317 (obr. 98—99) Největší osobností Jednoty je Jan Amos Komenský, poslední její biskup, z nejznámějších Čechů, které kdy cizina znala a zná. Universitní knihovna nemá, bohužel, jeho rukopisy, ale zato pozoruhodnou sbírku tisků — staré fondy byly doplněny bohatou knihovnou komeniologa prof. Josefa Šmahy; z velké sbírky vynikají zvláště řady vydání nejrozšířenějších děl Orbis pictus a Janua aurea linguarum, mohutný svazek Opera didactica omnia, vydaný r. 1657 v Amsterodamě (45 A 3.) s krásným autorovým portrétem na titul- ním listě; dojímají nás české knihy vydané v exilu, Labyrint světa z r. 1631 (54 C 71.), lešenské vydání Cesty pokoje z r. 1637 (54 H 8886.), soubory pro- roctví Drabíkových a Kotterových, jimž Komenský zoufale věřil (Lux e te- nebris z r. 1665 sign. 46 G 618., Lux in tenebris z r. 1657, sign. 46 G 617.), nebo převzácný sborník, v němž jsou Angelus pacis z r. 1657, Unum neces- sarium z r. 1668 i Via lucis z r. 1668 (46 G 619.); do nekonečna bychom mohli pokračovat jen ve výčtu komenian, tištěných po celém kulturním světě. Vedle Komenského byl ve slavné leidenské tiskárně Elzevierově vydán 318 dokonce dvakrát spis jiného českého exulanta: byla to Res publica Bohemica z r. 1634 a z r. 1643 (19 K 73. a 19 L 101.) od Pavla Stránského, zařazená do sbírky tak zvaných „republik“, stručných dějin jednotlivých států, která v úplnosti je velmi vzácná; Universitní knihovna má tuto sbírku celou, do- konce i s některými odchylnými vydáními. České knihy za hranicemi vycházely v prosté úpravě, často v malých formátech, aby je bylo možno snadněji přenášeti tajně do vlasti na posilu tajných evangelíků. Jsou to známé „špalíčky“, vydávané Václavem Kley- chem v Žitavě, nebo různá drobná vydání českých spisů Komenského — Labyrint světa, Historie o těžkých protivenstvích, Centrum securitatis, Praxis pietatis i zoufalý Kšaft — knížky, které byly pronásledovány, ale tím více milovány a ukrývány; leckteré z nich se nám zachovaly jako „libri prohibiti“, zakázané knihy, uchovávané v klášterních knihovnách v uzavře- ných odděleních, otevřených teprve koncem XVIII. století. Na posilu katolictví a vládnoucího feudalismu povolal Ferdinand I. r. 1556 do Prahy nedávno zřízený, pevně organisovaný řád jesuitský, jehož jméno i činnost se záhy staly nenáviděnými a příslovečnými. Ještě po stale- tích najdeme ve skvělých epigramech Karla Havlíčka, několika slovy charak- terisujících jejich působení v Čechách, ohlas prudkých polemik a pamfletů proti nim, vyvolaných odporem bránící se strany nekatolické. Jesuité, pod- porováni hospodářsky bohatou katolickou šlechtou i mocnou ochranou krále, po tvrdém zlomení odporu měst r. 1547 upevňujícího svou moc, usadili se ve starém dominikánském klášteře u sv. Klimenta na Starém Městě, odkud byla postupně budována česká provincie řádová. Zde brzy položili základy ke školství, které se stalo jejich nejsilnější zbraní; mezi žáky jesuitských škol 46