Vaněk kolář, Bláha kožišník, Jíra Bělík, Mikeš Šof
Strana 64
64 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské a Martin Nábožný, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem všěm nynějším i budúcím, že přistúpivšě přěd nás plnú radu poctivá žena Dóra z Sudomiřě nebožce Bačkova, a zapsala sobě svój vešken statek tu v Sudomiři na ni řádně spadlý po nebožci Bačkovi muži gegieyg, movitý i nemovitý; z kteréhožto otbyla jest všěch přátel nebožce svého mužě, ně- kterých přěd právem naším, jakožto najprve Mikulášě Mráza z Sudomiře, Ješka Pačka ottudž, i jich budúcích, a oni před právem naším otřekli sú sě statku jejieho, a některých přide [sic] páně Milostí a jeho rozkázáním, jakožto Lipka, a ten sě otřekl statku jejieho s dětmi svými i svými budúcími přěd právem v Sudomiři. A tento statek menovitě sobě najprve, a potom Petrovi synu svému, a jestliže by Buoh neuchoval gieg i syna jejieho, tehdy přátelóm svým najbližším a najpříbuznějším zapisuje, totižto dvór tu v Sudomiři, a patnádcte prutóv role v počet mezi dědinami té vsi položených; kteřížto prutové rozdielně ležie; najprve XI prutóv proti témuž dvoru podle dědin Ješka Pačka z strany jedné a podle Vaňkových sirotkových dědin z strany druhé; a na Kútech tři pruty položené mezi dědinú opět Ješkovú Pačkovú a mezi Havlovú; a jeden prut v Hlivicích mezi Tomíkovú dědinú a mezi Martinovú. Jenž jest psán ten zápis anno Domini M'CCCCLX° ten pátek po Zvěstování Matky božie, v domu svrchupsaného purgmistra. 113. Jindřich z Michalovic jako smluvce porovnal macechu s pastorkem a vlastními syny o statek ve Vrátně; pastorek s bratry zůstane v držení statku rovným dílem, vyplatě maceše 20 kop. 1461, 15. kv. Kniha 1417, B. 20. a. Matěj Strnadóv syn z Vrátna s sirotky mlaším a macechú svú. My Jan Tučný purgmistr ty chvíle, Matějek kramář, Matúš řězník, Vaněk kolář, Ješek postřihač, Šimon Šťáva, Jan Novák, Mikeš Šoff, Jíra Bělík, Bláha kožišník, Matěj truhlář, a Martin Nábožný, konšelé přísěžní města Bělé, vyznáváme tiemto naším zápisem obecně přede všemi, a oznamujem vyrčenie a výmluvu urozeného a statečného pána, pana Jindřicha z Mi- chalovic, najvyššieho komorníka královstvie Českého, pána našěho najmilostivějšího, kteréžto vyrčenie a výmluvu učinil jest mezi Matějem synem Strnadovy a sirotky mlašími z strany jedné, a mezi poctivú ženú Mařkú macechú Matěje svrchupsaného z strany druhé; kteréžto straně obě svrchupsané dobrovolně a bez núze slíbile sú pode ctí a pod věrú, nébrž pod najvyším právem, že chtie držeti vešken nález i vyrčenie svrchupsané statečnosti, pána našěho milostivého, věčně a bez otvolávánie. Protož on svrchupsaný pán a najvyší ubrman a smluvce stran svrchupsaných, vzem tu práci na statečnost svú, nechtě ižádné straně v ničemž ukrátiti, s rozvážením slavného rozumu svého, a s radú a potazem věrných svých i těch, ktož té přě mezi stranoma svrchupsanýma dobřě svědomi byli jsú, takto rozumnost jeho vypověděla jest: Najprv totižto že Matěj svrchupsaný má zuostati s sirotky mlašími a bratry svými polovičnými v tom ve všem statku, s nimi maje plný diel v něm; z kteréhožto má vydati Mařce macěše své kop dvacět gr. na tyto roky: Najprv totižto V11/2 kopy gr. ve třěch nedělech po swietiem Dušě najprv příště; a již svrchupsaná Mařka má před sebe V kop gr., to učiní XI1/2 kopy gr., a to polovici horských peněz a polovici grošěv; a ot vánoc najprv příště v rok VIIII/ kopy gr. peněz, jakéž v ty chvíle mezi lidmi pójdú. Také má gie dáti II korce pšenice, žita II korce, a věrtel hrachu. A v tom statku ona nic viec nemá aniž mieti bude, než ten statek
64 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské a Martin Nábožný, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem všěm nynějším i budúcím, že přistúpivšě přěd nás plnú radu poctivá žena Dóra z Sudomiřě nebožce Bačkova, a zapsala sobě svój vešken statek tu v Sudomiři na ni řádně spadlý po nebožci Bačkovi muži gegieyg, movitý i nemovitý; z kteréhožto otbyla jest všěch přátel nebožce svého mužě, ně- kterých přěd právem naším, jakožto najprve Mikulášě Mráza z Sudomiře, Ješka Pačka ottudž, i jich budúcích, a oni před právem naším otřekli sú sě statku jejieho, a některých přide [sic] páně Milostí a jeho rozkázáním, jakožto Lipka, a ten sě otřekl statku jejieho s dětmi svými i svými budúcími přěd právem v Sudomiři. A tento statek menovitě sobě najprve, a potom Petrovi synu svému, a jestliže by Buoh neuchoval gieg i syna jejieho, tehdy přátelóm svým najbližším a najpříbuznějším zapisuje, totižto dvór tu v Sudomiři, a patnádcte prutóv role v počet mezi dědinami té vsi položených; kteřížto prutové rozdielně ležie; najprve XI prutóv proti témuž dvoru podle dědin Ješka Pačka z strany jedné a podle Vaňkových sirotkových dědin z strany druhé; a na Kútech tři pruty položené mezi dědinú opět Ješkovú Pačkovú a mezi Havlovú; a jeden prut v Hlivicích mezi Tomíkovú dědinú a mezi Martinovú. Jenž jest psán ten zápis anno Domini M'CCCCLX° ten pátek po Zvěstování Matky božie, v domu svrchupsaného purgmistra. 113. Jindřich z Michalovic jako smluvce porovnal macechu s pastorkem a vlastními syny o statek ve Vrátně; pastorek s bratry zůstane v držení statku rovným dílem, vyplatě maceše 20 kop. 1461, 15. kv. Kniha 1417, B. 20. a. Matěj Strnadóv syn z Vrátna s sirotky mlaším a macechú svú. My Jan Tučný purgmistr ty chvíle, Matějek kramář, Matúš řězník, Vaněk kolář, Ješek postřihač, Šimon Šťáva, Jan Novák, Mikeš Šoff, Jíra Bělík, Bláha kožišník, Matěj truhlář, a Martin Nábožný, konšelé přísěžní města Bělé, vyznáváme tiemto naším zápisem obecně přede všemi, a oznamujem vyrčenie a výmluvu urozeného a statečného pána, pana Jindřicha z Mi- chalovic, najvyššieho komorníka královstvie Českého, pána našěho najmilostivějšího, kteréžto vyrčenie a výmluvu učinil jest mezi Matějem synem Strnadovy a sirotky mlašími z strany jedné, a mezi poctivú ženú Mařkú macechú Matěje svrchupsaného z strany druhé; kteréžto straně obě svrchupsané dobrovolně a bez núze slíbile sú pode ctí a pod věrú, nébrž pod najvyším právem, že chtie držeti vešken nález i vyrčenie svrchupsané statečnosti, pána našěho milostivého, věčně a bez otvolávánie. Protož on svrchupsaný pán a najvyší ubrman a smluvce stran svrchupsaných, vzem tu práci na statečnost svú, nechtě ižádné straně v ničemž ukrátiti, s rozvážením slavného rozumu svého, a s radú a potazem věrných svých i těch, ktož té přě mezi stranoma svrchupsanýma dobřě svědomi byli jsú, takto rozumnost jeho vypověděla jest: Najprv totižto že Matěj svrchupsaný má zuostati s sirotky mlašími a bratry svými polovičnými v tom ve všem statku, s nimi maje plný diel v něm; z kteréhožto má vydati Mařce macěše své kop dvacět gr. na tyto roky: Najprv totižto V11/2 kopy gr. ve třěch nedělech po swietiem Dušě najprv příště; a již svrchupsaná Mařka má před sebe V kop gr., to učiní XI1/2 kopy gr., a to polovici horských peněz a polovici grošěv; a ot vánoc najprv příště v rok VIIII/ kopy gr. peněz, jakéž v ty chvíle mezi lidmi pójdú. Také má gie dáti II korce pšenice, žita II korce, a věrtel hrachu. A v tom statku ona nic viec nemá aniž mieti bude, než ten statek
Strana 65
z let 1460—1464. 65 sirotci svrchupsaní mají mieti společně s Matějem bratrem svým; a on Matěj má jimi vlásti do jich moci; a když by již v svú moc přišli a k dielu hleděli, on Matěj má najprv kop pět vzeti, a potom plný diel s nimi mieti. A jestliže by Buoh kterého sirotka v tom neuchoval, diel jeho na jiné pozuostalé má spadnúti až do poslednieho, a na žádného jiného. Jenž sě stal ten zápis a pamět vyrčenie svrchupsaného pána pána nám milostivého k jeho žádosti a rozkázání anno Domini M'CCCCLXI feria sexta post Ascensionem Domini. Vedle toho rozkázánie a vyrčenie vyřekl a rozkázal pán náš milostivý, aby sirotci mlaší Matěje svrchupsaného bratra svého nikdá a věčně nenapomínali ani hyndrovali z toho vypsánie a vyloženie domu Bělovského z knih našich, kteréž jest učinil a učiniti musil. 114. Kříž rychtář Okenský dal 8 kop Lídě Strýčkové za to právo, kteréž měla na té rychtě po své matce. 1464, 23. března. Kniha 1453, 88. a. Pavel Strýček a Lída manželka jeho s Křížem rychtářěm z Uoken. My Jan Tučný purgmistr tý chvíle, Matějek kramář, Mathúš řezník, Ješek postřihač, Vaněk kolář, Matěj truhlář, Šimon Šťáva, Jan Novák, Jíra Bělík, Mikeš Šoff, Blažek kožišník, a Martin Nábožný, konšelé přísežní města Bělé, známo činíme těmito knihami, nám od slavné paměti kniežat a králev Českých danými, jimižto všecky věci miesto a konec berú: kterak leta božieho tisícieho CCCCLXIIII° ten pátek před květnú nedělí přistúpili před ny pracovití mužie Pavel Strýček řečený, maje moc Lídy manželky své, a Kříž rychtář z Uoken, i vyznali jsú přěd námi, že mají plnú a konečnú smlúvu mezi sebú o tu rychtu Okenskú a o to právo, kteréž by měla poctivá [v rkp. přeškrtnuto: paní] žena Lída Strýčková na té rychtě po své mateři Barbořě. I stala sě taková smlúva přátelská mezi nimi, že Kříž svrchupsaný měl dáti Lídě a Strýčkovi manželu jejiemu VIII kop z toho statku; kteréžto před právem Okenským diel dal jest, a před námi ostatek dal a doplatil jest a vyplnil těch VIII kop úplně a dokonce. A před námi toho statku otsvětčil sě svrchupsaný Strýček sám ot sebe, ot manželky své i ot svých budúcích, a ten statek jemu vzdal přěd právem naším. Protož Kříž svrchupsaný zapisuje sobě, manželce své i svým budúcím tu rychtu v Uoknech se vším, což k tomu příslušé, tak jakož ot stara dávna přědkové jeho drželi jsú ot vysazenie rychty té, se všemi právy k nie příslušejícími. Jenž psán jest zápis ten leta a dne svrchupsaného. 115. Matěj z Vrátna zapisuje svůj svobodný statek sobě a dětem, a ženě půl lánu, jejž děti mohou si vyplatiti 22 kopami. 1464, 13. července. Kniha 1453, 87. b. Matěj z Vrátna syn Strnadů. My Matúš řezník purgmistr tý chvíle, Jíra Bělík, Matěj truhlář, Matějek kramář, Jan Novák, Vaněk kolář, Jan Tučný, Ješek postřihač, Martin Nábožný, Mikeš Suff, Šiman Ščáva, Blažek kožušník, konšelé přísežní města Bělé, známo činíme těmito knihami, že Matěj z Vrátna syn Strnadů, jsa zdráv a s dobrú pamětí, přistúpil před nás, a žádal sobě zapsánie svého
z let 1460—1464. 65 sirotci svrchupsaní mají mieti společně s Matějem bratrem svým; a on Matěj má jimi vlásti do jich moci; a když by již v svú moc přišli a k dielu hleděli, on Matěj má najprv kop pět vzeti, a potom plný diel s nimi mieti. A jestliže by Buoh kterého sirotka v tom neuchoval, diel jeho na jiné pozuostalé má spadnúti až do poslednieho, a na žádného jiného. Jenž sě stal ten zápis a pamět vyrčenie svrchupsaného pána pána nám milostivého k jeho žádosti a rozkázání anno Domini M'CCCCLXI feria sexta post Ascensionem Domini. Vedle toho rozkázánie a vyrčenie vyřekl a rozkázal pán náš milostivý, aby sirotci mlaší Matěje svrchupsaného bratra svého nikdá a věčně nenapomínali ani hyndrovali z toho vypsánie a vyloženie domu Bělovského z knih našich, kteréž jest učinil a učiniti musil. 114. Kříž rychtář Okenský dal 8 kop Lídě Strýčkové za to právo, kteréž měla na té rychtě po své matce. 1464, 23. března. Kniha 1453, 88. a. Pavel Strýček a Lída manželka jeho s Křížem rychtářěm z Uoken. My Jan Tučný purgmistr tý chvíle, Matějek kramář, Mathúš řezník, Ješek postřihač, Vaněk kolář, Matěj truhlář, Šimon Šťáva, Jan Novák, Jíra Bělík, Mikeš Šoff, Blažek kožišník, a Martin Nábožný, konšelé přísežní města Bělé, známo činíme těmito knihami, nám od slavné paměti kniežat a králev Českých danými, jimižto všecky věci miesto a konec berú: kterak leta božieho tisícieho CCCCLXIIII° ten pátek před květnú nedělí přistúpili před ny pracovití mužie Pavel Strýček řečený, maje moc Lídy manželky své, a Kříž rychtář z Uoken, i vyznali jsú přěd námi, že mají plnú a konečnú smlúvu mezi sebú o tu rychtu Okenskú a o to právo, kteréž by měla poctivá [v rkp. přeškrtnuto: paní] žena Lída Strýčková na té rychtě po své mateři Barbořě. I stala sě taková smlúva přátelská mezi nimi, že Kříž svrchupsaný měl dáti Lídě a Strýčkovi manželu jejiemu VIII kop z toho statku; kteréžto před právem Okenským diel dal jest, a před námi ostatek dal a doplatil jest a vyplnil těch VIII kop úplně a dokonce. A před námi toho statku otsvětčil sě svrchupsaný Strýček sám ot sebe, ot manželky své i ot svých budúcích, a ten statek jemu vzdal přěd právem naším. Protož Kříž svrchupsaný zapisuje sobě, manželce své i svým budúcím tu rychtu v Uoknech se vším, což k tomu příslušé, tak jakož ot stara dávna přědkové jeho drželi jsú ot vysazenie rychty té, se všemi právy k nie příslušejícími. Jenž psán jest zápis ten leta a dne svrchupsaného. 115. Matěj z Vrátna zapisuje svůj svobodný statek sobě a dětem, a ženě půl lánu, jejž děti mohou si vyplatiti 22 kopami. 1464, 13. července. Kniha 1453, 87. b. Matěj z Vrátna syn Strnadů. My Matúš řezník purgmistr tý chvíle, Jíra Bělík, Matěj truhlář, Matějek kramář, Jan Novák, Vaněk kolář, Jan Tučný, Ješek postřihač, Martin Nábožný, Mikeš Suff, Šiman Ščáva, Blažek kožušník, konšelé přísežní města Bělé, známo činíme těmito knihami, že Matěj z Vrátna syn Strnadů, jsa zdráv a s dobrú pamětí, přistúpil před nás, a žádal sobě zapsánie svého
Strana 66
66 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské statka svobodného, totiž movitého i nemovitého; najprv zapisuje sám sobě, a potom dětóm i budúcím svým, a mocnost sobě pozóstavuje i svým dětóm, aby on i jeho děti mohli ten statek prodati aneb dáti, komuž by oni chtěli. Jenž jse stal zápis ten leta božieho MCCCC LXIIII°, ten pátek na svatú pannu Markéthu. Item též Matěj z Vrátna syn Strnadů téhož leta a ten den na sv. pannu Markéthu paměť pozůstavuje: jestliže by ho pán Buoh neuchoval, poručil ženě své Kačce štvrt u dvojra, druhú štvrt u Lubezské cesty. A jestliže by jeho děti chtěly, tehdy ony mohú toho puol lánu vyplatiti od mateři své ve XXII kopách, a na každé leto jí platiczi po pěti kopách. 116. Havel a Jana sirotci po Jankovi s volí poručníka Jaroše střelce prodávají Martinovi Maršalovi rychtu ve Žďáře za 29 kop. 1464, 30. srpna. Kniha 1417, B. 20. C. 1. My Jíra Bělík purgmistr ty chvíle, Vaněk kolář, Matěj truhlář, Matěj kramář, Jan Tučný, Martin Nábožný, Ješátka postřihač, Mikeš Suf, Syman Sczawa, Matúš řezník, Jan Novák, Bláha kozisniek, konšelé přísežnie vyznáváme tiemto naším zápisem obecně přede všemi a oznamujem určenie a výmluvu mezi Jarošem střelcem a mezi Marsálkem, že opatrný muž Jaroš střelec prodal opatrnému muži Martinovi anebo Maršalovi i jeho dědicóm i bu- dúcím rychtu v Žďáře i se wsiem, což k té rychtě příslusie, nic sobě nepoostavujíc, bez jedné za XXX kop gr. peněz dobrých, kteréž ty chvíle sly aneb potom pójdú. To psáno B. 20. b., a přeškrtáno; nepochybně zůstal ten zápis nedopsán a byl zmařen, poněvadž při psaní shledala se v něm chyba. Následující psáno C. 1. a., a též přeškrtáno, ale nejspíš teprva po letech, když zaplaceny byly lhůty, kteréž jsou pod tím též poznamenány: Rychta Žďárská. My Jíra Bělík purgmistr ty chvíle, Vaněk kolář, Matěj truhlář, Matěj kramář, Jan Tučný, Martin Nábožný, Ješátka postřihač, Mikeš Suff, Ssyman Sczawa, Matúš řezniek, Jan Novák, Bláha kožišník, konšelé přísežnie, vyznáváme tiemto naším zápisem obecně přede všemi, že ten stwrtek po swietim Augustinu znamenává jse smlúva a prodánie té rychty ve Žďáře, kterúžto rychtu prodali jsú Havel a Jana sirotci nebožce Jankovi s volí poručníka svého, opatrného muže Jarošě střelce a přietele svého, opatrnému Martinovi anebo Maršalovi i jeho dědicóm i budúcím, s tiem se vším, což k té rychtě příslušie, nic sobě nepoostavuje, bez jedné za XXX kop gr. peněz dobrých tu chvíli berných; kteréžto peníze Maršal svrchu- psaný zaručil opatrnými muži Janem, Vítkem, Řiehem ze Žďára. A ty peníze mají placeny býti na roky podepsané sirotkóm nadepsaniem, anebo komuž by oni poručili. A na ty svrchu- psané peníze již dal X kop gr., a ostatek peněz má platiti po třech kopách, až jse ty peníze vyplnie, počna od tohoto sv. Jakuba nynie przevstiho III kopy gr., pak od toho sv. Jakuba v rok III kopy gr., a tak vždy mají a dlužnie jsú platiti až do vyplněnie těch peněz. A pa- kliby Buoh neuchoval některého rukojmie, jehož Bože ostrez, tehdy ti, kteříž živi ostanú, mají jiného miesto toho przistawiczi v jednom měsíci tak movitého; pakliby toho neučinili, ale mají penieze hotové položiti v tomž měsíci. Jenž jse to jest stalo anno Domini MOCCCCLXIIII° ten stwrtek po swietim Augustinu. A sirotek ten svrchupsaný předstúpil před nás, vyznal jest před námi: jestliže by je Buoh neuchoval, tehdy aby ty svrchupsané penieze spadly na Jaroše střelce.
66 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské statka svobodného, totiž movitého i nemovitého; najprv zapisuje sám sobě, a potom dětóm i budúcím svým, a mocnost sobě pozóstavuje i svým dětóm, aby on i jeho děti mohli ten statek prodati aneb dáti, komuž by oni chtěli. Jenž jse stal zápis ten leta božieho MCCCC LXIIII°, ten pátek na svatú pannu Markéthu. Item též Matěj z Vrátna syn Strnadů téhož leta a ten den na sv. pannu Markéthu paměť pozůstavuje: jestliže by ho pán Buoh neuchoval, poručil ženě své Kačce štvrt u dvojra, druhú štvrt u Lubezské cesty. A jestliže by jeho děti chtěly, tehdy ony mohú toho puol lánu vyplatiti od mateři své ve XXII kopách, a na každé leto jí platiczi po pěti kopách. 116. Havel a Jana sirotci po Jankovi s volí poručníka Jaroše střelce prodávají Martinovi Maršalovi rychtu ve Žďáře za 29 kop. 1464, 30. srpna. Kniha 1417, B. 20. C. 1. My Jíra Bělík purgmistr ty chvíle, Vaněk kolář, Matěj truhlář, Matěj kramář, Jan Tučný, Martin Nábožný, Ješátka postřihač, Mikeš Suf, Syman Sczawa, Matúš řezník, Jan Novák, Bláha kozisniek, konšelé přísežnie vyznáváme tiemto naším zápisem obecně přede všemi a oznamujem určenie a výmluvu mezi Jarošem střelcem a mezi Marsálkem, že opatrný muž Jaroš střelec prodal opatrnému muži Martinovi anebo Maršalovi i jeho dědicóm i bu- dúcím rychtu v Žďáře i se wsiem, což k té rychtě příslusie, nic sobě nepoostavujíc, bez jedné za XXX kop gr. peněz dobrých, kteréž ty chvíle sly aneb potom pójdú. To psáno B. 20. b., a přeškrtáno; nepochybně zůstal ten zápis nedopsán a byl zmařen, poněvadž při psaní shledala se v něm chyba. Následující psáno C. 1. a., a též přeškrtáno, ale nejspíš teprva po letech, když zaplaceny byly lhůty, kteréž jsou pod tím též poznamenány: Rychta Žďárská. My Jíra Bělík purgmistr ty chvíle, Vaněk kolář, Matěj truhlář, Matěj kramář, Jan Tučný, Martin Nábožný, Ješátka postřihač, Mikeš Suff, Ssyman Sczawa, Matúš řezniek, Jan Novák, Bláha kožišník, konšelé přísežnie, vyznáváme tiemto naším zápisem obecně přede všemi, že ten stwrtek po swietim Augustinu znamenává jse smlúva a prodánie té rychty ve Žďáře, kterúžto rychtu prodali jsú Havel a Jana sirotci nebožce Jankovi s volí poručníka svého, opatrného muže Jarošě střelce a přietele svého, opatrnému Martinovi anebo Maršalovi i jeho dědicóm i budúcím, s tiem se vším, což k té rychtě příslušie, nic sobě nepoostavuje, bez jedné za XXX kop gr. peněz dobrých tu chvíli berných; kteréžto peníze Maršal svrchu- psaný zaručil opatrnými muži Janem, Vítkem, Řiehem ze Žďára. A ty peníze mají placeny býti na roky podepsané sirotkóm nadepsaniem, anebo komuž by oni poručili. A na ty svrchu- psané peníze již dal X kop gr., a ostatek peněz má platiti po třech kopách, až jse ty peníze vyplnie, počna od tohoto sv. Jakuba nynie przevstiho III kopy gr., pak od toho sv. Jakuba v rok III kopy gr., a tak vždy mají a dlužnie jsú platiti až do vyplněnie těch peněz. A pa- kliby Buoh neuchoval některého rukojmie, jehož Bože ostrez, tehdy ti, kteříž živi ostanú, mají jiného miesto toho przistawiczi v jednom měsíci tak movitého; pakliby toho neučinili, ale mají penieze hotové položiti v tomž měsíci. Jenž jse to jest stalo anno Domini MOCCCCLXIIII° ten stwrtek po swietim Augustinu. A sirotek ten svrchupsaný předstúpil před nás, vyznal jest před námi: jestliže by je Buoh neuchoval, tehdy aby ty svrchupsané penieze spadly na Jaroše střelce.
Strana 67
z let 1464—1465. 67 117. Obec Bělská koupila rychtu v tom městě od Pechy rychtáře za 110 kop. 1464, 30. září — 6. říj. Kniha 1417, E. 5. a. O rychtu. My Vaněk Kolář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Matěj Ospal, Matějek kramář, Matúš řezniek, Šimon Ščáva, Jíra Bělík, Jan Novák, Bláha kožižník, Mikeš Ssuph, Martin Nábožný, konšelé přísežní, item Macek krajčí, Vaněk Chřípek, Václav písař, konšelé obecnie, vyznáváme tiemto naším zápisem obecně přede všemi, že ten týden po swieczym Václavě kúpili jsme rychtu k ubczy Bělé za sto et X kop gr. u opatrného muže, pana Pechy rychtáře našeho, i s tiem se vším, což k té rychtě příslušie. Z kterýchžto svrchupsaných peněz zavdali jsme jemu svrchupsanému Pechovi XXX kop gr., a ostáváme jemu LXXX kop gr., z kte- rýchžto peněz máme jemu platiti po XX kopách gr. na každý svatý Václav až do vyplnění těch LXXX kop gr. Acta sunt anno Domini M'CCCC'LXIIII° illa septimana post Venceslai. K tomu 7 přípisků o vykonaných splátkách; v tom jest: Leta M'CCCC'LXVI° ... dali sme XX kop gr. panu Pechovi starému rychtáři za rychtu &c. — Leta &c M'CCCCLXVII° ten pátek první po welczenoczy &c dali sme X kop gr. panie Petruši staré rychtářové za rychtu &c. — Poslední splátka roku 1472 též rychtářce. 118. Pašek z Vrátna své snaše zapisuje 40 kop věna na láně u Vrátna. 1464, 6. prosince. Kniha 1453, 88. b. Pašek z Vrátna. My Vaněk kolář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Matějek kramář, Matěj Ospal, Matúš řezník, Šimon Ščáva, Jíra Bělík, Ješátko súkeniek, Mikeš Suph, Jan Novák, Martin Nábožný, Bláha kožišniek, konšelé přiesežnie města Bělé, známo činieme těmito knihami, že Pašek z Vrátna jsa zdráv a z dobrú pamětí přistúpil před nás z Katheřinú z nevěstú svú; a tu je svrchupsaný Pašek zapsal XL kop gr. viſe]na Katheřině: jestliže by Pán Buoh neuchoval syna jeho, jehož Bože ostřez, tehdyž svrchupsaná Katheřina nevěsta jeho jmá na lánu po- sczihnúti těch XL kop gr.; a ten lán leží u Vrátna. Jenž jse stal zápis ten leta božieho CCCC LXIIII° ve čtvrtek na den sv. Mikuláše. 119. Jiřík Makšův z Březinky koupil dům a dědiny od Matěje z Dětele za necelých 11 kop. 1465, 4. listopadu. Kniha 1453, 88. b. Jiří z Břězinky. My Vaněk kolář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Matějek kramář, Matěj Ospal, Matúš řězník, Šimon Šťáva, Jíra Bělík, Ješátko súkenník, Jan Novák, Martin Nábožný, Bláha ko- žišník, konšelé přísežní města Bělé, známo činíme těmito kniehami, že jsú přistúpili před nás opatrní lidé, rychtář i obecní súsedé z Břězinky, a vyznali zevně, že Jiřík Makssóv syn z Břězinky kúpil dóm a dědiny sobě i svým budúcím u Matěje z Dětele za XI kop gr. minus VII a puol gr., a tomu úplně a docela zaplatil. A při tom jsú byli, když jest doplacoval
z let 1464—1465. 67 117. Obec Bělská koupila rychtu v tom městě od Pechy rychtáře za 110 kop. 1464, 30. září — 6. říj. Kniha 1417, E. 5. a. O rychtu. My Vaněk Kolář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Matěj Ospal, Matějek kramář, Matúš řezniek, Šimon Ščáva, Jíra Bělík, Jan Novák, Bláha kožižník, Mikeš Ssuph, Martin Nábožný, konšelé přísežní, item Macek krajčí, Vaněk Chřípek, Václav písař, konšelé obecnie, vyznáváme tiemto naším zápisem obecně přede všemi, že ten týden po swieczym Václavě kúpili jsme rychtu k ubczy Bělé za sto et X kop gr. u opatrného muže, pana Pechy rychtáře našeho, i s tiem se vším, což k té rychtě příslušie. Z kterýchžto svrchupsaných peněz zavdali jsme jemu svrchupsanému Pechovi XXX kop gr., a ostáváme jemu LXXX kop gr., z kte- rýchžto peněz máme jemu platiti po XX kopách gr. na každý svatý Václav až do vyplnění těch LXXX kop gr. Acta sunt anno Domini M'CCCC'LXIIII° illa septimana post Venceslai. K tomu 7 přípisků o vykonaných splátkách; v tom jest: Leta M'CCCC'LXVI° ... dali sme XX kop gr. panu Pechovi starému rychtáři za rychtu &c. — Leta &c M'CCCCLXVII° ten pátek první po welczenoczy &c dali sme X kop gr. panie Petruši staré rychtářové za rychtu &c. — Poslední splátka roku 1472 též rychtářce. 118. Pašek z Vrátna své snaše zapisuje 40 kop věna na láně u Vrátna. 1464, 6. prosince. Kniha 1453, 88. b. Pašek z Vrátna. My Vaněk kolář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Matějek kramář, Matěj Ospal, Matúš řezník, Šimon Ščáva, Jíra Bělík, Ješátko súkeniek, Mikeš Suph, Jan Novák, Martin Nábožný, Bláha kožišniek, konšelé přiesežnie města Bělé, známo činieme těmito knihami, že Pašek z Vrátna jsa zdráv a z dobrú pamětí přistúpil před nás z Katheřinú z nevěstú svú; a tu je svrchupsaný Pašek zapsal XL kop gr. viſe]na Katheřině: jestliže by Pán Buoh neuchoval syna jeho, jehož Bože ostřez, tehdyž svrchupsaná Katheřina nevěsta jeho jmá na lánu po- sczihnúti těch XL kop gr.; a ten lán leží u Vrátna. Jenž jse stal zápis ten leta božieho CCCC LXIIII° ve čtvrtek na den sv. Mikuláše. 119. Jiřík Makšův z Březinky koupil dům a dědiny od Matěje z Dětele za necelých 11 kop. 1465, 4. listopadu. Kniha 1453, 88. b. Jiří z Břězinky. My Vaněk kolář purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Matějek kramář, Matěj Ospal, Matúš řězník, Šimon Šťáva, Jíra Bělík, Ješátko súkenník, Jan Novák, Martin Nábožný, Bláha ko- žišník, konšelé přísežní města Bělé, známo činíme těmito kniehami, že jsú přistúpili před nás opatrní lidé, rychtář i obecní súsedé z Břězinky, a vyznali zevně, že Jiřík Makssóv syn z Břězinky kúpil dóm a dědiny sobě i svým budúcím u Matěje z Dětele za XI kop gr. minus VII a puol gr., a tomu úplně a docela zaplatil. A při tom jsú byli, když jest doplacoval
Strana 68
68 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské poslednie penieze, opatrní lidé: pan Ješek konšel, Matěj Budek, Janek krajčí, Janek olejník z Bělé, a Břězinky Peše rychtář té chvíle, i jiní súsedé. Leta od narozenie syna božieho MOCCCC'LXV° ten pondělí po Všech Svatých. A to jest ujistil sobě i svým dětem, nebo komuž by dal. 120. Jakub Kazirub nemoha provésti svých nároků na rychtu Březovickou, odříká se jí. 1465, 8. listopadu. Kniha 1453, 89. a. Jakuba Kaziruba vyznánie o Břězovskú rychtu. My Matěj Bielý purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Matějek kramář, Matie Ospal, Matúš řězník, Jan Ješátko, Matěj Nábožný, Macek krajčí, Matěj Hurth, Václav Sedlák, Mikeš pekař, Dušek řezník, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme přede všemi nynějšími i budúcími, a zvláště komužby toho potřebie bylo, že Jakub Kazirub řečený, jakož byl nařěkl statek vešken, jenž k rychtě příslušie Janovi a Bětě Rabussové z Břězovic, i nemohl jest toho přěd námi žádným právem provésti, a k tomu jest základ propadl XXX kop gr., a to po dvakrát. I protož vida, že nižádné spravedlnosti a práva nemá, jakož sě na tyto kniehy odvolával, aniž mohl co prowescz: odpověděl i s svými budúcími a odřekl. A to sě jest dál[o] leta od narozenie syna božieho M'CCCCLXV° ten pátek ochtáb Všech Svatých. 121. Mařík z Březovic zapisuje dva lány sobě a dvěma synům. 1466, 31. ledna. Kniha 1453, 89. a. Zápis Maříkuov z Břězovic i jeho budyczych. My Jan Tučný purgmistr té chvíle, Jan Ješátko, Martin Nábožný, Matúš řězník, Matěj Ospal, Matějek kramář, Macek krajčí, Duchek řězník, Matěj Hurth, Mikeš pekař, Vaněk Sedlák, Matěj Bielý, konšelé města Bělé přísežní, známo činíme těmito kněhami všem i každému zvláště nynějším i budúcím, a zvláště komuž by toho potřebie bylo: že Mařík z Břě- zovic syn Jakubóv z Sedlce, jsa zdráv a s dobrú pamětí předstúpil přěd nás, a žádal sobě zapsánie svého statka svobodného, totiž movitého i nemovitého. Najprv zapisuje sobě sám, svým synóm Jakubovi, Martinovi, i svým budúcím, dva lány dědiny bez dvú prutú, i jiný vešken nábytek, buď to mnoho nebo málo, aby po smrti jeho nižádného zmatku a nesnází nebylo. Ten zápis jenž jest sě dál a zapsán leta od narozenie syna božieho M°CCCC LXVI° ten pátek přěd hodem Matky božie do chrámu uvedenie. 122. Vrchnostenská výpověď: kupci Bělští plaťte clo vrchnosti i obci jen ze zboží vezeného na cizích vozích. 1466, 17. dubna. Kniha 1453, 89. b. Výpověď urozeného pána, pana Jindřicha z Michalovic, najvyššého komorníka krá- levstvie Českého, a úmluva mezi obcí Bělskú o clu &c. Ve jmeno buožie amen. Leta narozenie téhož Jižíše Christa pana našeho M'CCCC°LXVI°, ten čtvrtek před sv. Jiří a první po provodní neděli, stala sě jest výpověď skrze urozeného
68 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské poslednie penieze, opatrní lidé: pan Ješek konšel, Matěj Budek, Janek krajčí, Janek olejník z Bělé, a Břězinky Peše rychtář té chvíle, i jiní súsedé. Leta od narozenie syna božieho MOCCCC'LXV° ten pondělí po Všech Svatých. A to jest ujistil sobě i svým dětem, nebo komuž by dal. 120. Jakub Kazirub nemoha provésti svých nároků na rychtu Březovickou, odříká se jí. 1465, 8. listopadu. Kniha 1453, 89. a. Jakuba Kaziruba vyznánie o Břězovskú rychtu. My Matěj Bielý purgmistr té chvíle, Jan Tučný, Matějek kramář, Matie Ospal, Matúš řězník, Jan Ješátko, Matěj Nábožný, Macek krajčí, Matěj Hurth, Václav Sedlák, Mikeš pekař, Dušek řezník, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme přede všemi nynějšími i budúcími, a zvláště komužby toho potřebie bylo, že Jakub Kazirub řečený, jakož byl nařěkl statek vešken, jenž k rychtě příslušie Janovi a Bětě Rabussové z Břězovic, i nemohl jest toho přěd námi žádným právem provésti, a k tomu jest základ propadl XXX kop gr., a to po dvakrát. I protož vida, že nižádné spravedlnosti a práva nemá, jakož sě na tyto kniehy odvolával, aniž mohl co prowescz: odpověděl i s svými budúcími a odřekl. A to sě jest dál[o] leta od narozenie syna božieho M'CCCCLXV° ten pátek ochtáb Všech Svatých. 121. Mařík z Březovic zapisuje dva lány sobě a dvěma synům. 1466, 31. ledna. Kniha 1453, 89. a. Zápis Maříkuov z Břězovic i jeho budyczych. My Jan Tučný purgmistr té chvíle, Jan Ješátko, Martin Nábožný, Matúš řězník, Matěj Ospal, Matějek kramář, Macek krajčí, Duchek řězník, Matěj Hurth, Mikeš pekař, Vaněk Sedlák, Matěj Bielý, konšelé města Bělé přísežní, známo činíme těmito kněhami všem i každému zvláště nynějším i budúcím, a zvláště komuž by toho potřebie bylo: že Mařík z Břě- zovic syn Jakubóv z Sedlce, jsa zdráv a s dobrú pamětí předstúpil přěd nás, a žádal sobě zapsánie svého statka svobodného, totiž movitého i nemovitého. Najprv zapisuje sobě sám, svým synóm Jakubovi, Martinovi, i svým budúcím, dva lány dědiny bez dvú prutú, i jiný vešken nábytek, buď to mnoho nebo málo, aby po smrti jeho nižádného zmatku a nesnází nebylo. Ten zápis jenž jest sě dál a zapsán leta od narozenie syna božieho M°CCCC LXVI° ten pátek přěd hodem Matky božie do chrámu uvedenie. 122. Vrchnostenská výpověď: kupci Bělští plaťte clo vrchnosti i obci jen ze zboží vezeného na cizích vozích. 1466, 17. dubna. Kniha 1453, 89. b. Výpověď urozeného pána, pana Jindřicha z Michalovic, najvyššého komorníka krá- levstvie Českého, a úmluva mezi obcí Bělskú o clu &c. Ve jmeno buožie amen. Leta narozenie téhož Jižíše Christa pana našeho M'CCCC°LXVI°, ten čtvrtek před sv. Jiří a první po provodní neděli, stala sě jest výpověď skrze urozeného
Strana 69
z let 1465—1466. 69 pána, pana Jindřicha z Michalovic, najvyššieho komorníka králevstvie Českého, na Bělé mezi túž obcí Bělskú s strany jedné, a mezi formany a kupci obce též s strany druhé, o clu placení, o něžto z mnohých časóv róznice a roztrženie mnohé mezi nimi bylo jest, takováto: Aby kupci z uobce té Bělské osedlí, kteříž nynie jsú a budúcně budú, zbožie své, kteréž mieti moci budú, buď tunné nebo jiné kteréžkolivěk, na svých voziech i na sausědských z též obce města Bělského bez přiekazy a beze všeho cla placenie JMsti panské i svrchupsané obci, bezpečně vezli; než což by na jiných sausěd přěspolních voziech a formanóv vezli, aby plné clo platili Msti Jeho do komory i k městu, jakožto i jiní hosté přespolní. Item jestliže by který z kupcóv nebo forman města svrchupsaného měl spolek s kým z jiné obce nebo z jiného města, aby z polovice své neclil a neplatil, tak jakož sě svrchu píše, což by na voziech svých vezl nebo na sausedských města téhož, ale z polovice tovařiše svého a společníka aby pravé a plné clo platil JMsti i obci. Item táž panská Mst vypověděla a vypoviedá: Jestliže by který kupec nebo forman z uobce svrchupsané takové nepravosti a nevěry sě dopustil při tom běhu, jakož sě JMst panská nadievá a domnievá, že by čé zbožie jiné a cizé fidrovati chtěl a fidroval, praviec pro to neclenie, že by to zbožie jeho bylo, a to tak v pravdě shledáno nebylo: takový všecken svój statek a najvýš hrdlo své ztratil jest a ztratí, a sám sě každý ten těch věcí, totiž statku i hrdla, bez milosti otsaudil, otsuzuje a otsoudí. K té výpovědi svrchupsané a úmluvě svrchupsaný urozený pán z milosti své zvláštnie dobrovolně přivolil jest, a svú dobrú vuoli dal jest tudiež i svrchujmenované strany přě té, to jest všechna obec města téhož Bělé i všichni formané z uobce též Bělské. A tu výpověď a úmluvu dobrovolnú svrchupsaný urozený pán milostivě a dobrotivě řěkl jest budúcně zdržeti a zachovati, a jí nehýbati; též i obec táž Bělská častopsaná, i formané Bělští slíbili jsú a mocí zápisu tohoto slibují, všecky věci svrchupsané zdržeti, zachovati a jimi nehýbati budúcně. Jenž sě stala výpověď a úmluva ta leta a dne nahořepsaného. Při niežto byli jsú najprv a najvýš svrchupsaný urozený pán pan Jindřich z Michalovic, najvyšší komorník králevstvie Českého, i mnozí dobří lidé řádu panoš[slkého a rytieřského, a múdří a opatrní mužie: Martin Nábožný purgmistr tý chvíle, Matějek kramář, Jan Tučný, Matúš řezník, Ješátka, Matěj truhlář, Macek krajčí, Dušta řezník, Matěj Hurt, Matěj Bielý, Mikeš pekař, a Vaněk Sedlák, konšelé přísežní, i mnoho jiných dobrých lidí obecních stran vuobú svrchupsaných &c. 123. Statek sirotkův po Svatošovi ve Vrátně prodán úřadem za 100 kop Vackovi, kterýž jej pak přepustil v též ceně Duchkovi Pražákovi. 1466, 21. dub., 8. pros. Kniha 1417, C. 1. b. Sirotkóv nebožce Svatošových. It. zápis Vackóv, jakož kúpil u Vrátně. My purgmistr Martin Nábožný řečený, Jan Tučný, Ješátko postřihač, Matúš řezník, Matěj Ospal, Matějek, Macek krajčí, Dušta řezník, Matěj Hurth, Matěj Bielý, Mikeš pekař, Wanie sedlák, vyznáváme těmito kniehami, že Vacek kúpil Wratnie u sirotka Svatošova; a ten trh jest učinil Václav úředník, s súsedy Vrátenskými, za sto kop úplně; zavdal X kop na svatého Jiří; a má platiti vždy po X kopách na každý svatý Jiří. Rukojmie za ty penieze: Žák z Vrátna, rychtář odtudž, Petr odtudž, Vaněk Holubice, a Petráň ze Mšena, Kopáč z Vrátna; a to slibujem všickni jednú
z let 1465—1466. 69 pána, pana Jindřicha z Michalovic, najvyššieho komorníka králevstvie Českého, na Bělé mezi túž obcí Bělskú s strany jedné, a mezi formany a kupci obce též s strany druhé, o clu placení, o něžto z mnohých časóv róznice a roztrženie mnohé mezi nimi bylo jest, takováto: Aby kupci z uobce té Bělské osedlí, kteříž nynie jsú a budúcně budú, zbožie své, kteréž mieti moci budú, buď tunné nebo jiné kteréžkolivěk, na svých voziech i na sausědských z též obce města Bělského bez přiekazy a beze všeho cla placenie JMsti panské i svrchupsané obci, bezpečně vezli; než což by na jiných sausěd přěspolních voziech a formanóv vezli, aby plné clo platili Msti Jeho do komory i k městu, jakožto i jiní hosté přespolní. Item jestliže by který z kupcóv nebo forman města svrchupsaného měl spolek s kým z jiné obce nebo z jiného města, aby z polovice své neclil a neplatil, tak jakož sě svrchu píše, což by na voziech svých vezl nebo na sausedských města téhož, ale z polovice tovařiše svého a společníka aby pravé a plné clo platil JMsti i obci. Item táž panská Mst vypověděla a vypoviedá: Jestliže by který kupec nebo forman z uobce svrchupsané takové nepravosti a nevěry sě dopustil při tom běhu, jakož sě JMst panská nadievá a domnievá, že by čé zbožie jiné a cizé fidrovati chtěl a fidroval, praviec pro to neclenie, že by to zbožie jeho bylo, a to tak v pravdě shledáno nebylo: takový všecken svój statek a najvýš hrdlo své ztratil jest a ztratí, a sám sě každý ten těch věcí, totiž statku i hrdla, bez milosti otsaudil, otsuzuje a otsoudí. K té výpovědi svrchupsané a úmluvě svrchupsaný urozený pán z milosti své zvláštnie dobrovolně přivolil jest, a svú dobrú vuoli dal jest tudiež i svrchujmenované strany přě té, to jest všechna obec města téhož Bělé i všichni formané z uobce též Bělské. A tu výpověď a úmluvu dobrovolnú svrchupsaný urozený pán milostivě a dobrotivě řěkl jest budúcně zdržeti a zachovati, a jí nehýbati; též i obec táž Bělská častopsaná, i formané Bělští slíbili jsú a mocí zápisu tohoto slibují, všecky věci svrchupsané zdržeti, zachovati a jimi nehýbati budúcně. Jenž sě stala výpověď a úmluva ta leta a dne nahořepsaného. Při niežto byli jsú najprv a najvýš svrchupsaný urozený pán pan Jindřich z Michalovic, najvyšší komorník králevstvie Českého, i mnozí dobří lidé řádu panoš[slkého a rytieřského, a múdří a opatrní mužie: Martin Nábožný purgmistr tý chvíle, Matějek kramář, Jan Tučný, Matúš řezník, Ješátka, Matěj truhlář, Macek krajčí, Dušta řezník, Matěj Hurt, Matěj Bielý, Mikeš pekař, a Vaněk Sedlák, konšelé přísežní, i mnoho jiných dobrých lidí obecních stran vuobú svrchupsaných &c. 123. Statek sirotkův po Svatošovi ve Vrátně prodán úřadem za 100 kop Vackovi, kterýž jej pak přepustil v též ceně Duchkovi Pražákovi. 1466, 21. dub., 8. pros. Kniha 1417, C. 1. b. Sirotkóv nebožce Svatošových. It. zápis Vackóv, jakož kúpil u Vrátně. My purgmistr Martin Nábožný řečený, Jan Tučný, Ješátko postřihač, Matúš řezník, Matěj Ospal, Matějek, Macek krajčí, Dušta řezník, Matěj Hurth, Matěj Bielý, Mikeš pekař, Wanie sedlák, vyznáváme těmito kniehami, že Vacek kúpil Wratnie u sirotka Svatošova; a ten trh jest učinil Václav úředník, s súsedy Vrátenskými, za sto kop úplně; zavdal X kop na svatého Jiří; a má platiti vždy po X kopách na každý svatý Jiří. Rukojmie za ty penieze: Žák z Vrátna, rychtář odtudž, Petr odtudž, Vaněk Holubice, a Petráň ze Mšena, Kopáč z Vrátna; a to slibujem všickni jednú
Strana 70
70 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské rukú nerozdielnu za devadesáte kop. A to jest zapsáno leta od narozenie božého M'CCCCOLXVI° ten pondělí před sv. Jiřím. Zápis Duchkóv Pražákóv ze Ždierce, jenž kúpil u Vrátně. My Mikeš pekař v ty časy purkmistr, Jan Tučný, Matěj kramář, Matěj Ospal, Matúš řezník, Martin Nábožný, Ješek postřihač, Matěj Bielý, Vaněk sedlák, Macek krajčí, Matěj Hurth, Dušta řezník, konšelé pří- sežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem: že Duchel [sic] Pražák z Ždierce vstúpil jest na ten trh, kterýž jest byl Vacek kúpil v Vrátně u sirotka nebožce Svatošova; a ten trh jest učinil Václav úředník s súsedy Vrátenskými, za sto kop gr. úplně. A zvadal [sic] jest X kop gr. na svatého Jiří. A má vždy platiti po X k. gr. na každý svatý Jiří. Rukojmie za ty pe- nieze: Pavel z Vrátna, Vaněk Holubice, Havel z Vrátna, Matúš z Vrátna, Jíra Heynus z Tayne a Petráň ze Mšena. A to slibují rukú nerozdielnú za posledních XC kop gr. Actum feria II post Nicolai anno M°LXVI°. Sirotek nebožce Svatošóv. It. témuž sirotkovi dali jsme páně hajtmana rozkázáním II kopy gr. ot chovánie Purgrábkové. It. potom na sukni XIIII gr. II d. It. témuž sirotku II gr. ot sukně krajčéři. It. z těch peněz téhož sirotka opět páně hajtmana rozkázáním pójčili jsme I kopu gr. Tomíčkovi; a za to rukojmie: Jaroš sladovník, Šimek švec a Vaněk Sstryk. Podobných poznámek o správě peněz sirotkových jest tu více; většinou oznamují půjčky z těch peněz; zajímavější jsou tyto další a nejposlednější C. 2. b. — C. 3. a: It. z těch peněz svrchujmenovaných sirotkoov páni vzali k uobecnie potřěbě V kop gr., a ty jsú dali za hakovnice, vzemše od Končelíka; a ty mienie zasě navrátiti. [K tomu později připsáno:] It. na těch pět kop, kteréž dali za hakovnice, dali páni té hospodynie, kteráž chová sirotka, II kopě za úřadu pana Hotovce leta božieho 1471, a ty sú vydali roz- kázáním pana Václava té chvíle hajtmana na Bělé; a témuž sirotku za sukno dali XL gr. za úřadu pana Petra Hotovce. A téhož leta z těch peněz za hakovnice, kteréž vzali páni, vydali od suknice krajčiemu za sirotka III gr. za téhož purgmistra ut supra. Anno M° &c LXXII°. It. z těch peněz sirotčích nebožce Svatúšových rozkázáním páně hejtmanovým dali sme II kopě od chovánie Purkrábkové, a to za úřadu pana Petra Hotovce. It. leta božieho M°CCCCLXXII° tu střědu po všech svatých pan Petr Hotovec vydal těch peněz sirotkóv nebožce Svatošových panu Filipovi XXXVII1/2 kopy a XIII gr.; při tom byli pan Václav hajtman ty chvíle na Bělé, a pan Matúš purgmistr ty chvíle, a pan Matěj Ospal, a pan Alexander. Item leta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého třetieho tu sobotu před sv. Duchem pan Petr Hotovec vydal týchž peněz týchž sirotkóv nebožce Svatúšových panu Filipovi XIII kop gr.; a při tom byli pan Hanuš hajtman ty chvíle na Bělé, a Dušta purgmistr ty chvíle, pan Matúš, pan Matieka konšelé ty chvíle. Summa vydánie podvakrát L kop XXXXIII gr. Anno Domini M°CCCCLXIX° Duchel Žák z Vrátna s Jakubem Lukšovým synem z Sudomiře mají dáti konečně na svatého Ducha X kop gr. těch peněz sirotkuov nebožce Svatúšových rukú nerozdielnú. It. za purgmistra pana Petra Hotovce a konšeluov přísežných Matějka kramáře, Matěje truhláře, Matúše řezníka, Havla Trunečka, Barše, Jirsy i jiných konšel. přísežných toho leta,
70 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské rukú nerozdielnu za devadesáte kop. A to jest zapsáno leta od narozenie božého M'CCCCOLXVI° ten pondělí před sv. Jiřím. Zápis Duchkóv Pražákóv ze Ždierce, jenž kúpil u Vrátně. My Mikeš pekař v ty časy purkmistr, Jan Tučný, Matěj kramář, Matěj Ospal, Matúš řezník, Martin Nábožný, Ješek postřihač, Matěj Bielý, Vaněk sedlák, Macek krajčí, Matěj Hurth, Dušta řezník, konšelé pří- sežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem: že Duchel [sic] Pražák z Ždierce vstúpil jest na ten trh, kterýž jest byl Vacek kúpil v Vrátně u sirotka nebožce Svatošova; a ten trh jest učinil Václav úředník s súsedy Vrátenskými, za sto kop gr. úplně. A zvadal [sic] jest X kop gr. na svatého Jiří. A má vždy platiti po X k. gr. na každý svatý Jiří. Rukojmie za ty pe- nieze: Pavel z Vrátna, Vaněk Holubice, Havel z Vrátna, Matúš z Vrátna, Jíra Heynus z Tayne a Petráň ze Mšena. A to slibují rukú nerozdielnú za posledních XC kop gr. Actum feria II post Nicolai anno M°LXVI°. Sirotek nebožce Svatošóv. It. témuž sirotkovi dali jsme páně hajtmana rozkázáním II kopy gr. ot chovánie Purgrábkové. It. potom na sukni XIIII gr. II d. It. témuž sirotku II gr. ot sukně krajčéři. It. z těch peněz téhož sirotka opět páně hajtmana rozkázáním pójčili jsme I kopu gr. Tomíčkovi; a za to rukojmie: Jaroš sladovník, Šimek švec a Vaněk Sstryk. Podobných poznámek o správě peněz sirotkových jest tu více; většinou oznamují půjčky z těch peněz; zajímavější jsou tyto další a nejposlednější C. 2. b. — C. 3. a: It. z těch peněz svrchujmenovaných sirotkoov páni vzali k uobecnie potřěbě V kop gr., a ty jsú dali za hakovnice, vzemše od Končelíka; a ty mienie zasě navrátiti. [K tomu později připsáno:] It. na těch pět kop, kteréž dali za hakovnice, dali páni té hospodynie, kteráž chová sirotka, II kopě za úřadu pana Hotovce leta božieho 1471, a ty sú vydali roz- kázáním pana Václava té chvíle hajtmana na Bělé; a témuž sirotku za sukno dali XL gr. za úřadu pana Petra Hotovce. A téhož leta z těch peněz za hakovnice, kteréž vzali páni, vydali od suknice krajčiemu za sirotka III gr. za téhož purgmistra ut supra. Anno M° &c LXXII°. It. z těch peněz sirotčích nebožce Svatúšových rozkázáním páně hejtmanovým dali sme II kopě od chovánie Purkrábkové, a to za úřadu pana Petra Hotovce. It. leta božieho M°CCCCLXXII° tu střědu po všech svatých pan Petr Hotovec vydal těch peněz sirotkóv nebožce Svatošových panu Filipovi XXXVII1/2 kopy a XIII gr.; při tom byli pan Václav hajtman ty chvíle na Bělé, a pan Matúš purgmistr ty chvíle, a pan Matěj Ospal, a pan Alexander. Item leta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého třetieho tu sobotu před sv. Duchem pan Petr Hotovec vydal týchž peněz týchž sirotkóv nebožce Svatúšových panu Filipovi XIII kop gr.; a při tom byli pan Hanuš hajtman ty chvíle na Bělé, a Dušta purgmistr ty chvíle, pan Matúš, pan Matieka konšelé ty chvíle. Summa vydánie podvakrát L kop XXXXIII gr. Anno Domini M°CCCCLXIX° Duchel Žák z Vrátna s Jakubem Lukšovým synem z Sudomiře mají dáti konečně na svatého Ducha X kop gr. těch peněz sirotkuov nebožce Svatúšových rukú nerozdielnú. It. za purgmistra pana Petra Hotovce a konšeluov přísežných Matějka kramáře, Matěje truhláře, Matúše řezníka, Havla Trunečka, Barše, Jirsy i jiných konšel. přísežných toho leta,
Strana 71
z let 1466—1468. 71 jakož se dole píše, že Pavel z Vrátna což se dotýče statku nebožce sirotkuov Svatúšových, dal Pavel z Vrátna panu Filipovi X kop gr., a to v pátek den sv. Kříže nalezenie po letech pána Krista M°CCCCLXXVI°. Item Pavel z Vrátna témuž Filipovi dal VIII kop den sv. Sigmunda annorum 77° za purgmistra Petra Hotovce, Matěje kramáře, Matúše řezníka, Martinka Bielého, Mikše pekaře, Kříže kováře, i jiných přísežných toho leta svrchupsaného. Před posledními dvěma odstavci vydávají panu Filipovi dvakrát po X kopách, i zdá se, že ten Filip byl nejstarší ze sirotků Svatošových, nebo poručník, anebo úřední osoba, k uschování sirotčích peněz ustano- vená; neboť když někomu peníze sirotčí půjčovali, bývají jmenováni rukojmové, a u Filipa nejsou. 124. Rychta Žďárská se 3 podsedky prodává se od sirotka Martinovi (Maršálovi; srv. 1464, 30. srp.) 1466, 12. září. Kniha 1453, 90. a. Znamenává se rychta Žďárská Maršalovi. My Matěj řečený Hurth toho času purgmistr, Matiek, Jan Tučný, Jan Ospal, Ješek postřihač, Martin Nábožný, Matúš řezník, Macek krajčí, Vaněk Sedlák, Matěj Bielý, Mikeš pekař, Dušta řezník, vyznáváme tiemto zápisem před každým, ktož čísti nebo čtúce slyšeti budú, že pře[d stúpil před nás Jaroš střelec z Prahy, poručník sirotka nebožce Jankovy dcery, i s ní, vyznávajíce, že jsú prodali rychtu Žďárskú svobodnú s lánem dědiny, s lesem, chra- stinami, s lukami, i se třmi podsedky, i se vším, cožkolivěk k té rychtě příslušé, jakož od stara dávna příslušelo jest, za XXX kop gr. minus 1 kopu gr., Martinovi ze Žďáru i potom budúcím jeho, totižto dětem i ženě jeho. A to jest zaplatil všecko, jakož svrchu psáno jest. Actum anno Domini M°CCCC'LXVI° feria VI. in judicio ante festum Exaltacionis s. Crucis. 125. Sláma koupil od obce Bělské dům bývalé rychty tamější za 12 kop. 1468, 1. ledna. Kniha 1417, C. 3. a. Za rychtovní duom. Anno Domini MOCCCC'LXVIII° in die Circumcisionis Domini, Sláma dal za duom, kterýž kúpil u pánuov, VI kop gr., a to rozdielně ve třech letech. A ještě má dáti šest kop gr., též rozdielně, na každý rok po dvú kopách gr. [Jiným inkoustem připsáno:] A na ten duom rychtovní ještě Sláma zuostává L gr. Tamže na listě D. 20. b. „Zápis o duom starého rychtáře Matěje. Leta buožieho 1512 [?] Matěj starý rychtář kaupil jest duom s polauláním dědiny ... u Jana Zedníka za L kop minus 2 kop miš.“ — A opět na listě D. 18. a. „Zápis o dědinu Matěje starého rychtáře. Leta božího 1513 kaupil jest Matěj rychtář starý dědinu od Jana Zedníka za XVIII kop miš.“ 126. Janda z Chotětova zapisuje dědictví po svém otci Panství svým budoucím, též matce 20 kop; sester odbyl. 1468, 28. října. Kniha 1453, 90. b. Janda z Chotětova. My Martin řečený Železný tehdy purgmistr, Jan Tučný, Matěj kramář, Matúš řezník, Šimon Šťáva, Matěj stolař, Martin Nábožný, Vaněk kolář, Matěj krajčí, Jíra řečený Jirsa,
z let 1466—1468. 71 jakož se dole píše, že Pavel z Vrátna což se dotýče statku nebožce sirotkuov Svatúšových, dal Pavel z Vrátna panu Filipovi X kop gr., a to v pátek den sv. Kříže nalezenie po letech pána Krista M°CCCCLXXVI°. Item Pavel z Vrátna témuž Filipovi dal VIII kop den sv. Sigmunda annorum 77° za purgmistra Petra Hotovce, Matěje kramáře, Matúše řezníka, Martinka Bielého, Mikše pekaře, Kříže kováře, i jiných přísežných toho leta svrchupsaného. Před posledními dvěma odstavci vydávají panu Filipovi dvakrát po X kopách, i zdá se, že ten Filip byl nejstarší ze sirotků Svatošových, nebo poručník, anebo úřední osoba, k uschování sirotčích peněz ustano- vená; neboť když někomu peníze sirotčí půjčovali, bývají jmenováni rukojmové, a u Filipa nejsou. 124. Rychta Žďárská se 3 podsedky prodává se od sirotka Martinovi (Maršálovi; srv. 1464, 30. srp.) 1466, 12. září. Kniha 1453, 90. a. Znamenává se rychta Žďárská Maršalovi. My Matěj řečený Hurth toho času purgmistr, Matiek, Jan Tučný, Jan Ospal, Ješek postřihač, Martin Nábožný, Matúš řezník, Macek krajčí, Vaněk Sedlák, Matěj Bielý, Mikeš pekař, Dušta řezník, vyznáváme tiemto zápisem před každým, ktož čísti nebo čtúce slyšeti budú, že pře[d stúpil před nás Jaroš střelec z Prahy, poručník sirotka nebožce Jankovy dcery, i s ní, vyznávajíce, že jsú prodali rychtu Žďárskú svobodnú s lánem dědiny, s lesem, chra- stinami, s lukami, i se třmi podsedky, i se vším, cožkolivěk k té rychtě příslušé, jakož od stara dávna příslušelo jest, za XXX kop gr. minus 1 kopu gr., Martinovi ze Žďáru i potom budúcím jeho, totižto dětem i ženě jeho. A to jest zaplatil všecko, jakož svrchu psáno jest. Actum anno Domini M°CCCC'LXVI° feria VI. in judicio ante festum Exaltacionis s. Crucis. 125. Sláma koupil od obce Bělské dům bývalé rychty tamější za 12 kop. 1468, 1. ledna. Kniha 1417, C. 3. a. Za rychtovní duom. Anno Domini MOCCCC'LXVIII° in die Circumcisionis Domini, Sláma dal za duom, kterýž kúpil u pánuov, VI kop gr., a to rozdielně ve třech letech. A ještě má dáti šest kop gr., též rozdielně, na každý rok po dvú kopách gr. [Jiným inkoustem připsáno:] A na ten duom rychtovní ještě Sláma zuostává L gr. Tamže na listě D. 20. b. „Zápis o duom starého rychtáře Matěje. Leta buožieho 1512 [?] Matěj starý rychtář kaupil jest duom s polauláním dědiny ... u Jana Zedníka za L kop minus 2 kop miš.“ — A opět na listě D. 18. a. „Zápis o dědinu Matěje starého rychtáře. Leta božího 1513 kaupil jest Matěj rychtář starý dědinu od Jana Zedníka za XVIII kop miš.“ 126. Janda z Chotětova zapisuje dědictví po svém otci Panství svým budoucím, též matce 20 kop; sester odbyl. 1468, 28. října. Kniha 1453, 90. b. Janda z Chotětova. My Martin řečený Železný tehdy purgmistr, Jan Tučný, Matěj kramář, Matúš řezník, Šimon Šťáva, Matěj stolař, Martin Nábožný, Vaněk kolář, Matěj krajčí, Jíra řečený Jirsa,
Strana 72
72 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Thóma Konšelík, Svatúš řezník, přísežní konšelé města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím těmito kněhami, že předstúpil před nás Janda z Chotětova, syn Panstvie, žádaje od nás ta- kové[ho] zápisa: že vkládá sobě dědictvie otce svého, i svým dětem, a potom svým budúcím, statek svój, buďto málo nebo mnoho; ale s takovúto výmluvú: že jestliže by jeho Pán Buoh neuchoval a manželky jeho Víty, aby to spadlo na jeho děti; a pakli by Buoh i jeho dětí neuchoval, aby to spadlo na jeho matku; pakli takto zase jestliže by Buoh prve neuchoval matky jeho, aby to také zase spadlo naň a na jeho děti a jeho budúcie, a to beze všech nesnází. A také jestliže matka jeho s ním [by] sbýti nemohla, tehdy má gie odbýti XX kopami gr. z statku toho bez odporu všeho. A také jest odbyl sestr svých úplně a docela, jakož měl odbýti a výpravu jim dáti. Actum anno Domini M°CCCC'LXVIII° feria VI. in die Simonis et Jude apostolorum. 127. V Březince Bartoš měl cestu skrze dvůr Martinův na své dědiny, což míjí splacením; jeden druhému přiznává předkupní právo na své poloulání. 1473, 26. prosince. Kniha 1453, 90. b. Martin Korbelóv syn z Břězinky. My Tomáš řěčěný Konšelík purgmistr tý chvíle, a Matěj truhlář, Svatúš řezník, Jirek, Jakub Byšička, Kříž kovář, Petr Hotovec, Matúš řězník, Bareš, Janek krajčí, Havel Strach, Havel Trunček, konšelé tý chvíle, vyznávámy, kerak jsú přěd nás předstúpili robotní lidé Martin Korbelóv syn z Břězinky, a Bartoš nebožce Lukšóv syn odtudž, žádajíc, abychom jim smlúvu v knichy našě tyto hlavnie zapsali, keráž se jest mezi nimi právem naším stala, že měl Bartoš svrchupsaný skrzě dvuor svrchupsaného Martina cestu svobodnú na své dědiny; kerúžto cestu již psaný Martin již psanému Bartošovi na právě našěm jest splatil, a nemá on ani jeho budúcí viece na tu cestu, ani ktož nynie a budúcně ten dvuor a tu cestu držěti budú, viece sáhati. A také jakož mezi nimi o ta polaulánie, keráž držie, obapolnie nesnázě byla, taková smlúva přěd námi mezi nimi se stala: že kdyby Martinovo polaulánie prodajno bylo, tehdy Martin na Bartošě má znésti; pakli by Bartoš kúpiti nechtěl, tehdy Martin muož své polúlánie prodati, komu chcě; a Bartoš též na své polaulánie má učiniti. A ta smlauva dála se za auřadu nás svrchupsaných konšelóv, leta božieho tisícieho CCCCLXXIII° den sv. Štěpána prvněmučedlníka božieho. 128. Bartoš z Březinky zapisuje sobě a mateři poloulání na dvou místech v rozdílném platě. 1475, 10. března. Kniha 1453, 91. a. Zápis Bartošů z Březinky s mateří s paní Janú. My purgmistr Jirek tý chvíle, a konšelé přísežní té chvíle Petr Hotovec, Matúš řezník, Bareš, Jan krajčí, Havel Trunček, Thuoma Konšelík, Matěj truhlář, Matějek kramář, Svatauš řezník, Jakub krajčí, Kříž kovář, vyznáváme tiemto zápisem, kterak sú před nás přistúpili do plné rady Bartoš z Březinky i s mateří svú Janú, abychom jim statek jich v kniehy zapsali; i zapisuje sobě i mateři své rukú nerozdielnú i svým budúcím dvuor a puol
72 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Thóma Konšelík, Svatúš řezník, přísežní konšelé města Bělé, vyznáváme nynějším i budúcím těmito kněhami, že předstúpil před nás Janda z Chotětova, syn Panstvie, žádaje od nás ta- kové[ho] zápisa: že vkládá sobě dědictvie otce svého, i svým dětem, a potom svým budúcím, statek svój, buďto málo nebo mnoho; ale s takovúto výmluvú: že jestliže by jeho Pán Buoh neuchoval a manželky jeho Víty, aby to spadlo na jeho děti; a pakli by Buoh i jeho dětí neuchoval, aby to spadlo na jeho matku; pakli takto zase jestliže by Buoh prve neuchoval matky jeho, aby to také zase spadlo naň a na jeho děti a jeho budúcie, a to beze všech nesnází. A také jestliže matka jeho s ním [by] sbýti nemohla, tehdy má gie odbýti XX kopami gr. z statku toho bez odporu všeho. A také jest odbyl sestr svých úplně a docela, jakož měl odbýti a výpravu jim dáti. Actum anno Domini M°CCCC'LXVIII° feria VI. in die Simonis et Jude apostolorum. 127. V Březince Bartoš měl cestu skrze dvůr Martinův na své dědiny, což míjí splacením; jeden druhému přiznává předkupní právo na své poloulání. 1473, 26. prosince. Kniha 1453, 90. b. Martin Korbelóv syn z Břězinky. My Tomáš řěčěný Konšelík purgmistr tý chvíle, a Matěj truhlář, Svatúš řezník, Jirek, Jakub Byšička, Kříž kovář, Petr Hotovec, Matúš řězník, Bareš, Janek krajčí, Havel Strach, Havel Trunček, konšelé tý chvíle, vyznávámy, kerak jsú přěd nás předstúpili robotní lidé Martin Korbelóv syn z Břězinky, a Bartoš nebožce Lukšóv syn odtudž, žádajíc, abychom jim smlúvu v knichy našě tyto hlavnie zapsali, keráž se jest mezi nimi právem naším stala, že měl Bartoš svrchupsaný skrzě dvuor svrchupsaného Martina cestu svobodnú na své dědiny; kerúžto cestu již psaný Martin již psanému Bartošovi na právě našěm jest splatil, a nemá on ani jeho budúcí viece na tu cestu, ani ktož nynie a budúcně ten dvuor a tu cestu držěti budú, viece sáhati. A také jakož mezi nimi o ta polaulánie, keráž držie, obapolnie nesnázě byla, taková smlúva přěd námi mezi nimi se stala: že kdyby Martinovo polaulánie prodajno bylo, tehdy Martin na Bartošě má znésti; pakli by Bartoš kúpiti nechtěl, tehdy Martin muož své polúlánie prodati, komu chcě; a Bartoš též na své polaulánie má učiniti. A ta smlauva dála se za auřadu nás svrchupsaných konšelóv, leta božieho tisícieho CCCCLXXIII° den sv. Štěpána prvněmučedlníka božieho. 128. Bartoš z Březinky zapisuje sobě a mateři poloulání na dvou místech v rozdílném platě. 1475, 10. března. Kniha 1453, 91. a. Zápis Bartošů z Březinky s mateří s paní Janú. My purgmistr Jirek tý chvíle, a konšelé přísežní té chvíle Petr Hotovec, Matúš řezník, Bareš, Jan krajčí, Havel Trunček, Thuoma Konšelík, Matěj truhlář, Matějek kramář, Svatauš řezník, Jakub krajčí, Kříž kovář, vyznáváme tiemto zápisem, kterak sú před nás přistúpili do plné rady Bartoš z Březinky i s mateří svú Janú, abychom jim statek jich v kniehy zapsali; i zapisuje sobě i mateři své rukú nerozdielnú i svým budúcím dvuor a puol
Strana 73
z let 1468—1477. 73 lánu, sedící vedle Martina Korbele, podle meze jeho pět prutů proti vsi puol platu, u Plužné dva pruty v celém platu. A to zapisuje sobě a mateři své nerozdielnú rukú. Pakli by máti chtěla svuoj diel dáti neb prodati, aby toho neodtrhſovalja od syna svého Bartoše i od jeho budúcích. A to zapsánie stalo se za svrchupsaných konšeluov anno Domini MOCCCC'LXXVto feria VI. ante dominicam Judica me. 129. Kříž otec Jakuba rychtáře Okenského na smrtelné posteli odkazuje třem a pěti sirotkům roz- dílné summy peněz, jež má vypláceti Jakub rychtář. 1475, 15. prosince. Kniha 1453, 91. b. Zápis Jakubů rychtářů z Voken. My Matějek kramář v ty chvíle purgmistrem, a konšelé přísežní v ty chvíle Petr Hotovec, Matúš řezník, Bareš, Havel Trunček, Martin Nábožný, Matěj truhlář, Jirsa, Janda, Vítek Macžetin [?], Mikeš pekař, Jan Hroch, vyznáváme tiemto zápisem, kterak jsú před nás přistúpili do plné rady Jakub rychtář z Voken a Jakub konšel z Voken poručník těch si- rotkuov: když ležal Jakubů rychtářů otec na smrtedlné posteli, zavolal k sobě konšela Jakuba, a poručenstvie učinil, jemu porúčeje sirotky ty prvnie a poslední všickny; i rozkozal prvniem dvěma sirotkoma dáti po IIII kopách, a třetiemu sirotku V kop a volek, a ti jsú odbyti vedle jeho rozkázánie. A druzí sirotci ještě zuostávají, a těch jest pateru; a třem pacholíkóm rozkázal dáti po VIII kopách, a děvečkoma dvěma po VII kopách. A jestliže by z těch pět sirotkuov kterého Pán Buoh neuchoval, spadni s jednoho na druhého až do pátého. A jestliže by Pán Buch všěch neuchoval, aby ten statek veškeren spadl na Jakuba rychtáře bratra jich; a Jakub rychtář má těch siruotkuov odbývati a na stolici otce svého seděti. A to otec jeho Kříž rozkázal s dobrú pamětí, jsa mocen svého. A to rozkázal Jakubovi konšelovi, i ty sirotky poručil. A to zapsánie stalo se za svrchupsaných konšeluov anno Domini MCCCCLXXVto, feria VI. post Lucie virginis. Pakli by svrchupsaného Jakuba rychtáře Pán Buoh neuchoval, aby děti jeho mocně na tej stolici seděly a sirotků svrchupsaných patero vybývaly. 130. Rychtu Žďárskou se 3 robotujícími podsedky Maršal soused Bělský prodal Jakubovi Zmrz- líkovi, jenž po odbytí manželky a dcery zapisuje ji svým příbuzným. 1477, 7. března. Kniha 1453, 90. a. Rychta Žďárská Jakubova řečeného Zmrzlík. My Matúš řezník toho času purgmistr, a konšelé těch chvílí Petr Hotovec, Bareš, Jiřík Předměstský, Martinek saukenník, Mikuláš řezník, Matěj truhlář, Matějek kramář, Beneš Kaudele, Mikeš pekař, Vaněk Sedlák, Kříž kovář, vyznáváme tiemto zápisem, ktož uslyší aneb čísti budú, zy přistúpili sú před nás Maršal spolusaused náš a Jakub řečený Zmrzlík, že týž Maršal prodal Jakubovi Zmrzlíkovi rychtu Žďárskú svobodnú s lánem dědiny, s lesem, s chrastinami, s lukami, a se třmi podsedky, i se vším právem, cožkolivěk k té rychtě přísluší od stara dávna, bez překážky člověka všelikterakého, za L kop minus II kop, a to Jakubovi Zmrzlíkovi. V tom sobě týž Jakub moc a právo zuostavuje. A po smrti téhož Jakuba na
z let 1468—1477. 73 lánu, sedící vedle Martina Korbele, podle meze jeho pět prutů proti vsi puol platu, u Plužné dva pruty v celém platu. A to zapisuje sobě a mateři své nerozdielnú rukú. Pakli by máti chtěla svuoj diel dáti neb prodati, aby toho neodtrhſovalja od syna svého Bartoše i od jeho budúcích. A to zapsánie stalo se za svrchupsaných konšeluov anno Domini MOCCCC'LXXVto feria VI. ante dominicam Judica me. 129. Kříž otec Jakuba rychtáře Okenského na smrtelné posteli odkazuje třem a pěti sirotkům roz- dílné summy peněz, jež má vypláceti Jakub rychtář. 1475, 15. prosince. Kniha 1453, 91. b. Zápis Jakubů rychtářů z Voken. My Matějek kramář v ty chvíle purgmistrem, a konšelé přísežní v ty chvíle Petr Hotovec, Matúš řezník, Bareš, Havel Trunček, Martin Nábožný, Matěj truhlář, Jirsa, Janda, Vítek Macžetin [?], Mikeš pekař, Jan Hroch, vyznáváme tiemto zápisem, kterak jsú před nás přistúpili do plné rady Jakub rychtář z Voken a Jakub konšel z Voken poručník těch si- rotkuov: když ležal Jakubů rychtářů otec na smrtedlné posteli, zavolal k sobě konšela Jakuba, a poručenstvie učinil, jemu porúčeje sirotky ty prvnie a poslední všickny; i rozkozal prvniem dvěma sirotkoma dáti po IIII kopách, a třetiemu sirotku V kop a volek, a ti jsú odbyti vedle jeho rozkázánie. A druzí sirotci ještě zuostávají, a těch jest pateru; a třem pacholíkóm rozkázal dáti po VIII kopách, a děvečkoma dvěma po VII kopách. A jestliže by z těch pět sirotkuov kterého Pán Buoh neuchoval, spadni s jednoho na druhého až do pátého. A jestliže by Pán Buch všěch neuchoval, aby ten statek veškeren spadl na Jakuba rychtáře bratra jich; a Jakub rychtář má těch siruotkuov odbývati a na stolici otce svého seděti. A to otec jeho Kříž rozkázal s dobrú pamětí, jsa mocen svého. A to rozkázal Jakubovi konšelovi, i ty sirotky poručil. A to zapsánie stalo se za svrchupsaných konšeluov anno Domini MCCCCLXXVto, feria VI. post Lucie virginis. Pakli by svrchupsaného Jakuba rychtáře Pán Buoh neuchoval, aby děti jeho mocně na tej stolici seděly a sirotků svrchupsaných patero vybývaly. 130. Rychtu Žďárskou se 3 robotujícími podsedky Maršal soused Bělský prodal Jakubovi Zmrz- líkovi, jenž po odbytí manželky a dcery zapisuje ji svým příbuzným. 1477, 7. března. Kniha 1453, 90. a. Rychta Žďárská Jakubova řečeného Zmrzlík. My Matúš řezník toho času purgmistr, a konšelé těch chvílí Petr Hotovec, Bareš, Jiřík Předměstský, Martinek saukenník, Mikuláš řezník, Matěj truhlář, Matějek kramář, Beneš Kaudele, Mikeš pekař, Vaněk Sedlák, Kříž kovář, vyznáváme tiemto zápisem, ktož uslyší aneb čísti budú, zy přistúpili sú před nás Maršal spolusaused náš a Jakub řečený Zmrzlík, že týž Maršal prodal Jakubovi Zmrzlíkovi rychtu Žďárskú svobodnú s lánem dědiny, s lesem, s chrastinami, s lukami, a se třmi podsedky, i se vším právem, cožkolivěk k té rychtě přísluší od stara dávna, bez překážky člověka všelikterakého, za L kop minus II kop, a to Jakubovi Zmrzlíkovi. V tom sobě týž Jakub moc a právo zuostavuje. A po smrti téhož Jakuba na
Strana 74
74 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské té rychtě a na témž statku prvotně manželce mé Dorotě a dceři její dávám, porúčím a za- pisuji XII kop gr. a dvě krávě, aby jim to vydáno bylo najprve. A potom po smrti mé týž statek a ta rychta aby spadla na mé přátely najbliší a na příbuznější. Avšak moc a právo sobě zuostavuje týž Jakub Zmrzlík v zdraví svém utratiti a změniti. Actum est feria VI. ante dominicam Oculi mei sper. &c anno &c LXXVII°. A tíž svrchpsaní podsedkové k té rychtě Žďárské právem přísedící mají a dlužni jsú beze všěho odporu žíti pět dní na pšenici a pět na ovse, a to dva podsedky. A každý z těch dvú podsedczych mají platiti každý tré kur na jedení témuž rychtáři Žďárskému i jeho budúcím, komuž týž rychtář své právo i dě- dictvie dá. 131. Mařík Selík z Březovic Jakubovi z Sudomiře splatil šesti kopami poloulání, z kterého jde platu 13 gr. kostelu Sudomiřskému. [1477.] Kniha 1453, 92. a. Mařík Selík z Březovic. My Bareš v ty chvíle purgmistrem, a konšelé přísežní v ty časy Petr Hotovec, Matúš řezník, Martin saukenník, Jiřík Předměstský, Mikuláš řezník, Matěj truhlář, Matějek kramář, Beneš Kaudele, Mikeš pekař, Vaněk Sedlák, Kříž kovář, vyznávámy tiemto zápisem, kterak jsú před nás přistúpili do plné rady Mařík Selík z Březovic i s synem svým Jakubem, a Jakub z Sudomiře i s bratrem svým Vítem, a tu jsú před námi vyznali jednostajně, že smlúvu plnú a přátelskú vzali o polúlánie, z kteréhož plat jde do Sudomiře k kostelu XIII gr. rozdielně; a to polúlánie Mařík svrchupsaný splatil Jakubovi z Sudomierze i bratru jeho Vítovi VI ko- pami. A to polúlánie zapisuje mocně právě, bez překazy člo[vějka všelikterakého a zmatku, synu svému Jakubovi budúcně a věčně, aby v to žádný nesáhal, ani zmatku činil z příbuzných, přátel ani kterých jiných. Rok schází, vychází však na jevo ze jmen konšelů. 132. Zíga z Chotětova statek svůj s dědinami na několika místech zapisuje své vdané dceři Elšce, kteráž Janě své sestře v Praze vyplatí z něho sto kop miš. 1484, 28. května. Kniha 1453, 95. a. Zápis Zíguov z Chotětova, ješto zapisuje statek svuoj dcerám svým. My Martin řečený Nábožný v ty časy purgmistr, Matúš řezník, mistr Šimon, Havel Trunček, Matěj Ospal, Martin Šavlata, Kříž kovář, Jan krajčí, Jan Hroch, Sigmund súkenník, Lexa řezník, Duchek řezník, konšelé přísežní, vyznáváme tiemto zápisem, že přistúpil jest před nás Zíga z Chotětova, jsa při zdravém rozumu, s dobrú pamětí, maje s sebú dva súsedy z Chotětova, jednoho konšela řečeného Petra, a druhého z obce řečeného Mikeš, kteřížto před námi vyznali sú, že statek téhož Zigy dolepsaný jest jeho svobodný nezávadný, a to jsú vyznali ode všie obce Chotětovské. Kterýžto statek Zíga nahoře psaný zapsal jest a mocí tohoto zápisu zapisuje dceři své Elšce a Vávrovi zeti svému i dětem jich mocně, nic sobě tu nepo- zuostavuje, jakožto dvuor se všemi svrchky i se všiem hospodářstviem, a tři čtvrti dědiny, kteréž leží za dvořištěm mezi Vaníkovými z jedné a Pavlovými [s] strany druhé; a puol lánu
74 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské té rychtě a na témž statku prvotně manželce mé Dorotě a dceři její dávám, porúčím a za- pisuji XII kop gr. a dvě krávě, aby jim to vydáno bylo najprve. A potom po smrti mé týž statek a ta rychta aby spadla na mé přátely najbliší a na příbuznější. Avšak moc a právo sobě zuostavuje týž Jakub Zmrzlík v zdraví svém utratiti a změniti. Actum est feria VI. ante dominicam Oculi mei sper. &c anno &c LXXVII°. A tíž svrchpsaní podsedkové k té rychtě Žďárské právem přísedící mají a dlužni jsú beze všěho odporu žíti pět dní na pšenici a pět na ovse, a to dva podsedky. A každý z těch dvú podsedczych mají platiti každý tré kur na jedení témuž rychtáři Žďárskému i jeho budúcím, komuž týž rychtář své právo i dě- dictvie dá. 131. Mařík Selík z Březovic Jakubovi z Sudomiře splatil šesti kopami poloulání, z kterého jde platu 13 gr. kostelu Sudomiřskému. [1477.] Kniha 1453, 92. a. Mařík Selík z Březovic. My Bareš v ty chvíle purgmistrem, a konšelé přísežní v ty časy Petr Hotovec, Matúš řezník, Martin saukenník, Jiřík Předměstský, Mikuláš řezník, Matěj truhlář, Matějek kramář, Beneš Kaudele, Mikeš pekař, Vaněk Sedlák, Kříž kovář, vyznávámy tiemto zápisem, kterak jsú před nás přistúpili do plné rady Mařík Selík z Březovic i s synem svým Jakubem, a Jakub z Sudomiře i s bratrem svým Vítem, a tu jsú před námi vyznali jednostajně, že smlúvu plnú a přátelskú vzali o polúlánie, z kteréhož plat jde do Sudomiře k kostelu XIII gr. rozdielně; a to polúlánie Mařík svrchupsaný splatil Jakubovi z Sudomierze i bratru jeho Vítovi VI ko- pami. A to polúlánie zapisuje mocně právě, bez překazy člo[vějka všelikterakého a zmatku, synu svému Jakubovi budúcně a věčně, aby v to žádný nesáhal, ani zmatku činil z příbuzných, přátel ani kterých jiných. Rok schází, vychází však na jevo ze jmen konšelů. 132. Zíga z Chotětova statek svůj s dědinami na několika místech zapisuje své vdané dceři Elšce, kteráž Janě své sestře v Praze vyplatí z něho sto kop miš. 1484, 28. května. Kniha 1453, 95. a. Zápis Zíguov z Chotětova, ješto zapisuje statek svuoj dcerám svým. My Martin řečený Nábožný v ty časy purgmistr, Matúš řezník, mistr Šimon, Havel Trunček, Matěj Ospal, Martin Šavlata, Kříž kovář, Jan krajčí, Jan Hroch, Sigmund súkenník, Lexa řezník, Duchek řezník, konšelé přísežní, vyznáváme tiemto zápisem, že přistúpil jest před nás Zíga z Chotětova, jsa při zdravém rozumu, s dobrú pamětí, maje s sebú dva súsedy z Chotětova, jednoho konšela řečeného Petra, a druhého z obce řečeného Mikeš, kteřížto před námi vyznali sú, že statek téhož Zigy dolepsaný jest jeho svobodný nezávadný, a to jsú vyznali ode všie obce Chotětovské. Kterýžto statek Zíga nahoře psaný zapsal jest a mocí tohoto zápisu zapisuje dceři své Elšce a Vávrovi zeti svému i dětem jich mocně, nic sobě tu nepo- zuostavuje, jakožto dvuor se všemi svrchky i se všiem hospodářstviem, a tři čtvrti dědiny, kteréž leží za dvořištěm mezi Vaníkovými z jedné a Pavlovými [s] strany druhé; a puol lánu
Strana 75
z let 1477—1485. 75 k Beznu mezi rychtářovými s jedné a Jiříkovými strany druhé; a puoldruhé čtvrti podle Vankových s jedné a Maškových strany druhé; a puoltřetí čtvrti k Benátkóm vedle obecních s jedné a Sdětínských strany druhé. A když by Buoh téhož Zígy neuchoval smrti, Elška s Vavřincem mužem svým i s dětmi nahoře psaní mají vydati z toho statku Janě dceři téhož Zígy, kteráž jest v Praze, i dětem jejím sto kop, počítajíc na mišenské groše, a ty platiti mají po VI kopách každý rok. A jestliže by týž Zíga za svého zdraví které peníze, buď málo neb mnoho, na těch sto kop Janě nahoře psané vydal, ty buďte Elšce, Vavřincovi muži jejiemu i dětem jich ku pomoci, tak aby byly sraženy na těch sto kop. A týž Vavřinec slíbil jest před námi, jestliže by Buoh neuchoval smrti Elšky manželky jeho i dětí její, Zígu otce jejieho slušně podle všie potřeby chovati a s ním tak nakládati, jako s otcem svým, až do smrti jeho, zpomínaje na to dobrodienie, kteréž jemu činil. A jestliže by Buoh neuchoval smrti Vávru i děti jeho, tehdy ten statek aby zase připadl na Zígu. Stal se ten zápis leta božieho tisícieho čtyřistého LXXXIIII° ten pátek po sv. Urbanu. 133. Ctibor Tovačovský z Cimburka Bělským potvrzuje privilegia a dovoluje pásti v lesích panských. 1485, 20. května. Opis z r. 1682 v knize od r. 1667. [Dlouhá arenga] Protož já Ctibor z Cimburgka a z Tovačova, hejtman markrabství Moravského, seznav týchž měščan Bělských i vše obce mnohé věrnosti, kteréž jsau ke mně ukázali, ukazují a ukazovati mají na budaucí časy, i též předkům mým prvotním jsau uka- zovali, těch všech listův slavných králův Českých, a urozených pánův, pánův jich a předkův mých jim daných, tímto listem potvrdil jsem a potvrzuji, pevním a upevnil jsem, tak aby k jich právům a svobodám, jakž prve mocni, též i nyní aby zůstali, hýbáni a rušeni v ničemž nebyli, jakoby ti všichni listové slova od slova v tento list můj vepsáni byli. Nad to seznal jsem, že některá obtížení jim zvláštní a městu tomu zvláščná byla jsau, že podle průhonův vysvědčení v týchž listech, a ku pastvám v lesích mých, dokonalé svobody neměli jsau; neb vždy v tom pro příčiny některé od předkův mých jim zbraňováno bylo. Ale aby příčina odjata byla, a o to strkové vysvědčení v slovích přestali, takto v tom vyjevuji a k zachování paměti zůstavuji: aby průhony svobodné ku pastvinám jmíti mohli a měli, na těch místech, kdež listové jim staří ukazují; ale však jiným sausedům škody spasováním na obilí dobytkem ani koňmi nečiníce. Také dobytkův tím více aby ku polepšení svému mohli míti a chovati, dopustil jsem jim a dopauštím, aby na lesy mé honiti mohli, též vedle listův jiných položení starých, a v nich pásti mohli a pasli, s tau ochranau, aby škody činiti na lesích varovali se, a pastevcům nebolito pastuchům svým, ohněm zvláště, anebo i na mládí, kdež by seče byly mladé na smytech, pasením činiti škody nedopauštěli. Toho všeho pro utvrzení tento list pečetí svau vlastenskau k němu přivěšenau roz- kázal jsem upevniti. Na svědomí a pro širší svědectví prosil jsem urozených pánův, pana Jindřicha z Smiřic, pana Bohuslava z Cinwaldu na Dražicích, i urozených panoší Zachacze z Stránky, hejtmana mého na Boleslavi Mladém, Václava z Tuboz na Čejeticích, a Jana z Cetně, že vedle mne pečeti své na svědomí k tomuto listu přivěsili. Jenž dán na Boleslavi Mladém od narození syna božího tisícího čtyrstého osmdesátého pátého, před hodem slavným Ducha Svatého ten pátek.
z let 1477—1485. 75 k Beznu mezi rychtářovými s jedné a Jiříkovými strany druhé; a puoldruhé čtvrti podle Vankových s jedné a Maškových strany druhé; a puoltřetí čtvrti k Benátkóm vedle obecních s jedné a Sdětínských strany druhé. A když by Buoh téhož Zígy neuchoval smrti, Elška s Vavřincem mužem svým i s dětmi nahoře psaní mají vydati z toho statku Janě dceři téhož Zígy, kteráž jest v Praze, i dětem jejím sto kop, počítajíc na mišenské groše, a ty platiti mají po VI kopách každý rok. A jestliže by týž Zíga za svého zdraví které peníze, buď málo neb mnoho, na těch sto kop Janě nahoře psané vydal, ty buďte Elšce, Vavřincovi muži jejiemu i dětem jich ku pomoci, tak aby byly sraženy na těch sto kop. A týž Vavřinec slíbil jest před námi, jestliže by Buoh neuchoval smrti Elšky manželky jeho i dětí její, Zígu otce jejieho slušně podle všie potřeby chovati a s ním tak nakládati, jako s otcem svým, až do smrti jeho, zpomínaje na to dobrodienie, kteréž jemu činil. A jestliže by Buoh neuchoval smrti Vávru i děti jeho, tehdy ten statek aby zase připadl na Zígu. Stal se ten zápis leta božieho tisícieho čtyřistého LXXXIIII° ten pátek po sv. Urbanu. 133. Ctibor Tovačovský z Cimburka Bělským potvrzuje privilegia a dovoluje pásti v lesích panských. 1485, 20. května. Opis z r. 1682 v knize od r. 1667. [Dlouhá arenga] Protož já Ctibor z Cimburgka a z Tovačova, hejtman markrabství Moravského, seznav týchž měščan Bělských i vše obce mnohé věrnosti, kteréž jsau ke mně ukázali, ukazují a ukazovati mají na budaucí časy, i též předkům mým prvotním jsau uka- zovali, těch všech listův slavných králův Českých, a urozených pánův, pánův jich a předkův mých jim daných, tímto listem potvrdil jsem a potvrzuji, pevním a upevnil jsem, tak aby k jich právům a svobodám, jakž prve mocni, též i nyní aby zůstali, hýbáni a rušeni v ničemž nebyli, jakoby ti všichni listové slova od slova v tento list můj vepsáni byli. Nad to seznal jsem, že některá obtížení jim zvláštní a městu tomu zvláščná byla jsau, že podle průhonův vysvědčení v týchž listech, a ku pastvám v lesích mých, dokonalé svobody neměli jsau; neb vždy v tom pro příčiny některé od předkův mých jim zbraňováno bylo. Ale aby příčina odjata byla, a o to strkové vysvědčení v slovích přestali, takto v tom vyjevuji a k zachování paměti zůstavuji: aby průhony svobodné ku pastvinám jmíti mohli a měli, na těch místech, kdež listové jim staří ukazují; ale však jiným sausedům škody spasováním na obilí dobytkem ani koňmi nečiníce. Také dobytkův tím více aby ku polepšení svému mohli míti a chovati, dopustil jsem jim a dopauštím, aby na lesy mé honiti mohli, též vedle listův jiných položení starých, a v nich pásti mohli a pasli, s tau ochranau, aby škody činiti na lesích varovali se, a pastevcům nebolito pastuchům svým, ohněm zvláště, anebo i na mládí, kdež by seče byly mladé na smytech, pasením činiti škody nedopauštěli. Toho všeho pro utvrzení tento list pečetí svau vlastenskau k němu přivěšenau roz- kázal jsem upevniti. Na svědomí a pro širší svědectví prosil jsem urozených pánův, pana Jindřicha z Smiřic, pana Bohuslava z Cinwaldu na Dražicích, i urozených panoší Zachacze z Stránky, hejtmana mého na Boleslavi Mladém, Václava z Tuboz na Čejeticích, a Jana z Cetně, že vedle mne pečeti své na svědomí k tomuto listu přivěsili. Jenž dán na Boleslavi Mladém od narození syna božího tisícího čtyrstého osmdesátého pátého, před hodem slavným Ducha Svatého ten pátek.
