Strana 1
RUKOPISY A VZÁCNÉ TISKY PRAŽSKÉ UNIVERSITNÍ KNIHOVNY *

Strana 2
EDICE UNIVERSITNÍ KNIHOVNY V PRAZE

Strana 3
DR EMMA URBÁNKOVÁ RUKOPISY A VZÁCNÉ TISKY PRAŽSKÉ UNIVERSITNÍ KNIHOVNY 1 9 5 7 STÁTNÍ PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVI

Strana 4

Strana 5
ÚVODEM řejdeme-li po Karlově mostě do Starého Města pražského a zabočíme-li napravo, odkryje se nám pohled na mohutné renesančně barokní průčelí Klementina. Vejdeme-li dovnitř, upozorní nás malá tabulka, že jsme na půdě Universitní knihovny v Praze — jedné z nejstarších a největších knihoven v Evropě. Pražská Universitní knihovna je typická kulturní instituce lidově demokratického Československa, minulost a tradice si v ní podávají ruce s přítomností a s jejím revoluč- ním myšlením. Každoročně vplyne do fondů knihovny přes čtyřicet tisíc svazků pře- vážně moderní vědecké a krásné literatury téměř všech zemí a jazyků světa, aby sloužily graduovaným i prostým čtenářům. Především tato literatura chce pomáhat pracovní- kům všech oborů společenské činnosti při řešení aktuálních otázek hospodářských, vě- deckých a kulturních. Zároveň však knihovna uchovává ve svých tresorech i tisíce sta- rých rukopisů a vzácných tisků, jež nelze odtrhnout od dneška. Nejsou to mrtvá ramena řeky života, nýbrž daleko spíš její dávné prameny a zdroje. K nim chceme touto publi- kací obrátit pozornost. V současné době má knihovna na 6000 středověkých rukopisů, většinou českého původu, přes 2000 prvotisků (do r. 1500), na 9000 vzácných tisků (z toho přes polo- vinu bohemik), tak trochu cizokrajně se v ní vyjímá více než 800 rukopisů orientálních, na 6000 řeckých papyrů atd. Je pochopitelné, že takový soubor, jenž patří rozsahem i obsahem k nejvýznam- nějším v Československu, nevznikl najednou a přes noc; je trpělivým dílem několika knihovnických generací. Z jejich anonymity si vyzdvihněme alespoň Karla Rafaela Ungara, vlastního tvůrce Universitní knihovny jako instituce veřejné a národní. Ungar, typický obrozenec svou láskou k české knížce, zachraňuje pro knihovnu řadu cenných rukopisů a vzácných tisků, které josefinské osvícení osvobodilo z klášterního zajetí. Ungar — ve chvályhodné ctižádosti doložit starobylost a životnost českého ná- roda a jeho kultury — začal sbírat všechnu dostupnou bohemikální literaturu ve zvláštní národní knihovnu (Bibliotheca nationalis). Tato „národní knihovna“ byla 5

Strana 6
pevným jádrem, kolem něhož vyrostla dnešní Universitní knihovna. V Ungarově díle pokračoval velký slavista Pavel Josef Šafařík, jenž ve svém pohledu na nejstarší a nejcennější památky národního písemnictví dovedl spojovat knihovnickou erudici s pro- nikavým vědeckým hodnocením. Především tito dva nevšední muži položili základy našemu dnešnímu oddělení rukopisů a vzácných tisků, jež se právem stává chloubou celého ústavu. Jeho jednotlivé kusy nejsou jen obrazem často pohnuté historie knihovny. Je možno z nich číst i nejdůležitější kapitoly z literárních a kulturních dějin národa. A právě tímto směrem chce vést své čtenáře kniha dr. Emmy Urbánkové. Autorce nejde jenom o vypočítávání nějakých více méně zajímavých kuriosit, jimiž se může po- chlubit každá starší knihovna. Vzala na sebe úkol větší, náročnější, odpovědnější. Volí a vybírá ze sbírek to, co má svůj význam pro pochopení nejdůležitějších období národní minulosti, v čem se nejvýrazněji zrcadlí bytí i myšlení předků, co zůstává živé z jejich kulturního odkazu. Z toho pochopíme, proč se autorka obrací především k nejstarším našim iluminovaným rukopisům, které jako původní dílo české výtvarné školy patří ve své době k nejlepším na světě a podnes vzbuzují náš obdiv. A proč tolik zasvěcené po- zornosti je věnováno období husitskému, jež je zastoupeno ve sbírkách naší knihovny mnohými významnými literárními projevy. Z nich nejpochopitelnější zájem vzbuzuje jeden z mála dochovaných Husových rukopisů. Několik příkladů z doby protirefor- mační je příspěvkem k dějinám pronásledování a utlačování české pokrokové knihy. Tolik o několika nejdůležitějších stránkách nového průvodce po rukopisech a vzácných tiscích Universitní knihovny v Praze. Je psán naším nejlepším knihovnickým znalcem tohoto úseku literatury a doprovázen více než stem obrazových příloh. Nad průvodcem si uvědomujeme zvlášť jasně jednu ze základních tendencí kul- turního rozvoje dnešního Československa: že v něm bylo už navždy skoncováno se sobeckým právem, podle něhož pouze několik vyvolených mohlo vlastnit nejdrahocen- nější kulturní statky národa. Otevřely se staré klášterní a zámecké knihovny, aby se staly majetkem jediného pána a suveréna v naší zemi — lidu. Nechť proto chápe čtenář tohoto průvodce i jako výraz našeho společného úsilí uchovávat a zmnožovat i pro budoucí generace nejcennější literární poklady, jež jsou nám naším lidovým státem svěřovány do péče a opatrování. DR JAN PETRMICHL, ředitel Universitní knihovny v Praze

