studiu prvotisků, k nimž si sestavoval soupisy tiskařů. Prohlížíme-li tento materiál, který zůstal, bohužel, v rukopise (uložen v knihovně Národního musea v Praze MS. X A 22. De typographis et typographiis z let 1850—54 a MS. X A 23. Indices civitatum, typographiis insignium z r. 1854), litujeme, že nebyl vydán tiskem ještě v době Šafaříkově, kdy časově předstihoval zá- kladní světové příručky, bez nichž si dnes nedovedeme studium prvotisků vůbec představit. Kromě toho si Šafařík všímal různých vzácností knihovny, o jejichž soupis se také pokoušel — v Národním museu se zachoval nástin takového soupisu (MS. Nár. mus. X A 21. Memorabilia bibliothecae z r.1853) — pořídil si seznam slavik knihovny (uložen v archivu knihovny), do růz- ných tisků připisoval důležité poznámky o jejich autorech, tiskařích a pod. Ke konci svého působení měl řídit nový soupis rukopisů, k jehož uskuteč- nění však nedošlo — katalogy rukopisů vydal teprve o půl století později Josef Truhlář. Velký rozvoj knihovny nastává teprve po první světové válce, kdy se stává první knihovnou v samostatném státě, mnohem bohatěji než dříve vy- bavenou personálem i finančními prostředky, takže bylo možno doplniti fondy novou zahraniční literaturou. V údobí mezi oběma světovými válkami vzrostla více než dvojnásobně; do nového období přicházela ani ne se 450.000 svazky, na prahu druhé světové války měla přes 1,000.000 svazků. Teprve v této době, r. 1920, bylo vybudováno vlastní rukopisné oddělení po trpkých zkušenostech se špatným uložením rukopisů a po několika ztrátách — dva ze ztracených rukopisů byly nalezeny a vráceny knihovně r. 1945 ze soukro- mého německého majetku. První správkyní oddělení se stala doc. Dr Flora Kleinschnitzová, která stála v jeho čele až do prvních let druhé světové války. Po provedení adaptačních prací v některých traktech Klementina byly r. 1931 zařízeny bezpečné tresory, kde byly definitivně uloženy nejen ruko- pisy, ale i prvotisky a výběr vzácných tisků mladších. Pro rukopisné oddělení byly nejdůležitější nákupy starých velkých knihoven, bohatých jak na rukopisy, tak na staré tisky. Největším ziskem byla pražská knihovna Lobkovická s 800 svazky rukopisů, s množstvím prvotisků a unikátních bohemik, rukopisná bohemika z děčínské knihovny Thun-Ho- hensteinovy a z klášterní knihovny v rakouském Admontě, soubor vzácných komenian prof. Josefa Šmahy, důležitá slovenika prof. Jaroslava Vlčka, exu- lantská knihovna z Perna. V této době byla také zakoupena velká sbírka řec- kých papyrů a doplňován i soubor rukopisů orientálních. Oba tyto soubory jsou však poněkud cizorodým celkem v převážně bohemikálním oddělení. Druhou světovou válkou byl ovšem slibný vývoj zaražen a teprve po skončení okupace a návratu fondů, evakuovaných mimo Prahu, se mohla knihovna vrátit k pravidelné práci. Hned v r. 1945 byla obnovena a prohlou- bena spolupráce s vědeckými ústavy a vysokými školami, postupně byly znovu 20 21 18 19 11