52 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: slyše, že by matka její ten statek zadala ji- nému a zapsala, i žádaje jakožto dcerka ne- odbytá a neoderčená téhož statku, že se jí podle téhož svěření otce jejího spravedlivě stane, a témuž zapsání a zadání pruochodu žádného abyšte nedávali, ale v tom spravedlivě podle práva ji opatřili; neb ona, což mateři její jest náležitého, toho jí nezbraňuje, by ona nedala svého komu chce. Víta mlynářka k tomu mluvila, že té žalobě místa nedává a k ní po- vinna že odpovídati není, a že, pokudž jest se zachovávala, neučinila proti právu a matce, jměla jest jí za dcerku, ale poněvadž jest právo potratila a nezachovávala se jest, jakž nám o tom vědomo jest, proto té žalobě místa ne- dává a jí povinna že odpovídati není. Kate- řina, dcerka její, žádala jest toho, aby ona k ža- lobě té odpovídala, že jest jí z toho žádný nikdy nevinil, muž její, přátelé její ani sou- sedé, jakž práva káží, a žádným právem svého práva odsouzena není. Tu my purkmistr a rada města Br. Č. — na to jsme jim právo toto řkli: Poněvadž my o tom nevíme, by Ka- teřina mlynářka kudy své právo potratila, neb před právem naším žádný jí z ničehéhož ne- vinil, aniž o tom víme, by kterým jiným prá- vem oderčena byla, a oni toho že neukazují, a poněvadž se Kateřina k žalobě prvé utekla, Víta mlynářka, mátě její, povinna jest jí k ža- lobě odpovídati vedle práva, a bude-li potomně chtíti z čeho viniti, právo před sebú jmíti bude. Této pak naší vejpovědi Víta mlynářka místa dáti nechtějíc k VMtem se odvolává, pro- tož my v tom od VMtí dokonalejšího naučení žádáme. Dán v pátek před sv. Vítem [10. června] l. ete. XXIII. Tu my — ortele va- šeho — potvrzujeme a jej jakožto spravedlivý schvalujeme. Actum die Veneris post s. Viti [24. června] a. 1524% (Ruk. č. 93. fol. 5.) 19. 1525, 18. ledna. (Mezi Duchkem Horčicí z jedné a Martinem z Sadské z strany druhé o dluh o stavunk.) Duchek Horčice, sou- sed náš, obstavil jest při právě našem Mar- tina z Sadské jakožto jistce a dlužníka svého pro půl patnástý kopy deset grošuov míš., a týž Martin zastavil jest rukojmie z téhož panství, jakož sám za sebe na postavení do dne urči- tého, i v den určitý ani jistec ani rukojmě jsú se nestavěli, i potom panu hejtmanovi Podě- hbradskému psaní jest činěno, aby je k tomu přidržel, též rukojmie aby slibu svému dosti činili, i toho že se jest nestalo, obstavil jest Duchek Horčice, soused náš, pro též rukojmie rychtáře z Štomíře z panství téhož jakož sú oni. A když již právo všecko na něm do šesti neděl vydržel, pan hejtman od téhož rychtáře žalobu vede, z toho stavunku jej chtěje viniti a pravě, že by jej rychtář náš dopustil proti právu, a to z příčiny, že strana stavující ne- uručila jest, právě-li stavuje. Rychtář náš ža- lobě té odpor jest vložil, že týž stavunk jest řádný i podle práva. A poněvadž strana ne- žádala za urukování druha, že jest jí nebyl k tomu povinen napomínati ani k tomu druhé strany potahovati, aby uručila. Tu my purk- mistr a rada města B. Č. té pře pilně pová- živše i v práva nahlédše svá a že to zřetedlně ukazují — že bdícím a ne spícím pomáhají, i poněvadž rychtář Štomířský na tom se jest obmeškal a zaručení od druhé strany nežádal ani rychtáře našeho, aby ji k tomu držel, sám jest tu sobě na svém právu uškodil, a toho on stavunku prázden býti nemuož, a rychtář náš v tom jest neublížil, poněvadž jeho za to ne- žádal vedle práva města našeho; této pak naší vejpovědi rychtář z Štomíře přijíti nechtěje k VMtem se odvolává, protož my v tom od VMtí dokonalejšího naučení žádáme. Dán v Brodě Českém [den ?] po sv. Třech králích léta ete. XXV% Tu my — ortele vašeho — Potvrzujeme tak však, chce-li pan hejtman poděbradský neb rukojmie, kteří jsú za Martina z Sadské neb jeho samého jakožto jistce a obstaveného, podle toho stavunku postaviti roz- kázati ve dvú nedělí — že to dobře učiniti muože ; pakli by oni rukojmie neb týž Martin Sa[d]ský v těch dvú nedělí postaveni nebyli neb nebyl, tehdy on rychtář z Štomíře obstavený