Strana 76
76 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 134. Zíga z Chotětova Šimonovi druhému muži dcery Elšky zapisuje půl statku svého, a nenařídí-li jinak, též druhou polovici, ze které Šimon vyplatí sto kop m. dětem prvního zetě Zígova a dceři Janě. 1487, 29. června. Kniha 1453, 95. b. Síga z Chotětova. My Kříž v ty časy purgmistr, mistr Šimon, Havel Trunček, Jindřich krajčí, Martin Šavlata, Janek krajčí, Jan Hroch, Sigmund súkenník, Vlach súkenník, Mikuláš krajčí, Jakub bečvář, a Matěj Straka, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem kněh našich, že předstúpiv před nás Zíka z Chotětova, jsa zdráv, s dobrým rozmyslem i pamětí, s Voj- těchem rychtářem Chotětovským a s Šimonem s zetěm svým, i vzdal jest a mocně vzdává, zapsal i zapisuje Šimonovi zeti svému svrchupsanému puol statku svého všeho, movitého i nemovitého, kterýž nynie tu ve dvoře jest i potom jměn bude moci býti, i také všech dědin polovici, kteréž v prvniem zápisu s druhé strany listu tohoto napřed [viz 1484, 28. května šíře a jmenovitě v jich položenie sepsány jsú, i také Elšce dceři své a ženě téhož Šimona a dětem jich. A druhú polovici též Zíka pozuostavuje sobě a k mocnosti své, aby z nie učinil k své libosti a dobré vuoli, což by se jemu zdálo a líbilo, bez překážky člověka každého. Leč by jeho Pán Buoh dřieve jeho jiného rozkázánie a spuosobenie jakžkolivěk buď neuchoval, jehož Bože ostřez: tehdy týž Šimon aby z druhé polovice statku sobě pozuostavilé vydal sto kop gr. na mišenské čtúce, anebo padesáte kop gr. českých, dva diely totiž dětem nebožce Vávrovým, vnukóm téhož Zíky, a třetí diel paní Janě dceři jeho a dětem jejím do Prahy. A tak aby statek veškeren při Šimonovi, ženě jeho i dětech jich zuostal neroztržený. Pakli toho spuosob jiný učiní v zdravém životě svém nebo i v nemoci, podle řádu a obyčeje práva Chotětovského, o té polovici sobě pozuostavilé, to rozkázánie svrchupsané nemá jemu nic k překážce a k škodě býti. Actum feria VI. in die ss. Petri et Pauli apostolorum, anno &c LXXXVII°. 135. Barbora z Chotětova zapisuje sobě a Prokopovi muži svému, po jich pak obou smrti bratraně Janě, dvůr Písařovský, aby z toho vydala dvěma sestrám po 2 kopách, ostatek vše sestřenci Prokopovu. 1488, 15. dubna. Kniha 1453, 96. a. Zápis paní Barbory z Chotětova, dcery někdy rychtářovy, kteráž zapisuje Prokopovi muži svému i jiným. My Vlach súkenník v ty chvíle purgmistr, mistr Šimon, Martin Nábožný, Jindřich krajčí, Matěj Straka, Jan krajčí, Pavel Špička, Mikuláš řezník, Jan Ruoth, Václav Šesták, Dušta řezník, Vít Sádlo, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem kněh našich, že předstúpili jsú před nás do plné rady naší robotní lidé paní Barbora z Chotětova, dcera někdy Thomáševa rychtáře tu z Chotětova, se panem Prokopem manželem svým, i zapsala jest a mocí těchto kněh zapisuje mocně statek svuoj veškeren, malý neb velký, movitý i nemovitý, na dluzích, kdež by je kolivěk jměli malé neb veliké, buď to za dědictvie neb začkolivěk, a to napřed sama sobě i panu Prokopovi manželu svému svrchupsanému, mocně sobě a jemu
76 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 134. Zíga z Chotětova Šimonovi druhému muži dcery Elšky zapisuje půl statku svého, a nenařídí-li jinak, též druhou polovici, ze které Šimon vyplatí sto kop m. dětem prvního zetě Zígova a dceři Janě. 1487, 29. června. Kniha 1453, 95. b. Síga z Chotětova. My Kříž v ty časy purgmistr, mistr Šimon, Havel Trunček, Jindřich krajčí, Martin Šavlata, Janek krajčí, Jan Hroch, Sigmund súkenník, Vlach súkenník, Mikuláš krajčí, Jakub bečvář, a Matěj Straka, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem kněh našich, že předstúpiv před nás Zíka z Chotětova, jsa zdráv, s dobrým rozmyslem i pamětí, s Voj- těchem rychtářem Chotětovským a s Šimonem s zetěm svým, i vzdal jest a mocně vzdává, zapsal i zapisuje Šimonovi zeti svému svrchupsanému puol statku svého všeho, movitého i nemovitého, kterýž nynie tu ve dvoře jest i potom jměn bude moci býti, i také všech dědin polovici, kteréž v prvniem zápisu s druhé strany listu tohoto napřed [viz 1484, 28. května šíře a jmenovitě v jich položenie sepsány jsú, i také Elšce dceři své a ženě téhož Šimona a dětem jich. A druhú polovici též Zíka pozuostavuje sobě a k mocnosti své, aby z nie učinil k své libosti a dobré vuoli, což by se jemu zdálo a líbilo, bez překážky člověka každého. Leč by jeho Pán Buoh dřieve jeho jiného rozkázánie a spuosobenie jakžkolivěk buď neuchoval, jehož Bože ostřez: tehdy týž Šimon aby z druhé polovice statku sobě pozuostavilé vydal sto kop gr. na mišenské čtúce, anebo padesáte kop gr. českých, dva diely totiž dětem nebožce Vávrovým, vnukóm téhož Zíky, a třetí diel paní Janě dceři jeho a dětem jejím do Prahy. A tak aby statek veškeren při Šimonovi, ženě jeho i dětech jich zuostal neroztržený. Pakli toho spuosob jiný učiní v zdravém životě svém nebo i v nemoci, podle řádu a obyčeje práva Chotětovského, o té polovici sobě pozuostavilé, to rozkázánie svrchupsané nemá jemu nic k překážce a k škodě býti. Actum feria VI. in die ss. Petri et Pauli apostolorum, anno &c LXXXVII°. 135. Barbora z Chotětova zapisuje sobě a Prokopovi muži svému, po jich pak obou smrti bratraně Janě, dvůr Písařovský, aby z toho vydala dvěma sestrám po 2 kopách, ostatek vše sestřenci Prokopovu. 1488, 15. dubna. Kniha 1453, 96. a. Zápis paní Barbory z Chotětova, dcery někdy rychtářovy, kteráž zapisuje Prokopovi muži svému i jiným. My Vlach súkenník v ty chvíle purgmistr, mistr Šimon, Martin Nábožný, Jindřich krajčí, Matěj Straka, Jan krajčí, Pavel Špička, Mikuláš řezník, Jan Ruoth, Václav Šesták, Dušta řezník, Vít Sádlo, konšelé přísežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem kněh našich, že předstúpili jsú před nás do plné rady naší robotní lidé paní Barbora z Chotětova, dcera někdy Thomáševa rychtáře tu z Chotětova, se panem Prokopem manželem svým, i zapsala jest a mocí těchto kněh zapisuje mocně statek svuoj veškeren, malý neb velký, movitý i nemovitý, na dluzích, kdež by je kolivěk jměli malé neb veliké, buď to za dědictvie neb začkolivěk, a to napřed sama sobě i panu Prokopovi manželu svému svrchupsanému, mocně sobě a jemu
Strana 77
z let 1487—1490. 77 všecko zapisujíc; s takovúto však znamenitú výmienkú: když by Pán Buoh jich obú neuchoval a smrtí zachvátil, aby ten dvuor Písařovský, v kterémž nynie sedie, i s tú čtvrtí, kterúž k tomu také nynie držie, dána byla beze všech zmatkuov Janě bratraně napřed psané paní Barbory a dětem jejím; a táž Jana nebo děti její aby vydaly z toho dvuoru a s té čtvrti Váně sestře své II kopě, a Uršile druhé sestře své také II kopě. Ostatek pak což by kolivěk po nich zuostalo, málo nebo mnoho, po jich obú smrti, porúčejí a mocně dávají Matúšovi sestřenci často psaného pana Prokopa z Dražic; tak však, aby týž Matúš vydal k božiem domóm a na božie domy, kdež by jemu od obú nebo od jednoho z nich co rozkázáno bylo, před dobrými osedlými a přísežnými lidmi beze všeho zmatku. Jenž se stal zápis tento leta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého osmého, ten úterý po Provodní neděle a po sv. Tiburcí. 136. Vsi, náležející k soudu Bělskému, příspěvky své na kata, jež od starodávna platily na groše české, chtěly odváděti na groše mišenské; Ctibor Tovačovský z Cimburka rozhodl, aby zůstalo při starém. 1488, 22. čce. Kniha 1417, E. 5. b. Tato výpověď má státi najzáze, kdež jest ode vsí pomoc na mistra. Leta tisícieho čtyrstého osmdesátého osmého, na tu ruoznici, kteráž byla mezi měščany Bělskými a vesnicemi panstvie téhož Bělského, o peníze na kata, že se sedlákóm z vesnic nezdálo dávati než na mišenské, a měščané groší žádali českých, poněvadž datum zapsání na každej dědině a vsi summú stojí a grošě se jmenují. A když to znamenáno jest a sepsáno, ty časy groši širocí těch let šli; též i nynie groši jdú, a na ně trh, kdož chce, dieti muož. Též i mistři, ti na mišenské peníze žolduov svých ani poprav dieti nechtí. Aby vesnice groše dávaly a toho se nezpíraly; a jim měščené Bělščí od zlých lidí pomsty činili, o víc na ně nesahajíc, neb též z starodávna bylo. A ta výpověď stala se jest a vepsána tuto z rozkázánie urozeného pána, pana Ctibora z Cimburka a z Thovačova, hajtmana markrabstvie Moravského, pro budúcí paměť, den sv. Mařie Magdaleny. 137. Zíga z Chotětova všechen statek vzdává Šimonovi zeti svému (šrv. čís. 134). 1490, 22. ledna. Kniha 1453, 96. b. Zápis Šimonuov z Chotětova, Sígova zetě. My Vít Sádlo purgmistr v ty časy, a konšelé Martin Nábožný, Jan krajčí, Lexa řezník Pavel Špičkuov, Kříž kovář, Jan Ruoth, Marcian, Matěj Črmák, Václav Šesták, Mikuláš krajčí, přísežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem kněh našich, že předstúpil jest před nás Síga z Chotětova, jsa zdráv, s dobrým rozmyslem i pamětí, i vzdal jest a mocně zdává statek svuoj veškeren movitý i nemovitý, kterýž v Chotětově měl, Šimonovi zeti jeho a Elšce dceři své a manželce téhož Šimona, a dětem jich, mocně bez překážky každého člověka, i jeho budúcím. Actum feria VI. in die s. Vincencii anno &c LXXXX°. Zápis svrchupsaný propuštěn, najdeš o tom nazad po listu třetím. [Viz 17. list. 1539.]
z let 1487—1490. 77 všecko zapisujíc; s takovúto však znamenitú výmienkú: když by Pán Buoh jich obú neuchoval a smrtí zachvátil, aby ten dvuor Písařovský, v kterémž nynie sedie, i s tú čtvrtí, kterúž k tomu také nynie držie, dána byla beze všech zmatkuov Janě bratraně napřed psané paní Barbory a dětem jejím; a táž Jana nebo děti její aby vydaly z toho dvuoru a s té čtvrti Váně sestře své II kopě, a Uršile druhé sestře své také II kopě. Ostatek pak což by kolivěk po nich zuostalo, málo nebo mnoho, po jich obú smrti, porúčejí a mocně dávají Matúšovi sestřenci často psaného pana Prokopa z Dražic; tak však, aby týž Matúš vydal k božiem domóm a na božie domy, kdež by jemu od obú nebo od jednoho z nich co rozkázáno bylo, před dobrými osedlými a přísežnými lidmi beze všeho zmatku. Jenž se stal zápis tento leta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého osmého, ten úterý po Provodní neděle a po sv. Tiburcí. 136. Vsi, náležející k soudu Bělskému, příspěvky své na kata, jež od starodávna platily na groše české, chtěly odváděti na groše mišenské; Ctibor Tovačovský z Cimburka rozhodl, aby zůstalo při starém. 1488, 22. čce. Kniha 1417, E. 5. b. Tato výpověď má státi najzáze, kdež jest ode vsí pomoc na mistra. Leta tisícieho čtyrstého osmdesátého osmého, na tu ruoznici, kteráž byla mezi měščany Bělskými a vesnicemi panstvie téhož Bělského, o peníze na kata, že se sedlákóm z vesnic nezdálo dávati než na mišenské, a měščané groší žádali českých, poněvadž datum zapsání na každej dědině a vsi summú stojí a grošě se jmenují. A když to znamenáno jest a sepsáno, ty časy groši širocí těch let šli; též i nynie groši jdú, a na ně trh, kdož chce, dieti muož. Též i mistři, ti na mišenské peníze žolduov svých ani poprav dieti nechtí. Aby vesnice groše dávaly a toho se nezpíraly; a jim měščené Bělščí od zlých lidí pomsty činili, o víc na ně nesahajíc, neb též z starodávna bylo. A ta výpověď stala se jest a vepsána tuto z rozkázánie urozeného pána, pana Ctibora z Cimburka a z Thovačova, hajtmana markrabstvie Moravského, pro budúcí paměť, den sv. Mařie Magdaleny. 137. Zíga z Chotětova všechen statek vzdává Šimonovi zeti svému (šrv. čís. 134). 1490, 22. ledna. Kniha 1453, 96. b. Zápis Šimonuov z Chotětova, Sígova zetě. My Vít Sádlo purgmistr v ty časy, a konšelé Martin Nábožný, Jan krajčí, Lexa řezník Pavel Špičkuov, Kříž kovář, Jan Ruoth, Marcian, Matěj Črmák, Václav Šesták, Mikuláš krajčí, přísežní města Bělé, vyznáváme tiemto zápisem kněh našich, že předstúpil jest před nás Síga z Chotětova, jsa zdráv, s dobrým rozmyslem i pamětí, i vzdal jest a mocně zdává statek svuoj veškeren movitý i nemovitý, kterýž v Chotětově měl, Šimonovi zeti jeho a Elšce dceři své a manželce téhož Šimona, a dětem jich, mocně bez překážky každého člověka, i jeho budúcím. Actum feria VI. in die s. Vincencii anno &c LXXXX°. Zápis svrchupsaný propuštěn, najdeš o tom nazad po listu třetím. [Viz 17. list. 1539.]
Strana 78
78 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 138. Křížek z Čisté přijal k sobě čtyři sirotky po svém bratrovi s jich majetkem o 7 kopách; matka jejich jest oddělena půlčtvrtou kopou. 1492, 15. kv. Kniha 1417, D. 4. a. O sirotky Hušhavla. Anno Domini M'CCCC LXXXXII° feria VI. ante festa Spiritus sancti, předstúpil jest před nás v ty chvíle před purgmistra Martina řečeného Nábožný a konšely přísežní Lexy řezníka, Havla Truniečka, Jana krajčieho, Havla Klichova, Křížek z Čisté a seznal sě jest, že jest přijal k sobě sirotky po bratru jeho řečeném Hušhavel tyto: Kateřinu, Janu, Jana a Margrethu, s statkem s týmiž sirotky, totižto s sedmi kopami gr., na mišenské čtúc. A mátie těch sirotkuov svým dielem spravedlivým jest oddělana [sic], a v těch VII kopách žádného dielu nemá. A těch VII kop, Křížka jestliže by pán Buoh smrti neuchoval, zapisuje na svém statku tu v Čisté týž Křížek. A mátie diel svuoj vzala jest III1/2 kopy. 139. Beneš Klichův po různici přiznal se, jaký desátek má platiti ze svých dědin koupených na Děteli. 1493. Kniha 1417, D. 5. a. Beneš Klichuov co má platiti desátku s dědiny. Anno &c LXXXXIII° my Jaroš Prusuov v ty chvíle purgmistr, Martin Nábožný, Havel Trunček, Lexa řezník, Havel Šíleného, Mikulášek krajčí, Bartoň, Benek súkenník, Marcián, Pavel Špičkuov, Beneš švec, a Jan Ruoth, konšelé přísežní města Bělé, známo činíme tiemto zápisem nynějším i budúcím, že jakož byla nějaká ruoznice mezi námi s jedné, a Benešem Klichovým s strany druhé, o desátek, kterýž by platiti měl týž Beneš: I seznal se jest týž Beneš dobrovolně před námi, že má platiti z těch dědin z Dětele každý rok korec žita a korec ovsa; a pravě, že i jeho súkup, u koho on kúpil, též jest vyznal, že jest jemu tak a s tiem prodal, a on s tiem že jest u něho kúpil. A při tom vyznání byli jsú dobří lidee: urozený pan Jan Cziesan z Hliníku hajtman na Mladém Boleslavi, a slovutný panoše Štěpán z Dohalic, ty chvíle purkrabie na Bělé, i jiných mnoho dobrých lidí. 140. Vaněk z Chotětova před hejtmanem vzdává statek po své smrti příteli Václavovi Popkovi z Mladého Boleslavě. 1494, 11. července. Kniha 1453, 97. a. My purgmistr v ty chvíle Matúš Špička, pan Lexa řězník, Marcian, Mikuláš krajčí, Havel řězník, Vít řězník, Beneš švec, konšelé a přísežní města Bělé, známo činíme tiemto, že předstúpil jest přěd nás Václav anebo Vaník z Chotětova s rychtářem, s konšely i s ně- kterými sausedy tu usedlými, žádaje nás, aby jemu to od nás dopuštěno bylo, aby statek svuoj v knihy městské příteli svému vložil; i dobrovolně, bez žádného připuzenie, vzdává statek svuoj úplně, tak široko a tak dlúho, jakož sám jest držal, v týchž mezech, s dědinami, i se vším svrchkem, nic žádnému nepozůstavuje, jakož jest svrchu oznámeno, přěd sausedy
78 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 138. Křížek z Čisté přijal k sobě čtyři sirotky po svém bratrovi s jich majetkem o 7 kopách; matka jejich jest oddělena půlčtvrtou kopou. 1492, 15. kv. Kniha 1417, D. 4. a. O sirotky Hušhavla. Anno Domini M'CCCC LXXXXII° feria VI. ante festa Spiritus sancti, předstúpil jest před nás v ty chvíle před purgmistra Martina řečeného Nábožný a konšely přísežní Lexy řezníka, Havla Truniečka, Jana krajčieho, Havla Klichova, Křížek z Čisté a seznal sě jest, že jest přijal k sobě sirotky po bratru jeho řečeném Hušhavel tyto: Kateřinu, Janu, Jana a Margrethu, s statkem s týmiž sirotky, totižto s sedmi kopami gr., na mišenské čtúc. A mátie těch sirotkuov svým dielem spravedlivým jest oddělana [sic], a v těch VII kopách žádného dielu nemá. A těch VII kop, Křížka jestliže by pán Buoh smrti neuchoval, zapisuje na svém statku tu v Čisté týž Křížek. A mátie diel svuoj vzala jest III1/2 kopy. 139. Beneš Klichův po různici přiznal se, jaký desátek má platiti ze svých dědin koupených na Děteli. 1493. Kniha 1417, D. 5. a. Beneš Klichuov co má platiti desátku s dědiny. Anno &c LXXXXIII° my Jaroš Prusuov v ty chvíle purgmistr, Martin Nábožný, Havel Trunček, Lexa řezník, Havel Šíleného, Mikulášek krajčí, Bartoň, Benek súkenník, Marcián, Pavel Špičkuov, Beneš švec, a Jan Ruoth, konšelé přísežní města Bělé, známo činíme tiemto zápisem nynějším i budúcím, že jakož byla nějaká ruoznice mezi námi s jedné, a Benešem Klichovým s strany druhé, o desátek, kterýž by platiti měl týž Beneš: I seznal se jest týž Beneš dobrovolně před námi, že má platiti z těch dědin z Dětele každý rok korec žita a korec ovsa; a pravě, že i jeho súkup, u koho on kúpil, též jest vyznal, že jest jemu tak a s tiem prodal, a on s tiem že jest u něho kúpil. A při tom vyznání byli jsú dobří lidee: urozený pan Jan Cziesan z Hliníku hajtman na Mladém Boleslavi, a slovutný panoše Štěpán z Dohalic, ty chvíle purkrabie na Bělé, i jiných mnoho dobrých lidí. 140. Vaněk z Chotětova před hejtmanem vzdává statek po své smrti příteli Václavovi Popkovi z Mladého Boleslavě. 1494, 11. července. Kniha 1453, 97. a. My purgmistr v ty chvíle Matúš Špička, pan Lexa řězník, Marcian, Mikuláš krajčí, Havel řězník, Vít řězník, Beneš švec, konšelé a přísežní města Bělé, známo činíme tiemto, že předstúpil jest přěd nás Václav anebo Vaník z Chotětova s rychtářem, s konšely i s ně- kterými sausedy tu usedlými, žádaje nás, aby jemu to od nás dopuštěno bylo, aby statek svuoj v knihy městské příteli svému vložil; i dobrovolně, bez žádného připuzenie, vzdává statek svuoj úplně, tak široko a tak dlúho, jakož sám jest držal, v týchž mezech, s dědinami, i se vším svrchkem, nic žádnému nepozůstavuje, jakož jest svrchu oznámeno, přěd sausedy
Strana 79
z let 1492—1496. 79 i přěd panem hajtmanem na Boleslavi, osobně Václavovi příjmí Popkovi z Boleslavě Mladého, jemu mocně porúčí a vzdává, i dětem jeho, i budúcím téhož Václava, aby týž Václav statkem tiem vlád mocně jakožto svým, bez žádného člověka přěkážky. Než týž Vaník z Chotětova pozuostavuje sobě moc hospodářství až do smrti; ale po smrti jeho aby Václavovi žádný žádné přěkážky nečinil, jakož to svrchu v zápise široce a dostatečně zapsáno jest. Actum anno &c MXXXXIIII°, feria VI. ante Margarethe virginis. 141. Smlouva přátelská mezi Křížkem z Čisté a příbuzenstvem jeho a mezi Václavem Koubelí z Mukařova, jenž zabil bratra Křížkova. 1494, 25. list. Kniha 1417, E. 3. a. Leta od narození syna božieho tisícieho čtyrstého devadesátého čtvrtého, den sv. Kateřiny, my purgmistr a rada města Bělé v ty časy Pavel Špička, a konšelé Marcian švec, Lexa řezník, Martin Nábožný, Jan krajčí, Mikuláš krajčí, Jaroš Prus, Beneš švec, Benek saukeník, Velek pekař, Vít Mutuov, i vší raddu [sic] města našeho známo činíme: Smlúva stala sě v radě našie mezi stranami sobě odpornými, lidé dobří a znamenití s námi v radě jsúce, zvláště Bartoš písař jsa na místě pana purgrabie, a slovutný Mikuláš Vlkoš z Berlicz, a jinými dobrými lidmi při té při přistojícími, že jsú smluveni pravú křesťanskú a přátelskú smlúvú, lidmi dobrými, strany první Křížkem z Čisté i s bratry jeho a s přátely svými, a strany druhé mezi Václavem Kúbelí z Mukařova a člověkem páně Klášterského, o skutek ten, kterýž jest učinil tajž Václav bratru Křížkovu, jehož jest zamordoval: ta věc skrzě dobré lidi v dobrý konec uvedena jest, skrzě přiately také své strany, kteréž jest měl při sobě tajž Václav: opatrného mužě purgmistra z Hradiště jmenem Petra Pesstu, a Vaňka rychtáře z Di- viny [sic, = Jivina], a Filipa takéž odtud, a Jíru z Bukoviny, a Janečka z Bukoviny, a jinými dobrými lidmi přiately svými při té smlúvě přistojíciemi, kteráž sě jest právě dokonale a kře- sťansky k konci dobrému přivedla a skonala, aby toho žádný z obojí strany časy budúcí ničímž zlým nezpomínal ani zdvihal, a zvlášť co by mohlo té smlúvě přiátelské na přěkážku býti. Actum ut supra anno 94. 142. Jan Hurtík z Luk dává statek po své smrti dvěma synům. 1496, 4. listopadu. Kniha 1453, 97. b. Leta buožieho MOCCCCXCVI°, ten pátek [sic] předstúpil před nás před sv. Martinem Jan Hurtík z Luk, chtě poděliti syny své statkem svým za svého zdravého života, aby po smrti mé saudu nebylo; že dává statek svój synuom svým mocně, Prokopovi a Martinovi, to všěcko, málo nebo mnoho, dávám jim; a toho sobě pozuostavuje živnost svú po až do smrti [sic]. A při tom jsme tázali jeho, byl-li by statek závadný; a on jest řekl: že je statek muoj svobodný. A tý chvíle byl jest purgmistr pan Martin Nábožný, Lexa řezník, Bartoň Švácha, Mikuláš krajčie, Havel Šílený, Bareš Celný, Beniek saukeník, Havel Byšička, Vít Škoda, Havel Klichů, Vít Sádlo, Petr sladovník.
z let 1492—1496. 79 i přěd panem hajtmanem na Boleslavi, osobně Václavovi příjmí Popkovi z Boleslavě Mladého, jemu mocně porúčí a vzdává, i dětem jeho, i budúcím téhož Václava, aby týž Václav statkem tiem vlád mocně jakožto svým, bez žádného člověka přěkážky. Než týž Vaník z Chotětova pozuostavuje sobě moc hospodářství až do smrti; ale po smrti jeho aby Václavovi žádný žádné přěkážky nečinil, jakož to svrchu v zápise široce a dostatečně zapsáno jest. Actum anno &c MXXXXIIII°, feria VI. ante Margarethe virginis. 141. Smlouva přátelská mezi Křížkem z Čisté a příbuzenstvem jeho a mezi Václavem Koubelí z Mukařova, jenž zabil bratra Křížkova. 1494, 25. list. Kniha 1417, E. 3. a. Leta od narození syna božieho tisícieho čtyrstého devadesátého čtvrtého, den sv. Kateřiny, my purgmistr a rada města Bělé v ty časy Pavel Špička, a konšelé Marcian švec, Lexa řezník, Martin Nábožný, Jan krajčí, Mikuláš krajčí, Jaroš Prus, Beneš švec, Benek saukeník, Velek pekař, Vít Mutuov, i vší raddu [sic] města našeho známo činíme: Smlúva stala sě v radě našie mezi stranami sobě odpornými, lidé dobří a znamenití s námi v radě jsúce, zvláště Bartoš písař jsa na místě pana purgrabie, a slovutný Mikuláš Vlkoš z Berlicz, a jinými dobrými lidmi při té při přistojícími, že jsú smluveni pravú křesťanskú a přátelskú smlúvú, lidmi dobrými, strany první Křížkem z Čisté i s bratry jeho a s přátely svými, a strany druhé mezi Václavem Kúbelí z Mukařova a člověkem páně Klášterského, o skutek ten, kterýž jest učinil tajž Václav bratru Křížkovu, jehož jest zamordoval: ta věc skrzě dobré lidi v dobrý konec uvedena jest, skrzě přiately také své strany, kteréž jest měl při sobě tajž Václav: opatrného mužě purgmistra z Hradiště jmenem Petra Pesstu, a Vaňka rychtáře z Di- viny [sic, = Jivina], a Filipa takéž odtud, a Jíru z Bukoviny, a Janečka z Bukoviny, a jinými dobrými lidmi přiately svými při té smlúvě přistojíciemi, kteráž sě jest právě dokonale a kře- sťansky k konci dobrému přivedla a skonala, aby toho žádný z obojí strany časy budúcí ničímž zlým nezpomínal ani zdvihal, a zvlášť co by mohlo té smlúvě přiátelské na přěkážku býti. Actum ut supra anno 94. 142. Jan Hurtík z Luk dává statek po své smrti dvěma synům. 1496, 4. listopadu. Kniha 1453, 97. b. Leta buožieho MOCCCCXCVI°, ten pátek [sic] předstúpil před nás před sv. Martinem Jan Hurtík z Luk, chtě poděliti syny své statkem svým za svého zdravého života, aby po smrti mé saudu nebylo; že dává statek svój synuom svým mocně, Prokopovi a Martinovi, to všěcko, málo nebo mnoho, dávám jim; a toho sobě pozuostavuje živnost svú po až do smrti [sic]. A při tom jsme tázali jeho, byl-li by statek závadný; a on jest řekl: že je statek muoj svobodný. A tý chvíle byl jest purgmistr pan Martin Nábožný, Lexa řezník, Bartoň Švácha, Mikuláš krajčie, Havel Šílený, Bareš Celný, Beniek saukeník, Havel Byšička, Vít Škoda, Havel Klichů, Vít Sádlo, Petr sladovník.
Strana 80
80 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 143. Důra Paclíková z Březovic poroučí 20 kop miš. příbuzným. 1496. Kniha 1453, 98. a. Duora z Břězovic Paczlikowa. Leta božieho M°CCCC 9°VI° my purgmistr pan Lexa, Petr Plachý, pan Martin Ná- božný, Havel Šieleného, Mikuláš krajčí, Beněk súkenník, Havel Klich, Vít Škoda, Vít Sádlo, Byšička, Bartoň, Bareš, konšelé a přísežní města Bělé, zanomo či[níjme tiemto zápisem, že předstúpila přěd nás Duora Paclíková z Břězovic, jsúc mocna statku svého po svém hospo- dáři, žádajíc nás, aby jie bylo dopuštěno zapsati statek svuoj; kterýžto zapisuje prvotně sobě. Vnukuom svým dává VIII kop mišenských Štěpánovým dětem; a pakli by Pán Buoh vobau neuchoval, aby spadlo zase na Jankovy děti. A Janě vnuce své, kteráž jest v Daubí, IIII kopy miš.; a jestliže by jie Pán Buoh neuchoval, aby zase spadlo na Jankovy děti. A nevěstě své dávám z toho statku, kterýž pozuostalý pom smrti mé [sic], VI kop miš. A na kostel dává do Bezdědic II kopě mišenské. A což kolivěk zuostane po těch XX kopách viec, to má býti Janovým dětem a svým vnukuom, což po mé smrti zuostane málo neb mnoho. Pakli by jich Pán Buoh neuchoval, aby spadlo zase na jějie přátely, na mateř těch dětí. 144. V Čisté syn koupil statek od otce, kterýž odbyl dvě dcery šesti kopami. 1497. Kniha 1453, 98. b. Zápis Ondráčkuov syna Vlkova z Čisté. Anno Domini M'CCCC°97 za purgmistra v ty chvíle Jaroše Prusova, a konšely pří- sežnými města Bělé Lexy [sic] řezníkem, Mikulášem krajčím, Mikšem mistrovým synem, Vítem Sádlo, Petrem sladovníkem, Benešem ševcem, Marcianem ševcem, a Velkem pekařem, před- stúpili jsú před nás Jan rychtář z Čisté, Jan Krupský a Thuoma Vrabec, konšelé z Čisté, a vyznali sú před námi, že Ondřej syn Vlkuov z Čisté kaupil u téhož Vlka statek tu v Čisté svobodný a ničímž nezávadný, kterýž jemu také zaplatil jest týž Ondřej úplně a docela. A tu na právě v Čisté před týmž rychtářem i konšely týž Vlk ten statek očistil jest podle obyčeje jich a řádu odevzdal; a k tomu dcer svých, totiž Kateřiny a Margrethy, odbyl jest, tak že jest jim týž Vlk tu v Čisté v jich právě z toho statku vydal per VI kop, a tiem jest je od- svědčil, tak že ony v tom statku nic nemají. A ten statek již jest čist a svobodný. A nade- psaný Ondřěj těmito našimi kněhami zapisuje ten statek sobě a ženě své Žofce, i svým budúcím. 145. Skrze hejtmana na Bělé stala se smlouva o nesnáze mezi macechou a pastorkem v Bezdězi. 1498, 8. ledna. Kniha 1453, 99. a. Actum feria II. post Epiphaniam Domini anno &c 98. Zápis Mikšuov z Bezdiezy. Před námi Ondrákem v ty chvíle purgmistrem, a konšely přísežnými města Bělé: Lexú řezníkem, Vítem Sádlú, Benkem súkenníkem, Janem pekařem, Janem Hrochem a Šaškem, stala se jest smlúva skrze urozeného panoši pane [sic] Zdenka z Rosic, v ty chvíle hajtmana
80 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 143. Důra Paclíková z Březovic poroučí 20 kop miš. příbuzným. 1496. Kniha 1453, 98. a. Duora z Břězovic Paczlikowa. Leta božieho M°CCCC 9°VI° my purgmistr pan Lexa, Petr Plachý, pan Martin Ná- božný, Havel Šieleného, Mikuláš krajčí, Beněk súkenník, Havel Klich, Vít Škoda, Vít Sádlo, Byšička, Bartoň, Bareš, konšelé a přísežní města Bělé, zanomo či[níjme tiemto zápisem, že předstúpila přěd nás Duora Paclíková z Břězovic, jsúc mocna statku svého po svém hospo- dáři, žádajíc nás, aby jie bylo dopuštěno zapsati statek svuoj; kterýžto zapisuje prvotně sobě. Vnukuom svým dává VIII kop mišenských Štěpánovým dětem; a pakli by Pán Buoh vobau neuchoval, aby spadlo zase na Jankovy děti. A Janě vnuce své, kteráž jest v Daubí, IIII kopy miš.; a jestliže by jie Pán Buoh neuchoval, aby zase spadlo na Jankovy děti. A nevěstě své dávám z toho statku, kterýž pozuostalý pom smrti mé [sic], VI kop miš. A na kostel dává do Bezdědic II kopě mišenské. A což kolivěk zuostane po těch XX kopách viec, to má býti Janovým dětem a svým vnukuom, což po mé smrti zuostane málo neb mnoho. Pakli by jich Pán Buoh neuchoval, aby spadlo zase na jějie přátely, na mateř těch dětí. 144. V Čisté syn koupil statek od otce, kterýž odbyl dvě dcery šesti kopami. 1497. Kniha 1453, 98. b. Zápis Ondráčkuov syna Vlkova z Čisté. Anno Domini M'CCCC°97 za purgmistra v ty chvíle Jaroše Prusova, a konšely pří- sežnými města Bělé Lexy [sic] řezníkem, Mikulášem krajčím, Mikšem mistrovým synem, Vítem Sádlo, Petrem sladovníkem, Benešem ševcem, Marcianem ševcem, a Velkem pekařem, před- stúpili jsú před nás Jan rychtář z Čisté, Jan Krupský a Thuoma Vrabec, konšelé z Čisté, a vyznali sú před námi, že Ondřej syn Vlkuov z Čisté kaupil u téhož Vlka statek tu v Čisté svobodný a ničímž nezávadný, kterýž jemu také zaplatil jest týž Ondřej úplně a docela. A tu na právě v Čisté před týmž rychtářem i konšely týž Vlk ten statek očistil jest podle obyčeje jich a řádu odevzdal; a k tomu dcer svých, totiž Kateřiny a Margrethy, odbyl jest, tak že jest jim týž Vlk tu v Čisté v jich právě z toho statku vydal per VI kop, a tiem jest je od- svědčil, tak že ony v tom statku nic nemají. A ten statek již jest čist a svobodný. A nade- psaný Ondřěj těmito našimi kněhami zapisuje ten statek sobě a ženě své Žofce, i svým budúcím. 145. Skrze hejtmana na Bělé stala se smlouva o nesnáze mezi macechou a pastorkem v Bezdězi. 1498, 8. ledna. Kniha 1453, 99. a. Actum feria II. post Epiphaniam Domini anno &c 98. Zápis Mikšuov z Bezdiezy. Před námi Ondrákem v ty chvíle purgmistrem, a konšely přísežnými města Bělé: Lexú řezníkem, Vítem Sádlú, Benkem súkenníkem, Janem pekařem, Janem Hrochem a Šaškem, stala se jest smlúva skrze urozeného panoši pane [sic] Zdenka z Rosic, v ty chvíle hajtmana
Strana 81
z let 1496—1501. 81 na Bělé, mezi Mikšem z Bezdiezy s jedné, a Nestázkú macechú jeho s strany druhé, taková: že nesnáze, kteréž znikly mezi nimi byly, všecky konec a miesto mají, tak že táž Nestázka mace[c]ha odřekla se jest statku téhož Mikše, kterýž má tu v Bezdiezy; a mocí tohoto zápisu odřieká se dětí svých i potomníky [sic] dětí svých, tak že táž Nestázka ani děti její ani jich potomníci k tomu statku nemají hleděti věčně. Tak že týž Mikeš muož učiniti s tiem statkem, jako s svým, co sě líbiti a zdáti vuoli jeho bude. Jakož pak týž Mikeš ten statek zapisuje sobě, dětem i budúcím svým; avšak moc k změněnie zápisu sobě pozuostavil. 146. Havel z Vrátna jsa dlužen 59 kop, odevzdává svým rukojmím a věřitelům tu summu na statku, jejž měl ve Vrátně. 1499, 7. dub. Kniha 1417, D. 9. b. Zápis Havla z Vrátna Witiezala. Leta božieho tisícieho čtyrstého devatdesátého devátého v neděli provodní, před námi purgmistrem v ty chvíle Havlem Klichovým, a konšely přísežnými Lexú řezníkem, Jarošem Prusovým, Jindřichem řezníkem, Pavlem Šaškem, Duchkem Vlachem, Havlem Šíleného, On- dráčkem Pižlíkem a Vítem Škodú, stal se jest zápis tento, i vyznáváme jím nynějším i bu- dúcím: že předstúpili jsú před nás Havel z Vrátna s Oldřichem rychtářem i s jinými súsedy z Vrátna, kteříž jsú za téhož Havla rukojmie za LX kop minus I kopu, čtúce na miš.; a týž Havel nemaje čím je vypraviti, statek, kterýž jest měl v Vrátně, na tom statku jest odkázal těm rukojmiem i věřitelóm z též vsi těch LX kop minus I kopu, kteréž jest měl na témž statku v Vrátně. A to mocně před námi jim jest oddal, a nižádný přítel ani jeho dětie na to aby jim nesáhal, než oni mají se tiem statkem vypraviti. A jestliže by ten statek ne- postihl, a jeho pán Buoh penězi nadělil, tehdy Havel má je tě mi] penězi vypraviti. 147. Čtyři pruty polí, jež drží Václav z Doubravice, vypouštějí se z povinností k obci Vrátenské, ale též pozbývají práva na požitky při té obci. 1501, 4. ledna. Kniha 1417, D. 12. b. Zápis Vrátenských. Leta buožieho tisícieho pětistého prvnieho stala sě jest smlauva za purgmistra Víta Sádly, Lexy řezníka, Jindřicha řezníka, Jarošě Prusa, Mikulášě Slámy, Jana Stracha, Mataušě Špičky, Mikulášě krajčieho, Pavla Šaška, Velka pekařě, Vondráčka Pizlíka, Benešě šěvce, v té při: jakož rychtář Vrátenský, konšělé i všěcka obec vinili sú Václava z Daubravice z toho, žě by z těch čtyř prutuov, kteřížto prutové zapsáni sú v rajstra pána Jeho Milosti za úroky přibylé, žádných šosuov ani kterýž pořádek pánu JMsti ani k uobci nečinil; proti tomu týž Václav odpíraje pravil, jestližě oni Vrátenští chtí jemu dopustiti, aby též z těch prutuov obci jich požívati mohl. Při tom svolivšě dobrovolně s uobú stranú učinili smlúvu mezi sebú takto: že již psaní Vrátenští na něho Václava ani jeho budúcí nemají sáhati pro ty čtyři pruty žádným šosem ani kterú povinností, a Václav již psaný ani jeho budúcí žádného práva nemají míti v uobcech Vrátenských, leč bez jich škody, aneb což by na nich z jich dobré vuole dosáhnouti mohl on aneb jeho potomci a budúcí. A to stalo sě jest v ten pondělí před božím křtěním.
z let 1496—1501. 81 na Bělé, mezi Mikšem z Bezdiezy s jedné, a Nestázkú macechú jeho s strany druhé, taková: že nesnáze, kteréž znikly mezi nimi byly, všecky konec a miesto mají, tak že táž Nestázka mace[c]ha odřekla se jest statku téhož Mikše, kterýž má tu v Bezdiezy; a mocí tohoto zápisu odřieká se dětí svých i potomníky [sic] dětí svých, tak že táž Nestázka ani děti její ani jich potomníci k tomu statku nemají hleděti věčně. Tak že týž Mikeš muož učiniti s tiem statkem, jako s svým, co sě líbiti a zdáti vuoli jeho bude. Jakož pak týž Mikeš ten statek zapisuje sobě, dětem i budúcím svým; avšak moc k změněnie zápisu sobě pozuostavil. 146. Havel z Vrátna jsa dlužen 59 kop, odevzdává svým rukojmím a věřitelům tu summu na statku, jejž měl ve Vrátně. 1499, 7. dub. Kniha 1417, D. 9. b. Zápis Havla z Vrátna Witiezala. Leta božieho tisícieho čtyrstého devatdesátého devátého v neděli provodní, před námi purgmistrem v ty chvíle Havlem Klichovým, a konšely přísežnými Lexú řezníkem, Jarošem Prusovým, Jindřichem řezníkem, Pavlem Šaškem, Duchkem Vlachem, Havlem Šíleného, On- dráčkem Pižlíkem a Vítem Škodú, stal se jest zápis tento, i vyznáváme jím nynějším i bu- dúcím: že předstúpili jsú před nás Havel z Vrátna s Oldřichem rychtářem i s jinými súsedy z Vrátna, kteříž jsú za téhož Havla rukojmie za LX kop minus I kopu, čtúce na miš.; a týž Havel nemaje čím je vypraviti, statek, kterýž jest měl v Vrátně, na tom statku jest odkázal těm rukojmiem i věřitelóm z též vsi těch LX kop minus I kopu, kteréž jest měl na témž statku v Vrátně. A to mocně před námi jim jest oddal, a nižádný přítel ani jeho dětie na to aby jim nesáhal, než oni mají se tiem statkem vypraviti. A jestliže by ten statek ne- postihl, a jeho pán Buoh penězi nadělil, tehdy Havel má je tě mi] penězi vypraviti. 147. Čtyři pruty polí, jež drží Václav z Doubravice, vypouštějí se z povinností k obci Vrátenské, ale též pozbývají práva na požitky při té obci. 1501, 4. ledna. Kniha 1417, D. 12. b. Zápis Vrátenských. Leta buožieho tisícieho pětistého prvnieho stala sě jest smlauva za purgmistra Víta Sádly, Lexy řezníka, Jindřicha řezníka, Jarošě Prusa, Mikulášě Slámy, Jana Stracha, Mataušě Špičky, Mikulášě krajčieho, Pavla Šaška, Velka pekařě, Vondráčka Pizlíka, Benešě šěvce, v té při: jakož rychtář Vrátenský, konšělé i všěcka obec vinili sú Václava z Daubravice z toho, žě by z těch čtyř prutuov, kteřížto prutové zapsáni sú v rajstra pána Jeho Milosti za úroky přibylé, žádných šosuov ani kterýž pořádek pánu JMsti ani k uobci nečinil; proti tomu týž Václav odpíraje pravil, jestližě oni Vrátenští chtí jemu dopustiti, aby též z těch prutuov obci jich požívati mohl. Při tom svolivšě dobrovolně s uobú stranú učinili smlúvu mezi sebú takto: že již psaní Vrátenští na něho Václava ani jeho budúcí nemají sáhati pro ty čtyři pruty žádným šosem ani kterú povinností, a Václav již psaný ani jeho budúcí žádného práva nemají míti v uobcech Vrátenských, leč bez jich škody, aneb což by na nich z jich dobré vuole dosáhnouti mohl on aneb jeho potomci a budúcí. A to stalo sě jest v ten pondělí před božím křtěním.
Strana 82
82 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 148. Že Jan Jenec z Janovic přivedl obci Bělské vodu do města, ona zavazuje se ke mšem zá- dušním a jiným důkazům vděčné paměti. 1502, 13. března. Kniha 1417, D. 14. b. Zápis pana Jence na rouru i na jiné obdarovánie. Purgmistr a konšelé i všecka obec města Bělé, znamenavše k sobě milost a veliké dobrodinie a vzláštní k nám lásku i budúcím a dědicuom našim od vysoce urozeného pána, pana Jana Jence z Janovic, najvyššieho purkrabí Praského, tehdáž pána našeho milostivého, jsa v drženie JMst pán města Bělé i hradu Bezdězí a zboží k nim příslušejíciech, ráčil jest rozkázati vodu po rúrách do města našeho na svuoj náklad přivésti, kdežto tuož vodu se všiem nákladem i s jejími příslušnostmi, nad to i některé jiné zvláštnie milosti ráčil učiniti a obda- rovati nás nadepsanú obec nynějšie, potomní dědice i budúcí naše; jakož pak na to dání a ob- darovánie milostí nahořepsaných od již psaného pána našeho JMsti list učiněný s pečetí JMsti visutú a jiných pánuov i dobrých lidí pečetmi, všecko v sobě o tom šíře svědčie a zavierá. Kdež pak na ty všecky milosti a obdarovánie potvrzení jest nám dáno zvláštnie milosti pod majestátem najjas- nějšího knížete pána, pana Vladislava Uherského a Českého krále &c, pána našeho milostivého. Protož my purgmistr a konšelé i všecka obec, znajíce takovú milost od svrchupsaného pána našeho JMsti a taková obdarovánie, majíce ty všecky věci v skutečném držení a jich požívajíc; nechtiece, aby takové dobrodiní z paměti naší, dědicuom a potomkuom našiem vyjíti mělo, ale na to pamatujíce: rozkázali jsme to v knihy naše památné zapsati k časuom nynějšíem a budúcím; v tom sami se zavazujíce i potomní a budúcí naši [sic], zvlášče purgmistry a konšely, a aby to spuosobováno a držáno bylo, totiž aby na každé suché dni za předky za svrchupsaného pána pana Jana z Janovic a JMsti přátely, příbuzné i za JMst pána, když by JMsti pána Pán Buoh smrti neuchoval, mše zádušní po kostelech tu v městě Bělé slúženy byly, a skut- kové milosrdní za ty duše svrchupsané podle možností našich činěni byli, a na každú neděli kolekty při mšech svatých čteny aby byly, a na kázániech lidu obecniemu ku paměti a prosbě obecné od kněží připomínány, časy nynějšiemi i budúcími aby bylo jmenováno a ohláseno, a to vždycky ve štyřech nedělech. Kdežto my purgmistr a konšelé i všecka obec tiemto zá- pisem knih našich slibujeme sami za se i budúcí naše, to držeti, i všecko, což v něm po- loženo, zachovati. Pakli bychom toho dobrodinie zapomenuli aneb potomní a budúcí naši, a těch obdarovánie požívali, aby nad námi a budúcími sám Pán Buoh pomstu učinil. Stal se zápis v neděli, která slove Judica, leta páně tisícieho pětistého druhého, za purgmistra ty časy Havla řečeného Šieleného, a konšel těchto: Jaroše Prusa, Lexy řezníka, Jindřicha řezníka, Jana Stracha, Matúše Špičky, Vondráčka Pižlíka, Beneše ševce, Jana Hrocha, Kroupy kováře, Klimenta súkeníka, a Barše soukeníka. 149. Panna Mařka dostane 40 kop miš. ze statku ve Vrátně, jenž zůstane sirotkům jejího nebo- žtíka bratra a jejich matce. 1504, 5. ún. Kniha 1417, D. 13. b. Zápis Voldřichova syna z Vrátna i s bratry jeho. Leta páně tisícieho pětistého čtvrtého v pondělí v den sv. panny Háty stala se smlúva přátelská mezi pannú Mařkú z Vrátna z strany jedné, a sirotky bratra jejieho nebožce Oldřicha
82 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 148. Že Jan Jenec z Janovic přivedl obci Bělské vodu do města, ona zavazuje se ke mšem zá- dušním a jiným důkazům vděčné paměti. 1502, 13. března. Kniha 1417, D. 14. b. Zápis pana Jence na rouru i na jiné obdarovánie. Purgmistr a konšelé i všecka obec města Bělé, znamenavše k sobě milost a veliké dobrodinie a vzláštní k nám lásku i budúcím a dědicuom našim od vysoce urozeného pána, pana Jana Jence z Janovic, najvyššieho purkrabí Praského, tehdáž pána našeho milostivého, jsa v drženie JMst pán města Bělé i hradu Bezdězí a zboží k nim příslušejíciech, ráčil jest rozkázati vodu po rúrách do města našeho na svuoj náklad přivésti, kdežto tuož vodu se všiem nákladem i s jejími příslušnostmi, nad to i některé jiné zvláštnie milosti ráčil učiniti a obda- rovati nás nadepsanú obec nynějšie, potomní dědice i budúcí naše; jakož pak na to dání a ob- darovánie milostí nahořepsaných od již psaného pána našeho JMsti list učiněný s pečetí JMsti visutú a jiných pánuov i dobrých lidí pečetmi, všecko v sobě o tom šíře svědčie a zavierá. Kdež pak na ty všecky milosti a obdarovánie potvrzení jest nám dáno zvláštnie milosti pod majestátem najjas- nějšího knížete pána, pana Vladislava Uherského a Českého krále &c, pána našeho milostivého. Protož my purgmistr a konšelé i všecka obec, znajíce takovú milost od svrchupsaného pána našeho JMsti a taková obdarovánie, majíce ty všecky věci v skutečném držení a jich požívajíc; nechtiece, aby takové dobrodiní z paměti naší, dědicuom a potomkuom našiem vyjíti mělo, ale na to pamatujíce: rozkázali jsme to v knihy naše památné zapsati k časuom nynějšíem a budúcím; v tom sami se zavazujíce i potomní a budúcí naši [sic], zvlášče purgmistry a konšely, a aby to spuosobováno a držáno bylo, totiž aby na každé suché dni za předky za svrchupsaného pána pana Jana z Janovic a JMsti přátely, příbuzné i za JMst pána, když by JMsti pána Pán Buoh smrti neuchoval, mše zádušní po kostelech tu v městě Bělé slúženy byly, a skut- kové milosrdní za ty duše svrchupsané podle možností našich činěni byli, a na každú neděli kolekty při mšech svatých čteny aby byly, a na kázániech lidu obecniemu ku paměti a prosbě obecné od kněží připomínány, časy nynějšiemi i budúcími aby bylo jmenováno a ohláseno, a to vždycky ve štyřech nedělech. Kdežto my purgmistr a konšelé i všecka obec tiemto zá- pisem knih našich slibujeme sami za se i budúcí naše, to držeti, i všecko, což v něm po- loženo, zachovati. Pakli bychom toho dobrodinie zapomenuli aneb potomní a budúcí naši, a těch obdarovánie požívali, aby nad námi a budúcími sám Pán Buoh pomstu učinil. Stal se zápis v neděli, která slove Judica, leta páně tisícieho pětistého druhého, za purgmistra ty časy Havla řečeného Šieleného, a konšel těchto: Jaroše Prusa, Lexy řezníka, Jindřicha řezníka, Jana Stracha, Matúše Špičky, Vondráčka Pižlíka, Beneše ševce, Jana Hrocha, Kroupy kováře, Klimenta súkeníka, a Barše soukeníka. 149. Panna Mařka dostane 40 kop miš. ze statku ve Vrátně, jenž zůstane sirotkům jejího nebo- žtíka bratra a jejich matce. 1504, 5. ún. Kniha 1417, D. 13. b. Zápis Voldřichova syna z Vrátna i s bratry jeho. Leta páně tisícieho pětistého čtvrtého v pondělí v den sv. panny Háty stala se smlúva přátelská mezi pannú Mařkú z Vrátna z strany jedné, a sirotky bratra jejieho nebožce Oldřicha
Strana 83
z let 1502—1504. 83 těmito: Janem, Jakubem, Zikmundem, Vítem, Jindřichem, a matkú jich Kateřinú z strany druhé, s obú stran dobrovolná o statek jich tu v Vrátně, před pány v plné radě v ty časy za purgmistra Beneše ševce, a konšeluov Jindřicha řezníka, Barše, Klimenta súkenníka, Ja- roše řezníka, Matúše Špičky, Pavla súkenníka, Jana Stracha, Jindřicha krajčieho, Duchka Wlacheho, Havla Šíleného, a Ondráčka Pižlíka, a to taková: že Jan sirotek s bratry svými mají vydati z toho statku panně Mařce XL kop mišenských, a to ihned o masopustě aby jí dali II kopě, a potom o sv. Václavě před sv. Havlem III kopy, a potom hned o masopustě V kop, a ostatek vždy na každý masopust každého roku po V kopách, a to až do vyplnění vší sumy svrchupsané těch XL kop. A k tomu svrchkuov toto: It. krávu aby sobě vybrala na dvoře, kterú chce; it. patery včely, z kterého konce bude chtieti, aby sobě vzala; it. I kořec žita, kořec pšenice, puol korce hrachu, ovec XII, tele a VI slepic, a puol vepře, kterýž nynie na krmníce jest. Pak za ty peníze již psané postavili sú rukojmie tyto: pan Hereš Vesecký, Martin nájemník Valovský, Marcian z Bělé, Duchek Vaníčkuov z Kluku, Petr z Chorušic člověk pana Hrzanie: a ti všichni slíbili sú rukú společnú a nerozdielnú. A ty rukojmie přijímal jest pan Lexa k své ruce, jakož jemu to panna Mařka poručila. A jestliže by kterého z těch rukojmí pán Buoh v tom času smrti neuchoval, tehdy oni mají jiného živého na též místo v jednom měsieci postaviti ote dne smrti toho mrtvého. Také jestliže by pán Buoh v tom času pannu smrti navštívil dřív, než by svuoj diel vybrala, tehdy ona moc má mieti odkázati aneb dáti svuoj diel komu bude chtieti. Také panna Mařka odřekla se jest před pány i se všemi svými příbuznými toho statku, tak že již ani ona, ani kto jiný po ní aby k tomu statku viece nápadu žádného neměl po všecky časy, i všeho jich statku, kdež koli mají neb mieti budú. Actum anno et die ut supra. 150. Střelci ku ptáku ve Bělé zjednali kalich a některé jiné věci kostelní, jež chtějí propůjčovati k bohoslužbě pod obojí, ne pod jednou. 1504, 25. Mart. Orig. perg. Ve jmeno svaté a nerozdielné Trojice amen. My purgmistr, konšelé i všecka obec města Bělé známo činíme tiemto listem časy nynějšie, budúcie a věčné: kterak v městě našem stalo sě porovnánie a vyzdviženie zpuosobu nového ku ptáku střielení podle řádu a zpuosobu jiných měst královských v této České koruně. Ta se kratochvíl vedla z povolnosti a z dopu- štěnie urozených pánuov, pana Jana a pana Ctibora z Cimburku a z Tovačova, v ty časy pánuov našich Jich Milostí dobré paměti. A podle takového povolenie JJMstí nadepsaných pánuov k té kratochvíli, ku poctivosti městu našemu i tudiež řádu zpuosobenému zřiedili sme z obce města našeho pták střiebrný na řetiezku zavěšený, kterýžto za klenot náš sobě sme pozuostavili, však takto: Kteří by erbové k témuž ptáku přivěšováni byli, aby střelci spo- lečně o to se svoléce, mohli ty erby obrátiti, kterak by sě jím zdálo; ovšem pták sobě v moci k obecnie potřebě pozuostavujem pro potomnie a budúcie naše, aby ta kratochvíl ku požitku města našeho vedla se a vésti mohla potomnie a budúcie časy, ku památce nadepsaných pá- nuov Tovačovských z Cimburku i tudiež nás. Jakož sú se též kratochvíle vedly od přede- psaných časuo vajsady té střelby od urozených pánuov vládyk i jiných dobrých lidí kteréhož
z let 1502—1504. 83 těmito: Janem, Jakubem, Zikmundem, Vítem, Jindřichem, a matkú jich Kateřinú z strany druhé, s obú stran dobrovolná o statek jich tu v Vrátně, před pány v plné radě v ty časy za purgmistra Beneše ševce, a konšeluov Jindřicha řezníka, Barše, Klimenta súkenníka, Ja- roše řezníka, Matúše Špičky, Pavla súkenníka, Jana Stracha, Jindřicha krajčieho, Duchka Wlacheho, Havla Šíleného, a Ondráčka Pižlíka, a to taková: že Jan sirotek s bratry svými mají vydati z toho statku panně Mařce XL kop mišenských, a to ihned o masopustě aby jí dali II kopě, a potom o sv. Václavě před sv. Havlem III kopy, a potom hned o masopustě V kop, a ostatek vždy na každý masopust každého roku po V kopách, a to až do vyplnění vší sumy svrchupsané těch XL kop. A k tomu svrchkuov toto: It. krávu aby sobě vybrala na dvoře, kterú chce; it. patery včely, z kterého konce bude chtieti, aby sobě vzala; it. I kořec žita, kořec pšenice, puol korce hrachu, ovec XII, tele a VI slepic, a puol vepře, kterýž nynie na krmníce jest. Pak za ty peníze již psané postavili sú rukojmie tyto: pan Hereš Vesecký, Martin nájemník Valovský, Marcian z Bělé, Duchek Vaníčkuov z Kluku, Petr z Chorušic člověk pana Hrzanie: a ti všichni slíbili sú rukú společnú a nerozdielnú. A ty rukojmie přijímal jest pan Lexa k své ruce, jakož jemu to panna Mařka poručila. A jestliže by kterého z těch rukojmí pán Buoh v tom času smrti neuchoval, tehdy oni mají jiného živého na též místo v jednom měsieci postaviti ote dne smrti toho mrtvého. Také jestliže by pán Buoh v tom času pannu smrti navštívil dřív, než by svuoj diel vybrala, tehdy ona moc má mieti odkázati aneb dáti svuoj diel komu bude chtieti. Také panna Mařka odřekla se jest před pány i se všemi svými příbuznými toho statku, tak že již ani ona, ani kto jiný po ní aby k tomu statku viece nápadu žádného neměl po všecky časy, i všeho jich statku, kdež koli mají neb mieti budú. Actum anno et die ut supra. 150. Střelci ku ptáku ve Bělé zjednali kalich a některé jiné věci kostelní, jež chtějí propůjčovati k bohoslužbě pod obojí, ne pod jednou. 1504, 25. Mart. Orig. perg. Ve jmeno svaté a nerozdielné Trojice amen. My purgmistr, konšelé i všecka obec města Bělé známo činíme tiemto listem časy nynějšie, budúcie a věčné: kterak v městě našem stalo sě porovnánie a vyzdviženie zpuosobu nového ku ptáku střielení podle řádu a zpuosobu jiných měst královských v této České koruně. Ta se kratochvíl vedla z povolnosti a z dopu- štěnie urozených pánuov, pana Jana a pana Ctibora z Cimburku a z Tovačova, v ty časy pánuov našich Jich Milostí dobré paměti. A podle takového povolenie JJMstí nadepsaných pánuov k té kratochvíli, ku poctivosti městu našemu i tudiež řádu zpuosobenému zřiedili sme z obce města našeho pták střiebrný na řetiezku zavěšený, kterýžto za klenot náš sobě sme pozuostavili, však takto: Kteří by erbové k témuž ptáku přivěšováni byli, aby střelci spo- lečně o to se svoléce, mohli ty erby obrátiti, kterak by sě jím zdálo; ovšem pták sobě v moci k obecnie potřebě pozuostavujem pro potomnie a budúcie naše, aby ta kratochvíl ku požitku města našeho vedla se a vésti mohla potomnie a budúcie časy, ku památce nadepsaných pá- nuov Tovačovských z Cimburku i tudiež nás. Jakož sú se též kratochvíle vedly od přede- psaných časuo vajsady té střelby od urozených pánuov vládyk i jiných dobrých lidí kteréhož
Strana 84
84 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské kolivěk řádu, řádně a poctivě, až do drženie a panstvie města Bělé urozeného pána, pana Jana z Janovic a z Petršpurka a na Bezdězi, najvyššieho purkrabie Pražského a hajtmana královstvie Českého, v ty časy pána našeho milostivého Jeho Milosti dobré paměti. Při ta- kovém nás držení JMsti předstúpili sú před nás spolusúsedé města našeho i jiní dobří lidé řádu rytierského, kteříž měli a mají zvyklost ku ptáku střeleti, a kteří na to náklady činili a činiti nepřestávají, žádajíce povolenie našeho, aby od svrchupsaného ptáka od nás puoj- čeného erby odjali a ke cti a chvále boží obrátili. Při tom my již psaný purgmistr a konšelé i všecka obec znamenavše nadepsaných střelcuov božskú upřiemnost, povolili sme a tiemto listem povolujem, aby nadepsané erby odebrali. Kdež pak týchž střelcuov takové pořiezenie a svolenie sě stalo, aby z týchž erbuov a klenotuov od toho ptáka otjatých kalich k službě boží zpuosoben byl, a to na takový zpuosob, takto sě pořiezenie stalo: za spomoci dobrých lidí a z snažné pilnosti nadepsaných střelcuov zpuosoben jest kalich veliký střiebrný pozla- cený, na kterémžto jest erb orel urozeného pána, pana Jana z Janovic &c, a urozeného vládyky pana Zdeňka z Rosic, ty časy hajtmana na Bělé, erb druhý hlava kapúnova. A při tom jest toto znamenitě vymíněno a ovšem konečně pozuostaveno od nadepsaných střelcuo, že ten kalich v své moci chtie mieti časy nynějšie, budúcie a věčné, a komuž by sě jim zdálo téhož kalichu svěřiti a poručiti, i těch věcí aneb klenotuov zjednaných, aby to ten ne- bolito ti jměli pod přísahú, závazek střelcóm aby učinili, téhož kalichu ani klenotuov, jestliby kněžie pod jednú zpuosobú u fary byli, aby k žádným službám vydáváno a puojčováno nebylo, totiž kněžím pod jednú zpuosobú. Pakli by sě to přihodilo a kněžie Karlovští v drženie fary vešli a své kněžie tu uvedli: bylo-li by dopuštěno u též fary knězi slúžiti, ješto by rozdával tělo a krev pána Krista pod obojí zpuosobú lidu obecnému, aby slúžil v témž kostele u voltáře sv. Petra a Pavla, tehdy aby k té potřebě téhož kalichu puojčeno bylo, však tak, aby zase v túž moc těm všel, komuž by to poručeno bylo. Pakliby by Pán Buoh změniti ráčil a lidu v městě Bělé žádného pod obojí zpuosobú býti nemělo, tehdy aby týž kalich aneb klenoty k městu zpuosobené od strany pod obojí zpuosobú dán a obrácen byl tu a v to místo, kdež by rozdávali ustavně tělo a krev pána Krista pod obojí zpuosobú. A k tomu nadepsaní střelci svú dobrú a plnú vuoli dávají, aby sě tak dálo, jakož sě svrchu píše; než obyčejem nižádným kněžím strany pod jednú zpuosobú v moc aby nevcházel časy budúcie a věčné. Pakliby toho ten nebo ti dopustili, komuž to svěřeno bude, pod pokutau aby věčně tváři božie neviděl, ale muku najhorší v pekle věčně aby trpěl. Tyto nadepsané všecky věci, svolenie i artikule v tomto listu položené oznámeno jest, i kalich zjednaný již položený v tomto listu okázán urozenému pánu, panu Janovi z Janovic &c, v ty časy pánu našemu milostivému, a to skrze ctihodného kněze Beneše, v ty časy faráře a zprávce našeho duchovnieho; kdež JMst ráčiv spatřiti klenot užitečně zpravený, schváliti jest ráčil, a z milosti své k témuž kalichu jim střelcóm ku pomoci a poctivosti přidati ráčil ornát zlatohlavový i všecko rúcho mešné, což k tomu příslušie, a to z přímluvy již ctihodného kněze Beneše faráře našeho i jiných dobrých lidí. Protož my purgmistr, konšelé i všecka obec, znajíce nadepsaných střelcuov takové po- řiezenie, pro budúcí a věčnú paměť k takovému jich stvrzení naši dobrú a plnú vuoli k tomu sme dali a dávámy tiemto listem časy nynějšie, budúcie a věčné; na potvrzenie a věčnú paměť pečeť větčí města našeho dali sme přivěsiti k tomuto listu s naším jistým vědomím. K tomu na svědomie požádali sme podle již psaných střelcuov urozených vládyk, pana Zdeňka
84 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské kolivěk řádu, řádně a poctivě, až do drženie a panstvie města Bělé urozeného pána, pana Jana z Janovic a z Petršpurka a na Bezdězi, najvyššieho purkrabie Pražského a hajtmana královstvie Českého, v ty časy pána našeho milostivého Jeho Milosti dobré paměti. Při ta- kovém nás držení JMsti předstúpili sú před nás spolusúsedé města našeho i jiní dobří lidé řádu rytierského, kteříž měli a mají zvyklost ku ptáku střeleti, a kteří na to náklady činili a činiti nepřestávají, žádajíce povolenie našeho, aby od svrchupsaného ptáka od nás puoj- čeného erby odjali a ke cti a chvále boží obrátili. Při tom my již psaný purgmistr a konšelé i všecka obec znamenavše nadepsaných střelcuov božskú upřiemnost, povolili sme a tiemto listem povolujem, aby nadepsané erby odebrali. Kdež pak týchž střelcuov takové pořiezenie a svolenie sě stalo, aby z týchž erbuov a klenotuov od toho ptáka otjatých kalich k službě boží zpuosoben byl, a to na takový zpuosob, takto sě pořiezenie stalo: za spomoci dobrých lidí a z snažné pilnosti nadepsaných střelcuov zpuosoben jest kalich veliký střiebrný pozla- cený, na kterémžto jest erb orel urozeného pána, pana Jana z Janovic &c, a urozeného vládyky pana Zdeňka z Rosic, ty časy hajtmana na Bělé, erb druhý hlava kapúnova. A při tom jest toto znamenitě vymíněno a ovšem konečně pozuostaveno od nadepsaných střelcuo, že ten kalich v své moci chtie mieti časy nynějšie, budúcie a věčné, a komuž by sě jim zdálo téhož kalichu svěřiti a poručiti, i těch věcí aneb klenotuov zjednaných, aby to ten ne- bolito ti jměli pod přísahú, závazek střelcóm aby učinili, téhož kalichu ani klenotuov, jestliby kněžie pod jednú zpuosobú u fary byli, aby k žádným službám vydáváno a puojčováno nebylo, totiž kněžím pod jednú zpuosobú. Pakli by sě to přihodilo a kněžie Karlovští v drženie fary vešli a své kněžie tu uvedli: bylo-li by dopuštěno u též fary knězi slúžiti, ješto by rozdával tělo a krev pána Krista pod obojí zpuosobú lidu obecnému, aby slúžil v témž kostele u voltáře sv. Petra a Pavla, tehdy aby k té potřebě téhož kalichu puojčeno bylo, však tak, aby zase v túž moc těm všel, komuž by to poručeno bylo. Pakliby by Pán Buoh změniti ráčil a lidu v městě Bělé žádného pod obojí zpuosobú býti nemělo, tehdy aby týž kalich aneb klenoty k městu zpuosobené od strany pod obojí zpuosobú dán a obrácen byl tu a v to místo, kdež by rozdávali ustavně tělo a krev pána Krista pod obojí zpuosobú. A k tomu nadepsaní střelci svú dobrú a plnú vuoli dávají, aby sě tak dálo, jakož sě svrchu píše; než obyčejem nižádným kněžím strany pod jednú zpuosobú v moc aby nevcházel časy budúcie a věčné. Pakliby toho ten nebo ti dopustili, komuž to svěřeno bude, pod pokutau aby věčně tváři božie neviděl, ale muku najhorší v pekle věčně aby trpěl. Tyto nadepsané všecky věci, svolenie i artikule v tomto listu položené oznámeno jest, i kalich zjednaný již položený v tomto listu okázán urozenému pánu, panu Janovi z Janovic &c, v ty časy pánu našemu milostivému, a to skrze ctihodného kněze Beneše, v ty časy faráře a zprávce našeho duchovnieho; kdež JMst ráčiv spatřiti klenot užitečně zpravený, schváliti jest ráčil, a z milosti své k témuž kalichu jim střelcóm ku pomoci a poctivosti přidati ráčil ornát zlatohlavový i všecko rúcho mešné, což k tomu příslušie, a to z přímluvy již ctihodného kněze Beneše faráře našeho i jiných dobrých lidí. Protož my purgmistr, konšelé i všecka obec, znajíce nadepsaných střelcuov takové po- řiezenie, pro budúcí a věčnú paměť k takovému jich stvrzení naši dobrú a plnú vuoli k tomu sme dali a dávámy tiemto listem časy nynějšie, budúcie a věčné; na potvrzenie a věčnú paměť pečeť větčí města našeho dali sme přivěsiti k tomuto listu s naším jistým vědomím. K tomu na svědomie požádali sme podle již psaných střelcuov urozených vládyk, pana Zdeňka
Strana 85
z let 1504—1506. 85 z Rosic, v ty časy hajtmana na Bělé i na Bezdězi, pana Jana Ceteňského z Cetně, pana Petra Procka z Kolomut, a pana Štěpána z Dohalic, že sú také vedle pečeti našie městské k žá- dosti a ku prosbě naší pilné pečeti své k témužto listu dobrovolně přivěsiti ráčili tomu na svědomie, tak však, aby taa věc držemná a věčná byla. Pakliby to jináč kto zjinačiti chtěl aneb kterú mocí přivésti, než v tomto listu položeno, v den súdný aby tváři božie neopatřil, ale najhorší muku v najhlubší propasti pekelnie věčně trpěl. Dán leta božieho tisícieho pěti- stého čtvrtého, v pondělí na den slavný Zvěstovánie pána Krista velebné a vdycky předuostojné Panně Mariji. Všech 10 pečetí zutrháno. 151. Zaznamenávají se meze obce Klukovské. 1504, 9. pros. Kniha 1417, D. 14. a. Zápis obce Klukovské. My purkmistr a rada města Bělé oznamujeme tímto zápisem, že sú předstúpili před nás do plné rady obec všecka Klukovská a žádali sú nás, abychom jim zápis udělali na jich meze okolní, k nimžto právo a svobodu mají od staradávna, a kteréž sú na našem právě častokrát vyhlašovali a je obhajovali; i vyznávali sú takto: že právo mají po drahách vodu vésti, kteráž jde Kamenskú cestú; a obec Klukovská odtud od Vrátenských polí po rokli Trnovskú, puol dolu pod Sudomiří až [k] kněžské cestě; pak od Žebicských polí po rokli až k Strašínu po Vrátenské kopce. A kto by kolivěk chtěl jim v to sahají [sic] a v jich svobodu mieti, že toho miení hájeti všeho, což sú tuto vyznali, s Bohem a s právem naším nynie i budúcně. Actum feria II post Concepcionem Beate Marie Virginis anno Domini M° quingentesimo quarto. 152. Statek sirotkův po Smětákovi na Děteli prodán úředně Malátovi mlynáři za 32 kopy miš. 1506, 23. dub. Kniha 1417, C. 11. b. Leta božieho tisícieho pětistého šestého poručníci sirotkuov Smietákových, Kliment súkenník a Jan od Rámóv, prodali sú statek nebožce Smietáka na Děteli s volí pana Jana Levy, v ty časy hajtmana na Bělé, a s volí pánóv konšelóv města Bělé, Malátovi mlynáři za XXXII kopy miš. Za kterýžto statek týž Malát zavdal jest VI kop; a z těch peněz pójčili sú poručníci Ješkovi do Přeprd III kopy, a úroku s nich XVIII gr. aby dával; a rukojmie za jistinu i za úrok jsú Petr Vojkuov syn, a Beneš Kulhavý z Katusic, rukú společní a neroz- dielnú. A ostatek má platiti po III kopách do roka pořád o středopostí. Actum circa festum Georgii anno Domini MCCCCCOVI°. Item Jelenovi do Přeprd také pójčili III kopy, a úroku XVIII gr., a rukojmie za ty penieze i za úrok do sv. Jiří najprv příštího Havel Nedvěd z Přeprd, a Vaněk odtadž, oba rukú společní a nerozdielnú. It. za ostatních XXVI kop uručili sú synové Malátovi Matějem a Pavlem, oběma z Kluku, že je mají platiti za to dě- dictví Smietákovo podle zapsání svrchupsaného; a za to sú slíbili oba rukú společní a ne- rozdielnú.
z let 1504—1506. 85 z Rosic, v ty časy hajtmana na Bělé i na Bezdězi, pana Jana Ceteňského z Cetně, pana Petra Procka z Kolomut, a pana Štěpána z Dohalic, že sú také vedle pečeti našie městské k žá- dosti a ku prosbě naší pilné pečeti své k témužto listu dobrovolně přivěsiti ráčili tomu na svědomie, tak však, aby taa věc držemná a věčná byla. Pakliby to jináč kto zjinačiti chtěl aneb kterú mocí přivésti, než v tomto listu položeno, v den súdný aby tváři božie neopatřil, ale najhorší muku v najhlubší propasti pekelnie věčně trpěl. Dán leta božieho tisícieho pěti- stého čtvrtého, v pondělí na den slavný Zvěstovánie pána Krista velebné a vdycky předuostojné Panně Mariji. Všech 10 pečetí zutrháno. 151. Zaznamenávají se meze obce Klukovské. 1504, 9. pros. Kniha 1417, D. 14. a. Zápis obce Klukovské. My purkmistr a rada města Bělé oznamujeme tímto zápisem, že sú předstúpili před nás do plné rady obec všecka Klukovská a žádali sú nás, abychom jim zápis udělali na jich meze okolní, k nimžto právo a svobodu mají od staradávna, a kteréž sú na našem právě častokrát vyhlašovali a je obhajovali; i vyznávali sú takto: že právo mají po drahách vodu vésti, kteráž jde Kamenskú cestú; a obec Klukovská odtud od Vrátenských polí po rokli Trnovskú, puol dolu pod Sudomiří až [k] kněžské cestě; pak od Žebicských polí po rokli až k Strašínu po Vrátenské kopce. A kto by kolivěk chtěl jim v to sahají [sic] a v jich svobodu mieti, že toho miení hájeti všeho, což sú tuto vyznali, s Bohem a s právem naším nynie i budúcně. Actum feria II post Concepcionem Beate Marie Virginis anno Domini M° quingentesimo quarto. 152. Statek sirotkův po Smětákovi na Děteli prodán úředně Malátovi mlynáři za 32 kopy miš. 1506, 23. dub. Kniha 1417, C. 11. b. Leta božieho tisícieho pětistého šestého poručníci sirotkuov Smietákových, Kliment súkenník a Jan od Rámóv, prodali sú statek nebožce Smietáka na Děteli s volí pana Jana Levy, v ty časy hajtmana na Bělé, a s volí pánóv konšelóv města Bělé, Malátovi mlynáři za XXXII kopy miš. Za kterýžto statek týž Malát zavdal jest VI kop; a z těch peněz pójčili sú poručníci Ješkovi do Přeprd III kopy, a úroku s nich XVIII gr. aby dával; a rukojmie za jistinu i za úrok jsú Petr Vojkuov syn, a Beneš Kulhavý z Katusic, rukú společní a neroz- dielnú. A ostatek má platiti po III kopách do roka pořád o středopostí. Actum circa festum Georgii anno Domini MCCCCCOVI°. Item Jelenovi do Přeprd také pójčili III kopy, a úroku XVIII gr., a rukojmie za ty penieze i za úrok do sv. Jiří najprv příštího Havel Nedvěd z Přeprd, a Vaněk odtadž, oba rukú společní a nerozdielnú. It. za ostatních XXVI kop uručili sú synové Malátovi Matějem a Pavlem, oběma z Kluku, že je mají platiti za to dě- dictví Smietákovo podle zapsání svrchupsaného; a za to sú slíbili oba rukú společní a ne- rozdielnú.
Strana 86
86 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 153. Smlouva o vedení vody troubami do města Bělé. 1507, 23. dubna. Kniha 1417, D. 14. a. Smlúva Michala rúraře s obcí. Leta božieho tisícieho pětistého sedmého stala se smlúva mezi Michalem rúrařem strany jedné, a mezi obcí strany druhé, taková o vodu vedení do města: tak že Michal má vodu vésti do města, a toho pilen býti a neobmeškávati bez přetrženie nic jináč, než jako svého vlastnieho, a to až do své smrti. A v tom se zapisuje obci, aby se již neodtrhal od té obce až do smrti; a pakli by naň Pán Buoh dopustil nemoc, tehdy dřieve, než by umřel, má obci jiného naučiti a postaviti místo sebe, tak umělého, jako sám jest. A obec má jemu za službu platiti každý rok po pěti kopách gr. miš., a sukni k dielu mají jemu páni kúpiti, a škorně přidati. A což se trub dotýče kladení nových i od vrtání, když vloží dvě nebo tři, od těch jemu nemá placeno býti; a což na to výš kladl by, od každé má jemu groš bielý dán býti. A což se pak dotýče peněz braní od vody, tu má bráti od varu čtyři groše bílé obci, a sobě bielý groš, a od puol varu dva groše bílá obci, a sobě 7 d. A kdyby kde kterú trúbu zdvihati měl aneb klásti, tu jemu má pomocník dán býti. A tu smlúvu má každý rurář též držeti a zachovati, kterýž koli po něm bude, a to též až do své smrti. A to se dálo v den sv. Jiří. 154. Štěpán měl na statku Paclíkově z Březovic díl po synu svém, i vypokojen jest zaň 3 kopami od Jíry z Čisté. 1511. Kniha 1417, D. 15. b. Leta Božieho XV XI stala se smlauva mezi Štěpánem a Gierou z Čisté taková vo penieze, což se dotýče toho statku z Březovic Paclíkova, že jest Štěpán měl na tom statku diel po synu svém, i jest jemu Giera práv z toho dielu III kopami, že již k tomu Gierowi ani k jeho budúcím o ty penieze týž Štěpán hleděti nemá viece. A to se dálo před námi v ty časy purgmistrem Vondráčkem, Havlem řezníkem, Eliášem saukenníkem, Benkem saukenníkem, Janem od Rámuo, Rehořem pekařem, Duchkem saukenníkem, Pavlem kovářem, Lukšem ko- žišníkem, Mataušem Hrochovým, Jiříkem Fukau. 155. Vdova Rabuska Mikuláši Paulovi prodala rychtu Březovickou ke trojletému vždy užívání; čtvrté leto náleží Pavlovi Bočkovi. 1514? Kniha 1453, 85. b. Mikuláš Paul z Březovic. My Šimek saukenník řečený purgmistr ty časy, pan Jan Rami[?], Beněk saukenník, Jan Strach, a Jan Bareš &c, vyznáváme obecně přede všemi, a to nynějšími i budúcími: Mi- kuláš Paul kaupil rychtu ve vsi Březovicích vod Wanij vdovy Rabusky v těch mezech, tak jakž jejich předkové užívali, tak aby Mikuláš spravoval rychtu leta tři, a Pavel Boček štvrté. A Mikuláš svrchupsaný, a aby toho užíval věčně i budaucně i jeho děti také. Leta 15014 [sic].
86 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 153. Smlouva o vedení vody troubami do města Bělé. 1507, 23. dubna. Kniha 1417, D. 14. a. Smlúva Michala rúraře s obcí. Leta božieho tisícieho pětistého sedmého stala se smlúva mezi Michalem rúrařem strany jedné, a mezi obcí strany druhé, taková o vodu vedení do města: tak že Michal má vodu vésti do města, a toho pilen býti a neobmeškávati bez přetrženie nic jináč, než jako svého vlastnieho, a to až do své smrti. A v tom se zapisuje obci, aby se již neodtrhal od té obce až do smrti; a pakli by naň Pán Buoh dopustil nemoc, tehdy dřieve, než by umřel, má obci jiného naučiti a postaviti místo sebe, tak umělého, jako sám jest. A obec má jemu za službu platiti každý rok po pěti kopách gr. miš., a sukni k dielu mají jemu páni kúpiti, a škorně přidati. A což se trub dotýče kladení nových i od vrtání, když vloží dvě nebo tři, od těch jemu nemá placeno býti; a což na to výš kladl by, od každé má jemu groš bielý dán býti. A což se pak dotýče peněz braní od vody, tu má bráti od varu čtyři groše bílé obci, a sobě bielý groš, a od puol varu dva groše bílá obci, a sobě 7 d. A kdyby kde kterú trúbu zdvihati měl aneb klásti, tu jemu má pomocník dán býti. A tu smlúvu má každý rurář též držeti a zachovati, kterýž koli po něm bude, a to též až do své smrti. A to se dálo v den sv. Jiří. 154. Štěpán měl na statku Paclíkově z Březovic díl po synu svém, i vypokojen jest zaň 3 kopami od Jíry z Čisté. 1511. Kniha 1417, D. 15. b. Leta Božieho XV XI stala se smlauva mezi Štěpánem a Gierou z Čisté taková vo penieze, což se dotýče toho statku z Březovic Paclíkova, že jest Štěpán měl na tom statku diel po synu svém, i jest jemu Giera práv z toho dielu III kopami, že již k tomu Gierowi ani k jeho budúcím o ty penieze týž Štěpán hleděti nemá viece. A to se dálo před námi v ty časy purgmistrem Vondráčkem, Havlem řezníkem, Eliášem saukenníkem, Benkem saukenníkem, Janem od Rámuo, Rehořem pekařem, Duchkem saukenníkem, Pavlem kovářem, Lukšem ko- žišníkem, Mataušem Hrochovým, Jiříkem Fukau. 155. Vdova Rabuska Mikuláši Paulovi prodala rychtu Březovickou ke trojletému vždy užívání; čtvrté leto náleží Pavlovi Bočkovi. 1514? Kniha 1453, 85. b. Mikuláš Paul z Březovic. My Šimek saukenník řečený purgmistr ty časy, pan Jan Rami[?], Beněk saukenník, Jan Strach, a Jan Bareš &c, vyznáváme obecně přede všemi, a to nynějšími i budúcími: Mi- kuláš Paul kaupil rychtu ve vsi Březovicích vod Wanij vdovy Rabusky v těch mezech, tak jakž jejich předkové užívali, tak aby Mikuláš spravoval rychtu leta tři, a Pavel Boček štvrté. A Mikuláš svrchupsaný, a aby toho užíval věčně i budaucně i jeho děti také. Leta 15014 [sic].
Strana 87
z let 1507—1539. 87 156. Popisují se svobodná draha obce Vrátenské. 1515. Kniha 1453, 100. b. My purgmistr a rada města Bělé, v ty časy Rehoř pekař, pan Jan Ram [?] saukeník, Paulus faber kovář, Jan Baršuov, Beneš saukeník, Havel řezník, Pavel saukeník, Duchek saukeník, Bartoloměj saukeník, Matauš saukenník, Jan Wolf, Vaněk Svědiroh, známo činíme tímto zápisem: předstúpiliť sau před nás obec Vrátenská, oznamujíce obce své a obdarování, kteréž mají vod starodávna, svobodné meze a draha, pokud a kterak jich užívati mají. Draha svobodná Vrátenských, a počínají se od Trnovské rokle až do Strašína, Strašín vešken až do hranic Wostrzenskeho. Stráně všecky, a počínají sě pod Tanským polem, až do kopcuov Strá- neckých. Duol všecken, počíná se vod Stráněckého háje, a až do Mšenských hranic pod Strá- něcký háj. Hora nad Libovizem Vrátenská všecka, a počíná se od Libovize, a běží do Vojetínských kopcuov, kteréžto mají se panem Hrzánem a knězem Bezdězským. Puol dolu Vrátenských, počíná se vod kopcuov páně Hrzánových, které má s Vrátenskými spolu, a konec až do Řepnice. A cesta svobodná Vrátenských, která jest vokolo hory jich, počíná se od ščepnice, a běží pod pole Liboviské, až [k] kopci Liboviskému. A jestliže by kto jim v tom chtěl šlahati, že toho chtí Buohem a právem hájiti. Leta božieho tisícého pětistého patnástého &c. 157. Král Ferdinand obecně potvrzuje městu Bělé všecky staré výsady, kteréž mají od císařův a králův Českých, „počnúc od císařa Karla, krále Václava, císaře Zigmunda, krále Jiřího a krále Vladislava slavných pamětí, i také majestát, kterýž mají od někdy Hynka Berky purkrabí Pražského“; a přidává dva jarmarky k prvnímu, jeden druhý pondělí v puostě, a druhý po svatém Kříži povýšení, s osmi dni pořád sběhlými. Dán na hradě Pražském v středu před Božím Tělem 1537 [30. května. Orig. perg.] 158. Jakub Jakubec odříká se statku Jana Šimonova, syna Vávrova, v Chotětově. 1539, 17. listopadu. Kniha 1453, 100 a. My purgmistr v ty časy Burian švec, Martin zámečník, Václav Rect[or] starý, Mikuláš saukenník, Václav Tůmsa, Blažek mlynář, Jan Čeněk, Jan Holanský, Ambrož Holý, Kříž Benešek, Jiřík švec, Bartoš řezník, konšelé a přísežní města Bělé, známo činíme tímto zápisem kněh našich, že sú předstúpili před nás do plné rady naší Jakub příjmí Jakubec, syn nebožtíka Bartoně, s Janem Šimonovým, synem nebožtíka Vávry, oba z Chotětova. I tu Jakub jsa zdráv, s dobrým rozmyslem, s dobrú a svobodnú volí, osobně stoje před námi v plné radě naší, odsvědčil se jest, sám od sebe i na místě manželky své i svých dědicův a všech přátel aneb jakýchž koli nápadníkův, a odevzdal všecek statek, — kteréhož na ten čas Jan Šimonův v držení a užívání jest, se vším jeho příslušenstvím, — Janovi Šimonovu a Lidmile manželce jeho, a jeho dě- dicům i potomně budúcím, že se na ten statek Janův nechce navraceti s manželkau svau i s dědici svými, aniž sobě co v něm pozůstavuje na časy budúcí a věčné. Stalo se v plné radě, v pondělí před sv. Alžbětú leta &c XXXIX. Toho pro budúcí paměť odevzdání toto a odsvědčení Jakubovo v knihy tyto naše s jistým naším vědomím vloženo a zapsáno jest.
z let 1507—1539. 87 156. Popisují se svobodná draha obce Vrátenské. 1515. Kniha 1453, 100. b. My purgmistr a rada města Bělé, v ty časy Rehoř pekař, pan Jan Ram [?] saukeník, Paulus faber kovář, Jan Baršuov, Beneš saukeník, Havel řezník, Pavel saukeník, Duchek saukeník, Bartoloměj saukeník, Matauš saukenník, Jan Wolf, Vaněk Svědiroh, známo činíme tímto zápisem: předstúpiliť sau před nás obec Vrátenská, oznamujíce obce své a obdarování, kteréž mají vod starodávna, svobodné meze a draha, pokud a kterak jich užívati mají. Draha svobodná Vrátenských, a počínají se od Trnovské rokle až do Strašína, Strašín vešken až do hranic Wostrzenskeho. Stráně všecky, a počínají sě pod Tanským polem, až do kopcuov Strá- neckých. Duol všecken, počíná se vod Stráněckého háje, a až do Mšenských hranic pod Strá- něcký háj. Hora nad Libovizem Vrátenská všecka, a počíná se od Libovize, a běží do Vojetínských kopcuov, kteréžto mají se panem Hrzánem a knězem Bezdězským. Puol dolu Vrátenských, počíná se vod kopcuov páně Hrzánových, které má s Vrátenskými spolu, a konec až do Řepnice. A cesta svobodná Vrátenských, která jest vokolo hory jich, počíná se od ščepnice, a běží pod pole Liboviské, až [k] kopci Liboviskému. A jestliže by kto jim v tom chtěl šlahati, že toho chtí Buohem a právem hájiti. Leta božieho tisícého pětistého patnástého &c. 157. Král Ferdinand obecně potvrzuje městu Bělé všecky staré výsady, kteréž mají od císařův a králův Českých, „počnúc od císařa Karla, krále Václava, císaře Zigmunda, krále Jiřího a krále Vladislava slavných pamětí, i také majestát, kterýž mají od někdy Hynka Berky purkrabí Pražského“; a přidává dva jarmarky k prvnímu, jeden druhý pondělí v puostě, a druhý po svatém Kříži povýšení, s osmi dni pořád sběhlými. Dán na hradě Pražském v středu před Božím Tělem 1537 [30. května. Orig. perg.] 158. Jakub Jakubec odříká se statku Jana Šimonova, syna Vávrova, v Chotětově. 1539, 17. listopadu. Kniha 1453, 100 a. My purgmistr v ty časy Burian švec, Martin zámečník, Václav Rect[or] starý, Mikuláš saukenník, Václav Tůmsa, Blažek mlynář, Jan Čeněk, Jan Holanský, Ambrož Holý, Kříž Benešek, Jiřík švec, Bartoš řezník, konšelé a přísežní města Bělé, známo činíme tímto zápisem kněh našich, že sú předstúpili před nás do plné rady naší Jakub příjmí Jakubec, syn nebožtíka Bartoně, s Janem Šimonovým, synem nebožtíka Vávry, oba z Chotětova. I tu Jakub jsa zdráv, s dobrým rozmyslem, s dobrú a svobodnú volí, osobně stoje před námi v plné radě naší, odsvědčil se jest, sám od sebe i na místě manželky své i svých dědicův a všech přátel aneb jakýchž koli nápadníkův, a odevzdal všecek statek, — kteréhož na ten čas Jan Šimonův v držení a užívání jest, se vším jeho příslušenstvím, — Janovi Šimonovu a Lidmile manželce jeho, a jeho dě- dicům i potomně budúcím, že se na ten statek Janův nechce navraceti s manželkau svau i s dědici svými, aniž sobě co v něm pozůstavuje na časy budúcí a věčné. Stalo se v plné radě, v pondělí před sv. Alžbětú leta &c XXXIX. Toho pro budúcí paměť odevzdání toto a odsvědčení Jakubovo v knihy tyto naše s jistým naším vědomím vloženo a zapsáno jest.
