Beroun (1408— 1446). 17 num Wlassimsky obligati. — Act. fer. VI. ante Calixti a. XXXVIII. (Tamtéž f. 505.) 4. 1439, 27. ledoa. (Pražané potvrzují nález Berounských.) My purgmistr a konšelé Velikého Města Pr. oznamujem tiemto zápi- sem všém lidem, že vstúpivše před nás do plné rady našie opatrní mužie Kliment a Vá- clav Piedik, přísežní konšelé města Berún- ského, i položili jsú před námi jeden list starý pod jich velikü pečetí přivěšenů, kterýžto svědčí na spolek máteři Jankově Mikovic a témuž Jankovi a jeho dědicóm, druhý list ortele námi v té při, kteráž jesti byla mezi stranami, potvrzeného. I kázali sme ty zápisy čísti. Kteréžto zápisy slyševše i prosili jsü nás svrchupsaný Kliment a Václav konšelé od svých pánuov purgmistra, konšelóv i všie obcé mésta Berünského, aby jé zuostavili pri jich právích a svobodách a zvláště při těch svrchupsaných zápisech. Tehda ihned na tom miestě Mikuláš Bušek a Jan, Oldřichóv syn, vlastní strýci Bětky, si- rotka svrchupsaného Janka Mikovic, žalovali sú na Margretu z Bezdědic, sestru vlastní Janka Mikovic teprv jmenovaného, praviece, že ona vzala jest deset listuov toho sirotka, kteřížto svědčie na platy, prosiece nás dle práva a spravedlivosti, aby ta Margretha byla držána k navrácení těch listuov sirotku, neb k nim žádného práva nemá. Tehda ona z potazu přátelského odpově- děla jest řkúci, že k statku všemu toho si- rotka i k těm listuom i k tomu sirotku má právo najlepšie pro příbuzenství. I otázána jest, má-li které zápisy na to; řekla, že nemá. Tu my purgmistr a konšelé svrchupsa- ného města Pražského slyševše žádost a prosbu konšelóv i všie obce města Berúnského, pře- slyševše zápis také starý na spolek a ortel jich námi potvrzený, i potvrdili sme jich práv a svobod i toho listu hlavnieho na spolek i ortele svého a mocí tohoto zápisu potvrzujem ve všech kusích, rozdielech a artykulech, aby byly zachovány, tak jakož svrchupsáno stojí. Archiv Český XXVI. Pririekajfce ortelem naším plným Mikulášovi a Janovi, strÿcôm sirotka svrchupsaného, aby oni toho sirotka i se vším jeho statkem v svú moc vzéli, veň sé uvázali, jej drželi a spra- vovali až do let rozomu došlých toho sirotka, jej ztřavú a oděvem poctivě opatrujíce bez překážky každého člověka ; a což by bylo ná- bytkóv a svrchních věcí, kteřížby na groš mohly počtěny býti, aby ty purgmistr, kon- šelé a obecní s přátely toho sirotka opatřili a summovali. A to strýci k sobě v svú moc při- jmüce, tomu sirotku zaruéili aZ do jeho let rozomu došlých, kromě dna, že toho nemají zaručiti. Též také z té moci našie přikazujem svrchupsané Margrethě, aby těch deset listuov ve dvů neděli, od této našie výpovědi počíta- jíce, položila v moc Mikulášovi a Janovi, strýcóm svrchupsaným, beze všie odpornosti a dalšieho prodlévánie. A to sě jest stalo v plné radě naší ten úterý po obrácení na vieru sv. Pavla leta božieho tisícieho čtyřstého třid- cátého devátého za purgmistrovstvie pana Pe- šíka od střiebrné hvězdy; a při tom jsú také seděli a byli urozený pan Hanuš z Kolovrat a panz Kunvaldu, podkomořie v ty časy krá- lovstvie českého. (Rukop. č. 992 f. 191.) 5. 1446, 29. ledna. Stala se jesti úmluva směnná mezi Martinem Vlašimským z jedné a Martú, dcerúů Mikulášovů Pušpankovů z Be- rüna, nynie manZelká Jankovü, syna Řehořkova noZiefe, z strany druhé o duom téhož Martina Vlašimského někdy Názovský řečený a o dě- dicstvie též Marty, kteréž v Berúně má, tak že svrchupsaný Martin Vlašimský postúpil jest — nadepsaného domu svého s pivovárem i se vším toho domu příslušenstvím již jmenované Martě v 60 k. gr. — a ona Martha prvepra- vená postúpila jest — témuž Martinovi — všeho dědicstvie svého v Berúně jmeného, ja- kožto domu, vinice, dědin, dvoru, krom toho, čehož v držení nenie, ve 120 kopách gr. — Actum pleno in consilio sabbato ante Purifi- cacionem. (Rukp. 90 fol. & 128 a č. 2103 fol. 8.) 9