Kouřim (1524—1526). kdež poručníci svřchupsaní na místě sirotka stojíc mluvili: žádáme toho, ať se nálezu a orteli pánuo Pražan dosti stane, aby sirotek již. věděl, co jest jeho, aby již také to opa- trovati mohl. Proti tomu Jan Zub stoje mluvil : A já téhož žádám také, což mi spravedlivě náleží napřed před tím dílem, kterýž mi jest ortelem pánuov Pražan přisouzen, že mě před- kem v tom spravedlivě zachováte; a to ať jest mi vydáno napřed tak podle těch cedulí, kteréž sem položil, k čemu se pravím spra- vedlnost napřed míti k některým věcem ja- kožto svým, kteréž sem do toho statku své vlastní vnesl, a některé že sú mi spravedlivě připadly a náležejí po manželce mé, jakž ce- dule ty ukazují; a když mi to vydáno bude, nechť jest statek ten teprv čistý šacován, a což mi spravedlivě náležeti bude podle toho ortele a kšaftu, ať jest mi též vydáno. Puovod: k tomu my tak pravíme, co se těch cedulí dotýče, že to k VMtem připouštíme, abyšte toho spravedlivě poväZili, co jest tu jeho a co sirotčího, aby v tom spravedlnost sirotčí vyhledána byla; neb my nepravíme, by to jeho nebylo, a také nepravíme, by bylo, než to k VMtem připouštíme. A také v nálezu pá- nuov Pražan žádné šaty se nejmenují ani vý- prava, aby měl spravedlnost k tomu míti před sirotkem, ani také v kšaftu. I protož toho žá- dáme, ať jest ten statek všecek šacován, i to, k čemu se on spravedlnost praví míti před sirotkem; a když to šacováno bude, bude-li chtíti sirotka z čeho viniti, že jemu práv býti má. Odpor: Já vždy pravím, když mi to předkem vydáno bude, což mi mimo díl mně přisouzený náleží podle těch cedulí, že proti tomu nejsem, aby statek čistý šacován byl, neb mi 6e nezdá za spravedlivé býti, aby mé věci v ten šacunk a do toho statku potaho- vány býti měly, aby v nich ten sirotek spra- vedlnost jaki miti m6l. Pivod: Bychom se měli v jini věc dávati, toho se nám učiniti nezdá, než podle nálezu a ortele pánuov Pražan a podle kšaftu žádáme zachováni býti. 459 Tu my — nalezli sme: Poněvadž jest soud předešlý byl o statek nebožtíka Svatoše Rubina, a o ten jest ortel rčen; a Jan Zub praví se míti některé věci v tom statku své, a některé že sú jemu přišly před sirotkem po ženě jeho: i z příčiny té poručníci toho sirotka na místě téhož sirotka povinni sú jemu z těch věcí, na kteréž se táhne, předkem od- povídati, a když to bude na místě postaveno, tehdy statek ten nebožtíka Svatoše Rubina, když bude čistý a bez závad, má dělen býti na ty díly, jakž ortel a nález pánuov Pražan ukazuje. Strana puovodní — odvolala se. Dán v Kouřimi fer. VI ante Katherinae [18. listo- padu] a. 1524. Tu my — potvrzujem. Actum feria V. ante Circumcisionem domini [30. prosince] a. 1524. (Tamtéž fol. 129.) 42. 1525, 4. ledna. (Meżi Śtastnejm z Li- blic a Matějem Koželuhem z Brodu o stavuňk.) Štastný z Liblic obstavil Matěje Koželuha, súseda města Brodu Českého, pro pana purg- mistra a pány spoluradní téhož města pro ne- dopomožení práva od člověka jich dědičného. Kdež ta pře když jest byla k slyšení přišla, strana původní, jakožto Štastný, mluvil jest skrze řečníka svého toto: Pane purgmistře, páni milí, abyšte počátek znáti mohli, odkad a proč se jest tento stavuňk stal, že Štastný času předešlého měv soud před pány náprav- níky s člověkem pánuo Brodských o nějaký statek, kterýž jemu náleží po ženě jeho, kte- ryżto statek jemu jest přísouzen pány náprav- níky, a člověku pánuov Brodských bylo roz- kázáno, aby on Štastnýmu toho statku postúpil ve dvd nedólich. A ten jistý pánuov náprav- níkuov nálezu přijíti nechtíc, odvolal se jest k králi JMti, když jest tehdáž ráčil býti v Praze, v tom čase toho sobě nic k místu neveda, z toho statku se jest vystěhoval, po- brav z něho svrchky všecky a jej téměř vy- chalupovav, téměř pustého nechal. A tak do toho statku jest Štastný pány nápravníky uve- den, a již o to pokoj má; než. co se svrchkuov, 68*