Budeč — Budějovice České. jsú sě připověděli; tehda Kryštofor, rychtář z Budějovic, od Ondráčka Puklice a Jakub Kornawer od Bernarta Falknaura, ubrmané a přátelští smlúvce mocně o tu jistú záponu i o dluhy vydaní a vyvolení, takto — vypověděli: — Ondráčkovi — záponu --- v šestidesáti k. gr. k zisku i k ztrátě přiřkli jsú — pod ta- kovúto úmluvú, že — Ondráček Puklice má podstüpiti čtyřimezicietma k. gr. dluhu za Ber- narta Falknaura k Ondráčkovi Maustitlovi, jakož jest to již skutečné učinil — a Nikla- sovi Unru z Lokte puoltřinácta k. gr. — Act. sabbato ante Invocavit a. etc. XLI. (Rukop. č 992 f. 208.) 9. 1441, 17. brezna. My purgmistr a kon- šelé města Budějovic Českých vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, že jsme tuto po- depsanú smlúvu, kteráž sě jest stala mezi paní Dorothú od Jednorožce, mčštkú Starého Města Pražského, a mezi Řehořem zetěm jejím, v naše městské kniehy zapsali od slova k slovu, jakož toho z vobú stranú pod svými pečetmi přípis mají, kteréž od slova k slovu takto svědčí : Stala sě jest smlúva taková mezi paní Duorú od Jednorožce, měštkúů Starého Města Pražského, z jedné strany a mezi Řehořem z Českých Budějovic, zetěm jejím, o věno dceři též paní Doroty z druhé strany, tak že sě jest svolil Krištofor Klanc, rychtář Českých Budějovic, před dobrými lidmi v Praze, že to jisté včno, totiž sto kop gr. má zapsati knie- hami měsckými na svých domiech tudiež v městě Budějovicích, z kterýchžto domóv leží jeden na rohu mezi domy Sigmunda, otce jeho, z jedné strany a Hanuškovým Vlasákovým z druhé strany, a druhý duom, jenž leží mezi domy Lorencovým Fegalíkovým z strany z jedné a Hanuškovým ostrožníkovým strany druhé. A netoliko na těch domiech a na jich městištiech, ale také k tomu na čtyřech kopách platu, kteréž má na paní Johance v Dubním nade- psaný Krištofor, má to věno svrchupsané za- psati již jmenované paní Duoře, manželce 119 bratra svého, jmenem Řehoře, takově však, jestliže by týž Řehoř, bratr jeho, prvé umřel, nežli paní Duora, manželka jeho, tehdy svrchu- psaný Krištofor miesto něho a jménem jeho má a povinen bude paní Duoře, manželce jeho, dáti a splniti sto kop gr. peněz věnných v jed- nom roce pořád zběhlém od smrti dne svrchu- psaného Řehoře počítajíc beze všie odpornosti i zmatku všelikterakého. Pakli by jí toho věna nemohl splniti v tom roce penězi hotovými, tehdy Krištofor svolil k tomu, aby potom hned pan purgmistr a konšelé tu v městě Budějovicích, kteříž toho času budú, paní Duoře nadepsané k jeho do- muom svrchupsaným a ku platu nahoře psa- nému dopomohli práva skutečného a jí toho všeho zmocnili tak, aby ona s těmi domy is platem mohla učiniti jakožto s svým vlastním věnem až do postiženie svého věna sta kop gr. a nic viece. A jestliže by v té mieře ten plat svrchupsaný byl zaplacen, tehdy sě má jinam přívod státi na čtyři kopy platu ročnieho čistého a svobodného ve dvú měsící pořád zběhla od toho zplacenie platu počítajíc. Toto jest také při tom znamenitě vymlu- veno: Jestliže by Řehoř, bratr nadepsaného Krištofora, převedl jinam jejie věno a jí to objistil a zapsal podle řédu a obyčeje zem- ského na svém jiném jmění a statku, ježto by toho páni purgmistr a konšelé města Budě- jovského a jiní dobří lidé pochválili a že by na tom paní Duora svrchupsaná mohla svého věna svrchupsaného bez škody postihnúti, tehdy to má od něho přijieti, a bratr jeho Krištofor má z toho zápisu i jeho statek napřed jmeno- vaný propuštěn býti. Než toto jest vymieněno: Jestliže by svrchupsané paní Duory pán Buoh prvé neuchoval nežli Řehoře, muže jejieho, tehda tento zápis v městských kniehách nemá žádné viece moci mieti. Stala sě jest tato smlúva v Praze před dobrými lidini z konšelóv i z obecních k tomu vydanými v pondělí den sv. Dorothy anno domini millesimo quadrin- gentesimo XLI. Zapsáno v kniehy naše městské