94 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: komu co poručil a odkázal, toho neví. Žádáno, aby svědomí bylo čteno; a potom mluveno, že jest to všeckno pořádně prokázáno, což bylo pro- mluveno. Zádáno vedle svédkuov zachováno byti. Od Luk&e a Kateriny mluveno: Że se takovému svédomí místa nedává a to proto, 2e se ani nesrovnávajf, neb toliko to vysvéd- čují, že jest řekl dáti po své smrti Cardovi. Ale aby to upevnil zápisem aneb kšaftem, toho se neukáže. [I z té příčiny nedává se těm svědkóm mista, neb jeden muoże mluviti to i jiné, že chci tomuto a tomuto dáti, ale když toho pořádně nic nezřídí vedle práva, nemuože to svého pruochodu míti. A také, jakž jest prve mluveno, nemohl jest toho učiniti, jsa člověk nevyhoštěný, nébrž to se ukáže, že jest tento soused kázal se ptáti po přáte- lích nebožtíka, aby o jeho statek stali. Po- dáno svědomí, a potom mluveno, Ze se to z svědkuov uznává a uznalo, co jest mluveno. Od Cardy mluveno: Poněvadž při právě prokázáno jest svědomím jistým, že jest jemu statek svuoj zadal, žádáno, aby při tom za- chován byl, doličuje, poněvadž jest při tomto městě majestát cís. Zigmunda, že jeden muože své dáti komu chce, a on nebožtík dal jest tomuto, a zač jest jeho žádal nebožtík, to jest skutkem vykonal a jeho smrti dochoval, jakž i svědkové vysvědčili. Od Lukše mluveno, že se těm svědkóm imísta nedává z příčiny, jakž prve ınluveno, Ze se ani nesrovnávají a také že toliko svědomí dávají, že jest řekl po smrti své dáti Cardovi, ale toho, aby to ne- božtík ujistil, neukazuje se. A poněvadž jest dosti mluveno, tito lidé JMti páně jiné duo- věrnosti nejsou, než že vedle příbuznosti k tomu statku spravedlivost mají. Od Cardy mluveno, že vždy vedle prokázání žádá za- chován býti. A což se toho svědomí dotýče, tak k tomu praví, že jest s těmi svědky ani nemluvil, nébrž ani že jest jich neviděl a že tomu odpírá. Tu my purgmistr — Brodu C. — nalé- záme: Poněvadž jest Jakub Carda pří právě vedle práva lidmi víry hodnými dání proká- zal, že jest jemu Jakub Larva nebožtík za živnosti své statček svuoj dal, a pán nikdy nižádný za paměti naší na Jakuba Larvu ne- božtíka ani na statček jeho nepotahoval se jest, nébrž jest milostivé právo na kšafty dané cís. Zikmunda — pravíme, že Jakub Carda vedle prokázání zachován býti má. Lukeš a Kateřina — se odvolávají. Dán v středu po sv. Bartolom. [27. srpna] I. ete. XXXVIIII. Tu my — ortele tohoto vašeho — po- tvrzujeme, však tak a na ten zpuosob, jestliže ten statek na gruntích není. Act. die Martis post s. Egidium [2. září] a. 1539. (Rukop. č. 93. fol 69.) 59. 1539, 21. listopadu. (Meżi Ambrożeńm z Bezdedic a Bitou od Hory Kutné.) Ambrož z Bezdědic obstavil jest při právě našem Bítu, obyvatelkyni na Horách Kutnách, vině ji před námi z některakého svědomí nepořádného, kteréž by proti němu vydati měla. A dále mluvě, že tato osoba, když jest pře byla u Hory o statek nebožtíka Jana Masníka, kte- rej? k&aft já pred některými dobrými lidmi jsem psal a jej zapecetil, tehdy potom tato osoba vydala jest proti mně svědomí před pány Éefmistry a radü, Ze bych já jmél mluviti po sepsání kšaftu, přišedše do světnice: Milá če- ládko, budete se dobře jmíti, neb jest tobě a vám všeckny svršky poručil. A že bych jiný kšaft po prvním spisoval a první strhal, očež sem soud trpěl před pány šefmistry a radü. Tu páni Sefmistfi a rada téhož kšaftu potvr- diti rácili, i vzata jest appellací pred JMKskou. Tu já často citován od JMKské stál sem, i vy- dávala opét jiné svédomí pred JMKskou, mlu- víc, hrdlo mé na jeho hrdlo, že bych já ten k$aft zfalšoval a to takto, Ze jest na to hle- děla, že jsem jiný kšaft sepsal a pečeť přišil a že by mi níti s jehlů puojčovala. Tu JMKská opět téhož kšaftu potvrditi jest ráčil. Potom s svými přátely též řeč o mně pustila v Ko- líně, že bych byl falešník kšaftu. I vzat jsem byl jako jiný zločinec: v vězení. A odtud po-