145 146 (obr. 52-53) přípisky ve svatojirském antifonáři z rozhraní XIII. a XIV. století byly při- pomenuty již dříve (srov. čís. 31). Z této doby však již máme delší skladby, — jež se ovšem často zachovaly — podobně jako nejstarší duchovní písně — v mladších opisech. Téměř současně se vznikem byla zapsána tak zvaná mod- litba Kunhutina v osobním jejím brevíři (srov. čís. 34), již vzpomenutá „Vítaj, král'u všemohúcí“, ukazující na znalost a užívání češtiny i v kruzích nejvyšších. Přelom století XIII. a XIV., kdy se za Václava II. český stát povznesl politicky i hospodářsky a vzrostlo i české národní sebevědomí, je velkým mez- níkem české literatury. Po drobných skladbách doby dřívější, připravujících výrazové možnosti češtiny — zde nesmíme zapomenouti také na kázání, která musila být pronášena česky, jazykem lidu srozumitelným, ale jež se nám nezachovala — vznikají v rozmezí asi dvaceti let tři velké básnické cykly, jež se nám však, bohužel, nezachovaly v úplnosti. Nejstarším cyklem je české zpracování Alexandreidy, odhadované na 8000 veršů, zachované v několika zlomcích; jeden z nich, sňatý s desky jednoho klementinského prvotisku, je nyní uložen v knihovně Národního musea v Praze (tak zvaný zlomek Šafa- říkův). Alexandreidu skládal patrně šlechtic-kněz asi v devadesátých letech XIII. století; z počátku století XIV. (okolo roku 1306) máme patrně od téhož autora rozsáhlý cyklus další, veršované legendy, opět zachovaný jenom zlom- kovitě. Až dosud bylo známo jen několik zlomků, uložených v Národním museu, teprve náhodný nález proužků24 v jednom z admontských rukopisů z XV. století, koupených před válkou Universitní knihovnou, rozšířil značně naše znalosti nejstarších českých legend. Z úzkých proužků se podařilo slo- žit části tří legend, vždy asi po sto verších, a to zlomek legendy o sv. Jakubu Menším (MS. XXIV B 8.), kde jsou velmi důležité veršové shody s Alexan- dreidou, část legendy o sv. Silvestru papeži (MS. XXIV B 9.) a konečně nej- důležitější, doplněk k legendě o umučení Páně (MS. XXIV B 7.), již dříve částečně známé. Zlomky jsou torsem kodexu, napsaného v první čtvrtině XIV. století, který snad obsahoval přebásnění celého passionálu, souboru životů svatých, zpracovaného Jakubem de Voragine; latinské rukopisy této „Zlaté legendy“ byly přineseny do Čech již koncem XIII. století a byly u nás hojně opisovány a doplňovány legendami o českých světcích. Třetím velkým básnickým cyklem, vzniklým okolo r. 1310, je nejstarší českým jazykem zpracovaná kronika tak zvaného Dalimila, která se sice po stránce formální nevyrovná Alexandreidě a legendám, ale ještě je předčí vlasteneckým sebevědomím. Cyklus legend i Alexandreida se zachovaly v časných opisech XIV. století a jenom zlomkovitě, poněvadž byly poměrně záhy nahrazeny obdobnými oblíbenějšími skladbami prosaickými a ve své prvotní veršované podobě již nebyly později opisovány. Na rozdíl od nich známe kroniku Dalimilovu v mnoha rukopisech i zpracováních; k Dalimi- 30