14 15 16 jedné z nejznamenitějších českých šlechtických knihoven. Z profesního domu jesuitského na Malé Straně přešla do Klementinské knihovny také významná knihovna cizího původu, historika a místodržitele ve Šlesvicku- Holštýnsku v druhé polovině XVI. století, Jindřicha z Rantzau,7 jež se za třicetileté války stala kořistí Valdštejnovou. Díky neobyčejné energii Ungarově byla většina vzácností z těchto kniho- ven zachráněna pro Prahu; Ungar si dával posílat klášterní katalogy a vybí- ral z nich důležité knihy, hájil české zájmy proti Vídni, která si vyhrazovala právo na nejvzácnější rukopisy a zvláště archivalie,“ zachraňoval knihy zašan- tročené židovským překupníkům, doplňoval a skládal z defektních exemplářů tisky úplné, vyměňoval duplikáty zejména s knihovnou vídeňskou. Pře- bytečné knihy prodával pak v dražbách pořádaných knihovnou, aby získal peníze na zakupování nových knih — některé z těchto aukčních katalogů i s cenami se nám dosud zachovaly (na př. 45 G 262. Catalogus librorum quorum publica auctio fiet in C. R. bibliotheca universitatis Pragensis... 1789). Ungar upravil také celkové uspořádání knihovny — jeho signatur se u nás dosud užívá. Z bohemikálních fondů původní jesuitské knihovny i z přírůstků klášterních vytvářel zvláštní nové oddělení, Národní knihovnu. K jejímu pravidelnému doplňování vymohl odevzdávání povinného výtisku r. 1782 od pražských tiskařů, r. 1807 od tiskařů z celého území Čech — byl to první povinný výtisk v habsburské monarchii; teprve r. 1935 se knihovně dostalo povinného výtisku z celého území československého státu. Ungar se také staral, aby se do knihovny dostaly všechny knihy, které jí kdy byly daro- vány nebo byly dříve v jejím držení: tak vymohl odevzdání knihovny Václava Vřesovce z Vřesovic ze XVI. století, která přečkala dobu protireformační za- zděna ve sklepě malostranské radnice, domohl se odkazu lékaře Jana Fran- tiška Löwa z Ersfeldu, zasloužil se o vrácení slavného Pliniovského kodexu, kdysi majetku obce staroměstské, dosáhl i toho, že tu byla deponována knihovna Kinských. Hned na počátku Ungarovy činnosti v knihovně byly pořizovány katalogy podle jednotlivých oborů (MS. IX A 13—16., IX A 18—19., IX B 13—20., IX C 16—24.). Katalog českých knih sestavil r. 1783 (MS. IX B 20.) Ungarův přední spolupracovník Karel Ignác Thám. Od konce století XVIII. vzrůstá tedy knihovna pravidelně povinnými výtisky, nákupy a dary. Podle Šeršníkových údajů měla Klementinská knihovna při zrušení jesuitského řádu něco přes 15.000 svazků, v polovině XIX. století udává Hanslik číslo o 100.000 svazků vyšší. Z nástupců Ungarových musíme vzpomenout především velkého slavisty Pavla Josefa Šafaříka, který stál v čele knihovny v letech 1848—60. V jeho době byla získána významná knihovna Slováka Jiřího Ribaye s četnými bohe- miky, a fondy byly pravidelně doplňovány odbornou literaturou. Šafařík sám 17 se věnoval soupisům archivalií zrušených klášterů (MS. IX C 25/c.) a zvláště 10