Kourim (1535—1536). byli, nebo znáte, co se gruntuov, na kterychz věno jest, dotýče, jak je kdo držeti má. Než já pravím, že ty grunty lépe dceři mé nále- żeji, neb jí věno jest na tom statku jmeno- váno, a jí vyplněno není; tiähna se v tom na smlúvy svatební, kteréž smlúvy že jí vyplněny nejsú, a tak že k tomu gruntu týmž věnem v tom statku sobě ukázaným a nevyplněným dcera má Jepší právo a správedlnost má, nežli ten sirotek po Janovi Cikánovi pozuostaly. Původ: kdež strana odporní mluví, žeby ti gruntové sirotéí nebyli, ale żeby dcery jeho byli, ježto poručníci praví, že jest týž grunt sirotéí; nebo jest od nebožtíka otce jejího kou- pený, i nebožtík že jest za něj platil, ač zá- pisu na něj není, že jest toliko o nějakých peněz dědičných sčítání na rozdílu mezi nimi bylo, jakž to předešlá rozepře ukazuje, ježto se učtení to gruntovně bude moci ukázati; a tak poněvadž jest nebožtík otec sirotka tu louku koupil a ji platil, že jest sirotčí ; i prve krátce sirotka z ní seno a votava že jest skli- zováno a bráváno bylo, i letos seno k ruce sirotka s ní bez překážky vzato jest bylo, i na seč a hrabání k ruce sirotka naloženo jest, a on pan Jiřík Růzha mimo řád a právo sušenú již pobrati jest rozkázal, ježto právem to rozeznáno není, aby jemu nebo dceři jeho to náleželo.. Odpor: poněvadž praví, že jest sirotčí, nechť to ukáží, nebo toho ničímž nepro- kazují. Původ: táhli se na při předešlů, že jest ji nebožtík Jan Cikán koupil a platil. A potom čtení sou svědkové strany obojí. Tu my — sme vypověděli: Poněvadž se to od poručníkuov sirotka a manželky po ne- božtíkovi Janovi Cikánovi pozuostalych svéd- kem prokazuje, že nebožtík Jan, Nechutuov syn, prodav tu louku nebožtíkovi Janovi Ci- kánovi, švagru svému, s ním o právo dědičné za ni sú se sčetli, také i před právem že jest se týž Jan Nechutuov k prodaji též louky, jakž předešlá pře ukazuje, znal; a on Jan Cikán za živnosti své, i potom po smrti jeho oni poručníci té louky některé léto v držení 511 sûce, bez překážky jí sú užívali; a on Jiřík Růzha ani dcera jeho k tomu nic sú neříkali ; pro kteréž příčiny on Jiřík Růzha bez obsta- vení právem, nebo nejméň bez vznešení na právo neměl jest též otavy na místě dcery své bráti: i protož z těch příčin povinen jest o túž otavu s týmiž poručníky sirotka a man- żelky po Janovi Cikánovi pozuostalých smlu- viti se a z toho jim práv býti do dvú nedělí pořad zběhlých. Co se pak spravedlnosti Ka- teřiny, dcery jeho Jiříka Růzhy, smlúvami svatebními od Václava Nechuty jmenované do- týče, ta se jim tímto nálezem unezastěňuje, ani také spravedlnost sirotka po Janovi Ne- chutovi pozuostalého, ač která spravedlivě jí náležitá nachází se. Jiřík Růzha se odvolal. Dán v Kouřimi, v pátek po sv. Kateřině [26. listopadu] léta ete. XXXV. Tu my ortele tohoto — potvrzujeme. Actum die Saturni post s. Luciam [18. prosince] 1335. (Tamtéž fol. 188.) 101. 1536, 18. února. Mezi Janem Ře- záčem z Nového města Pražského z jedné, a Janem šenkéřem a Johannou šenkéřkou z strany druhé o ztrátu peněz.) Jan syn Řezáčuov, mě- štěnín: Nového Města Pražského, obvivil jest Jaua šenkéře od Víta krejčího a Johannu šenkéřku vod Šatných, že času předešlého vzali sou ode mue peuíze, a těch jsou mi až posavad nenavrátili,v tom Zádaje za spravedlivé opatření. Proti tomu Jan senkóć a Johanna šenkéřka skrze přítele svého mluviti dali: po- něvadž se ta žaloba na jednoho i na druhého vztahuje, i Jan šenkéř sám od sebe poručil jest dotázku učiniti, pravi-li na něj, že jest mi ty peníze vzal. Proti tomu Jan Řezáč mluvil: že sou se tou Zalobou zpraviti mohli, kteráZ sem učinil, že když jsem já usnul, že sou vzali ode mne peníze, kterýchž já zase až posavad nemám. K tomu Jan šenkéř mlu- viti dal, Ze on tomu odpírá, aby od ného ty peníze vzal, ani aby je v rukou měl; a po- něvadž na něho praví, to ať podle práva pro- káže. Než Johanna šenkéřka tak praví, že