Strana 88
88 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 159. Jan syn Vávry z Chotětova odříká se zápisu Zígova, daného 22. ledna 1490. 1539, 17. listopadu. Kniha 1453, 99. b. My purgmistr a rada města Bělé oznamujem tímto zápisem kněh našich, že jest před- stúpil před nás do plné rady naší za pana purgmistra toho času pana Buriana ševce, a star- šího nad městem pana Martina zámečníka, Jan Šimonův, syn nebožtíka Vávry z Chotětova, a tu před námi v plné radě stoje sám osobně, dobrovolně a s dobrým rozmyslem propustil jest a tímto zápisem mocně propauští, sám od sebe i od Lidmily manželky své i od svých dědicův a přátel i jakých koli nápadníkův, zápis ten, kteréhož dožádal se někdy Zíga z Cho- tětova, aby v knihy tyto vložen byl; kterýmžto zápisem zapsal jest on Zíga statek svůj mo- vitý a nemovitý Šimonovi zeti svému a Elišce dceři své a manželce Šimonově i jeho dědicův [sic]: že se na týž zápis Zígův nechce i s manželkú svú Lidmilú i s dědici svými navraceti, ani v něm co sobě za obranu klásti na časy budúcí a věčné. Toho pro budúcí paměť zápis tento s jistým naším vědomím v knihy naše vložen jest. Stalo se v plné radě v pondělí před sv. Alžbětú, leta Páně &c XXXIX. 160. Smír o nářek poctivosti mezi Bratrem Janem Chlupáčem z Bělé a Jakubem kloboučníkem z Hradiště. 1543, 18. června. Kniha 1453, 101. b. My purkmistr a rada města Bělé v ty časy, Vít Čeček, Václav Trunček, Václav rector starej, Blažek mlynář, Ambrož Holej, Jiřík švec, Petr Plachej, Martin zámečník, Bartoš řezník, Vavřinec Snětil, Matouš forman, Aubusta řezník, vyznáváme tímto zápisem kněh našich, že jest se stala smlouva přátelská a dobrovolná vo nářek poctivosti mezi Bratrem Janem Chlupáčem, správcí sboru města tohoto, před urozeným panem Tobiášem z Harasova a na Housce, urozeným panem Mikulášem Mněticskejm ze Mnětic, urozeným panem Petrem Radi- movským z Paluze, urozeným panem Janem Prostěborským z Prostiboře, urozeným panem Jiříkem Rajchem z Rajchu, též před opatrnými pány měšťany města Boleslavě Mladého: panem Janem Zemanem, panem Václavem Korandou, Václavem Smetanou, a panem Burjanem i jinými lidmi dobrými s jedné, a mezi Jakubem kobloučníkem z města Hradiště, týž před urozeným panem Janem z Effrštorffu, ty časy ouředníkem v městě Hradišti JMsti pána pana Jana z Wartmbergka &c, tejž před Václavem rychtářem města Hradiště, Janem Šebkem a Janem Černým ševcem oba z Hradiště s strany druhé, na rathouze na síni, a to taková: že nade- psaní urození páni i též s jinými lidmi častopsanými z strany obojí, předstoupivše před nás svrchupsaný purkmistra a konšely do rady plné, oznámili sú před námi takovou smlouvu přátelskou, kterouž sú mezi nadepsanými přátely učinili a před námi přečísti dali, a to v těchto slovích podlí provinění s strany jedné k druhý takto: Bratře Jene můj milaj! Jakož sem vás duotklivými slovy na vaší poctivosti dotekl, pak k tomu se přiznávám, že sem to z hněvu učinil. A já vás za takového nemám, než za dobrého člověka, jako jiní páni dobří lidé vás mají; a nevím na vás co zlého praviti. A prosím, že mi to odpustíte, v čem sem vám ublížil. Stal se zápis tento v pondělí po sv. Vítě i týž smlouva, leta tisícího pětistého čtyry- stého [sic] třetího.
88 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 159. Jan syn Vávry z Chotětova odříká se zápisu Zígova, daného 22. ledna 1490. 1539, 17. listopadu. Kniha 1453, 99. b. My purgmistr a rada města Bělé oznamujem tímto zápisem kněh našich, že jest před- stúpil před nás do plné rady naší za pana purgmistra toho času pana Buriana ševce, a star- šího nad městem pana Martina zámečníka, Jan Šimonův, syn nebožtíka Vávry z Chotětova, a tu před námi v plné radě stoje sám osobně, dobrovolně a s dobrým rozmyslem propustil jest a tímto zápisem mocně propauští, sám od sebe i od Lidmily manželky své i od svých dědicův a přátel i jakých koli nápadníkův, zápis ten, kteréhož dožádal se někdy Zíga z Cho- tětova, aby v knihy tyto vložen byl; kterýmžto zápisem zapsal jest on Zíga statek svůj mo- vitý a nemovitý Šimonovi zeti svému a Elišce dceři své a manželce Šimonově i jeho dědicův [sic]: že se na týž zápis Zígův nechce i s manželkú svú Lidmilú i s dědici svými navraceti, ani v něm co sobě za obranu klásti na časy budúcí a věčné. Toho pro budúcí paměť zápis tento s jistým naším vědomím v knihy naše vložen jest. Stalo se v plné radě v pondělí před sv. Alžbětú, leta Páně &c XXXIX. 160. Smír o nářek poctivosti mezi Bratrem Janem Chlupáčem z Bělé a Jakubem kloboučníkem z Hradiště. 1543, 18. června. Kniha 1453, 101. b. My purkmistr a rada města Bělé v ty časy, Vít Čeček, Václav Trunček, Václav rector starej, Blažek mlynář, Ambrož Holej, Jiřík švec, Petr Plachej, Martin zámečník, Bartoš řezník, Vavřinec Snětil, Matouš forman, Aubusta řezník, vyznáváme tímto zápisem kněh našich, že jest se stala smlouva přátelská a dobrovolná vo nářek poctivosti mezi Bratrem Janem Chlupáčem, správcí sboru města tohoto, před urozeným panem Tobiášem z Harasova a na Housce, urozeným panem Mikulášem Mněticskejm ze Mnětic, urozeným panem Petrem Radi- movským z Paluze, urozeným panem Janem Prostěborským z Prostiboře, urozeným panem Jiříkem Rajchem z Rajchu, též před opatrnými pány měšťany města Boleslavě Mladého: panem Janem Zemanem, panem Václavem Korandou, Václavem Smetanou, a panem Burjanem i jinými lidmi dobrými s jedné, a mezi Jakubem kobloučníkem z města Hradiště, týž před urozeným panem Janem z Effrštorffu, ty časy ouředníkem v městě Hradišti JMsti pána pana Jana z Wartmbergka &c, tejž před Václavem rychtářem města Hradiště, Janem Šebkem a Janem Černým ševcem oba z Hradiště s strany druhé, na rathouze na síni, a to taková: že nade- psaní urození páni i též s jinými lidmi častopsanými z strany obojí, předstoupivše před nás svrchupsaný purkmistra a konšely do rady plné, oznámili sú před námi takovou smlouvu přátelskou, kterouž sú mezi nadepsanými přátely učinili a před námi přečísti dali, a to v těchto slovích podlí provinění s strany jedné k druhý takto: Bratře Jene můj milaj! Jakož sem vás duotklivými slovy na vaší poctivosti dotekl, pak k tomu se přiznávám, že sem to z hněvu učinil. A já vás za takového nemám, než za dobrého člověka, jako jiní páni dobří lidé vás mají; a nevím na vás co zlého praviti. A prosím, že mi to odpustíte, v čem sem vám ublížil. Stal se zápis tento v pondělí po sv. Vítě i týž smlouva, leta tisícího pětistého čtyry- stého [sic] třetího.
Strana 89
z let 1539—1556. 89 161. Nymburští dávají Bělským přepis svého privilegia na kšaftování a odúmrti, obdrženého od Karla IV. 19. září 1372; jmenují též privilegia Bělská jim ukázaná. 1556, 4. března. Orig. arch. Běl. My puorgmistr a rada města Nymburga na Labi, známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi, kdož čten nebo čtúcí slyšán bude, že sau na nás žádost vzložili maudří a opatrní purgmistr a konšelé města Bijelle na místě vší obce skrze vyslané své, abychom jim vejpis majestátu městu našemu daného slavné paměti císaře Karla Čtvrtého na kšafty a řízení statkuov městských vydali, ukázavše nám majestáty své celé a neporušené na par- gameně s visutými pečetmi, vztahující se na svobody a privilegia naše, že takových svobod i vejsad, jako město naše Nymburg, město Biella, a tak se říditi i práv tejchž požívati mají, i statky své kšaftovati, dáti a říditi bez překážky každého člověka, komužby koli se jim vidělo a zdálo. A zvláště jsau nám ukázali majestát svaté paměti císaře Karla, jehož datum jest v Praze leta páně tisícého tři- stého čtyřidcátého osmého; a majestát krále Václava, jehož datum jest v Praze leta páně tisícého třistého deva- desátého [spíš 1396], osmého dne měsíce února; a majestát císaře Zigmunda, jehož datum jest v Praze leta páně tisícého čtyřistého šestého [čti 1436], čtrnáctého dne měsíce září; a majestát krále Ladislava, jehož datum jest leta páně tisícého čtyrstého padesátého čtvrtého; a nad to konfirmací a potvrzení těch všech nadepsaných majestátuov najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda Římského, Uherského, Českého oc krále, pána našeho nej- milostivějšího, jehož datum jest v Praze leta páně tisícého pětistého třidcátého sedmého, v středu před Božím Tělem. Kteréžto žádosti slušné nemohauce otepříti, tak činíme, a dotčeného majestátu vejpis nadepsaným purgmistru a konšeluom i vší obci města Běllé slovo od slova, jakž níže psáno stojí, vydáváme. Při tom oznamujem, že takového majestátu bez přerušení ve všech artikulích, pun[k]tích a klausulích požíváme, jakž v sobě tejž majestát šíře zavírá a zdržuje; a tolikéž město Bělá častopsané podle jmenovaných privilegií svých, vztahujících se na týž majestát nám danej, požívati mají. Carolus Quartus, divina favente clementia Romanorum imperator semper Augustus et Boemiae rex, notum facimus tenore praesentium, quod desiderantes profectui civitatis nostrae Nymburgensis cura benigni favoris intendere, ita ut eius cives et incolae, fideles nostri, celsitudini regali Boemiae eo quidem melius servire valeant, quo benignius fuerint regiae liberalitatis clementia consolati: Qua- propter animo deliberato, sano principum, baronum ac procerum regni et coronae Boemiae nostrorum fidelium consilio accedente, auctoritate regia Boemiae, de certa nostra scientia, et regiae celsitudinis gratia singulari, supradictis civibus, heredibus, successoribus, posteritati et universitati eorum, et eidem civitati Neumburgensi, nec non inhabitatoribus, qui sunt vel pro tempore fuerint, infra scriptam gratiam pro nobis, haeredibus et successoribus nostris regibus Boemiae fecimus, dedimus et conces- simus, facimus, damus et concedimus in perpetuum virtute praesentium gratiose, videlicet quod ex nunc inantea omnes et singuli cives seu inhabitatores dictae civitatis Neumburgensis, et quilibet
z let 1539—1556. 89 161. Nymburští dávají Bělským přepis svého privilegia na kšaftování a odúmrti, obdrženého od Karla IV. 19. září 1372; jmenují též privilegia Bělská jim ukázaná. 1556, 4. března. Orig. arch. Běl. My puorgmistr a rada města Nymburga na Labi, známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi, kdož čten nebo čtúcí slyšán bude, že sau na nás žádost vzložili maudří a opatrní purgmistr a konšelé města Bijelle na místě vší obce skrze vyslané své, abychom jim vejpis majestátu městu našemu daného slavné paměti císaře Karla Čtvrtého na kšafty a řízení statkuov městských vydali, ukázavše nám majestáty své celé a neporušené na par- gameně s visutými pečetmi, vztahující se na svobody a privilegia naše, že takových svobod i vejsad, jako město naše Nymburg, město Biella, a tak se říditi i práv tejchž požívati mají, i statky své kšaftovati, dáti a říditi bez překážky každého člověka, komužby koli se jim vidělo a zdálo. A zvláště jsau nám ukázali majestát svaté paměti císaře Karla, jehož datum jest v Praze leta páně tisícého tři- stého čtyřidcátého osmého; a majestát krále Václava, jehož datum jest v Praze leta páně tisícého třistého deva- desátého [spíš 1396], osmého dne měsíce února; a majestát císaře Zigmunda, jehož datum jest v Praze leta páně tisícého čtyřistého šestého [čti 1436], čtrnáctého dne měsíce září; a majestát krále Ladislava, jehož datum jest leta páně tisícého čtyrstého padesátého čtvrtého; a nad to konfirmací a potvrzení těch všech nadepsaných majestátuov najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda Římského, Uherského, Českého oc krále, pána našeho nej- milostivějšího, jehož datum jest v Praze leta páně tisícého pětistého třidcátého sedmého, v středu před Božím Tělem. Kteréžto žádosti slušné nemohauce otepříti, tak činíme, a dotčeného majestátu vejpis nadepsaným purgmistru a konšeluom i vší obci města Běllé slovo od slova, jakž níže psáno stojí, vydáváme. Při tom oznamujem, že takového majestátu bez přerušení ve všech artikulích, pun[k]tích a klausulích požíváme, jakž v sobě tejž majestát šíře zavírá a zdržuje; a tolikéž město Bělá častopsané podle jmenovaných privilegií svých, vztahujících se na týž majestát nám danej, požívati mají. Carolus Quartus, divina favente clementia Romanorum imperator semper Augustus et Boemiae rex, notum facimus tenore praesentium, quod desiderantes profectui civitatis nostrae Nymburgensis cura benigni favoris intendere, ita ut eius cives et incolae, fideles nostri, celsitudini regali Boemiae eo quidem melius servire valeant, quo benignius fuerint regiae liberalitatis clementia consolati: Qua- propter animo deliberato, sano principum, baronum ac procerum regni et coronae Boemiae nostrorum fidelium consilio accedente, auctoritate regia Boemiae, de certa nostra scientia, et regiae celsitudinis gratia singulari, supradictis civibus, heredibus, successoribus, posteritati et universitati eorum, et eidem civitati Neumburgensi, nec non inhabitatoribus, qui sunt vel pro tempore fuerint, infra scriptam gratiam pro nobis, haeredibus et successoribus nostris regibus Boemiae fecimus, dedimus et conces- simus, facimus, damus et concedimus in perpetuum virtute praesentium gratiose, videlicet quod ex nunc inantea omnes et singuli cives seu inhabitatores dictae civitatis Neumburgensis, et quilibet
Strana 90
90 I. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské ipsorum, haeredes et successores sui in perpetuum libere possint et valeant universas et singulas possessiones, haereditates, proprietates, allodia, agros, census, redditus, domos et bona sua mobilis et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, intus et extra dictam civitatem Neumburgensem aut alibi, ubicunque talia sita noscuntur, quibuscunque etiam vocabulis possint designari, cuicunque seculari duntaxat homini seu personae vendere, legare, donare, testari, et juxta voluntatis suae arbitrium ordinare jure haereditario possidendum, juxta jura, mores et consuetudines ipsius civitatis Neum- burgensis hactenus ab antiquo tempore observatas. Si autem aliquem vel aliquos ex dictis civibus seu inhabitatoribus praedictae civitatis Neumburgensis, viris et mulieribus, sine donatione, testamento, ordinatione seu dispositione, non relectis utriusque sexus legittimis haeredibus ab hac luce migrare contingeret, extunc universae et singulae possessiones, haereditates, proprietates, allodia, agri, census, redditus, domus et bona mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, intus et extra ci- vitatem Neumburgensem praedictam, aut alibi, ubicumque talia sita noscuntur, ad proximiores et propinquiores ita decedentis seu decedentium consanguineos masculini sexus seu feminini sexus tunc superstites, libere et jure haereditario devolvantur, sub omni modo, libertate et forma, quibus in talibus casu et articulis civitati nostrae Majori Pragensi gratiam nostris literis regalibus noscimur erogasse. Gratiam hujusmodi ad illos dumtaxat cives et incolas dictae civitatis Neumburgensis vo- lentes extendi, qui in solutionibus steurae, exactionum, lozungarum et aliarum contributionum onera cum antedicta civitate Neumburgensi sustinent et sustinebunt temporibus affuturis. Praesentium sub imperialis nostrae Majestatis sigillo testimonio literarum datum Pragae anno Domini millesimo tre- centesimo septuagešimo secundo, indicione decima, tredecimo Calendaš Octobriś, regnorum nostrorum anno vicešimo septimo, imperii vero decimo octavo. Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu a důvěření pečeť větší nadepsaného města k tomuto vejpisu dali sme přivěsiti; jenž jest dán leta od narození syna božího tisícého pěti- stého padesátého šestého, v středu den přenešení sv. Václava. Visí pečet Nymburská. Viz čís. 37 a poznámky k němu přičiněné. 162. Nymburští svědčí Bělským, že oni Nymburští ve svém městě sami přijímají v měšťanství a zase z něho propouštějí. 1556, 4. března. Orig. arch. Běl. My purgmistr a rada města Nymburga na Labi, známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsau na nás žádost vzložili maudří a opatrní purgmistr a konšelé města Bělé na místě vší obce, abychom jim pod pečetí města našeho vydali, kterak se při městě našem z strany přijímání v měšťanství i také zase pro- pauštění podle našich svobod a privilegií chováme, poněvadž město Bělé též obdarování a pri- vilegia mají, jakž sau nám je ukázali, kteréž se na svobody a majestáty naše, aby jich tak užívali jako i my, vztahují. Kteréžto žádosti slušné nemohauce otepříti, oznamujem, že my podle svých svobod a vejsad v měšťanství sebe sami přijímáme pořádně i jiné lidi svobodné, dobré a zachovalé, kteříž jistotu svého pořádného na svět zplození i také poctivého chování ukáží. A kterémužby se v městě našem měštěnínu odjinud přijatému anebo v městě rodilému byt nelíbil, jeho sami propauštíme, tak že svobodně se jinam bez překážky naší vystěhovati může, kdež se jemu koli líbiti bude. Tomu na svědomí pečeť větší nadepsaného města dali
90 I. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské ipsorum, haeredes et successores sui in perpetuum libere possint et valeant universas et singulas possessiones, haereditates, proprietates, allodia, agros, census, redditus, domos et bona sua mobilis et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, intus et extra dictam civitatem Neumburgensem aut alibi, ubicunque talia sita noscuntur, quibuscunque etiam vocabulis possint designari, cuicunque seculari duntaxat homini seu personae vendere, legare, donare, testari, et juxta voluntatis suae arbitrium ordinare jure haereditario possidendum, juxta jura, mores et consuetudines ipsius civitatis Neum- burgensis hactenus ab antiquo tempore observatas. Si autem aliquem vel aliquos ex dictis civibus seu inhabitatoribus praedictae civitatis Neumburgensis, viris et mulieribus, sine donatione, testamento, ordinatione seu dispositione, non relectis utriusque sexus legittimis haeredibus ab hac luce migrare contingeret, extunc universae et singulae possessiones, haereditates, proprietates, allodia, agri, census, redditus, domus et bona mobilia et immobilia, in quibuscunque rebus consistant, intus et extra ci- vitatem Neumburgensem praedictam, aut alibi, ubicumque talia sita noscuntur, ad proximiores et propinquiores ita decedentis seu decedentium consanguineos masculini sexus seu feminini sexus tunc superstites, libere et jure haereditario devolvantur, sub omni modo, libertate et forma, quibus in talibus casu et articulis civitati nostrae Majori Pragensi gratiam nostris literis regalibus noscimur erogasse. Gratiam hujusmodi ad illos dumtaxat cives et incolas dictae civitatis Neumburgensis vo- lentes extendi, qui in solutionibus steurae, exactionum, lozungarum et aliarum contributionum onera cum antedicta civitate Neumburgensi sustinent et sustinebunt temporibus affuturis. Praesentium sub imperialis nostrae Majestatis sigillo testimonio literarum datum Pragae anno Domini millesimo tre- centesimo septuagešimo secundo, indicione decima, tredecimo Calendaš Octobriś, regnorum nostrorum anno vicešimo septimo, imperii vero decimo octavo. Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu a důvěření pečeť větší nadepsaného města k tomuto vejpisu dali sme přivěsiti; jenž jest dán leta od narození syna božího tisícého pěti- stého padesátého šestého, v středu den přenešení sv. Václava. Visí pečet Nymburská. Viz čís. 37 a poznámky k němu přičiněné. 162. Nymburští svědčí Bělským, že oni Nymburští ve svém městě sami přijímají v měšťanství a zase z něho propouštějí. 1556, 4. března. Orig. arch. Běl. My purgmistr a rada města Nymburga na Labi, známo činíme tímto naším listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsau na nás žádost vzložili maudří a opatrní purgmistr a konšelé města Bělé na místě vší obce, abychom jim pod pečetí města našeho vydali, kterak se při městě našem z strany přijímání v měšťanství i také zase pro- pauštění podle našich svobod a privilegií chováme, poněvadž město Bělé též obdarování a pri- vilegia mají, jakž sau nám je ukázali, kteréž se na svobody a majestáty naše, aby jich tak užívali jako i my, vztahují. Kteréžto žádosti slušné nemohauce otepříti, oznamujem, že my podle svých svobod a vejsad v měšťanství sebe sami přijímáme pořádně i jiné lidi svobodné, dobré a zachovalé, kteříž jistotu svého pořádného na svět zplození i také poctivého chování ukáží. A kterémužby se v městě našem měštěnínu odjinud přijatému anebo v městě rodilému byt nelíbil, jeho sami propauštíme, tak že svobodně se jinam bez překážky naší vystěhovati může, kdež se jemu koli líbiti bude. Tomu na svědomí pečeť větší nadepsaného města dali
Strana 91
z let 1556—1600. 91 sme k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán leta od narození syna božího tisícého pětistého padesátého šestého, v středu den přenešení sv. Václava. Visí pečeť města Nymburka. 163. Bohuchval Berka z Dubé k žádosti Bělských potvrzuje jim a uděluje některá práva: Ježto sedláci z okolních vsí uvolili se ročně dávati něco obilí na podporu chudých studentův v městě Bělé, zřizuje se o tom pevný řád; v městě ať se šenkuje pivo městské, ne cizí, ale za to obec bude platiti vrchnosti 50 kop č.; víno každý může v městě šenkovati, ale platí z něho vrchnosti kopu m. ze sudu; statky odumřelé spadají na příbuzné do třetího kolena, ostatní odúmrti jsou v ruce vrchnosti; vesnice budou povinny kupovati sůl z obecní solnice města Bělé, kteráž má obraceti užitek na obecní potřeby a dávati za to vrchnosti novou dávku v soli, ajv. [Okolo 1600.) Orig. perg. Ve jmenu svaté a na věky požehnané Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha Svatého, vše jednoho Hospodina amen. Poněvadž všelijaké vrchnosti dobré a pobožné v tomto světě nařízeny jsou mezi lidmi od Pána Boha proto, aby byli ochráncové řádu práva a spravedlnosti, tak aby lidé poddaní pod takovými vrchnostmi pokojný život vésti, a jsouce svorností a láskou sjednoceni, v jedno spokojeni, v té lásce a svornosti, kterouž se malé věci množí, nesvorností pak mnohé a veliké na mizinu přicházejí, se rozmáhati a všelijak v dobrém se fedrovati mohli. Čehož všeho kře- sťanské vrchnosti bedlivě pováživše, péči o to mají, aby mezi poddanými předně pobožnost, potom práva a dobrý řád slušně stál a nařízen byl, a nad to vejše z křesťanské lásky obzvlá- štními milostmi, svobodami, kteréž privilegia se nazývají, aby potěšitedlněji pod takovými vrchnostmi lidé a poddaní obývati a své živnosti tím snázeji a bezpečněji provozovati mohli, obdarovati a osvobozovati, a na věčnou paměť, jistotu a zdržení toho všeho pečetmi netoliko svými přirozenými, ale také dobrých poctivých lidí k tomu dožádaných jsou stvrzovati nepomíjely. Protož já Bohuchval Berka z Dubé z Lipého, na Loukovci nad Jizerou, Bělé a Kuřích- vodech, známo činím tímto listem vůbec přede všemi, kdežkoliv čten (nebo čtoucí slyšán bude: Kterak opatrní purkmistr a rada města Bělé spolu s staršími vobecními i na místě vší obce téhož města, poddaní a věrní moji milí, jsou mi některé artikule podali, abych jim je pro budoucí mou památku, kterýž by mi se z nich za dobré viděly a zdály, potvrdil, se vší náležitou uctivostí prosili. I spatřivše a poznavše to, kterak tíž poddaní moji a obyvatelé města Bělé předešlým vrchnostem a pánům svým ve vší stálosti a věrnosti s poddanou po- volnou myslí jsou ochotně a pilně sloužili, tolikéž i nyní jakožto vrchnosti a pánu svýmu dědičnému ve vší poddanosti to též činiti, prokazovati nepřestávají, a aby mi dáleji i na časy budoucí, jakž na věrné poddané náleží, tím snázeji i ochotněji sloužiti mohli: to vše měvše v svém pilném a bedlivém uvážení, k jich nadepsané ponížené a poddané prozbě obzvláštní milostí nakloněn jsouc, chtěje rád, aby týž město Bělá zase k svému vzdělání se vší obcí přivedeno býti mohlo, z týchž svrchu dotčených příčin, s dobrým svým rozmyslem, níže psané artikule, milosti a privilegia dal sem jim, a tímto listem mým jakožto pán a vrchnost dědičná
z let 1556—1600. 91 sme k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán leta od narození syna božího tisícého pětistého padesátého šestého, v středu den přenešení sv. Václava. Visí pečeť města Nymburka. 163. Bohuchval Berka z Dubé k žádosti Bělských potvrzuje jim a uděluje některá práva: Ježto sedláci z okolních vsí uvolili se ročně dávati něco obilí na podporu chudých studentův v městě Bělé, zřizuje se o tom pevný řád; v městě ať se šenkuje pivo městské, ne cizí, ale za to obec bude platiti vrchnosti 50 kop č.; víno každý může v městě šenkovati, ale platí z něho vrchnosti kopu m. ze sudu; statky odumřelé spadají na příbuzné do třetího kolena, ostatní odúmrti jsou v ruce vrchnosti; vesnice budou povinny kupovati sůl z obecní solnice města Bělé, kteráž má obraceti užitek na obecní potřeby a dávati za to vrchnosti novou dávku v soli, ajv. [Okolo 1600.) Orig. perg. Ve jmenu svaté a na věky požehnané Trojice, Boha Otce, Syna i Ducha Svatého, vše jednoho Hospodina amen. Poněvadž všelijaké vrchnosti dobré a pobožné v tomto světě nařízeny jsou mezi lidmi od Pána Boha proto, aby byli ochráncové řádu práva a spravedlnosti, tak aby lidé poddaní pod takovými vrchnostmi pokojný život vésti, a jsouce svorností a láskou sjednoceni, v jedno spokojeni, v té lásce a svornosti, kterouž se malé věci množí, nesvorností pak mnohé a veliké na mizinu přicházejí, se rozmáhati a všelijak v dobrém se fedrovati mohli. Čehož všeho kře- sťanské vrchnosti bedlivě pováživše, péči o to mají, aby mezi poddanými předně pobožnost, potom práva a dobrý řád slušně stál a nařízen byl, a nad to vejše z křesťanské lásky obzvlá- štními milostmi, svobodami, kteréž privilegia se nazývají, aby potěšitedlněji pod takovými vrchnostmi lidé a poddaní obývati a své živnosti tím snázeji a bezpečněji provozovati mohli, obdarovati a osvobozovati, a na věčnou paměť, jistotu a zdržení toho všeho pečetmi netoliko svými přirozenými, ale také dobrých poctivých lidí k tomu dožádaných jsou stvrzovati nepomíjely. Protož já Bohuchval Berka z Dubé z Lipého, na Loukovci nad Jizerou, Bělé a Kuřích- vodech, známo činím tímto listem vůbec přede všemi, kdežkoliv čten (nebo čtoucí slyšán bude: Kterak opatrní purkmistr a rada města Bělé spolu s staršími vobecními i na místě vší obce téhož města, poddaní a věrní moji milí, jsou mi některé artikule podali, abych jim je pro budoucí mou památku, kterýž by mi se z nich za dobré viděly a zdály, potvrdil, se vší náležitou uctivostí prosili. I spatřivše a poznavše to, kterak tíž poddaní moji a obyvatelé města Bělé předešlým vrchnostem a pánům svým ve vší stálosti a věrnosti s poddanou po- volnou myslí jsou ochotně a pilně sloužili, tolikéž i nyní jakožto vrchnosti a pánu svýmu dědičnému ve vší poddanosti to též činiti, prokazovati nepřestávají, a aby mi dáleji i na časy budoucí, jakž na věrné poddané náleží, tím snázeji i ochotněji sloužiti mohli: to vše měvše v svém pilném a bedlivém uvážení, k jich nadepsané ponížené a poddané prozbě obzvláštní milostí nakloněn jsouc, chtěje rád, aby týž město Bělá zase k svému vzdělání se vší obcí přivedeno býti mohlo, z týchž svrchu dotčených příčin, s dobrým svým rozmyslem, níže psané artikule, milosti a privilegia dal sem jim, a tímto listem mým jakožto pán a vrchnost dědičná
Strana 92
92 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské dávám i potvrzuji a pojišťuji, sám od sebe, dědicův a budoucích svých, tak aby sobě při Jeho Milosti Císařský, pánu pánu nás všech nejmilostivějších [sic], skrze relací ke dskám zemským to objednati mohli, aby týmiž dskami zemskými na věčné časy bez proměny stvrzeny, jakž náleží slovo od slova zapsány stojí, byly. Předně a nejprve. Jakož na mé křesťanské předložení lidé a poddaní moji osedlí ze vsi Čistý, ze vsi Březinky, ze vsi Plužný, ze vsi Sudoměře, ze vsi Kluku, ze vsi Kadlína, ze vsi Březovic, ze vsi Voken, ze vsi Vrchbělý, i z Podolí Bílskýho, na vychování žákovstva chudého, jakž předně domácího, tak přespolního, v škole při záduší sv. Kříže v městě Bělé nyní i budoucně se držícího, jeden každý podle možnosti své jistý díl obilí od žita, pšenice, hrachu, ječmene, každoročně jmenovitě na den Všech Svatých na časy věčné a budoucí z své dobré svobodné vůli dáti jsou svolili; a jsouc láskou křesťanskou k takovému milosrdnému pobožnému skutku hnuti, jedna každá vobec a rychta takové obilí v ten čas a termin nahoře dotčený do města Bělé ouředníkům zádušním od ouřadu k tomu s volí vrchnosti zřízeným, jakž by jim od nich tejden před tím vzkázáno nebo oznámeno bylo, zouplna dovézti a dodati, jakž za sebe, tak i za dědice a budoucí potomky své, s jistou volí, vědomím a dovolením mým beze všeho přinucení přiřkli, připověděli, jakž registra spečetěná obzvláštní na týž vobilí založená a ode mne ouředníkům zádušním odvedená to v sobě šíř obsahují a zavírají; kte- réžto tak svolené obilí tíž lidé poddaní moji nynější i budoucí z rychet a vesnic nadepsaných podle svého dobrovolného uvolení v ten čas a termin svrchu dotčený beze všeho umenšení zouplna týmž ouředníkům zádušním, které by od ouřadu na místě obce k tomu kdy zřízeni byli, do města Bělé každoročně nyní i na časy budoucí, jakž již tohoto roku minulého učinili a započali, dovézti a dodati povinni budou. Chtíce tomu, poněvadž toto mé křesťanské nařízení i poddaných mých z vesnic nadepsaných dobrovolné svolení oumyslem dobrým a pobožným se stalo, a nejinam než na vychování chudých pobožných studentův a mládeže, kteří jsou jako semeno k rozplození a jako nějaké štípení církve jedné každé obce, a na jejich učení, kteříž by potom přijdouce k místu a dospělému věku, vrchnosti i vlasti své užitečni i prospěšni býti mohli, vynaložena býti má, aby jedna každá vrchnost budoucně nad tím ruku ochrannou skutečně držela, ani žádnému zmenšení přijíti nedopustila, ale též pomoc další vedle dobré vůle své k tomu, vše pro rozšíření a slávy i hojný odplaty božský učinila. Dále pak což by koliv každého roku toho obilí mimo vychování téhož žákovstva zbylo, to od týchž ouředníkův zádušních bedlivě prodáno, peníze se vší pilností schovány býti mají, ne k jinému nežli k tomu: dopustil-li by Pán Bůh na kterého officiala, též mládence neb mlá- denečka buďto domácího nebo přespolního nemoc, a ten od rodičův neb přátel svých buď pro dalekost cesty, neb pro jich chudobu a nemožnost pomoci dosáhnouti nemohl, ani sám neměl odkud na sebe na lékařství a nabytí zase zdraví nakládati: tehdy z týchž peněz na líkařství i jiné pohodlí nemocnému k nabytí zdraví prospěšné a užitečné dle možnosti a uznalé potřeby vynakládáno býti má. Též byl-li by tu který mládenec domácí neb přespolní v týž škole, ingenium a vtip dobrý maje, a knížky které k učení potřeboval, též přisluhujíc v kostele podle jiných zpíváním musicalium času zimního, a špatně odín byl, od příkré násilné zimy a nastydnutí na zdraví škodu by pocítiti musil, nemoha sám pro chudobu toho spůsobiti ani peněz na to vyprositi: tehdy též z týchž peněz takovému mládenci jak knížky takž i obuv neb oděv dle uznalé potřeby koupeno a zjednáno býti má, tak aby takové ingenium časem
92 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské dávám i potvrzuji a pojišťuji, sám od sebe, dědicův a budoucích svých, tak aby sobě při Jeho Milosti Císařský, pánu pánu nás všech nejmilostivějších [sic], skrze relací ke dskám zemským to objednati mohli, aby týmiž dskami zemskými na věčné časy bez proměny stvrzeny, jakž náleží slovo od slova zapsány stojí, byly. Předně a nejprve. Jakož na mé křesťanské předložení lidé a poddaní moji osedlí ze vsi Čistý, ze vsi Březinky, ze vsi Plužný, ze vsi Sudoměře, ze vsi Kluku, ze vsi Kadlína, ze vsi Březovic, ze vsi Voken, ze vsi Vrchbělý, i z Podolí Bílskýho, na vychování žákovstva chudého, jakž předně domácího, tak přespolního, v škole při záduší sv. Kříže v městě Bělé nyní i budoucně se držícího, jeden každý podle možnosti své jistý díl obilí od žita, pšenice, hrachu, ječmene, každoročně jmenovitě na den Všech Svatých na časy věčné a budoucí z své dobré svobodné vůli dáti jsou svolili; a jsouc láskou křesťanskou k takovému milosrdnému pobožnému skutku hnuti, jedna každá vobec a rychta takové obilí v ten čas a termin nahoře dotčený do města Bělé ouředníkům zádušním od ouřadu k tomu s volí vrchnosti zřízeným, jakž by jim od nich tejden před tím vzkázáno nebo oznámeno bylo, zouplna dovézti a dodati, jakž za sebe, tak i za dědice a budoucí potomky své, s jistou volí, vědomím a dovolením mým beze všeho přinucení přiřkli, připověděli, jakž registra spečetěná obzvláštní na týž vobilí založená a ode mne ouředníkům zádušním odvedená to v sobě šíř obsahují a zavírají; kte- réžto tak svolené obilí tíž lidé poddaní moji nynější i budoucí z rychet a vesnic nadepsaných podle svého dobrovolného uvolení v ten čas a termin svrchu dotčený beze všeho umenšení zouplna týmž ouředníkům zádušním, které by od ouřadu na místě obce k tomu kdy zřízeni byli, do města Bělé každoročně nyní i na časy budoucí, jakž již tohoto roku minulého učinili a započali, dovézti a dodati povinni budou. Chtíce tomu, poněvadž toto mé křesťanské nařízení i poddaných mých z vesnic nadepsaných dobrovolné svolení oumyslem dobrým a pobožným se stalo, a nejinam než na vychování chudých pobožných studentův a mládeže, kteří jsou jako semeno k rozplození a jako nějaké štípení církve jedné každé obce, a na jejich učení, kteříž by potom přijdouce k místu a dospělému věku, vrchnosti i vlasti své užitečni i prospěšni býti mohli, vynaložena býti má, aby jedna každá vrchnost budoucně nad tím ruku ochrannou skutečně držela, ani žádnému zmenšení přijíti nedopustila, ale též pomoc další vedle dobré vůle své k tomu, vše pro rozšíření a slávy i hojný odplaty božský učinila. Dále pak což by koliv každého roku toho obilí mimo vychování téhož žákovstva zbylo, to od týchž ouředníkův zádušních bedlivě prodáno, peníze se vší pilností schovány býti mají, ne k jinému nežli k tomu: dopustil-li by Pán Bůh na kterého officiala, též mládence neb mlá- denečka buďto domácího nebo přespolního nemoc, a ten od rodičův neb přátel svých buď pro dalekost cesty, neb pro jich chudobu a nemožnost pomoci dosáhnouti nemohl, ani sám neměl odkud na sebe na lékařství a nabytí zase zdraví nakládati: tehdy z týchž peněz na líkařství i jiné pohodlí nemocnému k nabytí zdraví prospěšné a užitečné dle možnosti a uznalé potřeby vynakládáno býti má. Též byl-li by tu který mládenec domácí neb přespolní v týž škole, ingenium a vtip dobrý maje, a knížky které k učení potřeboval, též přisluhujíc v kostele podle jiných zpíváním musicalium času zimního, a špatně odín byl, od příkré násilné zimy a nastydnutí na zdraví škodu by pocítiti musil, nemoha sám pro chudobu toho spůsobiti ani peněz na to vyprositi: tehdy též z týchž peněz takovému mládenci jak knížky takž i obuv neb oděv dle uznalé potřeby koupeno a zjednáno býti má, tak aby takové ingenium časem
Strana 93
z roku 1600. 93 obmeškáno a opuštěno nebylo; však to vše tíž ouředníci zádušní s radou a s volí vrchnosti a potom primasa a purkmistra činiti mají, a každoročně z téhož obilí, kam se kde co vydalo, počet pořádný celýmu ouřadu odvésti, a ouřad zase vrchnosti nahoru týž počet k přehlídnutí v spisu podati má. Druhé. Domu radního se vším k němu příslušenstvím, s sladovnou pod městem, v ní slady k potřebě všeho města dělání, a týchž sladův beze vší překážky ve mlejně pod zámkem mlení, tak jakž toho nejníčko užívají a mlynáři panskýmu z toho jistý plat dávají, též s pivo- varem a v něm piva vaření, v městě vystavováním i vyšenkováním k dobrému obecnému všeho města sousedův, jakž toho předešle od starodávna užívali, volně a svobodně nyní i na časy budoucí neporušitedlně užívati mohou a mají beze vší překážky mé i budoucích mých, držitelův tohoto panství Bílského; a žádného piva hostinského na škodu obce, krom které by v městě sami hořký neb bílý v svým pivovaře vařili, krom domův panských, aby žádný z sou- sedův nevozil a nešenkoval pod pokutou mezi nimi nařízenou. Však místo toho, co by mi z každého varu dávati měli, aby za to ode mne jim toho potvrzení ročně stálého platu po- vinni byli dávati padesáte kop grošův českých na časy věčné a budoucí, totiž rozdílně na sv. Havla příštího dvaceti pět kop grošův českých, a na sv. Jiřího tolikéž dvadceti pět kop grošův českých, a tak dále každého roku, a z každého varu dva dčbery mláta též aby dávati na zámek ihned povinni byli, poněvadž jim i nápady a jiné některé artikule potvrzuji, a za to nic nežádám; v tom se dobrovolně dávati uvolili. Třetí. Všecky pole, zahrady, lesy, stráně, rybníky, choboty, luka, chmelnice i jiné cokoliv po dokoupení panství Bílského v dědictví a až do smrti nebožtíka pana Alše Berky, též i nyní za mého držení toto město a obec v užívání byli jsou a mají až posavad, při tom při všem a toho všeho v užívání svobodným jich nyní i na časy budoucí zůstavuji. Čtvrté. Každý soused a obyvatel osedlý města Bělé, který s to býti může, aby mohl a moc měl, vína, jaké koliv chce, tu do města dáti sobě přivézti, je vyšenkovati, vydávati, jakkoliv mnoho bude chtíti a moci, nyní i na časy budoucí; však z každého sudu sedmi- věderního aby po jedné kopě miš. mi byli povinni ihned také dávati, a z desítky, co na vědro se dostane. Tolikéž já i každá vrchnost budoucí v domích svých, který nyní mám a v nich šen- kovati dám, nebo i v jiných, kterýž bych držel anebo budoucí moji a vrchnosti panství Bíl- ského držely, aby též víno i jiný jakýkoliv nápoj šenkováno bejti mohlo, tu svobodu sobě i dědicům a budoucím vrchnostem panství Bílského pozůstavuji. Páté. Rybník pod šibenicí i s tokem vody do města svobodný, jakž od starodávna to bylo až posavad, tak i na časy budoucí svobodný aby byl a zůstával, a všecko město téhož rybníka i s tokem vody bez překážky svobodně užiti mají a moci budou. Šestý. Pastvy s dobytky svými na polích a hnaním do lesův, kde by beze škody bylo, jakž předešle za n. pana Alše Berky po dokoupení toho panství v dědictví jim dopříváno bylo, to taky i na časy budoucí aby užívali a pásli, jim toho přeji a dovoluji; však při pa- stevcích svých aby to pod skutečným trestáním bedlivě nařídili, aby vynášením ohně do lesův škody nižádné nečinili a nevynášeli, též v mýtech žádných ani do těch míst, kdež se zvěř chová, nedoháněli a nepásli, pod propadením pokuty, když by se toho kdy dopustil, pět kop grošův českých pokaždém.
z roku 1600. 93 obmeškáno a opuštěno nebylo; však to vše tíž ouředníci zádušní s radou a s volí vrchnosti a potom primasa a purkmistra činiti mají, a každoročně z téhož obilí, kam se kde co vydalo, počet pořádný celýmu ouřadu odvésti, a ouřad zase vrchnosti nahoru týž počet k přehlídnutí v spisu podati má. Druhé. Domu radního se vším k němu příslušenstvím, s sladovnou pod městem, v ní slady k potřebě všeho města dělání, a týchž sladův beze vší překážky ve mlejně pod zámkem mlení, tak jakž toho nejníčko užívají a mlynáři panskýmu z toho jistý plat dávají, též s pivo- varem a v něm piva vaření, v městě vystavováním i vyšenkováním k dobrému obecnému všeho města sousedův, jakž toho předešle od starodávna užívali, volně a svobodně nyní i na časy budoucí neporušitedlně užívati mohou a mají beze vší překážky mé i budoucích mých, držitelův tohoto panství Bílského; a žádného piva hostinského na škodu obce, krom které by v městě sami hořký neb bílý v svým pivovaře vařili, krom domův panských, aby žádný z sou- sedův nevozil a nešenkoval pod pokutou mezi nimi nařízenou. Však místo toho, co by mi z každého varu dávati měli, aby za to ode mne jim toho potvrzení ročně stálého platu po- vinni byli dávati padesáte kop grošův českých na časy věčné a budoucí, totiž rozdílně na sv. Havla příštího dvaceti pět kop grošův českých, a na sv. Jiřího tolikéž dvadceti pět kop grošův českých, a tak dále každého roku, a z každého varu dva dčbery mláta též aby dávati na zámek ihned povinni byli, poněvadž jim i nápady a jiné některé artikule potvrzuji, a za to nic nežádám; v tom se dobrovolně dávati uvolili. Třetí. Všecky pole, zahrady, lesy, stráně, rybníky, choboty, luka, chmelnice i jiné cokoliv po dokoupení panství Bílského v dědictví a až do smrti nebožtíka pana Alše Berky, též i nyní za mého držení toto město a obec v užívání byli jsou a mají až posavad, při tom při všem a toho všeho v užívání svobodným jich nyní i na časy budoucí zůstavuji. Čtvrté. Každý soused a obyvatel osedlý města Bělé, který s to býti může, aby mohl a moc měl, vína, jaké koliv chce, tu do města dáti sobě přivézti, je vyšenkovati, vydávati, jakkoliv mnoho bude chtíti a moci, nyní i na časy budoucí; však z každého sudu sedmi- věderního aby po jedné kopě miš. mi byli povinni ihned také dávati, a z desítky, co na vědro se dostane. Tolikéž já i každá vrchnost budoucí v domích svých, který nyní mám a v nich šen- kovati dám, nebo i v jiných, kterýž bych držel anebo budoucí moji a vrchnosti panství Bíl- ského držely, aby též víno i jiný jakýkoliv nápoj šenkováno bejti mohlo, tu svobodu sobě i dědicům a budoucím vrchnostem panství Bílského pozůstavuji. Páté. Rybník pod šibenicí i s tokem vody do města svobodný, jakž od starodávna to bylo až posavad, tak i na časy budoucí svobodný aby byl a zůstával, a všecko město téhož rybníka i s tokem vody bez překážky svobodně užiti mají a moci budou. Šestý. Pastvy s dobytky svými na polích a hnaním do lesův, kde by beze škody bylo, jakž předešle za n. pana Alše Berky po dokoupení toho panství v dědictví jim dopříváno bylo, to taky i na časy budoucí aby užívali a pásli, jim toho přeji a dovoluji; však při pa- stevcích svých aby to pod skutečným trestáním bedlivě nařídili, aby vynášením ohně do lesův škody nižádné nečinili a nevynášeli, též v mýtech žádných ani do těch míst, kdež se zvěř chová, nedoháněli a nepásli, pod propadením pokuty, když by se toho kdy dopustil, pět kop grošův českých pokaždém.
Strana 94
94 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Sedmé. Co se dotýče zahrady u cihelny k záduší sv. Kříže náležející, kterouž ne- božka paní Eliška Berková od téhož záduší odňala, a z ní kbel másla na vychování správce církevního platila: i poněvadž hlína od té zahrady k cihelně se bere a potřebuje, aby z téhož platu toho kbelu másla sešlo, však záduší aby v tom nehynulo, za touž zahradu zase svou jinou zahradu, kteráž slove Maršovská, k témuž záduší sv. Kříže k užívání a vládnutí dě- dičnému postupuji a odevzdávám, tak že ouředníci téhož záduší nynější i budoucí budou moci touž zahradu pod plat k dobrému záduší buď sami užívati, neb jiným pronajíti vedle vůle své, bez překážky mé i budoucích mých, nyní i na časy budoucí. Osmé. Co se nápadův dotejče, tito takto jíti, však nejinam než na poddané mé a na gruntech mejch osedlé, mají: Předně synové a dcery po otci, a zase otcové po synech a dcerách, též bratr po bratru, též i po sestře, zase sestra po sestře i po bratru, vnuk po dědu a bábě, nápodobně zase děd a bába po vnutcech, v statcích a jměních jejich aby dědili; však ti takové nápadové vždycky z umrdlých na živý pozůstalý, v těch jich jmenovaných stupních, na poddané mé a s městem trpící, i na jiné na gruntech mejch osedlé aby šli. Než co se dalších nápadův dotejče, ty aby při vóli mé, dědicův a budoucích mých zůstávali, komu bych z nich chtěl já nebo dědicové a budoucí moji milost učiniti. Než žena ovdovělá po muži svém, nebude-li věnem nebo jinak skrze kšaft jistým dílem z statku manžela svého opatřena, s synem neb s dcerou v statku muže svého rovného dílu užive, a což nad to vejše svého vlastního do téhož statku dala neb vynaložila a vnesla, a to dostatečně by prokázala, to sobě napřed z téhož statku aby vzala. Manželův pak jedni druhým společně zadání aneb jakžkoli jiní zápisové na dědictví neb jiné jmění se vztahující, bez mého, též i dědicův a budoucích mých dovolení, platnosti žádné neponese; a to proto: neb mnohdykráte skrze takové společné zadání a zápisy, když se potom na cizí grunty oženěním neb vdáváním pryč dostávají, přá- telům s městem trpícím tudy s sebou jako nápady odnášejí, vodcezují; což aby na časy bu- doucí toho více nebejvalo, tímto mým nařízením to se zamezuje a zapovídá. Deváté. Sůl obecní, ta od solnaře obecního k tomu od ouřadu zřízeného v solnici obecní každému vystavována a prodávána býti má. A poněvadž pak týž město Bělá na zdech a branách městských i v jiných věcech obecních velikou opravu potřebuje, aby ňáký užitek a důchod obecní, z čehož by se pomalu týž zdi a brány městské i jiné věci obecné tím lépe a snadněji spravily a poopravily, přivedeny býti mohly: tuto při tom milost a svobodu dále vší obci města Bělé činím, tak že ouřad s staršími obecními na místě vší obce téhož města Bělé tu moc a svobodu jmíti mají, z solnice městské sůl obecní do všech vesnic k panství Bílskému též i Kurovodskému náležitých, krom městečka Kuříchvod, do vůle mé, dědicův a budoucích mých, však dle náležité mírnosti, dáti vystavovati; kteroužto sůl každý rychtář v jedné každé rychtě a vsi k sobě od starších obecních z solnice obecné přijíti, ji zase lidem a podrychetním svým v též vsi k ruce obci města Bělé prodávati, a peníze za ni starším obecním do důchodů obecních zouplna odvozovati povinen bude. Tolikéž i lidé poddaní v jedné každé rychtě a vsi všecku sůl, co jí jeden každej doma přes celý rok potřebovati bude, ne- jinde nežli v rychtě, k kterýž náleží, k potřebě své bráti a kupovati mají a povinni budou. Jestli by se pak kdo z týchž poddaných proti týto mý vší obci města Bělé dané milosti a svobodě kdy toho dopustil, touž sůl obecní od rychtáře neb solnaře zřízeného v rychtě nebral a nekupoval, ale jinde sůl cizí k potřebě své od kohož koli vzal neb kupoval a domů
94 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Sedmé. Co se dotýče zahrady u cihelny k záduší sv. Kříže náležející, kterouž ne- božka paní Eliška Berková od téhož záduší odňala, a z ní kbel másla na vychování správce církevního platila: i poněvadž hlína od té zahrady k cihelně se bere a potřebuje, aby z téhož platu toho kbelu másla sešlo, však záduší aby v tom nehynulo, za touž zahradu zase svou jinou zahradu, kteráž slove Maršovská, k témuž záduší sv. Kříže k užívání a vládnutí dě- dičnému postupuji a odevzdávám, tak že ouředníci téhož záduší nynější i budoucí budou moci touž zahradu pod plat k dobrému záduší buď sami užívati, neb jiným pronajíti vedle vůle své, bez překážky mé i budoucích mých, nyní i na časy budoucí. Osmé. Co se nápadův dotejče, tito takto jíti, však nejinam než na poddané mé a na gruntech mejch osedlé, mají: Předně synové a dcery po otci, a zase otcové po synech a dcerách, též bratr po bratru, též i po sestře, zase sestra po sestře i po bratru, vnuk po dědu a bábě, nápodobně zase děd a bába po vnutcech, v statcích a jměních jejich aby dědili; však ti takové nápadové vždycky z umrdlých na živý pozůstalý, v těch jich jmenovaných stupních, na poddané mé a s městem trpící, i na jiné na gruntech mejch osedlé aby šli. Než co se dalších nápadův dotejče, ty aby při vóli mé, dědicův a budoucích mých zůstávali, komu bych z nich chtěl já nebo dědicové a budoucí moji milost učiniti. Než žena ovdovělá po muži svém, nebude-li věnem nebo jinak skrze kšaft jistým dílem z statku manžela svého opatřena, s synem neb s dcerou v statku muže svého rovného dílu užive, a což nad to vejše svého vlastního do téhož statku dala neb vynaložila a vnesla, a to dostatečně by prokázala, to sobě napřed z téhož statku aby vzala. Manželův pak jedni druhým společně zadání aneb jakžkoli jiní zápisové na dědictví neb jiné jmění se vztahující, bez mého, též i dědicův a budoucích mých dovolení, platnosti žádné neponese; a to proto: neb mnohdykráte skrze takové společné zadání a zápisy, když se potom na cizí grunty oženěním neb vdáváním pryč dostávají, přá- telům s městem trpícím tudy s sebou jako nápady odnášejí, vodcezují; což aby na časy bu- doucí toho více nebejvalo, tímto mým nařízením to se zamezuje a zapovídá. Deváté. Sůl obecní, ta od solnaře obecního k tomu od ouřadu zřízeného v solnici obecní každému vystavována a prodávána býti má. A poněvadž pak týž město Bělá na zdech a branách městských i v jiných věcech obecních velikou opravu potřebuje, aby ňáký užitek a důchod obecní, z čehož by se pomalu týž zdi a brány městské i jiné věci obecné tím lépe a snadněji spravily a poopravily, přivedeny býti mohly: tuto při tom milost a svobodu dále vší obci města Bělé činím, tak že ouřad s staršími obecními na místě vší obce téhož města Bělé tu moc a svobodu jmíti mají, z solnice městské sůl obecní do všech vesnic k panství Bílskému též i Kurovodskému náležitých, krom městečka Kuříchvod, do vůle mé, dědicův a budoucích mých, však dle náležité mírnosti, dáti vystavovati; kteroužto sůl každý rychtář v jedné každé rychtě a vsi k sobě od starších obecních z solnice obecné přijíti, ji zase lidem a podrychetním svým v též vsi k ruce obci města Bělé prodávati, a peníze za ni starším obecním do důchodů obecních zouplna odvozovati povinen bude. Tolikéž i lidé poddaní v jedné každé rychtě a vsi všecku sůl, co jí jeden každej doma přes celý rok potřebovati bude, ne- jinde nežli v rychtě, k kterýž náleží, k potřebě své bráti a kupovati mají a povinni budou. Jestli by se pak kdo z týchž poddaných proti týto mý vší obci města Bělé dané milosti a svobodě kdy toho dopustil, touž sůl obecní od rychtáře neb solnaře zřízeného v rychtě nebral a nekupoval, ale jinde sůl cizí k potřebě své od kohož koli vzal neb kupoval a domů
Strana 95
z let 1600—1610. 95 přivezl neb donášel, a na něj to pronešeno a zvědíno bylo: tehdy každý ten řádu a nařízení tohoto mého přestupník do vězení od rychtáře vzat býti má, a pokaždý, byl-li by sedlák, třidceti grošův českých, a chalupník patnácte grošův českých, pakli podruh, půlvosma groše českýho pokuty k ruce obci Bílské, nevejda z vazby nebo z vězení od rychtáře svého, k kte- rémuž přináleží, složiti a dáti povinen bude; kteroužto pokutu týž rychtář starším obecním do důchodův obecních odvésti a dáti má. Za kteroužto učiněnou milost a svobodu obce města Bělé z solnice své obecné nynější i budoucí vrchnosti ročně vosm strychův soli dobré platu dávati . . . rozdílně, počna o sv. Havle čtyry strychy, a o sv. Jiří čtyry strychy, a tak dále vždycky každého roku na týž terminy i na časy budoucí, však bez ujmy toho dcla a toho, co mi prve z každého vozu soli jeden věrtel, a z půl vozu půl věrtele, kter ... ze platí a dává. Jestliby pak budoucně k tomu přišlo, že by panství Kurovodský od panství Bílského odprodáno neb jakým koli spůsobem odděleno bylo, tehdy témuž pánu a vrchnosti z týchž dotčených a uvolených osm stry . .. vrchnosti panství Bílského též čtyry strychy ročně, vždy na každého sv. Jiří a sv. Havla po dvou stryších soli, od obce Bílské placeno a odvedeno býti má. Pakli by vrchnost panství Kurovodského nebo Bílského . . . gruntech svých spů- sobem nadepsaným šenkovati dáti nechtěla, tehdy taky s těch vosmi strychův soli ihned sjíti má, a obec tím již povinna nebude. Protož tomu chci, aby nadepsaní artiku .. . dědičné i od dědicův a budoucích mých a vrchností potomních, pro vzdělání tomuto městu Bělé a vší obci volně s dobrým mým roz- myslem a zdravým soudem dané, a tímto mým listem ztvrz ... [ale jakž se] nadpisuje, od jed .. . neporušitedlně jmíni, držáni a zachováni byli, na časy budoucí. Na potvr ... a volí, plným přiznáním dal jsem přitisknouti a přivěsiti k tomu listu, a v něm se vlastní ruk ... [na Do]lejších Přívorách, že jsou podle mne pečeti své na svědomí, však sobě a budoucím svým beze... Pergamen jest dole po celé délce i s pečetí utržen nebo uříznut; řez vniká na dvou místech do textu, v pravo více, v levo méně. Podle zmínky o císaři v úvodě bylo to privilegium psáno před povstáním 1618; ale že přivěsil pečeť také nějaký vládyka na Dolejších Přívorách, kteréž dle Schallera přešly 1604 od Jiřího Vančury z Řehnic v majetek obce Mělníka, muselo to privilegium uděleno býti před tím rokem. Že se to nestalo dlouho před r. 1600, vysvítá z této okolnosti: V knize Bělské gruntovní od r. 1573 na listě 284 jako vrchnost jmenuje se Aleš Berka ještě 1598 v pondělí po sv. Dorotě, a také před tím rokem; Bohuchval Berka jako vrchnost jmenuje se tamže na listě 323 roku 1601 v pondělí po Vstoupení Páně, a ovšem také v pozdějších letech. Zachoval se seznam příspěvků na školu Bělskou z roku 1602, kterýž snad rozumí se oněmi registry, o kterých jest zmínka zde na str. 92; podle toho by přítomné privilegium bylo vydáno nejspíše na konci roku 1602 nebo na začátku roku 1603. 164. Bohuchval Berka z Dubé dává Jednotě Bratrské dům ve městě Bělé. 1610, 8. února. Kniha 1573, fol. 342. Leta 1610 v pondělí po Hromicích, z jistého poručení JMsti vysoce urozeného pána pana Bohuchvala staršího Berky z Dubé, z Lipého, na Loukovci, Kuříchvodech, Bělé a Chyšech, pána našeho milostivého a dědičného: že JMst pán pan ten dům, mezi domy Václava Setila[?] jinak Celnýho, a Jana Beraunského ležící, — na kterýžto někdy nebožka
z let 1600—1610. 95 přivezl neb donášel, a na něj to pronešeno a zvědíno bylo: tehdy každý ten řádu a nařízení tohoto mého přestupník do vězení od rychtáře vzat býti má, a pokaždý, byl-li by sedlák, třidceti grošův českých, a chalupník patnácte grošův českých, pakli podruh, půlvosma groše českýho pokuty k ruce obci Bílské, nevejda z vazby nebo z vězení od rychtáře svého, k kte- rémuž přináleží, složiti a dáti povinen bude; kteroužto pokutu týž rychtář starším obecním do důchodův obecních odvésti a dáti má. Za kteroužto učiněnou milost a svobodu obce města Bělé z solnice své obecné nynější i budoucí vrchnosti ročně vosm strychův soli dobré platu dávati . . . rozdílně, počna o sv. Havle čtyry strychy, a o sv. Jiří čtyry strychy, a tak dále vždycky každého roku na týž terminy i na časy budoucí, však bez ujmy toho dcla a toho, co mi prve z každého vozu soli jeden věrtel, a z půl vozu půl věrtele, kter ... ze platí a dává. Jestliby pak budoucně k tomu přišlo, že by panství Kurovodský od panství Bílského odprodáno neb jakým koli spůsobem odděleno bylo, tehdy témuž pánu a vrchnosti z týchž dotčených a uvolených osm stry . .. vrchnosti panství Bílského též čtyry strychy ročně, vždy na každého sv. Jiří a sv. Havla po dvou stryších soli, od obce Bílské placeno a odvedeno býti má. Pakli by vrchnost panství Kurovodského nebo Bílského . . . gruntech svých spů- sobem nadepsaným šenkovati dáti nechtěla, tehdy taky s těch vosmi strychův soli ihned sjíti má, a obec tím již povinna nebude. Protož tomu chci, aby nadepsaní artiku .. . dědičné i od dědicův a budoucích mých a vrchností potomních, pro vzdělání tomuto městu Bělé a vší obci volně s dobrým mým roz- myslem a zdravým soudem dané, a tímto mým listem ztvrz ... [ale jakž se] nadpisuje, od jed .. . neporušitedlně jmíni, držáni a zachováni byli, na časy budoucí. Na potvr ... a volí, plným přiznáním dal jsem přitisknouti a přivěsiti k tomu listu, a v něm se vlastní ruk ... [na Do]lejších Přívorách, že jsou podle mne pečeti své na svědomí, však sobě a budoucím svým beze... Pergamen jest dole po celé délce i s pečetí utržen nebo uříznut; řez vniká na dvou místech do textu, v pravo více, v levo méně. Podle zmínky o císaři v úvodě bylo to privilegium psáno před povstáním 1618; ale že přivěsil pečeť také nějaký vládyka na Dolejších Přívorách, kteréž dle Schallera přešly 1604 od Jiřího Vančury z Řehnic v majetek obce Mělníka, muselo to privilegium uděleno býti před tím rokem. Že se to nestalo dlouho před r. 1600, vysvítá z této okolnosti: V knize Bělské gruntovní od r. 1573 na listě 284 jako vrchnost jmenuje se Aleš Berka ještě 1598 v pondělí po sv. Dorotě, a také před tím rokem; Bohuchval Berka jako vrchnost jmenuje se tamže na listě 323 roku 1601 v pondělí po Vstoupení Páně, a ovšem také v pozdějších letech. Zachoval se seznam příspěvků na školu Bělskou z roku 1602, kterýž snad rozumí se oněmi registry, o kterých jest zmínka zde na str. 92; podle toho by přítomné privilegium bylo vydáno nejspíše na konci roku 1602 nebo na začátku roku 1603. 164. Bohuchval Berka z Dubé dává Jednotě Bratrské dům ve městě Bělé. 1610, 8. února. Kniha 1573, fol. 342. Leta 1610 v pondělí po Hromicích, z jistého poručení JMsti vysoce urozeného pána pana Bohuchvala staršího Berky z Dubé, z Lipého, na Loukovci, Kuříchvodech, Bělé a Chyšech, pána našeho milostivého a dědičného: že JMst pán pan ten dům, mezi domy Václava Setila[?] jinak Celnýho, a Jana Beraunského ležící, — na kterýžto někdy nebožka
Strana 96
96 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Kristina manželka dobré a svaté paměti kněze Bartoloměje Němčanského, již v pánu odpočí- vající, zápis v knihách městských s povolením pána p. našeho &c měla, a on kněz Bartoloměj Němčanský přečkavši živobytím Kristinu manželku svou, co jest koliv na týž dům, i n. man- želka jeho, závdavku a gruntovních peněz složili, to že jest zase nebožtíkovi knězi Bartolo- mějovi Němčanskému od otcův milejch a starších zouplna dáno a vynahraženo; kterýžto zápis nebožce Kristině manželce n. kněze Bartoloměje Němčanského v knihách městských znějíci k svému zrušení přichází, — na místě dědicův, budoucích svých, i se vším jeho příslušen- stvím, otcům milejm starším nynějším i budoucím z Jednoty Bratrské, z dobré vůle dávati a knihami našimi městskými ujišťovati a zapisovati ráčí. A to tak, aby žádným spůsobem od žádného s svobodnou a dobrou vůlí jejich vykupováni, ouroku a robot, což se z téhož domu schází, tím aby JMsti, dědicům budoucím JMsti, povinni dávati a vykonávati nebyli, to dotud, dokudžby toho starší z Jednoty Bratrské v držení a užívání byli; pakliby ten z své dobré a svobodné vůle prodali, tehdy aby držitel téhož domu, jako i jiní předešlí držitelové, všecko zouplna JJMstem držitelům panství Bílského vykonávati a dávati povinen byl. Co pak za týž dům otcům milejm a starším již k užívání jich od JMsti pána odevzdaného [sic], platiti po- zůstává, to že JMst pán náš, i dědicové a budoucí JMsti, jakž jindy platiti ráčil, tak i nyní platiti chtíti ráčí, však s tou vejminkou, aby každý správce JMsti nynější i budoucí bez pře- kážky jednoho každého se vším jeho příslušenstvím toho užívati mohl. Actum v pondělí po sv. panně Dorotě leta svrchupsaného. 165. Dvůr při městě Bělé koupen ku panství a splácen zvolna; viděti pořad vrchností a úředníků, též soudy sedlské. 1612—1631. Kniha 1573 fol. 382. Leta 1612 v pondělí po provodní neděli [30. dubna] Petr Bednář stoje sám osobně před panem purgmistrem Janem Kryblotem [to jméno povědomé z listu 386 jest tu přepsáno jiným jmenem nečitelným] a jinými pány v radě, přiznání dobrovolné učinil, že jest dvůr svůj za městem ležící, JMsti vysoce urozenému pánu, panu Bohuchvalovi staršímu Berkovi z Dubé, z Lipého, na Loukovci, Kuřivodech, Bělé a Chyšech, JMsti krále Uherského a Českého radě, pánu pánu našemu milostivému a dědičnému, a budoucím JMsti páně, s rolí, která k tomu dvoru přináleží, s osením na čtverých honech po 8 korcích, vícejí na velký dědině za městem na dvouch místech po 3 korcích žita, s lúkou, která jest v Kněže [?] lukách, s tím, což k tomu zanechává, 12 korcův ovsa, 4 slepice a kohouta, a summou, což jest hřebem přibito a hlínou přimazáno, jakž jeho sám užíval, v těch mezech a právě, za summu 750 kop miš. přidal [sic]; závdavku 200 kop, ihned 150 kop, a potom při sv. Bartoloměji 50 kop miš., s placením ročním po 15 kopách miš.; kterýžto peníze gruntovní počnouce při nejprvnějším sedlským soudu, a potom vždycky až do zaplacení nadepsané summy skládati se mají. Leta 1613 v pondělí masopustní [18. února] Petr Bednář přiznal se v radě, že jest od Jana Švendy, písaře důchodního na zámku Bělé, těch 50 kop miš. ostatního závdavku, kteréž měly při sv. Bartoloměji složené býti, zouplna přijal, a jeho na místě JMsti pána pána našeho dědičného kvitovali. Actum ut s.
96 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Kristina manželka dobré a svaté paměti kněze Bartoloměje Němčanského, již v pánu odpočí- vající, zápis v knihách městských s povolením pána p. našeho &c měla, a on kněz Bartoloměj Němčanský přečkavši živobytím Kristinu manželku svou, co jest koliv na týž dům, i n. man- želka jeho, závdavku a gruntovních peněz složili, to že jest zase nebožtíkovi knězi Bartolo- mějovi Němčanskému od otcův milejch a starších zouplna dáno a vynahraženo; kterýžto zápis nebožce Kristině manželce n. kněze Bartoloměje Němčanského v knihách městských znějíci k svému zrušení přichází, — na místě dědicův, budoucích svých, i se vším jeho příslušen- stvím, otcům milejm starším nynějším i budoucím z Jednoty Bratrské, z dobré vůle dávati a knihami našimi městskými ujišťovati a zapisovati ráčí. A to tak, aby žádným spůsobem od žádného s svobodnou a dobrou vůlí jejich vykupováni, ouroku a robot, což se z téhož domu schází, tím aby JMsti, dědicům budoucím JMsti, povinni dávati a vykonávati nebyli, to dotud, dokudžby toho starší z Jednoty Bratrské v držení a užívání byli; pakliby ten z své dobré a svobodné vůle prodali, tehdy aby držitel téhož domu, jako i jiní předešlí držitelové, všecko zouplna JJMstem držitelům panství Bílského vykonávati a dávati povinen byl. Co pak za týž dům otcům milejm a starším již k užívání jich od JMsti pána odevzdaného [sic], platiti po- zůstává, to že JMst pán náš, i dědicové a budoucí JMsti, jakž jindy platiti ráčil, tak i nyní platiti chtíti ráčí, však s tou vejminkou, aby každý správce JMsti nynější i budoucí bez pře- kážky jednoho každého se vším jeho příslušenstvím toho užívati mohl. Actum v pondělí po sv. panně Dorotě leta svrchupsaného. 165. Dvůr při městě Bělé koupen ku panství a splácen zvolna; viděti pořad vrchností a úředníků, též soudy sedlské. 1612—1631. Kniha 1573 fol. 382. Leta 1612 v pondělí po provodní neděli [30. dubna] Petr Bednář stoje sám osobně před panem purgmistrem Janem Kryblotem [to jméno povědomé z listu 386 jest tu přepsáno jiným jmenem nečitelným] a jinými pány v radě, přiznání dobrovolné učinil, že jest dvůr svůj za městem ležící, JMsti vysoce urozenému pánu, panu Bohuchvalovi staršímu Berkovi z Dubé, z Lipého, na Loukovci, Kuřivodech, Bělé a Chyšech, JMsti krále Uherského a Českého radě, pánu pánu našemu milostivému a dědičnému, a budoucím JMsti páně, s rolí, která k tomu dvoru přináleží, s osením na čtverých honech po 8 korcích, vícejí na velký dědině za městem na dvouch místech po 3 korcích žita, s lúkou, která jest v Kněže [?] lukách, s tím, což k tomu zanechává, 12 korcův ovsa, 4 slepice a kohouta, a summou, což jest hřebem přibito a hlínou přimazáno, jakž jeho sám užíval, v těch mezech a právě, za summu 750 kop miš. přidal [sic]; závdavku 200 kop, ihned 150 kop, a potom při sv. Bartoloměji 50 kop miš., s placením ročním po 15 kopách miš.; kterýžto peníze gruntovní počnouce při nejprvnějším sedlským soudu, a potom vždycky až do zaplacení nadepsané summy skládati se mají. Leta 1613 v pondělí masopustní [18. února] Petr Bednář přiznal se v radě, že jest od Jana Švendy, písaře důchodního na zámku Bělé, těch 50 kop miš. ostatního závdavku, kteréž měly při sv. Bartoloměji složené býti, zouplna přijal, a jeho na místě JMsti pána pána našeho dědičného kvitovali. Actum ut s.
Strana 97
z let 1610—1632. 97 Item leta 1613 Jan Švenda při soudu sedlským Petrovi Bednáři položil gruntovních peněz podle nadepsaného zápisu 15 kop m., kteréž přijav Petr Bednář sám osobně, z nich kvitoval. Leta 1615 v pátek po sv. Šťastným [16. ledna] Petr Bednář přiznání dobrovolné před panem purkmistrem Václavem Karáskem učinil, že jest od Jana Švendy písaře důchodního gruntovních peněz ze dvora, kterejž jest JMsti pánu pánu našemu milostivému a dědičnému prodal, za leta 1614, 1615 po 15 k. 30 kop m. přijal, a z nich kvitoval. Leta 1616 při sedlském soudu Thomáš Chyšský písař důchodní na zámku Bělé odvedl z důchodu JMsti páně gruntovních peněz ze dvora za městem ležícího Petrovi Bednáři 15 k. m., kteréž přijav, z nich Thomáše písaře kvitoval. Leta 1618 v pátek po sv. Šťastným [19. ledna] pan Petr Bednář přiznání před panem purkmistrem Jiříkem Hlaucalem a jinými pány učinil, že jest od pana Davida Příbenicského, písaře JMsti páně, z důchodu gruntovních peněz ze dvora za městem za leto 1617, 1618 po 15 k. 30 kop m. zouplna přijal, a z nich kvitoval. Leta 1619 při sedlském soudu pan David Příbenický, písař důchodní JMsti páně, z důchodův položil gruntovních peněz za dvůr za městem ležící 15 kop; ty přijav pan Petr Bednář primator, z nich kvitoval. Leta 1619 ve čtvrtek po sv. Kateřině [28. list.] pan David Příbenicský položil z dů- chodu JMsti páně gruntovních peněz ze dvora za městem ležícího 15 kop; ty přijav pan Petr Bednář ouřad purkmistrský držící, z nich kvitoval. To jsou položeny za rok 1620, protože v tomto roce 1619 soudové sedlští dva jsou držáni. Leta 1622 v pátek po ss. Fabiana a Šebastiana [21. ledna] pan David Příbenicský, písař důchodní panství Bělského, položil z důchodu JMsti páně gruntovních peněz za dvůr za městem ležící, totiž za leto 1621 a přítomný 1622 po 15 k. 30 kop m. Ty přijav pan Petr Bednář, z nich kvitoval. Zůstává dopláceti 400 kop. Leta 1623 v pondělí po devítníku [13. února] pan David Příbenický položil z důchodu JMsti páně za dvůr předměstský 15 kop m. Ty přijav pan Petr Faukal, z nich kvitoval. Zů- stává dopláceti 385 kop. Leta 1626 v středu po čtvrté neděli masopustní [4. února] pan David Příbenický z soudu sedlského držaného složil panu Petrovi Faukalovi z důchodu JMKcí za dvůr za Českou branou, kterýž JMKcí držeti ráčí, za leta 1624, 1625, 1626 za tři leta po 15 k. každoročně, 45 kop m. Kterýchžto 45 kop pan Petr Faukal od pana Davida Příbenického přijal, z nich kvituje na časy budoucí a věčné. Leta 1630 8. Julij pan Petr Faukal stoje sám osobně před panem purkmistrem Eli- ášem Šicem a jinými pány, přiznání učinil, že jest z důchodu JMsti K. F. od písaře Jana Přelouckého za leto 1627 15 kop m. přijal, a z přijatých Jana Přelouckého kvitoval. Zůstává se dopláceti 325 kop. Leta 1631 29. Aprilis panu Petrovi Bednáři odvedeno gruntovních peněz z důchodu JMKcí za grunt záměstský jemu povinných 15 kop; kterýžto u přítomnosti pana primasa Jana Tutu [sic] a p. Kristofa Ulmana stojíce, že jest tomu tak, se odsvědčil a přiznal. A poněvadž, jakž nahoře psáno stojí, že jest za leto 1627 též podobně 15 kop přijal, nyní od téhož času to se napravuje, a leto 1628, též 1629 se vypouštíc, toliko za rok 1630 jemu odvedeno jest.
z let 1610—1632. 97 Item leta 1613 Jan Švenda při soudu sedlským Petrovi Bednáři položil gruntovních peněz podle nadepsaného zápisu 15 kop m., kteréž přijav Petr Bednář sám osobně, z nich kvitoval. Leta 1615 v pátek po sv. Šťastným [16. ledna] Petr Bednář přiznání dobrovolné před panem purkmistrem Václavem Karáskem učinil, že jest od Jana Švendy písaře důchodního gruntovních peněz ze dvora, kterejž jest JMsti pánu pánu našemu milostivému a dědičnému prodal, za leta 1614, 1615 po 15 k. 30 kop m. přijal, a z nich kvitoval. Leta 1616 při sedlském soudu Thomáš Chyšský písař důchodní na zámku Bělé odvedl z důchodu JMsti páně gruntovních peněz ze dvora za městem ležícího Petrovi Bednáři 15 k. m., kteréž přijav, z nich Thomáše písaře kvitoval. Leta 1618 v pátek po sv. Šťastným [19. ledna] pan Petr Bednář přiznání před panem purkmistrem Jiříkem Hlaucalem a jinými pány učinil, že jest od pana Davida Příbenicského, písaře JMsti páně, z důchodu gruntovních peněz ze dvora za městem za leto 1617, 1618 po 15 k. 30 kop m. zouplna přijal, a z nich kvitoval. Leta 1619 při sedlském soudu pan David Příbenický, písař důchodní JMsti páně, z důchodův položil gruntovních peněz za dvůr za městem ležící 15 kop; ty přijav pan Petr Bednář primator, z nich kvitoval. Leta 1619 ve čtvrtek po sv. Kateřině [28. list.] pan David Příbenicský položil z dů- chodu JMsti páně gruntovních peněz ze dvora za městem ležícího 15 kop; ty přijav pan Petr Bednář ouřad purkmistrský držící, z nich kvitoval. To jsou položeny za rok 1620, protože v tomto roce 1619 soudové sedlští dva jsou držáni. Leta 1622 v pátek po ss. Fabiana a Šebastiana [21. ledna] pan David Příbenicský, písař důchodní panství Bělského, položil z důchodu JMsti páně gruntovních peněz za dvůr za městem ležící, totiž za leto 1621 a přítomný 1622 po 15 k. 30 kop m. Ty přijav pan Petr Bednář, z nich kvitoval. Zůstává dopláceti 400 kop. Leta 1623 v pondělí po devítníku [13. února] pan David Příbenický položil z důchodu JMsti páně za dvůr předměstský 15 kop m. Ty přijav pan Petr Faukal, z nich kvitoval. Zů- stává dopláceti 385 kop. Leta 1626 v středu po čtvrté neděli masopustní [4. února] pan David Příbenický z soudu sedlského držaného složil panu Petrovi Faukalovi z důchodu JMKcí za dvůr za Českou branou, kterýž JMKcí držeti ráčí, za leta 1624, 1625, 1626 za tři leta po 15 k. každoročně, 45 kop m. Kterýchžto 45 kop pan Petr Faukal od pana Davida Příbenického přijal, z nich kvituje na časy budoucí a věčné. Leta 1630 8. Julij pan Petr Faukal stoje sám osobně před panem purkmistrem Eli- ášem Šicem a jinými pány, přiznání učinil, že jest z důchodu JMsti K. F. od písaře Jana Přelouckého za leto 1627 15 kop m. přijal, a z přijatých Jana Přelouckého kvitoval. Zůstává se dopláceti 325 kop. Leta 1631 29. Aprilis panu Petrovi Bednáři odvedeno gruntovních peněz z důchodu JMKcí za grunt záměstský jemu povinných 15 kop; kterýžto u přítomnosti pana primasa Jana Tutu [sic] a p. Kristofa Ulmana stojíce, že jest tomu tak, se odsvědčil a přiznal. A poněvadž, jakž nahoře psáno stojí, že jest za leto 1627 též podobně 15 kop přijal, nyní od téhož času to se napravuje, a leto 1628, též 1629 se vypouštíc, toliko za rok 1630 jemu odvedeno jest.
