550 by se k tem ke všem slovuom mélo mluviti, nevidí se potřebné, než že si po rynku za ní chodila, s ní se sápala, i na krchově ještě chtějíci vždy, ať by, kdo by to byl, pověděla, až si do toho domu, kdež před tebú ušla, za ní piisla. A když si se jí ptala, odkud jest, a ona chtějíc tebe odbýti i povědělať, že jest z Kostelce, a tys jí řekla: však já tebe znám, že si Kotova z Zásmuk. A taky jest ona tobě nepravila, aby věděla, kdo jest to, na kterého si ty se ptala, žeby to učiniti měl, než pra- vila, že o tom neví, aby jí pokoj dala a za ní nechodila a s ní se nesápala. A také že si se před panem rychtářem k tomu znala, že si jí píti: dávala, i táhl se při tom na prokaz svědky. A kdež mluvíš, že by o krádež smluvou na místě postaveno jměla, i kdyby sobě toho zase zlým puosobením všeho nevyzdvihla, mohlo by to své místo míti. Olpor: jakž dne včerejšího Markyta tomu odepřela, že jest jí píti nedá- vala, ani úst nerozvazovala, ani ji netrávila, jakož se na ni žaloba vztahuje: že i nyní též tomu odpírá. A že ani ta děvečka přítomna není, od kteréž žaloba se činí, ježto v takových hlavních přech, kohož se dotýče, vždy ta osoba přítomna býti má. Tu svědkové obojí strany čtení sú. Tu my — jsme vypověděli a nalezli: Po- něvadž původ žaloby své, aby ta děvečka zblázněná votekla, a jí aby Marta obžalovaná v ústa líti nebo napájeti anebo zastruhovati měla, ničímž neukázal; a z zprávy hned o tom dané od rychtáře našeho i z svědkuov se uznává, že ta děvečka velmi opilá byvši sobě počínala, jakž obyčej lidí opilých ; a zlodějstvem jakým, ježto pro ně hodna byla Markéta dání ku právu útrpnému, nic se neukázalo: z těch příčin jí Markétě dává se za právo tak, že ničímž jim původuom vedle té žaloby povinna není. Pů- vodové se odvolávají. Dán v Kouřimi, den sv. Pavla [30. června] XLUII. My ortele tohoto — potvrzujeme, však s touto vejminkou, bude-li se moci Marek kovář z Zásmuk jakožto původ čeho jistčího E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z. archivu města Prahy: doptati proti straně odporné, právo se jemu ne- zavírá. Actum fer. III. post Jahannem Hussium, apostolum ac martirem domini [9. července] 1544. (Tamtéž fol. 227.) 137. 1544, 25. října. (Mezi Oktavianem z Doubravy z jedné, a Prokopem bakalářem a Kateřinou, manželkou někdy Václava Bříského, z strany druhé o dluh.) Oktavian z Doubravy skrze Mikuláše bakaláře od hvězdy, měště- nína Nového Města Pražského, obvinil Pro- kopa bakaláře a Kateřinu, manželku po Václa- vovi Bříském pozůstalou, že nebožtík Václav Bříský vdlužil se u dobré paměti pana Be- neše ručníkáře v XLV kop míš., a tu summu zápisem kněh města tohoto ujistil jest jemu a zapsal na právě dědičném na domě Pro- kopa bakaláře a šafránici své tu středu před sv. Klimentem léta etc. XXXII, že jemu ta summa na rozdílné roky po VIII kop. míš. nedílně iněla vyplacena býti; i že ještě té summy podle toho zápisu, kterýž jest nevy- kvitovaný, není jemu dovyplaceno, ale na tých gruntích zuostalo XX kop míš., o kte- rýchž pan Beneš na smrtedlné posteli paní Dorotě, manželce své, oznámil; a ona jest je mocně zadala panu Oktavianovi, jakož to zdání prve při právě vašem ukázal, a ještě zde má býti, žádaje, aby k dovyplnění přidržáni byli, a grunty své aby vyvadili; při tom na žádost téhož původa zápis ten čten jest. Proti tomu Prokop bakalář mluvil: Ze se mue tu nic ne- dotýče aniž o tom zápisu sem věděl, než kdež sem já koupil duom od Václava Bříského na placení roční po V kopách míš., a komuž sem ja platiti měl, jako Břískému, za živnosti jeho platil sem, a po smrti jeho teď Kateřině, manželce jeho, doplatil sem, ježto již všecka léta vy- placení prošla jsou; nebo když sem kterého roku při času náležitém peněz nedal, že sem hned od Václava Bříského, i také po smrti jeho od manželky jeho ku právu obsílán byl a dáti sem musel, nechtěl-li bych o grunt přijíti; a již grunt jest vyplaceny podle let, nebo toliko po V kop. míš. já za duom podle