80 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z urchivu města Prahy: trova někoho z jaké spravedlnosti upomínati z toho statku jměla, anebo že jest jim ji po- ručila ; a moci nižádné nepokazují k takovému upomínání, neb jest tomu let mnoho; jestližeť jest tu co náležitého bylo matce Petrově, v těch létech bez pochyby vyplněno jest, neb jest musil nebožtík Jakub bednář dlužný býti, po- něvadž jest v kšaftu položil, zuostalo-li by co po dluzích. A protož Dorota žádá při právě, aby jí o to pokoj dán byl, a že ona ničímž není tímto povinna. Strana odporní mluvila jest, ukáže-li se to, že jest matka naše svuoj díl odtud vzala anebo že jest tu nic nezuo- stalo po dědu našem Jakubovi bednáři nebož- tíku, dá se na to odpověď. A také pře není nižádná o kšaft Jakuba mydláře nebožtíka, ale jest pře o spravedlivost děda a matky, že jest o tom nemohl Jiřík mydlář kšaftovati, abychom k ní mohli přijíti jakožto dědicové. Dorota oznámiti dala: však by tu úřadem muselo sjíti, kdyby se měli dopúštěti zápisuóv dělati a v knihy psáti na spravedlivosti lidské nevypl- něné, než že sú tu uznati museli, že jest po nebožtíku nemnoho Jakubovi bednáři zuostalo, anebo měla-li jest tu co matka Petrova, to jest jí dáno. I jest dopuštěno zápisu, že ne- božka Markéta Jakubovi, mydláři nebožtíku, svú všicknu spravedlivost dala a jeho za moc- ného hospodáře, jakž zápis světle ukazuje, do svého tehdy a ne do cizého jest přijala. | Žá- dajíc, aby jí Dorotě pokoj dán byl; než chtějí-li koho z jaké spravedlivosti viniti, že to proti Dorotě není. Strana odporní mluvila: kdyby pak tomu více let bylo nežli jest, to nic na škodu není, neb se jesí taková spravedlnost nepromlčela a promlčeti se nemuože. A poně- vadž ničím se neukazuje, z čehož se viní, aby mělo vyplněno býti, žádajíce vedle obvinění zachování býti. Dorota oznámiti poručila: je- den viní-li z čeho při právě, že má světle oznámiti z čeho a z jakého dílu viní, ale nic neoznamují. A také když jest ten duom pro- dáván byl, byla jest matka Petrova živa, a nic jest tomu nikdy neřekla, a jeden i druhý kšaft Jakuba mydláře nebožtíka a Jiříka, strýce jeho, jsú tvrzeni beze vší překážky a své místo mají. Žádali, aby jí Dorotě byl oto po- koj učiněn. Tu my purgmistr — Brodu Č. — nalézáme : Poněvadž z kšaftu Jakuba, bednáře nebožtíka, to se nalézá, že jest statek svůj poručil Markétě, manželce své, a dítěti svému Dorotě, matce Petra Bosáka, a ona Markéta po témž nebožtíku manželu svém prvním při smlúvách svatebních druhého manžela svého vymínila jest sobě dvaceti kop m. spravedl- nosti své, kteréž jemu jest potom vzdala, a nalézá jse při právě od kvitování Doroty, matky Petra Bosáka, pravíme, že tolikéž dvadceti kop m. povinna jest Dorota mydlářka s sirotky svými vyplniti Petrovi Bosákovi, synu zuostalému, s sestrami jeho. Dorota mydlářka se odvolává. Dán v pátek po sv. Školastyce [16. února] l. sc XXXVII. Tu my ortele to- hoto potvrzujeme. Actum sabbato post s. Ambrosium [7. dubnaj. 1537. (Rukop. č. 93 fol. 48.) 47. 1537, 26. května. (Mezi Václavem Štítovským, rychtářem Brodským, a knězem děkanem a knězem Janem mladým o ruko- jemství)) Václav Štítovský, rychtář v městě Brodu Českém, obvinil p. dékana Brodského a kněze Jana mladého, že jsú se v rukojem- ství společně postavili za Václava Klacandu z Ledče za sedm kop gr. č., když jest obsta- vil Petra: Sedmého z Litoměřic, že by jemu vedle smlúvy vína nedodal a nepřivezl, a na to se jest Petr vyručil, že jemu Václavovi víno dodati a dovézti chce, žádaje také při právě Petr, aby též Václav Klacanda uručil, když jemu víno dovezeno bude, aby bylo zaplaceno zouplna za ně. I tak se jest stalo, že jest víno dodáno, ale není zaplaceno, žádaje, aby ozná- mení výše rukojmové přidržáni byli vedle sta- vuňku k dostiučinění, a že sú na ten zpuosob slíbili; že bude za to víno zaplaceno. P. děkan s knězem mladým, jakožto odporní- strana, oznámili sú: rukojemství neodporujeme, ale jakž rychtář oznamuje, tomu místa nedáváme,