Brod Český (1539—1540). 95 dán jsem před Jich Milost pány soudce soudu komorního na hrad Pražský. Tu jsem opět o týž kšaft slyšán byl. I vydala opět jiné svě- domí, że by na to hleděla, když sem jiný kšaft spisoval a pečetil, a že bych palcem na pečeť tiskl a pečeť přešil a přišil. Tu opět JMt páni soudce kšaftu toho potvrditi jsú ráčili. A ti dobří lidé, kteříž při tom kšaftu byli, jako pan Háša a jiní dva sousedé na Horách Kutnách, svědomí jsou dali a přiznali se, že jest to ten kšaft a ne jiný. A poněvadž mi se znamenitě na můú poctivost vztahovalo a ne toliko na samü poctivost, ale že bych byl přišel o sta- tek i o hrdlo, kdyby se tak dálo, jakž tato se svými přátely svědomí dávala, žádáno za spravedlivé opatření. Od Bíty oznámeno a žádáno, aby to na své piátely vzuesla a že jest se té žaloby nenadála, za odložení. Odloženo do dvú nedělí. A v těch dvú nedělí od Ambrože z Bezdědic žádáno, aby na žalobu jeho jemu odpověd dala. Od Bíty oznámeno, že není povinna od- povídati, podavši listu od pánuov šefmistruo a rady Hor Kuten. Tu my purgmistr — Brodu C. — nalé- záme: Poněvadž se jest to našlo, že jest prvé o kšaft Jana Masníka slyšení jměl před pány Sefmistry a radá na Horách Kutnách, a páni šefmistři a rada píší a v to se podávají, poně- vadž sou obadva obyvatelé jich, že vedle duo- vodu Ambrožovi z Bezdědic chtějí od Bíty spravedlivé učiniti, žádajíce, aby ten stavuňk jako nepořádný byl propuštěný, a protož my z těch příčin takový stavuňk jako nepořádný zdvibáme a to opatříme a ji Bítu na rukojmie vezmeme, aby se před pány šefimistry .a radu postavila. A Ambrož z Bezdědic chce-li jí tu z čeho viniti, proti nám to není. Ambrož — se odvolává. Dán v pátek po sv. Alžbětě [21. listopadu] l. etc. 39. Tu my — ortele tohoto — potvrzujeme. Stalo se v pondělí před sv. Kateřinou [24. li- stopadu] 1539. (Rukop. č. 93. f. 71.) 60. 1540, 4. ledna. (Mezi Jakubem Kopó- čem a Evou Śtefankou.) Jakub Kopáč oznámil : Tak jakž jest přípověd učinil na všecken sta- tek po nebožce Voršile Kašparce, přítelkyni své, k kterémuž praví se jmíti spravedlnost lepší, nežli kdo jiný, jakožto najbližší přítel a k tomu s městem trpící, žádáno vedle té pří- povědi a příbuznosti zachován aby byl, ozna- muje, že jest jemu Jakubovi byla teta a on jí byl strejc vlastní. Od Evy promluveno, že jest se nenadála překážky této od Jakuba, ježto jest nejbližší přítelkyně po též nebožce a to tak, že jest byla vlastní sestra neb. Kašparka Štefanovi, manželu této Evy. Na to od stran obojích svědomí při právě jest vedeno a od Jakuba mluveno, že jest již jse ukázalo, že jest byl strejc vlastní neb. Kašparce. Od Evy mluveno, Ze se Jakuba Kopáče svědkové ne: srovnávají a toliko. vysvědčují, že sú o tom slejchali, že by byli přátelé, ale Eva prokazuje, že sú toho vědomi, že jest nebožtík Štefan byl, manžel této Evy, vlastní bratr nebožce Kašparové. Od Jakuba mluveno, že jest nebylo za potřebu této Evě tohoto ukazování z příčiny, že sú strany o to na odpor sobě nenastupo- valy, než toliko toho se nedokládá, jak a kte- rak vedle práva městského statek pozuostalý na přátely připadá, že na toho, kterýž jest s městem trpící. A Jakub jest s městem tímto trpící, maje zde manželku i dítky a živnost svú vede. Neb jest k tomu nikdy nebylo ode- příno, aby tato Eva neměla býti přítelkyně nebožce, nébrž muože to býti, že jest snad bližší, ale že jest to ve všem křesťanstvu za právo a zvláště v městech, že statek pozuo- stalý připadá na přítele anebo na přátely, ale hned se dokládá, s městem trpícího. Neb kdyby otec tohoto Jakuba v to se byl dal a ku právu o tejž statek přistúpil, ukázal by jinačejší přá- telství nežli tato Eva. Ale nemohlo by to pro- kázání proti tomuto Jakubovi s městem trpí- címu místa svého míti. Ač jest byl chtěl Jakub od soudu a práva vrchního některé nálezy,