Hradec Králové (1536 a 15837). tím věnem povinni nebyli, ani těmto společ- níkuom podle kšaftu jejího povinni nejsú. Bartoň s společníky apellací vzali. Stalo se v pátek po sv. Matúši ap. [22. září] l. 1536. Tn my z plnosti práva vrchního našeho ortele tohoto vašeho jakožto řádně a podle práva přišlého potvrzujeme z té také příčiny, že smlouvci v svém svědomí toho nedostavují ani nevysvědčují, aby to věno více a dále než do dne a do roka státi a trvati mělo a věčné bylo. Než což se statku jiného Dorothy Str- nadky dotýče, kterýž jest ona sobě sama týmiž smlúvami vymínila a v moci své pozuostavila, a toho by kšaftem svým nepořídila, chce-li kdo k němu právo a spravedlivost jmíti, právo se jemu nezavírá. Stalo se v středu den sv. Lucie [13. prosince] I. 1536. (Tamtéž f. 265.) 32. 1537, 27. července. (Mezi přípovědníky na statek někdy Dorothy Sirotkové.) V té při, kteráž jest mezi přípovědníky na statek ne- božky Dorothy Sirotkový, kdež poručníci ne- božky Kateřiny Sirotkový, Vít kožišník, Jan Ka- rásek z Lvovic, Jiřík Medek žádali s Martou Strakovou, Alžbětou Hovorkovou podlí přípovědi a v té při spolčení jsouce statku zmocnění býti pozůstalýho po Dorotě Sirotkový, pravíce se tíž poručníci s přáteli příbuznými Doroty Sirotkový nejlepší právo a spravedlivost jakožto s městem trpící jmíti; a bude-li je kdo chtíti z čeho viniti; že mu chtějí právi býti. Jan, Doroty Sirotkový muž, podle přípovědi své také žádal za opatření, a že se po nebožce Dorotě Sirotkový, manželce svý, řádně oddaný a ne- rozvedený, k tomu statku všemu jejímu praví nejlepší právo a spravedlnost jmíti, žádajíc, aby do toho statku vpuštěn byl. Mathouš Přeštický, rychtář města Hradce nad Labem, mluvil: jakož přípověď na týž statek učinil na místě sirotkuov nebožtíka Václava Zálabskýho od Jana, Anny a Salomeny, že ti sirotci žádají podle práva v tom za opatření, a že nápadní spravedlivost praví se jmíti k tomu statku, žádajíc, aby kšaft nebožky Kateřiny Sirotkový čten byl. Jiřík mlynář s Burjanem a Janem 259 kotlářem též o svých přípovědech učinili duo- minku a za opatření podle nich žádali. Nález : Poněvadž jest Kateřina Sirotková řídieci svuoj vlastní statek, poručila jej Dorotě dceři své, na ten zpuosob, aby muž Dorotin nato jí nesáhal žádným právem; a on Jan, muž Dorotin, také toho neukázal, aby jakým zápisem neb vzdáním k tomu statku spravedlivost jměl, ani také aby Dorota jemu smlúvami svatebními statek svůj nápadní neb kšaftovaný, kterýž by jí odkuž koli přijíti mohl, zavázala, nébrž tomu kšaftu Kateřiny Sirotkové že jest místo dal a jemu neodpíral: z těch příčin že on Jan, Doroty Sirotkové muž, podle své přípovědi k tomu statku žádné spravedlnosti nemá, leč by to ukázal, že jest zvláštní statek Doroty, manželky jeho, při témž statku Kateřiny Sirot- kové zuostal aneb že jest svého vlastního něco nato vynaložil, toho užíti má. Než poněvadž jest Kateřina Sirotková, Víta kožišníka, Jana Karáska z Lvovic, Jiříka Medka toho všeho kšaftem svým mocné poručníky učinila, což se statkuo šosovních dotýče, a Dorota toho po- ručenství nezměnila: to poručenství že při týchž poručnicích zuostavují na ten zpuosob, což jest koli Kateřina tím kšaftem k záduší i jinak po- ručila a dluhové po Dorotě jacíž sú koli zuo- stali, aby oni to zřídili a z toho statku před- kem zaplatili. A když se to vykoná, tehdy z toho statku jim poručníkuom každému z nich slušně za práci jich podle uvážení pana purg- mistra a pánuov dáno a učiněno býti má. Potom pak cožkoli téhož statku zuostane, ten Martě Strakové a Alžbětě Hovorkové jakožto na nej- bližším stupni přáteluom krevním nebožky Doroty s městem trpícím nápadem připovídají. Jan, Sirotkový muž, a děti Jana kotláře k vyš- šímu právu odvolání učinili. Stalo se v středu po sv. Filipu a Jakubu [2. května] l. 1537. Tu my z plnosti práva vrchního našeho při tomto orteli vašem takto nalézáme: jestliže jest on Jan Sirotek právu vašemu poddán ne- byl, též také že jesti s vámi břemen městských nenesl ani s městem trpící nebyl, tehdy že 88*