Strana 7
* 1.+—* Z historie Universitní knihovny Klementinu, jedné z největších pražských budov, jsou uloženy čtyři velké vědecké knihovny — Universitní, Národní, Slovanská a Vysokých škol technických — z nichž, jak svou pohnutou staletou historií, tak bohatstvím svých fondů, je nejvýznamnější Universitní knihovna, sídlící tu již čtyři sta let. Vlastní počátky této knihovny jsou těsně spjaty s počátky Karlovy uni- versity a můžeme nějakou knihovnu předpokládati hned při jejím založení nebo brzy po něm, i když první výslovná zpráva je teprve z r. 1366, kdy se Beneš Krabice z Veitmilel zmiňuje ve své kronice o založení nejstarší a nej- významnější universitní koleje, koleje Karlovy. Tehdy Karel IV. věnoval jako základ kolejní knihovně „hojnost knih“, jak praví kronikář, asi 48 svazků, a brzy potom ji rozhojnil darem opravdu královským: z pozůstalosti vyše- hradského děkana Viléma z Lestkova koupil r. 1370 pro svou kolej 114 ruko- pisů za 100 hřiven — jeden z těchto kodexů ještě můžeme v knihovně viděti i s těžko čitelným podpisem původního majitele na přídeští (MS. XIII F 12. Johannis de Tambaco De culpa et gratia z r. 1357). Stejně vznikaly knihovny i u kolejí ostatních; o nějaké jednotné univer- sitní knihovně v této době ovšem ještě nemůžeme mluvit, i když již v 15. sto- letí dochází ke sdružování kolejních knihoven. K universitě nepatřily jenom koleje, záhy se k ní na podnět kancléře university2, pražského arcibiskupa, přidaly i některé klášterní školy: tak r. 1383 byla přivtělena stará vynikající škola v dominikánském klášteře u sv. Klimenta, staré Studium generale, jež jistě také mělo při své staré kulturní tradici nějakou knihovnu. Klementi- num, postavené na místě tohoto dominikánského kláštera, je tedy svým způ- sobem sídlem universitní knihovny již od XIV. století, ovšem s velkou pře- rývkou po válkách husitských. O tom, jak tyto kolejní knihovny vypadaly, jak byly rozděleny a spravo- vány, nás alespoň částečně poučují jejich nejstarší zachované katalogy.3 Je to především pergamenový list z konce století XIV., zachovaný v knihovně Ná- rodního musea v Praze (sign. MS. 1 D a 1.), který zachycuje stav knihovny koleje Karlovy po zakoupení rukopisů Viléma z Lestkova r. 1370. Kromě již dříve zmíněného rukopisu z jeho majetku můžeme podle katalogu s jistotou 1 2