Strana 98
98 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Nyní budoucně vždycky při konaném soudu pořádně vypravovati se má. Dopláceti se dostane Petrovi Bednáři 310 kop. Leta 1632 20. Aprilis pan Petr Faukal stoje sám osobně před p. primasem Veitem Kazyffrasem přiznání dobrovolné učinil, že jest za rok 1631 z důchodu JMKcí od písaře důchodního p. Jana Slona z dvoru záměstskýho přijal 15 kop, z nich se kvituje. 295 kop. Leta 1631 6. Aprilis z nařízení JMKcí komory, též s volí pana Václava Králíka Bro- cenského, toho času inspektora v knížectví Fridlandském oc, stal se frejmark dobrovolný a dokonalý mezi p. Petrem Faukalem, sousedem města Bělé, a dokonalým nařízením a vůlí celou komory JMKcí: že jest Petr Faukal k ruce a k dědičnému užívání JMKcí postoupil chmelnice své dědičné blíže města Bělé při cihelně JMKcí ležící, vymiňujíc toliko samý pa- louček, kterýž při ní jest, v těch mezech a právích, jakž jí sám v držení a v užívání od mnoha let zůstával a byl. Proti kterémužto dobrovolnému postoupení z výš dotčeného nařízení komory JMKcí, též s volí dokonalou pana Václava Králíka již svrchu psaného v knížectví Fridlandském inspektora: Já Jetřich Štoršedl z Štoršedlu a na Kluku, JMsti osvíceného knížete Mechlburského, Saganského a Fridlandského &c panství Bělského a Kuřivodského hejtman, podle již dotčených nařízení a dokonalé vůle často psaného pana inspektora knížectví Fridlandského, tou plnou mocí a právem sobě daným: Od gruntu JMKcí na předměstí Bělském jmenem Faukalovského ležícího, díl rolí, totiž jmenovitě trojích honů, od dolu jmenem Konského aneb Hlinoviště, pořád běžících, nadepsa- nému Petrovi Faukalovi odpisuji, a takové troje hony rolí k témuž gruntu přináležející jemu postupujíc, anobrž nyní i na časy budoucí a věčné na místě komory JMKcí sem postoupil a odevzdal, tak aby tu moc měl i právo, ji zastaviti, odprodati, a jakžby se jemu dobře vidělo, dáti a odkázati mohl, žádného práva JMKcí komora sobě více na takových trojích honech nepozůstavujíce na časy budoucí a věčné. Kterýžto dobrovolný a dokonalý freimark pro bu- doucí nepohnutedlnou stálou paměť do knih těchto přivtěliti a zapsati jsem dal, a pod tím také i vlastní rukou se podepsal. Aktum v městě Bělé anno et die ut superius. NB. Tento vejpis pro snadnější vyhledání toho všeho z těchto kněh městských p. Petrovi Faukalovi pod sekritem JMsti p. Jetřicha Štoršedle z Štoršedlu &c s podpisem ruky jeho vlastní vydán jest a za ním zůstává. Dietrich von Starschedell die Zeith Hauptman zu Weiszwaszer mp. Leta 1632 15. Februarii [?19? 20? Aprilis] pan Petr Faukal stoje sám osobně před p. primasem Vítem Kazifrasem, přiznání dobrovolné učinil, že jest z důchodu JMKcí od Jana Přelouckého zetě svého gruntovních peněz za týž rok 1632 přijal z gruntu za městem Českou branou ležící 15 kop; z přijatých Jana Přelouckého kvituje. 166. Albrecht z Waldšteina Bělským potvrzuje a uděluje privilegia. 1628, 18. května. Opis asi z r. 1683 v knize od r. 1667. Wir Albrecht von Gottes Gnaden Herzog zue Friedland und Sagan, Röm. Kais. Mt. General Obferster] Feldhauptmann, wie auch des Oceanischen und Baltischen Meeres General &c, thuen kund und bekennen [mit?] diesem Brief für jedermänniglich vor uns, unsere Erben
98 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Nyní budoucně vždycky při konaném soudu pořádně vypravovati se má. Dopláceti se dostane Petrovi Bednáři 310 kop. Leta 1632 20. Aprilis pan Petr Faukal stoje sám osobně před p. primasem Veitem Kazyffrasem přiznání dobrovolné učinil, že jest za rok 1631 z důchodu JMKcí od písaře důchodního p. Jana Slona z dvoru záměstskýho přijal 15 kop, z nich se kvituje. 295 kop. Leta 1631 6. Aprilis z nařízení JMKcí komory, též s volí pana Václava Králíka Bro- cenského, toho času inspektora v knížectví Fridlandském oc, stal se frejmark dobrovolný a dokonalý mezi p. Petrem Faukalem, sousedem města Bělé, a dokonalým nařízením a vůlí celou komory JMKcí: že jest Petr Faukal k ruce a k dědičnému užívání JMKcí postoupil chmelnice své dědičné blíže města Bělé při cihelně JMKcí ležící, vymiňujíc toliko samý pa- louček, kterýž při ní jest, v těch mezech a právích, jakž jí sám v držení a v užívání od mnoha let zůstával a byl. Proti kterémužto dobrovolnému postoupení z výš dotčeného nařízení komory JMKcí, též s volí dokonalou pana Václava Králíka již svrchu psaného v knížectví Fridlandském inspektora: Já Jetřich Štoršedl z Štoršedlu a na Kluku, JMsti osvíceného knížete Mechlburského, Saganského a Fridlandského &c panství Bělského a Kuřivodského hejtman, podle již dotčených nařízení a dokonalé vůle často psaného pana inspektora knížectví Fridlandského, tou plnou mocí a právem sobě daným: Od gruntu JMKcí na předměstí Bělském jmenem Faukalovského ležícího, díl rolí, totiž jmenovitě trojích honů, od dolu jmenem Konského aneb Hlinoviště, pořád běžících, nadepsa- nému Petrovi Faukalovi odpisuji, a takové troje hony rolí k témuž gruntu přináležející jemu postupujíc, anobrž nyní i na časy budoucí a věčné na místě komory JMKcí sem postoupil a odevzdal, tak aby tu moc měl i právo, ji zastaviti, odprodati, a jakžby se jemu dobře vidělo, dáti a odkázati mohl, žádného práva JMKcí komora sobě více na takových trojích honech nepozůstavujíce na časy budoucí a věčné. Kterýžto dobrovolný a dokonalý freimark pro bu- doucí nepohnutedlnou stálou paměť do knih těchto přivtěliti a zapsati jsem dal, a pod tím také i vlastní rukou se podepsal. Aktum v městě Bělé anno et die ut superius. NB. Tento vejpis pro snadnější vyhledání toho všeho z těchto kněh městských p. Petrovi Faukalovi pod sekritem JMsti p. Jetřicha Štoršedle z Štoršedlu &c s podpisem ruky jeho vlastní vydán jest a za ním zůstává. Dietrich von Starschedell die Zeith Hauptman zu Weiszwaszer mp. Leta 1632 15. Februarii [?19? 20? Aprilis] pan Petr Faukal stoje sám osobně před p. primasem Vítem Kazifrasem, přiznání dobrovolné učinil, že jest z důchodu JMKcí od Jana Přelouckého zetě svého gruntovních peněz za týž rok 1632 přijal z gruntu za městem Českou branou ležící 15 kop; z přijatých Jana Přelouckého kvituje. 166. Albrecht z Waldšteina Bělským potvrzuje a uděluje privilegia. 1628, 18. května. Opis asi z r. 1683 v knize od r. 1667. Wir Albrecht von Gottes Gnaden Herzog zue Friedland und Sagan, Röm. Kais. Mt. General Obferster] Feldhauptmann, wie auch des Oceanischen und Baltischen Meeres General &c, thuen kund und bekennen [mit?] diesem Brief für jedermänniglich vor uns, unsere Erben
Strana 99
z roku 1628. 99 und nachkommende Herzoge zue Friedland und Sagan, dass wir in Gnaden angesehen, er- wogen und betrachtet die Liebe, Treu und Gehorsamb, welche uns unsere Unterthanen, Bur- germeister und Rath, wie auch ganze Gemeinde und Burgerschaft unserer Stadt Weisswasser bishero erwiesen haben, auch ferner ins künftig beständiglich erweisen sollen, wollen und mögen, und uns derowegen vorgenommen, solche ihre Trew und Gehorsamb ihnen, ihren Kindern und Nachkommenden in etwas zu erwiedern, zue compensiren und zue vergelten; darzue uns dann sonderlich bewogen, dass wir bishero erfahren, wie Städte und Gemeinden, ob sie gleich in geringen Zuestand sich befunden haben, dennoch durch Gnade, Güte und Wohlthätigkeit ihrer christlichen Herrschaft und Obrigkeit erbawet, gewachsen und in Auf- nehmen kommen sein. Solches nun auch allhier zu effectuiren und ins Werk zue richten, haben wir aus fürstlicher Macht und Hoheit, eigener Bewegnuss, jetzt gedachter Stadt Weiss- wasser Inwohnere, sowohl den Rath, als gemeine Burgerschaft ingesammt und sonders von nun an und zue ewigen Zeiten gnädigst dahin privilegirt und befreiet, privilegiren und be- freien sie hiemit und in Kraft diess wissentlich und wohlbedächtiglich dergestalt und also: Erstlichen : Dass ein ehrsamer Rath daselbst seines Gefallens ehrliche, wohlverhaltene, aber zuegleich freie, keiner andern Obrigkeit mit Leibeigenschaft unterworfene Leute zue Burgern auf- und annehmen, und ihnen, unersucht unser, unserer Erben und nachkommenden Herzogen, das Burgerrecht ihren Belieben nach ertheilen und widerfahren lassen mögen; doch dass sie dieselben mit gewöhnlichen Pflichten, die zuevörderst auf uns als regirenden Herzogen, wie auch unsere Erben und Successores, und dann, wie sonst bräuchlich, auf den Rath und Commun zue Weisswasser gerichtet, sollen belegen, dass sie uns und ihnen alle Unterthänigkeit und schuldigen Gehorsamb erzeigen und erweisen wollen. Dargegen ein jeder, der diese Pflicht ablegen wird, aller Privilegien, Freiheiten und Gerechtigkeiten, so diese Stadt vom Alters gehabt und von uns confirmirt oder de novo verliehen werden mögte (wie wir dann insonderheit darauf bedacht, diese Stadt Weisswasser und etliche andere unsere Städte zue einer freien Landstadt zue machen), gleich anderer Burgerschaft daselbst zue geniessen und sich derer zue erfreuen haben soll. Weiter und uber das begnaden wir Burgermeister und Rath, wie auch ganze Gemeine unserer Stadt Weisswasser gleichfalls dahin, dass wann ein Burger daselbst sich von dannen wenden und seine Nahrung und Besserung an einem andern Ort suchen wollte, ihme solches nit allein frei und bevorstehen, sondern auch ein Rath Vollemacht und Gewalt haben soll, ihme von uns, unseren Erben und nachkommenden Herzogen zue Friedland und Sagan, und sonst männiglich, der an ihnen dependiret, ungehindert, einen Weglassbrief zue ertheilen, Kraft dessen ein jeder Burger mit Weib und Kind und allem seinem Vermögen, was er nach Weisswasser gebracht, allda erworben oder ererbet hat, seiner Gelegenheit nach von dannen abziehen, auch sich und seine Kinder, wohin er will, unter andere Herrschaften christlicher ehrlicher Weis verheiraten mag ; und solchergestalt mit Leib und Guet, bis auf die Nach- steuer, so von jedem Hundert vorhin gegeben worden, unverbunden sein und bleiben soll. Wer auch also von der Stadt Obrigkeit weggelassen wird, der kann zuevor oder hernach, wann er Gelegenheit darzue hat, sein Haus, Hof, Acker und Gründe, verkaufen, zue Gelde machen, und es anders wohin seines Gefallens wenden und transferiren, indeme ihme weder von uns, noch unseren Erben und Nachkommen, einige Verhindernuss beschehen soll, wir und
z roku 1628. 99 und nachkommende Herzoge zue Friedland und Sagan, dass wir in Gnaden angesehen, er- wogen und betrachtet die Liebe, Treu und Gehorsamb, welche uns unsere Unterthanen, Bur- germeister und Rath, wie auch ganze Gemeinde und Burgerschaft unserer Stadt Weisswasser bishero erwiesen haben, auch ferner ins künftig beständiglich erweisen sollen, wollen und mögen, und uns derowegen vorgenommen, solche ihre Trew und Gehorsamb ihnen, ihren Kindern und Nachkommenden in etwas zu erwiedern, zue compensiren und zue vergelten; darzue uns dann sonderlich bewogen, dass wir bishero erfahren, wie Städte und Gemeinden, ob sie gleich in geringen Zuestand sich befunden haben, dennoch durch Gnade, Güte und Wohlthätigkeit ihrer christlichen Herrschaft und Obrigkeit erbawet, gewachsen und in Auf- nehmen kommen sein. Solches nun auch allhier zu effectuiren und ins Werk zue richten, haben wir aus fürstlicher Macht und Hoheit, eigener Bewegnuss, jetzt gedachter Stadt Weiss- wasser Inwohnere, sowohl den Rath, als gemeine Burgerschaft ingesammt und sonders von nun an und zue ewigen Zeiten gnädigst dahin privilegirt und befreiet, privilegiren und be- freien sie hiemit und in Kraft diess wissentlich und wohlbedächtiglich dergestalt und also: Erstlichen : Dass ein ehrsamer Rath daselbst seines Gefallens ehrliche, wohlverhaltene, aber zuegleich freie, keiner andern Obrigkeit mit Leibeigenschaft unterworfene Leute zue Burgern auf- und annehmen, und ihnen, unersucht unser, unserer Erben und nachkommenden Herzogen, das Burgerrecht ihren Belieben nach ertheilen und widerfahren lassen mögen; doch dass sie dieselben mit gewöhnlichen Pflichten, die zuevörderst auf uns als regirenden Herzogen, wie auch unsere Erben und Successores, und dann, wie sonst bräuchlich, auf den Rath und Commun zue Weisswasser gerichtet, sollen belegen, dass sie uns und ihnen alle Unterthänigkeit und schuldigen Gehorsamb erzeigen und erweisen wollen. Dargegen ein jeder, der diese Pflicht ablegen wird, aller Privilegien, Freiheiten und Gerechtigkeiten, so diese Stadt vom Alters gehabt und von uns confirmirt oder de novo verliehen werden mögte (wie wir dann insonderheit darauf bedacht, diese Stadt Weisswasser und etliche andere unsere Städte zue einer freien Landstadt zue machen), gleich anderer Burgerschaft daselbst zue geniessen und sich derer zue erfreuen haben soll. Weiter und uber das begnaden wir Burgermeister und Rath, wie auch ganze Gemeine unserer Stadt Weisswasser gleichfalls dahin, dass wann ein Burger daselbst sich von dannen wenden und seine Nahrung und Besserung an einem andern Ort suchen wollte, ihme solches nit allein frei und bevorstehen, sondern auch ein Rath Vollemacht und Gewalt haben soll, ihme von uns, unseren Erben und nachkommenden Herzogen zue Friedland und Sagan, und sonst männiglich, der an ihnen dependiret, ungehindert, einen Weglassbrief zue ertheilen, Kraft dessen ein jeder Burger mit Weib und Kind und allem seinem Vermögen, was er nach Weisswasser gebracht, allda erworben oder ererbet hat, seiner Gelegenheit nach von dannen abziehen, auch sich und seine Kinder, wohin er will, unter andere Herrschaften christlicher ehrlicher Weis verheiraten mag ; und solchergestalt mit Leib und Guet, bis auf die Nach- steuer, so von jedem Hundert vorhin gegeben worden, unverbunden sein und bleiben soll. Wer auch also von der Stadt Obrigkeit weggelassen wird, der kann zuevor oder hernach, wann er Gelegenheit darzue hat, sein Haus, Hof, Acker und Gründe, verkaufen, zue Gelde machen, und es anders wohin seines Gefallens wenden und transferiren, indeme ihme weder von uns, noch unseren Erben und Nachkommen, einige Verhindernuss beschehen soll, wir und
Strana 100
100 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské sie auch ferner weder zue ihme, seinen Weib und Kindern, noch allem, was er hat, den wenigsten An- und Zuespruch haben werden. Drittens wird jedem Burger der Stadt Weisswasser freistehen und zuegelassen sein, von seinem Hab und Guet, so er jetzund zue Weisswasser oder sonst in unserem Gebiet hat oder nach gewinnen möchte, es sei an Erb und Eigen, Wiederkauf, beweglich und unbe- wegliche Baarschaft, Pfandschaft, Kleiodien, ausstehende verbriefte und unverbriefte Schulden, Recht und Gerechtigkeiten, wie das Namen haben mag (allein die Lehengüter, so von uns zu Lehen rühren und uns heimbfallen könnten, und darüber wir keinen Machtsbrief zue te- stiren ertheilt, oder da es gleich geschehen, darauf gar nicht, oder nicht wie sichs gebührt, testiret worden wäre, ausgenommen) einestheils, oder gar bei gesundem Leibe oder aufm Todsbette, wann und wo er will, ein Testament, Codicill, Ubergab oder dergleichen Ge- schäfte zue machen, zue ordnen und aufzurichten, darbei seine Erben und Legatarii abermal von uns und den unserigen, auch sonst männiglich ungehindert, wann es nur sonst zue Recht bestehet, geschützt und gehandhabet werden sollen. Endlich und vors vierte vergünstigen wir auch oft vermelten unseren Unterthanen der Stadt Weisswasser, dass jedweder, der unmündige Kinder verliesse, denenselben zue Vor- mündern oder Gerhaben, wer ihn beliebt, benennen, setzen und ordnen möge, so gar dass ihm auch zuegelassen ist, sein Eheweib, der Kinder leibliche Mutter, oder zue wem er sonst das Vertrauen gestellet, dass der, oder die, seinen Kindern und dero Hab und Gut trewlich vorstehen würden, darzu zu gebrauchen. Im Fall aber ein Vater ohne Testament oder der- gleichen Geschäfte abstürbe, bleibt es bei dem ublichen Gebrauch und Rechten, dass ein Rath daselbst als Immediat-Obrigkeit sowohl uber Personen, als Güter, welche Erb und Eigen sind, seinen Unmündigen solche Leute zue Tutoren verordnen mag, welche die Pupillen zue aller Gottesfurcht, christlichem ehrbaren Leben und Wandel auferziehen, und die Güter also ad- ministriren, dass die Minderjährige, wann sie ihre Jahr erreicht, ehrbare aufrichtige Raitung von ihnen haben, und ihres väterlichen, mütterlichen oder sonst anererbten Gutes mit dessen Nutzung ohne Abgang fähig und mächtig werden können. Dann wann das nit geschehe, würde nit allein der damalige Rath, sondern auch alle in officio folgende Rathsverwandten den Un- mündigen darvor haften, Red und Antwort geben müssen. Dargegen wann der Rath das seinige thuet, und solche Leute zue Vormünden verordnet, denen die Vormundschaft zu ver- trawen, die Unmündigen nach erlangeten vogtbaren Jahren, und da sich ihr Vermögen dahin erstrecket, der gebührlichen Dankbarkeit sich gegen einen und den andern werden zue be- zeigen haben. Meinen und wollen demnach, dass mehrgedachter Rath und Burgerschaft unserer Stadt Weisswasser, sambt ihren Nachkommen, solcher Begnadung hinfüro ewiglich geniessen und sich derer erfrewen sollen. Dargegen und weil wir, wie alle Menschen, der Sterblichkeit auch unterworfen, so sollen sie, wenn uns Gott nach seinem Willen durch den zeitlichen Tod abfordern thäte, und sie dessen von dem Hauptmann daselbst verständiget würden, keinen andern, als unsern unwidersprechlichen Erben dieses Herzogthums Friedland vor ihren Fürsten und Herrn erkennen und annehmen, zue ihme, oder da er unmündig, zue dessen Vormünden und Administratoren des Herzogthums, und zue niemand anders, ihre Zueflucht haben, und keinem andern den Gehorsamb und Unterthänigkeit, bei Verluste Leib, Ehr und Guets, an-
100 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské sie auch ferner weder zue ihme, seinen Weib und Kindern, noch allem, was er hat, den wenigsten An- und Zuespruch haben werden. Drittens wird jedem Burger der Stadt Weisswasser freistehen und zuegelassen sein, von seinem Hab und Guet, so er jetzund zue Weisswasser oder sonst in unserem Gebiet hat oder nach gewinnen möchte, es sei an Erb und Eigen, Wiederkauf, beweglich und unbe- wegliche Baarschaft, Pfandschaft, Kleiodien, ausstehende verbriefte und unverbriefte Schulden, Recht und Gerechtigkeiten, wie das Namen haben mag (allein die Lehengüter, so von uns zu Lehen rühren und uns heimbfallen könnten, und darüber wir keinen Machtsbrief zue te- stiren ertheilt, oder da es gleich geschehen, darauf gar nicht, oder nicht wie sichs gebührt, testiret worden wäre, ausgenommen) einestheils, oder gar bei gesundem Leibe oder aufm Todsbette, wann und wo er will, ein Testament, Codicill, Ubergab oder dergleichen Ge- schäfte zue machen, zue ordnen und aufzurichten, darbei seine Erben und Legatarii abermal von uns und den unserigen, auch sonst männiglich ungehindert, wann es nur sonst zue Recht bestehet, geschützt und gehandhabet werden sollen. Endlich und vors vierte vergünstigen wir auch oft vermelten unseren Unterthanen der Stadt Weisswasser, dass jedweder, der unmündige Kinder verliesse, denenselben zue Vor- mündern oder Gerhaben, wer ihn beliebt, benennen, setzen und ordnen möge, so gar dass ihm auch zuegelassen ist, sein Eheweib, der Kinder leibliche Mutter, oder zue wem er sonst das Vertrauen gestellet, dass der, oder die, seinen Kindern und dero Hab und Gut trewlich vorstehen würden, darzu zu gebrauchen. Im Fall aber ein Vater ohne Testament oder der- gleichen Geschäfte abstürbe, bleibt es bei dem ublichen Gebrauch und Rechten, dass ein Rath daselbst als Immediat-Obrigkeit sowohl uber Personen, als Güter, welche Erb und Eigen sind, seinen Unmündigen solche Leute zue Tutoren verordnen mag, welche die Pupillen zue aller Gottesfurcht, christlichem ehrbaren Leben und Wandel auferziehen, und die Güter also ad- ministriren, dass die Minderjährige, wann sie ihre Jahr erreicht, ehrbare aufrichtige Raitung von ihnen haben, und ihres väterlichen, mütterlichen oder sonst anererbten Gutes mit dessen Nutzung ohne Abgang fähig und mächtig werden können. Dann wann das nit geschehe, würde nit allein der damalige Rath, sondern auch alle in officio folgende Rathsverwandten den Un- mündigen darvor haften, Red und Antwort geben müssen. Dargegen wann der Rath das seinige thuet, und solche Leute zue Vormünden verordnet, denen die Vormundschaft zu ver- trawen, die Unmündigen nach erlangeten vogtbaren Jahren, und da sich ihr Vermögen dahin erstrecket, der gebührlichen Dankbarkeit sich gegen einen und den andern werden zue be- zeigen haben. Meinen und wollen demnach, dass mehrgedachter Rath und Burgerschaft unserer Stadt Weisswasser, sambt ihren Nachkommen, solcher Begnadung hinfüro ewiglich geniessen und sich derer erfrewen sollen. Dargegen und weil wir, wie alle Menschen, der Sterblichkeit auch unterworfen, so sollen sie, wenn uns Gott nach seinem Willen durch den zeitlichen Tod abfordern thäte, und sie dessen von dem Hauptmann daselbst verständiget würden, keinen andern, als unsern unwidersprechlichen Erben dieses Herzogthums Friedland vor ihren Fürsten und Herrn erkennen und annehmen, zue ihme, oder da er unmündig, zue dessen Vormünden und Administratoren des Herzogthums, und zue niemand anders, ihre Zueflucht haben, und keinem andern den Gehorsamb und Unterthänigkeit, bei Verluste Leib, Ehr und Guets, an-
Strana 101
z let 1628—1647. 101 geloben und schwören. Es wird aber derselbe unser Erbe oder Successor, oder an dessen Statt der Vormünd und Administrator schuldig sein, zuevor und ehe ihme die Pflicht geleistet und der Gehorsamb und Unterthänigkeit angelobet, ihnen Burgermeister, Rathmannen und der ganzen Gemeinde der Stadt Weisswasser einen gnuegsamen Revers unter seinem In- siegel zue geben, darinnen er verspricht, sie bei dieser von uns gegebener Gnad, Privilegien und Freiheiten, und allen andern, was sie wohl hergebracht, sambt seinen Nachkommen voll- kommlich und ohne einige Schmälerung zue lassen, und dass er sie darbei schützen, hand- haben und vertheidigen wolle. Hierauf allen und jeden unseren Officierern und Unterthanen, was Würden, Standes, Ambts oder Wesens die sein, insonderheit unserem Ambt- oder Hauptmann daselbst zue Weisswasser, jetzigen und künftigen, ernstlich gebietend, dass sie vielermelte Burgermeister, Rath und Gemeinde allda zue Weisswasser bei obangefügten, von uns ihnen anjetzo neu er- theilten Privilegien und Freiheiten, neben vorgehabten wohl hergebrachten Gewohnheiten, Recht und Gerchtigkeiten, geruhiglich verbleiben lassen, sie darwider nit beschweren, beirren noch anfechten, auch niemand andern solches zue thun gestatten sollen, als lieb einem jedwedern ist, unser schwere Straf und Ungnade zue vermeiden. Zu Urkund wir diesen Brief eigenhändig unterschrieben, und mit abhangendem un- serem fürstlichen grossern Insiegel bekräftiget haben. Der gegeben in unser Stadt Gitschin, den achtzehenden Monatstag Mai, im Tausend sechs Hundert acht und zwanzigsten Jahr. Podpis Waldšteinův nečitelně nápodoben. Stephan IIgen von Ilgenaw, Cantzler, m. p. Ad mantatum Celsitudinis suae proprium George Graf von Ehrenfeldt Secretarius. Hrabě Arnošt Josef z Waldšteina, jsa žádán od Bělských za potvrzení privilegií, chtěl od nich míti vidimované opisy některých privilegií, zejmena tohoto Fridlandského. Bělští poslali ze sebe deputaci do Nym- burka pro ty opisy, neb tam měli uschované své originály. Při tom také dva staří měšťané Bělští dne 17. Febr. 1683 před úřadem Nymburským pod přísahou vydali souhlasné svědectví, že vidívali při tom privilegii visutou pečeť knížete Fridlandského ve škatuli cínové, když bylo přineseno do Bělé; dáno za ně do komory Jičínské 80 tolarů. Druhý svědek Petr Karpíšek 78-letý, jehož otec byl 1628 primasem Bělským, dodává podrobněji domněnku o ztrátě pečeti: „Byl jsem při tom, již tomu budou 42 leta, v první neděli postní, přišla švejdská partej, postavila se asi před 4 domy na podloubí, protože pršelo; potom běželi na rathouz, odtloukli sekerami zámky při sklepě, a vzali krokev, beranili na dveře, až je vyrazili; vynesli odtud kalich stříbrný, zaobalili ho do šátku a schovali; od té doby jsme více té pečeti při majestátu neviděli. Znal jsem také sekretáře, který v tom majestátu podepsán byl; jmenoval se Jiří Graff, byl měštan v Reichenberku, a znám také jeho ruku“. 167. Ferdinand markrabě Carreto-Millesimo na místě svého otce Františka potvrzuje Bělským pri- vilegium Fridlandské a propouští jim šenk kořalky a vína. 1647, 6. prosince. Opis z r. 1683 v knize od r. 1667. Ferdinand der Markgrafen von Sauona, Marggraf von Carretto, Graf zue Milesimo, der Röm. kais. Mt Cammerer und Reichshofrath &c. Demnach die ganze Burgerschaft und Gemeinde der Stadt Weisswasser bei mir durch ihre Abgeschickte: Johann Wolf Primas, Johann Ferdinand Stadtschreiber, und Christof Girka
z let 1628—1647. 101 geloben und schwören. Es wird aber derselbe unser Erbe oder Successor, oder an dessen Statt der Vormünd und Administrator schuldig sein, zuevor und ehe ihme die Pflicht geleistet und der Gehorsamb und Unterthänigkeit angelobet, ihnen Burgermeister, Rathmannen und der ganzen Gemeinde der Stadt Weisswasser einen gnuegsamen Revers unter seinem In- siegel zue geben, darinnen er verspricht, sie bei dieser von uns gegebener Gnad, Privilegien und Freiheiten, und allen andern, was sie wohl hergebracht, sambt seinen Nachkommen voll- kommlich und ohne einige Schmälerung zue lassen, und dass er sie darbei schützen, hand- haben und vertheidigen wolle. Hierauf allen und jeden unseren Officierern und Unterthanen, was Würden, Standes, Ambts oder Wesens die sein, insonderheit unserem Ambt- oder Hauptmann daselbst zue Weisswasser, jetzigen und künftigen, ernstlich gebietend, dass sie vielermelte Burgermeister, Rath und Gemeinde allda zue Weisswasser bei obangefügten, von uns ihnen anjetzo neu er- theilten Privilegien und Freiheiten, neben vorgehabten wohl hergebrachten Gewohnheiten, Recht und Gerchtigkeiten, geruhiglich verbleiben lassen, sie darwider nit beschweren, beirren noch anfechten, auch niemand andern solches zue thun gestatten sollen, als lieb einem jedwedern ist, unser schwere Straf und Ungnade zue vermeiden. Zu Urkund wir diesen Brief eigenhändig unterschrieben, und mit abhangendem un- serem fürstlichen grossern Insiegel bekräftiget haben. Der gegeben in unser Stadt Gitschin, den achtzehenden Monatstag Mai, im Tausend sechs Hundert acht und zwanzigsten Jahr. Podpis Waldšteinův nečitelně nápodoben. Stephan IIgen von Ilgenaw, Cantzler, m. p. Ad mantatum Celsitudinis suae proprium George Graf von Ehrenfeldt Secretarius. Hrabě Arnošt Josef z Waldšteina, jsa žádán od Bělských za potvrzení privilegií, chtěl od nich míti vidimované opisy některých privilegií, zejmena tohoto Fridlandského. Bělští poslali ze sebe deputaci do Nym- burka pro ty opisy, neb tam měli uschované své originály. Při tom také dva staří měšťané Bělští dne 17. Febr. 1683 před úřadem Nymburským pod přísahou vydali souhlasné svědectví, že vidívali při tom privilegii visutou pečeť knížete Fridlandského ve škatuli cínové, když bylo přineseno do Bělé; dáno za ně do komory Jičínské 80 tolarů. Druhý svědek Petr Karpíšek 78-letý, jehož otec byl 1628 primasem Bělským, dodává podrobněji domněnku o ztrátě pečeti: „Byl jsem při tom, již tomu budou 42 leta, v první neděli postní, přišla švejdská partej, postavila se asi před 4 domy na podloubí, protože pršelo; potom běželi na rathouz, odtloukli sekerami zámky při sklepě, a vzali krokev, beranili na dveře, až je vyrazili; vynesli odtud kalich stříbrný, zaobalili ho do šátku a schovali; od té doby jsme více té pečeti při majestátu neviděli. Znal jsem také sekretáře, který v tom majestátu podepsán byl; jmenoval se Jiří Graff, byl měštan v Reichenberku, a znám také jeho ruku“. 167. Ferdinand markrabě Carreto-Millesimo na místě svého otce Františka potvrzuje Bělským pri- vilegium Fridlandské a propouští jim šenk kořalky a vína. 1647, 6. prosince. Opis z r. 1683 v knize od r. 1667. Ferdinand der Markgrafen von Sauona, Marggraf von Carretto, Graf zue Milesimo, der Röm. kais. Mt Cammerer und Reichshofrath &c. Demnach die ganze Burgerschaft und Gemeinde der Stadt Weisswasser bei mir durch ihre Abgeschickte: Johann Wolf Primas, Johann Ferdinand Stadtschreiber, und Christof Girka
Strana 102
102 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Jungrichter, neben zwei des Raths Mitgliedern, allhier zue Prag wegen Confirmirung ihrer Privilegien, umb Willen seit meines hochgeehrten Herrn Vaters, des hoch- und wohlgebornen H. H. Frantze[ns] des Marggrafen von Sauona, Marggrafen von Carretto, Grafen zue Milesimo, Antretung zue selber Herrschaft solches (Ursachen seiner immerwährenden Abwesenheit) noch nicht beschehen, sowohl schrift- als mündlich gehorsambst anhalten lassen: Als will, in Namen und anstatt hochgedachtes meines H. Vaters, ich in Ansehung ihrer inständigen und demüthigen Bitt und andern eingeführten Motiven ihnen diejenige vom Herzogen von Friedland, letzten Antecessoren in dominio, verliehene Freiheiten und Privi- legia (welche aus der mir hergebrachten authentischen Documenten Inhalt mit mehreren zue ersehen), Kraft gegenwärtiger meiner schriftlichen Erklärung, allerdings bekräftiget haben. Uber dieses auf ferers ihr klägliches Anzeigen, wie nemblich bei jetzigen laufenden schweren Kriegszeiten sie der hiebevor schwangenten vielfältigen Gelegenheiten mit Handeln und Wandeln ihre Privatnahrung zue befierderen, also auch forderist dardurch aller Mittel beraubt sein, die onera publica bei ihrer Stadt zu ertragen: Diesemnach thue ich gleichfalls in Beherzigung ihres geringen Vermögens, wie nicht weniger aus mir bekannter genädiger Intention meines hochgeehrten H. Vater, ihnen getreuen Unterthanen in allen möglichen Fällen unter die Arm zue greifen, nachfolgende Mittel einraumen und in Gnaden bewilligen, nemblichen: dass in obangeregter Stadt der ganzen Burgerschaft und Gemeinde daselbst zue Nutzen, auf jenige Weis und Gestalt, wie sie es mit eingeholten Rath des ihnen vorgestellten Haubt- manns am thunlichsten befinden, Brannt- und Wein ausgeschänkt werden möge. Darbei doch zue beobachten, dass von jedem Eimer Wein die schuldige Gebühr in der Herrschaft Renten obgeführt und bezahlt werde; als dann auch den daraus fallenden Nutzen nicht anderst, als zue gemeiner Stadt nothwendigen Ausgaben anwenden, und der Obrigkeit auf jedes Begehren die gebührende Raitung darüber erstatten sollen. Ferers verstehet es sich, dass dem in der mehr ermelten Stadt stehenden Herrnhaus in eines und anderes Tranks Ausschank, wie auch allen andern ob sich tragenden Herrschaft-Regalien, in wenigsten nichts hierdurch benommen noch vergeben seie. Alldieweilen aber dieser Privilegien Bestätig- und Genaden-Verleihung vor wohlge- dachten meinen H. Vater, als rechten Herrn, eigentlich zuestehet: dahero wird dieses alles auf seine völlige Ratification und hoffentliches Guetheissen billich beruhen, welche neben ge- horsamber Erinnerung der Sachen Verlauf und Beschaffenheit, vermittelst gewöhnlicher Gele- genheit, von ihme ehistens gesucht, alsdann der Stadt Weisswasser zue ihrer gänzlichen Sicherheit, die zue seiner Zeit einlaufend erfolgende Resolution angedeutet werden solle. Jedoch haben unterdessen von dieser Zeit an die Burgerschaft und Gemeinde ohne weiteren Verzug mehr berührte Privilegien wirklichen zue geniessen, massen den Haubtmann dessen gebührende Intimation beschehen, damit seinerseits nicht allein etwas Widriges in Wege gelegt, sondern viel mehrers mit der obrigkeitlichen Handhabung ihnen Burgern beigestanden werde. Wie ich nun mich hergegen versehe, dass sie bei dieser abermaligen erzeigten Be- gnadungen sich also verhalten werden, wie es getreuen und gehorsamben Unterthanen ge- bühret; als habe [ich] dieses zue ihrer Nachricht in Gnaden erinnern wollen. Womit bei-
102 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Jungrichter, neben zwei des Raths Mitgliedern, allhier zue Prag wegen Confirmirung ihrer Privilegien, umb Willen seit meines hochgeehrten Herrn Vaters, des hoch- und wohlgebornen H. H. Frantze[ns] des Marggrafen von Sauona, Marggrafen von Carretto, Grafen zue Milesimo, Antretung zue selber Herrschaft solches (Ursachen seiner immerwährenden Abwesenheit) noch nicht beschehen, sowohl schrift- als mündlich gehorsambst anhalten lassen: Als will, in Namen und anstatt hochgedachtes meines H. Vaters, ich in Ansehung ihrer inständigen und demüthigen Bitt und andern eingeführten Motiven ihnen diejenige vom Herzogen von Friedland, letzten Antecessoren in dominio, verliehene Freiheiten und Privi- legia (welche aus der mir hergebrachten authentischen Documenten Inhalt mit mehreren zue ersehen), Kraft gegenwärtiger meiner schriftlichen Erklärung, allerdings bekräftiget haben. Uber dieses auf ferers ihr klägliches Anzeigen, wie nemblich bei jetzigen laufenden schweren Kriegszeiten sie der hiebevor schwangenten vielfältigen Gelegenheiten mit Handeln und Wandeln ihre Privatnahrung zue befierderen, also auch forderist dardurch aller Mittel beraubt sein, die onera publica bei ihrer Stadt zu ertragen: Diesemnach thue ich gleichfalls in Beherzigung ihres geringen Vermögens, wie nicht weniger aus mir bekannter genädiger Intention meines hochgeehrten H. Vater, ihnen getreuen Unterthanen in allen möglichen Fällen unter die Arm zue greifen, nachfolgende Mittel einraumen und in Gnaden bewilligen, nemblichen: dass in obangeregter Stadt der ganzen Burgerschaft und Gemeinde daselbst zue Nutzen, auf jenige Weis und Gestalt, wie sie es mit eingeholten Rath des ihnen vorgestellten Haubt- manns am thunlichsten befinden, Brannt- und Wein ausgeschänkt werden möge. Darbei doch zue beobachten, dass von jedem Eimer Wein die schuldige Gebühr in der Herrschaft Renten obgeführt und bezahlt werde; als dann auch den daraus fallenden Nutzen nicht anderst, als zue gemeiner Stadt nothwendigen Ausgaben anwenden, und der Obrigkeit auf jedes Begehren die gebührende Raitung darüber erstatten sollen. Ferers verstehet es sich, dass dem in der mehr ermelten Stadt stehenden Herrnhaus in eines und anderes Tranks Ausschank, wie auch allen andern ob sich tragenden Herrschaft-Regalien, in wenigsten nichts hierdurch benommen noch vergeben seie. Alldieweilen aber dieser Privilegien Bestätig- und Genaden-Verleihung vor wohlge- dachten meinen H. Vater, als rechten Herrn, eigentlich zuestehet: dahero wird dieses alles auf seine völlige Ratification und hoffentliches Guetheissen billich beruhen, welche neben ge- horsamber Erinnerung der Sachen Verlauf und Beschaffenheit, vermittelst gewöhnlicher Gele- genheit, von ihme ehistens gesucht, alsdann der Stadt Weisswasser zue ihrer gänzlichen Sicherheit, die zue seiner Zeit einlaufend erfolgende Resolution angedeutet werden solle. Jedoch haben unterdessen von dieser Zeit an die Burgerschaft und Gemeinde ohne weiteren Verzug mehr berührte Privilegien wirklichen zue geniessen, massen den Haubtmann dessen gebührende Intimation beschehen, damit seinerseits nicht allein etwas Widriges in Wege gelegt, sondern viel mehrers mit der obrigkeitlichen Handhabung ihnen Burgern beigestanden werde. Wie ich nun mich hergegen versehe, dass sie bei dieser abermaligen erzeigten Be- gnadungen sich also verhalten werden, wie es getreuen und gehorsamben Unterthanen ge- bühret; als habe [ich] dieses zue ihrer Nachricht in Gnaden erinnern wollen. Womit bei-
Strana 103
z let 1647—1677. 103 gethan verbleibe. Datum Prag den sechsten Decembris Anno ein Tausend sechs Hundert sieben und vierzig. Ferdinand Markgraf von Carretto m. p. [L. S.] Otto Hainrich der Marggrafen von Sauona, Marggraf von Caretto und zue Grana, Graf zue Milesimo, Herr auf Weisswasser, Schönkirchen und Sieghards, Commendator des ritterlichen Ordens zu Callatraua: že od nastoupení jeho nebožtíka otce nebyla Bělským potvrzena privilegia, k jich prosbě potvrzuje „ihnen ihre Privilegia“ (tak obecně, beze zmínky o Fridlandském), též o kořalce a víně, skoro veskrz týmiž slovy, jak zní hořejší potvrzení. Datum auf meinem Schloss Weisswasser, den ein und dreissigsten Januarij, Anno ein Tausend sechs Hundert sechzig [31. Jan. 1660] [L. S.] Otto Hainrich Marggraf von Carretto m. p. 168. Obec Bělská při uvítání Arnošta Josefa hr. z Waldšteina jakožto nové vrchnosti podala jemu své žádosti vzešlé z nedodržování starých privilegií toho města. 1678, 6. ledna. Kniha z r. 1667, list 78—80. Paměť slavného příjezdu prvního Jeho hrab. Milosti p. p. Arnošta Josefa, S. Římské říše hraběte z Waldšteina, pána nás milostivého, do residencí své zámku zdejšího, jenž se stalo u vigilii ss. Třech Králův, to jest 5. Jan. A. 1678. Proti takovému příjezdu vyšel magistrát s některými také z obce až pod zámek ne- daleko od lázně. Tu hned vítán byvše, poděkování takové učinil, totiž: „Z takového pobožného vinše děkuji. Buďte tím jisti, že když se tak chovati budete, jak sluší, že budu vaším milo- stivým pánem.“ A tu hned jeti poručil. Na zejtří, to jest na slavnost ss. Třech Králův, po službách božích, jsouce magistrát, starší obecní a právo rychtářský do pokoje hraběcího povoláni, tu p. hejtman Petr Putz na místě předešlý vrchnosti naší, JExcellencí Otto Henrycha markraběte de Carreto (titul) město, tak jakž jeho sám v držení byl, postoupil; a následovně novému pánu poddanost, věrnost a poslušnost od magistratu, starších obecních a práva rychtářského na místě celé obce městské rukou dáním se slibovala. Po vykonání toho také memorial následující i s artikulemi milo- stivému pánu podán. Kterýž zněl, jakž na druhý straně stojí: Vysoce urozený a milostivý pane, pane! Vaší hraběcí milosti od svrchovaného pána Boha panování šťastného za prodloužilá leta s prospěchem duši i tělu hojným poddaně vinšovati ne- přestáváme. Při tom vzbuzeni jsouce VMsti skrze tento ponížený spis poslušně přednésti, kterak staro- žitné město naše, byvši od slavných pamětí králův Českých v počtu sedmi ve všech svobodách a oby- čejích k královskému městu Nymburku (jakž toho všeho majestáty týchž králův slavných, ano i udělené informací z již oznámeného města Nymburka v sobě šíře zavírají) milostivě přivtěleno, kdež předkové naši za mnohá leta podle takových sobě propůjčených milostí, tak jako město Nymburk, ve všem se říditi nepomíjeli. Že pak po tom pro roztržitosti a vojny v zemi veliké, obec naše chudobou přemožena jsouc, dále v tom jak slušelo pokračovati a za konfirmací týchž svobod žádati nemohli, alebrž to vše k změnění a z moci k vykročení tudy přivedeno, a aniž posavad k svému vzniku přijiti může. Dále také a následovně jsouc též město naše od slavných pamětí rodu Berkovského, osví- ceného knížete Fridlandského, a posledně od Jich Excí markrabův de Carreto (titul), pánův našich
z let 1647—1677. 103 gethan verbleibe. Datum Prag den sechsten Decembris Anno ein Tausend sechs Hundert sieben und vierzig. Ferdinand Markgraf von Carretto m. p. [L. S.] Otto Hainrich der Marggrafen von Sauona, Marggraf von Caretto und zue Grana, Graf zue Milesimo, Herr auf Weisswasser, Schönkirchen und Sieghards, Commendator des ritterlichen Ordens zu Callatraua: že od nastoupení jeho nebožtíka otce nebyla Bělským potvrzena privilegia, k jich prosbě potvrzuje „ihnen ihre Privilegia“ (tak obecně, beze zmínky o Fridlandském), též o kořalce a víně, skoro veskrz týmiž slovy, jak zní hořejší potvrzení. Datum auf meinem Schloss Weisswasser, den ein und dreissigsten Januarij, Anno ein Tausend sechs Hundert sechzig [31. Jan. 1660] [L. S.] Otto Hainrich Marggraf von Carretto m. p. 168. Obec Bělská při uvítání Arnošta Josefa hr. z Waldšteina jakožto nové vrchnosti podala jemu své žádosti vzešlé z nedodržování starých privilegií toho města. 1678, 6. ledna. Kniha z r. 1667, list 78—80. Paměť slavného příjezdu prvního Jeho hrab. Milosti p. p. Arnošta Josefa, S. Římské říše hraběte z Waldšteina, pána nás milostivého, do residencí své zámku zdejšího, jenž se stalo u vigilii ss. Třech Králův, to jest 5. Jan. A. 1678. Proti takovému příjezdu vyšel magistrát s některými také z obce až pod zámek ne- daleko od lázně. Tu hned vítán byvše, poděkování takové učinil, totiž: „Z takového pobožného vinše děkuji. Buďte tím jisti, že když se tak chovati budete, jak sluší, že budu vaším milo- stivým pánem.“ A tu hned jeti poručil. Na zejtří, to jest na slavnost ss. Třech Králův, po službách božích, jsouce magistrát, starší obecní a právo rychtářský do pokoje hraběcího povoláni, tu p. hejtman Petr Putz na místě předešlý vrchnosti naší, JExcellencí Otto Henrycha markraběte de Carreto (titul) město, tak jakž jeho sám v držení byl, postoupil; a následovně novému pánu poddanost, věrnost a poslušnost od magistratu, starších obecních a práva rychtářského na místě celé obce městské rukou dáním se slibovala. Po vykonání toho také memorial následující i s artikulemi milo- stivému pánu podán. Kterýž zněl, jakž na druhý straně stojí: Vysoce urozený a milostivý pane, pane! Vaší hraběcí milosti od svrchovaného pána Boha panování šťastného za prodloužilá leta s prospěchem duši i tělu hojným poddaně vinšovati ne- přestáváme. Při tom vzbuzeni jsouce VMsti skrze tento ponížený spis poslušně přednésti, kterak staro- žitné město naše, byvši od slavných pamětí králův Českých v počtu sedmi ve všech svobodách a oby- čejích k královskému městu Nymburku (jakž toho všeho majestáty týchž králův slavných, ano i udělené informací z již oznámeného města Nymburka v sobě šíře zavírají) milostivě přivtěleno, kdež předkové naši za mnohá leta podle takových sobě propůjčených milostí, tak jako město Nymburk, ve všem se říditi nepomíjeli. Že pak po tom pro roztržitosti a vojny v zemi veliké, obec naše chudobou přemožena jsouc, dále v tom jak slušelo pokračovati a za konfirmací týchž svobod žádati nemohli, alebrž to vše k změnění a z moci k vykročení tudy přivedeno, a aniž posavad k svému vzniku přijiti může. Dále také a následovně jsouc též město naše od slavných pamětí rodu Berkovského, osví- ceného knížete Fridlandského, a posledně od Jich Excí markrabův de Carreto (titul), pánův našich
Strana 104
104 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské dědičných, jistými a ohrazenými svobodami (tak jakž také týž privilegia všeho toho doličují, které na milostivé poručení VMsti poukázati nepomineme) poděleno, z nichž některé až posavad užívajíc, jiných pak, jako várek piva a šenku solnýho na panství zdejší skrz osvíceného knížete Fridlandského zbaveni zůstáváme; kdež tudy obec naše v svých obchodech velice zlehčena a v chudobu velikou přivedena jsouc, pro špatné důchody jak zdi městské, tak rathouz a jiné potřeby se vyzdvihovati nemohou, nýbrž téměř vše z gruntu k vyvrácení pomalu se schyluje. V těch tedy příčinách k VHMsti jakožto k pánu svému milostivému po Bohu své outočiště berouc, poddaně prosíme, že VMst k našim pokorným prosbám se nakloniti, obec naši chudou při jich starobylých svobodách na budoucí časy zachovati, neméně i je potvrditi milostivě ráčíte; vedle toho také na věčnou a slavnou památku, ano i pro vzdělání obecního dobrého za podělení v přilo- ženém registrum obsažených milostí pro odplatu boží žádáme; nebo co tu koliv pro nás potřebné učiněno bude, Bůh všemohoucí jak zde časně, tak i potom věčně za to hojným odplatitelem zajisté býti ráčí. V čemž dle milostivé resolucí zůstáváme za VMst na modlitbách poddaně trvající magistrát a obec města Bělé. Artikule k dosáhnutí některých obzvláštních milostí, jenž Jeho hrab. Milosti po- dány byly: 1. tento nebyl položen: Potvrzení starobylých a městu našemu udělených svobod. 2. Osvobození robot, totiž žní a honby, čímž obec městská až posavad zavázána zůstávala. 3. Vybírání kontribucí, aby město samo od sebe na obyvatele města rozvrhovati, a tu, kde náleží, odvozovati mohlo. 4. Aby město židmi osazováno nebylo, a aniž od nich obchodům městským se překáželo. 5. Nějakou pomoc na oprávku zdí městských. Leta 1678 10. Jan. majestáty slavných králův, jakož i jiné privilegia od našich dě- dičných vrchností pánu byly podány; nazejtří zase je navrátiti poručil. 11. dito, memorial v příčině soli šenkování při městě JMsti pánu byl předložen, který zněl takto: Vysoce urozený a milostivý pane, pane! Z nevyhnutedlné příčiny VHrMsti skrze tento ponížený spis poddaně přednésti opět se opo- važujem, kterak jsouc nám při navracování našich privilegií od VMsti pana buchhaltera [titul] oznámeno: že VMst po přehlídnutí týchž privilegií nad tím se milostivě pozastavovati ráčíte, nemohouc žádné zmínky potvrzení o svobodném a až posavad užívajícím šenku solným při městě našem (mimo milostivého [přeškrtáno: a již kassirovaného] obdarování slavné paměti Bohuchvala Berky) vynajíti, nicméně však že potvrzení takové svobody, což by nyní v tom prospěšné bylo, poukázati se nemůže. Však vždy pro ty časy s vědomím Jich Excí pp. markrabův de Carretto [titul] z ohledu milostivého na chudou obec a na snažnou žádost naši nám ta milost propůjčována byla, tak že obyvatelům našim, kde se komu líbilo, dajíc obci užitek vyměřený, totiž z jedné bečky 15 kr., sůl císařskou bráti se dopouštělo. V čemž jsouce tak poděleni, za potvrzení toho žádati (a obzvláštně z příčiny nečasté přítomnosti Jich Excí již dotknutých markrabův) jsme opomíjeli, alebrž až posavad dle takového spůsobu pokračujíc, nadoznámené svobody jsme užívali. V té tehdy příčině VHrMsti tuto se pou- cházejíc, pro odplatu boží poddaně prosíme, že VMst ohlednouc se na chudou obec naši, jí toho užitku na další časy propůjčiti, a té milosti svobodnýho šenku solnýho na předešlý spůsob popříti,
104 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské dědičných, jistými a ohrazenými svobodami (tak jakž také týž privilegia všeho toho doličují, které na milostivé poručení VMsti poukázati nepomineme) poděleno, z nichž některé až posavad užívajíc, jiných pak, jako várek piva a šenku solnýho na panství zdejší skrz osvíceného knížete Fridlandského zbaveni zůstáváme; kdež tudy obec naše v svých obchodech velice zlehčena a v chudobu velikou přivedena jsouc, pro špatné důchody jak zdi městské, tak rathouz a jiné potřeby se vyzdvihovati nemohou, nýbrž téměř vše z gruntu k vyvrácení pomalu se schyluje. V těch tedy příčinách k VHMsti jakožto k pánu svému milostivému po Bohu své outočiště berouc, poddaně prosíme, že VMst k našim pokorným prosbám se nakloniti, obec naši chudou při jich starobylých svobodách na budoucí časy zachovati, neméně i je potvrditi milostivě ráčíte; vedle toho také na věčnou a slavnou památku, ano i pro vzdělání obecního dobrého za podělení v přilo- ženém registrum obsažených milostí pro odplatu boží žádáme; nebo co tu koliv pro nás potřebné učiněno bude, Bůh všemohoucí jak zde časně, tak i potom věčně za to hojným odplatitelem zajisté býti ráčí. V čemž dle milostivé resolucí zůstáváme za VMst na modlitbách poddaně trvající magistrát a obec města Bělé. Artikule k dosáhnutí některých obzvláštních milostí, jenž Jeho hrab. Milosti po- dány byly: 1. tento nebyl položen: Potvrzení starobylých a městu našemu udělených svobod. 2. Osvobození robot, totiž žní a honby, čímž obec městská až posavad zavázána zůstávala. 3. Vybírání kontribucí, aby město samo od sebe na obyvatele města rozvrhovati, a tu, kde náleží, odvozovati mohlo. 4. Aby město židmi osazováno nebylo, a aniž od nich obchodům městským se překáželo. 5. Nějakou pomoc na oprávku zdí městských. Leta 1678 10. Jan. majestáty slavných králův, jakož i jiné privilegia od našich dě- dičných vrchností pánu byly podány; nazejtří zase je navrátiti poručil. 11. dito, memorial v příčině soli šenkování při městě JMsti pánu byl předložen, který zněl takto: Vysoce urozený a milostivý pane, pane! Z nevyhnutedlné příčiny VHrMsti skrze tento ponížený spis poddaně přednésti opět se opo- važujem, kterak jsouc nám při navracování našich privilegií od VMsti pana buchhaltera [titul] oznámeno: že VMst po přehlídnutí týchž privilegií nad tím se milostivě pozastavovati ráčíte, nemohouc žádné zmínky potvrzení o svobodném a až posavad užívajícím šenku solným při městě našem (mimo milostivého [přeškrtáno: a již kassirovaného] obdarování slavné paměti Bohuchvala Berky) vynajíti, nicméně však že potvrzení takové svobody, což by nyní v tom prospěšné bylo, poukázati se nemůže. Však vždy pro ty časy s vědomím Jich Excí pp. markrabův de Carretto [titul] z ohledu milostivého na chudou obec a na snažnou žádost naši nám ta milost propůjčována byla, tak že obyvatelům našim, kde se komu líbilo, dajíc obci užitek vyměřený, totiž z jedné bečky 15 kr., sůl císařskou bráti se dopouštělo. V čemž jsouce tak poděleni, za potvrzení toho žádati (a obzvláštně z příčiny nečasté přítomnosti Jich Excí již dotknutých markrabův) jsme opomíjeli, alebrž až posavad dle takového spůsobu pokračujíc, nadoznámené svobody jsme užívali. V té tehdy příčině VHrMsti tuto se pou- cházejíc, pro odplatu boží poddaně prosíme, že VMst ohlednouc se na chudou obec naši, jí toho užitku na další časy propůjčiti, a té milosti svobodnýho šenku solnýho na předešlý spůsob popříti,
Strana 105
z let 1678—1679. 105 neméně i prv žádanými milostmi nás milostivě poděliti ráčíte; začež odplata od Boha s korunou věčné radosti VMsti následovati bude. V čemž se po Bohu VMsti v milostivou resolucí poroučejíc zůstáváme &c. Při takovém spisu odvozování pro resolucí nazejtří přijiti velel. Přijdouc, nic se nedosáhlo. Potom při vinšování šťastné cesty k odjezdu jeho, magistrátu poděkování učiníc, že dekretací z Prahy odešle, pravil; což se taková přípověď stala dne 12. Jan. A. 1678. 169. Arnošt hrabě z Waldšteina hodlá Bělským potvrditi privilegium Fridlandské. 1679, 18. listopadu. Opis v knize z r. 1667, fol. 94. Bělští prosili hraběte, aby v městě grunty dosud pusté nákladem svým dal vyzdvihnouti „proti jistým terminům ročním kladení“; též aby k ubytování vojska vystavěl se dům nákladem obce i panství, a aby jim potvrdil privilegia. Na to dostali resoluci: Supplikantům za resolucí k ponížené žádosti jejich to učiním, a na místě pustém v rynku dům pod jeden krov široký, se 3 světnicemi, a s marštalemi pro 10 neb 12 koní k ložirování soldátův, nákladem důchodu mého až pod kryt vystavěti při hejtmanu mém na- řídím, na ten spůsob, aby na náklad obce nádenníky, k jakékoliv práci se potřebovati budou, dávali, do vnitřka, když pod střechu přivedený bude, věci sobě spůsobili, a potom náklad z důchodu mého učiněný po sečtení na roční terminy zase platiti povinni byli. Privilegia od předkův mých jim dané nechť sobě dají na pargamen čistotný přepsati; na poníženou žádost jejich a památku mou, aby věděli, že jejich milostivým pánem jsem, nepominu takové konfirmirovati, však povinni budou při vejpisu original pro skorrigování mně složiti. Co se renovirování ouřadu dotýče, má také, když k tomu čas příhodný bude, poní- žená žádost jejich naplněna býti. Decretum na zámku mém Bělském dne 18. Novemb. 1679 Arnošt hrabě z Waldtšteyna m. p. Následuje na listě 95 nedatovaná prosba Bělských ke hraběti: že dle sdělení hejtmanova chce jim hrabě potvrditi toliko privilegium Fridlandské, předkládají jeho opis, ale též pozdějších dvou konfirmací, i také privilegií o průhon a pasení dobytka v lesích panských, o tok vody, majestatu krále Ferdinanda I. v příčině jarmarku třetího, i privilegia Bohuchvala Berky, prosíce hraběte o obnovení toho, zejmena aby jim ráčil uděliti „svobodný a bez odvádění platu jakého šenk solný a vinný, neméně i trhy týhodní prve bývalé s milo- stivou pomocí svou vyzdvihnouti, a pro lepší počátek a vzdělání jich nějakou summu peněz proti obligací jisté do obce naší na jistý čas zapůjčiti“. 170. Obnova rady i služebníkův města Bělé, též instrukce od vrchnosti městu udělená. 1680, 6. května. Kniha z r. 1667, 125—8. Leta 1680 dne 6. Mai obnovena rada jmenem a na místě milostivé vrchnosti, skrze dů- stojně velebného pana faráře, též urozeného pána Daniele Krauzu Turnovského, hejtmana panství Bělského, u přítomnosti pana purkrabího a písaře důchodního ibidem, jakž následuje:
z let 1678—1679. 105 neméně i prv žádanými milostmi nás milostivě poděliti ráčíte; začež odplata od Boha s korunou věčné radosti VMsti následovati bude. V čemž se po Bohu VMsti v milostivou resolucí poroučejíc zůstáváme &c. Při takovém spisu odvozování pro resolucí nazejtří přijiti velel. Přijdouc, nic se nedosáhlo. Potom při vinšování šťastné cesty k odjezdu jeho, magistrátu poděkování učiníc, že dekretací z Prahy odešle, pravil; což se taková přípověď stala dne 12. Jan. A. 1678. 169. Arnošt hrabě z Waldšteina hodlá Bělským potvrditi privilegium Fridlandské. 1679, 18. listopadu. Opis v knize z r. 1667, fol. 94. Bělští prosili hraběte, aby v městě grunty dosud pusté nákladem svým dal vyzdvihnouti „proti jistým terminům ročním kladení“; též aby k ubytování vojska vystavěl se dům nákladem obce i panství, a aby jim potvrdil privilegia. Na to dostali resoluci: Supplikantům za resolucí k ponížené žádosti jejich to učiním, a na místě pustém v rynku dům pod jeden krov široký, se 3 světnicemi, a s marštalemi pro 10 neb 12 koní k ložirování soldátův, nákladem důchodu mého až pod kryt vystavěti při hejtmanu mém na- řídím, na ten spůsob, aby na náklad obce nádenníky, k jakékoliv práci se potřebovati budou, dávali, do vnitřka, když pod střechu přivedený bude, věci sobě spůsobili, a potom náklad z důchodu mého učiněný po sečtení na roční terminy zase platiti povinni byli. Privilegia od předkův mých jim dané nechť sobě dají na pargamen čistotný přepsati; na poníženou žádost jejich a památku mou, aby věděli, že jejich milostivým pánem jsem, nepominu takové konfirmirovati, však povinni budou při vejpisu original pro skorrigování mně složiti. Co se renovirování ouřadu dotýče, má také, když k tomu čas příhodný bude, poní- žená žádost jejich naplněna býti. Decretum na zámku mém Bělském dne 18. Novemb. 1679 Arnošt hrabě z Waldtšteyna m. p. Následuje na listě 95 nedatovaná prosba Bělských ke hraběti: že dle sdělení hejtmanova chce jim hrabě potvrditi toliko privilegium Fridlandské, předkládají jeho opis, ale též pozdějších dvou konfirmací, i také privilegií o průhon a pasení dobytka v lesích panských, o tok vody, majestatu krále Ferdinanda I. v příčině jarmarku třetího, i privilegia Bohuchvala Berky, prosíce hraběte o obnovení toho, zejmena aby jim ráčil uděliti „svobodný a bez odvádění platu jakého šenk solný a vinný, neméně i trhy týhodní prve bývalé s milo- stivou pomocí svou vyzdvihnouti, a pro lepší počátek a vzdělání jich nějakou summu peněz proti obligací jisté do obce naší na jistý čas zapůjčiti“. 170. Obnova rady i služebníkův města Bělé, též instrukce od vrchnosti městu udělená. 1680, 6. května. Kniha z r. 1667, 125—8. Leta 1680 dne 6. Mai obnovena rada jmenem a na místě milostivé vrchnosti, skrze dů- stojně velebného pana faráře, též urozeného pána Daniele Krauzu Turnovského, hejtmana panství Bělského, u přítomnosti pana purkrabího a písaře důchodního ibidem, jakž následuje:
Strana 106
106 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Primas Jan Slon, Jiří Preysz, Jan Jirák, Adam Březovský, Bohuchval Richter, Jan Pše- nička, Vilím Růže, Vít Zuman, Jiří Souček, Duchoslav Pelikán, Jindřich Šnybs, Zikmund Zelner. Starší obecní: Jan Seydler, Krištof Finkaus. Právo rychtářské: Jiří Šimek, Jiří Korbel. Zádušní: Duchoslav Pelikán, a Jiří Souček. Vejpis instrukcí aneb některá punkta, podle kterých ouřad a celá obec města mého Bělý říditi se povinna bude. [Artikulův jest 15; první týkají se náboženství a mravů, zde jen výtah:] 1. . .. se důvěřuji, že v srdcích svých žádné škváry nějakého kacířstva zastaralé míti nebudou &c. 2. Víra a bázeň páně všeho dobrého začátek. 3. Svornost a láska. 4. V neděli a ve svátek do kostela, ne na pálené, sic šatlava a pokuta k záduší; skrze rychtáře to visitirovati dáti ouřad povinen bude. 5. Kdo umí muziku, pomáhej v neděli na kůru, pod vězením. Proti zlořečení etc: „takové rodiče aneb jaké koliv jiné v rozumu dospělé zlolající a nectnostné lidi z žraním kolomazi, a děti v tom postížené sspiczpruty trestati, a tak tu zlou navyklost přetrhovati poroučím“. 6. Přidržovati k posýlání děti do školy, „záležejíce na tom také nemálo, aby v městě mládež liternímu umění a muzice cvičena, a proti sedlským dětem v pobožnosti a cnosti rozeznána byla“. 7. „Officiales školní jak katechismus i jinému umění mládež učí, nepochybuji, nežli že pan farář začasté školu visitiruje a na to pozor dává“. 8. Váhy, a v cenách nepřetahovati. 9. Komíny omazané a vymetené, každých 6 neděl prohlížeti; 10. Myslivost po revířích a polích zapovězena, psi buďte uvázáni. 11. „Do lesův a mýt dobytky nic dále, než jak od waldberajtra mého jim vyměřeno jest, nehoniti, a škody na mýtech nedělati, ani zvěř nerozháněti; podobně čeledi své na obilí a lukách k mému dvoru náležejících s vyžínáním a vykrádáním trav žádné škody nečiniti, pod pokutou zapovídám.“ 12. „Jakož také tato obec díl lesův ku potřebě své domácí má, však s nimi hrubě nerozšafně zachází, a za skrovné peníze lidem cizopanským prodává, že takové lesy v paseky uvésti a pro potomky své nic zanechati nemíní; skrze kterýžto prodaj mně od těch cizo- panských kupcův zvěř v revířích se rozhání, a hradba při hranicích svévolně boří. Pročež takový prodaj dříví obci zapovídám, a poroučím, aby lesy k své obecní potřebě i pro potomky své zanechali, a paseky z nich nečinili.“ 13. Zbírky a kontribuce, které se sněmy a patenty nařizují, někteří purkmistrové velmi váhavě od sousedův svých upomínají, a resty zdělávati dopouštějí. Jestli více který purkmistr tak váhavý se vynajde, co koliv kontribuce za držení ouřadu jeho restirovati bude, to na něm pohledáváno býti má. 14. Sousedy nedbalé, kteří své stavení spouštějí, k lepšímu hospodaření a stavení spravování ouřad dle povinnosti své napomínati, i vězením k tomu přidržovati mají.
106 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Primas Jan Slon, Jiří Preysz, Jan Jirák, Adam Březovský, Bohuchval Richter, Jan Pše- nička, Vilím Růže, Vít Zuman, Jiří Souček, Duchoslav Pelikán, Jindřich Šnybs, Zikmund Zelner. Starší obecní: Jan Seydler, Krištof Finkaus. Právo rychtářské: Jiří Šimek, Jiří Korbel. Zádušní: Duchoslav Pelikán, a Jiří Souček. Vejpis instrukcí aneb některá punkta, podle kterých ouřad a celá obec města mého Bělý říditi se povinna bude. [Artikulův jest 15; první týkají se náboženství a mravů, zde jen výtah:] 1. . .. se důvěřuji, že v srdcích svých žádné škváry nějakého kacířstva zastaralé míti nebudou &c. 2. Víra a bázeň páně všeho dobrého začátek. 3. Svornost a láska. 4. V neděli a ve svátek do kostela, ne na pálené, sic šatlava a pokuta k záduší; skrze rychtáře to visitirovati dáti ouřad povinen bude. 5. Kdo umí muziku, pomáhej v neděli na kůru, pod vězením. Proti zlořečení etc: „takové rodiče aneb jaké koliv jiné v rozumu dospělé zlolající a nectnostné lidi z žraním kolomazi, a děti v tom postížené sspiczpruty trestati, a tak tu zlou navyklost přetrhovati poroučím“. 6. Přidržovati k posýlání děti do školy, „záležejíce na tom také nemálo, aby v městě mládež liternímu umění a muzice cvičena, a proti sedlským dětem v pobožnosti a cnosti rozeznána byla“. 7. „Officiales školní jak katechismus i jinému umění mládež učí, nepochybuji, nežli že pan farář začasté školu visitiruje a na to pozor dává“. 8. Váhy, a v cenách nepřetahovati. 9. Komíny omazané a vymetené, každých 6 neděl prohlížeti; 10. Myslivost po revířích a polích zapovězena, psi buďte uvázáni. 11. „Do lesův a mýt dobytky nic dále, než jak od waldberajtra mého jim vyměřeno jest, nehoniti, a škody na mýtech nedělati, ani zvěř nerozháněti; podobně čeledi své na obilí a lukách k mému dvoru náležejících s vyžínáním a vykrádáním trav žádné škody nečiniti, pod pokutou zapovídám.“ 12. „Jakož také tato obec díl lesův ku potřebě své domácí má, však s nimi hrubě nerozšafně zachází, a za skrovné peníze lidem cizopanským prodává, že takové lesy v paseky uvésti a pro potomky své nic zanechati nemíní; skrze kterýžto prodaj mně od těch cizo- panských kupcův zvěř v revířích se rozhání, a hradba při hranicích svévolně boří. Pročež takový prodaj dříví obci zapovídám, a poroučím, aby lesy k své obecní potřebě i pro potomky své zanechali, a paseky z nich nečinili.“ 13. Zbírky a kontribuce, které se sněmy a patenty nařizují, někteří purkmistrové velmi váhavě od sousedův svých upomínají, a resty zdělávati dopouštějí. Jestli více který purkmistr tak váhavý se vynajde, co koliv kontribuce za držení ouřadu jeho restirovati bude, to na něm pohledáváno býti má. 14. Sousedy nedbalé, kteří své stavení spouštějí, k lepšímu hospodaření a stavení spravování ouřad dle povinnosti své napomínati, i vězením k tomu přidržovati mají.
Strana 107
z roku 1680. 107 15. (Všeobecné.) A jestliby který soused osobám do ouřadu dosazeným se protivil, a je v náležité vážnosti neměl, mohou o tom hejtmanu mému zprávu dáti; on má ode mne poručeno, jak takové protivníky k strestání a pokutování přivésti. Actum na zámku mém Bělským leta a dne ut supra. Leta 1680 dne 20. Mai stalo se obnovení služebníkův chrámu páně, i také jinších povin- ností městských. Kostelníci: 1. Tobiáš Lazebník, 2. Jan Kherles, 3. Jan Hertl, 4. Václav Grolmus. Zvonníci: 1. Jakub Šimek, 2. Samoel Šimek, 3. Jan Kazifras, 4. Václav Karpíšek, 5. Jiří Plodr, 6. [Jan Šicze] Krištof Karpíšek. Ouředníci nad komíny: 1. Jan Janda, 2. Jan Polívka. Vosepníci: 1. Andres Knobloch, 2. Jiří Král mladší. Fišmeistr: Mikoláš Beyer. Ponocný: Zachariáš Šimek. Desátníci: 1. Jindřich Brož, 2. Jan Hlauczal, 3. Ferdinand Schnietter, 4. Zachariáš Tuta, 5. Jiří Marcialis, 6. Jan Tuta, 7. Jan Vrabec, 8. Jan Ullman, 9. Jan Wilhelm. Branní: 1. Jan Ponocný, 2. Mikoláš Beyer, 3. Anna Šnybsová, 4. Jan Král, 5. Jan Volák fortnář. Písař radní: Jiří František Kocián. Servus: Jiří Kazifras. 171. Bělští stěžují si na Novou Hospodu a na zápověď dříví, též prosí za potvrzení privilegií již slíbené. 1680, v říjnu. Kniha z r. 1667, 115—116. Memorial v příčině Nové Hospody. Soused Bělský Jana Janda stěžuje si radě městské, že „Jeho vysoce hrab. Milost pán předešle na Dokzy hospodu na silnici Mimoňské prve tu nikdy nebývalou na týchž gruntech svých Dokezkých vyzdvihnouti jest ráčil“, k veliké škodě Jandově a jiných; „i poněvadž pak Jeho vys. hrab. Milost pán, pán náš milostivý, takové panství ve všem sobě postoupené míti a jej nyní v skutečném possessu býti ráčí“, pročež Janda prosí radu, aby hleděla hraběte „k milostivému změnění a zastavení takové mně a celému městu škodlivé hospody pohnouti“. Přímluva na předcházející memorial. Titul. Před Vaší vys. hrab. Milostí toho netajíme, v čem tak v jakou prosbu spolusoused náš k nám poslušně se uchází, kdež i pro mil. povážení toho šetrný spis jeho tuto poddaně přednášíme, s takovou poníženou prosbou, že VVHMst bídné živnosti naše mil. povážíce, takovou a k největší záhubě města našeho hospodu novou zrušiti ráčíte. — Při tom také v nejhlubší pokoře prosíce, aby vedle prošlé a nám mil. udělené resolucí naše ponížené žádosti k effektu a k potvrzení svému prostředkem VVHMsti přijíti mohly. Za kteréžto milosti tak veliké Bůh svrchovaný dle vysoce žádosti VHMsti hojná záplata býti ráčí, my pak toho k odměſně]ní zůstávajíc za VVHMst na modlitbách skroušených neustále trvající věrní poddaní purkmistr a rada města Bělé. Odpověď skrz pana hejtmana na to přišla: že proč jsme se o to, když Dokezký pán stavěti počal, nedomlouvali. A. 1680 v sobotu na sv. Evarista papeže a mučedlníka, t. j. 26. Oct. Její Milost paní hraběnka porodila synáčka na zámku Skále, jehož jmeno nazváno jest Franz Josef, a v outerý totiž 28. [v úterý bylo 29.] hujus čtyry osoby, totiž p. Vilím Růže, Jindřich Šnybs, Zikmund Cellner
z roku 1680. 107 15. (Všeobecné.) A jestliby který soused osobám do ouřadu dosazeným se protivil, a je v náležité vážnosti neměl, mohou o tom hejtmanu mému zprávu dáti; on má ode mne poručeno, jak takové protivníky k strestání a pokutování přivésti. Actum na zámku mém Bělským leta a dne ut supra. Leta 1680 dne 20. Mai stalo se obnovení služebníkův chrámu páně, i také jinších povin- ností městských. Kostelníci: 1. Tobiáš Lazebník, 2. Jan Kherles, 3. Jan Hertl, 4. Václav Grolmus. Zvonníci: 1. Jakub Šimek, 2. Samoel Šimek, 3. Jan Kazifras, 4. Václav Karpíšek, 5. Jiří Plodr, 6. [Jan Šicze] Krištof Karpíšek. Ouředníci nad komíny: 1. Jan Janda, 2. Jan Polívka. Vosepníci: 1. Andres Knobloch, 2. Jiří Král mladší. Fišmeistr: Mikoláš Beyer. Ponocný: Zachariáš Šimek. Desátníci: 1. Jindřich Brož, 2. Jan Hlauczal, 3. Ferdinand Schnietter, 4. Zachariáš Tuta, 5. Jiří Marcialis, 6. Jan Tuta, 7. Jan Vrabec, 8. Jan Ullman, 9. Jan Wilhelm. Branní: 1. Jan Ponocný, 2. Mikoláš Beyer, 3. Anna Šnybsová, 4. Jan Král, 5. Jan Volák fortnář. Písař radní: Jiří František Kocián. Servus: Jiří Kazifras. 171. Bělští stěžují si na Novou Hospodu a na zápověď dříví, též prosí za potvrzení privilegií již slíbené. 1680, v říjnu. Kniha z r. 1667, 115—116. Memorial v příčině Nové Hospody. Soused Bělský Jana Janda stěžuje si radě městské, že „Jeho vysoce hrab. Milost pán předešle na Dokzy hospodu na silnici Mimoňské prve tu nikdy nebývalou na týchž gruntech svých Dokezkých vyzdvihnouti jest ráčil“, k veliké škodě Jandově a jiných; „i poněvadž pak Jeho vys. hrab. Milost pán, pán náš milostivý, takové panství ve všem sobě postoupené míti a jej nyní v skutečném possessu býti ráčí“, pročež Janda prosí radu, aby hleděla hraběte „k milostivému změnění a zastavení takové mně a celému městu škodlivé hospody pohnouti“. Přímluva na předcházející memorial. Titul. Před Vaší vys. hrab. Milostí toho netajíme, v čem tak v jakou prosbu spolusoused náš k nám poslušně se uchází, kdež i pro mil. povážení toho šetrný spis jeho tuto poddaně přednášíme, s takovou poníženou prosbou, že VVHMst bídné živnosti naše mil. povážíce, takovou a k největší záhubě města našeho hospodu novou zrušiti ráčíte. — Při tom také v nejhlubší pokoře prosíce, aby vedle prošlé a nám mil. udělené resolucí naše ponížené žádosti k effektu a k potvrzení svému prostředkem VVHMsti přijíti mohly. Za kteréžto milosti tak veliké Bůh svrchovaný dle vysoce žádosti VHMsti hojná záplata býti ráčí, my pak toho k odměſně]ní zůstávajíc za VVHMst na modlitbách skroušených neustále trvající věrní poddaní purkmistr a rada města Bělé. Odpověď skrz pana hejtmana na to přišla: že proč jsme se o to, když Dokezký pán stavěti počal, nedomlouvali. A. 1680 v sobotu na sv. Evarista papeže a mučedlníka, t. j. 26. Oct. Její Milost paní hraběnka porodila synáčka na zámku Skále, jehož jmeno nazváno jest Franz Josef, a v outerý totiž 28. [v úterý bylo 29.] hujus čtyry osoby, totiž p. Vilím Růže, Jindřich Šnybs, Zikmund Cellner
Strana 108
108 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské a Jiří Frant. Kocián písař radní, z prostředku ouřadu na Skálu vysláni byvše, nazejtří vinš z na- rození slavného dědice p. hraběti přednesli. Potom pak po některým dni ouřad Turnovský podobným vinšem předcházeti chtíce, protože jsou je předešli, p. hrabě jich před sebe pustiti nechtěl, a tak zase odjíti museli. Memorial v příčině zápovědi dříví. Titul. Vaší vys. hrab. Msti spolu [s] Její Mstí chotí nejmilejší p. p. nás milostivou, panování v dobrém a prodloužilém zdraví šťastné, s srdečným potě- šením skrze šťastný porod vinšovaně žádaného dědice a rozmnožení rodu slavného, od svrchovaného pána Boha modlitebně vinšovati a žádati nepřestáváme. — Při tom nemálo nad přísnou a nenadálou zápovědí, tejkajíc se dříví vožení, jmenem VVHMsti od p. waldberajtra panství zdejšího Bělé, do obce naší prošlou, v myslích našich velmi skormouceni se vynacházíme, tak že sousedům jak na trakařích, tak i na vozích souši a louči (podle jistého platu ročního, o kterýž mnozí s p. waldbe- rajtrem se narovnali, v registra k zapsání přišli, a málo co toho ještě užili) k důležité potřebě vožení nyní se zamezuje; jakož i také což již koupeného a v sáhy postaveného jest, aby jeden každý v tak kratičkém čase, totiž do sv. Havla přítomného, jej sobě ukliditi (an o něj přijíti nechce) hleděl, dostatečně nařízeno. Jaká by pak příčina pohoršení proti nám ubohým a chudým poddaným takového byla, tý nejmenší vědomosti míti můžeme, tak že za jiné nemajíce, než že někdo z obce naší něčeho nenáležitého v lesích VVHMsti se dopustiti a dočiniti musel. Pročež pokudž by nějaká příčina k takovému neočekávajícímu pohnutí od nás aneb od někoho jiného VVHMsti podána byla, aneb jakýmkoliv spůsobem toho jsme zasloužili, ve vší poníženosti a v poddané pokoře VHHMst prosíme, že tu vinu k křehkosti lidské přičítajíc, nám vše mil. odpustiti, prodaje dříví (bez něhož nic spůsobiti nemůžeme) dle předešlého spůsobu na další časy, neméně i k zdělání a k sklizení již prve koupeného pro odplatu boží mil. povoliti ráčíte. Sic jináče kdyby taková zápověď milostí zase oblomena býti nemohla, tudy by zahynutí obci naší prve v nejvyšší chudobě postavené následovalo. Pak také považujíce při sobě nejistý čas nynějšího běhu světského a metly boží na nás hříšné vsložené, z toho poznáváme, že v nebezpečenství velikém života zůstáváme; i aby (anby nás pán Bůh od smrti zachovati ráčil) památka nějaká našim potomkům po nás pozůstala, o to pečujeme; k čemuž nemohouce žádného lepšího a obzvláštnějšího prostředku míti, jako kdybychom tak šťastni se vynajdouce, od VVHMsti památku slavnou, z čehož by se naši budoucí a potomci radovali, po- děleni býti mohli: v té tehdy příčině k VVHMsti se utíkajíc, pro Boha svrchovaného poníženě prosíme, že vedle mil. resolucí od VVHMst prošlé, naše starožitná obdarování a svobody konfirmi- rovati, neméně i podle toho obzvláštníma a již prve v spisích poslušně oznámenýma milostmi k věčné památce toho nás mil. obdarovati ráčíte. Za kteréžto milosti Bůh všemohoucí s korunou časné i věčné slávy VVHMsti zajistě hojná odplata býti nepomine. V čemž sebe vedle protekcí božské k milosti a k oučinlivé naději poroučejíc, zůstáváme za VVHMst na modlitbách vroucných vždycky trvající věrní poddaní Sign. dne 16. Oct. 1680. purkmistr a rada i s celou obcí města Bělé. Na listě 134 jest nová prosba Bělských ke hraběti: když již minulo nešťastné lidu vzbouření a metla boží skrze morní ránu na nás vložená, prosí opětně za potvrzení privilegia Fridlandského, a nad to, že na věčnou památku „milostivým osvobozením od vykonávajících žní a svážení obilí, což někdy v nedostatku pod- daných k žádosti milostivé vrchnosti učiněno, a potom v povinnost (o čemž staré paměti vypravují) to uve- deno bylo, též svobodným šenkem solným, tak jako město Turnov, Hradiště a Bakov, chudou obec naši mi- lostivě poděliti, neméně i pastviny na spůsob někdy obci naší propůjčený k takovým milostem přivtěliti ráčíte“; též aby obci odpustil 15 zl. dlužných do důchodu panského za polovičku dříví na vyzdvihnutí domu vojenského. — Resoluci k tomu viz níže 1681, 6. února.
108 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské a Jiří Frant. Kocián písař radní, z prostředku ouřadu na Skálu vysláni byvše, nazejtří vinš z na- rození slavného dědice p. hraběti přednesli. Potom pak po některým dni ouřad Turnovský podobným vinšem předcházeti chtíce, protože jsou je předešli, p. hrabě jich před sebe pustiti nechtěl, a tak zase odjíti museli. Memorial v příčině zápovědi dříví. Titul. Vaší vys. hrab. Msti spolu [s] Její Mstí chotí nejmilejší p. p. nás milostivou, panování v dobrém a prodloužilém zdraví šťastné, s srdečným potě- šením skrze šťastný porod vinšovaně žádaného dědice a rozmnožení rodu slavného, od svrchovaného pána Boha modlitebně vinšovati a žádati nepřestáváme. — Při tom nemálo nad přísnou a nenadálou zápovědí, tejkajíc se dříví vožení, jmenem VVHMsti od p. waldberajtra panství zdejšího Bělé, do obce naší prošlou, v myslích našich velmi skormouceni se vynacházíme, tak že sousedům jak na trakařích, tak i na vozích souši a louči (podle jistého platu ročního, o kterýž mnozí s p. waldbe- rajtrem se narovnali, v registra k zapsání přišli, a málo co toho ještě užili) k důležité potřebě vožení nyní se zamezuje; jakož i také což již koupeného a v sáhy postaveného jest, aby jeden každý v tak kratičkém čase, totiž do sv. Havla přítomného, jej sobě ukliditi (an o něj přijíti nechce) hleděl, dostatečně nařízeno. Jaká by pak příčina pohoršení proti nám ubohým a chudým poddaným takového byla, tý nejmenší vědomosti míti můžeme, tak že za jiné nemajíce, než že někdo z obce naší něčeho nenáležitého v lesích VVHMsti se dopustiti a dočiniti musel. Pročež pokudž by nějaká příčina k takovému neočekávajícímu pohnutí od nás aneb od někoho jiného VVHMsti podána byla, aneb jakýmkoliv spůsobem toho jsme zasloužili, ve vší poníženosti a v poddané pokoře VHHMst prosíme, že tu vinu k křehkosti lidské přičítajíc, nám vše mil. odpustiti, prodaje dříví (bez něhož nic spůsobiti nemůžeme) dle předešlého spůsobu na další časy, neméně i k zdělání a k sklizení již prve koupeného pro odplatu boží mil. povoliti ráčíte. Sic jináče kdyby taková zápověď milostí zase oblomena býti nemohla, tudy by zahynutí obci naší prve v nejvyšší chudobě postavené následovalo. Pak také považujíce při sobě nejistý čas nynějšího běhu světského a metly boží na nás hříšné vsložené, z toho poznáváme, že v nebezpečenství velikém života zůstáváme; i aby (anby nás pán Bůh od smrti zachovati ráčil) památka nějaká našim potomkům po nás pozůstala, o to pečujeme; k čemuž nemohouce žádného lepšího a obzvláštnějšího prostředku míti, jako kdybychom tak šťastni se vynajdouce, od VVHMsti památku slavnou, z čehož by se naši budoucí a potomci radovali, po- děleni býti mohli: v té tehdy příčině k VVHMsti se utíkajíc, pro Boha svrchovaného poníženě prosíme, že vedle mil. resolucí od VVHMst prošlé, naše starožitná obdarování a svobody konfirmi- rovati, neméně i podle toho obzvláštníma a již prve v spisích poslušně oznámenýma milostmi k věčné památce toho nás mil. obdarovati ráčíte. Za kteréžto milosti Bůh všemohoucí s korunou časné i věčné slávy VVHMsti zajistě hojná odplata býti nepomine. V čemž sebe vedle protekcí božské k milosti a k oučinlivé naději poroučejíc, zůstáváme za VVHMst na modlitbách vroucných vždycky trvající věrní poddaní Sign. dne 16. Oct. 1680. purkmistr a rada i s celou obcí města Bělé. Na listě 134 jest nová prosba Bělských ke hraběti: když již minulo nešťastné lidu vzbouření a metla boží skrze morní ránu na nás vložená, prosí opětně za potvrzení privilegia Fridlandského, a nad to, že na věčnou památku „milostivým osvobozením od vykonávajících žní a svážení obilí, což někdy v nedostatku pod- daných k žádosti milostivé vrchnosti učiněno, a potom v povinnost (o čemž staré paměti vypravují) to uve- deno bylo, též svobodným šenkem solným, tak jako město Turnov, Hradiště a Bakov, chudou obec naši mi- lostivě poděliti, neméně i pastviny na spůsob někdy obci naší propůjčený k takovým milostem přivtěliti ráčíte“; též aby obci odpustil 15 zl. dlužných do důchodu panského za polovičku dříví na vyzdvihnutí domu vojenského. — Resoluci k tomu viz níže 1681, 6. února.
Strana 109
z let 1680—1681. 109 172. Těžké výminky, pod kterými by vrchnost Bělským chtěla potvrditi některé výsady. 1681, 6. února. Opis v knize od r. 1667, fol. 138. Supplikantům za resolucí se uděluje: Privilegia jejich jim potvrditi na odpor nejsem, na ten spůsob: 1. Poněvadž namnoze domův v městě pustých a neosazených mají, dokud takové k vy- stavení nepřijdou, a město podle starobylého spůsobu osobami vrchnosti i obci platnými osa- zené nebude, aby žádné mužské i ženské osoby bez vědomí a povolení vrchnosti své z jurisdikcí nepropouštěli. 2. Jsouce od předešlé vrchnosti s tou povinností mně prodané, že mají při Paniném dvoře obilí žíti pomáhati, a jistou summu do stodol odvoziti: ta povinnost do obnovených privilegií musela by doložena býti. 3. Svobodný šenk solní, jakž dokládají, jako město Hradiště a městys Bakov mají, jim také pustiti, i některou větší milost učiniti chci, když od své jurisdikcí upustí, a s nimi v poddanosti a v člověčenství rovni se učiní. Za to dříví na vystavení domu obecního, co do důchodu mého dlužni jsou, to jim z milosti odpouštím. Nicméně to míti chci, když který soused aneb kdokoli jiný v městě pozůstávající od formanův víno koupí, aneb jej sobě sám přiveze, aby takové dříve do dvoru svého nevtahoval ani nevzkládal, až jej na kanceláři mé ohlásí, a to pod propadením v pokutě jeho; potom když od hejtmana deputirovaný takové spatří, bude moci jej složiti a šenkovati. Datum na zámku mém Skalském dne 6. Febr. 1681. Arnošt hrabě z Waldštejna m. p. Následující v manuale nedatovaná odpověď Bělských ke hraběti přijímá, co on podával, zdvořile zamítá výminky jeho, a opakuje dřívější prosby. Pak na listě 139 jest nová resoluce hraběcí: Supplikantům za resolucí se dává: Co se konfirmirování privilegií jejich dotýče, při předešlý mé jim dané resolucí pozůstavuji. Pastvu pro jejich dobytky v lesích mých svobodnou abych jim dovolil, vědouce o tom, že své dobytky po lesích pásti nedopouštím, mohli na to přijíti, že tím méně jim toho užiti dopustím; a tak neměli se ani o to pokusiti, mne v tom zanepraždňovati. Ženní dílo při dvoře i svážení obilí, tak jak předešlé vrchnosti vykonávali, a mně s tou povinností odevzdáni jsou, jim passirovati nemohu. Actum na zámku mém Skalském dne 14. Martij 1681. Arnošt hrabě z Waldštejna m. p. Na listě 140 paměť: Leta 1681 dne 21. Martij byvše celá obec za příčinou spisu předcházejícího a následovné resolucí jeho v místa radní povolána, kdež přeslechnouce a bedlivě povážíce resolucí, kteráž na zá- pověď svobody propouštějící se vztahuje, v té příčině na vystoupenou na mazhauz rathauzu vezmouce, na tom se jednomyslně snesli, a skrze osoby z prostředku sebe vyslané, totiž Fridricha Paule, Sa- moele Wolfa, Jana Hakudy a Jana Kherlesa, své zdání přednesli: Aby v té příčině dříve, než by nějaký odpor proti takové zápovědi se stal, k Jeho knížecí Milosti p. p. arcibiskupu Pražskému, též i k Jeho Excellencí a markraběcí Milosti pánu nás předešle milostivému, o vzáctnou přímluvu,
z let 1680—1681. 109 172. Těžké výminky, pod kterými by vrchnost Bělským chtěla potvrditi některé výsady. 1681, 6. února. Opis v knize od r. 1667, fol. 138. Supplikantům za resolucí se uděluje: Privilegia jejich jim potvrditi na odpor nejsem, na ten spůsob: 1. Poněvadž namnoze domův v městě pustých a neosazených mají, dokud takové k vy- stavení nepřijdou, a město podle starobylého spůsobu osobami vrchnosti i obci platnými osa- zené nebude, aby žádné mužské i ženské osoby bez vědomí a povolení vrchnosti své z jurisdikcí nepropouštěli. 2. Jsouce od předešlé vrchnosti s tou povinností mně prodané, že mají při Paniném dvoře obilí žíti pomáhati, a jistou summu do stodol odvoziti: ta povinnost do obnovených privilegií musela by doložena býti. 3. Svobodný šenk solní, jakž dokládají, jako město Hradiště a městys Bakov mají, jim také pustiti, i některou větší milost učiniti chci, když od své jurisdikcí upustí, a s nimi v poddanosti a v člověčenství rovni se učiní. Za to dříví na vystavení domu obecního, co do důchodu mého dlužni jsou, to jim z milosti odpouštím. Nicméně to míti chci, když který soused aneb kdokoli jiný v městě pozůstávající od formanův víno koupí, aneb jej sobě sám přiveze, aby takové dříve do dvoru svého nevtahoval ani nevzkládal, až jej na kanceláři mé ohlásí, a to pod propadením v pokutě jeho; potom když od hejtmana deputirovaný takové spatří, bude moci jej složiti a šenkovati. Datum na zámku mém Skalském dne 6. Febr. 1681. Arnošt hrabě z Waldštejna m. p. Následující v manuale nedatovaná odpověď Bělských ke hraběti přijímá, co on podával, zdvořile zamítá výminky jeho, a opakuje dřívější prosby. Pak na listě 139 jest nová resoluce hraběcí: Supplikantům za resolucí se dává: Co se konfirmirování privilegií jejich dotýče, při předešlý mé jim dané resolucí pozůstavuji. Pastvu pro jejich dobytky v lesích mých svobodnou abych jim dovolil, vědouce o tom, že své dobytky po lesích pásti nedopouštím, mohli na to přijíti, že tím méně jim toho užiti dopustím; a tak neměli se ani o to pokusiti, mne v tom zanepraždňovati. Ženní dílo při dvoře i svážení obilí, tak jak předešlé vrchnosti vykonávali, a mně s tou povinností odevzdáni jsou, jim passirovati nemohu. Actum na zámku mém Skalském dne 14. Martij 1681. Arnošt hrabě z Waldštejna m. p. Na listě 140 paměť: Leta 1681 dne 21. Martij byvše celá obec za příčinou spisu předcházejícího a následovné resolucí jeho v místa radní povolána, kdež přeslechnouce a bedlivě povážíce resolucí, kteráž na zá- pověď svobody propouštějící se vztahuje, v té příčině na vystoupenou na mazhauz rathauzu vezmouce, na tom se jednomyslně snesli, a skrze osoby z prostředku sebe vyslané, totiž Fridricha Paule, Sa- moele Wolfa, Jana Hakudy a Jana Kherlesa, své zdání přednesli: Aby v té příčině dříve, než by nějaký odpor proti takové zápovědi se stal, k Jeho knížecí Milosti p. p. arcibiskupu Pražskému, též i k Jeho Excellencí a markraběcí Milosti pánu nás předešle milostivému, o vzáctnou přímluvu,
Strana 110
110 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské abychom při té svobodě na předešlý spůsob pozůstaveni byli, se spisebně ucházelo. Při tom ohlásiti dali, že kdyby nějaká těžkost další a větší ouřad následovala, tehdy že ouřad v tom slušně zastati chtějí, a od takové svobody propouštějící upustiti dokonce nemínějí. 173. Vrchnost uvaluje na město Bělou nová břemena, čemuž obec se brání. 1682, 26. září. Kniha z r. 1667 fol. 157. Ao 1682 dne 13. Nov. byvše celá obec v místech radních shromážděna, a jí, že jeden každý vína šenkýř z vědra 2 fl. a vinopal z kotlu ročně po 20 fl. do důchodu panského skutečně odváděti má, přednešeno: jednomyslně na tom se ustrnuli a skrze z prostředku sebe obrané osoby, totiž Jana Zeydlera, Fridricha Paule a Jana Hakudy, své zdání přednésti dali, a to takto: Že k ni- čemuž tomu, co se na obci postihuje, přistoupiti nechtí, alebrž při předešlém spůsobu zachováni býti chtějí; a aby ta věc dále, kdež by náleželo, pohledávána byla, v tom se prohlásili. Čehož dekret na druhé straně se vynachází. Dekret na plat z vína a vinopalu se vztahující. Hiemit ist mein Befehl, dass von heindt unten gesetzten Dato meine Burger aus der Stadt Weisswasser hernach folgendes in hie[sliges Rentambt bezahlen sollen, nemblich: Ein jeder, so Wein schänken thuet oder schänken will, soll in mein Ambt von einen jeden Eimer bezahlen 2 fl. Von Branntwein-Brennen, von jeden Kessel jährlich 20 fl. Von einen Stuck Tuch zue walken 30 kr. Von einen Stuck Pey 15 kr. Von einen Stuck Tuch an die Rahmen anzuspannen 15 kr. Von einen Stuck zue färben 45 kr. Von einen Stuck Pey zue färben 22 kr. 3 d. Gegeben Weisswasser den 26. Sept. 1682. Ernest Graf von Waldtstein m. p. Načež následující spisy se přednášely: K mladému pánu [prosí ho, aby se za ně u svého pantáty přimluvil a jemu dále následující spis podal]. — Spis k starému pánu: S pronikající srdce bolestí z milostivého dekretu VVysHMsti do shromáždění našeho, sub dato 26. Sept. leta přítomného 1682 přednešeného, v kterémž z pohnutí nějakého mil. nařizovati ráčíte, aby jeden každý, kdožby tak při městě našem v vinném šenku a vinopalu svůj obchod vy- hledávati chtěl, do důchodu VVHMsti zdejšího, totiž z každého vědra vína po 2 fl, a z kotlu vino- palného (odkudž sice chudá obec naše dle na to obzvláštního obdarování až dosavad na mnohá svá vydání svůj užiteček měla) ročně po 20 fl, soukeník pak od každého postavu sukna, páje válení, barvení a na rámy napínání, nad předešlý odtud vycházející plat velice zvejšené summě, v konečnosti odváděti hleděl, zarmouceně jsme vyrozuměti museli. [Prosí, aby je hrabě zanechal „při předešlém a starobylém spůsobu a privilegiích, v těch i ve všech jiných případnostech“.] Načež nikdy žádná resolucí nenásledovala, ale toliko přítomného nařízení smysl: Poručení z kanceláře ku právu rychtářskému v té materií; toto poručení teprva po dodání následujícího spisu krajským jest do obce přišlo. [Německé poručení, dané Schloss Weisswasser den
110 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské abychom při té svobodě na předešlý spůsob pozůstaveni byli, se spisebně ucházelo. Při tom ohlásiti dali, že kdyby nějaká těžkost další a větší ouřad následovala, tehdy že ouřad v tom slušně zastati chtějí, a od takové svobody propouštějící upustiti dokonce nemínějí. 173. Vrchnost uvaluje na město Bělou nová břemena, čemuž obec se brání. 1682, 26. září. Kniha z r. 1667 fol. 157. Ao 1682 dne 13. Nov. byvše celá obec v místech radních shromážděna, a jí, že jeden každý vína šenkýř z vědra 2 fl. a vinopal z kotlu ročně po 20 fl. do důchodu panského skutečně odváděti má, přednešeno: jednomyslně na tom se ustrnuli a skrze z prostředku sebe obrané osoby, totiž Jana Zeydlera, Fridricha Paule a Jana Hakudy, své zdání přednésti dali, a to takto: Že k ni- čemuž tomu, co se na obci postihuje, přistoupiti nechtí, alebrž při předešlém spůsobu zachováni býti chtějí; a aby ta věc dále, kdež by náleželo, pohledávána byla, v tom se prohlásili. Čehož dekret na druhé straně se vynachází. Dekret na plat z vína a vinopalu se vztahující. Hiemit ist mein Befehl, dass von heindt unten gesetzten Dato meine Burger aus der Stadt Weisswasser hernach folgendes in hie[sliges Rentambt bezahlen sollen, nemblich: Ein jeder, so Wein schänken thuet oder schänken will, soll in mein Ambt von einen jeden Eimer bezahlen 2 fl. Von Branntwein-Brennen, von jeden Kessel jährlich 20 fl. Von einen Stuck Tuch zue walken 30 kr. Von einen Stuck Pey 15 kr. Von einen Stuck Tuch an die Rahmen anzuspannen 15 kr. Von einen Stuck zue färben 45 kr. Von einen Stuck Pey zue färben 22 kr. 3 d. Gegeben Weisswasser den 26. Sept. 1682. Ernest Graf von Waldtstein m. p. Načež následující spisy se přednášely: K mladému pánu [prosí ho, aby se za ně u svého pantáty přimluvil a jemu dále následující spis podal]. — Spis k starému pánu: S pronikající srdce bolestí z milostivého dekretu VVysHMsti do shromáždění našeho, sub dato 26. Sept. leta přítomného 1682 přednešeného, v kterémž z pohnutí nějakého mil. nařizovati ráčíte, aby jeden každý, kdožby tak při městě našem v vinném šenku a vinopalu svůj obchod vy- hledávati chtěl, do důchodu VVHMsti zdejšího, totiž z každého vědra vína po 2 fl, a z kotlu vino- palného (odkudž sice chudá obec naše dle na to obzvláštního obdarování až dosavad na mnohá svá vydání svůj užiteček měla) ročně po 20 fl, soukeník pak od každého postavu sukna, páje válení, barvení a na rámy napínání, nad předešlý odtud vycházející plat velice zvejšené summě, v konečnosti odváděti hleděl, zarmouceně jsme vyrozuměti museli. [Prosí, aby je hrabě zanechal „při předešlém a starobylém spůsobu a privilegiích, v těch i ve všech jiných případnostech“.] Načež nikdy žádná resolucí nenásledovala, ale toliko přítomného nařízení smysl: Poručení z kanceláře ku právu rychtářskému v té materií; toto poručení teprva po dodání následujícího spisu krajským jest do obce přišlo. [Německé poručení, dané Schloss Weisswasser den
Strana 111
z roku 1682. 111 30. Dec. 1682, Daniel Pschentschka m. p., chce tomu: poněvadž měšťané nechtějí platit dle dekretu, aby rychtář takové vsázel do arrestu až do úplného zaplacení.] 174. Obec Bělská vznáší na hejtmany krajské své stížnosti proti vrchnosti. (1682 mezi 13. list. a 30. pros.) Kniha z r. 1667, fol. 160. Milostiví páni, páni! K Vašim Milostem my níže podepsaní ve vší poníženosti skrze tento pokorný me- morial se ucházejíc, poslušně oznámiti můžeme, kterak Jeho Vys. Hr. Milost pán pan Arnošt Josef S. Římské říše hrabě z Waldšteina (titul), pán náš milostivý, od starodávna užívající šenk solní, též třetí peníz z cla tunního při počátku svého nad námi mil. panování chudé obci naší odníti, ano i privilegirovanou pastvu dobytka (ut lit. A) mil. zameziti jest ráčil. Jakož i za druhé, jistou koupenou roli a nyní zarostlou (jakž o tom lit. B doličuje) ráčí chtíti týž obci mil. odjíti a ji k svým lesům připojiti. Nápodobně za třetí, naproti (ut lit. C et D) privilegirovaným privátním živnostem šenku vína a vinopalu, (z kterýchž, totiž z vína jak před časem týchž nadání, tak i potom 4 pinty z vědra, toliko starého vína, obyčejně mil. vrchnosti vycházelo, z mladého pak až do Nového leta po 10 kr. také z vědra, jako i z kotlův vinopalních ročně po 1 fl. 30 kr. podle cís. tácu, ne vrchnostím, ale chudé obci naší se odvádějíc) mil. se stavěti, a to vše pod plat (o čemž lit. E vypravuje) přivésti sobě oblibovati ráčí. Poněvadž pak oznámené svobody, práva, zvyklosti, z pořádných nadání a obyčejův pocházeti, též ty i jiné všeliké po čase té ohavné rebelie od knížete z Fridlandu slavné paměti (ut lit. F dokládá) obnovené, a podle nich jiné v nově udělené býti se spatřují, ano i JMCská všeliká nadání po jmenované rebelii dosáhlá (jakž allegát sub lit. G zní), nejmilostivěji kon- firmirovati ráčila: Pročež aby chudá obec naše při těch a takových svých svobodách na budoucí časy zachována býti mohla, k VMstem tuto poslušně se ucházejíc, poníženě prosíme, že VMsti k často opačené obci naší tak se milostivě ráčí nakloniti, takové milosti, naproti nimž vysoce opačená mil. vrchnost naše (nevědouc z jakého pohnutí) se mil. stavěti ráčí, s svou vzáctnou intercessí nám od ní mil. zejskati, tak abychom my chudobní lidé jak JMCské, tak mil. vrchnosti své, též i našim těžkým a bídným živnostem tudy užitečni býti mohli. Kteréžto milosti veliké vedle božské odplaty k odměnění zůstávajíc, za VMsti na modlitbách skroušených poslušně trvající purkmistr a konšelé i s celou obcí města Bělé. Po některým čase zpřed psané poručení z kanceláře prošlo [to jest ddo 30. Dec. 1682], a na něj obec zase podruhý krajským v následujícím smyslu se ucházela. [Na listě 161 následuje nové podání k hejtmanům krajským; kdež obec oznamuje to nařízení, že by rychtář měl neplatící zavírati, a prosí, aby krajští hejtmané ráčili ty „osoby k týmž neoby- čejným poplatkům podrobené od vykázaného arrestirování osvoboditi, a aby oni těch svých obchodův dotud, dokudž by obec naše v tom rozeznána nebyla (jsouc přinucena, svá nadání a pořádná zvy-
z roku 1682. 111 30. Dec. 1682, Daniel Pschentschka m. p., chce tomu: poněvadž měšťané nechtějí platit dle dekretu, aby rychtář takové vsázel do arrestu až do úplného zaplacení.] 174. Obec Bělská vznáší na hejtmany krajské své stížnosti proti vrchnosti. (1682 mezi 13. list. a 30. pros.) Kniha z r. 1667, fol. 160. Milostiví páni, páni! K Vašim Milostem my níže podepsaní ve vší poníženosti skrze tento pokorný me- morial se ucházejíc, poslušně oznámiti můžeme, kterak Jeho Vys. Hr. Milost pán pan Arnošt Josef S. Římské říše hrabě z Waldšteina (titul), pán náš milostivý, od starodávna užívající šenk solní, též třetí peníz z cla tunního při počátku svého nad námi mil. panování chudé obci naší odníti, ano i privilegirovanou pastvu dobytka (ut lit. A) mil. zameziti jest ráčil. Jakož i za druhé, jistou koupenou roli a nyní zarostlou (jakž o tom lit. B doličuje) ráčí chtíti týž obci mil. odjíti a ji k svým lesům připojiti. Nápodobně za třetí, naproti (ut lit. C et D) privilegirovaným privátním živnostem šenku vína a vinopalu, (z kterýchž, totiž z vína jak před časem týchž nadání, tak i potom 4 pinty z vědra, toliko starého vína, obyčejně mil. vrchnosti vycházelo, z mladého pak až do Nového leta po 10 kr. také z vědra, jako i z kotlův vinopalních ročně po 1 fl. 30 kr. podle cís. tácu, ne vrchnostím, ale chudé obci naší se odvádějíc) mil. se stavěti, a to vše pod plat (o čemž lit. E vypravuje) přivésti sobě oblibovati ráčí. Poněvadž pak oznámené svobody, práva, zvyklosti, z pořádných nadání a obyčejův pocházeti, též ty i jiné všeliké po čase té ohavné rebelie od knížete z Fridlandu slavné paměti (ut lit. F dokládá) obnovené, a podle nich jiné v nově udělené býti se spatřují, ano i JMCská všeliká nadání po jmenované rebelii dosáhlá (jakž allegát sub lit. G zní), nejmilostivěji kon- firmirovati ráčila: Pročež aby chudá obec naše při těch a takových svých svobodách na budoucí časy zachována býti mohla, k VMstem tuto poslušně se ucházejíc, poníženě prosíme, že VMsti k často opačené obci naší tak se milostivě ráčí nakloniti, takové milosti, naproti nimž vysoce opačená mil. vrchnost naše (nevědouc z jakého pohnutí) se mil. stavěti ráčí, s svou vzáctnou intercessí nám od ní mil. zejskati, tak abychom my chudobní lidé jak JMCské, tak mil. vrchnosti své, též i našim těžkým a bídným živnostem tudy užitečni býti mohli. Kteréžto milosti veliké vedle božské odplaty k odměnění zůstávajíc, za VMsti na modlitbách skroušených poslušně trvající purkmistr a konšelé i s celou obcí města Bělé. Po některým čase zpřed psané poručení z kanceláře prošlo [to jest ddo 30. Dec. 1682], a na něj obec zase podruhý krajským v následujícím smyslu se ucházela. [Na listě 161 následuje nové podání k hejtmanům krajským; kdež obec oznamuje to nařízení, že by rychtář měl neplatící zavírati, a prosí, aby krajští hejtmané ráčili ty „osoby k týmž neoby- čejným poplatkům podrobené od vykázaného arrestirování osvoboditi, a aby oni těch svých obchodův dotud, dokudž by obec naše v tom rozeznána nebyla (jsouc přinucena, svá nadání a pořádná zvy-
Strana 112
112 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské klosti hájiti, ano i mil. ochranu naproti dotknutému a k veliké záhubě své čelícímu jednání, tu kdežby toho potřebu uznala, nejponíženěji pohledávati) dle předešlého spůsobu bez překážky užívati a vyhledávati mohli“.] 175. Seznam 20 privilegií města Bělé odevzdaných radě města Nymburka k bezpečnému uschování. 1683, 10. února. Kniha z r. 1667 k zadu. Anno 1683 snešením celé obce města Bělé všeliká a na druhé straně v pořádný inventář pojatá privilegia a nadání do král. města Nymburka k opatrování dány byly; načež tuto v násle- dujícím smyslu rekognicí dosáhnouc, originál takové i s přípisem inventáře do deposicí radní zdejší složený se vynachází. Rekognice Nymburských na ta privilegia jest dána 18. Feb. 1683. Při některých kusích doleji po- ložené slovo [není] jest v manuale psáno tužkou nejspíš v nedávných letech, a znamená, že original nyní není ve Bělé na snadě. Privileg. Inventář rozličných nadání a privilegií, které tak obec města Bělé, jinak Nového Bezdězí, k věrnému opatrování vzáctnému magistrátu král. města Nymburka na Labi, skrze osoby z prostředku svého vyslané, totiž pana Jana Slona primatora, Jiřího Františka Kociana písaře radního, a Jana Hertle, vše měštěnínův a spolusousedův svých, svěřiti a odevzdati nepominula, následuje, jak níž zejmena se vynachází. Majestát císaře Karla item téhož krále Václava item téhož krále Sigismunda krále Jiřího krále Vladislava item téhož krále Ferdinanda Hynka Berky Hynka Berky na rybník na pastviny na tok vody na luka na rybník Nadymač Bohuchvala Berky knížete z Fridlandu Ferdinanda de Carretto Otto Hendrycha de Carretto ) 1348, 4. Sept. 1348, 4. Sept. 1396, 8. Feb. [není] 1401, den S. Petra a Pavla 1436, 14. Sept. [není] 1460, 11. Jan. [není] 1493, 21. Aug. 1502 čtvrtek př. ned. postní [není] 1537 v středu před božím Tělem 1337 den sv. Jiří 1345 den sv. Lukáše 1483 d. s. Jana Zlatoústého [není] 1485 před hod. Ducha Sv. [není] 1502 v úterý po s. Matěji 1515 pond. př. s. Havlem [není] 1516 sob. před s. Tomášem [není] na pečetěch něco porušený s neporušenými peč. beze vší pečetě na pečetěch neporušených při některých pečetě neporušené i porušené se nacházejí na pečeti i písmě již porušený bez pečetě 1628, 18. Mai 1647, 6. Dec. 1660, 31. Jan. na pečetěch neporušených Pro lepší jistotu a pořádnost toho tento inventář pod menší pečetí městskou vyhotovený a k týmž nadáním přiložený jest, kteréhož actum v nadepsaném městě Bělý jinak Nového Bezdězí dne 10. měsíce Febr. 1683. NB. Když by se taková nadání zase vyzdvihovati měly, tehdy musí se rekognicí pánův Nymburských, která jest do deposicí radní zdejší složena, sebou vzíti a jim odevzdati. Taková rekognicí vynachází se v staré purkmistrovský pokladnici. [Poslední věta psána jinou rukou i jiným inkoustem.]
