120 od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého prvé léto, v pátek den sv. Ged- ruty. A k tomu na svědomie my svrchupsaní purgmistr a konšelé města Budějovic Českých svú sme pečeť městskúů k tomuto listu při- tiskli. (Rukop. č. 992 fol. 208“.) 11. 1449, 13. března. Stará rada [St. M. Pr.] otázána jsúci pány nynějšími, co by jí bylo svě- domo o některakém dluhu a rukojemství, jako jsú některaké zbožie páni obojích měst u Matesa, písaře Ondráčkova Puklicova z Českých Bu- dějovic, vzali, vyznala, že když sú peněz obojí potřebovali, Staroměstští páni i Novoměstští, tehda jsú zavolali Židóv starších a prosili jsú "jich obojí, aby jim pójčili sto kop pro pilné potřeby. A oni sú odpověděli, praviece, že v té chvíli jich nemají, než aby páni ptali sě na zbožie, kdežby mohli, a zbožie vzali na jich škodu za ty penieze. A tak jsú u Matesa, do- ptavše sě, vzali pepře za sto kop gr. — Act. fer. V. dominice Reminiscere a. ete. XLIX. (Rukop. č. 2099 f. 1054.) 10. 1483. 17. dubna. Agnezka coniux Ni- colai, nati Hanussii a pectine, in consilio — resignavit omnem et totalem substantiam suam, quam habet post patrem suum in Budiejowicz —- eidem Nicolao, marito suo. — Actum in consilio feria V. post Tiburcii. (Rukop. é. 2106, f. 122.) 12. 1483. 19. srpna. Ve jméno božie amen. Já Mikuláš, syn opatrného muže Hanuše ot hřebenuov, vyznávám, — že právo mé všecko, kteréž mi kolivěk po panie Anežce, nebožce manželce mé, i také po panie Regině Fencla- vové, babce jejie, neb komžkoli jiném příslu- šalo jest — a jmenovitě duom v Budějovicích — otkazuji nadepsanému Hanušovi, otci mému, panie Kateřině matce mé, a panně sestře mé — Actum feria III" post Agapiti. (Rukop. č. 2119 f£. X. 1'.) 18. 1505. (Promemoria posla Budějovic- kého na sněmu zemském k nejv. purkrabímu Jindřichovi: z Hradce o přímluvu v věcech městských ku králi Vladislavovi.) Pane mi- E. XIV. Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy: lostivý.. Napřed VMti pokorně prosím, jakožto pána mně milostivého, že VMt toto mé o- známenie mně milostivě vážiti ráčíte jakožto pán muoj milostivý. A poněvadž znám času za- neprázdněnie pro sněm tento, VMti prosbami najvyššími, kterejž býti mohú, na miestě starších svých i všie obce prosím, že potřebu tuto mně poručenú Jeho Jasnosti královské pánu mému najmilostivějšímu oznámiti ráčíte, a v takových potřebách že se ráčíte milostivě před Jeho královskü Jasností pfimluviti, abych mohl s dobrými novinami a s potěšením nějakým domuov zase se navrátiti, toho a když buohdá domuov přijedu takovú Jásku milostivü a sku- teénü, kterúž VMt ráčíte k té obci mieti, vší obci oznámím. A bůhdá když P. Buoh vše- mohúcí VMti ráčí ve zdraví zase domuov ščasně pomoci, VMti za takovú práci obec učiní, ježto VMt ráčíte od nich jakožto od chudých za vděk přijieti jakožto pán milostivý. První kus, pane milostivý, ku paměti starší i obec Jeho Jasnosti královské přivozují, že jsú posly své v počtu nemalým, nákladuov a útrat sobě neváživše, nyní dvě letě u Jeho Jasnosti královské jměli pro příhodu, kteráž se jest byla od Židuov tu u nás stala, kteříž věci kostelní, svátosti a klenoty kupovali a na ně pójčovali od těch svatokrádcí, kteříž jsú v Krumlově odpraveni, jakož pak pan Petr z Rožmberka JMt ty všecky věci králi Jeho Jasnosti, vyznánie jich, listem oznámil ; prosiece Jeho královské Jasnosti tíž poslové jakožto krále a pána svého najmilostivějšího, aby Jeho Jasnost královská své k tomu ráčil dáti mi- lostivé povolenie, aby jich z města prázdni byli, však dopomohúc jim k dluhóm jich spraved- livým. I na ten zpuosob ještě Jeho Jasnosti královské nepřestávajíc napřed pro P. Boha všemohúcího a pro tu chudú obec, kteráž u ve- liké záhubě od těch Židuov jest a den ode dne vždy viec a viec chudne, že Jeho Jasnost krá- lovská v této prosbě jich neráčí oslyšeti a že Jeho Jasnost královská ráčí svými královskými očima milostivě vzhlédnúti pro čest a chválu