232 Matheo de Zep, Dorothee conthorali eius — pro CL k. gr. m. —. Actum anno oc XCIX^ fer. III. post Urbani. (Rukop. é. 2211 f. F. 10.) Hostomice. 1492, 9. května. V té při mezi Matüsem knapem z jedné a Řehořem Kucbachem z strany druhé, jakož Matúš knap vinil jest Řehoře Kucbacha, že by prodával dědictvie jeho v Ho- stomicích a k sobě penieze přijímal, a z těch peněz že by jemu počtu neudělal. Proti tomu Řehoř pověděl, že by k žádosti mateře jeho tu práci na se vzal, že jest ten statek v Hosto- micích prodal, a že by on z toho statku peněz k sobě nic viece nepřijal, nežli XXIII kop; že jest sobě porazil V kop, kterýchž jest byl pójčil mateři Matúšově na doplacenie dědiny v Hostomicích, a z ostatku též summy že by drahně let Matúšovi k svatbě i k jiným po- třebám jeho vydal. Proti tomu Matúš odepřel pravě, že by dal jemu Řehoř zté summy nic viece, nežli XLV gr. Páni — vyřiekají, aby Řehoř Matúšovi XV kop m. vydal. — Actum fer. IIII post Stanislai anno oc XLII. (Rukop. €. 1128 III. fol. 14. Hostouň. 1. 1430, — My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského tiemto zápisem oznamujem obecně všém, že vstúpivše před do plné rady našie opatrní lidé Jan řečený Velvar a Mikuláš Tkanička, ubrmané, mocní a přátelští smlúvce i rozdielce mezi Vaňkem synem Šimona od pěti korun z jedné, a paní Elškú manželků téhoZ Simona, macechü jiz jmenovaného Vaňka, z strany druhé, s plnú mocí od stran již jme- novaných vydaní a vyvolení, takovůto jsú s po- volením naším v té pfi a róznici, kteráZ jesti mezi nimi byla, smlúvu učinili: najprve vyřie- kajíce, aby paní Elška svrchupsaná toho lánu v Hostúni, kterýž jesti sobě vybrala a vyvolila, vedle rozkázánie a zápisu dobré paměti Šimona, muže svého svrchupsaného, s chalupú, s za- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských s archivu města Prahy: hradami, s lukami i stiem se vším příslušen- stvím, jakož jesti ten jistý lán od staradávna vyměřen a vysazen, v mocném a dědičném držení a vládnutí byla bez překážky všeli- kteraké; než sena polovice s té lúky Vaněk svrchupsaný toliko toho léta má mieti a potom nikdy viec. Pakliby paní Elška svrchujmeno- vaná ten jistý lán s jeho příslušenstvím chtěla prodati, pronajieti anebo zastaviti, tehda má to prve na Vaňka, pastorka svého svrchupsa- ného, vznésti, chtél[l]iby on jej küpiti, najieti anebo v zástavu přijieti; že jemu má jeho mimo jiné lidi popřieti. Také což jesti na tom lánu vsato na ozim, toho siemé má vzieti Va- něk dva diely a paní Elška jeden, a na žeň má dáti Vaněk dva grošěé a paní Elška jeden groš; než Vaněk na tom lánu má osieti svými semeny a náklady, kteréhožto puožitku té jeři Vaněk má polovici bráti a paní Elška druhů polovici, a na žeň má on dáti polovici a ona polo- vici. Také chalupy svrchupsané má Vaněk požívati do svatého Jana křtitele Božieho nynie najprv příštieho. A paní Elška což má rúcha ložnieho ve dvoře nebo ve vsi, to má při ní zuostati a na tom přestati, a Vaněk na tom jí nemá překážeti. Dále jakož praví paní Elška, žeby byli povinni něco té dievce, kteráž jesti byla u nich, jenž jest v Jindřichově Hradci uhořela: jestližeby kto z jejie přátel dal vinu a sáhl právem na Vaňka nebo na paní Elšku, to má Vaněk zpraviti a odbyti. Také jestli že by Michal, jako u nich byl a slúžil, z čeho vinu jim dal, to máta oba jeho odbyti a jemu práva býti. Item Vaněk šafťfářky staré, kteráž u nich slúžila ve dvoře, má odbyti. Item o tu krávu, kterúž jesti paní Elška na nájmu měla a potom jest jí vzata, jestližeby na paní Elšku právem sáhli, o to má Vaněk podle nie odpoviedati; a jestliže by přišlo na úplatek, tehda tu krávu paní Elška má sama platiti a jie odbyti. Item žito, kterýmž jsú vinovati Petrovi z Tuchoměřic, mají zaplatiti tiem žitem, kterýmž jsú jim jiní lidé také dlužni a vinovati, jakožto vie dobře paní Elška svrchupsaná a