166 svobodě, abychom mohli oba společně anebo každý z nás rozdielně za našeho zdravého života anebolito na smrtedlné posteli zbožie naše i jměnie i všecky svrchky a nábytky, kdežby- chom to kolivěk měli a kterým by to kolivěk jménem mohlo jmenováno býti, dáti, vzdáti a zapsati, poručiti i kšaftovati, komuž by nám kolivěk [se] zdálo, anebo s tiem učiniti, jakžby sě nám líbilo, beze všie překážky, jakož pak plnějie a jasnějie ty všecky věci majestát Jeho Velebnosti ve svém držení a položení vykazuje a svědčí — že já Jan napředpsaný z Kun- waldu podle toho majestátu ciesařova i podle zdejšieho měsckého práva učinil jsem a činím mocného poručníka statečného Pešíka z Kun waldu, bratra svého, všeho zbožie svého i statku movitého i nemovitého, kteréž mám anebo ještě mieti budu v časiech budúcích, i všeho svrchku a nábytku takéž movitého i nemovitého, kte- rýmby kolivěk jménem mohl nazván a jmeno- ván býti, buďto zde v Praze anebo vně na zemi, a zvláště Dražic a což k tomu příslušie, a Klecan též s jejím příslušenstvím, i také všech mých majestátuov, listuov, hamfeštuov, zápisuov i nápadóv všelikterakých, takově, aby nadepsaný Pešík, bratr mój, po mé smrti z mého statku a zbožie syrchujmenovanéhoj také z svrch- ních věcí i nábytkóv mohl učiniti a zjednati k své vuoli, což by sě jemu koli líbilo a za podobné zdálo, neb sem jeho toho zbožie úplně zmoc- nil a postúpil a zmocňuji tiemto kšaftem, aby je mohl dáti, prodati, zapsati, vzdáti, zastaviti a utratiti jakožto mocný poručník beze všie překážky mých dědicuov a budúcích; než aby napřed z toho inmanželce mé jejie věno bylo vydáno, a jestli žeby po mé smrti kterékoli- věk z dětí mých bratra mého poslúchati ne- chtělo a učinilo co proti jeho vuoli, aby bratr muoj takového neposlušného odbyl, jakžby sě jemu za podobné zdálo, a o viec takové dietě nebude moci jeho nařékati ani upomínati kterým právem. A když budú měšťanóm města Praž- ského práva u desk zemských k kladení jich zbožie ve dsky zemské propuštěna, tehdy pro- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: sím úředníkóv desk zemských, kteříž v ty časy budú, aby bratru inému nadepsanému vložili a zapsali zbožie má ve dsky zemské podle řádu a obyčeje zemského tak mocně a úplně, jakož bych já sám osobně stál při tom kladení. Toho všeho na potvrzenie a na pevnost pe- čeť svú vlastní přivěsil k tomuto listu; a pro lepšie svědecstvie prosil sem můúdrých a opa- trných mužuov Bernarta od Sampsona a Petra zlatníka, konšeluov přísežních Starého Města Pražského, že sú své pečeti vlastnie přivěsili k tomu listu, jenž dán léta tisícieho čtyřstého třidcátého sedmého ten pondělí před Jakubem ap. větčím. (Rukop. č. 992 f. 209.) 2. 1437, 28. října. (Dražice osvobozují se z břemen městských.) My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského oznamujem tiemto zápisem obecně všem lidem nynějším i budú- cím, že když jesti velebný ciesař, král Sigmund Jeho Milost, pán náš milostivý, byl nás před sě povolal, tehda jeho velebnost ráčil jest zpraviti, kterak slovutný Jan z Kunwaldu, pod- komořie královstvie Českého, kúpil jesti hrad Dražice řečený se vším jeho panstvím a staro- dávním příslušenstvím. Kterýžto hrad když jesti podkomořie svrchupsaný chtěl ve dsky zemské aby mu byl vložen vedle řádu a oby- čeje, kterýž sě děje jiným zemanóm královstvie Českého, tu páni zemští nechtěli toho dopu- stiti, aby ten hrad nebo to zbožie měl nebo mělo podniknúti pod právo města našeho. Tehda ciesařova milost řekla za podkomořieho, že teu hrad se vším jeho panstvím nemá nic činiti s právem městským ani s kterými poplatky a obtížením města našeho, neb ten hrad i to všecko zbožie Dražické i jiná zbožie, kteráž- kolivěk má nebo mieti bude, Jeho Velebnost jakožto král a pán, z práv i ze všech jiných našich svobod a poplatkuov jest vyňal a je vysvobodil, než aby ku právu zemskému jakožto jiný zeměnín zřel a hleděl se všiem svým zbožiem, Jeho Velebnost toho na nás žádaje i přikazuje z své králové moci, abychom svrchupsaného pana Jana podkomořieho mimo