112 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské klosti hájiti, ano i mil. ochranu naproti dotknutému a k veliké záhubě své čelícímu jednání, tu kdežby toho potřebu uznala, nejponíženěji pohledávati) dle předešlého spůsobu bez překážky užívati a vyhledávati mohli“.] 175. Seznam 20 privilegií města Bělé odevzdaných radě města Nymburka k bezpečnému uschování. 1683, 10. února. Kniha z r. 1667 k zadu. Anno 1683 snešením celé obce města Bělé všeliká a na druhé straně v pořádný inventář pojatá privilegia a nadání do král. města Nymburka k opatrování dány byly; načež tuto v násle- dujícím smyslu rekognicí dosáhnouc, originál takové i s přípisem inventáře do deposicí radní zdejší složený se vynachází. Rekognice Nymburských na ta privilegia jest dána 18. Feb. 1683. Při některých kusích doleji po- ložené slovo [není] jest v manuale psáno tužkou nejspíš v nedávných letech, a znamená, že original nyní není ve Bělé na snadě. Privileg. Inventář rozličných nadání a privilegií, které tak obec města Bělé, jinak Nového Bezdězí, k věrnému opatrování vzáctnému magistrátu král. města Nymburka na Labi, skrze osoby z prostředku svého vyslané, totiž pana Jana Slona primatora, Jiřího Františka Kociana písaře radního, a Jana Hertle, vše měštěnínův a spolusousedův svých, svěřiti a odevzdati nepominula, následuje, jak níž zejmena se vynachází. Majestát císaře Karla item téhož krále Václava item téhož krále Sigismunda krále Jiřího krále Vladislava item téhož krále Ferdinanda Hynka Berky Hynka Berky na rybník na pastviny na tok vody na luka na rybník Nadymač Bohuchvala Berky knížete z Fridlandu Ferdinanda de Carretto Otto Hendrycha de Carretto ) 1348, 4. Sept. 1348, 4. Sept. 1396, 8. Feb. [není] 1401, den S. Petra a Pavla 1436, 14. Sept. [není] 1460, 11. Jan. [není] 1493, 21. Aug. 1502 čtvrtek př. ned. postní [není] 1537 v středu před božím Tělem 1337 den sv. Jiří 1345 den sv. Lukáše 1483 d. s. Jana Zlatoústého [není] 1485 před hod. Ducha Sv. [není] 1502 v úterý po s. Matěji 1515 pond. př. s. Havlem [není] 1516 sob. před s. Tomášem [není] na pečetěch něco porušený s neporušenými peč. beze vší pečetě na pečetěch neporušených při některých pečetě neporušené i porušené se nacházejí na pečeti i písmě již porušený bez pečetě 1628, 18. Mai 1647, 6. Dec. 1660, 31. Jan. na pečetěch neporušených Pro lepší jistotu a pořádnost toho tento inventář pod menší pečetí městskou vyhotovený a k týmž nadáním přiložený jest, kteréhož actum v nadepsaném městě Bělý jinak Nového Bezdězí dne 10. měsíce Febr. 1683. NB. Když by se taková nadání zase vyzdvihovati měly, tehdy musí se rekognicí pánův Nymburských, která jest do deposicí radní zdejší složena, sebou vzíti a jim odevzdati. Taková rekognicí vynachází se v staré purkmistrovský pokladnici. [Poslední věta psána jinou rukou i jiným inkoustem.]
Strana 113
z let 1682—1683. 113 176. Město Bělá uchyluje se ke dvoru se stížnostmi svými na vrchnost. 1683, 21. května. Kniha 1667, 171—176. Paměť o ucházení se k JMCské v příčině obtížností, které se od JVHrMsti pána pana Arnošt Josefa, S. Římské říše hraběte z Waldšteina, jakožto vrchnosti města Bělé, týž obci Bělské činily, a osoby, totiž pan Zikmund Celner radní, a Fridrich Paul z prostředku obce, do Vídně vy- slány byly. Kteří dne 21. Mai 1683 na cestu po poledni se odeberouc, jim následující spisy a punkta sebou dány byly. Připsání k pánům Nymburským o vidimus některých obdarování . .. Ku kterémužto před sevzetí svému uvedouce taková nadání svá (vinímajíc počátku a závírky vidimi, též privilegium Bohu- chvala Berky, jejž také obec k škodě býti nesoudí a do spolku toho přivtělené míti žádá) dle s po- čátku dotknutého dovolení [od purkmistrovského úřadu Nymburského] v pořádný popis, to vše VVMstem k dalšímu vyhotovení skrze přítomné osoby z prostředku svého vyslané odsýláme. .. . Actum 19. Mai 1683. K službám sousedským hotově volní purkmistr a konšelé města Bělé. Připsání k panu cís. rychtáři města Nymburka o rekommendací .. . Připsání aneb rekommendací ku panu Jiříkovi Celnerovi správci v Toczenbachu v Rakousích [německé, pocházel z Bělé = dero patriam]. Plnomocenství vyslaným dané ... dass sie zuevor nicht allein mit einem Advocaten sich versehen, mit ihme auf das allerbest berathschlagen, sondern auch alles und jedes, was in derge- stalten nach reifer Erwägnuss vor gut geachtet wurde, und unser gemeiner Stadt zue besten Nutzen gereichen möchte, vor Ihro kais. Mt. entweder durch den H. Advocat oder sie selbsten, wie es rathsamb sein wird, allerunterthänigst referiren sollen und mogen... Následující punkta pro zprávu advokáta sebou vzaté byly: Ursachen, in welchen die gemeine Stadt Weisswasser, sonsten New Bösig genannt, nicht wenig sich beschweret schätzet, und dieselbe noch Gutdunken eines Advokats oder anderer in dergleichen Geschäften wohlerfahrner Person, vor Ihre Röm. kais. Mt. durch ihre obgesandte Mitburger fussfälliglich zue referiren, und hierinnen allergnädigsten Schutz zue gewinnen allerunterthänigst verlanget, seind diese, als folget: Vörderist wird dieses zue einer Nachricht beigefügt, dass die Stadt von Ihro hoch marggräfl. Excellenz und Gnaden als voriger Obrigkeit mit allen und jeden Freiheit- und Ge- rechtigkeiten, wie sie es in possesso gewesen, jetziger gnädiger Herrschaft ist succedirt und ubergeben worden. Secundo. Einiges Stuck verwachsenes Feld, welches zur Zeit des Hinco Berka (als in dessen Privilegio mit mehreren zue sehen) die Stadt unter gewissen Herrschaft-Zinsen erkauft, und von der Zeit her, wie auch von 50 Jahr, weilen sie in denen Kriegswesen ver- wachsen, ohne allen Nutzen die gebührende Zinsen von Possessoribus darvon entrichtet worden, nunmehro von der Obrigkeit mit Gewalt genommen, und dasselbe, da man vor das darauf erwachsenes Holz etwas zue gewinnen vermeinet, zue denen Herrschaft-Wäldern zue- geeignet wird, und gleichwohl die Zinsen in die Herrschaft-Renten vollig entrichtet werden müssen und sollen. 3. Von Uraltens hero privilegirte und bishero continuirte Vieh-Hutungen in denen Herrschaft-Wäldern, wie auch auf obbemeldten verwachsenen Feldern anjetzo verhindert
z let 1682—1683. 113 176. Město Bělá uchyluje se ke dvoru se stížnostmi svými na vrchnost. 1683, 21. května. Kniha 1667, 171—176. Paměť o ucházení se k JMCské v příčině obtížností, které se od JVHrMsti pána pana Arnošt Josefa, S. Římské říše hraběte z Waldšteina, jakožto vrchnosti města Bělé, týž obci Bělské činily, a osoby, totiž pan Zikmund Celner radní, a Fridrich Paul z prostředku obce, do Vídně vy- slány byly. Kteří dne 21. Mai 1683 na cestu po poledni se odeberouc, jim následující spisy a punkta sebou dány byly. Připsání k pánům Nymburským o vidimus některých obdarování . .. Ku kterémužto před sevzetí svému uvedouce taková nadání svá (vinímajíc počátku a závírky vidimi, též privilegium Bohu- chvala Berky, jejž také obec k škodě býti nesoudí a do spolku toho přivtělené míti žádá) dle s po- čátku dotknutého dovolení [od purkmistrovského úřadu Nymburského] v pořádný popis, to vše VVMstem k dalšímu vyhotovení skrze přítomné osoby z prostředku svého vyslané odsýláme. .. . Actum 19. Mai 1683. K službám sousedským hotově volní purkmistr a konšelé města Bělé. Připsání k panu cís. rychtáři města Nymburka o rekommendací .. . Připsání aneb rekommendací ku panu Jiříkovi Celnerovi správci v Toczenbachu v Rakousích [německé, pocházel z Bělé = dero patriam]. Plnomocenství vyslaným dané ... dass sie zuevor nicht allein mit einem Advocaten sich versehen, mit ihme auf das allerbest berathschlagen, sondern auch alles und jedes, was in derge- stalten nach reifer Erwägnuss vor gut geachtet wurde, und unser gemeiner Stadt zue besten Nutzen gereichen möchte, vor Ihro kais. Mt. entweder durch den H. Advocat oder sie selbsten, wie es rathsamb sein wird, allerunterthänigst referiren sollen und mogen... Následující punkta pro zprávu advokáta sebou vzaté byly: Ursachen, in welchen die gemeine Stadt Weisswasser, sonsten New Bösig genannt, nicht wenig sich beschweret schätzet, und dieselbe noch Gutdunken eines Advokats oder anderer in dergleichen Geschäften wohlerfahrner Person, vor Ihre Röm. kais. Mt. durch ihre obgesandte Mitburger fussfälliglich zue referiren, und hierinnen allergnädigsten Schutz zue gewinnen allerunterthänigst verlanget, seind diese, als folget: Vörderist wird dieses zue einer Nachricht beigefügt, dass die Stadt von Ihro hoch marggräfl. Excellenz und Gnaden als voriger Obrigkeit mit allen und jeden Freiheit- und Ge- rechtigkeiten, wie sie es in possesso gewesen, jetziger gnädiger Herrschaft ist succedirt und ubergeben worden. Secundo. Einiges Stuck verwachsenes Feld, welches zur Zeit des Hinco Berka (als in dessen Privilegio mit mehreren zue sehen) die Stadt unter gewissen Herrschaft-Zinsen erkauft, und von der Zeit her, wie auch von 50 Jahr, weilen sie in denen Kriegswesen ver- wachsen, ohne allen Nutzen die gebührende Zinsen von Possessoribus darvon entrichtet worden, nunmehro von der Obrigkeit mit Gewalt genommen, und dasselbe, da man vor das darauf erwachsenes Holz etwas zue gewinnen vermeinet, zue denen Herrschaft-Wäldern zue- geeignet wird, und gleichwohl die Zinsen in die Herrschaft-Renten vollig entrichtet werden müssen und sollen. 3. Von Uraltens hero privilegirte und bishero continuirte Vieh-Hutungen in denen Herrschaft-Wäldern, wie auch auf obbemeldten verwachsenen Feldern anjetzo verhindert
Strana 114
114 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské und gänzlich verboten werden; herentgegen aber mit denen Herrschaft-Heerden auf die Stadt- gründe und hart an die Stadtmawern getrieben, und alles ausgeweidet wird. 4. Es hat auch die Stadtgemeinde von Alters hero, als mit hundertjährigen Registern zue bezeugen ist, und bis zue Antretung jetziger Regierung den dritten Theil des Tonnen- Zolls gehabt, und nunmehro ist ebenfalls von der Obrigkeit drumb gebracht worden. 5. Eines freien Salzhandels ist die arme Gemeinde unter Regierung des Bohu- chwal Berka, wie darvon dessen Privilegium meldet, vor Zeiten in possesso gewesen, auf diese Gestalt nemblich, dass von beeden Herrschaften Weiss- und Hühnerwasser die Unter- thanen das Salz unter hoher Straf aus dem Stadt-Salzhaus haben nehmen, und herentgegen die Stadt einen gewissen Zins an Salz der Herrschaft jährlich geben müssen. Demnach aber unter Herrschung Ihrer Exc. H. Markgrafen de Carretto entweder aus dem Prager Salzhaus, oder anderwärtig, wann es nur kaiserliches Salz gewesen, der Stadt-Gemeinden zue Nutzen, noch dem Gefallen zue nehmen frei gestanden. Nun aber muss dieselbe aus Anordnung der gnäd. Obrigkeit, so wohl als die Unterthanen der Herrschaft, Salz in höchsten Preis fähig werden, also dass sie nicht allein der Freiheit, sondern auch des daraus fallenden Nutzen beraubt, und dadurch in ihren ohnedies geringen Mitteln nicht wenig geschwächt wird. 6. Gewisse ausgesetzte Gasthöfe, deren zwei in der Stadt sind, zue Grund ein� gehen, wie auch beinebenst andere Handwerks-Leut in äusserstes Verterben gerathen werden, gestalten solchen Gastgebern keins Bier von der Herrschaft erfolget wird, Ursachen, dass sie auferlegten Branntwein, dessen auf jedes Fass Bier 2 Pinth kommet, zue nehmen (weilen die Stadt mit ihren eigenen Branntweinschank privilegirt worden) sich geweigert haben; und auch uber dieses alles gleich unter der Stadt ein Gasthof, allwo vorhero nur ein Schankhaus ge- wesen, aufgebracht, wie nicht weniger ein halb Meil Wegs von der Stadt auf anderer Herr- schaft, so Hirschberg genannt, auf einer starken Landstrassen desgleichen ein Wirthshaus, da es sei Lebtag keins gestanden, also dass anjetzo alle Fuhr- und andere reisende Leut dahin ziehen, und in die Stadt keine einkehren, von unser Obrigkeit von Grund new aufgerichtet worden, und auch alldorten unterschiedliche Handwerks-Leut befördern wollen; dieses alles zue Verderb der Stadt gereichet. 7. Mit der oft gelebter Wildjagd, zue welcher zwar die Stadt keine Privilegia verbinden, sondern darzu etwan aus einer alten Gewohnheit geziehen wird, die arme Burger- schaft und Handwerksleut uber die Massen, wie auch oftmalen acht Tag continuirlich geplagt, und sogar in denen Sonn- und Feiertägen beschwert, bisweilen auch aus der Kirchen gefordert werden, dadurch in ihren ohnedies schweren und mühseligen Nahrungen sehr geschwächt sich befinden. Vor diesen unter Regierung der Marggrafen seind etwan drei oder viermal in einem Jahr darzu gebraucht worden. 8. Man findet, dass vor Zeiten in Mangel der unterthanen Leut die Burgerschaft, welche kein Zug gehabt, in der Erntzeit einen Tag zue schneiden, zwar umb einige Bezahlung, desgleichen andere mit dem Zug gewisses Quantum Getreid in die Herrschaft-Scheuern auf Anspruch der Obrigkeit sich eingelassen, und dieses von der Zeit in eine Schuldigkeit ohne allen Entgeld gebracht worden. 9. Nicht weniger der Stadt ein Praejudicium zuegefügt wird, massen die Stadt vor gewisse Herrschaft-Unterthane, welche in die Zahl derselben Angesessenen zuegeeignet, von
114 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské und gänzlich verboten werden; herentgegen aber mit denen Herrschaft-Heerden auf die Stadt- gründe und hart an die Stadtmawern getrieben, und alles ausgeweidet wird. 4. Es hat auch die Stadtgemeinde von Alters hero, als mit hundertjährigen Registern zue bezeugen ist, und bis zue Antretung jetziger Regierung den dritten Theil des Tonnen- Zolls gehabt, und nunmehro ist ebenfalls von der Obrigkeit drumb gebracht worden. 5. Eines freien Salzhandels ist die arme Gemeinde unter Regierung des Bohu- chwal Berka, wie darvon dessen Privilegium meldet, vor Zeiten in possesso gewesen, auf diese Gestalt nemblich, dass von beeden Herrschaften Weiss- und Hühnerwasser die Unter- thanen das Salz unter hoher Straf aus dem Stadt-Salzhaus haben nehmen, und herentgegen die Stadt einen gewissen Zins an Salz der Herrschaft jährlich geben müssen. Demnach aber unter Herrschung Ihrer Exc. H. Markgrafen de Carretto entweder aus dem Prager Salzhaus, oder anderwärtig, wann es nur kaiserliches Salz gewesen, der Stadt-Gemeinden zue Nutzen, noch dem Gefallen zue nehmen frei gestanden. Nun aber muss dieselbe aus Anordnung der gnäd. Obrigkeit, so wohl als die Unterthanen der Herrschaft, Salz in höchsten Preis fähig werden, also dass sie nicht allein der Freiheit, sondern auch des daraus fallenden Nutzen beraubt, und dadurch in ihren ohnedies geringen Mitteln nicht wenig geschwächt wird. 6. Gewisse ausgesetzte Gasthöfe, deren zwei in der Stadt sind, zue Grund ein� gehen, wie auch beinebenst andere Handwerks-Leut in äusserstes Verterben gerathen werden, gestalten solchen Gastgebern keins Bier von der Herrschaft erfolget wird, Ursachen, dass sie auferlegten Branntwein, dessen auf jedes Fass Bier 2 Pinth kommet, zue nehmen (weilen die Stadt mit ihren eigenen Branntweinschank privilegirt worden) sich geweigert haben; und auch uber dieses alles gleich unter der Stadt ein Gasthof, allwo vorhero nur ein Schankhaus ge- wesen, aufgebracht, wie nicht weniger ein halb Meil Wegs von der Stadt auf anderer Herr- schaft, so Hirschberg genannt, auf einer starken Landstrassen desgleichen ein Wirthshaus, da es sei Lebtag keins gestanden, also dass anjetzo alle Fuhr- und andere reisende Leut dahin ziehen, und in die Stadt keine einkehren, von unser Obrigkeit von Grund new aufgerichtet worden, und auch alldorten unterschiedliche Handwerks-Leut befördern wollen; dieses alles zue Verderb der Stadt gereichet. 7. Mit der oft gelebter Wildjagd, zue welcher zwar die Stadt keine Privilegia verbinden, sondern darzu etwan aus einer alten Gewohnheit geziehen wird, die arme Burger- schaft und Handwerksleut uber die Massen, wie auch oftmalen acht Tag continuirlich geplagt, und sogar in denen Sonn- und Feiertägen beschwert, bisweilen auch aus der Kirchen gefordert werden, dadurch in ihren ohnedies schweren und mühseligen Nahrungen sehr geschwächt sich befinden. Vor diesen unter Regierung der Marggrafen seind etwan drei oder viermal in einem Jahr darzu gebraucht worden. 8. Man findet, dass vor Zeiten in Mangel der unterthanen Leut die Burgerschaft, welche kein Zug gehabt, in der Erntzeit einen Tag zue schneiden, zwar umb einige Bezahlung, desgleichen andere mit dem Zug gewisses Quantum Getreid in die Herrschaft-Scheuern auf Anspruch der Obrigkeit sich eingelassen, und dieses von der Zeit in eine Schuldigkeit ohne allen Entgeld gebracht worden. 9. Nicht weniger der Stadt ein Praejudicium zuegefügt wird, massen die Stadt vor gewisse Herrschaft-Unterthane, welche in die Zahl derselben Angesessenen zuegeeignet, von
Strana 115
z roku 1683. 115 vielen Jahren hero, sowohl unter voriger, als jetziger gnäd. Herrschaft contribuiren muss, sie aber solchen Auflagen sein uberhebt, und darvor der Obrigkeit noch dero Verlangen und gleichsam alle Tag Robot verrichten müssen. 10. Bei glücklicher Antretung Ihrer Exc. Herrn Marggrafen de Carretto zue der Herrschaft Weisswasser seind viel wüste Brandstelle, wie bis dato etliche in der Stadt gefunden, und gleich darauf etliche 40 Häuser vermög obrigkeitlich vorgestreckten Unkosten, gegen Erstattung solches in jahrlichen und erträglichen Terminen, von Grund new aufgebauet worden, und also die sehr verwüste Stadt ein wenig in Aufnehmen kommen. Bei jetziger Zeit aber die Stadt wieder zue Grund verterben muss, sintemalen darinnen viel Häuser annoch ungebaute, und etliche wegen grosser Armut unbewohnte zue finden seien; wie auch viel Burger mit so unerträglichen Herrschaft-Auflagen beschwert werden, massen was sie vorhero auf so vorgestreckte marggräfliche Baw-Unkosten in einem Jahr gegeben, anjetzo soviel alle Vierteljahr, und etliche viel drüber mit gefänglichen Zwang weinend und heulend geben müssen, also dass wann man sie mit Ihr kais. Mt. allergnädigsten Schutz nicht versichert hätte, ihre viel schon längst mit einem Bettelstab sambt ihren Weib und Kindern darvon gehen und ihre Häuser verlassen haben wollen. 11. Wider des Herzogs von Friedland Privilegium ist ein Decret, dass man keinen Mensch von der Stadtjurisdiction ohne Vorwissendt der Obrigkeit los lassen soll, ergangen; dieses zwar nicht attendiret wird, sondern die Stadt in deme allweg nebst ihrer Freiheit schreitet. 12. Branntweinschank, mit welchen die Stadt von Ihrer hochmargg. Gnaden und Excellenz de Carretto begnadet worden, und darvon bishero die arme Burgerschaft ihre Nahrung habend, der Gemeinden, und nicht der Obrigkeit, gewisses Quantum (nebst kais. Tranksteuer) alle Jahr gegeben habe. Nunmehro diesen die Obrigkeit sich anmasset, und man solle von jeden Kessel jährlichen 20 fl. in die Herrschaft-Renten obführen, decretirt worden. 13. Ebenfalls von höchst gedachten H. H. Marggrafen privilegirter Weinschank von welchen a dato dessen Privilegii ist nichts mehres dann von jeden Eimer 4 Pinten in die Herrschaft-Renten continuirlich obgeführet, von dem Most oder jungen Wein aber a die S. Galli bis zum neuen Jahr der Stadtgemeinden, und nicht der Herrschaft, gewisses Quantum gegeben worden, unter grössere Schuldigkeit, nembl. 2 fl. von jedem Eimer (was nirgends zue finden), sowohl den alten und jungen Wein ziehen wollen. 14. Ein Haus, so unter Jurisdiction der Stadt gehörig, ist in einer Straf dessen Besitzers genommen, und zue einem Herrnhaus gemacht worden, darvon aber bis dato weder Contribution, noch andere darauf kommende Schuldigkeiten verrichtet werden. 15. Es ist auch von wahrhaftigen und glaubwürdigen Leuten ein Nachricht einge- laufen, dass wann die Burgerschaft ihre Häuser und anderen Zuegehör verkaufen wollte, die Obrigkeit dieselben anzuenehmen und bezahlen sich erkläret. Welches Vornehmen ohne Zweifel dahin zielen will, dass man die Stadt mit dero leibeigene Unterthanen (was wider die privilegirte Freiheit nicht wenig gereichen möchte) zue besetzen, und also sie in die Unterthänigkeit zue bringen vermeinte. Wir aber darein gehen uns weigern, sintemalen solches ohn allergnädigster Urlaubnuss Ihr kais. Mt. zu thun sich nicht geziemet.
z roku 1683. 115 vielen Jahren hero, sowohl unter voriger, als jetziger gnäd. Herrschaft contribuiren muss, sie aber solchen Auflagen sein uberhebt, und darvor der Obrigkeit noch dero Verlangen und gleichsam alle Tag Robot verrichten müssen. 10. Bei glücklicher Antretung Ihrer Exc. Herrn Marggrafen de Carretto zue der Herrschaft Weisswasser seind viel wüste Brandstelle, wie bis dato etliche in der Stadt gefunden, und gleich darauf etliche 40 Häuser vermög obrigkeitlich vorgestreckten Unkosten, gegen Erstattung solches in jahrlichen und erträglichen Terminen, von Grund new aufgebauet worden, und also die sehr verwüste Stadt ein wenig in Aufnehmen kommen. Bei jetziger Zeit aber die Stadt wieder zue Grund verterben muss, sintemalen darinnen viel Häuser annoch ungebaute, und etliche wegen grosser Armut unbewohnte zue finden seien; wie auch viel Burger mit so unerträglichen Herrschaft-Auflagen beschwert werden, massen was sie vorhero auf so vorgestreckte marggräfliche Baw-Unkosten in einem Jahr gegeben, anjetzo soviel alle Vierteljahr, und etliche viel drüber mit gefänglichen Zwang weinend und heulend geben müssen, also dass wann man sie mit Ihr kais. Mt. allergnädigsten Schutz nicht versichert hätte, ihre viel schon längst mit einem Bettelstab sambt ihren Weib und Kindern darvon gehen und ihre Häuser verlassen haben wollen. 11. Wider des Herzogs von Friedland Privilegium ist ein Decret, dass man keinen Mensch von der Stadtjurisdiction ohne Vorwissendt der Obrigkeit los lassen soll, ergangen; dieses zwar nicht attendiret wird, sondern die Stadt in deme allweg nebst ihrer Freiheit schreitet. 12. Branntweinschank, mit welchen die Stadt von Ihrer hochmargg. Gnaden und Excellenz de Carretto begnadet worden, und darvon bishero die arme Burgerschaft ihre Nahrung habend, der Gemeinden, und nicht der Obrigkeit, gewisses Quantum (nebst kais. Tranksteuer) alle Jahr gegeben habe. Nunmehro diesen die Obrigkeit sich anmasset, und man solle von jeden Kessel jährlichen 20 fl. in die Herrschaft-Renten obführen, decretirt worden. 13. Ebenfalls von höchst gedachten H. H. Marggrafen privilegirter Weinschank von welchen a dato dessen Privilegii ist nichts mehres dann von jeden Eimer 4 Pinten in die Herrschaft-Renten continuirlich obgeführet, von dem Most oder jungen Wein aber a die S. Galli bis zum neuen Jahr der Stadtgemeinden, und nicht der Herrschaft, gewisses Quantum gegeben worden, unter grössere Schuldigkeit, nembl. 2 fl. von jedem Eimer (was nirgends zue finden), sowohl den alten und jungen Wein ziehen wollen. 14. Ein Haus, so unter Jurisdiction der Stadt gehörig, ist in einer Straf dessen Besitzers genommen, und zue einem Herrnhaus gemacht worden, darvon aber bis dato weder Contribution, noch andere darauf kommende Schuldigkeiten verrichtet werden. 15. Es ist auch von wahrhaftigen und glaubwürdigen Leuten ein Nachricht einge- laufen, dass wann die Burgerschaft ihre Häuser und anderen Zuegehör verkaufen wollte, die Obrigkeit dieselben anzuenehmen und bezahlen sich erkläret. Welches Vornehmen ohne Zweifel dahin zielen will, dass man die Stadt mit dero leibeigene Unterthanen (was wider die privilegirte Freiheit nicht wenig gereichen möchte) zue besetzen, und also sie in die Unterthänigkeit zue bringen vermeinte. Wir aber darein gehen uns weigern, sintemalen solches ohn allergnädigster Urlaubnuss Ihr kais. Mt. zu thun sich nicht geziemet.
Strana 116
116 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 16. Belanget der Gebrau, von welchen königl. Privilegia melden, wie umb dieselbe die Stadt allererst noch der Rebellion, warumb und durch wem ist kommen, nichts gründliches finden können; und also weilen dessen Nutzen aufgehebt, die Stadt weder die Mawern, noch das Rathhaus, in Mangel darzu nothigen Geldmitteln, in Baw halten kann, sondern alles und jedes zue Grund gehet und einfallet. 177. Stížný spis vypracovaný advokátem od Bělských k císaři proti vrchnosti. (1683, v červnu.) Kniha 1667 fol. 177. Memorial k JMCské od doktora Vídeňského příjmím Otčenáška postavený a od vyslaných dne [prázdné místo] referirovaný byl. Aller Durchleuchtigst Grossmächtigster Röm. Kaiser, auch zu Hungarn und Böhmen König, Erzherzog zu Oesterreich, Allergnädigster Kaiser, König und Landfürst! Euer kais. und königl. Mt. allerunterthänigst gehorsambst vorzustellen gezwungen werden, wasgestalten unser gegenwärtige Herrschaft zue Weisswasser, sonsten New Bösig, der hoch- und wohlgeborne Herr Ernst Graf von Waldstein (titel) in vielen Puncten unsern rühmlich erhaltenen und in ruehigen Genuss ersessenen Privilegien zuewider sub A. in unter- schiedliche Weg und Weis beschwert und beträngt werden, und zwar 1. Hat die Gemeinde zue Weisswasser laut der Hinco Berka Privilegii ein Stuck Feld gegen jährlicher Verzinsung erkaufet. Als nun bei der durch unterschiedlich schwer ausgestandenen Kriegsläufen geschwächte Gemeinde nit bearbeitet werden können, solches nun mit Holz verwachsen; uneracht die Gemeinde einigen Nutzen darvon nit gehabt, doch gleichwolen ihre jährliche Zins allezeit darvon abgerichtet. Nunmehro dass wir uns eines Nutzen aus dem Holz zu haben getröstet, hat unser Herrschaft diese mit Holz bewachsene Felder ihr zuegeeignet und zue ihren Wäldern zugezogen. Bei allen deme gleichwolen die Zinsen darvon, welches wider alle Recht und Billigkeit laufet, in die Herrschaft-Renten ab- führen müssen. Endlichen Euer kais. und kön. Mt. zue allergnädigster Erwägung vorstellen: entweder ist der Grund, darvon die Zinsen entrichtet werden, oder nit [sic]; si primum: ist billich, dass uns der Grund und dessen neben dem Eigenthumb beruehender Genuss gebühre, dann wir sonsten nit sehen, warumben wir zu Obrichtung eines Zins oder census, qui neces- sario tanquam terminus relativus fundum connotat, anzuhalten wären; si secundum: ist es die höchste Unbilligkeit, dass wir einen Zins, wo kein Grund vorhanden sein sollte, in die Herr- schafts-Renten abzurichten [sic]. 2. Gebühret uns vermög der Privilegien A. und der bishero ruehig genossenen Pos- sess in denen Herrschafts-Wäldern und auf denen verwachsenen Feldern die Viehhüetungen, welche uns derzeit nit allein auf obgedachten Orten gänzlichen inhibirt worden, sondern auch der Herrschaft Vieh und Heerde bis an die Stadtmauer angetrieben und alles ausgeweidet, dass also unser S. V. Viehzucht und die bei vielen in der Gemeinde darauf bestehend täg- liche Nahrung gänzlich entzogen wird. 3. Hat die gemeine Stadt von Alters hero, allermassen durch hundertjährige Register auf allen Fall erweislich, den dritten Theil des Tonnenzolles ruehig gehoben und genossen ;
116 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské 16. Belanget der Gebrau, von welchen königl. Privilegia melden, wie umb dieselbe die Stadt allererst noch der Rebellion, warumb und durch wem ist kommen, nichts gründliches finden können; und also weilen dessen Nutzen aufgehebt, die Stadt weder die Mawern, noch das Rathhaus, in Mangel darzu nothigen Geldmitteln, in Baw halten kann, sondern alles und jedes zue Grund gehet und einfallet. 177. Stížný spis vypracovaný advokátem od Bělských k císaři proti vrchnosti. (1683, v červnu.) Kniha 1667 fol. 177. Memorial k JMCské od doktora Vídeňského příjmím Otčenáška postavený a od vyslaných dne [prázdné místo] referirovaný byl. Aller Durchleuchtigst Grossmächtigster Röm. Kaiser, auch zu Hungarn und Böhmen König, Erzherzog zu Oesterreich, Allergnädigster Kaiser, König und Landfürst! Euer kais. und königl. Mt. allerunterthänigst gehorsambst vorzustellen gezwungen werden, wasgestalten unser gegenwärtige Herrschaft zue Weisswasser, sonsten New Bösig, der hoch- und wohlgeborne Herr Ernst Graf von Waldstein (titel) in vielen Puncten unsern rühmlich erhaltenen und in ruehigen Genuss ersessenen Privilegien zuewider sub A. in unter- schiedliche Weg und Weis beschwert und beträngt werden, und zwar 1. Hat die Gemeinde zue Weisswasser laut der Hinco Berka Privilegii ein Stuck Feld gegen jährlicher Verzinsung erkaufet. Als nun bei der durch unterschiedlich schwer ausgestandenen Kriegsläufen geschwächte Gemeinde nit bearbeitet werden können, solches nun mit Holz verwachsen; uneracht die Gemeinde einigen Nutzen darvon nit gehabt, doch gleichwolen ihre jährliche Zins allezeit darvon abgerichtet. Nunmehro dass wir uns eines Nutzen aus dem Holz zu haben getröstet, hat unser Herrschaft diese mit Holz bewachsene Felder ihr zuegeeignet und zue ihren Wäldern zugezogen. Bei allen deme gleichwolen die Zinsen darvon, welches wider alle Recht und Billigkeit laufet, in die Herrschaft-Renten ab- führen müssen. Endlichen Euer kais. und kön. Mt. zue allergnädigster Erwägung vorstellen: entweder ist der Grund, darvon die Zinsen entrichtet werden, oder nit [sic]; si primum: ist billich, dass uns der Grund und dessen neben dem Eigenthumb beruehender Genuss gebühre, dann wir sonsten nit sehen, warumben wir zu Obrichtung eines Zins oder census, qui neces- sario tanquam terminus relativus fundum connotat, anzuhalten wären; si secundum: ist es die höchste Unbilligkeit, dass wir einen Zins, wo kein Grund vorhanden sein sollte, in die Herr- schafts-Renten abzurichten [sic]. 2. Gebühret uns vermög der Privilegien A. und der bishero ruehig genossenen Pos- sess in denen Herrschafts-Wäldern und auf denen verwachsenen Feldern die Viehhüetungen, welche uns derzeit nit allein auf obgedachten Orten gänzlichen inhibirt worden, sondern auch der Herrschaft Vieh und Heerde bis an die Stadtmauer angetrieben und alles ausgeweidet, dass also unser S. V. Viehzucht und die bei vielen in der Gemeinde darauf bestehend täg- liche Nahrung gänzlich entzogen wird. 3. Hat die gemeine Stadt von Alters hero, allermassen durch hundertjährige Register auf allen Fall erweislich, den dritten Theil des Tonnenzolles ruehig gehoben und genossen ;
Strana 117
z roku 1683. 117 hierwider die vorige Herrschaft gar nichts movirt, sondern uns zue der Participation eines Drittels unverweigerlich gelassen, hierwider dieselbe nit das Geringste jemalen difficultirt. Allein unser gegenwärtige Herrschaft uns dieses Mittels entsetzet und widerrechtlich privirt. 4. Mit dem freien Salzschank ist die Gemeinde bis auf gegenwärtiger Herrschaft Entsetzung in ruhigen Gebrauch gewesen, nemblich: Es haben beeder Herrschaft Weiss- und Hünnerwasser Unterthanen bei hoher Straf das Salz von der Gemeinen Stadt Salzhaus nehmen, herentgegen die Stadt einen gewissen Zins der Herrschaft entrichten müssen. Unter der Be- herrschung des Markgrafen von Carretto hat die Gemeinde die Freiheit gehabt, ihrem ei- genem Gefallen noch Salz, wann es nur ein kaiserliches Salz gewesen, zue nehmen. Anjetzo aber dringt uns und die Unterthanen die Herrschaft Salz in hohen Preis anzunehmen, wormit uns der bishero hieraus gehobene Nutzen nit allein entgehet, sondern auch der Gemeinde ein grossen Schaden, weilen selbe in Ertragung der unvermeidlichen onerum geschwächt wird, zuewachset. 5. Die bei der Stadt Weisswasser ausgesetzte Gasthöf, und neben denen selben noch andere Handwerksleut deswegen zu Grund gehen müssen, in Erwägung man denen Gasthöfen neben jedem Fass Bier zwei Pinth Branntwein zuedringen wollen, und ein neuer Gasthof unter der Stadt, allwo vorhin nur ein Schankhaus gewesen, dann ein halb Meil Wegs von der Stadt auf der Herrschaft Hirschberg an einer starken Landstrassen ein ganz neues Wirthshaus aufgebauet, allwo auch unterschiedliche Handwerksleut befördert werden wollen. Ein Schankhaus in ein Gasthof zu verenden [sic] druckt uns, dass die Herrschaft unseren Privilegien A. zuewider, in dero Ansehung ein Meil Wegs umb die Stadt kein neues Wirths- haus aufzuebauen nit befuegt, in Erwägung alle Neuerung und schädlichen Extendirung der onerum verboten, sondern alles in statu quo verbleiben nothwendig muess. Den auf der Herr- schaft Hirschberg ganz neu erbauten Wirthhaus betreffend, ist aus denen Privilegien A. klar, dass solches ganz unbefuegter Weis geschehen, zumalen alle Einkehr und Zufuhr, welche doch zu Aufnehmung der Stadt Weisswasser in denen Privilegien A. vorgesehen, unserer Ge- meinde benommen und abgeschnitten wird, die Handwerksleut anbei an diesem Ort zue be- fördern und untersassig zue machen, geschieht solches unseres Bedunkens deswegen wider- rechtlich, in Erwägung die allermehrste Nahrung einer Stadt notorie in denen Handwerks- leuten bestehet, dass also durch Hegung auf denen Herrschafts-Gründen der unterthänigen Handwerkern die Städt, allermassen in dem Königreich Böhaimb observirt wird, nothwendig in das Verderben gerathen und zue Grund gehen müssen. 6. In die Wildjagung seind wir unter der Beherrschung der Marggrafen von Carretto einen Jahr drei oder viermal gebraucht worden; unter gegenwärtiger Herrschaft aber wird die arme Burgerschaft sowohl in denen Feier-, Sonn- und Werktagen hart und oft ge- blagt, auch zue Zeiten uber acht Tag unaussetzlich angehalten, bisweilen sogar aus der Kirchen hierzue gefordert; woraus nun die ohnedas schwer erschwingliche Nahrung höchst geschwächt werden muss. 7. Bei Erntzeit haben die Burger, so keinen Zueg gehabt, einen Tag geschnitten, andere mit ihren Zueg ein gewisse Anzahl Treids, auf Ansprechen der Herrschaft, jedoch gegen ein gewissen Entgeld, in der Herrschafts Scheuern eingeführet; welches aber derzeit vor eine widerrechtliche Schuldigkeit angezogen werden will; in Erwägung die Städt, wann
z roku 1683. 117 hierwider die vorige Herrschaft gar nichts movirt, sondern uns zue der Participation eines Drittels unverweigerlich gelassen, hierwider dieselbe nit das Geringste jemalen difficultirt. Allein unser gegenwärtige Herrschaft uns dieses Mittels entsetzet und widerrechtlich privirt. 4. Mit dem freien Salzschank ist die Gemeinde bis auf gegenwärtiger Herrschaft Entsetzung in ruhigen Gebrauch gewesen, nemblich: Es haben beeder Herrschaft Weiss- und Hünnerwasser Unterthanen bei hoher Straf das Salz von der Gemeinen Stadt Salzhaus nehmen, herentgegen die Stadt einen gewissen Zins der Herrschaft entrichten müssen. Unter der Be- herrschung des Markgrafen von Carretto hat die Gemeinde die Freiheit gehabt, ihrem ei- genem Gefallen noch Salz, wann es nur ein kaiserliches Salz gewesen, zue nehmen. Anjetzo aber dringt uns und die Unterthanen die Herrschaft Salz in hohen Preis anzunehmen, wormit uns der bishero hieraus gehobene Nutzen nit allein entgehet, sondern auch der Gemeinde ein grossen Schaden, weilen selbe in Ertragung der unvermeidlichen onerum geschwächt wird, zuewachset. 5. Die bei der Stadt Weisswasser ausgesetzte Gasthöf, und neben denen selben noch andere Handwerksleut deswegen zu Grund gehen müssen, in Erwägung man denen Gasthöfen neben jedem Fass Bier zwei Pinth Branntwein zuedringen wollen, und ein neuer Gasthof unter der Stadt, allwo vorhin nur ein Schankhaus gewesen, dann ein halb Meil Wegs von der Stadt auf der Herrschaft Hirschberg an einer starken Landstrassen ein ganz neues Wirthshaus aufgebauet, allwo auch unterschiedliche Handwerksleut befördert werden wollen. Ein Schankhaus in ein Gasthof zu verenden [sic] druckt uns, dass die Herrschaft unseren Privilegien A. zuewider, in dero Ansehung ein Meil Wegs umb die Stadt kein neues Wirths- haus aufzuebauen nit befuegt, in Erwägung alle Neuerung und schädlichen Extendirung der onerum verboten, sondern alles in statu quo verbleiben nothwendig muess. Den auf der Herr- schaft Hirschberg ganz neu erbauten Wirthhaus betreffend, ist aus denen Privilegien A. klar, dass solches ganz unbefuegter Weis geschehen, zumalen alle Einkehr und Zufuhr, welche doch zu Aufnehmung der Stadt Weisswasser in denen Privilegien A. vorgesehen, unserer Ge- meinde benommen und abgeschnitten wird, die Handwerksleut anbei an diesem Ort zue be- fördern und untersassig zue machen, geschieht solches unseres Bedunkens deswegen wider- rechtlich, in Erwägung die allermehrste Nahrung einer Stadt notorie in denen Handwerks- leuten bestehet, dass also durch Hegung auf denen Herrschafts-Gründen der unterthänigen Handwerkern die Städt, allermassen in dem Königreich Böhaimb observirt wird, nothwendig in das Verderben gerathen und zue Grund gehen müssen. 6. In die Wildjagung seind wir unter der Beherrschung der Marggrafen von Carretto einen Jahr drei oder viermal gebraucht worden; unter gegenwärtiger Herrschaft aber wird die arme Burgerschaft sowohl in denen Feier-, Sonn- und Werktagen hart und oft ge- blagt, auch zue Zeiten uber acht Tag unaussetzlich angehalten, bisweilen sogar aus der Kirchen hierzue gefordert; woraus nun die ohnedas schwer erschwingliche Nahrung höchst geschwächt werden muss. 7. Bei Erntzeit haben die Burger, so keinen Zueg gehabt, einen Tag geschnitten, andere mit ihren Zueg ein gewisse Anzahl Treids, auf Ansprechen der Herrschaft, jedoch gegen ein gewissen Entgeld, in der Herrschafts Scheuern eingeführet; welches aber derzeit vor eine widerrechtliche Schuldigkeit angezogen werden will; in Erwägung die Städt, wann
Strana 118
118 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské selbe in ihrer Wahrheit betrachtet werden, zue keiner Robot, welche allein denen Bauern zueständig, anzuhalten und selbe zue verrichten verpflicht seie. 8. Nach ein stärker und schweres Praejudicium wird der Stadt und Gemeinde zue- gemutet, indeme selbe uber ihr Contingent vor ein gewisse Anzahl Herrschafts-Unterthanen zue contribuiren gezwungen wird; uneracht etwa dieses ein uralt vermeintliches Her- kommen oder ein vertragene Sach von Seiten der Herrschaft wider all Verhoffen dörfte an- gezogen werden, so hätte dieses Vorschützen unsers Bedunkens destwegen nit statt, in Be- denkung die onera publica gleich zue tragen, einer den andern zue ubertragen nit befuegt; in fererer Erwägung Euer kais. und kön. Mt. Unterthanen durch ihre Privatvertrag oder Connivenz sich nit ruiniren können, umb Willen dieses allein in Euer kais. und kön. Mt. hoche Regalien laufet, und jenes Rechtliche allhier stattfinden muss: Juri publico pactis pri- vatorum nihil derogari. 9. Bei Antretung in die Beherrschuug der Marggrafen von Caretto seind viel Brandstätt in der Stadt Weisswasser gefunden, auf beschehen herrschaftliche Vorstreckung aber etlich und vierzig Häuser erhebt worden, hiemit diese verwüstete Stadt wiederum in etwas sich erhoben; anjetzo aber dieselbe wieder in die Obödung gerathen muss, weilen die jetzige Herrschaft die auf Fristen und Terminen beschehende Bezahlung der von denen Marg- grafen von Caretto zum Bau vorgestreckten Gelder also rigoros in modo et quantitate fordert, weilen die Unterthanen mit Gefängnuss zur Bezahlung, und zwar was sonsten bei vorigen durch ein Jahr, bei der jetzigen Herrschaft jedes Vierteljahr angehalten werden; hiemit nit allein die vorige, sondern ein noch grössere Abödung der Stadt erfolgen muess, indeme viel Häuser annoch unerbawet, die auf die marggrafliche Unkosten erhobene Häuser durch die Inwohner auch von andern die grosse Herrschafts-Auflagen nit erschwingen mögen, aus Un- vermögenheit nothwendig verlassen müssen. 10. Vermög des Friedländische Privilegii sub A., dass die Stadt Weisswasser befuegt und berechtiget seie, die Burger, welche mit ihrem Leib und Guet sich anderwärts begeben wollen, ohne Eintrag der Herrschaft zue entlassen und selbe mit einem Weglossbrief zue begleiten. Allein hat die Herrschaft ein Decret in contrarium ergehen lassen, umb den klaren Inhalt des Privilegii A. und dessen bis anhero wohl ersessenen usum zu unterbrechen. 11. Ist der Gemeinde sub A. von denen Marggrafen von Caretto der Branntwein- schank zue ihren bessern Aufnehmen ohne einig herrschaftlich entrichtende Schuldigkeit eingeraumet worden; hingegen will die jetzige Herrschaft laut Decret B. von jedem Brannt- weinkessel jahrlichen 20 Gulden haben. 12. Gleicher Gestalten ist sub A. von denen Marggrafen von Caretto der Wein- schank, jedoch gegen Reichung 4 Pinth von dem Eimer alten Wein in die Renten, im- massen von dem Most a die S. Galli bis auf das Neujahr der Nutzen der Gemeinde geblieben, der Stadt überlassen. Es will aber die Herrschaft anjetzo laut B. von jedem Eimer 2 fl. fordern. 13. Es ist ein Haus, so unter der Stadt Botmässigkeit begriffen, wegen eines In- wohners Verbrechen zue einer Straf eingezogen, hiemit aus einem Burger- ein Herrnhaus worden. Es will aber verlauten, dass die Gemeinde dato die onera publica, als Steuer und Contributiones, desthalben tragen solle.
118 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské selbe in ihrer Wahrheit betrachtet werden, zue keiner Robot, welche allein denen Bauern zueständig, anzuhalten und selbe zue verrichten verpflicht seie. 8. Nach ein stärker und schweres Praejudicium wird der Stadt und Gemeinde zue- gemutet, indeme selbe uber ihr Contingent vor ein gewisse Anzahl Herrschafts-Unterthanen zue contribuiren gezwungen wird; uneracht etwa dieses ein uralt vermeintliches Her- kommen oder ein vertragene Sach von Seiten der Herrschaft wider all Verhoffen dörfte an- gezogen werden, so hätte dieses Vorschützen unsers Bedunkens destwegen nit statt, in Be- denkung die onera publica gleich zue tragen, einer den andern zue ubertragen nit befuegt; in fererer Erwägung Euer kais. und kön. Mt. Unterthanen durch ihre Privatvertrag oder Connivenz sich nit ruiniren können, umb Willen dieses allein in Euer kais. und kön. Mt. hoche Regalien laufet, und jenes Rechtliche allhier stattfinden muss: Juri publico pactis pri- vatorum nihil derogari. 9. Bei Antretung in die Beherrschuug der Marggrafen von Caretto seind viel Brandstätt in der Stadt Weisswasser gefunden, auf beschehen herrschaftliche Vorstreckung aber etlich und vierzig Häuser erhebt worden, hiemit diese verwüstete Stadt wiederum in etwas sich erhoben; anjetzo aber dieselbe wieder in die Obödung gerathen muss, weilen die jetzige Herrschaft die auf Fristen und Terminen beschehende Bezahlung der von denen Marg- grafen von Caretto zum Bau vorgestreckten Gelder also rigoros in modo et quantitate fordert, weilen die Unterthanen mit Gefängnuss zur Bezahlung, und zwar was sonsten bei vorigen durch ein Jahr, bei der jetzigen Herrschaft jedes Vierteljahr angehalten werden; hiemit nit allein die vorige, sondern ein noch grössere Abödung der Stadt erfolgen muess, indeme viel Häuser annoch unerbawet, die auf die marggrafliche Unkosten erhobene Häuser durch die Inwohner auch von andern die grosse Herrschafts-Auflagen nit erschwingen mögen, aus Un- vermögenheit nothwendig verlassen müssen. 10. Vermög des Friedländische Privilegii sub A., dass die Stadt Weisswasser befuegt und berechtiget seie, die Burger, welche mit ihrem Leib und Guet sich anderwärts begeben wollen, ohne Eintrag der Herrschaft zue entlassen und selbe mit einem Weglossbrief zue begleiten. Allein hat die Herrschaft ein Decret in contrarium ergehen lassen, umb den klaren Inhalt des Privilegii A. und dessen bis anhero wohl ersessenen usum zu unterbrechen. 11. Ist der Gemeinde sub A. von denen Marggrafen von Caretto der Branntwein- schank zue ihren bessern Aufnehmen ohne einig herrschaftlich entrichtende Schuldigkeit eingeraumet worden; hingegen will die jetzige Herrschaft laut Decret B. von jedem Brannt- weinkessel jahrlichen 20 Gulden haben. 12. Gleicher Gestalten ist sub A. von denen Marggrafen von Caretto der Wein- schank, jedoch gegen Reichung 4 Pinth von dem Eimer alten Wein in die Renten, im- massen von dem Most a die S. Galli bis auf das Neujahr der Nutzen der Gemeinde geblieben, der Stadt überlassen. Es will aber die Herrschaft anjetzo laut B. von jedem Eimer 2 fl. fordern. 13. Es ist ein Haus, so unter der Stadt Botmässigkeit begriffen, wegen eines In- wohners Verbrechen zue einer Straf eingezogen, hiemit aus einem Burger- ein Herrnhaus worden. Es will aber verlauten, dass die Gemeinde dato die onera publica, als Steuer und Contributiones, desthalben tragen solle.
Strana 119
z roku 1683. 119 14. Es kommt gleicher Gestalt glaubwürdig vor, dass die Herrschaft, dass wer von der Burgerschaft sein Haus mit der Zu- und Angehörung verkaufen, selbe erkaufen wollte, ungezweifelt allein zue dem Ende, diese an sich gebrachte Häuser mit Leibeigenen zue besetzen, anfänglich ein gemengte Gemeinde, hiemit ein seminarium discordiae et disunionis einzupflanzen, letzlichen uns freie Leut entweder unter ein gleichs Joch der Leibeigenschaft zue ziehen, oder uns alle Zeit wohlverhaltene trewe Unterthanen Euer kais. und kön. Mt. gänzlichen auszuetilgen und zue vertreiben; welches Euer kais. und kön. Mt. nit verstatten, sondern uns in dero allergnädigsten Schutz nehmen werden. Schliesslichen 15. aus dem Decret B. zu ersehen, was für andere Neuerung unsere Herrschaften aufzuladen trachtet, da doch, wie dergestalten bevorab bei diesem schweren Zeiten erarmet, dass wir mit Bestreitung der contributionum et publicorum onerum kümmerlich und elendiglich über allmöglichste Beflissenheit uns nähren, ja die Stadtmauer aus Obgang der Mittel in Baw nit erhalten können ; und gleichwohlen will man uns umb das wenige, was zue leichterer Ertragung der publicorum onerum dienlich, bringen, unsere wohlhergebrachte und ersessene Freiheiten gänzlichen cassiren und aufheben. Alldieweilen nun 1. sub A. zu ersehen, wasgestalten unsere Privilegien sub A. von unterschiedlichen Kaisern, Königen, Herzogen, allergnädigst und gnädigst zum öftermalen con- firmirt, dann 2. durch ein unaussätzliche Possess und Gebrauch ununterbrechlich erhalten, auch 3. die jungst geweste der jetzigen Herrschaft mit allem unseren Gerechtigkeiten und Freiheiten übergeben und überlassen, auch bei der Anglübung uns versichert, dass dieser Verkauf in unsern Privilegien, Recht und Gerechtigkeiten nit das Geringste alteriren solle: hiemit der jetzigen Herrschaft nit gebühren wollen, uns in so viel Weg obvorgestellter Massen zue beschweren. Langt demnach an Euer Kais. und kön. Mt. mein allerunterthänigst gehorsambstes fuessfallendes Bitten, Sie geruhen uns höchst bedrangte arme Unterthanen in Dero allergnä- digsten Schutz zue nehmen, uns bei denen uralt, wohlhergebracht und ersessenen Privilegien zue schützen, damit wir wieder dieselbe und in andern unsern Recht und Gerechtigkeiten nit beschwert werden; annebens unserer Herrschaft gemessen anzuebefehlen, damit selbe uns in denen wohlhergebracht und ersessenen Herkommen und Rechten keines Wegs turbire. Uns zue kais. wirklicher Gewähr und landsfürstlichen Hulden empfehl[end] Euer kais. und kön. Mt. allerunterthänigst gehorsambst N. N. Burgermeister, Rathmanne und Gemeinde zue Weisswasser, sonsten Neu Bösig genannt. Podle toho memorialu přednášely se vidimus privilegií, totiž Privilegium Hynka Berky v příčině kopanin, privilegium Ctibora z Cimburka na pastviny, privilegium Bohuchvala Berky o solní šenk, majestát krále Václava. NB. toho privilegium přiloženo nebylo, protože páni Nymburští jej mezi jiný vidimus nepojali,
z roku 1683. 119 14. Es kommt gleicher Gestalt glaubwürdig vor, dass die Herrschaft, dass wer von der Burgerschaft sein Haus mit der Zu- und Angehörung verkaufen, selbe erkaufen wollte, ungezweifelt allein zue dem Ende, diese an sich gebrachte Häuser mit Leibeigenen zue besetzen, anfänglich ein gemengte Gemeinde, hiemit ein seminarium discordiae et disunionis einzupflanzen, letzlichen uns freie Leut entweder unter ein gleichs Joch der Leibeigenschaft zue ziehen, oder uns alle Zeit wohlverhaltene trewe Unterthanen Euer kais. und kön. Mt. gänzlichen auszuetilgen und zue vertreiben; welches Euer kais. und kön. Mt. nit verstatten, sondern uns in dero allergnädigsten Schutz nehmen werden. Schliesslichen 15. aus dem Decret B. zu ersehen, was für andere Neuerung unsere Herrschaften aufzuladen trachtet, da doch, wie dergestalten bevorab bei diesem schweren Zeiten erarmet, dass wir mit Bestreitung der contributionum et publicorum onerum kümmerlich und elendiglich über allmöglichste Beflissenheit uns nähren, ja die Stadtmauer aus Obgang der Mittel in Baw nit erhalten können ; und gleichwohlen will man uns umb das wenige, was zue leichterer Ertragung der publicorum onerum dienlich, bringen, unsere wohlhergebrachte und ersessene Freiheiten gänzlichen cassiren und aufheben. Alldieweilen nun 1. sub A. zu ersehen, wasgestalten unsere Privilegien sub A. von unterschiedlichen Kaisern, Königen, Herzogen, allergnädigst und gnädigst zum öftermalen con- firmirt, dann 2. durch ein unaussätzliche Possess und Gebrauch ununterbrechlich erhalten, auch 3. die jungst geweste der jetzigen Herrschaft mit allem unseren Gerechtigkeiten und Freiheiten übergeben und überlassen, auch bei der Anglübung uns versichert, dass dieser Verkauf in unsern Privilegien, Recht und Gerechtigkeiten nit das Geringste alteriren solle: hiemit der jetzigen Herrschaft nit gebühren wollen, uns in so viel Weg obvorgestellter Massen zue beschweren. Langt demnach an Euer Kais. und kön. Mt. mein allerunterthänigst gehorsambstes fuessfallendes Bitten, Sie geruhen uns höchst bedrangte arme Unterthanen in Dero allergnä- digsten Schutz zue nehmen, uns bei denen uralt, wohlhergebracht und ersessenen Privilegien zue schützen, damit wir wieder dieselbe und in andern unsern Recht und Gerechtigkeiten nit beschwert werden; annebens unserer Herrschaft gemessen anzuebefehlen, damit selbe uns in denen wohlhergebracht und ersessenen Herkommen und Rechten keines Wegs turbire. Uns zue kais. wirklicher Gewähr und landsfürstlichen Hulden empfehl[end] Euer kais. und kön. Mt. allerunterthänigst gehorsambst N. N. Burgermeister, Rathmanne und Gemeinde zue Weisswasser, sonsten Neu Bösig genannt. Podle toho memorialu přednášely se vidimus privilegií, totiž Privilegium Hynka Berky v příčině kopanin, privilegium Ctibora z Cimburka na pastviny, privilegium Bohuchvala Berky o solní šenk, majestát krále Václava. NB. toho privilegium přiloženo nebylo, protože páni Nymburští jej mezi jiný vidimus nepojali,
Strana 120
120 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské majestát krále Zikmunda, majestát krále Karla, privilegium knížete Fridlandského, konfirmací markrabův de Caretto, dekret JMsti pana hraběte Arnošta z Waldšteina, který se vztahoval na plat neobyčejný z kotlův vinopalných, šenku vína, a na soukeníky. 178. Císař nařizuje místodržitelstvu Pražskému, aby vyslechnouc hr. Waldšteina, dalo skrze hejtmany kraje Boleslavského vyšetřiti stížnosti Bělských proti němu. 1683, 30. června. Kniha 1667 fol. 182. An die königl. Statthalterei zu Prag Befehlich. Leopold &c. Liebe Getreue &c. In was verschiedenen Puncten bei uns N. Burger- meister, Rathmanne und Gemeinde zue Weisswasser, sonsten Neu Bösig genannt, sich wider ihre jetzige Obrigkeit den (tit.) Ernst Joseph Grafen von Waldstein, umb Willen der denen- selben wider ihre Privilegia und vorhero gehabten ruhigen Besitz derselben, ihren Vorgeben nach, aufdringenden Prästationen, Eingriffe, und Neuerungen, sich in Unterthänigkeit be- schweren, das gibt euch der Beischluss mit dessen Allegaten mehreren Inhalts gehorsambst zu vernehmen. Wie wir nun gnädigst nicht gestatten können, dass dle Unterthanen wider die Bil- ligkeit, auch ihre wohlerworbene Freiheiten, welche sie zue Recht tragen, umb soviel weniger aber wider unsere Anno 1680 den 28. Junij in unserm Erbkönigreich Böheimb ausgangene Patenten, die wir zue einer Richtschnur der Obrigkeiten, und Abschneidung der übermässigen Bedrängnussen der Unterthanen, zue männigliches Wissenschaft gnädigst haben publiciren lassen, prägraviret werden sollten, also auch damit wir hierinnen ein gründliche Nachricht haben, und uns folgends eines Gewissen zu resolviren wissen mögen: Ist unser gnädigster Befelch an euch hiemit, dass ihr die Obrigkeit gedachter Sup- plicanten, vorbenannten Ernst Joseph Grafen von Waldstein, über sothane Beschwerden ver- nehmen, und gestalten Sachen nach, wann ihr es hernach vor nothwendig befindet, zue Erwirrung des rechten Grunds, durch unsere Kreishauptleute des Bunzlauer Kreises super facto inquiriren lassen, was ein und ander Seits einkommet, fleissig erwägen, und nachgehends uns, wessen mehrberührte Supplicanten zue bescheiden oder hierinfalls vorzukehren sein möchte, mit Gutachten gehorsambst berichten sollet. Hieran beschieht &c. Wien den 30. Junij 1683. Na listě 183 jest nařízení místodržitelské k hejtmanům kraje Boleslavského, v němž po rekapitulaci hořejšího císařského nařízení se praví: Als befehlen diesem nach anstatt und im Namen &c wir denen Herrn hiemit, dass sie die Obrigkeit anfangs benannten Supplicanten ermeldten H. Ernst Joseph Grafen von Waldstein &c vernehmen, wie die Sache sich eigentlich befindet, sich gründlich informiren, ob diese Differenz in der Güte beigelegt werden könnte, einen Versuch thun, und damit bei denen itzigen höchst gefährlichen Conjuncturen alles in dem Stand, wie es vorhero gewesen,
120 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské majestát krále Zikmunda, majestát krále Karla, privilegium knížete Fridlandského, konfirmací markrabův de Caretto, dekret JMsti pana hraběte Arnošta z Waldšteina, který se vztahoval na plat neobyčejný z kotlův vinopalných, šenku vína, a na soukeníky. 178. Císař nařizuje místodržitelstvu Pražskému, aby vyslechnouc hr. Waldšteina, dalo skrze hejtmany kraje Boleslavského vyšetřiti stížnosti Bělských proti němu. 1683, 30. června. Kniha 1667 fol. 182. An die königl. Statthalterei zu Prag Befehlich. Leopold &c. Liebe Getreue &c. In was verschiedenen Puncten bei uns N. Burger- meister, Rathmanne und Gemeinde zue Weisswasser, sonsten Neu Bösig genannt, sich wider ihre jetzige Obrigkeit den (tit.) Ernst Joseph Grafen von Waldstein, umb Willen der denen- selben wider ihre Privilegia und vorhero gehabten ruhigen Besitz derselben, ihren Vorgeben nach, aufdringenden Prästationen, Eingriffe, und Neuerungen, sich in Unterthänigkeit be- schweren, das gibt euch der Beischluss mit dessen Allegaten mehreren Inhalts gehorsambst zu vernehmen. Wie wir nun gnädigst nicht gestatten können, dass dle Unterthanen wider die Bil- ligkeit, auch ihre wohlerworbene Freiheiten, welche sie zue Recht tragen, umb soviel weniger aber wider unsere Anno 1680 den 28. Junij in unserm Erbkönigreich Böheimb ausgangene Patenten, die wir zue einer Richtschnur der Obrigkeiten, und Abschneidung der übermässigen Bedrängnussen der Unterthanen, zue männigliches Wissenschaft gnädigst haben publiciren lassen, prägraviret werden sollten, also auch damit wir hierinnen ein gründliche Nachricht haben, und uns folgends eines Gewissen zu resolviren wissen mögen: Ist unser gnädigster Befelch an euch hiemit, dass ihr die Obrigkeit gedachter Sup- plicanten, vorbenannten Ernst Joseph Grafen von Waldstein, über sothane Beschwerden ver- nehmen, und gestalten Sachen nach, wann ihr es hernach vor nothwendig befindet, zue Erwirrung des rechten Grunds, durch unsere Kreishauptleute des Bunzlauer Kreises super facto inquiriren lassen, was ein und ander Seits einkommet, fleissig erwägen, und nachgehends uns, wessen mehrberührte Supplicanten zue bescheiden oder hierinfalls vorzukehren sein möchte, mit Gutachten gehorsambst berichten sollet. Hieran beschieht &c. Wien den 30. Junij 1683. Na listě 183 jest nařízení místodržitelské k hejtmanům kraje Boleslavského, v němž po rekapitulaci hořejšího císařského nařízení se praví: Als befehlen diesem nach anstatt und im Namen &c wir denen Herrn hiemit, dass sie die Obrigkeit anfangs benannten Supplicanten ermeldten H. Ernst Joseph Grafen von Waldstein &c vernehmen, wie die Sache sich eigentlich befindet, sich gründlich informiren, ob diese Differenz in der Güte beigelegt werden könnte, einen Versuch thun, und damit bei denen itzigen höchst gefährlichen Conjuncturen alles in dem Stand, wie es vorhero gewesen,
Strana 121
z roku 1683. 121 verbleiben, und gedachte klagende Gemeinde zue Weisswasser sich weiter zue beschweren keine billige Ursache haben möge, mit aller Application darob und daran sein, und den Erfolg uns berichten; widrigen Falls aber, was ein und ander Seits einkommet, mit Zurucksendung gedachten Beischlusses und angeheften ihren Gutachten uns ehist einschicken sollen. Prager Schloss den 20. Julij 1683. Bělští táží se 4. Sept. 1683 úřadu krajského, co se děje v té věci po nařízení místodržitelském. Krajský hejtman Boleslavský, Rudolf Adam sv. pán z Lyszau, 6. Sept. 1683 odpovídá jim, že od hr. Waldšteina na jejich stížný spis následovala odpověď, a že k dolíčení bude stranám nařízena kommisse. Bělští prosí 15. Sept. 1683 úřadu krajského, aby jim odpověď Waldšteinovu půjčil k nahlednutí, aby věděli, jak se mají ku kommissi potomní připraviti. Hejtman z Lyszaw na Stránově odpírá 17. Sept., po nové žádosti opět 15. Nov. 1683 s tím důvodem, poněvadž Waldštein (ve svém něm. psaní tu též opsaném) wider sothane Communicir- und Extradirung quam solemnissime protestiren. Kommisse prvotně ustanovena do Stránova na 8. listopad 1683, ale Bělští orodovali pak o odklady, dokud neměli reppliky Waldšteinovy v ru- kou. Místodržitelstvo Pražské 9. listopadu 1683 českým přípisem k hejtmanům krajským oznamuje, že do- voluje, aby Jan Kristian Paroubek, přísežný zemský prokurator, byl při té kommissi právním přítelem Bělských dle jich žádosti. Po zakročení Paroubkově místodržitelstvo 14. Dec. 1683 nařizuje hejtmanům krajským, aby Paroubkovi sdělili odpověď Waldšteinovu. Bělští 4. Jan. 1684 již mají odpověď Waldšteinovu v rukou, prosí za odklad kommisse, aby se mohli o ní s přítelem svým právním poraditi. Potom advokát žádal, aby den kommisse byl jemu 4 neděle napřed oznámen; ale ještě v únoru 1684 našel a přednášel úřadu krajskému nové důvody ku prosbě, aby odložil kommissi již oznámenou 4 neděle napřed, že on při ní státi nemůže. O dalším průběhu toho jednání nenašel jsem nic v manuale od r. 1667. 179. Arnošt hr. z Waldšteina odpovídá hejtmanům krajským ke stížnostem podaným na něho od Bělských u císaře, jež vesměs odmítá a za potrestání původcův žádá. 1683, 31. srpna. Kniha 1667 fol. 191. Odpověď Jeho Vys. Hr. Milosti na stížnost obce následuje. Wohlgeborner Freiherr, auch wohlgeborner u. gestrenger Ritter! Hoch und viel- geehrte Herrn Kreishauptleute! Was an die Röm. kais. auch zue Hungarn und Böheimb königl. Mt., unseren allergnädigsten Herrn, meine Unterthanen, Burgermeister, Rathmanne und Gemeinde zue Weisswasser, sonsten Neu Bösig genannt, allerunterthänigst klagbar ge- langen lassen, sambt selbte wider das alte Herkommen bedränget und beschweret wurden, und was hierüber höchst ermeldte Ihre Mt. an dero kön. Statthalterei allergnädigst, und selbte hinwiederumben an meine hoch und vielgeehrte Herrn Kreishauptleute gnädig ergehen lassen, mich darob zue vernehmen, die gründliche Information einzuziehen, ob diese Sach in der Güte beigelegt werden kunnte, einen Versuch zu thun: solches alles habe aus beschehener und hiemit zuruck kommender Communication mehreren Inhalts wohl vernommen. Gleich wie nun zuevörderist vor die beschehene Communication meinen hoch- und vielgeehrten Herrn dienstl. Dank erstatte, so habe anbei nicht verhalten können, dass dieses meiner Unterthanen Vor- und Anbringen allein aus etwelcher unruhig- und widerspänstigen Köpfe Stimulirung, und zwar mehrers aus Ungehorsamb, als einer andern genugsamer Erheblichkeit, beschehen thue, sintemalen ich mir in alle Wege angelegen sein lasse, meine Unterthanen dergestalten zue conserviren, auf dass selbte vörderist die Landesbürde, dann alle herrschaftliche Schuldig- keiten bestreiten, und sich selbsten auch anbei mit den ihrigen durchbringen mögen. Es ist
z roku 1683. 121 verbleiben, und gedachte klagende Gemeinde zue Weisswasser sich weiter zue beschweren keine billige Ursache haben möge, mit aller Application darob und daran sein, und den Erfolg uns berichten; widrigen Falls aber, was ein und ander Seits einkommet, mit Zurucksendung gedachten Beischlusses und angeheften ihren Gutachten uns ehist einschicken sollen. Prager Schloss den 20. Julij 1683. Bělští táží se 4. Sept. 1683 úřadu krajského, co se děje v té věci po nařízení místodržitelském. Krajský hejtman Boleslavský, Rudolf Adam sv. pán z Lyszau, 6. Sept. 1683 odpovídá jim, že od hr. Waldšteina na jejich stížný spis následovala odpověď, a že k dolíčení bude stranám nařízena kommisse. Bělští prosí 15. Sept. 1683 úřadu krajského, aby jim odpověď Waldšteinovu půjčil k nahlednutí, aby věděli, jak se mají ku kommissi potomní připraviti. Hejtman z Lyszaw na Stránově odpírá 17. Sept., po nové žádosti opět 15. Nov. 1683 s tím důvodem, poněvadž Waldštein (ve svém něm. psaní tu též opsaném) wider sothane Communicir- und Extradirung quam solemnissime protestiren. Kommisse prvotně ustanovena do Stránova na 8. listopad 1683, ale Bělští orodovali pak o odklady, dokud neměli reppliky Waldšteinovy v ru- kou. Místodržitelstvo Pražské 9. listopadu 1683 českým přípisem k hejtmanům krajským oznamuje, že do- voluje, aby Jan Kristian Paroubek, přísežný zemský prokurator, byl při té kommissi právním přítelem Bělských dle jich žádosti. Po zakročení Paroubkově místodržitelstvo 14. Dec. 1683 nařizuje hejtmanům krajským, aby Paroubkovi sdělili odpověď Waldšteinovu. Bělští 4. Jan. 1684 již mají odpověď Waldšteinovu v rukou, prosí za odklad kommisse, aby se mohli o ní s přítelem svým právním poraditi. Potom advokát žádal, aby den kommisse byl jemu 4 neděle napřed oznámen; ale ještě v únoru 1684 našel a přednášel úřadu krajskému nové důvody ku prosbě, aby odložil kommissi již oznámenou 4 neděle napřed, že on při ní státi nemůže. O dalším průběhu toho jednání nenašel jsem nic v manuale od r. 1667. 179. Arnošt hr. z Waldšteina odpovídá hejtmanům krajským ke stížnostem podaným na něho od Bělských u císaře, jež vesměs odmítá a za potrestání původcův žádá. 1683, 31. srpna. Kniha 1667 fol. 191. Odpověď Jeho Vys. Hr. Milosti na stížnost obce následuje. Wohlgeborner Freiherr, auch wohlgeborner u. gestrenger Ritter! Hoch und viel- geehrte Herrn Kreishauptleute! Was an die Röm. kais. auch zue Hungarn und Böheimb königl. Mt., unseren allergnädigsten Herrn, meine Unterthanen, Burgermeister, Rathmanne und Gemeinde zue Weisswasser, sonsten Neu Bösig genannt, allerunterthänigst klagbar ge- langen lassen, sambt selbte wider das alte Herkommen bedränget und beschweret wurden, und was hierüber höchst ermeldte Ihre Mt. an dero kön. Statthalterei allergnädigst, und selbte hinwiederumben an meine hoch und vielgeehrte Herrn Kreishauptleute gnädig ergehen lassen, mich darob zue vernehmen, die gründliche Information einzuziehen, ob diese Sach in der Güte beigelegt werden kunnte, einen Versuch zu thun: solches alles habe aus beschehener und hiemit zuruck kommender Communication mehreren Inhalts wohl vernommen. Gleich wie nun zuevörderist vor die beschehene Communication meinen hoch- und vielgeehrten Herrn dienstl. Dank erstatte, so habe anbei nicht verhalten können, dass dieses meiner Unterthanen Vor- und Anbringen allein aus etwelcher unruhig- und widerspänstigen Köpfe Stimulirung, und zwar mehrers aus Ungehorsamb, als einer andern genugsamer Erheblichkeit, beschehen thue, sintemalen ich mir in alle Wege angelegen sein lasse, meine Unterthanen dergestalten zue conserviren, auf dass selbte vörderist die Landesbürde, dann alle herrschaftliche Schuldig- keiten bestreiten, und sich selbsten auch anbei mit den ihrigen durchbringen mögen. Es ist
Strana 122
122 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské aber bei theils widerwärtigen unterthänigen Leuten so weit kommen, dass selbte ohne Arbeit und Beschwernuss, ohne Sorg und Kummer frei dahin leben und aller Bürde enthoben sein wollen; welches gleich wie es unmöglich ist, also seind auch meiner Weisswasser Unterthanen Beschwernussen unerheblichen, massen ich sie in ihren wohlhergebrachten Privilegien zue hindern niemalen Willens gewesen, noch dato bin, sondern viel lieber sehen werde, dass ermeldte Weisswasser mit allen schuldigen Gehorsamb zue gueten Aufnehmen gelangen möchten. Weilen nichts desto weniger höchst gedacht Ihr kais. Mt. gnädigst beliebet, zue Untersuchung der eigentlichen Beschaffenheit dieser wider mich führenden Beschwerden eine Commission anzueordnen, und zue gütlicher Hinlegung incliniren : so bin ich meines Orts deme gar nicht zuegegen, höchst gedacht Ihro kais. Mt. zue allerunterthänigsten Ehren bei selbter zue erscheinen, und ihrer meiner Unterthanen diessfallige Unbefugnussen vorzustellen und auszueführen, wie mit verwogener Unterständnuss sie Weisswasser Ihre kais. Mt. mit lauteren Ungrund anzuflehen, und mich als dero derzeitige Obrigkeit zur Ungebühr zue beschulden sich erkühnet haben. Will aber anbei die obrigkeitliche Bestrafung derjenigen, welche dieser unbefugter Klag Urheber und Rädelführer sein, mir feierlichst vorbehalten haben, in zueversichtlicher Hoffnung, dass ich an meiner obrigkeitlichen Gerechtsambe in alle Wege beschützt werden werde; zumalen mir recht schmerzhaft fallen wurde, derlei erdichte und grundlose Imputirung unbestrafter ersitzen zue lassen, und bei dessen Erfolg sie, meine Un- terthanen, allen schuldigen Gehorsamb abwerfen, und der äussersten Contentum wider mich präsumiren dörften. Allermassen dann zue meiner hoch- und vielgeehrten Herrn Information hierbei allein kurtzlichen auf die Uberweisung besagter meiner Unterthanen mir bis zue Er- heischung der weiteren Nothdurft interim vorbehalte. Dieses ihnen Weisswasser von Hinco Berka ertheilte, und von weiland dreien Königen confirmirte Privilegium ist dergestalten mutilirt worden, dass die beste Freiheiten, als Breuhaus, Walkmühl und andere Begnadungen mehr, ihnen benommen sind worden, da- hero dann dieses Privilegium nicht zue attendiren, sondern die letzte von Herzogen von Friedland seel. Gedächtnuss ihnen darüber ertheilte Confirmation und neue dabei ihnen gegebene Freiheiten wohl zue uberlegen seind. Dann hätte er Herzog von Friedland ihnen alle ihre vorgehabte wohlhergebrachte Gewohnheiten, Recht und Gerechtigkeiten, worauf sie sich berufen, bestätiget, folgete, dass er ihnen all dasjenige, was sie durch die abscheuliche Rebellion, als Breuhaus und andere Begnadungen mehr, verloren, integriret und zueruck ge- geben hätte. Es müssen aber Kläger gestehen, was ihre Vorfahrer vorhin genossen, besessen und gehabt, und was sie anjetzo nach Confirmation hochgedachten Herzogens zue geniessen haben. Ich lass es dahin gestellt sein, ob ihnen hochgedachter Herzog diesen von ihnen vor Eigenthumb attentirten Wald, so ihnen Hinco Berka zum Ausroden, jedoch gegen einen jährlichen Zins, hätte verkaufen sollen, auch in tali qualitate, wie sie ihn Weisswasser bishero geniessen, uberlassen hat; doch dessen noch andern alten, wohl aber der newen in seiner Confirmation und Privilegio specifice einige Meldung nicht beschicht. Und gesetzt er hätte ihnen solchen Wald überlassen, zweifelsohne auf diese Weis zue geniessen, wie Hinco Berka ihnen bedeutet und ausgesetzt hat: wann man auch ihre Felder, die sie als Felder geniessen, ubermessen sollte, würde sich wohl mehrers ohne dieser attentirter Rodländer in Lahnen be-
122 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské aber bei theils widerwärtigen unterthänigen Leuten so weit kommen, dass selbte ohne Arbeit und Beschwernuss, ohne Sorg und Kummer frei dahin leben und aller Bürde enthoben sein wollen; welches gleich wie es unmöglich ist, also seind auch meiner Weisswasser Unterthanen Beschwernussen unerheblichen, massen ich sie in ihren wohlhergebrachten Privilegien zue hindern niemalen Willens gewesen, noch dato bin, sondern viel lieber sehen werde, dass ermeldte Weisswasser mit allen schuldigen Gehorsamb zue gueten Aufnehmen gelangen möchten. Weilen nichts desto weniger höchst gedacht Ihr kais. Mt. gnädigst beliebet, zue Untersuchung der eigentlichen Beschaffenheit dieser wider mich führenden Beschwerden eine Commission anzueordnen, und zue gütlicher Hinlegung incliniren : so bin ich meines Orts deme gar nicht zuegegen, höchst gedacht Ihro kais. Mt. zue allerunterthänigsten Ehren bei selbter zue erscheinen, und ihrer meiner Unterthanen diessfallige Unbefugnussen vorzustellen und auszueführen, wie mit verwogener Unterständnuss sie Weisswasser Ihre kais. Mt. mit lauteren Ungrund anzuflehen, und mich als dero derzeitige Obrigkeit zur Ungebühr zue beschulden sich erkühnet haben. Will aber anbei die obrigkeitliche Bestrafung derjenigen, welche dieser unbefugter Klag Urheber und Rädelführer sein, mir feierlichst vorbehalten haben, in zueversichtlicher Hoffnung, dass ich an meiner obrigkeitlichen Gerechtsambe in alle Wege beschützt werden werde; zumalen mir recht schmerzhaft fallen wurde, derlei erdichte und grundlose Imputirung unbestrafter ersitzen zue lassen, und bei dessen Erfolg sie, meine Un- terthanen, allen schuldigen Gehorsamb abwerfen, und der äussersten Contentum wider mich präsumiren dörften. Allermassen dann zue meiner hoch- und vielgeehrten Herrn Information hierbei allein kurtzlichen auf die Uberweisung besagter meiner Unterthanen mir bis zue Er- heischung der weiteren Nothdurft interim vorbehalte. Dieses ihnen Weisswasser von Hinco Berka ertheilte, und von weiland dreien Königen confirmirte Privilegium ist dergestalten mutilirt worden, dass die beste Freiheiten, als Breuhaus, Walkmühl und andere Begnadungen mehr, ihnen benommen sind worden, da- hero dann dieses Privilegium nicht zue attendiren, sondern die letzte von Herzogen von Friedland seel. Gedächtnuss ihnen darüber ertheilte Confirmation und neue dabei ihnen gegebene Freiheiten wohl zue uberlegen seind. Dann hätte er Herzog von Friedland ihnen alle ihre vorgehabte wohlhergebrachte Gewohnheiten, Recht und Gerechtigkeiten, worauf sie sich berufen, bestätiget, folgete, dass er ihnen all dasjenige, was sie durch die abscheuliche Rebellion, als Breuhaus und andere Begnadungen mehr, verloren, integriret und zueruck ge- geben hätte. Es müssen aber Kläger gestehen, was ihre Vorfahrer vorhin genossen, besessen und gehabt, und was sie anjetzo nach Confirmation hochgedachten Herzogens zue geniessen haben. Ich lass es dahin gestellt sein, ob ihnen hochgedachter Herzog diesen von ihnen vor Eigenthumb attentirten Wald, so ihnen Hinco Berka zum Ausroden, jedoch gegen einen jährlichen Zins, hätte verkaufen sollen, auch in tali qualitate, wie sie ihn Weisswasser bishero geniessen, uberlassen hat; doch dessen noch andern alten, wohl aber der newen in seiner Confirmation und Privilegio specifice einige Meldung nicht beschicht. Und gesetzt er hätte ihnen solchen Wald überlassen, zweifelsohne auf diese Weis zue geniessen, wie Hinco Berka ihnen bedeutet und ausgesetzt hat: wann man auch ihre Felder, die sie als Felder geniessen, ubermessen sollte, würde sich wohl mehrers ohne dieser attentirter Rodländer in Lahnen be-
Strana 123
z roku 1683. 123 finden, als ihnen gedachter Berka bei Translation dieser Stadt verliehen hat. Ich hätte sie Weisswasser niemalen in Bearbeit- und Geniessung dieser vermeintliche ihnen zuständigen Rodländer angefochten oder turbiret, wann sie solche tali modo, als sie es geniessen haben sollen, gehalten und genossen hätten. Weilen ich aber ihre Intention gespüret und gesehen, dass sie solchen Wald nur mit Holz, und kein Feldbau geniessen wollen, und ihren ange- zogenen Privilegio zuewider thäten: hab ich dieses ihr unbillich und unzulässiges Beginnen ihnen eingestellet, woraus dann diese Auflaihung [Auflehnung] von ihnen gegen mir entstanden und ihren Anfang genommen hat, uneracht ich ihnen Mittel an die Hand gegeben, wie dieser unnöthigen Auflaihung obzuehelfen wäre, viel von der Gemeinde dieses Mittel amplectirt, von Primas aber und etwelchen Rathmannen, als halssterrigen und ungehorsamben Köpfen, ver- worfen worden. Hieraus ersehen ja meine hoch- und vielgeehrte Herrn, dass ich ja nichts zue- wider ihren Freiheiten begangen, sondern viel mehrers sie zue einer besseren und nützlicher Wirthschaft, als Ackerbaw, aufzumuntern, damit sie zum besseren Aufkommen gelangen, und in Einigkeit leben möchten, Anlass geben. Es geziemet mir ingleichen dieser halssterrigen und treulosen Weisswasser ihr un- wahrhaftes Beschweren, gleichsamb ich ihnen mit meinem Vieh ihre Weide bis an die Stadtmauer ihren Vieh benehmen, und ihnen die von einen Czimburckh verliehene Trifte in- hibiren thäte. Zum andern diesen wird ja verstattet, ihr Vieh eben allda zue weiden, wo meine solche Weide geniessen, und soweit meinem Vieh die Trifte verstattet wird, eben ihnen diese Weide zugelassen. Erwägen sie Weisswasser gedachtens Czimburgks Befreiung, ob selbte nit limitirt und cum conditione nit gesetzt seie: damit sie mit ihren Vieh keinen Schaden, und in die junge Mass und Gewachs nit treiben sollen, wohin sie meistens zielen, und was mir nur zum Schaden gerachen könnte, attentiren, welches treuen Unterthanen nit zuestehet. Es referiren sich auch Kläger auf ihre alte Register, dass sie vorhin den dritten Theil des Tonnenzolls ruehig bis auf meine Antretung dieser Herrschaft genossen und gehoben hätten, ich aber ihnen solchen hätte widerrechtlich benommen. Eine Meldung wird zwar in Hinco Berka Privilegio der Niederlag der Häring gethan, dass sie Weisswasser mit diesen Gerechtigkeiten, wie es vor Zeiten die Stadt Bösig genossen, auch geniessen sollen. Ich lasse es ingleichen dahin gestellet sein, ob ihnen diese Begnadung gelassen worden sei, und ob sie gerechtsambe Anforderung daran haben. Dass sie solchen Zoll auch noch unter voriger Herrschaft gehoben haben, kann solches non jure, sed per conniventiam der Ambt- leute, welche unter Zeiten wegen eines geringen ihren Obrigkeiten ihr jus und Gerechtigkeit vergeben thuen, geschehen sein. Ich hab die Herrschaft sine omni onere erkauft, hier aber kommet ein onus hervor, und zwar eine Societät, die sich zwischen einer Obrigkeit und Un- terthanen nicht recht schicken will, welche Societät in gleichen die vorigen Obrigkeiten schwerlich werden gehalten oder geduldet haben. Zue diesem warumben haben sie sich bei meiner Antretung diese Herrschaft mit ihren Gerechtsamen und Freiheiten nit angemeldet, und zwarten damals, da sie gesehen, dass ich alle die Zoll in Pacht gegeben, sondern so lange still geschwiegen : ist daraus abzunehmen, dass schon damals ihr Weisswasser angeborne Halsstärrigkeit gegen mir in ihren Gemüthern sich nit allein erhoben, sondern ferers zu con- tinuiren ein Verlangen tragen thäten.
z roku 1683. 123 finden, als ihnen gedachter Berka bei Translation dieser Stadt verliehen hat. Ich hätte sie Weisswasser niemalen in Bearbeit- und Geniessung dieser vermeintliche ihnen zuständigen Rodländer angefochten oder turbiret, wann sie solche tali modo, als sie es geniessen haben sollen, gehalten und genossen hätten. Weilen ich aber ihre Intention gespüret und gesehen, dass sie solchen Wald nur mit Holz, und kein Feldbau geniessen wollen, und ihren ange- zogenen Privilegio zuewider thäten: hab ich dieses ihr unbillich und unzulässiges Beginnen ihnen eingestellet, woraus dann diese Auflaihung [Auflehnung] von ihnen gegen mir entstanden und ihren Anfang genommen hat, uneracht ich ihnen Mittel an die Hand gegeben, wie dieser unnöthigen Auflaihung obzuehelfen wäre, viel von der Gemeinde dieses Mittel amplectirt, von Primas aber und etwelchen Rathmannen, als halssterrigen und ungehorsamben Köpfen, ver- worfen worden. Hieraus ersehen ja meine hoch- und vielgeehrte Herrn, dass ich ja nichts zue- wider ihren Freiheiten begangen, sondern viel mehrers sie zue einer besseren und nützlicher Wirthschaft, als Ackerbaw, aufzumuntern, damit sie zum besseren Aufkommen gelangen, und in Einigkeit leben möchten, Anlass geben. Es geziemet mir ingleichen dieser halssterrigen und treulosen Weisswasser ihr un- wahrhaftes Beschweren, gleichsamb ich ihnen mit meinem Vieh ihre Weide bis an die Stadtmauer ihren Vieh benehmen, und ihnen die von einen Czimburckh verliehene Trifte in- hibiren thäte. Zum andern diesen wird ja verstattet, ihr Vieh eben allda zue weiden, wo meine solche Weide geniessen, und soweit meinem Vieh die Trifte verstattet wird, eben ihnen diese Weide zugelassen. Erwägen sie Weisswasser gedachtens Czimburgks Befreiung, ob selbte nit limitirt und cum conditione nit gesetzt seie: damit sie mit ihren Vieh keinen Schaden, und in die junge Mass und Gewachs nit treiben sollen, wohin sie meistens zielen, und was mir nur zum Schaden gerachen könnte, attentiren, welches treuen Unterthanen nit zuestehet. Es referiren sich auch Kläger auf ihre alte Register, dass sie vorhin den dritten Theil des Tonnenzolls ruehig bis auf meine Antretung dieser Herrschaft genossen und gehoben hätten, ich aber ihnen solchen hätte widerrechtlich benommen. Eine Meldung wird zwar in Hinco Berka Privilegio der Niederlag der Häring gethan, dass sie Weisswasser mit diesen Gerechtigkeiten, wie es vor Zeiten die Stadt Bösig genossen, auch geniessen sollen. Ich lasse es ingleichen dahin gestellet sein, ob ihnen diese Begnadung gelassen worden sei, und ob sie gerechtsambe Anforderung daran haben. Dass sie solchen Zoll auch noch unter voriger Herrschaft gehoben haben, kann solches non jure, sed per conniventiam der Ambt- leute, welche unter Zeiten wegen eines geringen ihren Obrigkeiten ihr jus und Gerechtigkeit vergeben thuen, geschehen sein. Ich hab die Herrschaft sine omni onere erkauft, hier aber kommet ein onus hervor, und zwar eine Societät, die sich zwischen einer Obrigkeit und Un- terthanen nicht recht schicken will, welche Societät in gleichen die vorigen Obrigkeiten schwerlich werden gehalten oder geduldet haben. Zue diesem warumben haben sie sich bei meiner Antretung diese Herrschaft mit ihren Gerechtsamen und Freiheiten nit angemeldet, und zwarten damals, da sie gesehen, dass ich alle die Zoll in Pacht gegeben, sondern so lange still geschwiegen : ist daraus abzunehmen, dass schon damals ihr Weisswasser angeborne Halsstärrigkeit gegen mir in ihren Gemüthern sich nit allein erhoben, sondern ferers zu con- tinuiren ein Verlangen tragen thäten.
