Klumín— Kné£eves, 5. 1525, 9. ledna. (Martin Kornule z Klu- mína o dluh neb. Jíry Tichého sladovníka.) Valenta, starý rychtář z Klumína, svědčil: Když sem byl povolán od neb. Václava Kor- nule, otce Martinova, když ležal na smrtedlné posteli, i oznamoval nebožtík, co jsú lidé mu dlužní byli — i oznámil jest dluh XV k. m. u Jíry Tichého; a já se ho optal: Milý pane Václave, jest-li to dluh spravedlivý? A on mi řekl: Nedajž mi toho P. B., abych jinak mluvil. A já řekl: Béřeš li to k své víře a duši, že jest tak? a on řekl: Beru, že jinak nepravím. A potom nebyl hodiny živ. — Actum fer. II, post Epiph. a. XXV. (Rukop. č. 1047 f. H. 1.) 6. 1532, 24. února. Václav Žatecký, pekař z Vobříství, koupil sobě duom v Klumíně i s dědinámi a lukami k tomu domu příležícími od Václava Řezníka za LXV kop m. — A při tom skrze pány úředníky jest toto vymíněno, že jeho Václava Řezníka z poddanosti nepro- pustili a nepropouštějí, než jej na tom posta- vují a čas ukládají do sv. Ducha najprv pří- štího, aby on Václav Řezník tu v Klumíně aneb jinde, kdež by se jemu vidělo na zboží městském, zákup učinil a pod pány Města Starého se vosadil. A jestli by toho neučinil, tehdy peníze, kteréž by jemu Václav pekař za týž duom klásti měl, aby jemu vydávány ne- byly, leč se zákupu dosti stane. Actum sab- bato ante Mathie 1532. (Rukop. č. 2155 f. 147 ) 7. 1541, 8. ledna. V té při mezi Adamem, člověkem poddaným p. Smila Myšky ze Žlunic, a pány ouředníky šestipanskými na místě pod- daných Star. M. Pr. z Klumína, kdež sou téhož Adama vinili z mordu, a to takového, že on tu' neděli před Všemi svatými v Klumíně za- mordoval jest člověka a poddaného obce této Řezňáka a druhého Petra krejčího bez všeliké příčiny sobě dané — Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž při tom mordu, kterej se jesti v Klumíně stal, Petr Řezňáků a Polák krejčí zamordováni jsou, jakž svědkové doklá- dají, byli sou téhož skutku a svády přítomni Chmel, Havel z Semilkovic a Adam, lidé pod- Archiv Český XXVI. 409 daní p. Smila Myšky ze Žlunic; však Chmel. a Havel sou ustoupili, takže ku právu sou dosažení a ujištění býti nemohli, Adam pak sa ku právu připraven — aby vinen býti měl, jest odpíral. I poněvadž z svědkuov to se na- chází, že jest on Adam při té svádě podle Chmele a Havla za pomocníka k mordu — se najíti dal, a brani též podle nich dobyl, kterúž jest i vokrvavil — i z těch příčin — Adam té žaloby prázden býti nemuože — páni naň na Adama právo outrpné pouštějí a dále v tom k němu podle práva spravedlivě se zachovati chtí. Act. sabbato post Trium magorum a. XXXXI. (Rukop. ć. 1130 f. 440.) Kněževes. 1. 1426, 26. ledna. — Stal sč jesti nález obcí starší Velikého Města Pr. mezi sirotkem nebožce Sigmundovým Kněževeského a Miku- lášem, synem páně Janovým Jiřického, poruč- níkem toho jistého sirotka, z jedné strany, a mezi paní Machnú vdovü, nékdy manzelkü svrchupsaného Sigmunda Kněževeského, z druhé strany, o věno jejie: panie Machny i o zbožie jiná po svrchupsaném Sigmundovi zuostavená. Tak jakož jest svrchupsaný Sigmund čtyři sta k. gr. věna svrchupsané paní Machně věnoval, na Kněževsi listem svým zapsal a kšaftem po- tvrdil, aby jí svrchupsaný Mikuláš poručník čtyřidceti k. gr. platu ročnieho vydával — tu z Kněževsi —- tak dlúho, dokavadž by jí čtyř set k. věna — nebylo zaplaceno. Pakli by na který rok svrchupsanych rokuov ten úrok paní Machně vydán nebyl, tehdy purg- mistři a konšelé, kteříž v tu dobu budú, mají ji vydati rychtáře, aby jel s poslem purkra- biným a jí k těm lidem úročním i k tomu ke všemu, což tu jest v Kněževsi, práva dopo- mohl pospěšného k vybrání úroku —. Dále také jest vyrčeno: Tak jakož jest svrchupsaná paní nebožči Sigmundovi póldru- hého sta k. gr. po sobě na Bynicích — jme- novala, aby to sirotku — v roce od vyrčenie tohoto — očistila a konečně vysvobodila podle b2