528 u Mikuláše Naksery hned po sv. Václavě brzo, prve nežli jest je Janovi ukazoval: a tak pravím se lepší právo a spravedlnost k těm penězóm míti, nežli on Jan podle předešlejší přípovědi své k nim; nebo právo psané ukazuje, že kdož jest první časem, jest i první právem. Tu Ryneš mluvil jest: že sem já ještě o sv. Václavě toho koně neměl, a jemu Janovi prve sem já těch IX kop míš. u Naksery ukázal. Ondřej Nykl: že si ty Rynši hned o sv. Václavě, jak si s koňmi do Prahy jel, tam zuostal, a žena tvá brzy po sv. Václavě přede mnú před lidmi mluvila jest, že si ty od ní preč šel, a že nemá žádných peněz, nač živa býti; a já sem se na ty peníze hned připověděl, a tak prve nežli si ty je Janovi ukazoval, ježto to pro- kázati mohu. Původ: že jsou ty peníze za ten kuoň jeho Janovy byly, nebo jest mu toho koně Ryneš nezaplatil, za kterýž ty peníze u Mikuláše Naksery sou; a tak Jan lepší právo a spravedlnost k těm penězuom má nežli on Ondřej Nykl, poněvadž sou ty peníze za jeho statek od Rynše jemu ukázány. Ondřej Nykl: že jest již ten kuoň Januov nebyl, nežli Rynšuov, poněvadž jemu jest jej prodal, a když jest žena Rynšova zřetedlně mluvila; že jest on Ryneš preč od ní šel a zde ho nebylo, a já se na ně hned brzo po sv. Václavě připověděl, a tak on Ryneš po mé na ně přípovědi nemohl jest jich Janovi ukázati; a tak poněvadž sem se prve k nim připověděl, pravím se k nim lepší právo a spravedlnost míti, nežli on Jan. Tu od práva jest vypovědíno: Poněvadž on Ryneš nikdy od Ondřeje Nykle, byv pod právem, z toho dluhu viněn jest nebyl, a jemu ukázáno není na též peníze, aby se k nim připověděl, ale ty peníze jemu Janovi od Rynše za ten kuoň dluhu ukázány sou: i z těch příčin „že ta přípověď jeho Ondřeje Nykle na ty peníze místa podle práva nemá, než týž Ondřej Nykl o svůj dluh že k Rynšovi, kterýž pod právem jest, hleděti podle práva muože. Ondřej Nykl se odvolává. Dán v Kouřimi, v pondělí po sv. Vité [17. června] l. XXXVIII. E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: Tu my ortele tohoto — potvrzujeme Actum in die Mercurii post s. Bartholomaum [28. srpna] a. 1538. (Tamtéž fol. 203.) 115. 1539, 6. března. (Mezi Adamem ko- žišníkem, sousedem Nového Města Pražského, a Matousem synem někdy Jiříka Rundka.) Adam kožišník, měštěnín Nového Města Praž- ského, skrze přítele svého žádal, aby přípověď jeho při tomto právě na statek po Janovi Runákovi pozuostalý učiněná byla čtena; dále mluvě: kdež jest Dorota Runáková, přítelkyně jeho, dluh měla na tom dvoře, v kterýmž Jan Runák po otci svém Václavovi Runákovi seděl jest a umřel, kterýž dluh ten byl jest spolní též Doroty s Pavlem, bratrem jejím, a jinými sirotky ; kterýž Pavel, syn Svatoškuov, bratr její, týž dvuor jemu Václavovi Runákovi prodal jest, kterýž Václav Runák, otec Janův, sedě v tom statku, nezaplatil jest ho jí Dorotě a bratru jejímu a jiným sirotkuom, až umřel; a Jan Runák seděl v tom statku neza- placeném po otci svém, a taky jest toho dluhu nezaplatil, až umřel. A poněvadž jest ona Dorota Runáková živností Pavla, bratra svého, a jiné sirotky přečkala, a tak ten dluh spolní na témž dvoře že jest na ni s téhož bratra jejího a jiných sirotkuov mladších připadl. Kterýž dluh táž Dorota na tom dvoře, jakž jinou všecku spravedlnost sobě náležitou, zadala jest při tomto právě zá- pisem kněh městských Adamovi kožišníkovi, ač sobě byla výminky pozuostavila do živnosti své, že jest to mohla utratiti nebo změniti; ale poněvadž jest toho nezměnila, než tak při tom zdání toho zanechala, až umřela: i tím zdáním jejím že jest ten dluh i jiná všecka spravedl- nost po ní pozůstalá na téhož Adama přišla; i podle toho vzdání sobě od Doroty Runákové Adam za zmocnění toho dvoru po Janovi Runákovi pozuostalého v tom dluhu na něm po- zuostalém a neodevzdaném od též Doroty žádá; kterýž dvůr koupen jest byl za IIIS kop gr. čes. méně XX kop gr. čes., i žádal, aby zápis kopuení toho dvoru i vzdání jemu Adamovi