Strana 124
124 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Wie dann mehrers der vierte Punkt ihrer Beschwerde ihr Treulosigkeit an Tag geben thut, da sie Ihre Mt. unseren allergnädigsten Herrn mit dergleichen Ungrund der Wahrheit zue behelligen sich unterstanden, gleich ob ihnen den freien Salz Schank benommen hätte. Woher sie solche Befreiung erhalten, wer ihnen selbte wieder benommen, werden sie schuldig sein bei künftig etwan vorkommender Commission zu erweisen und zue bekennen; ich aber mit Raitungen der vorigen Obrigkeit und Zeugen darthuen, dass sie Weisswasser unter selbter Beherrschung aus den Schloss das Salz genommen haben; dahero zu sehen, dass ich ihnen nichts benommen, noch inno[virt, sondern wie Marches de Grana die Herrschaft genossen, ich auch solche dergestalten geniesse, auch zue beherrschen und zue nutzen befugt bin. Aus den Eingang des fünften Punkts ihrer Beschwerde ersehen meine hoch- und vielgeehrte Herrn nur gar zu klar, dass sie nit Ursach hätten, sich zue beschweren, sondern viel mehres gegen mir zue bedanken, dass ich ihnen Mittel an die Hand geben thue, ihnen ihre Nahrungen zue vermehren, damit sie sowohl publica, als privata onera desto leichter er- tragen möchten, und warumben sollten sie denn mit eine Erkanntuuss hierumben mir er- zeigen, und die zwei Pint Branntweins bei jeden Fass Bier auch nehmen, wie es andere meine Kratschmer und Schänke gar gerne thuen. Die andere Beschwerde dieses Punkts, ich hätte einen Kratschem zue Podolj in einen Gasthof verändert, wie sie solches bei erhei- schender Nothdurft darthuen werden können, gibt die Zeit. Dann noch zue des alten de Grana Zeiten seind reisende Leute mit Pferden allda eingekehret und gestanden, geschweige dann bei Otto Henrich Marchesen meinen Antecessoren. Warumben haben sie sich gleich damalen nit opponirt, so sie sich zue opponiren befugt gewesen? Ich hab bei Antretung diese Herr- schaft dieses Wirthshaus als gefunden, welches mein Antecessor auch in derlei Gestalt es genossen und possedirt hat, mir auch also abgetreten worden. Warumben sollte ich es auch in derlei Weis nit geniessen? Ihrer Freiheit Vorschützung, dass ein Meil Wegs umb die Stadt herum kein neues Wirthshaus aufgericht solle werden, weiss nit, ob solche Statt kann haben, zuemalen nach des Hinco Berka seiner hierinfalls Befreiung andere Schänk- und Wirthshäuser seind erbawet worden, die naheter an der Stadt, als ein Meil Wegs, gelegen seien. Und zu deme gesetzt, dass ich diesen Kratschem in ein Gasthof hätte verändert, welches doch nit ge- schehen ist, hätte ich solches anstatt des an der Stadt annoch öd liegenden Gasthofs befugsam thun können. Das neue auf den Bösiger Grund und zue der Herrschaft Hirschberg gehörig erbaute Wirthshaus belangend, weilen vorige Hirschberger Obrigkeit ein Wirthshaus in dem Dorf Bösig cassirt, also sie auch hingegen dieses auf dero Grund, welches zue Erfolge der k. L. Ord. Q. 66 beschehen, hat transferiren können. Ich hab es nit aufgebauwet, sondern also erbauter von Herrn Grafen von Heissenstein erkauft. Warumben haben sie nicht gleich bei Anfang des Baw darwider protestirt, und dass es wider ihre Privilegia ziele, damaliger Obrigkeit nit remonstriret, sondern solche unnöthige wider mich Beschwerde bis daher ge- sparet? Eben aus diesen Beschwerden ihrer Weisswasser werden meine hoch- und vielgeehrte Herrn abnehmen können, dass ich nichts innoviret, oder was Herr Marches de Grana nit hätte geniessen sollen und mir mit derlei Gerechtsamben ubergeben, ich darüber excediret hätte; wohl aber spüren und erkennen der Kläger unbefugtes und grundloses Anbringen, so hoch strafmässig ist.
124 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Wie dann mehrers der vierte Punkt ihrer Beschwerde ihr Treulosigkeit an Tag geben thut, da sie Ihre Mt. unseren allergnädigsten Herrn mit dergleichen Ungrund der Wahrheit zue behelligen sich unterstanden, gleich ob ihnen den freien Salz Schank benommen hätte. Woher sie solche Befreiung erhalten, wer ihnen selbte wieder benommen, werden sie schuldig sein bei künftig etwan vorkommender Commission zu erweisen und zue bekennen; ich aber mit Raitungen der vorigen Obrigkeit und Zeugen darthuen, dass sie Weisswasser unter selbter Beherrschung aus den Schloss das Salz genommen haben; dahero zu sehen, dass ich ihnen nichts benommen, noch inno[virt, sondern wie Marches de Grana die Herrschaft genossen, ich auch solche dergestalten geniesse, auch zue beherrschen und zue nutzen befugt bin. Aus den Eingang des fünften Punkts ihrer Beschwerde ersehen meine hoch- und vielgeehrte Herrn nur gar zu klar, dass sie nit Ursach hätten, sich zue beschweren, sondern viel mehres gegen mir zue bedanken, dass ich ihnen Mittel an die Hand geben thue, ihnen ihre Nahrungen zue vermehren, damit sie sowohl publica, als privata onera desto leichter er- tragen möchten, und warumben sollten sie denn mit eine Erkanntuuss hierumben mir er- zeigen, und die zwei Pint Branntweins bei jeden Fass Bier auch nehmen, wie es andere meine Kratschmer und Schänke gar gerne thuen. Die andere Beschwerde dieses Punkts, ich hätte einen Kratschem zue Podolj in einen Gasthof verändert, wie sie solches bei erhei- schender Nothdurft darthuen werden können, gibt die Zeit. Dann noch zue des alten de Grana Zeiten seind reisende Leute mit Pferden allda eingekehret und gestanden, geschweige dann bei Otto Henrich Marchesen meinen Antecessoren. Warumben haben sie sich gleich damalen nit opponirt, so sie sich zue opponiren befugt gewesen? Ich hab bei Antretung diese Herr- schaft dieses Wirthshaus als gefunden, welches mein Antecessor auch in derlei Gestalt es genossen und possedirt hat, mir auch also abgetreten worden. Warumben sollte ich es auch in derlei Weis nit geniessen? Ihrer Freiheit Vorschützung, dass ein Meil Wegs umb die Stadt herum kein neues Wirthshaus aufgericht solle werden, weiss nit, ob solche Statt kann haben, zuemalen nach des Hinco Berka seiner hierinfalls Befreiung andere Schänk- und Wirthshäuser seind erbawet worden, die naheter an der Stadt, als ein Meil Wegs, gelegen seien. Und zu deme gesetzt, dass ich diesen Kratschem in ein Gasthof hätte verändert, welches doch nit ge- schehen ist, hätte ich solches anstatt des an der Stadt annoch öd liegenden Gasthofs befugsam thun können. Das neue auf den Bösiger Grund und zue der Herrschaft Hirschberg gehörig erbaute Wirthshaus belangend, weilen vorige Hirschberger Obrigkeit ein Wirthshaus in dem Dorf Bösig cassirt, also sie auch hingegen dieses auf dero Grund, welches zue Erfolge der k. L. Ord. Q. 66 beschehen, hat transferiren können. Ich hab es nit aufgebauwet, sondern also erbauter von Herrn Grafen von Heissenstein erkauft. Warumben haben sie nicht gleich bei Anfang des Baw darwider protestirt, und dass es wider ihre Privilegia ziele, damaliger Obrigkeit nit remonstriret, sondern solche unnöthige wider mich Beschwerde bis daher ge- sparet? Eben aus diesen Beschwerden ihrer Weisswasser werden meine hoch- und vielgeehrte Herrn abnehmen können, dass ich nichts innoviret, oder was Herr Marches de Grana nit hätte geniessen sollen und mir mit derlei Gerechtsamben ubergeben, ich darüber excediret hätte; wohl aber spüren und erkennen der Kläger unbefugtes und grundloses Anbringen, so hoch strafmässig ist.
Strana 125
z roku 1683. 125 Abermalen kommen sie im sechsten Punkt mit einem Ungrund der Wahrheit hervor, gleich wie sie mit denen Jagden gar zu hoch bedrängt werden, nicht allein zu acht Tagen continue dabei bleiben, sondern auch in Sonn- und Feiertägen, ja sogar aus denen Kirchen dazu berufen und gefordert werden. Denen Jagden beizuewohnen seind sie nicht allein schuldig, sondern auch die Zeug oder Garn darzue führen, dessen ich sie bishero uberhoben hab. Dass sie aber öfter, als zu der de Grana Zeiten, darzu berufen werden, wird das Contrarium zue erfordernder Zeit mit Zeugen erweisen, auch dass ihrer nur zue sieben oder acht Personen höchstens darzue erscheinen, dargethan werden. Ob sie an der mir zue einer Beschimpfung und Nachtheil angeführter Unwahrheit, dass ich sie von Gottesdienst abhalten, und anstatt dessen zue meinen Lust in Jagden gebrauchen sollte, nit eine sonderliche Straf verdienet haben, lasse ich solches meinen hoch- und vielgeehrten Herrn zu erwägen. Es fahret weiter fort Burgermeister, Rath und Gemeinde in ihren falschen und un- wahrhaften Anbringen, da sie in siebenden Punkt sich beschweren, man wolle ihre bisher ge- thane Willfährigkeit, so sie in Erntzeit der vorigen Obrigkeit erwiesen, anjetzo vor eine Schuldigkeit anziehen und ihnen aufbürden. Wie vorige Obrigkeit, als Marches de Grana, mit ihnen in diesem Punkt gehandelt. und ihnen den Entgeld wegen ihrer Verrichtung darumben gereichet hat, gleicher Gestalt ich sie tractire, und nit mehrers, als sie vorhero gethan, von ihnen begehre. Noch ein grösseres und mir sehr nachtheiliges Anbringen derfen sich die trewlosen Leute unterstehen in achten Punct vorzuwenden, wie dass sie uber ihr Contingent vor eine gewisse Anzahl meiner Unterthanen zue contribuiren gezwungen werden; gleich ob ich kein Gewissen hätte, und sie allein wegen anderer ruiniren wollte, da doch ich mir nichts mehrers, als die Gerechtigkeit, Gleichheit, auch Aufnehmen meiner Unterthanen, ohne allen Respect und einiges Nachsehen, lasse angelegen sein. Wann man der Repartition, die zue des Marches de Grana Zeiten ist gehalten worden, nach welcher dato geschritten wird, laut welcher sie den fünften Theil zue der Herrschaft beitragen müssen, nit wird wollen Glauben beimessen, wird selbsten jetziger Primas bekennen müssen, dass sie das Fünftel beizuetragen schuldig sein. Ich weiss von keinem Privat-Vertrag, sondern richte mich nach des de Grana Verfahrung und Beherrschung, mit welcher er mir solche verkauft und abgetreten hat. Dass Burgermeister und Rath nit etwan ein andere und höhere Repartition machen sollte, und der Gemeinde unwahrhafte Remonstrationes bishero nit sollte vorgestellet haben, stehet dahin; ich werde aber hinfüro hierüber das obrigkeitliche Einsehen mir allerdings vorbe- halten haben. Es will denen Restantiariis, die sich in neunten Punkt wehemüthig beschweren, sehr hart fallen, ihre Geldresten, so ihnen auf Erbawung ihrer Häuser von voriger Obrigkeit vorgestrecket, mir aber von selbter verkauft worden sein, zue bezahlen. Es fallet mir in Gleichen hart, dass ich vor solche Resten so viel baares Geld, ut A., nebst denen Interessen, die zwar hier nit inserirt, hab geben müssen, und anjetzo weder von Capitel, geschweige von Interessen, wenig und nichts habhaft kann werden. Sie können sich uber ausgesetzte Termin keineswegs beschweren, dann sie cum proportione nach eines jeden Vermögen eingerichtet worden sein. Allein ihre Halsstärrigkeit und Liederlichkeit lasset nit zue, dass sie bezahlen, sondern lieber es durch die Gurgel durchbringen. Wann ich nur spürete ihren guten Willen
z roku 1683. 125 Abermalen kommen sie im sechsten Punkt mit einem Ungrund der Wahrheit hervor, gleich wie sie mit denen Jagden gar zu hoch bedrängt werden, nicht allein zu acht Tagen continue dabei bleiben, sondern auch in Sonn- und Feiertägen, ja sogar aus denen Kirchen dazu berufen und gefordert werden. Denen Jagden beizuewohnen seind sie nicht allein schuldig, sondern auch die Zeug oder Garn darzue führen, dessen ich sie bishero uberhoben hab. Dass sie aber öfter, als zu der de Grana Zeiten, darzu berufen werden, wird das Contrarium zue erfordernder Zeit mit Zeugen erweisen, auch dass ihrer nur zue sieben oder acht Personen höchstens darzue erscheinen, dargethan werden. Ob sie an der mir zue einer Beschimpfung und Nachtheil angeführter Unwahrheit, dass ich sie von Gottesdienst abhalten, und anstatt dessen zue meinen Lust in Jagden gebrauchen sollte, nit eine sonderliche Straf verdienet haben, lasse ich solches meinen hoch- und vielgeehrten Herrn zu erwägen. Es fahret weiter fort Burgermeister, Rath und Gemeinde in ihren falschen und un- wahrhaften Anbringen, da sie in siebenden Punkt sich beschweren, man wolle ihre bisher ge- thane Willfährigkeit, so sie in Erntzeit der vorigen Obrigkeit erwiesen, anjetzo vor eine Schuldigkeit anziehen und ihnen aufbürden. Wie vorige Obrigkeit, als Marches de Grana, mit ihnen in diesem Punkt gehandelt. und ihnen den Entgeld wegen ihrer Verrichtung darumben gereichet hat, gleicher Gestalt ich sie tractire, und nit mehrers, als sie vorhero gethan, von ihnen begehre. Noch ein grösseres und mir sehr nachtheiliges Anbringen derfen sich die trewlosen Leute unterstehen in achten Punct vorzuwenden, wie dass sie uber ihr Contingent vor eine gewisse Anzahl meiner Unterthanen zue contribuiren gezwungen werden; gleich ob ich kein Gewissen hätte, und sie allein wegen anderer ruiniren wollte, da doch ich mir nichts mehrers, als die Gerechtigkeit, Gleichheit, auch Aufnehmen meiner Unterthanen, ohne allen Respect und einiges Nachsehen, lasse angelegen sein. Wann man der Repartition, die zue des Marches de Grana Zeiten ist gehalten worden, nach welcher dato geschritten wird, laut welcher sie den fünften Theil zue der Herrschaft beitragen müssen, nit wird wollen Glauben beimessen, wird selbsten jetziger Primas bekennen müssen, dass sie das Fünftel beizuetragen schuldig sein. Ich weiss von keinem Privat-Vertrag, sondern richte mich nach des de Grana Verfahrung und Beherrschung, mit welcher er mir solche verkauft und abgetreten hat. Dass Burgermeister und Rath nit etwan ein andere und höhere Repartition machen sollte, und der Gemeinde unwahrhafte Remonstrationes bishero nit sollte vorgestellet haben, stehet dahin; ich werde aber hinfüro hierüber das obrigkeitliche Einsehen mir allerdings vorbe- halten haben. Es will denen Restantiariis, die sich in neunten Punkt wehemüthig beschweren, sehr hart fallen, ihre Geldresten, so ihnen auf Erbawung ihrer Häuser von voriger Obrigkeit vorgestrecket, mir aber von selbter verkauft worden sein, zue bezahlen. Es fallet mir in Gleichen hart, dass ich vor solche Resten so viel baares Geld, ut A., nebst denen Interessen, die zwar hier nit inserirt, hab geben müssen, und anjetzo weder von Capitel, geschweige von Interessen, wenig und nichts habhaft kann werden. Sie können sich uber ausgesetzte Termin keineswegs beschweren, dann sie cum proportione nach eines jeden Vermögen eingerichtet worden sein. Allein ihre Halsstärrigkeit und Liederlichkeit lasset nit zue, dass sie bezahlen, sondern lieber es durch die Gurgel durchbringen. Wann ich nur spürete ihren guten Willen
Strana 126
126 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské und Inclination, die sie zu Aufnehmung ihres Guten anwenden wollten, auch eine wahrhafte Lieb, Trew und Gehorsamb, die sie mir als ihrer Obrigkeit ohnedies zue leisten schuldig sein: thäte ihnen nit allein mit allen Guten begegnen, sondern zue ihren besseren Aufnehmen mit allen dienlichen Mitteln an die Hand stehen; aber ihre Halsstärrigkeit und Ungehorsamb, der ihnen wider mich angeboren, will ihnen meine Güte zum Guten nit kommen lassen. Auch sogar in ihren zehenden Punkt wollen sie mir imputiren, ich thäte ihnen das Friedländische Privilegium infringiren, und die darinnen ihnen ertheilte freie Loslassung benehmen. Gleich wie dieses ihr Vorbringen in sich selbsten unwahrhaft, also und umb desto mehrers sie mit ihrer Unwahrheit zue schlagen, müssen sie bekennen, dass sie unlängst einen Schuster und Schneider ohne mein fereres Wissen oder Ansprechung darumben losge- lassen haben. Weme aber die in gedachten Privilegio ausgesetzte Nachsteuer der Loslassung halber seither dieser Befreiung abgeben worden sei, oder wem sie gebühre, thun sie keine Meldung; werentwegen sie mir gebührende Red und Antwort zue geben schuldig sein werden. Der Marches de Grana hat seine Successores in diese Herrschaft in seiner ihr Stadt Weisswasser gethaner Confirmation ihrer Freiheiten keineswegs obligirt, dass er Successor schuldig wäre, ihr Stadt den freien Branntweinschank zue lassen, wie sie sich in eilften Punkt hierwider beschweren; dahero ich auch nit schuldig bin, ihnen ohne Entgeld solchen zue schänken zue gestatten, zuemalen ich ein Ziembliches von dieser Herrschaft Tranksteuer entrichten muss. Ich sehe auch nicht, dass zue ihrem besseren Aufnehmen dieses Mittel sehr erspriesslich gewesen wäre. Nichts destoweniger wäre gleichwohl nit entgegen gewesen, ihnen noch ferners solche ihnen zum besseren Aufnehmen vermeintlich ertheilte, aber ad successores keineswegs sich extendirende Mittel zue uberlassen, wann ihr widerspänstiges Aufleihnen und treugehorsamben Unterthanen nit zueständiges Beginnen mich davon [nicht] abgetrieben hätte, als da der Fleischhacker damaligen Zechmeisters Pscheniczka loses Maul, da man von ihm vor meine Hofhaltung Fleisch gefordert, zue Antwort den Abgeschickten mit einem An- schnarchen gegeben, „Er hätte vor die Hofstatt kein Fleisch, man solle auch anjetzo allda Fleisch nehmen, wo man vorhin genommen hat“, ihn Boten also leer zuruckgehen lassen. In- gleichen hat des Primas sein Antwort, da man auf die Jagd Leut gefordert, nemblich, "dass sie keine Pawern wären, und nit schuldig, auf jedes Begehren zue pariren“, meine Milde über diesen ihnen ad tempus ertheilten Branntweinschank, ihnen solchen noch weiters zue uber- lassen, abgehalten. Gleicher Gestalten hat Marches de Grana seine Successores in einige Wege oder Weis nicht verpflichtet, dass er Successor vier Pint alten Weins von einem Eimer, und nit mehr, von der Stadt haben sollte, sondern in bedeuter Begnadung, dass die Stadt die schul- dige Gebühr in die Renten abführe, enthalten ist; weilen kein gewisses ausgesetzt gewesen ist, hab ich ihnen ein Gesatz gemacht, welches noch geringer, als wann vier Pinten gegeben sollten werden, nemblichen von einem Fass 8 fl. Des Mosts wird in diesen Begnadung, dass sie a festo S. Galli bis zum Neuen Jahr solchen zue schänken, den Nutzen aber der Gemeinde Stadt zum besten anwenden sollten, befugt wären, nit gedacht; und posito, es wäre ein ab- sonderliche Befreiung : wird nur eine zeitliche sein, und die Successores darzu nit adstringiren.
126 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské und Inclination, die sie zu Aufnehmung ihres Guten anwenden wollten, auch eine wahrhafte Lieb, Trew und Gehorsamb, die sie mir als ihrer Obrigkeit ohnedies zue leisten schuldig sein: thäte ihnen nit allein mit allen Guten begegnen, sondern zue ihren besseren Aufnehmen mit allen dienlichen Mitteln an die Hand stehen; aber ihre Halsstärrigkeit und Ungehorsamb, der ihnen wider mich angeboren, will ihnen meine Güte zum Guten nit kommen lassen. Auch sogar in ihren zehenden Punkt wollen sie mir imputiren, ich thäte ihnen das Friedländische Privilegium infringiren, und die darinnen ihnen ertheilte freie Loslassung benehmen. Gleich wie dieses ihr Vorbringen in sich selbsten unwahrhaft, also und umb desto mehrers sie mit ihrer Unwahrheit zue schlagen, müssen sie bekennen, dass sie unlängst einen Schuster und Schneider ohne mein fereres Wissen oder Ansprechung darumben losge- lassen haben. Weme aber die in gedachten Privilegio ausgesetzte Nachsteuer der Loslassung halber seither dieser Befreiung abgeben worden sei, oder wem sie gebühre, thun sie keine Meldung; werentwegen sie mir gebührende Red und Antwort zue geben schuldig sein werden. Der Marches de Grana hat seine Successores in diese Herrschaft in seiner ihr Stadt Weisswasser gethaner Confirmation ihrer Freiheiten keineswegs obligirt, dass er Successor schuldig wäre, ihr Stadt den freien Branntweinschank zue lassen, wie sie sich in eilften Punkt hierwider beschweren; dahero ich auch nit schuldig bin, ihnen ohne Entgeld solchen zue schänken zue gestatten, zuemalen ich ein Ziembliches von dieser Herrschaft Tranksteuer entrichten muss. Ich sehe auch nicht, dass zue ihrem besseren Aufnehmen dieses Mittel sehr erspriesslich gewesen wäre. Nichts destoweniger wäre gleichwohl nit entgegen gewesen, ihnen noch ferners solche ihnen zum besseren Aufnehmen vermeintlich ertheilte, aber ad successores keineswegs sich extendirende Mittel zue uberlassen, wann ihr widerspänstiges Aufleihnen und treugehorsamben Unterthanen nit zueständiges Beginnen mich davon [nicht] abgetrieben hätte, als da der Fleischhacker damaligen Zechmeisters Pscheniczka loses Maul, da man von ihm vor meine Hofhaltung Fleisch gefordert, zue Antwort den Abgeschickten mit einem An- schnarchen gegeben, „Er hätte vor die Hofstatt kein Fleisch, man solle auch anjetzo allda Fleisch nehmen, wo man vorhin genommen hat“, ihn Boten also leer zuruckgehen lassen. In- gleichen hat des Primas sein Antwort, da man auf die Jagd Leut gefordert, nemblich, "dass sie keine Pawern wären, und nit schuldig, auf jedes Begehren zue pariren“, meine Milde über diesen ihnen ad tempus ertheilten Branntweinschank, ihnen solchen noch weiters zue uber- lassen, abgehalten. Gleicher Gestalten hat Marches de Grana seine Successores in einige Wege oder Weis nicht verpflichtet, dass er Successor vier Pint alten Weins von einem Eimer, und nit mehr, von der Stadt haben sollte, sondern in bedeuter Begnadung, dass die Stadt die schul- dige Gebühr in die Renten abführe, enthalten ist; weilen kein gewisses ausgesetzt gewesen ist, hab ich ihnen ein Gesatz gemacht, welches noch geringer, als wann vier Pinten gegeben sollten werden, nemblichen von einem Fass 8 fl. Des Mosts wird in diesen Begnadung, dass sie a festo S. Galli bis zum Neuen Jahr solchen zue schänken, den Nutzen aber der Gemeinde Stadt zum besten anwenden sollten, befugt wären, nit gedacht; und posito, es wäre ein ab- sonderliche Befreiung : wird nur eine zeitliche sein, und die Successores darzu nit adstringiren.
Strana 127
z let 1683—1687. 127 Der 13. Punkt giebt abermalen der Kläger ihre angeborne Bosheit an Tag, welche vorgeben, dass sie von den von mir eingezogenen Melzershaus die davon kommende Con- tribution entrichten sollen, do doch zue beweisen, dass sobald dieses Haus zue meinen Handen genommen worden, mein Haubtmann dem Rath andeuten lassen, dass sie aus den Rentambt die davon kommende Contribution zue fordern werden haben, welche sie aber nie abgefordert und gleichwohlen sich wegen der nit wollender Entrichtung unwahrhaft zue beschweren unter- stehen dörfen. Die vierzehende Beschwerde ist ein lauteres fictum quid und pure Unwahrheit; waraus ingleichen zue vernehmen, mich nur umb desto mehrers zu beschimpfen, bringen sie dergleichen niemals erhörte oder von mir begehrte Sachen hervor. Letzlich und schliesslichen, berufen sie sich auf mein Decret B. mit höchster Be- schwerung, dass ich ihnen ander schwere Neuerungen aufladen thäte, umb nur damit ihnen ihre Nahrung zue benehmen, dass ihnen weder publica, noch privata onera zue tragen mög- lichen sei. Eben dieses Decret ist ehender wiederumben cassirt, ehe und bevor sie diese ihre Punkta und Beschwerde eingegeben; gleichwohlen nur zue augmentiren und desto grössere ihre Beschwernussen zu machen, haben sie auch diesen beizusetzen sich unterstanden, und mit andern unwahrhaften und grundlosen Beschwernussen in ihrer Halsstärrigkeit fort- gefahren. Wormit, weilen die Unerheblichkeit sich von selbsten, auch anbei dieses mit dar� stellet, dass wiederholte meine Unterthanen der Stadt Weisswasser zur unnöthigen Beschwern uss geschritten, mich dergestalten unwahrhaft angeben, massen solches bei etwan verordneter Com- mission mit mehrern ausführlich gemacht werden solle, dass also derlei wiederwärtige und treulose Leut zue allen schuldigen Gehorsamb anzuhalten sein: Als lebe der tröstlichen Hoffnung, es werden meine hoch- und vielgeehrte Herrn ihres Orts entweder mittelst dero ihnen von Ihrer Exc. und Gnaden, denen königl. Herrn Statthaltern, aufgetragenen Mediation, oder in Entsehung derselben, durch ihren darob zu erstatten habenden Gutachten, dahin zue cooperiren sich belieben lassen, damit ich allerseits bei der mir uber sie Weisswasser zuständigen obrigkeitlichen Gerechtsambe erhalten, hingegen aber wegen ihren Ungehorsamb und attentirten Muthwillen, sie meine Unterthanen, und be- sonders dero Anführer und Authores, zue exemplarischer empfindlicher Abstrafung gezogen werden möchten. Worbei mich zue derer wohlgeneigter Affection dienstlich empfehle, und verbleibe meiner hoch- und vielgeehrten Herrn dienstschuldiger Minchengratz den 31. Aug. A. 1683. Ernst Graf von Waldstein m. p. 180. Zhost z panství Bělského do města Bělé. 1687, 25. února. Kniha 1667 fol. 218. Vejpis listu zhostného Baltazara Jeníka. Ich Ernst Joseph, des Heil. Röm. Reiches Graf von Waldstein, Erbherr der Herrschaften Zweretitz, Studenka, Münchengratz, Closter, Waletschow, Fürstenbruck, Weiss- und Hünnerwasser,
z let 1683—1687. 127 Der 13. Punkt giebt abermalen der Kläger ihre angeborne Bosheit an Tag, welche vorgeben, dass sie von den von mir eingezogenen Melzershaus die davon kommende Con- tribution entrichten sollen, do doch zue beweisen, dass sobald dieses Haus zue meinen Handen genommen worden, mein Haubtmann dem Rath andeuten lassen, dass sie aus den Rentambt die davon kommende Contribution zue fordern werden haben, welche sie aber nie abgefordert und gleichwohlen sich wegen der nit wollender Entrichtung unwahrhaft zue beschweren unter- stehen dörfen. Die vierzehende Beschwerde ist ein lauteres fictum quid und pure Unwahrheit; waraus ingleichen zue vernehmen, mich nur umb desto mehrers zu beschimpfen, bringen sie dergleichen niemals erhörte oder von mir begehrte Sachen hervor. Letzlich und schliesslichen, berufen sie sich auf mein Decret B. mit höchster Be- schwerung, dass ich ihnen ander schwere Neuerungen aufladen thäte, umb nur damit ihnen ihre Nahrung zue benehmen, dass ihnen weder publica, noch privata onera zue tragen mög- lichen sei. Eben dieses Decret ist ehender wiederumben cassirt, ehe und bevor sie diese ihre Punkta und Beschwerde eingegeben; gleichwohlen nur zue augmentiren und desto grössere ihre Beschwernussen zu machen, haben sie auch diesen beizusetzen sich unterstanden, und mit andern unwahrhaften und grundlosen Beschwernussen in ihrer Halsstärrigkeit fort- gefahren. Wormit, weilen die Unerheblichkeit sich von selbsten, auch anbei dieses mit dar� stellet, dass wiederholte meine Unterthanen der Stadt Weisswasser zur unnöthigen Beschwern uss geschritten, mich dergestalten unwahrhaft angeben, massen solches bei etwan verordneter Com- mission mit mehrern ausführlich gemacht werden solle, dass also derlei wiederwärtige und treulose Leut zue allen schuldigen Gehorsamb anzuhalten sein: Als lebe der tröstlichen Hoffnung, es werden meine hoch- und vielgeehrte Herrn ihres Orts entweder mittelst dero ihnen von Ihrer Exc. und Gnaden, denen königl. Herrn Statthaltern, aufgetragenen Mediation, oder in Entsehung derselben, durch ihren darob zu erstatten habenden Gutachten, dahin zue cooperiren sich belieben lassen, damit ich allerseits bei der mir uber sie Weisswasser zuständigen obrigkeitlichen Gerechtsambe erhalten, hingegen aber wegen ihren Ungehorsamb und attentirten Muthwillen, sie meine Unterthanen, und be- sonders dero Anführer und Authores, zue exemplarischer empfindlicher Abstrafung gezogen werden möchten. Worbei mich zue derer wohlgeneigter Affection dienstlich empfehle, und verbleibe meiner hoch- und vielgeehrten Herrn dienstschuldiger Minchengratz den 31. Aug. A. 1683. Ernst Graf von Waldstein m. p. 180. Zhost z panství Bělského do města Bělé. 1687, 25. února. Kniha 1667 fol. 218. Vejpis listu zhostného Baltazara Jeníka. Ich Ernst Joseph, des Heil. Röm. Reiches Graf von Waldstein, Erbherr der Herrschaften Zweretitz, Studenka, Münchengratz, Closter, Waletschow, Fürstenbruck, Weiss- und Hünnerwasser,
Strana 128
128 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Hirschberg, Pürglitz, Kruschowitz, Nitschburg, Gross Skall und der Stadt Turnau an der Iser, der Röm. kais. Mt. wirkl. Rath, Cammerer und kön. Statthalter in Königreich Beheimb; gebe hiermit zue vernehmen: wie dass ich auf gebührend und unterthäniges Ansuchen des Burgermeisters und Raths meiner Stadt Weisswasser, meinem zue meiner Herrschaft Weisswasser gehörigen und in Podol gebürtigen Unterthan Namens Baltasar, des Wenzel Jenik eheleiblichen Sohn, der Unterthänigkeit und Leibeigenschaft, mit welcher mir bishero zugethan und verbunden gewesen, sambt seiner jetzt oder ins künftig etwan habender Erbgerechtigkeit, dergestalt frei und ledig ent- lassen habe, damit er sich bei ermeldter Stadt Weisswasser sesshaft, und aller ihrer Privilegien theilhaftig machen soll. Urkund dessen mein eigener Hand Unterschrift und beigedrucktes angebornes grafl. Insiegel. So geschehen Prag den 25. Februarii A. 1687. Ernst Graf [L. S.] von Waldstein m. p. Dostatek jest v té knize zhostův vydaných od městské rady Bělské příslušníkům města Bělé, aby se mohli vystěhovati na jiné panství; obyčejně dává se jim v tom listě vysvědčení zachovalosti. Nadpis kancelářský bývá také Zhost, ačkoli formule zní jen na propuštění „z jurisdikcí a ochrany práva, se vší spravedlností“. Také magistrát vydával příslušníkům jurisdikce městské listovní dovolení, aby své řemeslo mohli rok nebo několik málo let provozovati jinde, při čemž oni i děti jejich třeba jinde zrozené zůstávají příslušníky juris- dikce Bělské. Též magistrát uděloval dovolení, aby příslušník mohl se učiti řemeslu v jiném městě. 181. Bělští coročně nadarmo opakují u vrchnosti žádost za obnovu rady. 1690, 22. května. Kniha 1667, fol. 205. Sollicitací o obnovení rady A. 1690. Vysoce urozený S. Římské říše hrabě, pane, pane náš milostivý! Vaší vys. hrab. Exc. k milostivé paměti poddaně přivozujem, kterak od dne 6. Mai leta 1680 čas právně vydržalý povinností konšelských mil. na nás vzložených již koliknásobně kráte, jakož i teď pominulého měsíce aprilis, opět prošel. I poněvadž pak král. Práva Městská, jichž tak pří- tomné slavné království České užívá, by obnovení téhož úřadu konšelského každoročně násle- dovalo, v tom takové vyměření činějí: pročež i my z pohnutí takového, by zadosti tomu již jedenkráte se státi mohlo, a obzvláštně, když již několik osob z prostředku našeho ubylo, poníženě toho opět pohledávati povinni býti jsme uznali. Vaší vys. hrab. Exc. poddaně prosíce, že sobě oblíbiti ráčíte, cestu tak právy poukázanou následovati, a nás z povinností konšelských propustíce, jiné osoby (které k tomu v naší sprostnosti něco schopnější z obce uznáváme, a takové příležitě sepsané k mil. oblíbení poníženě přednášíme) na místo naše, s doplněním osob nyní v počtu našem chybujících, mil. zvoliti, a tak úřad náš konšelský v nově osaditi. V čemž se mil. oučinku těšíce, a Vaši vys. hr. Exc. v božskou protekcí poroučejíce, zůstáváme V. vys. hr. Exc. věrní a poníženě poslušní poddaní Actum v městě Bělý jinak v Novém Bezdězí dne 22. Mai 1690 purkmistr a konšelé téhož města. Zdání práva konšelského města Bělé, jinak Nového Bezděze, k obnově téhož práva pro rok 1690 poníženě se přednáší:
128 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Hirschberg, Pürglitz, Kruschowitz, Nitschburg, Gross Skall und der Stadt Turnau an der Iser, der Röm. kais. Mt. wirkl. Rath, Cammerer und kön. Statthalter in Königreich Beheimb; gebe hiermit zue vernehmen: wie dass ich auf gebührend und unterthäniges Ansuchen des Burgermeisters und Raths meiner Stadt Weisswasser, meinem zue meiner Herrschaft Weisswasser gehörigen und in Podol gebürtigen Unterthan Namens Baltasar, des Wenzel Jenik eheleiblichen Sohn, der Unterthänigkeit und Leibeigenschaft, mit welcher mir bishero zugethan und verbunden gewesen, sambt seiner jetzt oder ins künftig etwan habender Erbgerechtigkeit, dergestalt frei und ledig ent- lassen habe, damit er sich bei ermeldter Stadt Weisswasser sesshaft, und aller ihrer Privilegien theilhaftig machen soll. Urkund dessen mein eigener Hand Unterschrift und beigedrucktes angebornes grafl. Insiegel. So geschehen Prag den 25. Februarii A. 1687. Ernst Graf [L. S.] von Waldstein m. p. Dostatek jest v té knize zhostův vydaných od městské rady Bělské příslušníkům města Bělé, aby se mohli vystěhovati na jiné panství; obyčejně dává se jim v tom listě vysvědčení zachovalosti. Nadpis kancelářský bývá také Zhost, ačkoli formule zní jen na propuštění „z jurisdikcí a ochrany práva, se vší spravedlností“. Také magistrát vydával příslušníkům jurisdikce městské listovní dovolení, aby své řemeslo mohli rok nebo několik málo let provozovati jinde, při čemž oni i děti jejich třeba jinde zrozené zůstávají příslušníky juris- dikce Bělské. Též magistrát uděloval dovolení, aby příslušník mohl se učiti řemeslu v jiném městě. 181. Bělští coročně nadarmo opakují u vrchnosti žádost za obnovu rady. 1690, 22. května. Kniha 1667, fol. 205. Sollicitací o obnovení rady A. 1690. Vysoce urozený S. Římské říše hrabě, pane, pane náš milostivý! Vaší vys. hrab. Exc. k milostivé paměti poddaně přivozujem, kterak od dne 6. Mai leta 1680 čas právně vydržalý povinností konšelských mil. na nás vzložených již koliknásobně kráte, jakož i teď pominulého měsíce aprilis, opět prošel. I poněvadž pak král. Práva Městská, jichž tak pří- tomné slavné království České užívá, by obnovení téhož úřadu konšelského každoročně násle- dovalo, v tom takové vyměření činějí: pročež i my z pohnutí takového, by zadosti tomu již jedenkráte se státi mohlo, a obzvláštně, když již několik osob z prostředku našeho ubylo, poníženě toho opět pohledávati povinni býti jsme uznali. Vaší vys. hrab. Exc. poddaně prosíce, že sobě oblíbiti ráčíte, cestu tak právy poukázanou následovati, a nás z povinností konšelských propustíce, jiné osoby (které k tomu v naší sprostnosti něco schopnější z obce uznáváme, a takové příležitě sepsané k mil. oblíbení poníženě přednášíme) na místo naše, s doplněním osob nyní v počtu našem chybujících, mil. zvoliti, a tak úřad náš konšelský v nově osaditi. V čemž se mil. oučinku těšíce, a Vaši vys. hr. Exc. v božskou protekcí poroučejíce, zůstáváme V. vys. hr. Exc. věrní a poníženě poslušní poddaní Actum v městě Bělý jinak v Novém Bezdězí dne 22. Mai 1690 purkmistr a konšelé téhož města. Zdání práva konšelského města Bělé, jinak Nového Bezděze, k obnově téhož práva pro rok 1690 poníženě se přednáší:
Strana 129
z let 1687—1692. 129 Nové právo: Staré právo: Jan Slon představuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zikmunda Celnera Jiří Preisz již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Hertle Jan Jirák již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . . Václava Krolmusa Adam Březovský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Samoele Wolfa Bohuchval Richter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Kherlesa Jan Pšenička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Morcialisa Vilím Růže, z povinnosti pro prodaj gruntu svého propuštěný .Zachariáše Tutu Vít Zuman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Publika Jiří Souček již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . Krištofa Finkausa Jiřího Korbele Duchoslav Pelikán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Martina Vrabce Jindřich Šnybs . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zikmund Celner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zachariáše Pšeničku. Starší obecní: Jan Zeydler svou živnost jinde již pohledávající . . . . . . . Daniela Šneidera Krištof Finkous . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tobiáše Lazebníka. Právo rychtářské: Jiří Šimek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Kazifrasa Jiří Korbel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Karla Khyzewatra. Odpověď na sollicitací předcházející: Slovutní věrní milí! Vyrozuměl jsem dostatečně, co tak o obnovení ouřadu vašeho a propuštění vás z povinnostích konšelských, v kterýmž již od leta 1680 pořáde až do času tohoto pozůstáváte, při mně poníženě pohledáváte. I ačkoliv tuto žádost vaši za podstatnou uznávám, nicméně pak vždy obyčejno byvše, aby před vnově osaděním ouřadu konšelského počty obecní složené, a od těch propuštěné býti žádajících osob ouřadních dostatečně vyve- dené a approbirované byly, což pak že se skrze všechny ty časy nikdy nedílo, a přes to i jiné podstatné příčiny už majíce, takové nyní od vás žádané obnovení po časy té státi se nemohlo. Pročež jestli i nyní propuštění vaše a podotknuté nové zvolení osob ouředních ode mně milostivě vám svolené míti žádostivi jste: předně všechny a všelijaké, jak stará, tak i nové počty obecní složiti, a takové k revidirování a odpovídání vašemu vydati hleděti budete; načež jak vyměření práv městských (tak jak v jinších městech královských obyčejně bývá), nápodobně i ponížené žádosti vaší milostivě zadosti učiněno a povoleno býti má. Z Hradiště dne 28. Mai 1690. Arnošt hrabě z Waldšteina m. p. 182. Bělští prosí vrchnost, aby jich zanechala v užívání obecních strání, jež mají již od Hynka Berky. 1692, 20. listopadu. Kniha 1667 fol. vzadu. Vejpis memorialu v příčině obecních strání, dne 20. Novemb. leta 1692 odeslaný. Vysoce urozený S. Římské říše hrabě, pane, pane nám potřebným poddaným milostivě nakloněný: Z nevyhnutedlných příčin VVHExc. ve vší nejhlubší poníženosti tímto memorialem
z let 1687—1692. 129 Nové právo: Staré právo: Jan Slon představuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zikmunda Celnera Jiří Preisz již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Hertle Jan Jirák již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . . Václava Krolmusa Adam Březovský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Samoele Wolfa Bohuchval Richter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Kherlesa Jan Pšenička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Morcialisa Vilím Růže, z povinnosti pro prodaj gruntu svého propuštěný .Zachariáše Tutu Vít Zuman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Publika Jiří Souček již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . Krištofa Finkausa Jiřího Korbele Duchoslav Pelikán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Martina Vrabce Jindřich Šnybs . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zikmund Celner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zachariáše Pšeničku. Starší obecní: Jan Zeydler svou živnost jinde již pohledávající . . . . . . . Daniela Šneidera Krištof Finkous . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tobiáše Lazebníka. Právo rychtářské: Jiří Šimek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Kazifrasa Jiří Korbel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Karla Khyzewatra. Odpověď na sollicitací předcházející: Slovutní věrní milí! Vyrozuměl jsem dostatečně, co tak o obnovení ouřadu vašeho a propuštění vás z povinnostích konšelských, v kterýmž již od leta 1680 pořáde až do času tohoto pozůstáváte, při mně poníženě pohledáváte. I ačkoliv tuto žádost vaši za podstatnou uznávám, nicméně pak vždy obyčejno byvše, aby před vnově osaděním ouřadu konšelského počty obecní složené, a od těch propuštěné býti žádajících osob ouřadních dostatečně vyve- dené a approbirované byly, což pak že se skrze všechny ty časy nikdy nedílo, a přes to i jiné podstatné příčiny už majíce, takové nyní od vás žádané obnovení po časy té státi se nemohlo. Pročež jestli i nyní propuštění vaše a podotknuté nové zvolení osob ouředních ode mně milostivě vám svolené míti žádostivi jste: předně všechny a všelijaké, jak stará, tak i nové počty obecní složiti, a takové k revidirování a odpovídání vašemu vydati hleděti budete; načež jak vyměření práv městských (tak jak v jinších městech královských obyčejně bývá), nápodobně i ponížené žádosti vaší milostivě zadosti učiněno a povoleno býti má. Z Hradiště dne 28. Mai 1690. Arnošt hrabě z Waldšteina m. p. 182. Bělští prosí vrchnost, aby jich zanechala v užívání obecních strání, jež mají již od Hynka Berky. 1692, 20. listopadu. Kniha 1667 fol. vzadu. Vejpis memorialu v příčině obecních strání, dne 20. Novemb. leta 1692 odeslaný. Vysoce urozený S. Římské říše hrabě, pane, pane nám potřebným poddaným milostivě nakloněný: Z nevyhnutedlných příčin VVHExc. ve vší nejhlubší poníženosti tímto memorialem
Strana 130
130 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské předcházejíc, k milostivému pohnutí tuto přivozujeme, kterak byvše před VVHExc. odjezdem na Hyršperk od JMsti (titul) pana inspektora a pana regenta panu primatorovi našemu, že VVHExc. v příčině v stráni od starodávna k obci zdejšího města patřící, nad rybníkem slove Němcem, zhotoveného dříví sáhového, veliké nezalíbení míti ráčejí; skrze což jakým spůsobem obec naše netoliko téhož lesu, jenž Viehweidt sluje, jako i stráně pod poli za Paniným dvorem, v užívání vešla, dostatečnými dokumenty dokázati hleděli, předestřeno. Proti čemuž VVHEXc. příležitě vejpis privilegium slavné paměti Hynka Berky přikládáme, i také tuto obranu, že téměř všickni, jak VVHExc., tak i k klášteru zdejšímu v Podolí Bělském přiná- ležející poddaní, což tak k užívání jest, nápodobně z strání pod poli panskými sousedé města Bělé ouroky a poplatky k obci dotčeného města, což vše urbáře doličují, odváděti povinni jsou, bereme. A jsouce ty z J. V. markr. Exc. de Grana slavné paměti, vrchností naší milo- stivou, též z [= s] JVHEXc. hrabětem Černínem, více z klájšterem a obcí zdejší tejkající mezníky, za času panování vysoce dotknuté markr. Exc. obnoveny, nikdy žádná překážka obci naší se nečinila. Poněvadž pak dle opačeného privilegium takový Viehweidt, na němž sobě ani budoucím svým žádného práva nepozůstavujíc, obci zdejší za svobodné milostivě přiměřeno a puštěno jsouc, vždy v pořádném držení zůstávali: pročež VVHExc. v nejhlubší poníženosti úpěnlivě prosíme, že sobě to vše v mil. povážení vzíti, a jsouce obec naše za předešlých mil. vrchností při témž zachována, nás také následovně mil. zdržeti ráčíte. Začež VVHExc. a celé slavné familii koruna věčné slávy následovati bude. S tím VVHExc. protekcí božské poroučejíce, zůstáváme purkmistr a rada města Bělé, jinak Nového Bezdězí. Extrakt z privilegium Hynka Berky &c: Dali jsme také témuž městu a dvorům předřečeným a obyvatelům jejich 8 lánů svobodných z lesa našeho předřečeného pro obec, kterýž veřejně Obec neb Viehweidt sluje, totiž od rybníka nebo louky pana Heřmana ze Zvíretic, až k palouku Ješka rychtáře předjmenovaného, okolo mlejna ležícímu, blízko od města, tak že ti 8 lánové témuž městu a dvoru svrchpraveným přiměřiti se mají. [Lat. originál ddo. 24. Apr. 1337 najde se v Emlerových Regestech IV. 170.] 183. Obnova rady města Bělé vymožená po 15 letech. 1695, 14. září. Kniha 1667 vzadu. Tuto se v příčině obnovy rady, která se jmenem a na místě JVHEXc. (titul) skrze pana hejtmana panství Bělského a Hyršperského, toho času urozeného pana Jana Krištofa Paulj, též purkrabího panství Bělského pana Jana Jiřího Lotha, dne 14. Sept. leta 1695 stala, v paměť uvozuje: Tak jakož na mnohé a od leta 1680 dne 6. máje každoročně k JVHEXc. (titul) pánu, pánu našemu milostivému, od ouřadu konané sollicitirování k renovirování ouřadu konšelského města zdejšího, pro příčinu s touž mil. vrchností, pánem panem Arnoštem Josefem S. Římské říše hrabětem z Waldšteina (titul) a s obcí téhož města majícího sporu, jakž v tomto manuale na listu 176 [sup- plika k císaři 1683] toho příčina se vysvětluje, žádného effektu dosáhnouti nemohlo; až posledně spolčíce se obec, ouřad opovrhla, a dne 7. Sept. leta 1695 k JVHEXc. (titul) na ouřad písební žalobu (která zjevena nebyla) vedla, a o renovirování ouřadu sama žádala. Načež JVHExcí (titul)
130 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské předcházejíc, k milostivému pohnutí tuto přivozujeme, kterak byvše před VVHExc. odjezdem na Hyršperk od JMsti (titul) pana inspektora a pana regenta panu primatorovi našemu, že VVHExc. v příčině v stráni od starodávna k obci zdejšího města patřící, nad rybníkem slove Němcem, zhotoveného dříví sáhového, veliké nezalíbení míti ráčejí; skrze což jakým spůsobem obec naše netoliko téhož lesu, jenž Viehweidt sluje, jako i stráně pod poli za Paniným dvorem, v užívání vešla, dostatečnými dokumenty dokázati hleděli, předestřeno. Proti čemuž VVHEXc. příležitě vejpis privilegium slavné paměti Hynka Berky přikládáme, i také tuto obranu, že téměř všickni, jak VVHExc., tak i k klášteru zdejšímu v Podolí Bělském přiná- ležející poddaní, což tak k užívání jest, nápodobně z strání pod poli panskými sousedé města Bělé ouroky a poplatky k obci dotčeného města, což vše urbáře doličují, odváděti povinni jsou, bereme. A jsouce ty z J. V. markr. Exc. de Grana slavné paměti, vrchností naší milo- stivou, též z [= s] JVHEXc. hrabětem Černínem, více z klájšterem a obcí zdejší tejkající mezníky, za času panování vysoce dotknuté markr. Exc. obnoveny, nikdy žádná překážka obci naší se nečinila. Poněvadž pak dle opačeného privilegium takový Viehweidt, na němž sobě ani budoucím svým žádného práva nepozůstavujíc, obci zdejší za svobodné milostivě přiměřeno a puštěno jsouc, vždy v pořádném držení zůstávali: pročež VVHExc. v nejhlubší poníženosti úpěnlivě prosíme, že sobě to vše v mil. povážení vzíti, a jsouce obec naše za předešlých mil. vrchností při témž zachována, nás také následovně mil. zdržeti ráčíte. Začež VVHExc. a celé slavné familii koruna věčné slávy následovati bude. S tím VVHExc. protekcí božské poroučejíce, zůstáváme purkmistr a rada města Bělé, jinak Nového Bezdězí. Extrakt z privilegium Hynka Berky &c: Dali jsme také témuž městu a dvorům předřečeným a obyvatelům jejich 8 lánů svobodných z lesa našeho předřečeného pro obec, kterýž veřejně Obec neb Viehweidt sluje, totiž od rybníka nebo louky pana Heřmana ze Zvíretic, až k palouku Ješka rychtáře předjmenovaného, okolo mlejna ležícímu, blízko od města, tak že ti 8 lánové témuž městu a dvoru svrchpraveným přiměřiti se mají. [Lat. originál ddo. 24. Apr. 1337 najde se v Emlerových Regestech IV. 170.] 183. Obnova rady města Bělé vymožená po 15 letech. 1695, 14. září. Kniha 1667 vzadu. Tuto se v příčině obnovy rady, která se jmenem a na místě JVHEXc. (titul) skrze pana hejtmana panství Bělského a Hyršperského, toho času urozeného pana Jana Krištofa Paulj, též purkrabího panství Bělského pana Jana Jiřího Lotha, dne 14. Sept. leta 1695 stala, v paměť uvozuje: Tak jakož na mnohé a od leta 1680 dne 6. máje každoročně k JVHEXc. (titul) pánu, pánu našemu milostivému, od ouřadu konané sollicitirování k renovirování ouřadu konšelského města zdejšího, pro příčinu s touž mil. vrchností, pánem panem Arnoštem Josefem S. Římské říše hrabětem z Waldšteina (titul) a s obcí téhož města majícího sporu, jakž v tomto manuale na listu 176 [sup- plika k císaři 1683] toho příčina se vysvětluje, žádného effektu dosáhnouti nemohlo; až posledně spolčíce se obec, ouřad opovrhla, a dne 7. Sept. leta 1695 k JVHEXc. (titul) na ouřad písební žalobu (která zjevena nebyla) vedla, a o renovirování ouřadu sama žádala. Načež JVHExcí (titul)
Strana 131
z let 1692—1695. 131 mil. poručení, by ouřad sollicitací v následujícím smyslu, spolu s registrum zdání práva kon- šelského, dne 10. Sept. leta přítomného 1695, víc jmenované vrchnosti naší milostivé podána byvše, totiž: Vysoce urozený S. Římské říše hrabě, pane, pane k nám poddaným milostivě ná- klonný! Jakým tak spůsobem, majíce sobě včerejšího dne VVHExcí skrze (titul) pana hejtmana milostivé nařízení, by k povinnostem konšelským osoby z obce k tomu v naší sprostnosti schopné, VVHExcí k milostivému povážení podané byly, přednešeno: vedle kteréhožto mil. nařízení poslušně pokračujíce, tuto příležitě sepsané osoby k mil. oblíbení poníženě přiklá- dáme, při tom VVHExcí poddaně poslušně prosíce, že nás z týchž povinností konšelských mil. propustíce, s doplněním osob nyní v počtu našem chybujících, milostivě zvoliti, a tudy ouřad náš konšelský vnově osaditi sobě milostivě oblíbiti ráčíte. V čemž se mil. oučinku těšíce, a VVHExcí v božskou protekcí poroučejíce, zůstáváme VVHExcí vždy věrní a po- slušní poddaní Sig. dne 10. Sept. 1695. purkmistr a konšelé ibidem. Zdání práva konšelského města Bělé, jinak Nového Bezděze, k obnově téhož práva se přednáší, dne 10. Sept. leta 1695. Nové právo: Staré právo: Jan Slon primator představuje . . . . . . . . . . . . . . Bohuchvala Richtera Jiří Prays již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Hertle Jan Jirák též nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Publika Adam Březovský věkem sešlý . . . . . . . . . . . . . . . Ferdinanda Denczyna Bohuchval Richter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Kherlesa Jan Pšenčka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Zumana Vilím Růže svou živnost jinde pohled. . . . . . . . . . . . Krištofa Finkouse Vít Zuman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Martina Vrabce Jiří Souček již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . Karla Kyzewatra Duchoslav Pelikán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Václava Grolmusa Jindřich Šnyps, jinde živnost pohledává . . . . . . . . . . Jiřího Ulrycha Zigmund Celner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Prodla. Starší obecní: Jan Zaydler již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavla Všeradskýho Krištof Finkous . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Publika. Právo rychtářské: Jiří Šimek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Korbele Jiří Korbel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Lukše. Dne 14. téhož měsíce Sept. a leta 1695 jmenem a na místě JVHExcí (titul), vrchnosti naše milostivé, skrze vejš psaného pana hejtmana a p. purkrabího, s následujícím v německém
z let 1692—1695. 131 mil. poručení, by ouřad sollicitací v následujícím smyslu, spolu s registrum zdání práva kon- šelského, dne 10. Sept. leta přítomného 1695, víc jmenované vrchnosti naší milostivé podána byvše, totiž: Vysoce urozený S. Římské říše hrabě, pane, pane k nám poddaným milostivě ná- klonný! Jakým tak spůsobem, majíce sobě včerejšího dne VVHExcí skrze (titul) pana hejtmana milostivé nařízení, by k povinnostem konšelským osoby z obce k tomu v naší sprostnosti schopné, VVHExcí k milostivému povážení podané byly, přednešeno: vedle kteréhožto mil. nařízení poslušně pokračujíce, tuto příležitě sepsané osoby k mil. oblíbení poníženě přiklá- dáme, při tom VVHExcí poddaně poslušně prosíce, že nás z týchž povinností konšelských mil. propustíce, s doplněním osob nyní v počtu našem chybujících, milostivě zvoliti, a tudy ouřad náš konšelský vnově osaditi sobě milostivě oblíbiti ráčíte. V čemž se mil. oučinku těšíce, a VVHExcí v božskou protekcí poroučejíce, zůstáváme VVHExcí vždy věrní a po- slušní poddaní Sig. dne 10. Sept. 1695. purkmistr a konšelé ibidem. Zdání práva konšelského města Bělé, jinak Nového Bezděze, k obnově téhož práva se přednáší, dne 10. Sept. leta 1695. Nové právo: Staré právo: Jan Slon primator představuje . . . . . . . . . . . . . . Bohuchvala Richtera Jiří Prays již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Hertle Jan Jirák též nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Publika Adam Březovský věkem sešlý . . . . . . . . . . . . . . . Ferdinanda Denczyna Bohuchval Richter . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Kherlesa Jan Pšenčka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Zumana Vilím Růže svou živnost jinde pohled. . . . . . . . . . . . Krištofa Finkouse Vít Zuman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Martina Vrabce Jiří Souček již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . Karla Kyzewatra Duchoslav Pelikán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Václava Grolmusa Jindřich Šnyps, jinde živnost pohledává . . . . . . . . . . Jiřího Ulrycha Zigmund Celner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Prodla. Starší obecní: Jan Zaydler již nebožtík . . . . . . . . . . . . . . . . . Pavla Všeradskýho Krištof Finkous . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Publika. Právo rychtářské: Jiří Šimek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiřího Korbele Jiří Korbel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jana Lukše. Dne 14. téhož měsíce Sept. a leta 1695 jmenem a na místě JVHExcí (titul), vrchnosti naše milostivé, skrze vejš psaného pana hejtmana a p. purkrabího, s následujícím v německém
Strana 132
132 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské jazyku přednešením, takové renovirování práva konšelského při tomto městě v místech radních se stalo, totiž: Vortrag der löbl. Gemein der Stadt Weisswasser bei beschehener Rathsvernewerung den 14. Sept. A. 1695: Demnach Ihro hochgräfl. Excellenz unser allerseits gnäd. Graf und Herr Herr wahr- genommen, auch selbsten mit Augen gesehen, wie dass bei jetziger Regierung des Primators und Rath, die ganze Stadt in völligen Ruin gesetzet, die Stadtthöre und Mawern sambt dem Rathhaus nicht allein zu Grund gehen, sondern auch sogar die Bürger-Häuser ubern Haufen fallen, denen bösen Wirthen alles von ihren Häusern zu verkaufen und die Häuser leer stehen zu lassen gestattet, von denen leer gelassenen und eingefallenen burgerlichen Häusern das Holz selbsten verkauft und verbrennen lassen, hierdurch nicht allein der gnäd. Obrigkeit Zinse, sondern auch sogar der Gotteshäuser und Kirchen vergessen, Wittiben und Waisen umb das ihre gebracht, an welchen einig und allein Primator, Burgermeister und Rath Schuld tragen, worüber der gnäd. Obrigkeit schwere Rechenschaft werden geben müssen. Dahero Ihro hochgräfl. Exc. sich gnädig resolviret, zu Verhütung grösserer Unordnung und gänz- lichen Untergang der Stadt, mir gnädigst anbefohlen, wie hiebei dero eigene Handschrift be- zeuget, dan Rath zu vernewern. Thue dahero, in Namen Ihro hochgräfl. Exc. unsers allerseits gnädigen Grafen und Herrn Herrn, Primator, Burgermeister, Rathmanne, Gemeinältesten und Richter ihres Ambts entsetzen und von dem Jurament, mit welchen sie Gott und der gnäd. Obrigkeit verbunden, lossprechen. Leta 1695 dne 14. Sept. obnovena rada jmenem a na místě JVHExcí vrchnosti naší milostivé, skrze urozeného pána Jana Krištofa Paulj, toho času panství Bělského a Hyršperského zřízeného hejtmana, též urozeného pan[a] Jana Jiřího Lotha panství Bělského purkrabího, jakž následuje: Starší obecní Jan Hertl Vít Zuman Bohuchval Richter Krištof Finkaus Václav Grolmus Martin Vrabec Jan Kherls Krištof Karpíšek Jan Publik Jiří Ulrych. Fridrich Paul Pavel Finkous. Primas Právo rychtářské Jiří Šimek Jiří Publik. Vejpis instrukcí aneb některá punkta, podle kterých ouřad a celá obec města mého Bělý říditi se povinna bude.
132 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské jazyku přednešením, takové renovirování práva konšelského při tomto městě v místech radních se stalo, totiž: Vortrag der löbl. Gemein der Stadt Weisswasser bei beschehener Rathsvernewerung den 14. Sept. A. 1695: Demnach Ihro hochgräfl. Excellenz unser allerseits gnäd. Graf und Herr Herr wahr- genommen, auch selbsten mit Augen gesehen, wie dass bei jetziger Regierung des Primators und Rath, die ganze Stadt in völligen Ruin gesetzet, die Stadtthöre und Mawern sambt dem Rathhaus nicht allein zu Grund gehen, sondern auch sogar die Bürger-Häuser ubern Haufen fallen, denen bösen Wirthen alles von ihren Häusern zu verkaufen und die Häuser leer stehen zu lassen gestattet, von denen leer gelassenen und eingefallenen burgerlichen Häusern das Holz selbsten verkauft und verbrennen lassen, hierdurch nicht allein der gnäd. Obrigkeit Zinse, sondern auch sogar der Gotteshäuser und Kirchen vergessen, Wittiben und Waisen umb das ihre gebracht, an welchen einig und allein Primator, Burgermeister und Rath Schuld tragen, worüber der gnäd. Obrigkeit schwere Rechenschaft werden geben müssen. Dahero Ihro hochgräfl. Exc. sich gnädig resolviret, zu Verhütung grösserer Unordnung und gänz- lichen Untergang der Stadt, mir gnädigst anbefohlen, wie hiebei dero eigene Handschrift be- zeuget, dan Rath zu vernewern. Thue dahero, in Namen Ihro hochgräfl. Exc. unsers allerseits gnädigen Grafen und Herrn Herrn, Primator, Burgermeister, Rathmanne, Gemeinältesten und Richter ihres Ambts entsetzen und von dem Jurament, mit welchen sie Gott und der gnäd. Obrigkeit verbunden, lossprechen. Leta 1695 dne 14. Sept. obnovena rada jmenem a na místě JVHExcí vrchnosti naší milostivé, skrze urozeného pána Jana Krištofa Paulj, toho času panství Bělského a Hyršperského zřízeného hejtmana, též urozeného pan[a] Jana Jiřího Lotha panství Bělského purkrabího, jakž následuje: Starší obecní Jan Hertl Vít Zuman Bohuchval Richter Krištof Finkaus Václav Grolmus Martin Vrabec Jan Kherls Krištof Karpíšek Jan Publik Jiří Ulrych. Fridrich Paul Pavel Finkous. Primas Právo rychtářské Jiří Šimek Jiří Publik. Vejpis instrukcí aneb některá punkta, podle kterých ouřad a celá obec města mého Bělý říditi se povinna bude.
Strana 133
z let 1695—1708. 133 Celkem 12 artikulů, německy psaných, jimž podobné nacházejí se v témž manuale před 1680 česky (viz čís. 170); týkají se nejvíce mravopočestnosti a bohabojnosti, pak opatrnosti při ohni, dlažby v městě, zá- povědi myslivosti a rybolovu v panských vodách, též: 8. Der gnäd. Obrigkeit Erbzinse sollen die Richter zeitlichen einmahnen &c. 9. Kein Bürger soll in einer andern Mühl, als wo er zu mahlen schuldig, nicht mahlen. Sollte sich aber einer oder der andere unterstehen, anderwärtig zu mahlen, soll ein solcher dasjenige Getreid zur Straf verfallen haben. 184. František Josef hrabě z Waldšteina obci města Bělé, kteráž upustila od dřívějších svých žalob proti vrchnosti, potvrzuje a uděluje některé pozemky, privilegia a práva, čímž dlouhé spory se ukončily. 1708, 24. července. Org. pap. Originál archivu Bělského má formu knížky malého folia o 16 listech, z nichž 2 poslední zůstaly nepopsány na čtvrtém listě od konce jsou podpisy a přitisknuté pečeti. Ich Franz Joseph, des Heil. Röm. Reiches Graf von Waldstein, Erbherr der Herr- schaften Gross Skall, Closter, Zweretitz, Studenka, Kniežmost, Walletschaw, Saszadka, Mün- chengratz, Soletz, Unter Malobratrzitz, Hierschberg, Beesig, Weysz- und Hünnerwasser, auch der Stadt Turnaw ob der Iser, Dero Röm. kais. auch zu Hungarn und Böheimb königl. Majestät Cammerer, urkunde und bekenne hiermit offen und vor Jedermänniglich, wo Noth, wasgestalten meine Unterthanen zu Weyszwasser, sonsten New Beesig genannt, als Burgermeister, Rath und die ganze Gemeinde daselbsten, meinen Herrn Vatern seel. Ihr Excellenz den hoch- und wohlgebornen Herrn, Herrn Ernst Joseph des Heil. Röm. Reichs Grafen von Waldstein, ge- westen Erbherrn der Herrschaften Zwiretitz, Studenka, Münchengrätz, Closter, Walletschaw, Fürstenbruck, Soletz, Unter Malobratrzitz, Weysz- und Hünnerwasser, Hierschberg, Beesig, Pürglitz, Kruschowitz, Nieschburg, Gross Skall, auch der Stadt Turnaw ob der Iser, und Saszadka, Dero Röm. Kais. auch zu Hungarn und Böheimb königl. Majestät wirklichen ge- heimben Rath, obristen Landhofmeistern, Cammerern und königl. Statthaltern in Königreich Böheimb &c, mehrmalen schriftlich belanget und unterthänig zu vernehmen gegeben, wie von denenjenigen Klagen, mit denen sie etwan ihme als ihren wahren Erb- und Grundobrigkeit etwas zuwider gethan, von solchen völlig ablassen, mit unterthäniger Bitte, die etwan wider sie gefasste Ungnad ebenfalls sinken zu lassen, sie auch in vorige obrigkeitliche Gnad wieder auf- und anzunehmen, und sie solche wirklich geniessen zu lassen, mit unterthänig gehor- sambster Versprechung, so viel an ihnen ist, gegen ihme als ihrer wahren Obrigkeit sich jederzeit getrew und gehorsamb zu verhalten. Als hat auch wohlgedachter mein Herr Vater seel. Ihnen in Ansehung dieser ihrer damaligen Submittirung, ja in der festen Zuversicht, dass sie als getreue und gehorsambe Erbunterthanen inskünftig diesem ihrem Versprechen auch nachkommen werden, das Bisherige ebenfalls auch nachgesehen, sie sambt ihren Kindern und Nachkommen in die vorige obrig- keitliche Gnad auf- und angenommen, und damit sie zu einer besseren Nahrung kommen,
z let 1695—1708. 133 Celkem 12 artikulů, německy psaných, jimž podobné nacházejí se v témž manuale před 1680 česky (viz čís. 170); týkají se nejvíce mravopočestnosti a bohabojnosti, pak opatrnosti při ohni, dlažby v městě, zá- povědi myslivosti a rybolovu v panských vodách, též: 8. Der gnäd. Obrigkeit Erbzinse sollen die Richter zeitlichen einmahnen &c. 9. Kein Bürger soll in einer andern Mühl, als wo er zu mahlen schuldig, nicht mahlen. Sollte sich aber einer oder der andere unterstehen, anderwärtig zu mahlen, soll ein solcher dasjenige Getreid zur Straf verfallen haben. 184. František Josef hrabě z Waldšteina obci města Bělé, kteráž upustila od dřívějších svých žalob proti vrchnosti, potvrzuje a uděluje některé pozemky, privilegia a práva, čímž dlouhé spory se ukončily. 1708, 24. července. Org. pap. Originál archivu Bělského má formu knížky malého folia o 16 listech, z nichž 2 poslední zůstaly nepopsány na čtvrtém listě od konce jsou podpisy a přitisknuté pečeti. Ich Franz Joseph, des Heil. Röm. Reiches Graf von Waldstein, Erbherr der Herr- schaften Gross Skall, Closter, Zweretitz, Studenka, Kniežmost, Walletschaw, Saszadka, Mün- chengratz, Soletz, Unter Malobratrzitz, Hierschberg, Beesig, Weysz- und Hünnerwasser, auch der Stadt Turnaw ob der Iser, Dero Röm. kais. auch zu Hungarn und Böheimb königl. Majestät Cammerer, urkunde und bekenne hiermit offen und vor Jedermänniglich, wo Noth, wasgestalten meine Unterthanen zu Weyszwasser, sonsten New Beesig genannt, als Burgermeister, Rath und die ganze Gemeinde daselbsten, meinen Herrn Vatern seel. Ihr Excellenz den hoch- und wohlgebornen Herrn, Herrn Ernst Joseph des Heil. Röm. Reichs Grafen von Waldstein, ge- westen Erbherrn der Herrschaften Zwiretitz, Studenka, Münchengrätz, Closter, Walletschaw, Fürstenbruck, Soletz, Unter Malobratrzitz, Weysz- und Hünnerwasser, Hierschberg, Beesig, Pürglitz, Kruschowitz, Nieschburg, Gross Skall, auch der Stadt Turnaw ob der Iser, und Saszadka, Dero Röm. Kais. auch zu Hungarn und Böheimb königl. Majestät wirklichen ge- heimben Rath, obristen Landhofmeistern, Cammerern und königl. Statthaltern in Königreich Böheimb &c, mehrmalen schriftlich belanget und unterthänig zu vernehmen gegeben, wie von denenjenigen Klagen, mit denen sie etwan ihme als ihren wahren Erb- und Grundobrigkeit etwas zuwider gethan, von solchen völlig ablassen, mit unterthäniger Bitte, die etwan wider sie gefasste Ungnad ebenfalls sinken zu lassen, sie auch in vorige obrigkeitliche Gnad wieder auf- und anzunehmen, und sie solche wirklich geniessen zu lassen, mit unterthänig gehor- sambster Versprechung, so viel an ihnen ist, gegen ihme als ihrer wahren Obrigkeit sich jederzeit getrew und gehorsamb zu verhalten. Als hat auch wohlgedachter mein Herr Vater seel. Ihnen in Ansehung dieser ihrer damaligen Submittirung, ja in der festen Zuversicht, dass sie als getreue und gehorsambe Erbunterthanen inskünftig diesem ihrem Versprechen auch nachkommen werden, das Bisherige ebenfalls auch nachgesehen, sie sambt ihren Kindern und Nachkommen in die vorige obrig- keitliche Gnad auf- und angenommen, und damit sie zu einer besseren Nahrung kommen,
Strana 134
134 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské auch die gemeine Onera leichter ertragen mögen, folgende Puncta theils ihnen von selbsten gnädig confirmiret, theils ultro concediret, auch theils ganz von Newen verliehen. Indeme aber solche Hauptpuncta von meinem Herrn Vater seel. nur verpetschiret, und nach nicht unterschrieben worden, die Stadt Weyszwasser auch annoch umb etwelche Nebenst Petita durch die Herrn Craishauptleute, als in dieser Sach bestellte Herrn Commissarios, theils beizurucken, und theils auszulassen angehalten, welche zwar jüngst den 28. Juni instehenden 1708 Jahrs angelanget, jedoch meinen Herrn Vater seel. nicht mehr bei Leben angetroffen: diesem nach habe ich als dessen nachgefolgter Erb seine Stell vertreten, und vor meine Person die vormals schon einmal verwilligte Puncta hiemit nicht allein ernewert, sondern auch die newe Nebens-Petita (so mein Herr Vater seel. schwerlich oder gar nicht admittiret hätte), so viel mir thunlich geschienen, verwilliget, wie folgends zu vernehmen: Erstlich, will ich ihnen ein für allemal zu einer absonderlichen Gnad über diejenige Gründe, welche sonsten denen Burgern meiner Stadt Weisswasser bishero geruhig zu ge- niessen gestattet worden, annoch den von mir mit new ausgefertigten Reinsteinen unter jetziger Jahrzahl 1708 verzeichneten Platz, anfangend von der Konská Hora oder Rossberg genannt (allwo sich die herrschaftl. Frauenhöfer Hoffelder endigen, und daselbst der erste Reinstein gesetzt werden solle), von dannen gerad nebst der daselbst linker Hand befindlichen Landstrassen, in das Thal hinab bis an die Pluschnayer Gemeinde, über den Thal hinüber, allwo der anderte Reinstein stehen solle. Von welchen Reinstein an dieser ausgemessene Grund, sambt der daselbst allezeit rechter Hand in diesem Thal hinaufwärts bis zu dem Bresinker Fuess-Steeg (so von dem Horka Bergl neben denen Frauenhöfer Hoffeldern auf Bresinka in jetzt gedachten Thal hinab gehet) sich befindlichen Leiten, allwo der dritte Rein- stein unten im Thal, der vierte Reinstein aber oben am Ende der Frauenhöfer Hoffeldern gesetzt werden solle, hiermit verwilligen. Ferners will ich ihnen von diesem jetzt gemelten dritten und vierten Reinstein an, diesem Thal und Grund hinaufwärts, jedoch allezeit nur rechter Hand, alle diejenigen Leiten und die daran im Thal gelegene Wiesen, bis an dem Zohldorfer Forweeg, welcher von der unter Beesig gelegenen Newschänken herüber auf Zohldorf gehet (allwohin der fünfte Rein- stein gehörig), von hieran ferner hinauf bis zu meiner von dem Slon seel. zu der Herrschaft Hierschberg erkauften, auch zwischen linker Hand denen PP. Augustinern rechter Hand an- gelegenen Wald, sich befindlichen Wiesen (als welche auch meiner Herrschaft Hierschberg immerfort verbleibet) und daselbst der sechste Reinstein gesetzt werden solle. Item wird ihnen übergeben von diesen sechsten Reinstein an die in diesem Thal hinaufwärts bis an den sogenannten Klein Beesiger Weg befindliche Wiesen und Felder, sambt dem daselbst gewesten obrigkeitl. Wäldl; welcher Begriff mit genuegsamben Reinsteinen be- gräntzet, und dardurch die Hierschberger Schloss-Beesiger Dorffelder davon abgesöndert werden sollen. Item sollen sie haben den Graben Habrze genannt, mit beederseits anliegenden Leiten, anfangend an der Landstrassen, wo man von der gedachten unter Beesig gelegenen New Schänken auf Weisswasser gehet und sich beim Zohlrodt nennet, welcher Graben sonsten oben neben denen Newdörfer Feldern und hinab bis und auf oder an den Newdörfer Fahr- weg gehet.
134 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské auch die gemeine Onera leichter ertragen mögen, folgende Puncta theils ihnen von selbsten gnädig confirmiret, theils ultro concediret, auch theils ganz von Newen verliehen. Indeme aber solche Hauptpuncta von meinem Herrn Vater seel. nur verpetschiret, und nach nicht unterschrieben worden, die Stadt Weyszwasser auch annoch umb etwelche Nebenst Petita durch die Herrn Craishauptleute, als in dieser Sach bestellte Herrn Commissarios, theils beizurucken, und theils auszulassen angehalten, welche zwar jüngst den 28. Juni instehenden 1708 Jahrs angelanget, jedoch meinen Herrn Vater seel. nicht mehr bei Leben angetroffen: diesem nach habe ich als dessen nachgefolgter Erb seine Stell vertreten, und vor meine Person die vormals schon einmal verwilligte Puncta hiemit nicht allein ernewert, sondern auch die newe Nebens-Petita (so mein Herr Vater seel. schwerlich oder gar nicht admittiret hätte), so viel mir thunlich geschienen, verwilliget, wie folgends zu vernehmen: Erstlich, will ich ihnen ein für allemal zu einer absonderlichen Gnad über diejenige Gründe, welche sonsten denen Burgern meiner Stadt Weisswasser bishero geruhig zu ge- niessen gestattet worden, annoch den von mir mit new ausgefertigten Reinsteinen unter jetziger Jahrzahl 1708 verzeichneten Platz, anfangend von der Konská Hora oder Rossberg genannt (allwo sich die herrschaftl. Frauenhöfer Hoffelder endigen, und daselbst der erste Reinstein gesetzt werden solle), von dannen gerad nebst der daselbst linker Hand befindlichen Landstrassen, in das Thal hinab bis an die Pluschnayer Gemeinde, über den Thal hinüber, allwo der anderte Reinstein stehen solle. Von welchen Reinstein an dieser ausgemessene Grund, sambt der daselbst allezeit rechter Hand in diesem Thal hinaufwärts bis zu dem Bresinker Fuess-Steeg (so von dem Horka Bergl neben denen Frauenhöfer Hoffeldern auf Bresinka in jetzt gedachten Thal hinab gehet) sich befindlichen Leiten, allwo der dritte Rein- stein unten im Thal, der vierte Reinstein aber oben am Ende der Frauenhöfer Hoffeldern gesetzt werden solle, hiermit verwilligen. Ferners will ich ihnen von diesem jetzt gemelten dritten und vierten Reinstein an, diesem Thal und Grund hinaufwärts, jedoch allezeit nur rechter Hand, alle diejenigen Leiten und die daran im Thal gelegene Wiesen, bis an dem Zohldorfer Forweeg, welcher von der unter Beesig gelegenen Newschänken herüber auf Zohldorf gehet (allwohin der fünfte Rein- stein gehörig), von hieran ferner hinauf bis zu meiner von dem Slon seel. zu der Herrschaft Hierschberg erkauften, auch zwischen linker Hand denen PP. Augustinern rechter Hand an- gelegenen Wald, sich befindlichen Wiesen (als welche auch meiner Herrschaft Hierschberg immerfort verbleibet) und daselbst der sechste Reinstein gesetzt werden solle. Item wird ihnen übergeben von diesen sechsten Reinstein an die in diesem Thal hinaufwärts bis an den sogenannten Klein Beesiger Weg befindliche Wiesen und Felder, sambt dem daselbst gewesten obrigkeitl. Wäldl; welcher Begriff mit genuegsamben Reinsteinen be- gräntzet, und dardurch die Hierschberger Schloss-Beesiger Dorffelder davon abgesöndert werden sollen. Item sollen sie haben den Graben Habrze genannt, mit beederseits anliegenden Leiten, anfangend an der Landstrassen, wo man von der gedachten unter Beesig gelegenen New Schänken auf Weisswasser gehet und sich beim Zohlrodt nennet, welcher Graben sonsten oben neben denen Newdörfer Feldern und hinab bis und auf oder an den Newdörfer Fahr- weg gehet.
