Jaroměř (1548). stvím za Davida z Hradce jemu k ruce Ja- novi Mlejnkovi. Proti tomu Václav Prorok toto od sebe dal promluviti, Ze jemu tím ru- kojemstvím povinen není. Čteno svědomí a jiné potřeby. Tu my, váživše s pilností puovod. pře, odpor, svědomí, pře líčení, vajpis z kněh města Hradce nad Labem i tu kvitanci, kterouž jest Havel Barbora od nás kvitován, i toto všecko, nač se která strana v této při vztahovala — poněvadž Jan Mlejnek to dvěma svědky pro- vodí, jedním Tomášem Polákem, že jest Vá- clav Prorok slíbil za Davida do dvi nedělí za devět kop míš. rukou dáním, a druhým Pavlem sladovníkem že jest řekl dáti Janovi Mlejnkovi Václav Prorok VIIII kop míš. za Davida rukou dáním ve dvú nedělích ; a zase Václav Prorok vejpisem tím, kterýž jest po- ložil, i také tou kvitancí nic neodvozuje podle práva, neb k té při nenáleží; a protož z ta- kových příčin a dostatečného pruovodu Jana Mlejnka, takto o tom z práva svého vypovídáme: Že on Václav Prorok témuž Janovi Mlejnkovi jest tím, z čehož jej obvinil, dáti ve dvú ne- dělích pořád sběhlých od actum tohoto nálezu našeho povinen. Václav Prorok — se odvolává. Tu my —: ortele — potvrzujeme. Act. die Veneris ante s. Gregorium (10. bfezna] a. 1543. (Tamtéž fol. 350,) 81. 1543, 31. července. (Mezi p. Janem Dobřenským z Dobřenic a p. Jindřichem z Kru- cumburku o škody outratní a nákladní.) P. Jan Dobřenský viní p. Jindřicha ze škod náklad- ních podle vejpovědi právem učiněné: tak jakž jest mi pfisouzeno, grunt muoj vlastní, a já jsem skrze to škody bral ku právu dokládaje, i také že jest se skrze úřad vejpověď stala, aby mi ty škody ve dvou nedělích na právě byly položeny, při té vejpovědi žádám za- chován býti. P. Jindřich proti tomu tento od- por vložil: JakZ mne viní p. Jan Dobfensky ze škod ku právu vynaložených, i vidí mi se, že jemu těmi škodami povinen nejsem, než že jest mně škodami povinovat p. Dobřen- Archiv Český XXVI. 353 ský, kteréž jsem ku právu vynaložil, a to tudy, poněvadž mne k nim připravoval jsa puovodem, a to tudy, že jest mi tou cestou a manželce mé dopustiti jezditi nedal. A také jsem i z té příčiny nálezu zdejšího nepřijal, že jest v něm stálo, abych jí nejezdil. A na to se vztahuji, kdež jsem promluvil, z které sem příčiny toho nálezu nepřijal; a páni Pražané napravili a vý- minku učinili takovou, abych já i potomci moji tou cestou jezdil svobodně. Kdyby mi byl pokoj prve dán od p. Dobřenského, byl bych já k těmto škodám nepřišel, a tou cestou do- puštěno, abych jezdil. Protož prosím, jakožto práva, poněvadž jest mi se od pánuov Pražan náprava stala, že k tomu pana Dobřenského přidržíte, aby mi ty škody, k kterýmž jsem skrze něho přišel, navrátil a zase dal, Tu my — poněvadž seto z ortele pánuov Pražan našlo, že sou nález náš stvrditi ve všem ráčili, než toliko výminku ráčili položiti, aby tou cestou p. Jindřich i potomci jeho jezdili, však bez škody p. Janovi Dobřenskému ; ale toho se nenachází, aby ta cesta p. Jindři- chova dědičná byla, než že jest p. Jana Do- btenského podle téhoz ortele pénuov Prazan, — takto o tom nalézáme: že jest p. Jindřich p. Janovi Dobřenskému těmi škodami, kteréž jest ku právu o to dokládaje vzal, povinen. Pan Jindřich — se odvolává. Tu my — k orteli vašemu takto pra- víme: Poněvadž p. Jindřich z Krucumburku ne z úmyslnosti, než z duoležité svobody pruo- jezdu cesty k poli svému s p. Janem Dobřen- ským ku právu jest přistúpiti musel, a v tom právem opatřením strany obojí jsou přišly, z té příčiny škody mezi týmiž stranami se zdvihají. Act. in consilio f. III. post s. Jacobum ap. [31. července] a. 1543. (Tamtéž fol. 353.) 32. 1543, 1. srpna. (Mezi Janem Mlejn- kem z Hradce nad Labem a Václavem Pro- rokem o škody outratní a nákladní.) Jan Mlejnek z města Hradce nad Labem viní ze škod outratních a nákladních Václava Proroka, kteréž bral pro tu při, kterouž má námi i pány 45