92 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: jistů zprávu vejpovědi své spravedlivé potvr- zují pečetí svú, tomu se již rozumí. A poně- vadž, jakž jest mluveno, to se všeckno tak na- chází a ukazuje, žádáno práva na to řčení a stavuňku propuštění z příčiny, že jest dával tento peníze beze vší potřeby, i chtěl by zase své míti, ježto vedle zprávy ví, k nim kde jinde uhoditi, a ne na tomto člověku poddaném pana Jiříka Vchynského aby měl míti. Jan Zykšuov oznámiti poručil: jakož praví p. Jiřík, že by Mach nemohl svědomí pořádně dáti, však s ním Machem Jan Zykšuov nemá pře, ale má při s p. Jiříkem a p. Jiřík se v při postavuje, žádajíc spravedlivého uvážení a práva na to řčení. P. Jiřík promluviti poručil, že není Y ni- žádné při s Janem Zykšovým, ale stojí toliko s Machem, poddaným svým, a Mach jest obsta- ven a žádný jiný. Tu my purgmistr — Brodu Č. — nalézáme: poněvadž se to při právě našlo a z svědomí p. rychtáře Nového M. P. vyrozumělo, že Jan Zykšuov postavil se jest v rukojemství za Macha, syna Duchkova z Tu- klat, a jsa dán v vězení vyručil se a 11 kop gr. č. vedle rukojemství vyplnil jest a dáti musel, z kteréž příčiny nemoha k svému zase přijíti, tento stavuňk při právě tomto Jan Zykšuov jest učinil a Macha obstavil: protož z těch příčin pravíme takový stavuňk býti pořá- dný; Mach z Tuklat — se odvolává. Dán v pátek po sv. Jakubu [26. července] léta sc 38. Tu my — ortele tohoto — potyvrzujeme. Actum die Mercurii post s. Sixtum [7. srpna] a. 1538. (Rukop. č. 93. f. 66.) 56. 1539, 26. června. (Mezi Jiříkem Ma- sojídkem a Adamem šenkéřem o mord.) Jiřík Masojídek obviniti poručil Adama šenkéře, že jest jemu strýce jeho vlastního zamordoval na Horách Kutnách, a jsa dán s jinými vězni do vězení i dobyl se a ušel preč. Po kterémž jse jest ptal, a nemoha jeho jinde dojíti i na- šel jest jeho zde. Žádáno, aby se k němu zachováno bylo vedle práva jakožto k mor- déři. A jakož jest na onen čas Adam nechtěl odpovídati, leč by prve příbuznost prokázal Jiřík, i již jest nyní na tom, aby příbuznost prokázal. I čteno jest svědomí a potom mlu- veno, že tak, jakž se jest žaloba stala, to se ukazuje, že jest Jiřík Masojídek onoho zamor. dovaného strejc. Od Adama mluveno, že není povinen na takovú žalobu odpovídati z příčin těchto, že vedle práva vyměřeného, pokudž o tom uka- zuje v artykuli 38. a v rozdílu 1., kdy má z mordu viněno býti, však s tím se jest po- minulo až dosavad, ježto již tomu jest na šest let. A také i z té příčiny Adam není povinen odpovídati, že o takovú věc smlúvu dokonalů má i zápisem na rathouze pánuov Horníkuov zapsanú. 1 podán jest vejpis též smlouvy; a po přečtění mluveno, že jest to prokázáno, což jest mluveno. Žádáno od Ada- ma, aby jemu pokoj dán byl. Jiřík oznámiti dal: Jakož na právo uka- zují, že jest mlčel Jiřík: komuž jest lépe bylo, nežli jemu? ale že jest toto na překážku, že se mord nepromlčí. Avšak se jest po něm ptal i doptal se ho zde; a poněvadž se svěd- kové srovnávají, žádáno za spravedlivé opa- tření. Adam oznámiti dal, že toliko svou při barví a to vtom, že by o něm nevěděl, ježto jest Adam u Hory byl, i když seděl, a on Jiřík jest o něm věděl a nic tomu neříkal. Vždy praví, že není povinen odpovídati a že jeho daremně zaneprázdňuje. Nébrž že jest Jiřík i u Hory toho času byl, když jest Adam smlouvu tu již prokázanúů s matkú onoho za- mordovaného činil, a nic tomu neříkal, až teď teprva. A že ufá Pánu Bohu a právu, že vedle té smlúvy zachován bude. Jiřík oznámiti dal, že jest on té smlúvě nikdy místa nedal a nedává až posavad. Jest- ližeť jest máti smlouvu jakou s Adamem či- nila, tu jest mohla učiniti sama od sebe, ja- kož jest tak učinila. Ano právo jest, že strýc mateři z lůna dítě muože vzíti. Adam ozná- miti dal, že jest to právo k jinému a to k tomu, kdyžby mátie osiřela a dítěte opatro- vati nemohla, tehdy by to mohlo býti,