Strana 135
z roku 1708. 135 Ueber dieses wird ihnen überlassen anstatt der Rodtländer von dem sogenannten kalten Grund an (allwo wiederumben ein Reinstein zu setzen ist) diejenige Leiten rechter Hand, sambt der obenauf mit jetzig- und künftigen Holz befindlichen Ebene bis zu den Kreuz (allwo auch ein Reinstein gesetzt wird) eben aus diesen kalten Grund, und von dem Graitz an über den Hünnerwasserischen Weg bis auf die alte kleine Hünnerwasserische so genannte Landstrossen, bis auf den Beszowayer Weg; welche Plätze um besser zu erkennen, eben auch mit genugsamben Reinsteinen zu verzeichnen seind. Weiter sofort auf der erstgesagten Klein Hünnerwasserischen Landstrassen bis auf den so intitulirten Gruppayer Weg und der PP. Augustinern Wald ; von dannen auf dieser Strassen fort, zwischen der PP. Augustinern Feldern, bis in den Grund über das herab fliessende Wasser. Von hieran wider zurück in diesem Thal hinauf gegen der Stadt Weisswasser alle die rechter Hand liegende Leiten, Wiesen und fünf Teichte, als benanntlichen Bretteicht, Slawiczek, Niemecz, Fortensky, und Nadiematsch, bis zu dem an kalten Grund stehenden Reinstein; jedoch mit dieser Erläuterung, dass diejenige Felder und Grundstücke, so denen Unterthanern oder denen PP. Augustinern schon zuvor gehörig seind, hierunter keineswegs verstanden sein, sondern bei voriger obrigkeitlicher Ju- risdiction mit allen darunter verstandenen Gerechtigkeiten verbleiben sollen. Item von der Herrschaft Zwiretitz Gränitzen an, alle die linker Hand gelegene Leiten sambt ihren in diesem Thal befindlichen Wiesen und Teichten, benanntlich: Den New Teicht und Netuschil, hinaufwärts bis zu einer neben der Bunzlawer Landstrassen ste- henden aufgemawerten Capellen. Hiervon aber eximiret und ausgeschlossen 1. die oberhalb des Wolfsteichts gelegene und dem Papiermacher gewidmete, 2. die weiter hinauf so genannte Stachel-Wiesen, dann 3. die an der Ebene über die Leiten gelegene Czistayer Gemeinde. Ferner von erstgemeldter Capellen an die bis an dem Töpferweg linker Hand ge- legene Leiten, dann wiederumb von einer neben dem Frauenhöfer Weg, unten am Rand der Leiten rechten Hand stehenden alten Granitz-Eichen; auf dem Kampf hinauf bis zu einem unweit des Frawhöfer Schafstall gesetzten alten Reinstein, die darober sowohl rechter Hand gelegene Ebene, als die im Thal hinab befundliche Leiten, allwo wiederumben ein Reinstein gesetzt werden muss. Von diesem unten im Thal gesetzten Reinstein an alle diejenige in diesem Thal hinaufwärts gegen der Stadt linker und rechter Hand gelegene, und sich bis unten und oberhalb des Horka Bergl erstreckende, auch umb und neben, ja oben und unter- halb der Stadt zu beeden Seiten gelegene Leiten. Jedoch werden hiervon ausgenommen der Dieteler Graben, die gesambte obrigkeit- liche Wiesen und Gärten, wie auch das Brewhaus, das Branntweinhaus, das Binderhaus, die Baderei, die Hofschmieden, und des Wagners Haus, sambt denen darzue gehörig Gärten, die Schlossmühl, dann die Mühl Holoubka genannt, mehr die Hammer- und Bretmühl, auch des herrschaftl. Hegers Haus, der von dem Schloss uber auf Mauerstein und Werkstuck gelegene zween Steibruch (von welchen zu Bawnothdurft eines Burgers oder der Gemeinde nach obrig- keitlicher Begrüssung ohne ferner Entgeld, ausserhalb der Arbeiter-Leuten und Fuhren, jedoch nach ihrer eigenen Abräumung, auch erlaubet wird), des Brewhauses Garten, und Ziegelhütten, nebst denen von gnädiger Obrigkeit jederzeit genossenen Teichten, Brechhaus, die Wasser- kunst, und was sich sonsten an Grund und Boden daselbst Obrigkeitliches finden möchte.
z roku 1708. 135 Ueber dieses wird ihnen überlassen anstatt der Rodtländer von dem sogenannten kalten Grund an (allwo wiederumben ein Reinstein zu setzen ist) diejenige Leiten rechter Hand, sambt der obenauf mit jetzig- und künftigen Holz befindlichen Ebene bis zu den Kreuz (allwo auch ein Reinstein gesetzt wird) eben aus diesen kalten Grund, und von dem Graitz an über den Hünnerwasserischen Weg bis auf die alte kleine Hünnerwasserische so genannte Landstrossen, bis auf den Beszowayer Weg; welche Plätze um besser zu erkennen, eben auch mit genugsamben Reinsteinen zu verzeichnen seind. Weiter sofort auf der erstgesagten Klein Hünnerwasserischen Landstrassen bis auf den so intitulirten Gruppayer Weg und der PP. Augustinern Wald ; von dannen auf dieser Strassen fort, zwischen der PP. Augustinern Feldern, bis in den Grund über das herab fliessende Wasser. Von hieran wider zurück in diesem Thal hinauf gegen der Stadt Weisswasser alle die rechter Hand liegende Leiten, Wiesen und fünf Teichte, als benanntlichen Bretteicht, Slawiczek, Niemecz, Fortensky, und Nadiematsch, bis zu dem an kalten Grund stehenden Reinstein; jedoch mit dieser Erläuterung, dass diejenige Felder und Grundstücke, so denen Unterthanern oder denen PP. Augustinern schon zuvor gehörig seind, hierunter keineswegs verstanden sein, sondern bei voriger obrigkeitlicher Ju- risdiction mit allen darunter verstandenen Gerechtigkeiten verbleiben sollen. Item von der Herrschaft Zwiretitz Gränitzen an, alle die linker Hand gelegene Leiten sambt ihren in diesem Thal befindlichen Wiesen und Teichten, benanntlich: Den New Teicht und Netuschil, hinaufwärts bis zu einer neben der Bunzlawer Landstrassen ste- henden aufgemawerten Capellen. Hiervon aber eximiret und ausgeschlossen 1. die oberhalb des Wolfsteichts gelegene und dem Papiermacher gewidmete, 2. die weiter hinauf so genannte Stachel-Wiesen, dann 3. die an der Ebene über die Leiten gelegene Czistayer Gemeinde. Ferner von erstgemeldter Capellen an die bis an dem Töpferweg linker Hand ge- legene Leiten, dann wiederumb von einer neben dem Frauenhöfer Weg, unten am Rand der Leiten rechten Hand stehenden alten Granitz-Eichen; auf dem Kampf hinauf bis zu einem unweit des Frawhöfer Schafstall gesetzten alten Reinstein, die darober sowohl rechter Hand gelegene Ebene, als die im Thal hinab befundliche Leiten, allwo wiederumben ein Reinstein gesetzt werden muss. Von diesem unten im Thal gesetzten Reinstein an alle diejenige in diesem Thal hinaufwärts gegen der Stadt linker und rechter Hand gelegene, und sich bis unten und oberhalb des Horka Bergl erstreckende, auch umb und neben, ja oben und unter- halb der Stadt zu beeden Seiten gelegene Leiten. Jedoch werden hiervon ausgenommen der Dieteler Graben, die gesambte obrigkeit- liche Wiesen und Gärten, wie auch das Brewhaus, das Branntweinhaus, das Binderhaus, die Baderei, die Hofschmieden, und des Wagners Haus, sambt denen darzue gehörig Gärten, die Schlossmühl, dann die Mühl Holoubka genannt, mehr die Hammer- und Bretmühl, auch des herrschaftl. Hegers Haus, der von dem Schloss uber auf Mauerstein und Werkstuck gelegene zween Steibruch (von welchen zu Bawnothdurft eines Burgers oder der Gemeinde nach obrig- keitlicher Begrüssung ohne ferner Entgeld, ausserhalb der Arbeiter-Leuten und Fuhren, jedoch nach ihrer eigenen Abräumung, auch erlaubet wird), des Brewhauses Garten, und Ziegelhütten, nebst denen von gnädiger Obrigkeit jederzeit genossenen Teichten, Brechhaus, die Wasser- kunst, und was sich sonsten an Grund und Boden daselbst Obrigkeitliches finden möchte.
Strana 136
136 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Der obige Ueberlass aber geschiehet der ganzen Weysswasserischen Gemeinde zum Besten. Und da wider verhoffen dessentwegen Streit vorfiele, solle die Erorterung bei dem Magistrat stehen ; und da die Parthen dabei nicht beruhen möchten, solle die jeweilige Grund- obrigkeit und Herrschaft zu Weisswasser sine ulteriori provocatione das endliche Judicium darüber zu fallen haben. Damit aber solches allezeit in frischer Gedächtnuss bleibe, und die Gränitzen nicht irr- oder zweifelhaft werden, sollen die herrschaftliche Beambten mit etlichen aus der Gemeinde solche alle drei Jahr zu umbgehen schuldig sein. Andertens. Die Hutweid belangend, sollen sie solche, wie selbte ihnen von dem kais. Oberforstmeister (tit.) Herrn von Ottenfeld ohngefähr anno 1684 in denen obrigkeit- lichen Wäldern, das Vieh ohne Schaden zu hüten, ausgewiesen worden, gegen Hünnerwasser und Münchengrätz, allwo der Ort unter der Jahrzahl 1708 mit Hegzeichen vermerket werden solle, mit und neben der jeweiligen Herrschaft cumulative zu geniessen haben. Jedoch dass die Gemeinde Weisswasser ex solo hoc jure sic pascendi et alibi in suo lignandi das jus superioritatis oder das jus venandi (so beedes die jetzige und künftige Obrigkeit cum omni jurisdictionis jure ihro aller Orten allein reserviret) nirgends praetendiren solle. Dessgleichen sollen sie auch aus ihren Hutweiden einige Wiesen oder Ackerbau machen zu lassen nicht berechtiget, sondern einzig und allein mit und nebst der Obrigkeit solche Plätz mit der Hutweid zu geniessen befugt, und eben darumben auch vor aller Verwachsung rein zu halten schuldig sein. Weilen aber die gnädige Obrigkeit ehe dessen einen Mayerhof bei dem Schloss, wo vorhero der alte Mayerhof gestanden, stehen gehabt, der ihro niemals disputiret worden: als solle die jeweilige Obrigkeit auch künftig hin, wann es ihr belieben möchte, einen solchen Mayerhof wieder dahin aufzubauen, und das darin befindliche Viech die obige gemeine Hut- weid, wie vorhin, jederzeit zu geniessen berechtigt sein. Drittens. Wird der Gemeinde zu Weysswasser aus puren Gnaden umb zu zeigen, dass ich deroselben auf alle Weiss zu helfen verlange, fürohin der dritte Theil des Tonnen- Zohls mit dieser Condition, dass sie künftiger Zeit an ihren Stadt Thoren die Brucken und das Pflaster in der Stadt besser, als zuvor, in beständigen guten Gebrauch zu erhalten schuldig sein sollen, auf ewig überlassen und vergünstiget. Viertens. Wird ihnen aus Gnaden concediret und vergünstiget der Salz-Schank, dass sie das kais. Salz selbst abholen mögen, jedoch den Schank nur allein in der Stadt unter der Burgerschaft zu gebrauchen berechtiget, wie auch die dessentwegen vorkommende Be- schwerden allein zu ertragen, und ohne des obrigkeitlichen Beitrags ihre jeweilige Restantien allein zu bezahlen schuldig sein sollen. Fünftens. Sollen fürohin die burgerlichen Schänken mit und neben jedem Fass Bier die zwei Pinth Branntwein wider ihren Willen anzuenehmen nicht schuldig, sondern ob sie solchen zu ihrer besseren Nahrung gutwillig selbst annehmen wollen, ihnen ganz frei ge- stellet sein. Und sintemalen Sechstens, auf die Wolfs- und hohen Wild-Jagden zu gehen es unter der Burger- schaft eine alte Schuldigkeit ist, solle nicht mehr geschehen, als wann eine jede Obrigkeit auf dieser Herrschaft Weisswasser in loco personlich ist; jedoch sollen sie an Sonn- und Feiertägen, damit sie den Gottesdienst obwarten mögen, darzue nicht astringiret werden, es wäre dann nach dem Gottesdienst.
136 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Der obige Ueberlass aber geschiehet der ganzen Weysswasserischen Gemeinde zum Besten. Und da wider verhoffen dessentwegen Streit vorfiele, solle die Erorterung bei dem Magistrat stehen ; und da die Parthen dabei nicht beruhen möchten, solle die jeweilige Grund- obrigkeit und Herrschaft zu Weisswasser sine ulteriori provocatione das endliche Judicium darüber zu fallen haben. Damit aber solches allezeit in frischer Gedächtnuss bleibe, und die Gränitzen nicht irr- oder zweifelhaft werden, sollen die herrschaftliche Beambten mit etlichen aus der Gemeinde solche alle drei Jahr zu umbgehen schuldig sein. Andertens. Die Hutweid belangend, sollen sie solche, wie selbte ihnen von dem kais. Oberforstmeister (tit.) Herrn von Ottenfeld ohngefähr anno 1684 in denen obrigkeit- lichen Wäldern, das Vieh ohne Schaden zu hüten, ausgewiesen worden, gegen Hünnerwasser und Münchengrätz, allwo der Ort unter der Jahrzahl 1708 mit Hegzeichen vermerket werden solle, mit und neben der jeweiligen Herrschaft cumulative zu geniessen haben. Jedoch dass die Gemeinde Weisswasser ex solo hoc jure sic pascendi et alibi in suo lignandi das jus superioritatis oder das jus venandi (so beedes die jetzige und künftige Obrigkeit cum omni jurisdictionis jure ihro aller Orten allein reserviret) nirgends praetendiren solle. Dessgleichen sollen sie auch aus ihren Hutweiden einige Wiesen oder Ackerbau machen zu lassen nicht berechtiget, sondern einzig und allein mit und nebst der Obrigkeit solche Plätz mit der Hutweid zu geniessen befugt, und eben darumben auch vor aller Verwachsung rein zu halten schuldig sein. Weilen aber die gnädige Obrigkeit ehe dessen einen Mayerhof bei dem Schloss, wo vorhero der alte Mayerhof gestanden, stehen gehabt, der ihro niemals disputiret worden: als solle die jeweilige Obrigkeit auch künftig hin, wann es ihr belieben möchte, einen solchen Mayerhof wieder dahin aufzubauen, und das darin befindliche Viech die obige gemeine Hut- weid, wie vorhin, jederzeit zu geniessen berechtigt sein. Drittens. Wird der Gemeinde zu Weysswasser aus puren Gnaden umb zu zeigen, dass ich deroselben auf alle Weiss zu helfen verlange, fürohin der dritte Theil des Tonnen- Zohls mit dieser Condition, dass sie künftiger Zeit an ihren Stadt Thoren die Brucken und das Pflaster in der Stadt besser, als zuvor, in beständigen guten Gebrauch zu erhalten schuldig sein sollen, auf ewig überlassen und vergünstiget. Viertens. Wird ihnen aus Gnaden concediret und vergünstiget der Salz-Schank, dass sie das kais. Salz selbst abholen mögen, jedoch den Schank nur allein in der Stadt unter der Burgerschaft zu gebrauchen berechtiget, wie auch die dessentwegen vorkommende Be- schwerden allein zu ertragen, und ohne des obrigkeitlichen Beitrags ihre jeweilige Restantien allein zu bezahlen schuldig sein sollen. Fünftens. Sollen fürohin die burgerlichen Schänken mit und neben jedem Fass Bier die zwei Pinth Branntwein wider ihren Willen anzuenehmen nicht schuldig, sondern ob sie solchen zu ihrer besseren Nahrung gutwillig selbst annehmen wollen, ihnen ganz frei ge- stellet sein. Und sintemalen Sechstens, auf die Wolfs- und hohen Wild-Jagden zu gehen es unter der Burger- schaft eine alte Schuldigkeit ist, solle nicht mehr geschehen, als wann eine jede Obrigkeit auf dieser Herrschaft Weisswasser in loco personlich ist; jedoch sollen sie an Sonn- und Feiertägen, damit sie den Gottesdienst obwarten mögen, darzue nicht astringiret werden, es wäre dann nach dem Gottesdienst.
Strana 137
z roku 1708. 137 Siebentens. Bleibet die Burgerschaft, gleich wie es von Alters bis dato in viridi ob- servantia gehalten worden, also auch annoch fürohin vermög Urbari zum Schnitt und Ge- treid-Einführung auf obrigkeitliches Begehren einen Tag sich gebrauchen zu lassen schuldig; warfür sollen sie von der Obrigkeit anstatt des Essen zwei Eimer Bier zu empfangen haben. Jedoch solle durch Specificirung dieser eintägigen Robot denen übrigen herrschaftlichen Schul- digkeiten nichts derogiret sein. Beinebenst wird allhier erindert, dass die wirkliche Tuchmacher zu obrig. Schnittrobot nicht gezogen werden sollen. Was nun Achtens, die Contribution betrifft: obschon Ihro kais. und kön. Mt. denen Obrig- keiten nach deren Gutbedunken, damit von denen Reichern die Armere übertragen werden mögen, über dasjenige Quantum, so von dem königl. Obersteuerambt ausgeworfen worden, die Repartition allergnädigst überlassen: so solle gleichwohl künftighin die Stadt Weisswasser bei dem ihro von dem königl. Obersteueramt jederzeit auferlegende Quanto gelassen; jedoch damit unter denen Burgern mit Repartirung eines solchen Quanti Burgermeister und Rath die Gleichheit und Billikeit umb soviel mehr observiren mögen, das obrigkeitliche Einsehen auf allen Fall reserviret und vorbehalten. Wie dann auch die Stadt Weisswasser wegen der Kreis- boten, Contributions-Schreibers Besoldung und Reis-Zehrung jährlichen zehn Gulden in die herrschaftliche Contributions-Cassam beizutragen schuldig sein, es wäre dann, dass durch ein allergnädigstes kais. Schreiben im Königreich Böheimb anders befohlen wurde. Neuntens. Solle fürohin der Stadt Weisswasser der Branntwein-Schank mit und neben der Obrigkeit, jedoch nur in der Stadt, cumulative zustehen. Was aber die Brannt- wein-Kessel betrifft, da sollen sie sowohl von den alten Rest, als künftighin ganz frei gelassen werden. Zehendens. Soll die Stadt das ganze Jahr hindurch den Wein, gegen Entrichtung vier Pinth nach dem Werth des Ausschanks in paren Geld von einem jeden Eimer, den Most aber a festo S. Galli bis zum Neuen Jahr ohne Entgeld zu schänken und zu verkaufen befuegt sein. Jedoch soll dieser Schank nicht privative, sondern mit und neben denen obrigkeitlichen bisherigen dreien Schänkhäusern (worunter zwei geweste burgerliche Häuser begriffen, und gegen Abstattung darauf stehenden Schulden der Burgerschaft auszulösen jederzeit frei- stehen) cumulative verstanden werden, und diesen dreien herrschaftlichen Schänkhäusern in nichts präjudicirlich sein. Dabei aber ist zu wissen, dass eines von obgedachten dreien Schänkhäusern ein rechtes herrschaftliches Gasthaus je und allezeit gewest seie, worinnen von Uralters neben Beherbergung allerhand Gästen, mit Ross und Wägen, Wein, Bier und Branntwein; in denen andern aber ohne Beherbergung der Leute nichts als Bier und Brannt- wein geschänket wird. Eilftens. Will ich die Tuchmacher meiner Stadt Weisswasser dahin begnadet haben, dass sie fürohin zu ewigen Zeiten mir und allen künftigen Obrigkeiten, wegen eines Stuck Tuchs zu walken und an die Rahm zu spannen, mehr nicht als 36 kr., wann es aber zugleich gefärbert wird, für alles 45 kr.; desgleichen von jeden Stuck Pay zu walken und an die Rahm zu spannen 15 kr., da er aber auch zugleich gefärbert wird, vor alles in einer Summa 22 kr. 3 d. geben und entrichten sollen; die Obrigkeit aber die Walken und Rahmen aus eigenen Säckel in brauchbaren Esse zu verhalten schuldig sei.
z roku 1708. 137 Siebentens. Bleibet die Burgerschaft, gleich wie es von Alters bis dato in viridi ob- servantia gehalten worden, also auch annoch fürohin vermög Urbari zum Schnitt und Ge- treid-Einführung auf obrigkeitliches Begehren einen Tag sich gebrauchen zu lassen schuldig; warfür sollen sie von der Obrigkeit anstatt des Essen zwei Eimer Bier zu empfangen haben. Jedoch solle durch Specificirung dieser eintägigen Robot denen übrigen herrschaftlichen Schul- digkeiten nichts derogiret sein. Beinebenst wird allhier erindert, dass die wirkliche Tuchmacher zu obrig. Schnittrobot nicht gezogen werden sollen. Was nun Achtens, die Contribution betrifft: obschon Ihro kais. und kön. Mt. denen Obrig- keiten nach deren Gutbedunken, damit von denen Reichern die Armere übertragen werden mögen, über dasjenige Quantum, so von dem königl. Obersteuerambt ausgeworfen worden, die Repartition allergnädigst überlassen: so solle gleichwohl künftighin die Stadt Weisswasser bei dem ihro von dem königl. Obersteueramt jederzeit auferlegende Quanto gelassen; jedoch damit unter denen Burgern mit Repartirung eines solchen Quanti Burgermeister und Rath die Gleichheit und Billikeit umb soviel mehr observiren mögen, das obrigkeitliche Einsehen auf allen Fall reserviret und vorbehalten. Wie dann auch die Stadt Weisswasser wegen der Kreis- boten, Contributions-Schreibers Besoldung und Reis-Zehrung jährlichen zehn Gulden in die herrschaftliche Contributions-Cassam beizutragen schuldig sein, es wäre dann, dass durch ein allergnädigstes kais. Schreiben im Königreich Böheimb anders befohlen wurde. Neuntens. Solle fürohin der Stadt Weisswasser der Branntwein-Schank mit und neben der Obrigkeit, jedoch nur in der Stadt, cumulative zustehen. Was aber die Brannt- wein-Kessel betrifft, da sollen sie sowohl von den alten Rest, als künftighin ganz frei gelassen werden. Zehendens. Soll die Stadt das ganze Jahr hindurch den Wein, gegen Entrichtung vier Pinth nach dem Werth des Ausschanks in paren Geld von einem jeden Eimer, den Most aber a festo S. Galli bis zum Neuen Jahr ohne Entgeld zu schänken und zu verkaufen befuegt sein. Jedoch soll dieser Schank nicht privative, sondern mit und neben denen obrigkeitlichen bisherigen dreien Schänkhäusern (worunter zwei geweste burgerliche Häuser begriffen, und gegen Abstattung darauf stehenden Schulden der Burgerschaft auszulösen jederzeit frei- stehen) cumulative verstanden werden, und diesen dreien herrschaftlichen Schänkhäusern in nichts präjudicirlich sein. Dabei aber ist zu wissen, dass eines von obgedachten dreien Schänkhäusern ein rechtes herrschaftliches Gasthaus je und allezeit gewest seie, worinnen von Uralters neben Beherbergung allerhand Gästen, mit Ross und Wägen, Wein, Bier und Branntwein; in denen andern aber ohne Beherbergung der Leute nichts als Bier und Brannt- wein geschänket wird. Eilftens. Will ich die Tuchmacher meiner Stadt Weisswasser dahin begnadet haben, dass sie fürohin zu ewigen Zeiten mir und allen künftigen Obrigkeiten, wegen eines Stuck Tuchs zu walken und an die Rahm zu spannen, mehr nicht als 36 kr., wann es aber zugleich gefärbert wird, für alles 45 kr.; desgleichen von jeden Stuck Pay zu walken und an die Rahm zu spannen 15 kr., da er aber auch zugleich gefärbert wird, vor alles in einer Summa 22 kr. 3 d. geben und entrichten sollen; die Obrigkeit aber die Walken und Rahmen aus eigenen Säckel in brauchbaren Esse zu verhalten schuldig sei.
Strana 138
138 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Diesem nach habe ich meiner unterthänigen Stadt Weysswasser, umb dass sie wegen meines Wildzaumes einigen Schaden erlitten, und die fällige Erbzins unbezahlter viel Jahr anstehen lassen, allbereit zwei Drittel von dem fälligen Rückstand nachgesehen; das übrige Drittel aber, so weit als es klecket, zu einer Monstranzen und Ciborium in die Pfarr- kirchen zu entrichten auferleget; welches ich ihnen zu einer besseren Sicherheit diesem Aufsatz inseriren wollen. Zwölftens confirmire ich meiner Stadt Weysswasser diese Gerechtigkeit, dass ein ehr- samer Rath daselbsten ferners seines Gefallens, der röm. catholischen Religion zugethane ehrliche, wohlverhaltene, jedoch zugleich freie und keiner andern Obrigkeit mit Leibeigenschaft unterworfene Leute zu Burgern auf- und annehmen, sodann ihnen das Burgerrecht ertheilen und wiederfahren lassen möge. Da aber einer sein ehrliches Herkommen und Wohl- verhalten, wie auch seine Freiheit nicht genugsamb beweisen könnte, soll solche Aufnahmb null und nichtig sein. Dahero in dergleichen Fällen, wo ein Zweifel vorfiele, sollen sie zu ihrem selbst eigenen Nutzen und grösserem Ruhm, auch Vermeidung anderwärtig künftiger Zeit unter ihnen selbst dessentwegen gar leicht entstehenden Ungelegenheiten, bei jeweiliger diesorts Obrigkeit, und sonst nirgend, in diesem Casu sich Raths und Befehlichs zu erholen schuldig sein. Jedoch dass Burgermeister und Rath dieselbe neu aufnehmende Burger mit gewöhnlichen Pflichten, die zuförderist auf die jeweilige Obrikeit, dann auf den Rath und die Gemeinde zu Weisswasser gerichtet, belegen sollen, also dass sie der Herrschaft und ihnen respective alle unterthänig und getreu sein, auch allen schuldigen Gehorsamb erzeigen und leisten wollen; dargegen ein jeder solcher Burger Neuer, der diese Pflicht ablegen wird, aller Privilegien, Freiheiten und Gerechtigkeiten, so diese Stadt anjetzo hat und auf ihre Wohl- verhalten annoch bekommen möchte, zu geniessen haben solle. Wie dann ich sonderlich parauf bedacht bin, diese Stadt Weysswasser, so viel möglich, in einen besseren Flor zu bringen. Diesem zufolge Dreizehendens, confirmire und concedire ich dem Burgermeister und Rath, wie auch der ganzen Gemeinde dieser meiner Stadt Weisswasser ein solches Recht, dass wann ein Burger daselbsten sich von dannen wenden, und seine Nahrung und vermeinte Besserung an einem andern Ort suchen wollte, ihme solches nicht allein frei und bevor stehen, sondern auch ein Rath Vollemacht und Gewalt haben solle, ihme von mir, auch meinen Erben und Nachkommen ungehindert, eine schriftliche Zeugniss seiner ehrlichen Geburt und Wohlver- haltens zu ertheilen, kraft dessen ein jeder Burger mit Weib und Kind und allen seinen Vermögen, was er nach Weisswasser gebracht, auch allda erworben oder ererbet hat, seiner Gelegenheit nach von dannen wieder abziehen, auch sich und seine Kinder, wohin er will, unter andere Herrschaften christlich katholischer Weis verheirathen mag, und solcher Gestalt mit Leib und Gut, bis auf die Nachsteuer (welche von jedem Hundert jedesmal sich auf drei Gulden rh. erstrecket, und davon der Obrigkeit zwei, der Gemeinde aber ein Drittel ge- bühren wird), gegen jedermänniglich frei, ja ganz unverbunden sein und bleiben solle; und also die gesambte Burgerschaft nicht vor leibeigene, sondern nach laut eines jeden Privilegij vor privilegirte Unterthanen zu halten sein. Wer auch Vierzehendens, von der Stadt also weggelassen wird, der kann zuvor oder hernach, wann er Gelegenheit darzu hat, sein Haus, Hof, Acker und Gründe verkaufen, zu Geld
138 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské Diesem nach habe ich meiner unterthänigen Stadt Weysswasser, umb dass sie wegen meines Wildzaumes einigen Schaden erlitten, und die fällige Erbzins unbezahlter viel Jahr anstehen lassen, allbereit zwei Drittel von dem fälligen Rückstand nachgesehen; das übrige Drittel aber, so weit als es klecket, zu einer Monstranzen und Ciborium in die Pfarr- kirchen zu entrichten auferleget; welches ich ihnen zu einer besseren Sicherheit diesem Aufsatz inseriren wollen. Zwölftens confirmire ich meiner Stadt Weysswasser diese Gerechtigkeit, dass ein ehr- samer Rath daselbsten ferners seines Gefallens, der röm. catholischen Religion zugethane ehrliche, wohlverhaltene, jedoch zugleich freie und keiner andern Obrigkeit mit Leibeigenschaft unterworfene Leute zu Burgern auf- und annehmen, sodann ihnen das Burgerrecht ertheilen und wiederfahren lassen möge. Da aber einer sein ehrliches Herkommen und Wohl- verhalten, wie auch seine Freiheit nicht genugsamb beweisen könnte, soll solche Aufnahmb null und nichtig sein. Dahero in dergleichen Fällen, wo ein Zweifel vorfiele, sollen sie zu ihrem selbst eigenen Nutzen und grösserem Ruhm, auch Vermeidung anderwärtig künftiger Zeit unter ihnen selbst dessentwegen gar leicht entstehenden Ungelegenheiten, bei jeweiliger diesorts Obrigkeit, und sonst nirgend, in diesem Casu sich Raths und Befehlichs zu erholen schuldig sein. Jedoch dass Burgermeister und Rath dieselbe neu aufnehmende Burger mit gewöhnlichen Pflichten, die zuförderist auf die jeweilige Obrikeit, dann auf den Rath und die Gemeinde zu Weisswasser gerichtet, belegen sollen, also dass sie der Herrschaft und ihnen respective alle unterthänig und getreu sein, auch allen schuldigen Gehorsamb erzeigen und leisten wollen; dargegen ein jeder solcher Burger Neuer, der diese Pflicht ablegen wird, aller Privilegien, Freiheiten und Gerechtigkeiten, so diese Stadt anjetzo hat und auf ihre Wohl- verhalten annoch bekommen möchte, zu geniessen haben solle. Wie dann ich sonderlich parauf bedacht bin, diese Stadt Weysswasser, so viel möglich, in einen besseren Flor zu bringen. Diesem zufolge Dreizehendens, confirmire und concedire ich dem Burgermeister und Rath, wie auch der ganzen Gemeinde dieser meiner Stadt Weisswasser ein solches Recht, dass wann ein Burger daselbsten sich von dannen wenden, und seine Nahrung und vermeinte Besserung an einem andern Ort suchen wollte, ihme solches nicht allein frei und bevor stehen, sondern auch ein Rath Vollemacht und Gewalt haben solle, ihme von mir, auch meinen Erben und Nachkommen ungehindert, eine schriftliche Zeugniss seiner ehrlichen Geburt und Wohlver- haltens zu ertheilen, kraft dessen ein jeder Burger mit Weib und Kind und allen seinen Vermögen, was er nach Weisswasser gebracht, auch allda erworben oder ererbet hat, seiner Gelegenheit nach von dannen wieder abziehen, auch sich und seine Kinder, wohin er will, unter andere Herrschaften christlich katholischer Weis verheirathen mag, und solcher Gestalt mit Leib und Gut, bis auf die Nachsteuer (welche von jedem Hundert jedesmal sich auf drei Gulden rh. erstrecket, und davon der Obrigkeit zwei, der Gemeinde aber ein Drittel ge- bühren wird), gegen jedermänniglich frei, ja ganz unverbunden sein und bleiben solle; und also die gesambte Burgerschaft nicht vor leibeigene, sondern nach laut eines jeden Privilegij vor privilegirte Unterthanen zu halten sein. Wer auch Vierzehendens, von der Stadt also weggelassen wird, der kann zuvor oder hernach, wann er Gelegenheit darzu hat, sein Haus, Hof, Acker und Gründe verkaufen, zu Geld
Strana 139
z roku 1708. 139 machen, und sich anderswo seines Gefallens wenden und transferiren, indeme ihme weder von mir, noch meinen Erben und Nachkommen, hierzue einige Verhindernuss nicht geschehen solle, ich und sie auch ferner weder an ihme, seinem Weib und Kindern nach allen, was er hat, den wenigsten An- und Zuspruch haben werden. Jedoch ist dieses zu der Stadt und ganzen Gemeinde zu Weysswasser besseren Nutzen dahin zu verstehen, dass 1. der alte Besitzer, so lang bis ein neuer kommt, die Onera zu ertragen schuldig seie, und dass 2. dergleichen Häuser, Höfe und Gründe, umb die bürgerliche Nahrung nicht zu verringern, niemals stuckweis von einander zertheilet, sondern alle Stuck unabgesondert bei- sammen gelassen, und also verkaufet werden sollen, damit die Gemeinde an denen Inwohnern nicht abnehme, auch umb so viel leichter anstatt des abziehenden einen andern Contribuenden wieder bekommen möge. Und dass 3. dieser Abziehente (wie allerorten gebräuchlich und billich ist) vor seinem wirk- lichen Abzueg, was er etwan mit der Obrigkeit, mit der Gemeinde, oder auch mit einem oder dem andern Burger und Inwohner, in particulari aut in privato zu thun hätte, oder sonst was schuldig wäre, zuvor alle Richtigkeit wirklich pflegen solle. Könnte aber ein dergleichen emigrirender Burger keine solche Person, die alles überhaubt zu kaufen vermög, finden möchte, er zwar auch einige Gründe ohne unterlaufenden Vortheil einschichtig verkaufen, jedoch dass der nachkommende Possessor solche eodem pretio wieder auszulösen berechtiget sein solle. Was aber der Burger ihre ledige Söhne und Töchter betrifft, die weder wirk- liche Bürger, noch sesshaft, auch Niemanden nichts schuldig seind, und ferner nichts haben, als das wenige, was ihre Eltern ihnen ordinarie zu ihrer Wirthschaft geben: die sollen ohne einigen Abzueg anderwärts hin frei heiraten und abziehen können. Funfzehendens, wird von Obrigkeits wegen, wie vor diesem, jedem Burger der Stadt Weysswasser freistehen und zugelassen sein, von seinem Hab und Gut, so er anjetzo zu Weysswasser oder sonst besitzet, oder annoch gewinnen möchte, es seie an Erb und Eigen, Wiederkauf, beweg- und unbewegliche Paarschaft, Pfandschaft, Kleinodien, ausstehende ver- briefte und unverbriefte Schulden, Recht und Gerechtigkeiten, wie das Namen haben mag (allein die Lehengüter, im Fall einige vorhanden wären oder künftig annoch verliehen würden, so von der allhiesiger Obrigkeit zu Lehen rühren, auch deroselben wieder heimbfallen könnten, und darüber die Obrigkeit kein besondere Erlaubniss zu testiren ertheilet, oder da es gleich geschehen, darauf gar nicht, wie sich es gebühret, testiret worden wäre, ausgenommen), bei gesunden Leib oder auf dem Todtbette, wann und wo er will, respective ein Testament, Codicill, Uebergab, oder dergleichen Geschäfte zu machen, zu ordnen und aufzurichten, darbei seine Erben und Legatarij abermalen von mir, meinen Erben und Nachkommen, auch sonsten von Männiglichen ungehindert, wann es nur sonsten in gemeinen Prägerischen Stadtrechten und denen dessentwegen ergangenen Novellis zu Recht bestehet, geschützet und gehandhabt werden sollen. Was aber die successiones ab intestato belanget, da einer ohne Testament verstürbe und keine eheliche Descendentes, sondern nur Collaterales oder Seiten-Freund hin-
z roku 1708. 139 machen, und sich anderswo seines Gefallens wenden und transferiren, indeme ihme weder von mir, noch meinen Erben und Nachkommen, hierzue einige Verhindernuss nicht geschehen solle, ich und sie auch ferner weder an ihme, seinem Weib und Kindern nach allen, was er hat, den wenigsten An- und Zuspruch haben werden. Jedoch ist dieses zu der Stadt und ganzen Gemeinde zu Weysswasser besseren Nutzen dahin zu verstehen, dass 1. der alte Besitzer, so lang bis ein neuer kommt, die Onera zu ertragen schuldig seie, und dass 2. dergleichen Häuser, Höfe und Gründe, umb die bürgerliche Nahrung nicht zu verringern, niemals stuckweis von einander zertheilet, sondern alle Stuck unabgesondert bei- sammen gelassen, und also verkaufet werden sollen, damit die Gemeinde an denen Inwohnern nicht abnehme, auch umb so viel leichter anstatt des abziehenden einen andern Contribuenden wieder bekommen möge. Und dass 3. dieser Abziehente (wie allerorten gebräuchlich und billich ist) vor seinem wirk- lichen Abzueg, was er etwan mit der Obrigkeit, mit der Gemeinde, oder auch mit einem oder dem andern Burger und Inwohner, in particulari aut in privato zu thun hätte, oder sonst was schuldig wäre, zuvor alle Richtigkeit wirklich pflegen solle. Könnte aber ein dergleichen emigrirender Burger keine solche Person, die alles überhaubt zu kaufen vermög, finden möchte, er zwar auch einige Gründe ohne unterlaufenden Vortheil einschichtig verkaufen, jedoch dass der nachkommende Possessor solche eodem pretio wieder auszulösen berechtiget sein solle. Was aber der Burger ihre ledige Söhne und Töchter betrifft, die weder wirk- liche Bürger, noch sesshaft, auch Niemanden nichts schuldig seind, und ferner nichts haben, als das wenige, was ihre Eltern ihnen ordinarie zu ihrer Wirthschaft geben: die sollen ohne einigen Abzueg anderwärts hin frei heiraten und abziehen können. Funfzehendens, wird von Obrigkeits wegen, wie vor diesem, jedem Burger der Stadt Weysswasser freistehen und zugelassen sein, von seinem Hab und Gut, so er anjetzo zu Weysswasser oder sonst besitzet, oder annoch gewinnen möchte, es seie an Erb und Eigen, Wiederkauf, beweg- und unbewegliche Paarschaft, Pfandschaft, Kleinodien, ausstehende ver- briefte und unverbriefte Schulden, Recht und Gerechtigkeiten, wie das Namen haben mag (allein die Lehengüter, im Fall einige vorhanden wären oder künftig annoch verliehen würden, so von der allhiesiger Obrigkeit zu Lehen rühren, auch deroselben wieder heimbfallen könnten, und darüber die Obrigkeit kein besondere Erlaubniss zu testiren ertheilet, oder da es gleich geschehen, darauf gar nicht, wie sich es gebühret, testiret worden wäre, ausgenommen), bei gesunden Leib oder auf dem Todtbette, wann und wo er will, respective ein Testament, Codicill, Uebergab, oder dergleichen Geschäfte zu machen, zu ordnen und aufzurichten, darbei seine Erben und Legatarij abermalen von mir, meinen Erben und Nachkommen, auch sonsten von Männiglichen ungehindert, wann es nur sonsten in gemeinen Prägerischen Stadtrechten und denen dessentwegen ergangenen Novellis zu Recht bestehet, geschützet und gehandhabt werden sollen. Was aber die successiones ab intestato belanget, da einer ohne Testament verstürbe und keine eheliche Descendentes, sondern nur Collaterales oder Seiten-Freund hin-
Strana 140
140 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské terliesse, sollen die frembden anderwärtig wohnende Collaterales (allwo meine Burger zu Weysswasser nicht wieder reciprocas successiones für sich finden, oder auch wirklich ohne Entgeld zu denen Erbschaften nicht admittiret werden) in Weysswasser gleiches Recht ge- niessen, und daselbst entweder gar nicht admittiret werden, oder pro re nata einen gleich- mässigen Abzueg leiden, davon zwei Drittel der Obrigkeit, und ein Drittel der Gemein gehören solle. Wurde aber aus Mangel der legitimirten Erben, also dass weder der Nähere in gradu ausser der Stadt, noch der Weitere in gradu in der Stadt, sich zu der Succession von Rechts wegen nicht legitimiren könnte, ein Gut vacant oder sonsten caducum, desertum aut derelictum werden: solle zwar nach bezahlten Schulden die Herrschaft solches alles an sich ziehen, jedoch die Gründe ehrlichen Burgersleuten umb einen erträglichen billigen Preis wiederumben zu verkaufen schuldig, und keinen, der ihre Privilegien nicht geniessen möchte, unter sie zu setzen befugt sein. Sechzehendens. Vergünstige ich auch oft ermeldten meinen Unterthanen der Stadt Weisswasser, dass ein jeder, so unmündige Kinder verliesse, denenselben zu Vormündern oder Gerhaben, wer einem jedem beliebet, benennen, setzen und ordnen möge; sogar dass ihme auch zugelassen ist, sein Eheweib als der Kinder eheleibliche Mutter, oder zu weme er sonst das Vertrawen gestellet, dass der oder die seinen Kindern, auch dero Hab und Gut, trewlich vorstehen wurden, denen Land-Statuten gemäss, darzue zu brauchen. Im Fall aber ein Vater ohne Testament oder dergleichen Geschäfte abstürbe, bleibt es bei dem üblichen Gebrauch und Rechten, dass ein Rath daselbst als erste Instanz sowohlen über die Personen, als Güter, welche Erb und Eigen sind, seinen unmündigen Kindern solche Leute zu Vor- mündern verordnen mag, welche die Pupillen in dem christl. catholischen Glauben zu aller Gottesforcht, ehrbaren Leben, auch aller ehrlichen Handel und Wandel auferziehen, und deren Güter also administriren, dass die Minderjährige, wann sie ihre Jahr erreichen, ehrbare und aufrichtige Raitung von ihnen haben, auch ihres sowohl väterlich als mutterlichen, oder sonst anererbten Guts, mit dessen Nutzen ohne Obgang fähig und mächtig werden können; dann wann diese Vorsehung mit zeitlicher Inventirung der ganzen Verlassenschaft und gebührender Bevormündung nicht geschehen, und denen Pupillen einen Schaden hierdurch erfolgen möchte, wurde nicht allein der damalige Rath, sondern auch alle deren Erben denen damnificatis dafür haften, ja Red und Antwort zu geben schuldig sein. Weilen aber Siebenzehendes, jeder Obrigkeit über die Gemeinde Einnahmb und Ausgab (damit alles wohl administriret und ongewendet werde) die Inspection gebühret, als solle Burger- meister und Rath nicht allein mit der Gemein-Stadt, sondern auch denen armen Waisen Gut also getrewlich verfahren, damit sie mit ihrer Gemein- und Waisen-Raitung jederzeit rühmblich bestehen mögen. Und da auch Achtzehendens, an deme viel gelegen, damit der Rath ordentlich ernewert, jedoch aber die Gemeinde von allen Unkosten so viel möglich verschonet werde: als solle durch die jeweilige Obrigkeit oder ihre darzue bevollmächtigte Commissarios (wo nicht eine absonder- liche Noth vorhanden) der Rath nicht alle Jahr, sondern alle zwei Jahr vernewert und wieder besetzet werden; zu welchem Vorhaben dann der Gemeinde und deren Waisen- Raitungen jederzeit in Bereitschaft gehalten, und solche vierzehen Tag vor der Rathserne- werung auf der Obrigkeit Begehren ihro ordentlich eingereichet werden sollen.
140 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské terliesse, sollen die frembden anderwärtig wohnende Collaterales (allwo meine Burger zu Weysswasser nicht wieder reciprocas successiones für sich finden, oder auch wirklich ohne Entgeld zu denen Erbschaften nicht admittiret werden) in Weysswasser gleiches Recht ge- niessen, und daselbst entweder gar nicht admittiret werden, oder pro re nata einen gleich- mässigen Abzueg leiden, davon zwei Drittel der Obrigkeit, und ein Drittel der Gemein gehören solle. Wurde aber aus Mangel der legitimirten Erben, also dass weder der Nähere in gradu ausser der Stadt, noch der Weitere in gradu in der Stadt, sich zu der Succession von Rechts wegen nicht legitimiren könnte, ein Gut vacant oder sonsten caducum, desertum aut derelictum werden: solle zwar nach bezahlten Schulden die Herrschaft solches alles an sich ziehen, jedoch die Gründe ehrlichen Burgersleuten umb einen erträglichen billigen Preis wiederumben zu verkaufen schuldig, und keinen, der ihre Privilegien nicht geniessen möchte, unter sie zu setzen befugt sein. Sechzehendens. Vergünstige ich auch oft ermeldten meinen Unterthanen der Stadt Weisswasser, dass ein jeder, so unmündige Kinder verliesse, denenselben zu Vormündern oder Gerhaben, wer einem jedem beliebet, benennen, setzen und ordnen möge; sogar dass ihme auch zugelassen ist, sein Eheweib als der Kinder eheleibliche Mutter, oder zu weme er sonst das Vertrawen gestellet, dass der oder die seinen Kindern, auch dero Hab und Gut, trewlich vorstehen wurden, denen Land-Statuten gemäss, darzue zu brauchen. Im Fall aber ein Vater ohne Testament oder dergleichen Geschäfte abstürbe, bleibt es bei dem üblichen Gebrauch und Rechten, dass ein Rath daselbst als erste Instanz sowohlen über die Personen, als Güter, welche Erb und Eigen sind, seinen unmündigen Kindern solche Leute zu Vor- mündern verordnen mag, welche die Pupillen in dem christl. catholischen Glauben zu aller Gottesforcht, ehrbaren Leben, auch aller ehrlichen Handel und Wandel auferziehen, und deren Güter also administriren, dass die Minderjährige, wann sie ihre Jahr erreichen, ehrbare und aufrichtige Raitung von ihnen haben, auch ihres sowohl väterlich als mutterlichen, oder sonst anererbten Guts, mit dessen Nutzen ohne Obgang fähig und mächtig werden können; dann wann diese Vorsehung mit zeitlicher Inventirung der ganzen Verlassenschaft und gebührender Bevormündung nicht geschehen, und denen Pupillen einen Schaden hierdurch erfolgen möchte, wurde nicht allein der damalige Rath, sondern auch alle deren Erben denen damnificatis dafür haften, ja Red und Antwort zu geben schuldig sein. Weilen aber Siebenzehendes, jeder Obrigkeit über die Gemeinde Einnahmb und Ausgab (damit alles wohl administriret und ongewendet werde) die Inspection gebühret, als solle Burger- meister und Rath nicht allein mit der Gemein-Stadt, sondern auch denen armen Waisen Gut also getrewlich verfahren, damit sie mit ihrer Gemein- und Waisen-Raitung jederzeit rühmblich bestehen mögen. Und da auch Achtzehendens, an deme viel gelegen, damit der Rath ordentlich ernewert, jedoch aber die Gemeinde von allen Unkosten so viel möglich verschonet werde: als solle durch die jeweilige Obrigkeit oder ihre darzue bevollmächtigte Commissarios (wo nicht eine absonder- liche Noth vorhanden) der Rath nicht alle Jahr, sondern alle zwei Jahr vernewert und wieder besetzet werden; zu welchem Vorhaben dann der Gemeinde und deren Waisen- Raitungen jederzeit in Bereitschaft gehalten, und solche vierzehen Tag vor der Rathserne- werung auf der Obrigkeit Begehren ihro ordentlich eingereichet werden sollen.
Strana 141
z roku 1708. 141 Letztlichen pro coronide, so will auch ich sambt meinen Erben und Nachkommen mehr besagter meiner Stadt Weysswasser diese obrigkeitliche newe Gnad erweisen, dass dero- selben hinfüro vor einem jedem viereimerigen Fass herrschaftlichen Biers, so in der Stadt sowohl in denen obrigkeitlichen, als burgerl. Schänkhäusern ausgestossen und ausge- zöpfet wird werden, ein halber Gulden rh. oder 30 kr. aus dem obrigkeitlichen Ambt jedes Vierteljahr gegen geziemender Quittung ausgefolget und bezahlt werden solle; jedoch derge- stalten, ja zu diesem Ziel und End, damit solches Geld 1. zu Fortpflanzung der Justiz, gemeine Gefängnuss, 2. das Rathhaus, wie auch 3. die Stadtthor und Mawern, und das sonsten zu gemeiner Stadt Wohlfahrt dienlich und nützlich ist oder sein mag, nothdürftiglich zu verwenden. Hingegen auch hierüber Burgermeister und Rath eine besondere Raitung zu führen schuldig sein werden, und zwar dieses dergestalten unwiederruflich, so lang und viel nebst Befreiung der fälligen Erb- zinsen zu einer Bonificirung ihrer zur Zeit von den Wild leidenden Schaden zu verwilligen, als lang mein Wildzaum dauern und nicht abgethan sein wird. Sobald aber dieser Wildzaum abgethan wurde, der erst kurz vorhero bewilligte halbe Gulden Bier-Geld, sambt der Erb� zinsenbefreiung, auch alsogleich wieder aufhören, und sie, die Stadt Weisswasser hinwieder fürohin die fallige Erbzinsen gleich vor dem aufgerichteten Wildzaum allezeit richtig zu be� zahlen schuldig sein solle. Diesemnach will ich auch, dass meine Unterthanen, Burgermeister und Rath, auch ganze Gemeinde meiner Stadt Weysswasser, die anjetzo sein, sambt allen deren Nachkommen (wann sie der röm. cath. allein selig machenden Religion beigethan) solcher Begnadungen fürohin obbeschriebener Massen frei zu geniessen, hiernach zu leben, und sich daran zu er- freuen haben sollen. Und was ich also in meinem Namen hierin verzeichnet, dass soll allemal auf meine Erben und Nachkommen (gleich wie schon oben wegen des Wildzaums gemeldet worden) per expressum gezogen und verstanden werden. Ich will aber hoffen, dass sie, meine Unterthanen zu Weisswasser, in ihrer unter- thänigen Trew und Gehorsamb also continuiren werden, auf dass sie die anjetzo erhaltene Gnad nicht nur allein conserviren, sondern noch vielmehr andere Gnaden erwerben mögen; wie dann ich ihnen zu Guten allbereit vor etlichen Jahren, mit mehr dann fünft Hundert Gulden Unkosten, etliche Jahr- und Wochenmärkte ausgebracht, mit der Publication aber bis zu ihrer billig mässigen Erkanntnuss zuruckhalten müssen. Zu dessen desto besserer Beglaubigung hab ich über dieses alles drei Exemplaria, eines für mich, dass andere für die zween Herrn Commissarien, und das dritte vor die Stadt Weisswasser, nach eigenhändiger Unterschrift und meinen aufgedruckten Insiegel, durch die zwei unten darzue mit Fleiss erbetene Herrn Gezeugen, dass sie sich zugleich neben mir unterschrieben und ihre Insiegel mitbeigedrucket, bekräftigen lassen. Worzu ich auch meiner Stadt Weisswasser diese meine ihnen ertheilte Privilegia mit Bewilligung der Röm. kais. Mt. Räthen und Herrn Unterambtleuten der königl. Präger Landtafel auch ohne mein Beisein auf ihre eigene Unkosten einverleiben zu lassen, hiemit völlige Macht und Gewalt gebe.
z roku 1708. 141 Letztlichen pro coronide, so will auch ich sambt meinen Erben und Nachkommen mehr besagter meiner Stadt Weysswasser diese obrigkeitliche newe Gnad erweisen, dass dero- selben hinfüro vor einem jedem viereimerigen Fass herrschaftlichen Biers, so in der Stadt sowohl in denen obrigkeitlichen, als burgerl. Schänkhäusern ausgestossen und ausge- zöpfet wird werden, ein halber Gulden rh. oder 30 kr. aus dem obrigkeitlichen Ambt jedes Vierteljahr gegen geziemender Quittung ausgefolget und bezahlt werden solle; jedoch derge- stalten, ja zu diesem Ziel und End, damit solches Geld 1. zu Fortpflanzung der Justiz, gemeine Gefängnuss, 2. das Rathhaus, wie auch 3. die Stadtthor und Mawern, und das sonsten zu gemeiner Stadt Wohlfahrt dienlich und nützlich ist oder sein mag, nothdürftiglich zu verwenden. Hingegen auch hierüber Burgermeister und Rath eine besondere Raitung zu führen schuldig sein werden, und zwar dieses dergestalten unwiederruflich, so lang und viel nebst Befreiung der fälligen Erb- zinsen zu einer Bonificirung ihrer zur Zeit von den Wild leidenden Schaden zu verwilligen, als lang mein Wildzaum dauern und nicht abgethan sein wird. Sobald aber dieser Wildzaum abgethan wurde, der erst kurz vorhero bewilligte halbe Gulden Bier-Geld, sambt der Erb� zinsenbefreiung, auch alsogleich wieder aufhören, und sie, die Stadt Weisswasser hinwieder fürohin die fallige Erbzinsen gleich vor dem aufgerichteten Wildzaum allezeit richtig zu be� zahlen schuldig sein solle. Diesemnach will ich auch, dass meine Unterthanen, Burgermeister und Rath, auch ganze Gemeinde meiner Stadt Weysswasser, die anjetzo sein, sambt allen deren Nachkommen (wann sie der röm. cath. allein selig machenden Religion beigethan) solcher Begnadungen fürohin obbeschriebener Massen frei zu geniessen, hiernach zu leben, und sich daran zu er- freuen haben sollen. Und was ich also in meinem Namen hierin verzeichnet, dass soll allemal auf meine Erben und Nachkommen (gleich wie schon oben wegen des Wildzaums gemeldet worden) per expressum gezogen und verstanden werden. Ich will aber hoffen, dass sie, meine Unterthanen zu Weisswasser, in ihrer unter- thänigen Trew und Gehorsamb also continuiren werden, auf dass sie die anjetzo erhaltene Gnad nicht nur allein conserviren, sondern noch vielmehr andere Gnaden erwerben mögen; wie dann ich ihnen zu Guten allbereit vor etlichen Jahren, mit mehr dann fünft Hundert Gulden Unkosten, etliche Jahr- und Wochenmärkte ausgebracht, mit der Publication aber bis zu ihrer billig mässigen Erkanntnuss zuruckhalten müssen. Zu dessen desto besserer Beglaubigung hab ich über dieses alles drei Exemplaria, eines für mich, dass andere für die zween Herrn Commissarien, und das dritte vor die Stadt Weisswasser, nach eigenhändiger Unterschrift und meinen aufgedruckten Insiegel, durch die zwei unten darzue mit Fleiss erbetene Herrn Gezeugen, dass sie sich zugleich neben mir unterschrieben und ihre Insiegel mitbeigedrucket, bekräftigen lassen. Worzu ich auch meiner Stadt Weisswasser diese meine ihnen ertheilte Privilegia mit Bewilligung der Röm. kais. Mt. Räthen und Herrn Unterambtleuten der königl. Präger Landtafel auch ohne mein Beisein auf ihre eigene Unkosten einverleiben zu lassen, hiemit völlige Macht und Gewalt gebe.
Strana 142
142 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. Alles getrewlich und ohne Gefährde. So geschehen Prag den 24. Julij in Jahr Christi, da man zählet ein Tausend sieben Hundert und achte. L. S. Franz Joseph Graf von Waldstein m. p. L. S. Wentzel Joseph Graf des Fours Erbherr zu Month et Adienville L. S. Wentzel G. Raschin von Riesenburg L. S. Wir Burgermeister, Rath und die ganze Gemeinde der Stadt Weysswasser, sonsten New Boesig genannt, thuen diesen Pri- vilegien und Begnadung auf- und an- nehmen. K. 17. Diese hiebeivorstehende Privilegia seind mit Bewilligung der Röm. kais. und königl. Mt. Räthen und Verordneten Pragerischen Herrn Unterambtleuten bei der königl. Landtafel im Königreich Böheimb, auf die darinnen enthaltene Clausel und der Stadt Weisswasser Begehren, in den 6. Grüngoldenen Quatern der Majestätbriefen sub Lit. K. 17. eingetragen, und von Wort zu Wort eingeschrieben worden. Collat. Pellet Ingrossator. Seznam listin a zápisů Bělských, pokud se vztahují k záležitostem obecním anebo k jiným případům důležitějším nebo zajímavějším. Zápisy, které se vztahují k poměrům soukromoprávním, nejsou pojaty do tohoto seznamu, a mohou se hledati podle abecedního rejstříka věcného níže následujícího. Číslo 1. 1345 Hynek Berka z Dubé Mackovi Kladivovi dává v léno 2 lány lesa v Plužné . . 2. 1348 Král Karel rychtáři Bělskému Ješkovi z Kluku potvrzuje privilegia . . . . . 3. 1351 Královský list mocný pro služebníka sloužícího k městu Bělé . . . . . . . . 13. 1370 Snešení obce Vrátenské o pasení ve společných stádech . . . . . . . . . 14. 1372 Z města Bělé někteří sousedé jsou vypovídáni . . . . . . . . . . . . . . 18. 1376? Rozsudek mezi obcemi vesnickými a panošem o údolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24. 1380 Rozsudek mezi obcí a sousedem ve Vrátně o příkop . . . . . . . . . . . . 30. 1389 Nález o pasení ve společných stádech v Chotětově 31. 1390 Testament před odchodem k jubileu do Říma . . . . . . . . . . . . . . 11 14 15 Strana
142 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. Alles getrewlich und ohne Gefährde. So geschehen Prag den 24. Julij in Jahr Christi, da man zählet ein Tausend sieben Hundert und achte. L. S. Franz Joseph Graf von Waldstein m. p. L. S. Wentzel Joseph Graf des Fours Erbherr zu Month et Adienville L. S. Wentzel G. Raschin von Riesenburg L. S. Wir Burgermeister, Rath und die ganze Gemeinde der Stadt Weysswasser, sonsten New Boesig genannt, thuen diesen Pri- vilegien und Begnadung auf- und an- nehmen. K. 17. Diese hiebeivorstehende Privilegia seind mit Bewilligung der Röm. kais. und königl. Mt. Räthen und Verordneten Pragerischen Herrn Unterambtleuten bei der königl. Landtafel im Königreich Böheimb, auf die darinnen enthaltene Clausel und der Stadt Weisswasser Begehren, in den 6. Grüngoldenen Quatern der Majestätbriefen sub Lit. K. 17. eingetragen, und von Wort zu Wort eingeschrieben worden. Collat. Pellet Ingrossator. Seznam listin a zápisů Bělských, pokud se vztahují k záležitostem obecním anebo k jiným případům důležitějším nebo zajímavějším. Zápisy, které se vztahují k poměrům soukromoprávním, nejsou pojaty do tohoto seznamu, a mohou se hledati podle abecedního rejstříka věcného níže následujícího. Číslo 1. 1345 Hynek Berka z Dubé Mackovi Kladivovi dává v léno 2 lány lesa v Plužné . . 2. 1348 Král Karel rychtáři Bělskému Ješkovi z Kluku potvrzuje privilegia . . . . . 3. 1351 Královský list mocný pro služebníka sloužícího k městu Bělé . . . . . . . . 13. 1370 Snešení obce Vrátenské o pasení ve společných stádech . . . . . . . . . 14. 1372 Z města Bělé někteří sousedé jsou vypovídáni . . . . . . . . . . . . . . 18. 1376? Rozsudek mezi obcemi vesnickými a panošem o údolí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24. 1380 Rozsudek mezi obcí a sousedem ve Vrátně o příkop . . . . . . . . . . . . 30. 1389 Nález o pasení ve společných stádech v Chotětově 31. 1390 Testament před odchodem k jubileu do Říma . . . . . . . . . . . . . . 11 14 15 Strana
Strana 143
Číslo 34. 37. 42. 50. 56. 61. 62. 63. 66. 78. 80. 102. 108. 117. 122. 133. 136. 141. 147. 148. 150. 151. 153. 156. 157. 160. 161. 162. 163. 164. 166. 167. 168. 170. 171. 172. 173. 174. 175. 176. 177. 178. 179. 180. Seznam. listin. 1392 Ubijcové podmaiujf se synim zabitého . . . . . . . . . .... 1396 Král Vácslav rozmnožuje výsady města Bělé . . . . . . . 1401 Krále Vácslava privilegium na rychtu Bělskou . . ...... ++ ... 1402 Rozsudek o placeni ospu za užívání pastvin v Sudomifi . . . . . . . . 1412 Ubijcové pokofují se a plati pibuznym zabitého . . . . . . . ... 1417 Obec Bělská vypůjčuje si peníze na potřeby válečné . . . . + . . . . . 1418 Obec Bělská vypůjčuje si peníze na potřeby válečné . . . . . . . + + + 1418 Ku kostelu v Sudomiti farníci kupují árok . . . . - + + * + .... 1418 Obec Bólskó vypijcila si penize na dflo véZe . . . « « « « « « « « © 1418 Smlouva Bélskych s lukafem . . . eee. 1421 Obec Bělská králi Sigmundovi dává poctu eem m oh t | th t t] n ng 1429 Mésto Bélá jest poddáno bratrstvu Sirotéfmm . . . . + + - + * * * . 1448 Ku kostelu v Sudomifi farníci koupili úrok . . . - + + + + * 0 + * 1455 Poddany s platem zastaven od dlužníka věřiteli . . . « « « « «+ . © 1464 Obec Bělská od rychtáře koupila rychtu v Bělé . . . . . . . elc; 1466 Výpověď o clo placené od kupců vrchnosti i obci Bélské . . . . . . . 1485 Privilegium od Otibora Tovačovského Bělským . . . . . . « « « « + + 1488 Vsi přispívají na kata Bělského . . . . . . - + + - - eec] . . . .. 1494 Smlouva mezi příbuznými o zabití S . . . « «ee rrt tt rn 1501 Pole vypousti se z povinností i z uZitkü pfi obci Vrátenské . . . . . . 1502 Vrchnost přivedla vodu do mésta Bélé . . . . . ee es ease ee 1504 Střelci ku ptáku v Bělé zjednali kalich ajv. . . . + « . « « «co oo 1504 Zaznamenávají se meze obce Klukovské . . . . - - + - > + + + + + 1507 Smlouva o spravování vodovodu u Bělé . . . . . + + + + + + + + 1515 Popis svobodných drah obce Vrátenské . . . . + + + + + «+ + + +: 1537 Král Ferdinand Bělským potvrzuje privilegia . . . . + - + .... .. 1543 Smír o náfek poctivosti mezi dvéma Bratry . . + + + + + + + + + 1372 Privilegium Nymburskjch na kéaftování a odámrtüi . . . . . . ... 1556 Svoboda Nymburských v přijímání a propouštění obyvatelů . . . . . . . . ok. 1600 Privilegium Bělských od Bohuchvala Berky z Dubé . . . . . .... 1610 Dim Jednoty Bratrské v Bélé . . . . . . . . . + * . Ce eee 1628 Privilegium Bélskfch od Albrechta z Waldsteina . . . ...... 1647 Potvrzení privilegií Bělských od markr. Carreta-Millesima_ e| oom on 1678 Žádost Bělských k vrchnosti o privilegia . . . Cee ee ee 1680 Obnova rady a instrukce daná Bělským od vrchnosti Ce eee ee ee 1680 Stížnost Bělských k vrchnosti . . . . ..... 1681 Pod kterymi vyminkami by vrchnost potvrdila privilegia Bělským .... 1682 Vrchnost uvaluje nová břemena na město . . . . .« + + + + + .... 1682 Stížnost Bělských k hejtmanům krajským proti vrchnosti. . . . . . . . 1683 Seznam privilegií Bělských . . . . . . rrr rte .. 1683 Město uchyluje se ke dvoru se stiżnostmi . . . . . - ee ee es ee 1683 Stížný spis Bělských k císaři proti vrchnosti . . . . . + + + + + + 1683 Císař dává stížnosti vyšetřovati . . . . ee. e oh o on o] om s, n on n 1683 Odpověd vrchnosti ke stížnostem Bělských = ce ee eee .... . .. 1687 Zhost z panství Bělského do města . . . . + + © + +. + + +++ +. +... 143 Strans 16 17 21 23 26 31 34 34 35 37 46 47 58 61 67 68 75 77 79 81 82 83 85 86 87 87 88 89 90 91 95 98 101 103 105 107 109 110 111 112 113 116 120 121 127
Číslo 34. 37. 42. 50. 56. 61. 62. 63. 66. 78. 80. 102. 108. 117. 122. 133. 136. 141. 147. 148. 150. 151. 153. 156. 157. 160. 161. 162. 163. 164. 166. 167. 168. 170. 171. 172. 173. 174. 175. 176. 177. 178. 179. 180. Seznam. listin. 1392 Ubijcové podmaiujf se synim zabitého . . . . . . . . . .... 1396 Král Vácslav rozmnožuje výsady města Bělé . . . . . . . 1401 Krále Vácslava privilegium na rychtu Bělskou . . ...... ++ ... 1402 Rozsudek o placeni ospu za užívání pastvin v Sudomifi . . . . . . . . 1412 Ubijcové pokofují se a plati pibuznym zabitého . . . . . . . ... 1417 Obec Bělská vypůjčuje si peníze na potřeby válečné . . . . + . . . . . 1418 Obec Bělská vypůjčuje si peníze na potřeby válečné . . . . . . . + + + 1418 Ku kostelu v Sudomiti farníci kupují árok . . . . - + + * + .... 1418 Obec Bólskó vypijcila si penize na dflo véZe . . . « « « « « « « « © 1418 Smlouva Bélskych s lukafem . . . eee. 1421 Obec Bělská králi Sigmundovi dává poctu eem m oh t | th t t] n ng 1429 Mésto Bélá jest poddáno bratrstvu Sirotéfmm . . . . + + - + * * * . 1448 Ku kostelu v Sudomifi farníci koupili úrok . . . - + + + + * 0 + * 1455 Poddany s platem zastaven od dlužníka věřiteli . . . « « « « «+ . © 1464 Obec Bělská od rychtáře koupila rychtu v Bělé . . . . . . . elc; 1466 Výpověď o clo placené od kupců vrchnosti i obci Bélské . . . . . . . 1485 Privilegium od Otibora Tovačovského Bělským . . . . . . « « « « + + 1488 Vsi přispívají na kata Bělského . . . . . . - + + - - eec] . . . .. 1494 Smlouva mezi příbuznými o zabití S . . . « «ee rrt tt rn 1501 Pole vypousti se z povinností i z uZitkü pfi obci Vrátenské . . . . . . 1502 Vrchnost přivedla vodu do mésta Bélé . . . . . ee es ease ee 1504 Střelci ku ptáku v Bělé zjednali kalich ajv. . . . + « . « « «co oo 1504 Zaznamenávají se meze obce Klukovské . . . . - - + - > + + + + + 1507 Smlouva o spravování vodovodu u Bělé . . . . . + + + + + + + + 1515 Popis svobodných drah obce Vrátenské . . . . + + + + + «+ + + +: 1537 Král Ferdinand Bělským potvrzuje privilegia . . . . + - + .... .. 1543 Smír o náfek poctivosti mezi dvéma Bratry . . + + + + + + + + + 1372 Privilegium Nymburskjch na kéaftování a odámrtüi . . . . . . ... 1556 Svoboda Nymburských v přijímání a propouštění obyvatelů . . . . . . . . ok. 1600 Privilegium Bělských od Bohuchvala Berky z Dubé . . . . . .... 1610 Dim Jednoty Bratrské v Bélé . . . . . . . . . + * . Ce eee 1628 Privilegium Bélskfch od Albrechta z Waldsteina . . . ...... 1647 Potvrzení privilegií Bělských od markr. Carreta-Millesima_ e| oom on 1678 Žádost Bělských k vrchnosti o privilegia . . . Cee ee ee 1680 Obnova rady a instrukce daná Bělským od vrchnosti Ce eee ee ee 1680 Stížnost Bělských k vrchnosti . . . . ..... 1681 Pod kterymi vyminkami by vrchnost potvrdila privilegia Bělským .... 1682 Vrchnost uvaluje nová břemena na město . . . . .« + + + + + .... 1682 Stížnost Bělských k hejtmanům krajským proti vrchnosti. . . . . . . . 1683 Seznam privilegií Bělských . . . . . . rrr rte .. 1683 Město uchyluje se ke dvoru se stiżnostmi . . . . . - ee ee es ee 1683 Stížný spis Bělských k císaři proti vrchnosti . . . . . + + + + + + 1683 Císař dává stížnosti vyšetřovati . . . . ee. e oh o on o] om s, n on n 1683 Odpověd vrchnosti ke stížnostem Bělských = ce ee eee .... . .. 1687 Zhost z panství Bělského do města . . . . + + © + +. + + +++ +. +... 143 Strans 16 17 21 23 26 31 34 34 35 37 46 47 58 61 67 68 75 77 79 81 82 83 85 86 87 87 88 89 90 91 95 98 101 103 105 107 109 110 111 112 113 116 120 121 127
Strana 144
144 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. Číslo . . . . . . . . . . 181. 1690 Bělští coročně nadarmo opakují žádost za obnovu rady 1692 Bělští prosí býti zachováni v užívání obecních strání . . . . . . . . . . . 182. 1695 Obnova rady města Bělé vymožená po 15 letech . . . . . . . . . . . . . 183. 184. 1708 Privilegium hr. Waldšteina, kterým se ukončily spory mezi vrchností a městem Bělou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Strana 128 129 130 133 allodium, dvůr poplužní o 2 lánech, strana 1. armiger, viz služba, služebník. balistifex, balistiparius, lukař, střelec: Henzl, Jan 4, 7, 11—14, 16, 19—21, 24, 25, 40; Swaczko 15; Petr 25, 27, 29; Matouš 32, 34—36, smlouva 37, 38—44; srv. střelec. bratří čeští v Bělé 88, 95. capitis depositio viz vražda. cesta sousedova skrze dvůr sousedův 72. chmelnice 98. clo vrchnostenské a obecní ze zboží kupeckého 68, 114, 116, 123, 136. český jazyk ve Bělé IV, IX. čtvrtce, quartula virgae 30. dědické právo: dědí po otci synové 79; vdova a syn 63; vdova 1/2, děti 1/2 19, 39, 43, 52, 78; matka i děti rovným dílem 15, 29; vdova chlebí se 4 dětmi, jednoho syna odbývá 60; sirotci s matkou, tetu odbudou 82; dva synové, z nichž jeden knězem, dcery odbyty 32; děti rovným dílem 45, dvě vdané dcery dostanou nad to 46; děti dědí, vdově dají věno 49, odbudou ji 61, 72; po bratrovi a dědicích jeho dědí bratr 22; po synech dcery 30; pastorek, ne macecha 64, 80; děti z prvního lože mohou děditi po dětech z druhého 14; sestry, z nichž jedna koupila podíly od druhých 52; synové, dcery se odbývají 24; dcera, odbude sestru 74, 76; zeť dědí 77, druhý odbyt 55; po vdově syn 53; otec po synu 86; bratr po bratrovi 54; vnuk po bábě 47; dcera a vdova čím se odbudou 59; dědictví do dálky ustanoveno 59, 71. Viz odkaz, odsvěd- čení, rozdíl. dědinné právo v Sudoměři, jus hereditarium prae- diale 31; srv. svobodné dědiny. desátek z dědin 78. desátníci v Bělé 107. domicella de Kluk 8. draha Vrátenská 87. emphiteusis viz zákup. hejtman na Bělé Jan ze Smržova (1412) 26, 27, (1413) 30, Jan sekretář (1418) 36; Rejstřík věcí. Markvart z Martinic (1448) 58; Vácslav (1471) 70; Hanuš (1473) 70; Zdeněk z Rosic (1498) 80, 84; Jan Leva (1506) 85; Dětřich Starschedel (1631) 98; Petr Putz (1678) 103; — Daniel Krauza Turnovský (1680) 105; — Jan Krištof Pauli (1695) 130, 132. hejtmané krajští 111, 120, 121, 134. hlava viz vražda. hospody panské 107, 114, 117, 124, 137; srv. mílové právo. hospodářské potřeby 48, 83. instrukce daná městu Bělé od vrchnosti 106, 132. jubilejní pout do Říma (1390) 15. judicium provinciale ve Bělé VII, 18. kat Bělský VII, 77. knihy města Bělé IX—XI. kostelníci, vitrici, v Sudoměři 35. koupě dědin 39, 40; statku od kněze 45, od otce 80; skupování polí od rozličných držitelů 10, 56; srv. prodej. kovář příslušníkem rychty Chotětovské 5. královské město IV. království v Chotětově, půda královská 59. krčma Chotětovská platí 5 kop úroku 27. kšaftování v městech 89, 94, 100, 139; u panoše 3; srv. odkaz. lázeň v Bělé 23, 135; lazebník 33. léno: 2 lány v Plužné s pěší službou manskou 1; srv. služba, služebníci. les Bezdězský se mýtí 1, 2. lhóta, nepoplatnost 63. list mocný panošovi k pořízení o statku 3. lukař viz balistifex, střelec. města založení a pak přenesení III. městské právo při vkladu v Sudomiři 21; dědické v Březovicích 20, v Kluku 37; aby žena dědila třetinu 44. mílové právo města Bělé 18; srv. hospody. — — — — —
144 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. Číslo . . . . . . . . . . 181. 1690 Bělští coročně nadarmo opakují žádost za obnovu rady 1692 Bělští prosí býti zachováni v užívání obecních strání . . . . . . . . . . . 182. 1695 Obnova rady města Bělé vymožená po 15 letech . . . . . . . . . . . . . 183. 184. 1708 Privilegium hr. Waldšteina, kterým se ukončily spory mezi vrchností a městem Bělou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Strana 128 129 130 133 allodium, dvůr poplužní o 2 lánech, strana 1. armiger, viz služba, služebník. balistifex, balistiparius, lukař, střelec: Henzl, Jan 4, 7, 11—14, 16, 19—21, 24, 25, 40; Swaczko 15; Petr 25, 27, 29; Matouš 32, 34—36, smlouva 37, 38—44; srv. střelec. bratří čeští v Bělé 88, 95. capitis depositio viz vražda. cesta sousedova skrze dvůr sousedův 72. chmelnice 98. clo vrchnostenské a obecní ze zboží kupeckého 68, 114, 116, 123, 136. český jazyk ve Bělé IV, IX. čtvrtce, quartula virgae 30. dědické právo: dědí po otci synové 79; vdova a syn 63; vdova 1/2, děti 1/2 19, 39, 43, 52, 78; matka i děti rovným dílem 15, 29; vdova chlebí se 4 dětmi, jednoho syna odbývá 60; sirotci s matkou, tetu odbudou 82; dva synové, z nichž jeden knězem, dcery odbyty 32; děti rovným dílem 45, dvě vdané dcery dostanou nad to 46; děti dědí, vdově dají věno 49, odbudou ji 61, 72; po bratrovi a dědicích jeho dědí bratr 22; po synech dcery 30; pastorek, ne macecha 64, 80; děti z prvního lože mohou děditi po dětech z druhého 14; sestry, z nichž jedna koupila podíly od druhých 52; synové, dcery se odbývají 24; dcera, odbude sestru 74, 76; zeť dědí 77, druhý odbyt 55; po vdově syn 53; otec po synu 86; bratr po bratrovi 54; vnuk po bábě 47; dcera a vdova čím se odbudou 59; dědictví do dálky ustanoveno 59, 71. Viz odkaz, odsvěd- čení, rozdíl. dědinné právo v Sudoměři, jus hereditarium prae- diale 31; srv. svobodné dědiny. desátek z dědin 78. desátníci v Bělé 107. domicella de Kluk 8. draha Vrátenská 87. emphiteusis viz zákup. hejtman na Bělé Jan ze Smržova (1412) 26, 27, (1413) 30, Jan sekretář (1418) 36; Rejstřík věcí. Markvart z Martinic (1448) 58; Vácslav (1471) 70; Hanuš (1473) 70; Zdeněk z Rosic (1498) 80, 84; Jan Leva (1506) 85; Dětřich Starschedel (1631) 98; Petr Putz (1678) 103; — Daniel Krauza Turnovský (1680) 105; — Jan Krištof Pauli (1695) 130, 132. hejtmané krajští 111, 120, 121, 134. hlava viz vražda. hospody panské 107, 114, 117, 124, 137; srv. mílové právo. hospodářské potřeby 48, 83. instrukce daná městu Bělé od vrchnosti 106, 132. jubilejní pout do Říma (1390) 15. judicium provinciale ve Bělé VII, 18. kat Bělský VII, 77. knihy města Bělé IX—XI. kostelníci, vitrici, v Sudoměři 35. koupě dědin 39, 40; statku od kněze 45, od otce 80; skupování polí od rozličných držitelů 10, 56; srv. prodej. kovář příslušníkem rychty Chotětovské 5. královské město IV. království v Chotětově, půda královská 59. krčma Chotětovská platí 5 kop úroku 27. kšaftování v městech 89, 94, 100, 139; u panoše 3; srv. odkaz. lázeň v Bělé 23, 135; lazebník 33. léno: 2 lány v Plužné s pěší službou manskou 1; srv. služba, služebníci. les Bezdězský se mýtí 1, 2. lhóta, nepoplatnost 63. list mocný panošovi k pořízení o statku 3. lukař viz balistifex, střelec. města založení a pak přenesení III. městské právo při vkladu v Sudomiři 21; dědické v Březovicích 20, v Kluku 37; aby žena dědila třetinu 44. mílové právo města Bělé 18; srv. hospody. — — — — —
Strana 145
Rejstřík věcí. 145 náfek poctivosti 88. naříkati něco, činiti právní nárok k něčemu IX nota, 62, 68. nedílnost: matka spolumajetnice neodtrhuj svého dílu od synova 73; k témuž směřuje se 76. niederlage, sklad, v Bělé 18. nivy v Chotětově 48, v Březovicích 62. obec veská v Chotětově dává si zřízení 14; Klu- kovská zapisuje si meze 85; obce Vrátenské sne- šení o pastvě 7, spor o příkop 11, nález o užívání 81, draha 87; obce Žďárské a Kružské spor s pa- nošem o údolí 9. obec, občina: u Bělé 8 lánů občin 18, 130; občiny Vrá- tenské 81, draha 87; pastviny obecní v Sudo- miři 23. odkaz: matka odkazuje dceři třetinu statku 12; roz- dílným sirotkům 73; bratr bratrovi 10, 13, bratrům dílem nerovným 21; bába vnukům 80; bratraně 76; sestřencovi 48, 54 srv. 57, 77; zeti 50; vesni- čan příteli do města 78; srv. list mocný. odsvědčují se příbuzní od statku, z něhož obdrželi podíl: syn od otce 17, matka a sestra od držitele 59; sestra od bratrů 4, 11, 32, 45, 53, obdrževši podíl a výbavu 8, podíl otcovský i mateřský 5, prodavší jim svůj podíl 9, 15, 47; odsvědčená sestra může po bratrových dědicích děditi 20, 24, 51; srv. dědické právo, rozdíl. odúmrť sedlská v Kluku 50; městské V, 89, 94, 139, 140. osep, collecta gregalis v Sudomiři 23; osepníci v Bělé 107. pastvy Bělských v panských lesích 75, 93, 109, 113, 116, 123, 136; ve společných stádech v Chotětově 14, v Sudomiři 23, ve Vrátně 7; spor obcí s pa- nošem o pastvy 9. piva vaření v Bělé 18, 93, 114, 116, 117, 141; v Bře- zovicích a v Bělé 4. pocta, dar králi Sigmundovi 46. poddaný s platem zastaven 61. podobojích nechut ke straně pod jednou 83. podsedkové pod rychtou ve Žďáře 57, 71, 73. pole se zapisuje pod výminkou poloviční sklizně 16. popravní peníze VI— VIII, 77. privilegií Bělských seznam 112, 119. prodej dědin 16, 30, 31, 33, 44, od kláštera 39; se svolením macešiným a synovým 6; na dva životy 4; za kupní cenu menší než jest hypotheka 25; srv. koupě. pták, střílení ku ptáku 83. purkrabí Bělský Gotfrid (1364) 6; Jan Polacký (1418) 86; Štěpán z Dohalic (1493) 78; Jan Jiří Loth (1695) 130, 132. purkrabí Bezdězský Ješek Kopec z Kvítkova (1345) 2; Oldfich (1354) V, 9; Sigmund (1418) 36, 89; Maříček (1430) 47; Jaroš z Nosalova (1443) 52, 58, 59; — místopurkrabí Bezdězský Zdíslav z Malovar (1418) 36; Petr z Mlazic (1410) 39. purkrechtní právo viz zákup. pušky, bombardae 31, 34. rady městské v Bělé obnova (1680) 105; 128, 130; vždy po 2 letech 140. robota: v Sudomiři prodáno pole právem zákupným bez roboty sic tam obyčejné 6, jakož lidé císařovi drží tam pozemky 7; robotní podsedkové k rychtě Žďárské 73; robota Bělských 104, 109, 114, 117, 126, 136, 137. robotní lidé (titulatura 1488) 76. rozdíl o statek mezi bratry 59, nerovným dílem 20; matka poděluje 3 děti pozemky 26, jinak 36; otec odděluje syna polovicí statku 14; otec odděluje děti z prvního lože 10, matka 6; úřední rozdíl dědiců o statek 27, 38, 41; srv. dědické právo, odkaz, odsvédéení. rychta v B&lé VI—VIII, 2, 18, 21, 23, 34, k obci 67, 71; v Březovicích 4, ve střídavé správě 62, 68, 86; v Chotětově č, 8, 27; ve Mšeně 11; v Oknech 65, 73; v Sudomiři 23; ve Žďáře 86, 56, 57, 66, 71, 78. rychtáři vesničtí V, VI, v Chotětově působnost 27, 28. rychtář Bělský: k němu jdou žaloby z Vrátna o pa- sení (1371) 7; privilegia 2, 17—19; — Ješek z Kluku (1348) 2; — Stojslav (1362) 4, (snad 1364 ze Sudomiře 5, 6); — Mikuláš (1363) 4; 5; — Niczlik vicem gerens judicis de Zhořelec (1370) 7; — Pešík (1376) 9; — Jan Bradáč (1379) 11, 16, 20; — Aleś a Hereś z Bychor (1401) 21, Aleś 23, armi- ger 35, judex armigerorum (1419) 39; — Johannes Claudus vicejudex (1414) 29; — Ones vicejudex (1418) 33, 34; — Petr Lochovsky (1419) 41, 43; — Jarod (1457) 63; — Pecha (1457) 63, 67; — Matěj (1512) 71; — Krištof Jirka (1647) 101; — (1680) 106, 129, 131, 132. rychtář ve městě Bezdězi Konrád Kurovodský, de Wreystat (ca. 1300) 2; Ješek (1337) III. servitium viz sluzba oc. sirotek v moci purkrabfho 52, u strÿce 78; sirotéi statek 57, 69, 85, 110, 140; sirotčí peníze 31, 34, 35, 48, 60, 70. sirotci (husité) v Bělé IV, 47. sluZba manská, servitium, z dédinv PluZné 1, v Bese- dicích 3; v Sudométi některé dédiny tenentur jure servili 14, v Chotétovó 27, 28, ve Spikalech 42. služebníci povinní službou manskou z dědin, servi- tores ad castrum Bezděz et Bělam 42; servitorum judicium IX, 42; judex armigerorum 39; armi- ger 35.
Rejstřík věcí. 145 náfek poctivosti 88. naříkati něco, činiti právní nárok k něčemu IX nota, 62, 68. nedílnost: matka spolumajetnice neodtrhuj svého dílu od synova 73; k témuž směřuje se 76. niederlage, sklad, v Bělé 18. nivy v Chotětově 48, v Březovicích 62. obec veská v Chotětově dává si zřízení 14; Klu- kovská zapisuje si meze 85; obce Vrátenské sne- šení o pastvě 7, spor o příkop 11, nález o užívání 81, draha 87; obce Žďárské a Kružské spor s pa- nošem o údolí 9. obec, občina: u Bělé 8 lánů občin 18, 130; občiny Vrá- tenské 81, draha 87; pastviny obecní v Sudo- miři 23. odkaz: matka odkazuje dceři třetinu statku 12; roz- dílným sirotkům 73; bratr bratrovi 10, 13, bratrům dílem nerovným 21; bába vnukům 80; bratraně 76; sestřencovi 48, 54 srv. 57, 77; zeti 50; vesni- čan příteli do města 78; srv. list mocný. odsvědčují se příbuzní od statku, z něhož obdrželi podíl: syn od otce 17, matka a sestra od držitele 59; sestra od bratrů 4, 11, 32, 45, 53, obdrževši podíl a výbavu 8, podíl otcovský i mateřský 5, prodavší jim svůj podíl 9, 15, 47; odsvědčená sestra může po bratrových dědicích děditi 20, 24, 51; srv. dědické právo, rozdíl. odúmrť sedlská v Kluku 50; městské V, 89, 94, 139, 140. osep, collecta gregalis v Sudomiři 23; osepníci v Bělé 107. pastvy Bělských v panských lesích 75, 93, 109, 113, 116, 123, 136; ve společných stádech v Chotětově 14, v Sudomiři 23, ve Vrátně 7; spor obcí s pa- nošem o pastvy 9. piva vaření v Bělé 18, 93, 114, 116, 117, 141; v Bře- zovicích a v Bělé 4. pocta, dar králi Sigmundovi 46. poddaný s platem zastaven 61. podobojích nechut ke straně pod jednou 83. podsedkové pod rychtou ve Žďáře 57, 71, 73. pole se zapisuje pod výminkou poloviční sklizně 16. popravní peníze VI— VIII, 77. privilegií Bělských seznam 112, 119. prodej dědin 16, 30, 31, 33, 44, od kláštera 39; se svolením macešiným a synovým 6; na dva životy 4; za kupní cenu menší než jest hypotheka 25; srv. koupě. pták, střílení ku ptáku 83. purkrabí Bělský Gotfrid (1364) 6; Jan Polacký (1418) 86; Štěpán z Dohalic (1493) 78; Jan Jiří Loth (1695) 130, 132. purkrabí Bezdězský Ješek Kopec z Kvítkova (1345) 2; Oldfich (1354) V, 9; Sigmund (1418) 36, 89; Maříček (1430) 47; Jaroš z Nosalova (1443) 52, 58, 59; — místopurkrabí Bezdězský Zdíslav z Malovar (1418) 36; Petr z Mlazic (1410) 39. purkrechtní právo viz zákup. pušky, bombardae 31, 34. rady městské v Bělé obnova (1680) 105; 128, 130; vždy po 2 letech 140. robota: v Sudomiři prodáno pole právem zákupným bez roboty sic tam obyčejné 6, jakož lidé císařovi drží tam pozemky 7; robotní podsedkové k rychtě Žďárské 73; robota Bělských 104, 109, 114, 117, 126, 136, 137. robotní lidé (titulatura 1488) 76. rozdíl o statek mezi bratry 59, nerovným dílem 20; matka poděluje 3 děti pozemky 26, jinak 36; otec odděluje syna polovicí statku 14; otec odděluje děti z prvního lože 10, matka 6; úřední rozdíl dědiců o statek 27, 38, 41; srv. dědické právo, odkaz, odsvédéení. rychta v B&lé VI—VIII, 2, 18, 21, 23, 34, k obci 67, 71; v Březovicích 4, ve střídavé správě 62, 68, 86; v Chotětově č, 8, 27; ve Mšeně 11; v Oknech 65, 73; v Sudomiři 23; ve Žďáře 86, 56, 57, 66, 71, 78. rychtáři vesničtí V, VI, v Chotětově působnost 27, 28. rychtář Bělský: k němu jdou žaloby z Vrátna o pa- sení (1371) 7; privilegia 2, 17—19; — Ješek z Kluku (1348) 2; — Stojslav (1362) 4, (snad 1364 ze Sudomiře 5, 6); — Mikuláš (1363) 4; 5; — Niczlik vicem gerens judicis de Zhořelec (1370) 7; — Pešík (1376) 9; — Jan Bradáč (1379) 11, 16, 20; — Aleś a Hereś z Bychor (1401) 21, Aleś 23, armi- ger 35, judex armigerorum (1419) 39; — Johannes Claudus vicejudex (1414) 29; — Ones vicejudex (1418) 33, 34; — Petr Lochovsky (1419) 41, 43; — Jarod (1457) 63; — Pecha (1457) 63, 67; — Matěj (1512) 71; — Krištof Jirka (1647) 101; — (1680) 106, 129, 131, 132. rychtář ve městě Bezdězi Konrád Kurovodský, de Wreystat (ca. 1300) 2; Ješek (1337) III. servitium viz sluzba oc. sirotek v moci purkrabfho 52, u strÿce 78; sirotéi statek 57, 69, 85, 110, 140; sirotčí peníze 31, 34, 35, 48, 60, 70. sirotci (husité) v Bělé IV, 47. sluZba manská, servitium, z dédinv PluZné 1, v Bese- dicích 3; v Sudométi některé dédiny tenentur jure servili 14, v Chotétovó 27, 28, ve Spikalech 42. služebníci povinní službou manskou z dědin, servi- tores ad castrum Bezděz et Bělam 42; servitorum judicium IX, 42; judex armigerorum 39; armi- ger 35.
Strana 146
146 1. Kalousek: Iastiny a zápisy Běélské. soli prodej 94, 104, 108, 109, 114, 117, 124, 136. soudy sedlské VIII, 96, 97. soud viz rychta, služebníci. soukennictví v Bělé 110, 137. spolek, unio: sestra sestru a svaka béře si za spo- lečníky na poloulání 13; compartia muže se ženou 28, kteráž jemu vše postupuje 29; portio dcery provdané s ostatními dětmi trvá, ač obdržela po- moc od otce 43; srv. dědické právo. střelec Jaroš 63, 66, 71; srv. balistifex. svobodné dědiny, neplatící úroku, jaké byly při rych- tách: lanei liberi v Sudomiři 23; v Chotětově 15, mensus a censu liber sed servilis 27; srv. dédinné právo, služba. svobodný statek, nezadlužený: nezávadný 79, od břemen očištěný 80. šípař, sagittifex, Havel 12. školy v Bělé VII, 47, 92, 95, 106. trhy 87, 141. úrok na lidech se kupuje 35, zapisuje se klášteru 23; postupuje se věřiteli i s poddaným 61. vdova hospodaří dětem 54. věno manželčino ukázáno 14, 28, 42, 67. vína šenkování 93, 102, 110, 115, 118, 126, 137. voda do města Bělé 82, 86. vražda, hlava: 4 bratři podmanili se synům zabitého 16; smlouva o vraždu 26, 79. vybývání příbuzných ze statku viz odsvědčení. výhrůžka vypálením 51. záduší v Skalště 56; v Sudomiři 31, 58, 74. zákup, jus emphyteuticum, právo purkrechtní : v Su- domiři 14, prodávají se pozemky (dotud snad neúročné) pod úrok 5, 7, 25. zhost z panství do města 127; z města V, 90, 99, 109, 115, 118, 126, 138. židé 104. Rejstřík jmen osobních a místních. Alexander pan v Bělé str. 70; srovnej Lexa. Antoš konšel Bělský 52—54, 57, purkmistr 54. Aubusta řezník a konšel Bělský 88. Babinec Jan z Vrátna 53; Babincová Jana 53. Bábiny meze u Vrátna 55. Baček Jan ze Sudoměře 44, 50, 53; Bačková Důra 64. Bakov městys 108, 109. Bareš z Bělé VIII; soukeník a konšel Bělský 70, 72, 73, 80, 82, 83, purkmistr 74; B. Jan konšel 80, 83; Baršův Jan konšel 87. Barner Marek konšel Bělský 20. Bartěna z Chotětova 9. Bartl soukeník a konšel Bělský 47. Bartoloměj soukeník a konšel Bělský 87. Bartoň konšel Bělský 78, 80; z Chotětova 87; z Kluku 56. Bartoš konšel Bělský 5; B. krejčí a konšel Bělský 55—57; řezník a konšel Bělský 47, 87, 88; písař Bělský 79. Bartošek Mikuláš konšel 4. Bednář Petr primator v Bělé 96, 97. Bělá potok IU. Bélá mésto, Alba Aqua, Weisswasser I—XI, 1—142, Nový Bezděz III, 128, 131, Nové Bezdézí 19, 112, 128, 130, 131, Novobezdéz 19, New Bósig 113, 116, 119—124, 183, 142; püvod III, 2; předměstí Fou- kalovské 98; brána Ceská 97, 98; porta Theuto- nicorum 10; praetorium 36, radnice 88, 109, 110, 116, 132, 141; klášter Augustinianův 23, 39, 40, sv. Václava 41, 130, 134, 135; kostela sv. Kříže plebán Vavřinec 41, 42, záduší 84, 92, 94. Bělík Jíra konšel Bělský 63—67. Benátky české 75. Beněk, Benek konšel Bělský 78—80, 86. Beneš konšel Bělský 22, 23; soukeník a konšel Bělský 87; švec a konšel Bělský 78—83; mlynář z Čisté 54, 57, 58. Benešek konšel Bělský 4, 5, 7, 8. Bergšten (snad Bůrgstein, Sloup) 49. Berka viz z Dubé. Berounský Jan, měšťan v Bělé 95. Berún konšel Mšenský 11. Besedice VI, VII, VIII, 3, 9, 10, 45, 52, 55, 60. Beychel konsel Bélsky 6. Beyer Mikoláš, branný a fišmistr v Bělé 107. Bezdědice, Bezdějčka VI, VII, 80; plebán Stos 30. Bezděz, Bezdězí ves, někdy město, III, VI, VII, 2, 4, 15, 17, 18, 23, 80, 81, 87, 124. Bezdéz, Bósig, Beesig hrad III, VI, VII, 2, 9, 18, 42, 4T, 52, 53, 59, 82, 84, 85, 133, 134. Bezděz Nový viz Bělá. Bezno 75; z B. Aleš a Pavel 28. Bezová (Jezová?) 135. Bílý konšel Bělský IX; Matěj konšel 57, 61, 68 až 71; Martinek konšel 71. Bitouchov ves 53.
