Horeśovice (1426 — 1433). kého propustil jest a tiemto zápisem skutečnějie propúštie slovutného Jindřicha ze Zvoleněvsi z těch desieti kop gr. platu ročnieho a věčného, kterýchžto měl jest královým dáním na dědinách Sazemových z Hořešovic, kterýžto plat byl jest Sazemóv, komorníka desk zemských, měštěnína svrchupsaneho mósta Pražského. Slibuje sé na svrchupsaneho Jindřicha, na dědice ani na budücie jeho o ten jistý plat nikdy viec ne- navracovati ani naň kdy viec sahati sám skrze sé ani skrze které jiné osoby svécké neb du- chovnie, zevné a tajué. Ale ztoho jistého platu již jmenovaného Jindřicha, dódice a budńcie jeho mocně propúštěje, a práva všeho svého, kteréž jest ktomu jistému platu kterakkolivěk měl, s dědici i budúcími svými sě odřiekaje, častopsaného Jindřicha, dědice i budúcie jeho svobodna, guitta i ovšem prázdna po všechny časy budúcie činí. Také svrchupsaný Matěj Hořešovec propustil jest a propúštie Janovi Rečkovi a sirotkóm Jankovým appotekářovým všecko jich právo, kteréž mají k svrchupsanému platu a k sedmdesáti kopám, za něžto smlúva sé jest stala o ten plat, a na to list s rukoj- miemi a s visutymi pecefmi jest učiněn. Sli- buje jim na upomínání, braní a přijímání na těch jistých peněziech věčně neprekáZeti ani k tomu platu sé na věky připoviedati. Actum sabbato in vigilia s. Thome apostoli MCCCCXXXII. (Rukop. č. 2099 fol. 340.) 7. 1432. 20. prosince. Jakož jest pře a ruoznice byla mezi opatrnym Janem Retkem poručníkem sirotkuov Janka appotekáre z jedne, a slovutným Jindřichem ze Zvoleněvsi z strany druhé, o některaký diel peněz, kterýž jest vy- dal týž Jindřich na tu summu hlavní, kteráž svědčí Lidmile Sazemové, městce Velikého Města Pražského, na kteréžto hlavnie penieze svrchupsaný Jindřich list s jistými rukojmiemi jest též Lidmile učinil, jakož to týž list na to učiněný jasnějie okazuje a svědčí. I my purg- mistr a konšelé svrchupsaného města Praž- ského slyševše obě straně svrchupsané s jich žalobami a odporami, i vyřkli sme a vypověděli, 223 aby obě straně svrchupsané každý z nich vedle svých listóv a práv na přátely a na jich vyrčenie mocně zaručili pode stem kop groší, kteřížto Jan Reček postavil jest rukojmie Je- ronyma Šrole a Vaňka Duršmída, a Jindřich Alše Hurta a Pavla Ziechovce; ktefiżto i slibili, že svrchupsané obě straně to jisté vyrčenie, kteréžto přátelé od nich obapolně vydání učinie, zdrZie a v celosti zachovají. Actum pleno in consilio sabbato in vigilia s. Thome MCCCCXXXIII. (Rukop. é. 2099 f. 351.) 8. 1433, 6. února. (Smlouva o plat sJindri- chem 2 Zvoleněvsi.) My purgmistr a konšelé Velikého města Pražského vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, Ze vstüpivSe pred nás do plné rady našie opatrný Jan Reček poručník sirotkóv Jankových appathekářových, a slovutný Jin- dfich ze Zvolenévsi, vyznali sú svobodně a dobrovolně beze všého přinucenie, že jsú mezi sebů smlúvu a zjednánie takového učinili o těch deset kop gr. platu ročnieho holého a věčného, kterýchž jesti nebožka paní Lidmila vdova Sa- zemova, někdy komorníka desk zemských man- želka, měla kšaftem od svrchupsaného Sazemy, muže svého, odkázaných na Sazemových z Ho- řešovic dědinách v Větčích i v Menších Hoře- šovicích, kterýžto dále plat svrchujmenovaná Lidmila prodala jest nadepsanému Jindřichovi za sto kop gr., a on splnil jest těch peněz až bez jedné do padesáti kop gr., jakož to list, kterýž jest učinil s rukojměmi na ty ostatnie penieze, jasnéjie okazuje. A kdyż Jindfich předepsaný ten list vydadi a penieze vyplní, jakoż to ten list svědčí, tehdy toho dluhu prázden jest a viec nemá upomínán býti z těch bez jedné padesáti kop gr. od svrchupsaných Rečka a sirotkuov ani od žádného živého člo- věka. Najprve že svrchupsaný Jan Reček má ten jistý plat nadepsanému Jindřichovi neb jeho dědicóm ve dsky zemské vložiti, kdyžkoli dsky zemské v své moci budú, a to v měsíci po napomenutí svrchupsaného Jindřicha anebo jeho dědicóv počítajíc, týmž obyčejem a řádem, jakož