lovi se naši předkové vraceli vždy znovu a znovu v nebezpečných a bouřli- vých dobách jako k posile a naději: důležitá je nová recense husitská; po prvé byla vydána tiskem Pavlem Ješínem v předvečer Bílé hory (vzácné vydání z r. 1620, z něhož se zachovalo jenom několik výtisků, sign. 54 C 78.) a znovu je přetiskována v době obrozenské. Nejstarším textem v naší knihovně jsou zlomky ze XIV. století (MS. XVII J 17/I, XII.), kdežto celý text je tu zacho- ván teprve ze století XV. V malém rukopise z počátku XV. století (MS. XXIII G 87.) je vlastenecký ráz kroniky ještě podtržen ostrými protiněmec- kými přípisky na okrajích ze XVII. století; rukopis je velmi pěkně psán a na dvou stránkách dokonce iluminován: na okrajích stran jsou miniaturky českých patronů sv. Václava a sv. Vojtěcha. Text kroniky je doplněn pozděj- šími přídavky, skládáním o králi Janovi a Žalozpěvem nad smrtí Viléma Zajíce z Valdeka. R. 1441 dokončil písař Franěk ze Všerub opis kroniky pro Tómu, mlynáře v Černém mlýně u Kutné Hory (MS. XXIII F 39.): tento rukopis je dokladem, jak byla kronika rozšířena i ve vrstvách lidových. Asi ze stejné doby je třetí text, dříve uložený v Thunovské knihovně v Děčíně (MS. XIX B 9.). Ve XIV. století vzniká postupně český překlad bible, patrně navazující i na starý překlad staroslověnský, pořízený slovanskými apoštoly Cyrilem a Metodějem. Nejdříve byly překládány nejužívanější biblické knihy, přede- vším žaltář, a koncem století vznikají již překlady celé bible, jež potom v XV. století procházejí několikerou textovou úpravou. Z nejstarších v naší knihovně zachovaných textů je překlad žaltáře z první poloviny XIV. století, tak zvaný Žaltář Klementinský (MS. XVII A 12.), bohužel také na některých místech porušený chemickým oživováním písma; na přidaném listě je rukou Šafaří- kovou správné čtení nejasných míst. I biblické texty se nám zachovaly ve zlomcích, někdy podivuhodně se doplňujících z různých rukopisů; z počátku XIV. století máme zlomek žaltáře (MS. XVII J 17/IX.), z poloviny století dva zlomky Genese, kde jsou odstavce, které nejsou v latinské Vulgatě (MS. XXIV B 10.). Z druhé poloviny XIV. století jsou české texty dalších knih: Evangelium sv. Matouše (MS. XVII A4.) a nejstarší překlad proroků Isaiáše, Jeremiáše a Daniela, patrně torso z většího celku, zdobené malovanými ini- ciálkami s postavami proroků (MS. XVII D 33.) — oba rukopisy bývaly v knihovně Rožmberské. Koncem století je konečně přeložena i obtížná Apoka- lypsa (MS. XVII E 13.), přivázaná k důležitému textu čtyř evangelií z r. 1426. Životů národních patronů si česká literatura všímala velmi záhy, nej- dříve ovšem v jazyce latinském; v legendách máme vlastně zároveň také nej- starší zprávy historické, do nichž jsou ovšem přimíseny různé zázraky — legenda Křišťanova bývá pokládána za nejstarší českou kroniku. Jako příklad svodů těchto legend, ať již samostatných nebo jako doplňků k Zlaté legendě Voraginově, uveďme několik kodexů ze XIV. století, v nichž najdeme přepisy 148 149 (obr. 54) 150 (obr. 55) 151 152 (obr. 56) 153 154 155 156 157 147 31