62 E. XIV Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: českých a železo pod pánev za třidceti pět grošuov českých, a tak že nezuostává než tři kopy pětmezdcítma grošuov českých; a o více dluhu že sou nikdá nevěděli ani o tom ne- slýchali, aby mimo tento dluh kšaftem ozná- mený co jemu dlužen byl, a přes to, jestliže to ukáže dostatečně, že se chtějí smluviti. Proti tomu od Jana Kubíka, že tento kšaft jemu ke škodě není a býti nemuože, poněvadž právo psané jest, že žádný sám sobě svědčiti nemuože, i protož v tom kšaftu nemohl jest sobě k zlepšení nic ani jinému k zhoršení kšaftovati; a což se dluhu velikosti dotýče, tu že pokazovati chtějí a ta že se ukáže, neb po té vší záplatě vzal jest ještě od něho jeden sud piva po šestnácti groších českých. A vtom čteno jest svědomí. K těm svědkuom od Jana Kubíka, že to, což jest mluvil, to že pokazuje jako předkem Dobeš, že jest se toho na něm s pláčem dožádal, aby mu sčekal, k dluhu se prňíznal a smlúvu učinil. Též tito dobří lidé vysvčdčují, že jsou Kubíkovi ukázali na Šim- kovi šest kop grošuov českých, a ktém že se jest přiznal a sčekání dožádal, pak že jest jich v kšaftu nepoložil, mohl jest z bolesti jich pominouti; žádaje při tom za opatření. Proti tomu od Jana a Markéty, že tito svědkové se nesrovnávají, neb Dobeš svědčí, že jest jemu Šimek dlužen deset kop grošuov a k těm že se přiznal, a tito dobří lidé toliko o šesti kopách groších českých, a tak že podlé práva nejsou dostateční k duovodu; žádajíce při tom za spra- vedlivé opatření podlé práva. Tu my purgmistr a rada města Brodu Českého váživše žalobu, odpor i jich z obú stran pře líčení, svědomí, kšaft a právo takto o tom vypovídáme. Před- kem což se stavuňku dotýče, ten že jest vedle práva učiniti mohl, neb právo psané jest, že jistec muož jakž dlužníka v každém právě, v němž by jej osobně zastihl, pro dluh ob- staviti, též také i statek jeho muož obstaviti. Co se pak svědomí dotýče, poněvadž Jan Kubík vedle práva s tím dostatkem, jakž ku právu náleží, neukázal, aby tolik dluhu bylo, jakž prožaloval, neb ač Jiřík Křeček a Václav Kantor vysvědčují dluh, však poněvadž se jich v tom jakožto poručníkuov dotýče a oni jsou jej jemu Janovi Kubíkovi na Šimkovi ukazovali, těm že se místo nedává podle práva psaného; neb právo dí, že ubrmanství neb poručenství má pod dobrým svědomím přijímáno býti v vy- sokých a těžkých přech, neb žádný nemuože sám sobě hodným svědkem býti, a zvláště pak poněvadž nejednú jsúce dotazováni, mají-li co mluviti, aby mluvili, že sou mluviti zanedbali, a též právo psané jest, že bdícím a nespícím práva zpomáhají a mlčelivost škodí; i z těch příčin dává se jim Janovi a Markétě za právo proti Janovi Kubíkovi, tak že mu tím mimo to, k čemuž se přiznali a v kšaftu nebožtíka Šimka uedoplaceného zuostává, to jemu do dvú neděl zpravíc konečně, více jemu povinní ne- jsou, aby jich s pokojem nechal. A chce-li on Jan Kubík buď poručníky neb koho jiného vi niti, právo se jemu nezavírá. Tohoto pak na- šeho ortele Jan Kubík přijíti nechtěje, k va- šim milostem se odvolává. — Dán v pátek po sv. Marcellu [22. ledna] léta XXVIIII?. Tu my z plnosti práva vrchního k orteli tomuto vašemu takto pravíme: Ačkoli po opovědi naň na nebožtíka Šimka formana k Horníkuom od vás učiněné stavuňk se jest na statek téhož Šimka u vás od něho Jana Kubíka stal, ale poněvadž teprva po smrti jeho ten stavuňk jest učiněn a ne za živnosti jeho, a k držitelóm statku o nic hledíno prve není, ani se jaká opověd k stavuňku stala, i z té příčiny se ten stavuňk mezi stranami zdvihá. Než k čemuž se již strany, on Jan a Markéta, před právem priznali, tím již jemu Janovi Kubíkovi sou povinni, a ten dluh se jemu na nich pripovídá. A chce-li on Jan oč o více k nim potom hleděti, právo se jemu nezavírá. Act. die Mercurii post Bonif. [9. června] 1529. (Rukop. č. 93. f. 28.) 30. 1530, 15. února. (Mezi Dorotou pekařkú a Mandalenou nevčsťú její.) Dorota pekařka žádala jest, aby v statek nebožtíka Václava, manžela svého, uvedena byla z príčiny, po-