48 E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: 10. 1480, 22. listopadu. Když sú se dály pře a nesnáze mezi Margaretú Šimkovsků a mezi Annú Ratajskú z Brodu o nějaké narče- nie dobře neslušné, což se dotýče trávenie, že by táž Šimková otrávila několiko lidí na svadbě v Brodě Českém, jakož pak list pod pečetí týchž pánuov Brodských — jest v plné radě [Nov. M. Pr.] okázán, dále také o nějaké dvě kopě, kteréžto v Litožnicích za krávu sta- veny jsú od též Šimkovské, my purgmisir a rada slyšiece Beneše Drastníka, v tu chvíli rychtáře města našeho, s Vavřincem písařem jeho, kteřížto tu věc před pěti lety sú slyšeli a ji vážili — a odeřkli sú súdem svým nahoře jmenovanú Šimkovsků od těch dvú kop — a to proto, poněvadž jest trávena od nie Anna Ratajská, aby se na ty dvě kopě hojíla, my súdu jejich potvrdili sme a též Šimkovské od města kázali sme. Act. die s. Cecilie a etc. LXXX% (Rukop. č. 2088 f. D. 18.). 11. 1495, 8. května. [Johannes Trčka a falcastris.] Ve jméno božie amen. Já Jan ře- čený Trčka od kos z přiekopa, měštěnín Nov. M. Pr., vyznávám —- že — duom svuoj na přiekopě u kos a podle domu někdy Říiehy Mazanečníka — porúčiem Dorotě — své man- želce —. Z kterého statku — povinna bude zaplatiti dluhy — jakožto Aničce, bratraně mé v Brodu Českém, šatuov ložních s poctivú po- stel, když by k letóm dospělým přišla. — Item Jakubovi Neveselovi, bratru mému z Brodu Českého, XX k. m. Item při tom oznamuji, že mám dluh na Horčicovi v Brodě Českém sto kop a devět k. m. Item v Běchoviciech vedle rychtářovy krčmy dlužen mi V k. gr. m. Item rychtář Šturm v Křimíně XV k. — Item ozna- muji, že jsem dlužen —- Benešovi do Letňan XIII k., it. Aničce, bratraně z Brodu, XII k. Item panie Bohuslavce do mlýna VI k., it. panie Rousce v Brodě III k. — Jenž učiněn fer. VI. die s. Stanislai, ale tvrzen fer. III. in commemoracione s. Pauli ap. [30. června,| anno etc. XOV. (Rukop. č. 2095 f. A. 4.) 12. 1511, 7. února. (Mezi Annou man- želkou Řehoře řezníka z jedné, a Václavem Kantorem z strany druhé o nápad.) Anna vi- nila Václava Kantora ze všeho statku mohvi- tého i nemohvitého nebožky Doroty, matky její, v kterémžto on Václav sedí, užíval a užívá nemaje k němu žádného práva, pravieci Anna lepší právo se jmíti k tomu statku ke všemu a spravedlnost, nežli on Václav Kantor, a to tudy, že jest ona pravá dědička, jsúci dcera někdy Vavřince otce a Doroty, z nich řádně pošlá; kterýžto statek, v němž Kantor Václav sedí, užíval a užívá, byl jest jich, jakž pak táž žaloba to v sobě šíře zavírá; praviec také, že ona k tomu ke všemu statku lepší právo má, nežli on příbuzenstvím a obdaro- váním císaře Zikmunda. A na to rozkázala čísti majestát. Kdež ten majestát zjevně to v sobě zavírá, že kohož by koli z obyvatelův města neb předměstí Brodu Českého Bůh smrti neuchoval bez zřízení řádného podlé práva, tehdy ten statek pozůstalý — má při- padnúti na nejbližšího přítele mužského neb ženského pohlaví. Také toho žádajíc, aby pan purkmistr a páni ji zachovali podlé vyrčení jako ortele svého. Potom jest stranám oznámen den jistý, aby se všemi potřebami ničímž se nevymlúvaje stáli. Dále mluveno, paní Anna že jest stála, ale Václav Kantor nestál se všemi potřebami, tudy že jest při svú ztratil, a podle toho žádajíc za spravedlivé opatření. Kdežto Václav Kantor i s přáteli svými slyše žalobu pravil, že má lepší právo k tomu statku, nežli Anna a to tudy pravě, že jest jeho v držení a také že jest ten statek nebožka Dorota, manželka jeho a matka Annina, jemu vzdala řádně podle práva města zápisem; a k tomu že i svědomí má na to, že jest jemu jej vzdala, kteréž jest potom čteno. Proti tomu paní.Anna mluviti dala, že k svědomí podle práva přijati býti nemohou, a to z té příčiny, poněvadž jsú sami byli soudce té pře a slyševše žalobu, odpor i pře líčení, majíce již jako mezi námi ortel řéci i teprv se v svědomí dávají, také že žádný konšel nemá žádné paměti nésti,