258 a protož chtěl-li by kdo k tomu jeho Jindřicha Pery statku jakožto k nepořízenému právo a spravedlnost jmíti, právo se jemu nezavívá. Stalo se v středu před sv. Markétú [12. čer- vence] 1. 1536. (Tamtéž fol. 264.) 80. 1536, 17. července. (Mezi Václavem Halašem z Radimovic z jedné a Petrem Sme- tanou z strany druhé o dluh.) Václav Halaš z Radimovic viní Petra Smetanu, měštěnína města Hradce nad Labem, z 6'/, kop gr. m. pozůstalých za kosy. Pak poněvadž jsú prve o to vejpovědi a nálezy na tomto právě, že žádá podlí nich zachován býti. A poněvadž jest se Petr na svědky vztáhl, jestliže jest co ukázal, že chce slyšeti, žádaje, aby mu čteni byli. Proti tomu Petr Smetana mluvil pravě, že se v tom nepamatuje, aby mu proto odtah byl dán, aby ukázal, že těch 6'/, gr. m. dlužen není, než že jest proto odtahu podle práva žádal, poněvadž jest se též žaloby nenadál. Než k žalobě tak praví, kdež ho Halaš z 6" kop gr. m. viní, že toho neukáže, aby on co za tu sumu od něho koupil. Nález: Poněvadž jest Petr Smetana v to se svolil, jakž list náš ukazuje, jestliže Václav Halaš chce sé s ním o jeho dluh, kterýž žeby mu za herynk zuostal, vyrovnati, Zeby chtěl Petr Václavovi za bratra svého ostatek sumy, což by po jeho dluhu zuostalo, dostáti: z té příčiny Petr Smetana Václavovi Halašovi tou sumou, z kteréž naň žaluje, jest povinen, však pod takovou vejminkou: cožkoli Petr Smetana dluhu svého na Václavovi Halašovi ukáže, že to předkem sobě vyraziti má, a ostatek což pozuostane po dluhu jeho, má Václavovi na hotových penězích dodati, a to sobě při tomto právě pořádně z obú stran vykonati mají, a to ve dvú nedělí pořád zběhlých od přečtení tohoto nálezu. Petr Smetana žádal appellací užíti. Stalo se v pátek u vigiljí sv. Jana Kr. [23. června] l. 1536. — Stvrzen v plné radě y pondélí po Rozeslánf sv. apoštoluov [17. čer- vence] Il. 1536. (Tamtéž fol. 265.) 31. 1536, 13. prosince. (Mezi Bartonem E. XIV. Zprávy o statcích venkovských 2 archivu mésta Prahy: 4 Bohdamée a jimými společníky kšaftu Dos rothy Strnadky z jedné a sirotky Vavřince Strnada z strany druhé o věno.) Jakož sirotci a děti nebožtíka Vavřince Strnada žádají, aby kšaft otce jich, kterýž jest podle řádu a práva učinil, stvrzen: byl pro opatření toho statku i také pro vyupomínání dluhuov, kteréZ otec jich v kšaftu postavil, aby natom újmy a škody nenesli. Proti tomu Dorota Strnadka, macecha týchž sirotkuov, kšaftu odpor učinila, aby stvrzen nebyl jakožto nepořádný z příčin těch, poně- vadž jest Vavřinec Strnad, manžel její, duo- minku v tom kšaftu o ní učinil, že by jejího statku neužíval a že jest ho neposlüchala a jemu povolna nebyla, oddělil ji, jakž mu se dálo. Pak že jest jí Vavřinec smlúvami svateb- ními sto kop gr. m. věna zavázal, a ona jemu zase též sto kop gr. m. jest zavázala a na těch smlúvách všicek statek jiný svuoj že jest vy- mínila a v moci svý zanechala, na kterýž jí sáhati neměl. A poněvadž jest den a rok mi- nul, že jí věno má dáno býti. A on Vavřinec ji ku posměchu že jest tak od toho statku a dětí odděliti nemohl. A jakož jest v kšaftu po- ložil, žeby se od něho dělila, praví Dorota, že jest od něho nikdy pryč nechodila oc. Nález: Poněvadž každé smlouvy svatební těmi lidmi, kteříž smlouvají, najvíce tvrdí se a stálé bývají, a každý podle vysvědčení smlouvci zachován býti má, a tuto smlouvu svadební kteříž z obojí strany svědčí, v tom se srovnávají, že sú ty smlúvy svadební, kteréž se mimo starobylů zvyklost města našeho mezi Vavtincem Strnadem a Dorotou, manželkou jeho, dály, dokonány astvrzeny zápisem podle jich výminek býti měly; a také poněvadž podle týchž smluv Dorota věna toho Vavřincovi, manželu svému, v moc nedala, ani tomu kšaftu jeho podle práva jest časně neodepřela, nébrž, jakž stará rada pamětí svú seznávají, tomu kšaftu jest místo dala pravíc, jakž jest koli ten kšaft učinil, že statku těch sirotkuov ne- žádá: z těch příčin sirotkuom Vavřince Strnada se za právo dává, tak že jsú Dorotě Strnadce