Brod Český (1529). 61 toto pravíme: Smí-li toho tu paní Markéta Charouzka, což svědčí, přísahú na kříži po- tvrditi, poněvadž její jest byl ten koflík, ona nejlépe ví, zač stál; to svědomí její muož za dostatečné býti, neb poněvadž vědomé jest, že za něco vždy jest stál, nebylo by spra- vedlivé, aby tudy Janovi Třebickému a Anně, manželce jeho, proti prvním nálezóm našim na tom mělo co sjíti. Této pak naší vejpovědi jedna strana pfijíti nechtéjíce k VMtem se odvolává. Proto my v tom od VMtí doko- nalejšího naučení žádáme. Dán v Brodě Čes- kém v pátek po sv. Vítě [19. června] léta etc. XXVIII. Tu my z plnosti práva vrchního k orteli tomuto vašemu pravíme: Kdyby ona Markéta Charouzka měla činiti o ten koflíček s Matoušem šenkéřem, tím by byla povinna, buď přísahou neb svědky aby to prokazovala proti němu, zač jest stál, ale poněvadž ztéhož koflíčku upomíná Jana Třebického a Annu manželku jeho, a jej v šesti kopiích groších českých sobě položila a šacovala, a oni Jan Třebický a Anna manželka jeho to ujali: tím, což ste vynašli, ona Markéta Charouzka po- vinna není, než což oni Jan a Anna dali sú nebo dáti mají jí Markétě Charouzce, on Matouš tím jest jim zase povinen, poněvadž ten koflíček jim jest zmrhán a zmařen, a také maje to odvésti toho ničímž nedovedl, by za menší summu stál, nežli jest od ní od Markéty Charúzky šacován. Actum — die Veneris post Divisionem apostolorum [7. července] a. 1528. — (Ruk. é. 93. fol. 26.) 29. 1529, 9. června. (Mezi Janem Ku- bíkem zjedné a Janem synem a Markétou man- želkou Šimka formana, a2 strany druhé.) Jan Kubík obstaviv vuoz a koně nebožtíka Šimka formana od Hory Kutny vinil Jana syna a Markétu, manželku téhož Šimka, z desíti kop grošův a ze dvanácti grošův vše českých i s stavným právem, kteréž on jemu dlužen zuostal, díl u něho se vdlužil a díl jemu od po- ručníkuov na něm ukázaný a od něho přiznalý, žádaje podlé práva v tom za opatření, poně- vadž čas stavuňku právem vyměřenej přešel jest, jakožto čtyři neděle, a oni v tom času že sú nic neodvedli ani toho nepokázali, by ten stavuňk, jakž sú jej naříkali; nepořádný byl. Proti tomu Jan a Markéta mluviti dali, že ten stavuňk naříkají a jemu místa nedávají jakožto nepořádnému z příčiny, že nebožtík Šimek jsa sousedem u Hory, však od Jana Kubíka z toho dluhu nikdá viněn není ani teď po smrti jeho otom dluhu na právo jest nic nevznášel, i také že z více dluhu, než se najde, obstavil jest, žádajíce, aby ten stavuňk jakožto nepořádný zdvižen byl z příčin oznámených, toho po- dávajíce, chtějí-li je z čeho na jich právě viniti, že jim právi býti chtějí. Proti tomu od Jana Kubíka, že stavuňk tento jest pořádný a vedle práva učiněný, neb za živnosti ne- božtíka Šimka nejedno psaní se jest stalo od práva oteu dluh, a to že se i najde, i zde že jest ústně upomínán a v tom že nic obmeškáno není, a po jeho smrti že jest jemu potřebí jich viniti nebylo, poněvadž k statku jistcovu se utekl a jej obstavil, také že velikost dluhu, kteréž odpírají, pokáže se; žádaje, aby k tomu přidržáni byli, aby oznámili, k čemu se při- znávají a čemu odpírají, aby tomu vyrozuměti mohli. Proti tomu od Jana a Markéty, že velikosti dluhu odpírají a toliko ke třem kopám a pětimezdcítma grošuom českým se při- znávají, a více dluhu že jemu nikdá více po- vinovat nebyl, táhnúce se na kšaft nebožtíka Šimka, kteréhož pod pečetí pánův šefmistruov podali, aby čten byl, v němžto tento artikul znamenitě postaven jest: item Janovi Kubí- kovi do Českého Brodu dlužen jsem za šede- sát suduov piva po patnácti groších českých, dal jsem nato deset kop grošuo českých etc., a o víc dluzích mých manželka má dobře ví, ty aby ssynem mým zaplatila společně, a též, což sou mi kdo dlužni, vyupomínala ete. Potom od Jana a Markéty mluveno, že což jest v kšaftu postavil a spravedlivě zuostávají, chtí dáti; neb na ten dluh po těch desíti kopách gro&ích ne- božtík dal jemu Kubíkovi jednu kopu grošuo