Dubeček — Dušníky. publicavit ius suum totale — super bonis vi- delicet Dussnik, Zelezna et Wokowicze iuxta ultimam clausulam littere — inferius contente (viz č. 1.), videlicet illius: et qui hanc litteram cum ipsius bona voluntate habuerit, eidem ius ad omnia predicta competere debebit. (Tamtéž.) 3. 1435, 20. prosince. Když jest pře a nesnáz byla mezi Vaňkem Drnovským z jedné, a Dorothú někdy Tulehovů a nynie manželků Jirovü, z strany druhé, o plat a puožitky, kterýžto v Libuši a v Dušniciech svrchupsaný Drnovský a Tuleha společně od obce v službě měli a drželi jsú, jichžto úrokóv a puožitkóv — Drnovský též Dorothě dávati nechtěl jest. I páni purgmistr a konšelé Velikého Města Pr. — nalezli sú, aby — Dorotha ten plat a ty puožitky, kteréž jest dobré paměti Tuleha, manžel její, držal a bral, vybierala a zdvihala na svrchupsanÿch vsech a lidech úročních a sobě na té summě srážela, kterúž má zapsáno od obce na týchž vesniciech až do té summy vybránie, a na tom aby jí nepřekážel svrchu- psaný Drnovský. Actum pleno in consilio f. III. post Lucie anno oc XXXV (Rukop. č. 87 f. 95 — č. 2099 fol. 425.) 4. 1418, 11. srpna. Ve jméno bozie amen. Já Václav malíf, syn neboZce Duchkuov kra- méfuov mésténína St. M. Pr., vyznávám — že právo mé všecko, kteréž mi ku polovici platu ve vsech Dušniciech a Všestudech — po — otci mém přislušalo jest — jakož list na to učiněný, kterýž pan Samuel má, — v sobě zavierá, a podle toho také i všeckeren jiný statek muoj — otkazuji — panie Dorothě manželce mé milé, a Václavovi synu mému a jejiemu, na rovný mezi ně rozdiel a s nápadem s jednoho na druhého. Pakli by obého, to jest manželky a syna mého, Buoh od smrti neu- choval, aby to právo mé výše dotčené mistrem Sigmundem a mistrem Mathějem malíři, po- ručníky mými, kteréž týmž manželce a synu mému přidávám k radě a ku pomoci, obráceno bylo na zádušie kostela Matky Božie v Týně. Oznamuji pak, že pan Burjan Leskovec zuostává 171 mi dlužen za ledva XVII gr. bielých, a Jiřík za korúhve, když by dodělány byly, III k. gr. —. Actum feria IIIL in crastino b. Laurencii. (Rukop. č. 2119 f. R. 5.) 5. 1479, 13. října. My purgmistr a kon- šelé města Ounhoště vyznáváme — že níže- psané vejpisy listuov vidimovali sme a opatřili na pergameně psané s pečetmi visutými celé a neporušené slovo od slova takto: Já Ofka z Lhoty vyznávám — že — prodala sem dvuor muoj poplužní v Dušnících -- opatrnému Duchkovi, měštěnínu St. M. Pr. od železných dveří — za puol třetího sta k. gr. peněz do- brých mně již týmž Duchkem úplně a docela zaplacených, i mocí tohoto listu dědicky prodá- vám a postupuji —- slibujíci dobrou mou vírou beze lsti, kdyžby koli akta a knihy arcibiskup- ství Pražského — byly propuštěny a otevřeny — ten dvuor — v též knihy řádně vložiti — jakož zemané toho panství mají z starodávna za právo. — Dán 1. MCCCCLXXIX tu středu před sv. Havlem. (Opis v archivu kapit. sv. Vítské.) 6. Asi r. 1490. — Urozenému p. p. Jiří- kovi z Dubé a z Lipého, najvyššiemu sudiemu desk dvorských, pánu nám zvláště příznivému. Modlitba naše napřed, urozený pane. Račte VMt védéti, Ze p. Mareš a Oldřich Mléčko neokázali jsú ani mohú okázati žádných spra- vedlností na ty vsi kostelnie, kteréž bezprávně drží, totiž Dušníky a Všestudy; a protož nám ukázáno jest k VMti jako k tomu, komuž jest král JMt ráčil tu věc poručiti. I protož prosíme, VMt račte učiniti podle rozkázanie KMti a v ty lidi se uvázati a jim přikázati, aby úrok svato- jiřský VMti anebo nám dali, a jiných žádných pánuov sobě nehledali; nebo jsú dédiéni ko- stelní. A my povinni budem s velikú vděčností i modlitbami i službů VMti toho dobrodinie nikdy nezapomínati. Pavel administrator a pro- bošt, mistr Ambrož děkan i všecka kapitula kostela Pražského. (Orig. v archivu kapit. sv. Vítské.) 7. 1522, 23. prosince. Petr Blatenský, 22*