Brod Český (1518—1524). 51 16. 1521, 31. července. (Mezi Kašparem Kubú a Uršilou, manželkou jeho, z jedné a Al- žbětou Bílkovou z strany druhé o půjčku.) Kuba Kašpar s Uršilů, manželků svú, Alžbětu Bílkovúů viní pravíce, když se syn její ženil, páteře ko- kazovali. Proti tomu Alžběta odpor učinila pra- víc, že by jim tím povinna nebyla, a na to též svědky vedla. Tu my purkmistr a konšelé Města Brodu Českého — nalézáme: Poněvadž Alžběta Bílková toho, aby Kašparce ten páteř zase dán a navrácen byl, nepokazuje, a Uršila Kašparka svědomím — toho, že jest páteře puojčila a jí že jest zase dán a navrácen není, pokazuje, aby Alžběta Bílková o to se s Ur- šilou Kašparkou smluvila a jí z něho práva byla. Této pak naší vejpovědi Alžběta přijíti nechtěje k VMtem se odvolává. Protož my v tom od VMtí dokonalejšího naučení žádáme. Dán v Brodě Českém v pondělí po sv. Jakubu ap. [29. července] léta etc. XXI. Tu my z plnosti práva vrchního ortele tohoto vašeho na tento způsob potvrzujeme: Poněvadž se to z obojí strany svědkuov nalézá, že na žádost Alžběty Bílkové, když se syn její ženil, puojčen jest páteř korálový od Uršily Kašparové, a ten aby jí od Alžběty byl zase navrácen, to se neshledává — i z těch příčin ona Alžběta Bílková povinna jest Uršile Kašparové ten páteř. korálový zase navrátiti do dvú nedělí pořád zběhlých — aneb tu summu peněz, zač by ona Uršila Kašparová, že ten páteř ko- rálový stál, provedla, dáti, a to ode dne pruo- vodu ve dvú nedělí —. Actum in pleno con- silii iudicio a. d. 1521 die Mercurii ante Evinculationem Petri ap. [31. července]. (Ruk. č. 93. fol. 2.) 17. 1524, 24. května. (Mezi Janem Kmen- tovým z Bukovna z jedné a Dorotou Vilémovou z strany druhé o hanlivá slova.) Jan Kmen- tový z Bukovna vznesl jest na nás, že by o něm Dorota, manželka Viléma souseda na- šeho, slova hanlivá mluvila, ato ta, kteráž na cedulce sepsaná před nás předložil, žádaje v tom spravedlivě opatřen býti. A ona skrze manžela svého otázku učinila na již psaného pana Jana Kmentového, aby jí oznámil, sám-li jest to od ní slyšel či sou mu to jiní pravili. A on dlúho se tomu bránil, žádaje vždy při tom vedle sně- movního zuostání o tom zachován býti pravě, že mu potřebí toho oznamovati není, než aby ona odpovídala, zná-li se k tomu, že mluvila to, čili nezná. Až i námi jemu oznámeno, že to jemu ke škodě nic není. I pověděl — že jest sám toho neslyšel, než že to pokázati chce. A ona dále skrze manžela svého mlu- vila, až to ti pravé učiní, kdož sú to slyšeti se od ní pravili, i chtí, aby jmenováni byli zejména. A pan Jan tomu odpíral, že by to vedle práva nebylo, aby mu je on jmenovati jměl, než když prvé ona odpovídati bude, zná-li se k tomu, či nezná. Kdež skrze nás právem o to poděleni sú: Poněvadž pan Jan toho žádá na ní, aby odpovídala, zná-li se k tomu, čili nezná, že ona to učiniti má těch zálamkuov nechaje a pověděti: mluvila sem neb nemlu- vila. A bude-li potomně k těm lidem, když vedeni budú k svědomí, co mluviti chtíti, že právo před sebú bude jmíti. Kdež jí nevidělo se to za právo býti. Protož VMtí za dokona lejší v tom naučení žádáme. Datum s. Johannis ante portam Latinam [6. května] a. 1524. Tu my — ortele vašeho — potvrzujeme tak, že ona Dorota — povinna jest podlé práva na- šeho i také svolení sněmovního to pověděti, což jí Vámi a právem vaším nalezeno jest. Actum die Martis post Trinitatis [24. května] a. 1524. (Ruk. č. 93. fol. 10.) 18. 1524, 24. června. (Mezi Kateřinou mlynářkou z jedné, a Vítou též mlynářkou, mateří její, z strany druhé o odpovídání). Ka- teřina na Vítu, matku svú, žalobu učinila, že jest jí mnohá léta trpěla znajíc, že statek znamenitý matka její za sebú má, však proto jí jest příkoří v tom žádného činiti ne- chtěla, důvěrnost a víru celů maje, že jakž jest nebožtík otec její a manžel její jí matce svěřil jeho, v tom spravedlivě jí učiní; pak 7*