310 nost, a protož jest potřebí, aby ukazovali. A tomu se místa dává, že sou to statkové dě- diční; ale však netoliko manští, ale i svobodní, co se odúmrtí a nápaduov neb krále J. Mti práv dotýče vedle zřízení zemského, jak od starodávna bývalo, provolávají ano i tak[é] soud se zahajuje. Když Jich Mti v předešlé roz- sudky a odpor ten nahlednúti a straně odpo- vídání nadjíti ráčili, i tu odporníci se toho domlouvali, aby purgmistr a rada i všecka obec Starého M. Pr. vedle úmluvy na ně vyšlé je v této při zastoupili. Když oni Pražané Starého Města dali čísti takové úmluvy, totiž tu od desk dvorských vyšlé, tudíž zemských a zřízení zemské o zprávě a úmluvě, to při tom promluvivše, že nemá na úmluvu dáno býti než tomu, kdo který statek zpravuje, ježto proti nim se toho neukazuje. Neb oni o ten plat od někdy Jana Vlčehrdly do špitálu sv. Pavla: odkázaný, který se k tvmu špitálu vy- dává, žádného provolání se nestalo, a tak tím zastoupením jsú-li čili nejsou povinni žádajíc, aby Jich Mti ráčili jin to oznámiti. Když Jich M. toho při zřízení zemském, které jest pře- čteno, zuostaviti ráčili; ukázán jest od pro- kuratora krále J. Mti na místě Jeho Mti zápis z desk zemských, kdež Jan Vlčehrdlo ze Všehrd zapsal se v 500 kop gr. č. dluhem Lidmile z Lužné, Mikulášovi Kunešovi, Václavovi Era- zimovi a Zikmundovi Chvatěrubskému a jich dědicuom a budúcím všem spolu s komorníkem uvázání v dědiny v tomto provolání jnenované, však s tou znamenitě výminkou a s tím duo- věřením, jak se při tom zachovati mají, a zejména kterak k sv. Pavlu do špitálu za Po- řičskou branou padesáte kop gr. č., a k sv. Martinu v St. M. Pr. že sú povinni k věčnosti nadati a dskami s povolením krále JMti nadati XVI'/, kop gr. č. k oltáři Matky Buoží v témž kostele, aby na to kaplan chován byl, a co by mimo kaplana více zbývalo z těch XVI'/, kop gr. č., to aby na světlo a žákuom zvláště každý týden z toho II groše české na maso dávano bývalo. A kaplan ten tak ustanovený má každý E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: týden dvě mše slúžiti, jednu ke cti a k chvále Matce Buoží každú sobotu a každý pondělí, druhů mši za duše jeho a za duše předkuov jeho i potomkuov jeho. Věříc, že se v tom podle vuole jeho spravedlivě zachovají a tomu všemu dosti učiní, a to pod pokutou práva toho zápisu snížení, jakž týž zápis to v sobě šíře zavírá. Při tom sú čtena také svědomí na to, jak kaplan k tomu oltáři chován nebyl, jak těch inší dvakrát do téhodne ustavičně slou- ženo, světlo dáváno ani žákuom těch II grošů českých na maso vydáváno nebylo; to k tomu mluvíc, že :e to dostatečně provozuje, jakou na se pokutu tím zápisem vložili, a majíce sobě svěřenú věc, tomu dosti neučinili. Jakož pak na to drahně svědkuov jest ukázáno. A tak pro tytýž artikule králi JMti ten statek propadli. Neb i sami odporníci to ukázali, když vznášeli na soud zemský o tu kollaturu sv. Martina, že Jich Mti ráčili je zavázati, aby tomu dosti činili; i počavše tomu dosti činiti, potom tak nechali, a tak se to provolání mohlo dobře učiniti. Zápis také ten toho neukazuje, aby se to děliti mělo, než z toho ze všeho statku Jana Vlčehrdly aby k těm záduším vy- dáváno bylo. Aniž JMKá neráčí na ty platy sahati, než na tu pokutu ráčí se táhnúti. Proti tomu od dotčených odporníkuov jest mluveno, že se chovali, jak dobří lidé, a tomu svěření dosti činili a činí posavad. Svědkové pak ti od sv. Martina nemohůú sobě nic přisvěd- čiti; a nález soudu zemského jináč se vykládá, než sám v sobě jest, tím oni sou za kollatory stvrzeni; žádného se také roku nejmenuje ani ukazuje, kdyby a co zadržáno toho bylo, ježto, by co bylo zadržáno, měli z toho napomenutí býti, aniž sou komu počtem zavázáni. Dále pravíce, že toto žádná odúmrt není, než jest jich dědictví, které mohou vedle toho zápisu prodati, zastaviti a učiniti, jako s svým Vlast- ním dědictvím, a tak se to provolati nemohlo; a protož, poněvadž jest zpupné dědictví, spra- vedlivě to provolání jminouti má; ukazujíc při tom vejpověď soudu zemského mezi Šebastiá-