Košíře — Kouřim. z Prahy, jsúce od pánuov purgmistra a rady Star. M. Pr. vedle úřadu a práv jich k ohle- dání jezu v Kotopecké obci ležiecího a o zá- štie mezi podepsanými mlynáři obesláni a vy- sláni, kterakž jsú tam a v též obci výpověď učinili, takto jsú před svrchupsanými pány v plné radě stojíc oznámili: Aby mlynář, kte- rýž sedí najblíže pod jezem Kotopeckým, Thuoma řečený Vidourek, toho jezu sebral na tři prsty doluov, a vedle záměř, kteréž jsú vbili, výše nemá zvyšovati téhož jezu nyní i budúcie časy. A když by chtěl ten jez opra- vovati, tehdy v též obci s jich vuolí a bez škody i také v kněžském má bráti zemi neb kamenie. Dále jsú sezuali, že túž výpovědí odřekli jsú a odřiekají Janka Kachavu, dolej- šieho mlynáře, kterýž v Praskoleské obci sedí, aby nic neměl činiti s jezem předepsaným, a to proto, neb vedle starých lidí vyznání, kte- říž také k tomu požádáni jsú byli, týž Jan mlynář má svuoj jez k svému mlýnu mieti. Actum fer. V. post Sigismundi oc LXIX. (Ru- kop. č. 2141 f. 421.) Kotoun. 1425, 26. října. Ve jméno božie amen. Já Tomášek z Hlohovic tiemto listem ozna- muji všem a na vědomie dávám, že — usta- novuji tohoto svého poslednieho poručenstvie slovutné a opatrné Václava z Bítova, písaře někdy z Malé Strany, Prokopa nebožce Ji- dáškova syna z Jenče, a Jana řečeného Sčrba mocné správce a poručníky, prosě jich, aby oni toto mé poručenstvie tak spravovali, jakož já jim toho nad jiné lidi svěřuji a doufám. Potom odkazuji dvuor svuoj, kterýž mám a držím v Kotúni — Mikulášovi bratru své- mu. Dále oznamuji, že na to zbožie v Klad- rubcích mám list, jenž svědčí na sedmdesát a na osm kop gr., z kterýchžto peněz odkazuji Mikulášovi, bratru svému, třidceti k. gr., Vác- lavovi z Piesku, písaři ungelta v Praze, dvad- ceti k. gr., Benešovi 7 Milčína dvadceti k. gr., a Janovi Sérbovi svrchupsanému s Margrethû, 431 sestri mi, osm kop gr., ostatnich k rozdielu na rovný diel —. Dále vyznávám, že jsem s svrchupsanym Niklasem o ty věci, o kteréž jsem s ním či- niti měl před múdrými a opatrnými Václavem z Bítova, písařem někdy z Malé Strany, a Ja- kubem písařem z Berúna, počet učinil, po kterémžto počtu nezuostal sem jemu nic viec nežli šest kop bez dvanádcti gr. Za kteréžto penieze prosil jest mne, abych jemu soli a jiné spížie přivezl; kterúžto suol když jsem jemu vezl, pobral jest mi za příměřím i s koňmi i s vozem pan Hanuš na Žebrák, a o to jest pan Hanuš obsielán ode pánóv konšelóv listem, aby tu suol Niklasovi navrátil -—. Tomu na svědomie prosil sem müdrych a opatrnych Vaňka Raka rychtáře, Martina z Trnavy a Jiří z domu Domažlického, konšelóv Star. M. Pr., že sú své pečeti vlastnie přivěsili k to- muto listu. Jenż jest dán léta od narozenie syna bożieho tisicieho Ctyisteho a pótmecciet- mého v pátek před sv. Simonišem a Judú ap. a. XXV. (Rukop. č. 992 f. 61.) Kounice. 1456, — Já Jindřich z Pitkovic seděním v Kamenici, první jistec dluhu — vyznávám sc. že jsem dlužen slovutnému panoši Janovi Mudrochovi z Prietotua — XI kop gr. pr., — v kterómżto dluhu — zastavil sem — êlo- věka svého Valúšek řečeného z Kúnic o LXXV gr. úroka peněžitého a platu ročnieho —. A my Petr Hájek z Tuchoraze, Markvart z Ne- chanic a Petr Kule z Věřic seděním v Pyšelech — slibujem všichni jednostajně rukú společnú a nerozdielni — to všecko — plniti — (Ru- kopis č. 2119 H. 6.) Kouřim. 1. 1413, 13. února. Nos Wenceslaus Chani, pro tune magister civium, ceterique con- sules et scabini Mai. Civ. Pr. recognoscimus, nos copiam proscripcionis et obligacionis dota- licii — vidisse sigillatam appresso sigillo civi-