218 pečetí její zapečetěného, oznámivše při tom, že táž Ofka po ně jest poslala a jich se do- žádala, aby k ní přišli; kterážto když jsú k ní přišli, ležéci u Salomeny, dcery své a sousedy naší, v těžké nemoci, oznámila jest před nimi, že jest ta vuole její poslední: Já Ofka z Jil- mapnic, měštka Nového města Pražského, známo činím tiemto listem všem a zvlášť tu, kdež náleží, že ačkoli na těle svém jsem neduživa, však rozumu zdravého užívajíc, nechtieci, aby po mé smrti jací hadruňkové a nesnáze mezi přátely mými o statek muoj i o spravedlnosti mé, kteréž mám, býti měli, toto mé poručen- ství a kšaft činím poslední : Item spravedlivosti své, kteréž mám po nebožtíkovi panu Markvar- tovi z Jilmanic, bratru svém milém, o kteréž jsem se začala již súditi, zejména o tyto: o duom, o dvě zahradě ležící na Horách Kut- nách i o všecken statek — na čemž koli při Horách Kutnách jest — svědčící témuž panu Markvartovi nadepsanému a po něm zuostalým, též i o list hlavní, kdež sem se začala súditi spravedlnost pravieci se k němu míti, svědčící na tfi sta XXV kop gr.č. is úrokem, v kterémž věřitel zapsán jest týž pan Markvart a jestci urození páni, pan Adam a pan Vilém bratři z Sternbergka oc JichMt a rukojmie v ném za- psaní —- též tu spravedlnost svú na témž listu — odkazuji a dávám mocně a všecku svrchupsanü svü spravedlnost Salomené dceti své milé, měštce Starého města Pražského, manželce pana Jiříka Strýce. Toho na svědomí tento list svú vlastní pečetí sem zapečetila. Dán ve čtvrtek den sv. Ondřeje [30. listopadu] léta páně sc XXXI“ K jichžto před námi vuole poslední nade- psané Ofky z Jilmanic o statku a spravedl- nosti její vyznání a vysvědčení a toho všeho na potvrzení a svědomí pečeť menší města našeho svrchu jmenovaného dali jsme a roz- kázali přitisknúti k tomuto listu kšeftnímu. Jenž jest dán léta MDXXXII v sobotu po Julianě. (Rukop. č. 2142 fol. O. 11.) E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Horňatky. 1. 1424, 5. dubna. (Spor mezi Půtou Vršem a Židem Josefem z Chotěboře o držení vsi.) Nos magister civium, consules et scabini Maioris et Nove Civitatum Pragensium tenore presencium recoguoscimus universis, quod in eausa inter Joseph de Chotieborz, Judeum nobis cohabitantem, ex una et famosum Puotam Wrss ex consensu utrarumque parcium de et super curia in Horniatek — parte vertente ex altera, procedentes ipsis partibus hincinde quam plures iure sanccitos terminos statuimus ad probandum et deducendum ius utriusque parcium quoad bona Horniatek competens, nec non ad statuendum Georgium de Rudna, quon- dam archiepiscopatus subcamerarium, bona huiusmodi ipsi Puothe post longewam oceupa- cionem eorundem vendentem, in quibus ter- minis Joseph Judeus predictus claris probaci- onibus testimonium fidedignorum legittime pro- bavit, ius sibi competere ad bona prescripta per dictum Georgium sibi minus iuste occupata. Puota vero predictus infra terminos huius- modi nichil iuris ostendere potuit nec dictum Georgium statuere curavit, immo nune termino ad premissa sibi faciendum peremptorie statuto contumaciter voluit comparere. Nos vero videntes varios defectus ex orbacitate regni huius inter dissencientes in assecucione iusticie plerumque provenientes, de qua orbacitate plurimi confisi, remedia iuris frivole contemnere in preiudicium alienum et incommodum proprium consveverunt; quibus defectibus obviare contemptusque iurium vol- lentes refellere, ob eiusdem Puothe absenciam contumacem, nec non ob defectum probacionum ipsius eandem curiam ipsi Joseph Judeo iuxta eiusdem claras et legittimas probaciones ac iuris sui nimiam notorietatem, de qua nobis et civitatibus nostris contribuciones solitas et conswetas sine retencione solvere solebat, fi- naliter et diffnitive duximus adiudicandum, adiudicamusque per presentes, absencia seu