146 1. Kalousek: Iastiny a zápisy Běélské. soli prodej 94, 104, 108, 109, 114, 117, 124, 136. soudy sedlské VIII, 96, 97. soud viz rychta, služebníci. soukennictví v Bělé 110, 137. spolek, unio: sestra sestru a svaka béře si za spo- lečníky na poloulání 13; compartia muže se ženou 28, kteráž jemu vše postupuje 29; portio dcery provdané s ostatními dětmi trvá, ač obdržela po- moc od otce 43; srv. dědické právo. střelec Jaroš 63, 66, 71; srv. balistifex. svobodné dědiny, neplatící úroku, jaké byly při rych- tách: lanei liberi v Sudomiři 23; v Chotětově 15, mensus a censu liber sed servilis 27; srv. dédinné právo, služba. svobodný statek, nezadlužený: nezávadný 79, od břemen očištěný 80. šípař, sagittifex, Havel 12. školy v Bělé VII, 47, 92, 95, 106. trhy 87, 141. úrok na lidech se kupuje 35, zapisuje se klášteru 23; postupuje se věřiteli i s poddaným 61. vdova hospodaří dětem 54. věno manželčino ukázáno 14, 28, 42, 67. vína šenkování 93, 102, 110, 115, 118, 126, 137. voda do města Bělé 82, 86. vražda, hlava: 4 bratři podmanili se synům zabitého 16; smlouva o vraždu 26, 79. vybývání příbuzných ze statku viz odsvědčení. výhrůžka vypálením 51. záduší v Skalště 56; v Sudomiři 31, 58, 74. zákup, jus emphyteuticum, právo purkrechtní : v Su- domiři 14, prodávají se pozemky (dotud snad neúročné) pod úrok 5, 7, 25. zhost z panství do města 127; z města V, 90, 99, 109, 115, 118, 126, 138. židé 104. Rejstřík jmen osobních a místních. Alexander pan v Bělé str. 70; srovnej Lexa. Antoš konšel Bělský 52—54, 57, purkmistr 54. Aubusta řezník a konšel Bělský 88. Babinec Jan z Vrátna 53; Babincová Jana 53. Bábiny meze u Vrátna 55. Baček Jan ze Sudoměře 44, 50, 53; Bačková Důra 64. Bakov městys 108, 109. Bareš z Bělé VIII; soukeník a konšel Bělský 70, 72, 73, 80, 82, 83, purkmistr 74; B. Jan konšel 80, 83; Baršův Jan konšel 87. Barner Marek konšel Bělský 20. Bartěna z Chotětova 9. Bartl soukeník a konšel Bělský 47. Bartoloměj soukeník a konšel Bělský 87. Bartoň konšel Bělský 78, 80; z Chotětova 87; z Kluku 56. Bartoš konšel Bělský 5; B. krejčí a konšel Bělský 55—57; řezník a konšel Bělský 47, 87, 88; písař Bělský 79. Bartošek Mikuláš konšel 4. Bednář Petr primator v Bělé 96, 97. Bělá potok IU. Bélá mésto, Alba Aqua, Weisswasser I—XI, 1—142, Nový Bezděz III, 128, 131, Nové Bezdézí 19, 112, 128, 130, 131, Novobezdéz 19, New Bósig 113, 116, 119—124, 183, 142; püvod III, 2; předměstí Fou- kalovské 98; brána Ceská 97, 98; porta Theuto- nicorum 10; praetorium 36, radnice 88, 109, 110, 116, 132, 141; klášter Augustinianův 23, 39, 40, sv. Václava 41, 130, 134, 135; kostela sv. Kříže plebán Vavřinec 41, 42, záduší 84, 92, 94. Bělík Jíra konšel Bělský 63—67. Benátky české 75. Beněk, Benek konšel Bělský 78—80, 86. Beneš konšel Bělský 22, 23; soukeník a konšel Bělský 87; švec a konšel Bělský 78—83; mlynář z Čisté 54, 57, 58. Benešek konšel Bělský 4, 5, 7, 8. Bergšten (snad Bůrgstein, Sloup) 49. Berka viz z Dubé. Berounský Jan, měšťan v Bělé 95. Berún konšel Mšenský 11. Besedice VI, VII, VIII, 3, 9, 10, 45, 52, 55, 60. Beychel konsel Bélsky 6. Beyer Mikoláš, branný a fišmistr v Bělé 107. Bezdědice, Bezdějčka VI, VII, 80; plebán Stos 30. Bezděz, Bezdězí ves, někdy město, III, VI, VII, 2, 4, 15, 17, 18, 23, 80, 81, 87, 124. Bezdéz, Bósig, Beesig hrad III, VI, VII, 2, 9, 18, 42, 4T, 52, 53, 59, 82, 84, 85, 133, 134. Bezděz Nový viz Bělá. Bezno 75; z B. Aleš a Pavel 28. Bezová (Jezová?) 135. Bílý konšel Bělský IX; Matěj konšel 57, 61, 68 až 71; Martinek konšel 71. Bitouchov ves 53.
Strana 147
Rejstřík jmen vlastních. 147 Bláha kožišník a konšel 63, 64, 66, 67. Blahouš v Sudomiři 23. Blahut konšel Bělský 26. Blaznoch Jan ze Spikal 42. Rlažek kožíšník a konšel Bělský 65; mlynář a kon- šel 87, 88. Bobyl Jan z Dehtar 28. Bochnec Mikuláš, Mikeš konšel Bělský 8—12; srov- nej Rochnec. Boček Pavel z Březovic 86. Bohumil z Plužné 16, 17. Bohuslav Jan z Plužné 15. Boleslav Mladý 62, 75, 78, 79, 88, 135; Starý 32; kraj IV, 3, 120, 121. Bořík ze Sudoměře 53, 61. Bósig viz Bezděz. Bradáč Jan konšel v Bělé 7, 8; rychtář 11; Ješek konšel 4, 10; Mikeš konšel 8; Otík konšel 9. Brček Mauricius 38, 39. Bfezinka ves VI, VII, VIII, 41, 50, 53, 54, 67, 68, 72, 92, 184. Březka Pavel měšťan Bělský 32, 33, kon&el 292—294, 30—32, 34—37, 45, 46, purkmistr 14, 16, 17; Vá- clav 66; Bfezkiv Pavlik 56. Březovice, Zolldorf ves 2, 4, 20, 24, 26, 34, 42, 43, 46, 47, 62, 68, 74, 80, 92, 134, rychta VI, VII, 86. Březovský Adam konšel Bělský 106, 129, 131; B. Kříž konšel Bělský 50. Brocenský viz Králík. Brodec místo 28. Brož Jindřich desátník v Bělé 107. Bryl Havel konšel Bělský 50—54, 57—62. Brzák ze Sudomiře VIII. Buben z Chotětova Mikeš 24; Václav 47, 48. Buč Jan ze Vselys 28. Budek konáel v Bélé 4, 5, 6, 8, 47, 48, 50, Budík 49; Matěj soused Bělský 68. Budelek z Týnce 9. Budík z Březovic 7; Budíkův Jan 24, 34, Pavel 34. Bukovina ves 79. z Bukovna Markéta 11. Burian švec a purkmistr Bělský 87, 88. Bušek konšel Bělský 5. z Býchor Aleš, rychtář v Bělé IX, 21— 24, 34, 35, 39; Hereš 21—24. Byšička konšel Bělský 80, Havel 79, Jakub 72. Calvus (Lysý?) Pešek konšel 7. de Carretto a Grana markrabě, hrabě z Millesimo 103, 104, 114—120, 124—126, 130; — Ferdinand 101, 103, 112; — František IV, 101, 102; — Otto Jindřich IV, 103, 112, 124. Celner viz Zellner. Celný Bareš konšel Bělský 79; viz Setil. z Cetně Jan 75, Ceteňský 85. Chalupa Jira 61. Chlupść Jan, správce sboru bratrského v Bělé 88. Chorušice ves 83. Chotětov ves IV, V, VI, 2, 8, 9, 12, 14, 20, 21, 24, 27, 28, 32, 39, 45, 47, 48, 59, 71, 72, 74, 76—79, 87, 88; rychta 5. Chotětovec Mauricius 28, 29. Chřípek Matouš konšel Bělský IX; Vaněk konšel 49—52, 58, 60—63, 67. Chvalík Pecha 11. Chyšský Tomáš písař důchodní v Bělé 97. Chyterka Jan 17, Ješek z Bezděze 16. z Cimburka a z Tovačova Ctibor 75, 77, 83, 119, 123; Jan IV. z Cinwaldu Bohuslav na Dražicích 75. Clumen villa, Chlum u Jablonce ? 2. Claudus (Chromý?) Jakub konšel Bělský 26; Jan místorychtář 29. Čáslav purkmistr Mšenský 11. Čeček Vít purkmistr Bělský 88. Čejetice viz z Tuboz. Čeněk Jan konšel Bělský 87. Čeníšek Zdeněk konšel Bělský 7. Čermák Matěj konšel Bělský, Črmák 77. Černín hrabě 130. Černý Jan švec z Hradiště 88. Česan z Hliníku Jan, hejtman na Ml. Boleslavi 78. Cistá ves V—VIII, 3, 37, 64, 67—60, 78—80, 86, 92, 135. Dehtary ves 28. Denczyn Ferdinand měšťan Bělský 131. Des Fours hrabě Václav Josef 142. Dětel ves, na Jeteli, VI, VII, 33, 40, 41, 60, 67, 78, 79, 85, 135. Divina (Jivina) ves 79. Dobrovice ves 61. Dogs říčka III, 2. z Dohalic Štěpán, purkrabí na Bělé 78, 85. Doksy, Hirschberg město V, VI, 2, 18, 117, 130, 133, 134, panství 124, 128, na Dokzi 107. Dolánky ves 53. Doubí ves 80. Doubrava Dlouhá, ves VII. Doubravice ves VII, 26, 32, 81. Drahomil rytíř 3. Dražice 75, 77. z Dřevčic Soběhrd 9. z Dubé a z Lipého Berkové IV, VII, XI, 103; Aleš IV, 93, 95; — Bohuchval IV, 91—96, 104, 105, 112—114; — Eliška 94; — Hynek III, 1—3, 19, 87, 112, 113, 116, 119, 122—124, 129, 130; — Jan IV. z Dubé viz Roháč. Duchek kovář a konšel Bělský 31, 45, 46; řezník a konšel 74; Dušek 68; soukeník a konšel 86, 87; písař Bělský 27.
Rejstřík jmen vlastních. 147 Bláha kožišník a konšel 63, 64, 66, 67. Blahouš v Sudomiři 23. Blahut konšel Bělský 26. Blaznoch Jan ze Spikal 42. Rlažek kožíšník a konšel Bělský 65; mlynář a kon- šel 87, 88. Bobyl Jan z Dehtar 28. Bochnec Mikuláš, Mikeš konšel Bělský 8—12; srov- nej Rochnec. Boček Pavel z Březovic 86. Bohumil z Plužné 16, 17. Bohuslav Jan z Plužné 15. Boleslav Mladý 62, 75, 78, 79, 88, 135; Starý 32; kraj IV, 3, 120, 121. Bořík ze Sudoměře 53, 61. Bósig viz Bezděz. Bradáč Jan konšel v Bělé 7, 8; rychtář 11; Ješek konšel 4, 10; Mikeš konšel 8; Otík konšel 9. Brček Mauricius 38, 39. Bfezinka ves VI, VII, VIII, 41, 50, 53, 54, 67, 68, 72, 92, 184. Březka Pavel měšťan Bělský 32, 33, kon&el 292—294, 30—32, 34—37, 45, 46, purkmistr 14, 16, 17; Vá- clav 66; Bfezkiv Pavlik 56. Březovice, Zolldorf ves 2, 4, 20, 24, 26, 34, 42, 43, 46, 47, 62, 68, 74, 80, 92, 134, rychta VI, VII, 86. Březovský Adam konšel Bělský 106, 129, 131; B. Kříž konšel Bělský 50. Brocenský viz Králík. Brodec místo 28. Brož Jindřich desátník v Bělé 107. Bryl Havel konšel Bělský 50—54, 57—62. Brzák ze Sudomiře VIII. Buben z Chotětova Mikeš 24; Václav 47, 48. Buč Jan ze Vselys 28. Budek konáel v Bélé 4, 5, 6, 8, 47, 48, 50, Budík 49; Matěj soused Bělský 68. Budelek z Týnce 9. Budík z Březovic 7; Budíkův Jan 24, 34, Pavel 34. Bukovina ves 79. z Bukovna Markéta 11. Burian švec a purkmistr Bělský 87, 88. Bušek konšel Bělský 5. z Býchor Aleš, rychtář v Bělé IX, 21— 24, 34, 35, 39; Hereš 21—24. Byšička konšel Bělský 80, Havel 79, Jakub 72. Calvus (Lysý?) Pešek konšel 7. de Carretto a Grana markrabě, hrabě z Millesimo 103, 104, 114—120, 124—126, 130; — Ferdinand 101, 103, 112; — František IV, 101, 102; — Otto Jindřich IV, 103, 112, 124. Celner viz Zellner. Celný Bareš konšel Bělský 79; viz Setil. z Cetně Jan 75, Ceteňský 85. Chalupa Jira 61. Chlupść Jan, správce sboru bratrského v Bělé 88. Chorušice ves 83. Chotětov ves IV, V, VI, 2, 8, 9, 12, 14, 20, 21, 24, 27, 28, 32, 39, 45, 47, 48, 59, 71, 72, 74, 76—79, 87, 88; rychta 5. Chotětovec Mauricius 28, 29. Chřípek Matouš konšel Bělský IX; Vaněk konšel 49—52, 58, 60—63, 67. Chvalík Pecha 11. Chyšský Tomáš písař důchodní v Bělé 97. Chyterka Jan 17, Ješek z Bezděze 16. z Cimburka a z Tovačova Ctibor 75, 77, 83, 119, 123; Jan IV. z Cinwaldu Bohuslav na Dražicích 75. Clumen villa, Chlum u Jablonce ? 2. Claudus (Chromý?) Jakub konšel Bělský 26; Jan místorychtář 29. Čáslav purkmistr Mšenský 11. Čeček Vít purkmistr Bělský 88. Čejetice viz z Tuboz. Čeněk Jan konšel Bělský 87. Čeníšek Zdeněk konšel Bělský 7. Čermák Matěj konšel Bělský, Črmák 77. Černín hrabě 130. Černý Jan švec z Hradiště 88. Česan z Hliníku Jan, hejtman na Ml. Boleslavi 78. Cistá ves V—VIII, 3, 37, 64, 67—60, 78—80, 86, 92, 135. Dehtary ves 28. Denczyn Ferdinand měšťan Bělský 131. Des Fours hrabě Václav Josef 142. Dětel ves, na Jeteli, VI, VII, 33, 40, 41, 60, 67, 78, 79, 85, 135. Divina (Jivina) ves 79. Dobrovice ves 61. Dogs říčka III, 2. z Dohalic Štěpán, purkrabí na Bělé 78, 85. Doksy, Hirschberg město V, VI, 2, 18, 117, 130, 133, 134, panství 124, 128, na Dokzi 107. Dolánky ves 53. Doubí ves 80. Doubrava Dlouhá, ves VII. Doubravice ves VII, 26, 32, 81. Drahomil rytíř 3. Dražice 75, 77. z Dřevčic Soběhrd 9. z Dubé a z Lipého Berkové IV, VII, XI, 103; Aleš IV, 93, 95; — Bohuchval IV, 91—96, 104, 105, 112—114; — Eliška 94; — Hynek III, 1—3, 19, 87, 112, 113, 116, 119, 122—124, 129, 130; — Jan IV. z Dubé viz Roháč. Duchek kovář a konšel Bělský 31, 45, 46; řezník a konšel 74; Dušek 68; soukeník a konšel 86, 87; písař Bělský 27.
Strana 148
148 1. Kalousek: Idústiny a zápisy Bělské. Duchna z Chotětova 9. Dulík z Malé Bělé 53. Duška z Kluku 32, 33. Dušta řezník a konšel 69, 70, 71, 76. z Efirštorfu Jan, úředník v Hradišti 88. z Ehrenieldu Jifi Graf 101. Eliáš soukeník a konšel Bělský 86. Eliška z Chotětova 74—77, 88. Ferdinand I. císař 87, 89, 105, 112. Ferdinand Jan písař Bělský 101. Filip měšťan v Bělé 70, 71. Finkaus Krištof starší Bělský 106, 129, 131, konšel 132; Pavel 132. Fortenský rybník 135. Foukal Petr v Bělé, Faukal 97, 98, Foukalovské předměstí v Bělé 98. František kanovník Pražský 22. Frauenhof viz Panin dvůr. Freistadt, Wreystat viz Kuřívody. Fridlandské privilegium viz z Waldšteina Albrecht. Fridrichdorf ves nepovědomá 2. Fuka Jiřík, konšel Bělský 86. Fůrstenbruck viz Kněžmost. Gotírid purkrabí Bělský 6. Graf Jiří z Ehrenfeldu 101. de Grana viz Carretto. Grolmus viz Krolmus. Habfe dolik 134. Hádek konšel Bělský 22, 23; Marek 25; Mikuláš konšel 45, 46. Hakuda Jan měšťan 109, 110. Hána řezník vypovězenec z Bělé 8. Hanek purkmistr v Bélé 4: viz Randorf. Hanuš, Haynussius konšel Bělský 4; švec a konšel 53; hejtman na Bělé 70. z Harasova Tobiáš na Housce 88. Hašek kněz Ždárský 36; ze Všelys 61. Hateš konšel Bělský 15. Háva Havel 42, 43, 47. Havel šípař a konšel Bělský 12; řezník a konšel 78, 86, 87. Havlík zrcadelník a konšel Bělský 14, 15, 23. z Heissensteinu hrabě 124. Henlin konšel Bělský 30, 31, Henlík 31. Henzlin, Henzl, konšel v Bělé 7, 19, 32; lukař a kon- šel 4, 7, 12—14, 16, 19—21, 40; řezník a konšel 12—17. Herauf z Chotétova 48. Here& Valentin z Kluku 43. Hertl Jan měšťan Bělský 112, 129, 131; primas 13%; kostelník 107. Herjánka Jana z Chotětova 48. Hesek Jan z Besedic 3, 52. Heynus Jíra z Tajné 70. Hirschberg viz Doksy. Hladík konšel 20, 21, 23; Šimon purkmistr 24. z Hliníku viz Česan. Hlinoviště ves 98. Hlivice Jan ze Sudomiře 25, 30, 31, 42, 43, 47, 52, 53; kněz v Sudomiři 35; Matěj 31; Hlivicův Havel 30, Petr 31, Tomáš 30; Hlivicová Mařka 47, 52, 53. Hlivice niva u Sudoměře 14, 44, 61, 64. Hloucal Jan desátník v Bělé 107; Jiří purkmistr 97. Hlužec z Lovu Ješek 2. Hodek z Kluku 43. z Hodkovic Jan konšel 13. Holanský Jan konšel 87. Holoubka mlýn 135. Holub, Columbus konšel 14—16, 19, 20; Klement purkmistr 15, 20, 21, 30; Matěj konšel 25, 31, 32—47; Holubův Matěj konšel 24, 25. Holubice Vaněk 69, 70. Holý Ambrož konšel 87, 88. Hora ze Sudomiře 50. Horčice z Vrátna 54, 55. Horka, vrch u Bělé 134, 135. Hospoda Nová u Bělé 107, 134. Hotovec Petr konšel v Bělé 70—74. Houska viz z Harasova. Hradec Králové, Grecz 3. Hrádek u Skalska 31. Hradiště Mnichové 79, 88, 108, 129, Můnchengrátz 127, 133, 136. Hrdlořezy ves 53. Hrdoň rychtář ve Mšeně 11. Hroch Jan konšel 73, 74, 76, 80, 82; Hrochův Ma- touš konšel 86. Hrubá Skála, Gross-Skal 107—109, 128, 133. Hrušov ves 28. Hrzaň pan 83, Hrzán 87. Huba Jan konšel 45, 46. Hudček Petr z Vesky 33. Hůhnerwasser viz Kuřívody. Hurth Matěj konšel 68—71. Hurtík Jan z Luk 79. Husák Zdeněk z Kluku 6. Hušhavel z Čisté 78. Hynák rychtář v Chotětově 5, 8. Algen von Ilgenaw Štěpán 101. Jakl švec a konšel Bělský 10. Jakoubek, Jakubec konšel 14, 16, 22. Jakub bečvář a konšel Bělský 76; krejčí a konšel 12, 72; úředník pana ze Zvířetic 53. Jakubec Jakub z Chotětova 87. Jan ze Středy, Noviforensis, notář královský 3. Jan češíř a konšel 47—52; provazník a konšel 31, 32, 38—46; hedvábník a koniel 27, 29, 30, 33 aż 37; krejći a konsel 72, 74, 76—79; lukaf a konśel 24, 25, 30; pekaf a kon&el 80; postfihać a konśel
148 1. Kalousek: Idústiny a zápisy Bělské. Duchna z Chotětova 9. Dulík z Malé Bělé 53. Duška z Kluku 32, 33. Dušta řezník a konšel 69, 70, 71, 76. z Efirštorfu Jan, úředník v Hradišti 88. z Ehrenieldu Jifi Graf 101. Eliáš soukeník a konšel Bělský 86. Eliška z Chotětova 74—77, 88. Ferdinand I. císař 87, 89, 105, 112. Ferdinand Jan písař Bělský 101. Filip měšťan v Bělé 70, 71. Finkaus Krištof starší Bělský 106, 129, 131, konšel 132; Pavel 132. Fortenský rybník 135. Foukal Petr v Bělé, Faukal 97, 98, Foukalovské předměstí v Bělé 98. František kanovník Pražský 22. Frauenhof viz Panin dvůr. Freistadt, Wreystat viz Kuřívody. Fridlandské privilegium viz z Waldšteina Albrecht. Fridrichdorf ves nepovědomá 2. Fuka Jiřík, konšel Bělský 86. Fůrstenbruck viz Kněžmost. Gotírid purkrabí Bělský 6. Graf Jiří z Ehrenfeldu 101. de Grana viz Carretto. Grolmus viz Krolmus. Habfe dolik 134. Hádek konšel Bělský 22, 23; Marek 25; Mikuláš konšel 45, 46. Hakuda Jan měšťan 109, 110. Hána řezník vypovězenec z Bělé 8. Hanek purkmistr v Bélé 4: viz Randorf. Hanuš, Haynussius konšel Bělský 4; švec a konšel 53; hejtman na Bělé 70. z Harasova Tobiáš na Housce 88. Hašek kněz Ždárský 36; ze Všelys 61. Hateš konšel Bělský 15. Háva Havel 42, 43, 47. Havel šípař a konšel Bělský 12; řezník a konšel 78, 86, 87. Havlík zrcadelník a konšel Bělský 14, 15, 23. z Heissensteinu hrabě 124. Henlin konšel Bělský 30, 31, Henlík 31. Henzlin, Henzl, konšel v Bělé 7, 19, 32; lukař a kon- šel 4, 7, 12—14, 16, 19—21, 40; řezník a konšel 12—17. Herauf z Chotétova 48. Here& Valentin z Kluku 43. Hertl Jan měšťan Bělský 112, 129, 131; primas 13%; kostelník 107. Herjánka Jana z Chotětova 48. Hesek Jan z Besedic 3, 52. Heynus Jíra z Tajné 70. Hirschberg viz Doksy. Hladík konšel 20, 21, 23; Šimon purkmistr 24. z Hliníku viz Česan. Hlinoviště ves 98. Hlivice Jan ze Sudomiře 25, 30, 31, 42, 43, 47, 52, 53; kněz v Sudomiři 35; Matěj 31; Hlivicův Havel 30, Petr 31, Tomáš 30; Hlivicová Mařka 47, 52, 53. Hlivice niva u Sudoměře 14, 44, 61, 64. Hloucal Jan desátník v Bělé 107; Jiří purkmistr 97. Hlužec z Lovu Ješek 2. Hodek z Kluku 43. z Hodkovic Jan konšel 13. Holanský Jan konšel 87. Holoubka mlýn 135. Holub, Columbus konšel 14—16, 19, 20; Klement purkmistr 15, 20, 21, 30; Matěj konšel 25, 31, 32—47; Holubův Matěj konšel 24, 25. Holubice Vaněk 69, 70. Holý Ambrož konšel 87, 88. Hora ze Sudomiře 50. Horčice z Vrátna 54, 55. Horka, vrch u Bělé 134, 135. Hospoda Nová u Bělé 107, 134. Hotovec Petr konšel v Bělé 70—74. Houska viz z Harasova. Hradec Králové, Grecz 3. Hrádek u Skalska 31. Hradiště Mnichové 79, 88, 108, 129, Můnchengrátz 127, 133, 136. Hrdlořezy ves 53. Hrdoň rychtář ve Mšeně 11. Hroch Jan konšel 73, 74, 76, 80, 82; Hrochův Ma- touš konšel 86. Hrubá Skála, Gross-Skal 107—109, 128, 133. Hrušov ves 28. Hrzaň pan 83, Hrzán 87. Huba Jan konšel 45, 46. Hudček Petr z Vesky 33. Hůhnerwasser viz Kuřívody. Hurth Matěj konšel 68—71. Hurtík Jan z Luk 79. Husák Zdeněk z Kluku 6. Hušhavel z Čisté 78. Hynák rychtář v Chotětově 5, 8. Algen von Ilgenaw Štěpán 101. Jakl švec a konšel Bělský 10. Jakoubek, Jakubec konšel 14, 16, 22. Jakub bečvář a konšel Bělský 76; krejčí a konšel 12, 72; úředník pana ze Zvířetic 53. Jakubec Jakub z Chotětova 87. Jan ze Středy, Noviforensis, notář královský 3. Jan češíř a konšel 47—52; provazník a konšel 31, 32, 38—46; hedvábník a koniel 27, 29, 30, 33 aż 37; krejći a konsel 72, 74, 76—79; lukaf a konśel 24, 25, 30; pekaf a kon&el 80; postfihać a konśel
Strana 149
Rejstřík jmen vlastních. 149 61; Jan od Rámüv, Rami, Ram soukeník a konšel 85, 86, 87; převor 41; rychtář v Bělé 16, 20; se- kretář 36; kněz 21. Janda konšel Bělský 73; Jan měšťan 107; z Chotě- tova 71, 72; konšel Mšenský 11. Janek konšel 56; krejčí a konšel 72, 76; krejčí v Bělé 68; olejník 68. z Janovic IV, Jan Jenec z Petršpurka na Bezdězi 82, 84. Jaroš řezník a konšel 83; sladovník 70; střelec 66, z Prahy 56, 71; střelec a rychtář Bělský 63; viz z Nosalova. Jelen z Přeprd 85. Jelena vdova 10. Jelito z Březovic 62. Jeník konšel Bělský 47—50, 56, 57; kovář a konšel 48; Matěj konšel 50, 55; Baltazar 127, 128; Vác- lav 128. Jenl kovář a konšel 7, Jenlin 8. Ješ Jan z Kluku 46, 51. Ješátko konšel X, Ješátka 69; postřihač a konšel 66, 69 ; soukeník a konšel 67; Jan konšel 68. Ješek konšel Bělský 15; rychtář 2, 3, 16, 130; po- střihač a konšel 63—65, 68, 70, 71; rychtář Be- zdézsky III. Jičín 101. Jilek ze Sudoměře 46. Jindřich krejčí a konšel Bělský 76, 83; řezník a kon- šel Bělský 81—83; písař Bělský 23; z Vrátna 83. Jirák Jan konšel 106, 129, 131. Jirek konšel Bělský 72. Jiří král VIII, 19, 87, 112. Jiřík švec a konšel 87, 88. Jirka Krištof rychtář Bělský 101, 102. Jirsa konšel Bělský 58, 60, 70, 73; furman a konšel 63; Jíra konšel 71. Jivina, Divina, ves 79. Kadlin ves 92. Kamenská cesta u vsi Kluku 85. Kammenicer, Kynclin koniel 5, 6, Quomniczer 6. Karásek Václav purkmistr 97. Karel IV. císař III, 2—4, 17, 19, 22, 87, 89, 112, 120. Karlovský klášter v Praze VI, 84. Karpíšek Krištof konsel 132; zvonnik 107; Petr měšťan 101; Václav zvonník 107. Katusice ves VII, VIII, 12, 15, 25, 26, 41, 55, 56, 85. Kavalec Mafik kon&el 58. Kazifras Jan zvonník 107; Jiří měšťan 129; servus 107; Vít primas 98. Kazirub Jakub 62, 68. Keserynk Hanuš 9, 10; Kestrink 5. Kherles Jan měšťan 109, konšel 129, 131, 132; ko- stelník 107. Khyzewatr Karel měšťan 129, Kyzewatr 131. Kladivo Macek 1; Kladivová Dorota 36. Klášter, Kloster 79, 127, 133. Klichův Beneš 78; — Havel konšel 78—81. Kliment soukeník 85, konšel 82, 83. Kluk ves VI, VII, VIII, 2, 6, 7,8, 10, 12, 13, 22, 32, 33, 37, 43, 50, 61, 56, 61, 83, 85, 92; z K. Ješek rychtář v Bélé 2, 3; viz Stor&edl. Knéze louky u Bélé 96. Kněžek Jan měšťan Bělský 46. Knézmost, Fürstenbruck 127, 133. Knobloch Andres osepník v Bělé 107. Kocián Jiří František písař 107, 108, 112. Koka Matěj konšel 12, 15, 22, 23, Kolka 19. z Kolomut viz Procek. Komsa Václav, Vaněk konšel 52—57, 59, 60. Konopka Václav 40, 41. Konská Hora, Rossberg u Bělé 134. Konský důl u Bělé 98. Konšelík, Končelík v Bělé 70; konšel v Bělé 16, 17, 19, 22, 26; Blažek konšel 26, 27, 29; Jan konšel 15, 24, Ješek starý 23; Tomáš, Tůma 61, 63, 72, purkmistr 72; Vít, Vítek 36, kon&el 25, 30, 36, 37, 46, 47, purkmistr 31, 32, 34—36, 39—47. Kon- Selikova Magdalena z Besedic 45. Kopáč konšel 9; Mikuláš konšel 4—7; Pešík konšel 8; z Vrátna 69. Kopec ze Kvítkova Ješek, purkrabě na Bezdězi 2. Koranda Václav v MI. Boleslavi 88. Korbel Jiří rychtář Bělský 106, 129, 131; Martin z Březinky 72, 73. z Kosti Petr 20. Koth z Bezděze 4. Koubek švec z Besedic 55. Koubele Václav z Mukařova 79. Koudele Beneš konšel Bělský 73, 74. z Kouřímě Václav, gener. vikář 35. na Koutech, Kütech, niva u Sudomife 16, 44, 64. Kovář Petr konšel Bělský 60. Koza ze Sudomiře Stojslav 7. Kozka Martin 37. Král Jan branný v Bělé 107; Jiří osepník 107. Králík Brocenský Václav, inspektor v knížectví Frid- landském 98. Kramář Pavel 40. Krásná Ves 46. Krauza Turnovský Daniel, hejtman panství Bělského 105. z Kravař Hertvík a Kunrát III, de Krayowar 2. Krbáč soused v Čisté V. Křišťan purkmistr Bělský 13, konšel 14. Kříž v Bělé 49, 50; kupec 39, 40; prokurator kl. Bělského 40; konšel 47, 48, 76; kovář a konšel 71—74, 77; vozataj a konšel 49—52, 57, 59; Be- nešek konšel 87; Jan konšel 32, 34—44; Matěj vozataj a konšel 49; Petr konšel 8.
Rejstřík jmen vlastních. 149 61; Jan od Rámüv, Rami, Ram soukeník a konšel 85, 86, 87; převor 41; rychtář v Bělé 16, 20; se- kretář 36; kněz 21. Janda konšel Bělský 73; Jan měšťan 107; z Chotě- tova 71, 72; konšel Mšenský 11. Janek konšel 56; krejčí a konšel 72, 76; krejčí v Bělé 68; olejník 68. z Janovic IV, Jan Jenec z Petršpurka na Bezdězi 82, 84. Jaroš řezník a konšel 83; sladovník 70; střelec 66, z Prahy 56, 71; střelec a rychtář Bělský 63; viz z Nosalova. Jelen z Přeprd 85. Jelena vdova 10. Jelito z Březovic 62. Jeník konšel Bělský 47—50, 56, 57; kovář a konšel 48; Matěj konšel 50, 55; Baltazar 127, 128; Vác- lav 128. Jenl kovář a konšel 7, Jenlin 8. Ješ Jan z Kluku 46, 51. Ješátko konšel X, Ješátka 69; postřihač a konšel 66, 69 ; soukeník a konšel 67; Jan konšel 68. Ješek konšel Bělský 15; rychtář 2, 3, 16, 130; po- střihač a konšel 63—65, 68, 70, 71; rychtář Be- zdézsky III. Jičín 101. Jilek ze Sudoměře 46. Jindřich krejčí a konšel Bělský 76, 83; řezník a kon- šel Bělský 81—83; písař Bělský 23; z Vrátna 83. Jirák Jan konšel 106, 129, 131. Jirek konšel Bělský 72. Jiří král VIII, 19, 87, 112. Jiřík švec a konšel 87, 88. Jirka Krištof rychtář Bělský 101, 102. Jirsa konšel Bělský 58, 60, 70, 73; furman a konšel 63; Jíra konšel 71. Jivina, Divina, ves 79. Kadlin ves 92. Kamenská cesta u vsi Kluku 85. Kammenicer, Kynclin koniel 5, 6, Quomniczer 6. Karásek Václav purkmistr 97. Karel IV. císař III, 2—4, 17, 19, 22, 87, 89, 112, 120. Karlovský klášter v Praze VI, 84. Karpíšek Krištof konsel 132; zvonnik 107; Petr měšťan 101; Václav zvonník 107. Katusice ves VII, VIII, 12, 15, 25, 26, 41, 55, 56, 85. Kavalec Mafik kon&el 58. Kazifras Jan zvonník 107; Jiří měšťan 129; servus 107; Vít primas 98. Kazirub Jakub 62, 68. Keserynk Hanuš 9, 10; Kestrink 5. Kherles Jan měšťan 109, konšel 129, 131, 132; ko- stelník 107. Khyzewatr Karel měšťan 129, Kyzewatr 131. Kladivo Macek 1; Kladivová Dorota 36. Klášter, Kloster 79, 127, 133. Klichův Beneš 78; — Havel konšel 78—81. Kliment soukeník 85, konšel 82, 83. Kluk ves VI, VII, VIII, 2, 6, 7,8, 10, 12, 13, 22, 32, 33, 37, 43, 50, 61, 56, 61, 83, 85, 92; z K. Ješek rychtář v Bélé 2, 3; viz Stor&edl. Knéze louky u Bélé 96. Kněžek Jan měšťan Bělský 46. Knézmost, Fürstenbruck 127, 133. Knobloch Andres osepník v Bělé 107. Kocián Jiří František písař 107, 108, 112. Koka Matěj konšel 12, 15, 22, 23, Kolka 19. z Kolomut viz Procek. Komsa Václav, Vaněk konšel 52—57, 59, 60. Konopka Václav 40, 41. Konská Hora, Rossberg u Bělé 134. Konský důl u Bělé 98. Konšelík, Končelík v Bělé 70; konšel v Bělé 16, 17, 19, 22, 26; Blažek konšel 26, 27, 29; Jan konšel 15, 24, Ješek starý 23; Tomáš, Tůma 61, 63, 72, purkmistr 72; Vít, Vítek 36, kon&el 25, 30, 36, 37, 46, 47, purkmistr 31, 32, 34—36, 39—47. Kon- Selikova Magdalena z Besedic 45. Kopáč konšel 9; Mikuláš konšel 4—7; Pešík konšel 8; z Vrátna 69. Kopec ze Kvítkova Ješek, purkrabě na Bezdězi 2. Koranda Václav v MI. Boleslavi 88. Korbel Jiří rychtář Bělský 106, 129, 131; Martin z Březinky 72, 73. z Kosti Petr 20. Koth z Bezděze 4. Koubek švec z Besedic 55. Koubele Václav z Mukařova 79. Koudele Beneš konšel Bělský 73, 74. z Kouřímě Václav, gener. vikář 35. na Koutech, Kütech, niva u Sudomife 16, 44, 64. Kovář Petr konšel Bělský 60. Koza ze Sudomiře Stojslav 7. Kozka Martin 37. Král Jan branný v Bělé 107; Jiří osepník 107. Králík Brocenský Václav, inspektor v knížectví Frid- landském 98. Kramář Pavel 40. Krásná Ves 46. Krauza Turnovský Daniel, hejtman panství Bělského 105. z Kravař Hertvík a Kunrát III, de Krayowar 2. Krbáč soused v Čisté V. Křišťan purkmistr Bělský 13, konšel 14. Kříž v Bělé 49, 50; kupec 39, 40; prokurator kl. Bělského 40; konšel 47, 48, 76; kovář a konšel 71—74, 77; vozataj a konšel 49—52, 57, 59; Be- nešek konšel 87; Jan konšel 32, 34—44; Matěj vozataj a konšel 49; Petr konšel 8.
Strana 150
150 1. Kalousek: Listiny a zdpisy Be&lské. Kříž z Chotětova 45; z Oken 73, konšel 29, 30, ry- chtář z Oken 73, konšel 29, 30, rychtář 65; Kří- žův Jan kněz 45. Křížek z Čisté 78, 79. Křižík z Bělé 53. Krolmus Václav konšel Bělský 129, Grolmus 131, 132; Grolmus Václav kostelník 107. Kroupa kovář a konšel Bělský 82. z Krp Pech 28. Krsek z Prahy 28. Křtěnová Mareta z Besedic 60. Kruh Václav konšel Bělský 47—50. Kruh ves VII, 9; z Kruhu Diviš 9. Krupá, Gruppayer Weg 135. Krupský Jan konšel z Čisté 80. Krušovice ves 128, 133. Kryblot Jan purkmistr Bělský 96. Kubice Jakub v Oknech 29; Jan 29, 30. Kuchta Jan z Březovic 27; Mikuláš 26; Pavel 26; Kuchtová Mácha 26, 27. Kulhavý Beneš z Katusic 85. Kunifk konsel Bélsky 29. Kufívody, Hühnerwasser 94, 95, 98, 114, 117, 127, 133, 135, 136; nékdy Freistadt: Conradus de Wrey- stat 2. Kurovodský Petr purkmistr Bělský IX, konšel 49, 56, 58, 60, 61. Kussala, Kusala konšel v Bělé 14—17. Kunssík Jan měšťan Bělský 41, 46, konšel 24, 26, 27. Kutha Pavel z Březovic 20. Kvěchova Maruška z Kluku 8. ze Kvítkova viz Kopec. Ladislav král 89. Lazebník Tobiáš kostelník v Bělé 107, 129. Lechnarův Henzl vypovězenec z Bělé 8. Lékař Havel rychtář v Chotětově 8. Leopold I. císař 120. Leva Jan hejtman na Bělé 85. Lexa řezník a konšel Bělský 74, 77—83; srv. Ale- xander. Liberec, Reichenberk 101. Liboviz yes 87. Lichva Mikeš konšel Bělský 7, 8. Lipka soused ze Sudomiře 64. Lochovský Petr, rychtář Bělský 41, 43. Long Jakub konšel Bělský 23, 24, Long Jakubec 25. Loth Jan Jiří purkrabí Bělský 130, 132. z Lovu viz Hlužec. Lubezská cesta u Vrátna 66. Lucká Bukovina les Bélsky 2, 18. Lukeš kožišník a konšel 86; Jan měšťan 131. Luky ves VII, 26, 33, 49, 79. Lusténice ves 49. Luth z Katusic 41, 42. Luxa Janova z Bezdéze 4. z Lyszau Rudolf Adam na Stránově, hejtman kraje Boleslavského 121. Macek konšel v Bělé 4—8, purkmistr 24; krejčí a konšel X, 47—52, 55—62, 67—71, Matěj 57. Mačetin Vítek konšel Bělský 73. Makeš z Březinky 54, 67. Malá Bělá 53. Malát mlynář 85. Malobratřice Dolní 133. z Malovar Zdislav místopurkrabí Bezdězský 36. Mandát Pašek konšel Bělský 27, 29. Maneš z Vrátna 40, 55. Marcialis Jiří desátník v Bélé 107, Morcialis 129. Marcian z Bélé 83; koniel 77, 78, švec a konšel 79, 80. Marek konšel Bělský 22, 23, 30. Mareš konšel Bělský 4; — řezník vypovězený z Bělé 8. Mareta z Plužné 15—17, 51. Maříček purkrabí Bezdězský 47; — z Kluku 56. Mařík, Mauricius, kovář a konšel v Bělé 48—57, 59—62. Markvart konšel Bělský 57. Maršal soused Bělský 73; Martin 71; ze Žďáru 66. Maršovská zahrada u Bělé 94. Martin soukenfk a konsel Bélsky 74; Martinek 73; — Martínek švec a konšel 52, 53, 56—60, purk- mistr 55, 59; zámečník a konšel 87, 88, starší 88. z Martinic Markvart hejtman na Bělé 58. Matěj konšel v Bělé 4, 25, 47—49, 56, 57, 59, 60; — bečvář a konšel 25; — lukař a konšel 32, 34, 35—44; — kramář a konšel 70, 71; — krejčí a konšel 71; — provazník 45 a konšel 50—54; — řezník a konšel 38—42, 44— 46, 55—74; — stolař a konšel 71; — švec a konšel b, 47, 50; — truhlář a kon- šel 62—66, 69, 70, 72—74; — starý rychtář 71; — kupec 34, 35, 46. Matějek, Matějka, Matiek, Matieka, Matějko měšťan v Bělé 32, konšel IX, 70, 71, kramář a konšel 58, 60—70, 72—74. Matouš konšel v Bělé 70; forman a konšel 88; sou- keník a konšel 87. Meclin konšel Bělský 5. Mělník 95; kanovník Mirannius 28. Michal hokynář a konšel 47; rourař 86. z Michalovic Jan IV; — Jindřich IV, 63, 64, 68, 69; — Magdalena IV; — Petr 49—51. Míka kon&el v Bélé 4, 14, 17, 19, 20; Míka Ottonis 5; kolář a konšel 13. Mikuláš konšel v Bělé 5, 11, rychtář 4, 5; — krejčí akon&el 76—81; Mikuláiek 78; — řezník a konšel 39, 73, 74, 76, Mikes 31, 32, 38—44 ; — soukenfk a kon&el 87. Mikeš mistrův syn, konáel Bélgkj 80; lazebník a kon- šel 7; pekař a konšel 68—71, 73, 74. Milota pán 59; z Hrušova 28.
150 1. Kalousek: Listiny a zdpisy Be&lské. Kříž z Chotětova 45; z Oken 73, konšel 29, 30, ry- chtář z Oken 73, konšel 29, 30, rychtář 65; Kří- žův Jan kněz 45. Křížek z Čisté 78, 79. Křižík z Bělé 53. Krolmus Václav konšel Bělský 129, Grolmus 131, 132; Grolmus Václav kostelník 107. Kroupa kovář a konšel Bělský 82. z Krp Pech 28. Krsek z Prahy 28. Křtěnová Mareta z Besedic 60. Kruh Václav konšel Bělský 47—50. Kruh ves VII, 9; z Kruhu Diviš 9. Krupá, Gruppayer Weg 135. Krupský Jan konšel z Čisté 80. Krušovice ves 128, 133. Kryblot Jan purkmistr Bělský 96. Kubice Jakub v Oknech 29; Jan 29, 30. Kuchta Jan z Březovic 27; Mikuláš 26; Pavel 26; Kuchtová Mácha 26, 27. Kulhavý Beneš z Katusic 85. Kunifk konsel Bélsky 29. Kufívody, Hühnerwasser 94, 95, 98, 114, 117, 127, 133, 135, 136; nékdy Freistadt: Conradus de Wrey- stat 2. Kurovodský Petr purkmistr Bělský IX, konšel 49, 56, 58, 60, 61. Kussala, Kusala konšel v Bělé 14—17. Kunssík Jan měšťan Bělský 41, 46, konšel 24, 26, 27. Kutha Pavel z Březovic 20. Kvěchova Maruška z Kluku 8. ze Kvítkova viz Kopec. Ladislav král 89. Lazebník Tobiáš kostelník v Bělé 107, 129. Lechnarův Henzl vypovězenec z Bělé 8. Lékař Havel rychtář v Chotětově 8. Leopold I. císař 120. Leva Jan hejtman na Bělé 85. Lexa řezník a konšel Bělský 74, 77—83; srv. Ale- xander. Liberec, Reichenberk 101. Liboviz yes 87. Lichva Mikeš konšel Bělský 7, 8. Lipka soused ze Sudomiře 64. Lochovský Petr, rychtář Bělský 41, 43. Long Jakub konšel Bělský 23, 24, Long Jakubec 25. Loth Jan Jiří purkrabí Bělský 130, 132. z Lovu viz Hlužec. Lubezská cesta u Vrátna 66. Lucká Bukovina les Bélsky 2, 18. Lukeš kožišník a konšel 86; Jan měšťan 131. Luky ves VII, 26, 33, 49, 79. Lusténice ves 49. Luth z Katusic 41, 42. Luxa Janova z Bezdéze 4. z Lyszau Rudolf Adam na Stránově, hejtman kraje Boleslavského 121. Macek konšel v Bělé 4—8, purkmistr 24; krejčí a konšel X, 47—52, 55—62, 67—71, Matěj 57. Mačetin Vítek konšel Bělský 73. Makeš z Březinky 54, 67. Malá Bělá 53. Malát mlynář 85. Malobratřice Dolní 133. z Malovar Zdislav místopurkrabí Bezdězský 36. Mandát Pašek konšel Bělský 27, 29. Maneš z Vrátna 40, 55. Marcialis Jiří desátník v Bélé 107, Morcialis 129. Marcian z Bélé 83; koniel 77, 78, švec a konšel 79, 80. Marek konšel Bělský 22, 23, 30. Mareš konšel Bělský 4; — řezník vypovězený z Bělé 8. Mareta z Plužné 15—17, 51. Maříček purkrabí Bezdězský 47; — z Kluku 56. Mařík, Mauricius, kovář a konšel v Bělé 48—57, 59—62. Markvart konšel Bělský 57. Maršal soused Bělský 73; Martin 71; ze Žďáru 66. Maršovská zahrada u Bělé 94. Martin soukenfk a konsel Bélsky 74; Martinek 73; — Martínek švec a konšel 52, 53, 56—60, purk- mistr 55, 59; zámečník a konšel 87, 88, starší 88. z Martinic Markvart hejtman na Bělé 58. Matěj konšel v Bělé 4, 25, 47—49, 56, 57, 59, 60; — bečvář a konšel 25; — lukař a konšel 32, 34, 35—44; — kramář a konšel 70, 71; — krejčí a konšel 71; — provazník 45 a konšel 50—54; — řezník a konšel 38—42, 44— 46, 55—74; — stolař a konšel 71; — švec a konšel b, 47, 50; — truhlář a kon- šel 62—66, 69, 70, 72—74; — starý rychtář 71; — kupec 34, 35, 46. Matějek, Matějka, Matiek, Matieka, Matějko měšťan v Bělé 32, konšel IX, 70, 71, kramář a konšel 58, 60—70, 72—74. Matouš konšel v Bělé 70; forman a konšel 88; sou- keník a konšel 87. Meclin konšel Bělský 5. Mělník 95; kanovník Mirannius 28. Michal hokynář a konšel 47; rourař 86. z Michalovic Jan IV; — Jindřich IV, 63, 64, 68, 69; — Magdalena IV; — Petr 49—51. Míka kon&el v Bélé 4, 14, 17, 19, 20; Míka Ottonis 5; kolář a konšel 13. Mikuláš konšel v Bělé 5, 11, rychtář 4, 5; — krejčí akon&el 76—81; Mikuláiek 78; — řezník a konšel 39, 73, 74, 76, Mikes 31, 32, 38—44 ; — soukenfk a kon&el 87. Mikeš mistrův syn, konáel Bélgkj 80; lazebník a kon- šel 7; pekař a konšel 68—71, 73, 74. Milota pán 59; z Hrušova 28.
Strana 151
Rejstřík jmen vlastních. 151 Mirannius kanovník Mělnický 28. z Mlazic Petr místopurkrabí 39. Mlly (?) Šimon konšel Mšenský 11. Mnétickf ze Mnétic Mikuláá 88. ze Mnichova Smil 2. Mnichovec ze Zahrádek Vítek 9. Moudrý Macek, Prudens, Sapiens, měšťan v Bělé 33, 84, 46, konšel 8—10, 12—17, 19—25, 38—44. Mráz Mikuláš ze Sudomiře 64. Mstich konšel Bělský 26, 27, 29, 31, 32. Mšeno město VII, 2, 11, 69, 70, 87; ze Mšena Ol- dřich 59. Muka konšel Bělský 15, 16, 22. Mukařov ves 79. Mulka Míka, Mulküv, kon&el 6—14, 16, 21, 23. Mutův Vít konšel Bělský 79. Myška Petr řezník a konšel 32, 34—37, 45, 46. Nábožný Martin konšel 64—71, 73, 74, 76—19; — — Matěj konšel 68. Nadřínek konšel v Bělé 30. Nadymač rybník 112, 135. Nechvíle konšel v Bělé IX; — Jan mladý konšel 61, 62; — Petr konšel 47, 50—52, 55. Nedka z Kluku 43, 44. Nedvěd Havel z Přeprd 85. Němčanský Bartoloměj kněz ženatý 96. Němec měšťan Bělský 21; — Hencl Theutonicus konšel 17; — Jan ze Sudomiře 46; — Jan kněz v Sudomiři 35; Němcová Petra ze Sudomiře 46. Němec rybník 130, 135. Němeček, Němček konšel v Bělé 9, 11, 47; — Ně- mečková Milena 12. z Neněchova Diviš 61. Nestázka z Bezděze 81. Netušil rybník Bělských 135. Neudorf viz Vrchbělá. Neu Schánke viz Hospoda Nová. Niclík měšťan Bělský 10, purkmistr 9; Niclin purk- mistr 5, 8, 10, 11; místorychtář ze Zhořelce 7; — srovnej Niklin. Niček (Mikuláš) z Tachova 16; rychtář z Provodína 9; konšel Bělský 14. Nikel pekař v Bělé 44. Niklas kovář a konšel Bělský 33—44. Niklin z Újezda měšťan Bělský 4; srovnej Niclík. Nížburk, Nitschburg 128, 133. Nos Václav, Nosso konšel a purkmistr v Bělé 22, 23. z Nosalova Jaroš purkrabí na Bezdězi 52, 53, 57 až 59, služebník Petra z Michalovic 50, 51; sry. Jaroš. Novák Jan konšel Bělský 63—67; Mikuláš konšel, Mikeš 15; Václav z Březinky 41. Nymburk V, VI, 2, 18, 23, 63, 89—91, 101, 103, 112, 113, 119. Obrubákův Jindra vypovězenec z Bělé 8. Okna ves IV, VI, VII, 26, 29, 65, 73, 92. Oldřich purkrabí Bezdězský V, 9; — z Vrátna rych- tář 81, 82. Ondrák purkmistr Bělský 80. Ondřej švec a konšel Bělský 11. Oneš místorychtář Bělský 33, 34. Osanna manželka Nikla pekaře 44. Ospal Matěj konšel 61, 67—71, 74. Otčenášek advokát Vídeňský 116. Otík řezník a konšel Bělský 5, 7, 8, 10, 11. z Ottenfeldu nadlesní 136. Paclík Mauric 42; — z Březovic 63, 80, 86. Paček Ješek ze Sudomiře 64; srv. Baček. Pallas konšel Bělský 16, 17. z Paluze viz Radimovský. Pánek konšel Bělský 24, 32; — z Oken 48, 49. Panin dvůr, Frauenhof, VII, 130, 134, 135. Panství Janda z Chotětova 59, 71, 72. Paroubek Jan Kristian prokurator 121. Pašek konšel v Bělé 14, 15, 25, 26; — z Vrátna 54, 66, 67; viz Mandát, Svázal. Paul Fridrich měšťan Bělský 109, 110, 113, starší obecní 132; — Mikuláš z Březovic 86. Pauli Jan Krištof hejtman 130, 132. Pavel kovář a konšel Bělský 86, 87; — soukeník a konšel 83, 87. Pavlovský Hanuš konšel v Bělé 4, 5, 7, z Pavlovic 6. Pecha konšel Bělský 256, 29; — z Kluku 10; — viz Chvalík, z Tkadlína, Tista. Pelikán Duchoslav kon&el 106, 129, 131, zádušní 106. Peše rychtář z Březinky 68. Pešek konšel Bělský 9; — soused v Čisté V; — v Sudomiti 6, 46. Pešík rychtář Bělský 9; — ze Ždáru 34, 36. Pešta Petr purkmistr z Hradiště 79. Peštal Petr 42. Peterka měšťan Bělský 46. Petr měšťan Bělský 26; purkmistr 4, 5; — kovář a konšel 47—55, 57, 59, 60; — lukař a konšel 25 až 27, 29; — řezník a konšel 25; — sladovník a konšel 79, 80; — švec a konšel 34—44; — učitel a písař IX, 31, 33, 34, 47. Petrák konšel Mšenský 11. Petráň ze Mšena 69. Petřík švec a purkmistr Bělský 47; — Ephifanus 26. Petrovec měšťan 27, konšel 24, 25, 30—32. Petruše rychtářka Bělská 67; — z Vrátna 50. Pich Martin ze Skalska 31. Písařovský dvůr 76, 77. Pižlík Ondráček konšel Bělský 81, 82, 83. Plachý Petr konšel Bělský 88. Planch Haylan konšel v Bělé 5. z Ploučnice Hereš a Mikuláš 58. Plu£ná ves VII, 1, 16, 17, 73, 92, 134. z Podhoustí Adam 57.
Rejstřík jmen vlastních. 151 Mirannius kanovník Mělnický 28. z Mlazic Petr místopurkrabí 39. Mlly (?) Šimon konšel Mšenský 11. Mnétickf ze Mnétic Mikuláá 88. ze Mnichova Smil 2. Mnichovec ze Zahrádek Vítek 9. Moudrý Macek, Prudens, Sapiens, měšťan v Bělé 33, 84, 46, konšel 8—10, 12—17, 19—25, 38—44. Mráz Mikuláš ze Sudomiře 64. Mstich konšel Bělský 26, 27, 29, 31, 32. Mšeno město VII, 2, 11, 69, 70, 87; ze Mšena Ol- dřich 59. Muka konšel Bělský 15, 16, 22. Mukařov ves 79. Mulka Míka, Mulküv, kon&el 6—14, 16, 21, 23. Mutův Vít konšel Bělský 79. Myška Petr řezník a konšel 32, 34—37, 45, 46. Nábožný Martin konšel 64—71, 73, 74, 76—19; — — Matěj konšel 68. Nadřínek konšel v Bělé 30. Nadymač rybník 112, 135. Nechvíle konšel v Bělé IX; — Jan mladý konšel 61, 62; — Petr konšel 47, 50—52, 55. Nedka z Kluku 43, 44. Nedvěd Havel z Přeprd 85. Němčanský Bartoloměj kněz ženatý 96. Němec měšťan Bělský 21; — Hencl Theutonicus konšel 17; — Jan ze Sudomiře 46; — Jan kněz v Sudomiři 35; Němcová Petra ze Sudomiře 46. Němec rybník 130, 135. Němeček, Němček konšel v Bělé 9, 11, 47; — Ně- mečková Milena 12. z Neněchova Diviš 61. Nestázka z Bezděze 81. Netušil rybník Bělských 135. Neudorf viz Vrchbělá. Neu Schánke viz Hospoda Nová. Niclík měšťan Bělský 10, purkmistr 9; Niclin purk- mistr 5, 8, 10, 11; místorychtář ze Zhořelce 7; — srovnej Niklin. Niček (Mikuláš) z Tachova 16; rychtář z Provodína 9; konšel Bělský 14. Nikel pekař v Bělé 44. Niklas kovář a konšel Bělský 33—44. Niklin z Újezda měšťan Bělský 4; srovnej Niclík. Nížburk, Nitschburg 128, 133. Nos Václav, Nosso konšel a purkmistr v Bělé 22, 23. z Nosalova Jaroš purkrabí na Bezdězi 52, 53, 57 až 59, služebník Petra z Michalovic 50, 51; sry. Jaroš. Novák Jan konšel Bělský 63—67; Mikuláš konšel, Mikeš 15; Václav z Březinky 41. Nymburk V, VI, 2, 18, 23, 63, 89—91, 101, 103, 112, 113, 119. Obrubákův Jindra vypovězenec z Bělé 8. Okna ves IV, VI, VII, 26, 29, 65, 73, 92. Oldřich purkrabí Bezdězský V, 9; — z Vrátna rych- tář 81, 82. Ondrák purkmistr Bělský 80. Ondřej švec a konšel Bělský 11. Oneš místorychtář Bělský 33, 34. Osanna manželka Nikla pekaře 44. Ospal Matěj konšel 61, 67—71, 74. Otčenášek advokát Vídeňský 116. Otík řezník a konšel Bělský 5, 7, 8, 10, 11. z Ottenfeldu nadlesní 136. Paclík Mauric 42; — z Březovic 63, 80, 86. Paček Ješek ze Sudomiře 64; srv. Baček. Pallas konšel Bělský 16, 17. z Paluze viz Radimovský. Pánek konšel Bělský 24, 32; — z Oken 48, 49. Panin dvůr, Frauenhof, VII, 130, 134, 135. Panství Janda z Chotětova 59, 71, 72. Paroubek Jan Kristian prokurator 121. Pašek konšel v Bělé 14, 15, 25, 26; — z Vrátna 54, 66, 67; viz Mandát, Svázal. Paul Fridrich měšťan Bělský 109, 110, 113, starší obecní 132; — Mikuláš z Březovic 86. Pauli Jan Krištof hejtman 130, 132. Pavel kovář a konšel Bělský 86, 87; — soukeník a konšel 83, 87. Pavlovský Hanuš konšel v Bělé 4, 5, 7, z Pavlovic 6. Pecha konšel Bělský 256, 29; — z Kluku 10; — viz Chvalík, z Tkadlína, Tista. Pelikán Duchoslav kon&el 106, 129, 131, zádušní 106. Peše rychtář z Březinky 68. Pešek konšel Bělský 9; — soused v Čisté V; — v Sudomiti 6, 46. Pešík rychtář Bělský 9; — ze Ždáru 34, 36. Pešta Petr purkmistr z Hradiště 79. Peštal Petr 42. Peterka měšťan Bělský 46. Petr měšťan Bělský 26; purkmistr 4, 5; — kovář a konšel 47—55, 57, 59, 60; — lukař a konšel 25 až 27, 29; — řezník a konšel 25; — sladovník a konšel 79, 80; — švec a konšel 34—44; — učitel a písař IX, 31, 33, 34, 47. Petrák konšel Mšenský 11. Petráň ze Mšena 69. Petřík švec a purkmistr Bělský 47; — Ephifanus 26. Petrovec měšťan 27, konšel 24, 25, 30—32. Petruše rychtářka Bělská 67; — z Vrátna 50. Pich Martin ze Skalska 31. Písařovský dvůr 76, 77. Pižlík Ondráček konšel Bělský 81, 82, 83. Plachý Petr konšel Bělský 88. Planch Haylan konšel v Bělé 5. z Ploučnice Hereš a Mikuláš 58. Plu£ná ves VII, 1, 16, 17, 73, 92, 134. z Podhoustí Adam 57.
Strana 152
152 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bčlské. Podol u Bělé 92, 124, 128, 130. Polacký Jan purkrabí v Bělé 36. Polívka Jan 107. Ponocný Jan branný v Bělé 107. Popek Václav 78, 79. Pražák Duchek ze Ždírce 69, 70. Předměstský Jiřík konšel 73, 74. Preis Jiří, Prays, konšel 106, 129, 131. Přeloucký Jan důchodní v Bělé 97, 98. Přemysl II. król III, 2. Přeprdy ves 85. Příba z Chotětova 32. Příbek ze Sudomiře 53. Příbenický David důchodní v Bělé 97. Přibyl Jan 41. Přívory Dolejší 95. Procek z Kolomut Petr 85. Plodr Jiří 107, Prodl 131. Prokop markrabě Moravský III, 23. Prostěborský z Prostiboře Jan 88. Prošek ve Vrátně 11, 12. Prošovice nad Nisou 6. Provodín 9. Prus Jaroš, Prusův konšel v Bělé 79—82, purk- mistr 78. Pšenička cechmistr řezníků 126; — Jan konsel 106, 129, 131; — Daniel 111; — Zachariáš 129. Publik Jan konšel 129, 131, 132; — Jiří rychtář Bělský 131, 132. na Pupci, niva u Sudomiře 7, u Březovic 27. Purgrábková z Vrátna 70. Purkart konšel Bělský 47. Putz Petr hejtman Bělský 103. Pytanský pekař a konšel 47. Rabous Petr z Biezovic 62, 63, Jan Rabussüv 68, Rabuska Váňa 86. z Rachovic Kuneš 28. Radek z Chotětova 9, 12. Radimovský z Paluze Petr 88. Rajch z Rajchu Jiřík 88. od Rámův viz Jan. Randorf Hanek konšel Bělský 7, 11; srovnej Hanek. Rašín hrabě z Riesenburka Václav 142. Řeha ze Sudomiře 53, ze Ždára 66. Řehák z Plužné 16, 17; — ze Sudomiře VIII. Řehník konšel Mšenský 11. Řehoř pekař a konšel 86, 87; — lazebník v Bělé 33. Řepín ves 32. Řepnice místo 87. Richter Bohuchval konšel Bělský 106, 129, 131, 132. Řím, pouť tam za jubileem 15. Rochnec Wacl konšel v Bělé 15, srovnej Bochnec, Wancl. Rodic ze Sudomiře Pešek 6. Roháč z Dubé Jan IV, 47. z Rosic Zdeněk hejtman na Bělé 80, 81, 84. Roth Jan, Ruoth, Ruothan, Hanuš, konšel v Bělé 4, 8, 10, 11, 47, 51, 52, 76—78; purkmistr 6, 7; — Vaněk konšel 61, purkmistr 62. Rumpolt konšel Bělský 47. Růže Vilím konšel 106, 107, 129, 131. Sádlo Jan (ze Smilkova) 36. Sádlo Vít konšel 76, 77, 79—81. Schnitter Ferdinand 107. Sdětín, Zdětín ves 75. Sedlák Václav, Vaněk konšel v Bělé 68—71, 73, 74. Sedlec ves 68. ze Sedliště Vaněček 3. Selik Mařík z Březovic 74. Setil Václav jinak Celný 95. Seydler Jan, Zeydler, Zaydler starší Bělský 106, 110, 129, 131. Sigmund císaf IV, VIII, 19, 46, 87, 89, 112, 120. Sigmund (Huler) podkomoří královský 22; — purk- rabi na Bezdézi 36, 39; — soukeník a konšel v Bělé 74, 76. Skalka ves 2. Skalsko 31; kostel sv. Vojtěcha 56. Sladovník Antoš konšel 59. Sláma soused v Bělé 71; Mikuláš konšel 81. Slavíček rybník 135. ze Slivna Jindřich 28, 29. Slon 134; Jan konšel 129, primas 106, 112, 129, 131; — písař důchodní 98. Slychar Hanuš konšel 9. Smach v Kluku 10. Směták na Děteli 85. Smetana Václav v MI. Boleslavi 88. ze Smiřic Jindřich 75. ze Smržova Jan hejtman Bělský 26, 27, 30, Jan se- kretář 36. Snětil Vavřinec konšel Bělský 88. Souček Jiří konšel 106, 129, 131 ; zádušní 106. Spikaly ves VII, 42. Spis z Březovic 62, 63. Srb ze Sudomiře 30. Stadlce ves nepovědomá VII. Starcovi synové z Doubravice 26. Stojslav rychtát v Bélé 4; — ze Sudomife 5, 6, Koza 7. Stos plebán v Bezdédicích 30. Strach Havel kon&el 72; Jan kon&el 81—83, 86. Straka Matěj konšel Bělský 76. Stránka u Vrátna 87. ze Stránky Zachař hejtman na Ml. Boleslavi 76. Stránov zámek 121. Strašín místo u Vrátna 85, 87. Strnadův Matěj z Vrátna 64—66. Strýček Pavel a Lída 65.
152 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bčlské. Podol u Bělé 92, 124, 128, 130. Polacký Jan purkrabí v Bělé 36. Polívka Jan 107. Ponocný Jan branný v Bělé 107. Popek Václav 78, 79. Pražák Duchek ze Ždírce 69, 70. Předměstský Jiřík konšel 73, 74. Preis Jiří, Prays, konšel 106, 129, 131. Přeloucký Jan důchodní v Bělé 97, 98. Přemysl II. król III, 2. Přeprdy ves 85. Příba z Chotětova 32. Příbek ze Sudomiře 53. Příbenický David důchodní v Bělé 97. Přibyl Jan 41. Přívory Dolejší 95. Procek z Kolomut Petr 85. Plodr Jiří 107, Prodl 131. Prokop markrabě Moravský III, 23. Prostěborský z Prostiboře Jan 88. Prošek ve Vrátně 11, 12. Prošovice nad Nisou 6. Provodín 9. Prus Jaroš, Prusův konšel v Bělé 79—82, purk- mistr 78. Pšenička cechmistr řezníků 126; — Jan konsel 106, 129, 131; — Daniel 111; — Zachariáš 129. Publik Jan konšel 129, 131, 132; — Jiří rychtář Bělský 131, 132. na Pupci, niva u Sudomiře 7, u Březovic 27. Purgrábková z Vrátna 70. Purkart konšel Bělský 47. Putz Petr hejtman Bělský 103. Pytanský pekař a konšel 47. Rabous Petr z Biezovic 62, 63, Jan Rabussüv 68, Rabuska Váňa 86. z Rachovic Kuneš 28. Radek z Chotětova 9, 12. Radimovský z Paluze Petr 88. Rajch z Rajchu Jiřík 88. od Rámův viz Jan. Randorf Hanek konšel Bělský 7, 11; srovnej Hanek. Rašín hrabě z Riesenburka Václav 142. Řeha ze Sudomiře 53, ze Ždára 66. Řehák z Plužné 16, 17; — ze Sudomiře VIII. Řehník konšel Mšenský 11. Řehoř pekař a konšel 86, 87; — lazebník v Bělé 33. Řepín ves 32. Řepnice místo 87. Richter Bohuchval konšel Bělský 106, 129, 131, 132. Řím, pouť tam za jubileem 15. Rochnec Wacl konšel v Bělé 15, srovnej Bochnec, Wancl. Rodic ze Sudomiře Pešek 6. Roháč z Dubé Jan IV, 47. z Rosic Zdeněk hejtman na Bělé 80, 81, 84. Roth Jan, Ruoth, Ruothan, Hanuš, konšel v Bělé 4, 8, 10, 11, 47, 51, 52, 76—78; purkmistr 6, 7; — Vaněk konšel 61, purkmistr 62. Rumpolt konšel Bělský 47. Růže Vilím konšel 106, 107, 129, 131. Sádlo Jan (ze Smilkova) 36. Sádlo Vít konšel 76, 77, 79—81. Schnitter Ferdinand 107. Sdětín, Zdětín ves 75. Sedlák Václav, Vaněk konšel v Bělé 68—71, 73, 74. Sedlec ves 68. ze Sedliště Vaněček 3. Selik Mařík z Březovic 74. Setil Václav jinak Celný 95. Seydler Jan, Zeydler, Zaydler starší Bělský 106, 110, 129, 131. Sigmund císaf IV, VIII, 19, 46, 87, 89, 112, 120. Sigmund (Huler) podkomoří královský 22; — purk- rabi na Bezdézi 36, 39; — soukeník a konšel v Bělé 74, 76. Skalka ves 2. Skalsko 31; kostel sv. Vojtěcha 56. Sladovník Antoš konšel 59. Sláma soused v Bělé 71; Mikuláš konšel 81. Slavíček rybník 135. ze Slivna Jindřich 28, 29. Slon 134; Jan konšel 129, primas 106, 112, 129, 131; — písař důchodní 98. Slychar Hanuš konšel 9. Smach v Kluku 10. Směták na Děteli 85. Smetana Václav v MI. Boleslavi 88. ze Smiřic Jindřich 75. ze Smržova Jan hejtman Bělský 26, 27, 30, Jan se- kretář 36. Snětil Vavřinec konšel Bělský 88. Souček Jiří konšel 106, 129, 131 ; zádušní 106. Spikaly ves VII, 42. Spis z Březovic 62, 63. Srb ze Sudomiře 30. Stadlce ves nepovědomá VII. Starcovi synové z Doubravice 26. Stojslav rychtát v Bélé 4; — ze Sudomife 5, 6, Koza 7. Stos plebán v Bezdédicích 30. Strach Havel kon&el 72; Jan kon&el 81—83, 86. Straka Matěj konšel Bělský 76. Stránka u Vrátna 87. ze Stránky Zachař hejtman na Ml. Boleslavi 76. Stránov zámek 121. Strašín místo u Vrátna 85, 87. Strnadův Matěj z Vrátna 64—66. Strýček Pavel a Lída 65.
Strana 153
Rejstřík jmen vlastních. 153 Sudálek Jan a Vaněk 9. Sudomiř ves VII, VIII, 2, 5—7, 10, 11, 13, 14, 16, 19, 21, 23, 25, 30, 31, 34, 35, 43, 44, 46, 50, 52, 53, 61, 63, 64, 70, 85, 92; kostel 58, 74; právo podací VI, VIII. Suf viz Šof. Sulík provazník 41. Svaček kovář a konšel Bělský 13, lukař a konšel 15. Svatoš z Vrátna 69—71. Svatouš konšel Bělský X, 13, a řezník 61—63, 72. Svázal Pašek Ondřej konšel 9, Pešek 10, 11. Svědiroh Vaněk konšel 87. Sašek Pavel konšel 80, 81. Šavlata švec a konšel Bělský 58, 60, 61; Martin &. konsel 74, 76; — z Oken 49. Šebek Jan z Hradiště 88. Sesták Václav konšel Bělský 76, 77. Šic Eliáš purkmistr Bělský 97; — Jan zvonník 107. Šíleného Havel, Šílený, konšel v Bělé 78—82. Šimák z Oken 26. Simek švec v Bělé 70; — soukeník a purkmistr v Bělé 86; — Jakub zvonník 107; — Jiří rychtář v Bélé 106, 129, 131, 132; — Samoel zvonník 107; „ Zachariáš ponocný 107. Šimon konšel v Bělé 24, — kovář a konšel 47—56 5 mistr Š. konšel 74, 76. Simra literét a konäel 26, 27, 29—37, 45, 46. Skoda Vít konšel Bělský 79—81. Šloch Ješek konšel Bělský 11. Šneider Daniel konšel Bělský 129. Saghe Jindřich konšel Bělský 106, 107, 129, 131; — nybsová Anna, branná v Bělé 107. Šof Mikeš, Suf, Ssuph konšel 63—67. Špička Matouš konšel 78, 81—83; — Pavel Špičkův 76—79. Šrám konšel v Bělé 4—8. Šťáva konšel Bělský IX; — Mařík konšel 47—54; — Šimon konšel 57, 59, 61, 63—67, 71. Štěch z Obory 49. Štoršedl z Štoršedlu Jetfich na Kluku, hejtman panství Bělského 98. Stryk Vaněk 70. Švácha Bartoň konšel Bělský 79. Švamberk Šimon z Kluku 56. Švenda Jan písař důchodní 96, 97. Tachov ves u Dubé 16, 41. Tachovský Mikuláš konšel 12; Petr konšel 38—51. z Tajné Jíra Heynus 70. Tanské pole u Vrátna 87. Tašnar, Tessnar konšel 8, 9; Hanuš purkmistr 10. Tetka Janek 28, 29. Tista Jan, Tysta, konšel v Bělé 52—54; — Pecha konšel 27. z Tkadlína Pecha rychtář v Bělé VIII, 63, 67. Tomec kon&el v Bélé 25—27, 29—32, 34—37. Totzenbach v Rakousích 113. Trnová, Tyrnavia, ves 2, 5, 6; Trnovská rokle 85, 87. Trojanova Maceta ze Sudomiře 13. Truněček, Trunček Havel konäel 70, 72—74, 76, 78 — Václav konšel 88. z Tuboz Václav na Čejeticích 75. Tučný Jan konšel v Bělé 52—57, 59, 63—71. Tůmsa Václav konšel Bělský 87. Tupec Jan z Březovic 46. Turnov 108, 128, 133. Turnovský viz Krauza. Tuta Jan primas Bělský 97, desátník 107; — Za- chariáš desátník 107, 129. Tvofisovice ves 28. Tygal koniel Bólsky 5. z Tynce viz Budelek. Ujezd ves VII, 4. Ujka, Vygka, koniel v Bélé 47; z Katusic 41, 42, Blažek 26. Ulman Jan 107; Kristof 97. Ulrych Jiří konšel Bělský 131, 132. Urban kovář a konšel Bělský 63; Urbánek 58, 60. Vacek konšel v Bělé 12, 16, 51, 55—57; Petr konšel 13. Vachek z Chotětova 20. Václav II. král III, VII, 2. Václav IV. král III, V, VII, VII, XI, 17—19, 21, 22, 26, 27, 29, 30, 33, 34, 37, 39, 87, 89. Václav hejtman na Bělé 70; — úředník v Bělé 69, 70; — písař a konšel v Bělé 67; — farář v Dok- sích V; — starý rektor a konšel 87, 88. Waldek konšel Bělský 4, starý 10, purkmistr 13, 20, 25, 26, 29; mladší, konšel 19, 25, 27; Petr konšel 12, 24, 25; v Sudomiti 23. z Walditeina Albrecht véyoda Fridlandskf IV, V, 98—105, 108, 111, 112, 118, 122, 126; — Arnošt Josef hrabě IV, V, 101, 103, 105, 109—111, 113, 116, 120, 121, 127—180, 133; — František Josef hrabě V, 107, 133, 142. Valenta soused v Čisté V, 57, 59. Valeš krejéf a konsel IX, 50—56, 57—63. Valovský nájemník Martin 83. Valouš ze Sudomiře 13, 21. Wancl, Wanclin, Wacl, konšel v Bělé 14—17, 19, 20; — z Tachova 16; srovnej Rochnec. Vančura z Řehnic Jiří 95. Vaněk kolář a konšel Bělský IX, 61—67, 71; — písař v Bělé 61. Warner Marek řezník a konšel 16, 21—23; srovnej Werner. z Wartemberka Jan 88. Vavřinec plebán Bělský 41, 42; — z Chotětova 9, 20, 39, 75, 76, Vávra 74, 87, 88. Weis Hanuš kovář a konšel 4, 6, 8, 10.
Rejstřík jmen vlastních. 153 Sudálek Jan a Vaněk 9. Sudomiř ves VII, VIII, 2, 5—7, 10, 11, 13, 14, 16, 19, 21, 23, 25, 30, 31, 34, 35, 43, 44, 46, 50, 52, 53, 61, 63, 64, 70, 85, 92; kostel 58, 74; právo podací VI, VIII. Suf viz Šof. Sulík provazník 41. Svaček kovář a konšel Bělský 13, lukař a konšel 15. Svatoš z Vrátna 69—71. Svatouš konšel Bělský X, 13, a řezník 61—63, 72. Svázal Pašek Ondřej konšel 9, Pešek 10, 11. Svědiroh Vaněk konšel 87. Sašek Pavel konšel 80, 81. Šavlata švec a konšel Bělský 58, 60, 61; Martin &. konsel 74, 76; — z Oken 49. Šebek Jan z Hradiště 88. Sesták Václav konšel Bělský 76, 77. Šic Eliáš purkmistr Bělský 97; — Jan zvonník 107. Šíleného Havel, Šílený, konšel v Bělé 78—82. Šimák z Oken 26. Simek švec v Bělé 70; — soukeník a purkmistr v Bělé 86; — Jakub zvonník 107; — Jiří rychtář v Bélé 106, 129, 131, 132; — Samoel zvonník 107; „ Zachariáš ponocný 107. Šimon konšel v Bělé 24, — kovář a konšel 47—56 5 mistr Š. konšel 74, 76. Simra literét a konäel 26, 27, 29—37, 45, 46. Skoda Vít konšel Bělský 79—81. Šloch Ješek konšel Bělský 11. Šneider Daniel konšel Bělský 129. Saghe Jindřich konšel Bělský 106, 107, 129, 131; — nybsová Anna, branná v Bělé 107. Šof Mikeš, Suf, Ssuph konšel 63—67. Špička Matouš konšel 78, 81—83; — Pavel Špičkův 76—79. Šrám konšel v Bělé 4—8. Šťáva konšel Bělský IX; — Mařík konšel 47—54; — Šimon konšel 57, 59, 61, 63—67, 71. Štěch z Obory 49. Štoršedl z Štoršedlu Jetfich na Kluku, hejtman panství Bělského 98. Stryk Vaněk 70. Švácha Bartoň konšel Bělský 79. Švamberk Šimon z Kluku 56. Švenda Jan písař důchodní 96, 97. Tachov ves u Dubé 16, 41. Tachovský Mikuláš konšel 12; Petr konšel 38—51. z Tajné Jíra Heynus 70. Tanské pole u Vrátna 87. Tašnar, Tessnar konšel 8, 9; Hanuš purkmistr 10. Tetka Janek 28, 29. Tista Jan, Tysta, konšel v Bělé 52—54; — Pecha konšel 27. z Tkadlína Pecha rychtář v Bělé VIII, 63, 67. Tomec kon&el v Bélé 25—27, 29—32, 34—37. Totzenbach v Rakousích 113. Trnová, Tyrnavia, ves 2, 5, 6; Trnovská rokle 85, 87. Trojanova Maceta ze Sudomiře 13. Truněček, Trunček Havel konäel 70, 72—74, 76, 78 — Václav konšel 88. z Tuboz Václav na Čejeticích 75. Tučný Jan konšel v Bělé 52—57, 59, 63—71. Tůmsa Václav konšel Bělský 87. Tupec Jan z Březovic 46. Turnov 108, 128, 133. Turnovský viz Krauza. Tuta Jan primas Bělský 97, desátník 107; — Za- chariáš desátník 107, 129. Tvofisovice ves 28. Tygal koniel Bólsky 5. z Tynce viz Budelek. Ujezd ves VII, 4. Ujka, Vygka, koniel v Bélé 47; z Katusic 41, 42, Blažek 26. Ulman Jan 107; Kristof 97. Ulrych Jiří konšel Bělský 131, 132. Urban kovář a konšel Bělský 63; Urbánek 58, 60. Vacek konšel v Bělé 12, 16, 51, 55—57; Petr konšel 13. Vachek z Chotětova 20. Václav II. král III, VII, 2. Václav IV. král III, V, VII, VII, XI, 17—19, 21, 22, 26, 27, 29, 30, 33, 34, 37, 39, 87, 89. Václav hejtman na Bělé 70; — úředník v Bělé 69, 70; — písař a konšel v Bělé 67; — farář v Dok- sích V; — starý rektor a konšel 87, 88. Waldek konšel Bělský 4, starý 10, purkmistr 13, 20, 25, 26, 29; mladší, konšel 19, 25, 27; Petr konšel 12, 24, 25; v Sudomiti 23. z Walditeina Albrecht véyoda Fridlandskf IV, V, 98—105, 108, 111, 112, 118, 122, 126; — Arnošt Josef hrabě IV, V, 101, 103, 105, 109—111, 113, 116, 120, 121, 127—180, 133; — František Josef hrabě V, 107, 133, 142. Valenta soused v Čisté V, 57, 59. Valeš krejéf a konsel IX, 50—56, 57—63. Valovský nájemník Martin 83. Valouš ze Sudomiře 13, 21. Wancl, Wanclin, Wacl, konšel v Bělé 14—17, 19, 20; — z Tachova 16; srovnej Rochnec. Vančura z Řehnic Jiří 95. Vaněk kolář a konšel Bělský IX, 61—67, 71; — písař v Bělé 61. Warner Marek řezník a konšel 16, 21—23; srovnej Werner. z Wartemberka Jan 88. Vavřinec plebán Bělský 41, 42; — z Chotětova 9, 20, 39, 75, 76, Vávra 74, 87, 88. Weis Hanuš kovář a konšel 4, 6, 8, 10.
Strana 154
154 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. Vele Šimon konšel 11—14, 16, 19—21, 23. Velek pekař a konšel 79—81. Welfl konšel 14—17, Wenclin 16, 20, 21. Welflin Matěj konšel 24, 25. Velislav v Kluku 22. Werner, Wernher konšel v Bělé 4—7, 9—11, 17, 24; Warner. Veska 33, 61; Vesecký Hereš 83. Vilém konšel 14—16, 20—23. Wilhelm Jan 107. Vít řezník a konšel Bělský 78. Vítek konšel Bělský 24, purkmistr IX, 31, 33, 34, 38; — provazník vypovězený z Bělé 8. Vítězal Havel z Vrátna 81. Vlach soukeník a konšel Bělský 76; — Duchek kon- šel 81, 83; — z Březovic 63. Vladislav II. král 82, 87, 112. Vlk z Čisté 80. Vlkoš z Berlic Mikuláš 79. Vojek z Vrátna, Vrátenský, měšťan v Bělé 38, kon- šel 39—47; — z Katusic 85; — ze Sudomiře Jan a vdova po něm Vojka 35. Vojetínské kopce 87. Vojtěch měštan Bělský 26, konšel 4, 5, 15, 19. Volák Jan fortnář 107. Wolf Jan konšel Bělský 87, primas 101; — Samuel měšťan Bělský 109, 129. Vondráček purkmistr Bělský 86. Vostřenský 87. Vrabec Jan 107; — Martin konšel 129, 131; — Tůma konšel v Čisté 80. Vrátenský viz Vojek. Vrátno ves IV, VI—VIII, 2, 6, 7, 11, 12, 22, 24, 38, až 40, 49, 50, 53, 54, 64—67, 69, 70, 71—83, 85, 87. Vrchbělá, Neudorf ves VI, VII, 92, 134. Vrchovatá Anka 38. Všelyský Mikuláš, Všelys, konšel 16. Všelysy ves 28, 61. Všeradský Pavel měštan Bělský 131. Všeslav konšel Bělský 26, 27, 29. Vygka viz Ujka. ze Zahrádek Mnichovec Vítek 9. Zbyněk vyhnanec z Bělé 8. Zdena rychtářka Chotětovská 5. Zdich ze Žďáru 36. na Zdolině, niva u Březovic 63. Zedník Jan v Bělé 71. Zellner Jiřík, Celner, 113; —Zigmund měštan v Bělé 107, konšel 106, 129, 131, radní 113. Zeman Jan v Mladém Boleslavi 88. Zeydler viz Seydler. Zhořelec 7. Zíga z Chotětova 74—77, 88. Zmrzlík Jakub ve Žďáře 73, 74. Zolldorf viz Březovice. Zoubek Vavřinec konšel v Bělé 32, 34—37. Zoubková Kačka na Besedicích 25. Zuman Jan měštan 131; — Vít konšel 106, 129, 131, 132. Zvířetice, Zveřetice 127, 133, 135; ze Z. 83, Hašek 3, Heřman 130. Žák Beneš ze Sudomiře 35; — Duchek rychtář z Vrátna 69, 70. Žďár ves VII, VIII, 2, 9, 34, 36, 54, rychta VI, VII, 56, 57, 66, 71, 73, 74. Ždírec ves 70. Žebická pole u vsi Kluku 85. Železný Martin purkmistr Bělský 71. Žich soused v Čisté V, 54, 57, 58. z Židiněvsi Duchek 52. O Opravy: Na stránce 6 v řádku 6. zdola na místo herodibus feber 9. shora „ „ Badkonis „ 7. shora epuivaliter n 18. zdola Bothenczonis 3. zdola mor i]e[re]tur „ 17. zdola 9. září 12. zdola „ 1. zdola Albeaqua „ erviles „ 19. zdola Postes „ 4. zdola 24 24 40 42 46 čti heredibus „ faber Radkonis „ equivaliter „ Bochenczonis „ „ more re]tur 3. září „ Albaaqua „ „ serviles „ Pestea.
154 1. Kalousek: Listiny a zápisy Bělské. Vele Šimon konšel 11—14, 16, 19—21, 23. Velek pekař a konšel 79—81. Welfl konšel 14—17, Wenclin 16, 20, 21. Welflin Matěj konšel 24, 25. Velislav v Kluku 22. Werner, Wernher konšel v Bělé 4—7, 9—11, 17, 24; Warner. Veska 33, 61; Vesecký Hereš 83. Vilém konšel 14—16, 20—23. Wilhelm Jan 107. Vít řezník a konšel Bělský 78. Vítek konšel Bělský 24, purkmistr IX, 31, 33, 34, 38; — provazník vypovězený z Bělé 8. Vítězal Havel z Vrátna 81. Vlach soukeník a konšel Bělský 76; — Duchek kon- šel 81, 83; — z Březovic 63. Vladislav II. král 82, 87, 112. Vlk z Čisté 80. Vlkoš z Berlic Mikuláš 79. Vojek z Vrátna, Vrátenský, měšťan v Bělé 38, kon- šel 39—47; — z Katusic 85; — ze Sudomiře Jan a vdova po něm Vojka 35. Vojetínské kopce 87. Vojtěch měštan Bělský 26, konšel 4, 5, 15, 19. Volák Jan fortnář 107. Wolf Jan konšel Bělský 87, primas 101; — Samuel měšťan Bělský 109, 129. Vondráček purkmistr Bělský 86. Vostřenský 87. Vrabec Jan 107; — Martin konšel 129, 131; — Tůma konšel v Čisté 80. Vrátenský viz Vojek. Vrátno ves IV, VI—VIII, 2, 6, 7, 11, 12, 22, 24, 38, až 40, 49, 50, 53, 54, 64—67, 69, 70, 71—83, 85, 87. Vrchbělá, Neudorf ves VI, VII, 92, 134. Vrchovatá Anka 38. Všelyský Mikuláš, Všelys, konšel 16. Všelysy ves 28, 61. Všeradský Pavel měštan Bělský 131. Všeslav konšel Bělský 26, 27, 29. Vygka viz Ujka. ze Zahrádek Mnichovec Vítek 9. Zbyněk vyhnanec z Bělé 8. Zdena rychtářka Chotětovská 5. Zdich ze Žďáru 36. na Zdolině, niva u Březovic 63. Zedník Jan v Bělé 71. Zellner Jiřík, Celner, 113; —Zigmund měštan v Bělé 107, konšel 106, 129, 131, radní 113. Zeman Jan v Mladém Boleslavi 88. Zeydler viz Seydler. Zhořelec 7. Zíga z Chotětova 74—77, 88. Zmrzlík Jakub ve Žďáře 73, 74. Zolldorf viz Březovice. Zoubek Vavřinec konšel v Bělé 32, 34—37. Zoubková Kačka na Besedicích 25. Zuman Jan měštan 131; — Vít konšel 106, 129, 131, 132. Zvířetice, Zveřetice 127, 133, 135; ze Z. 83, Hašek 3, Heřman 130. Žák Beneš ze Sudomiře 35; — Duchek rychtář z Vrátna 69, 70. Žďár ves VII, VIII, 2, 9, 34, 36, 54, rychta VI, VII, 56, 57, 66, 71, 73, 74. Ždírec ves 70. Žebická pole u vsi Kluku 85. Železný Martin purkmistr Bělský 71. Žich soused v Čisté V, 54, 57, 58. z Židiněvsi Duchek 52. O Opravy: Na stránce 6 v řádku 6. zdola na místo herodibus feber 9. shora „ „ Badkonis „ 7. shora epuivaliter n 18. zdola Bothenczonis 3. zdola mor i]e[re]tur „ 17. zdola 9. září 12. zdola „ 1. zdola Albeaqua „ erviles „ 19. zdola Postes „ 4. zdola 24 24 40 42 46 čti heredibus „ faber Radkonis „ equivaliter „ Bochenczonis „ „ more re]tur 3. září „ Albaaqua „ „ serviles „ Pestea.
- Ia: Titul
- I: Úvod
- 1: Edice
- 142: Seznam listin a zápisů
- 144: Věcný rejstřík
- 146: Jmenný rejstřík
- 154: Opravy