Strana 8
5 6 7 8 9 10 11 určit ještě dva kodexy, které se až dosud zachovaly v Universitní knihovně: starší z nich, francouzského původu, napsaný někdy na rozhraní XII. a XIII. století, se hlásí do Karlovy koleje svou značkou, písmenem K ve štítku (MS. VIII H 32. Macrobius in Sompnum Scipionis); druhý (MS. XIII D 7. Ja- cobi de Vitriaco Historia Hierosolymitana) byl r. 1362 koupen v Avignonu protonotářem Mikulášem z Kroměříže. Z XV. století pak máme v bývalé Lobkowické knihovně v Roudnici zachovaný obsáhlý katalog knihovny koleje Národa českého a koleje Hedvičiny (MS. R VI E f 8.), umístěné v domě Hankově na Ovocném trhu, věnovaném již přímo na zabezpečení knih.4 Tento katalog, mnohem obšírnější než katalog koleje Karlovy, nám svými přesněj- šími údaji umožňuje určit mnohé z rukopisů: z nejvzácnějších zde zapsa- ných je konvolut s autografem Husovým,5 traktát Jana z Holešova o písni „Hospodine, pomiluj ny“, nebo náš nejstarší kodex z IX./X. století, výklad evangelií Jana Chrisostoma. Kolejní knihovny byly doplňovány dary a odkazy universitních mistrů i pražských měšťanů, jak o tom svědčí záznamy v archivu universitním, odkud je čerpal Campanus ve svém Kalendariu, v městských knihách při kšaftech nebo i v rukopisech samých. Z větších celků, jež se v XV. a XVI. století dostaly tímto způsobem do kolejních knihoven, je nutno připomenout ru- kopisy věnované měšťanem Šimonem od Bílého lva knihovně obecní, odkud se dostaly do knihovny koleje Matěje Loudy z Chlumčan (na př. MS. VIII E 23. Aegidii de Columna De regimine principum libri tres, francouzského původu ze XIII.—XIV. století, nebo MS. V C 11. sborník biblických výkladů Super canonicas epistolas et super cantica ze XIV./XV. století, věnovaný Dorotou mydlářkou knihovně Loudovy koleje), dále knihovnu lékaře M. Jana Šindela (na př. MS. X E 14. Macer de virtutibus herbarum se Šindelovým komentářem a českými glosami z r. 1424) a M. Václava Korandy mladšího, o níž se zmíním dále. V kolejních knihovnách se zachovalo množství litera- tury husitské, poněvadž se universita již r. 1417 slavnostně přihlásila ke kali- chu a zůstala utrakvistickou až do Bílé hory. Ve století XVI. přibývá knihov- nám tisků, jinak se však jejich ráz nemění; ani tehdy — kromě pokusu na počátku XVII. století — nedochází ke zřízení nějaké celkové knihovny uni- versitní. Potlačení českého povstání po bitvě bělohorské znamená také konec utrakvistické university Karlovy: rok 1622 není jen koncem samostatné uni- versity, ale i samostatných knihoven kolejních, jež byly přeneseny do Kle- mentina. Jesuitská knihovna Klementinská je druhým pramenem Universitní knihovny. Jesuité přišli do Prahy r. 1556, povoláni Ferdinandem I., a usadili se v někdejším dominikánském klášteře u sv. Klimenta na Starém Městě. Podle řádové pověsti přišli s jedinou knihou — Následováním Krista od Jana Gersona — kterou jsem však ve fondech knihovny marně hledala. Velmi 3, 4 8

Strana 9
brzy se jim dostalo od krále cenného daru, knihovny zrušeného kláštera celestinů v Ojvíně u Žitavy, jež se stala vlastním základem rychle vzrůstající knihovny jesuitské, cílevědomě budované u nově zřízené koleje, jako protiváhy utrakvistické university Karlovy. Vedle krále podporovala novou knihovnu také bohatá katolická šlechta; z těchto darů je nutno především připomenout dary obou Španělek, provdaných za Pernštejny, Vratislava a Jana, zvláště dony Marie Manriquez de Lara, jejíž jméno můžeme dosud číst na mnohých knihách (na př. 5 J 84. Demosthenes, Cinque orationi, Benátky 1557, nebo 31 F 67. Albertus Pinghius, De libero hominis arbitrio, Kolín nad Rýnem 1542). České povstání znamenalo na čas přerušení vývoje, nenávidění jesuité byli vypovězeni z Prahy a jejich knihovny se ujali mistři koleje Karlovy, kteří ji po potlačení povstání opět jesuitům neporušenou vrátili. Po splynutí staré university Karlovy s kolejí Klementinskou byly sem přeneseny i staré knihovny kolejní. Knihovna Karolinská byla sice znovuzřízena r. 1638, ne však v původní podobě: staré fondy knihovny koleje Karlovy zůstaly v Klementinu a v Karo- linu se vytváří knihovna nová, sloužící fakultám právnické a medicinské. Nová knihovna Karolinská vzrůstá zvláště ve století XVIII. darováním vzácné knihovny Šternberské a duplikátů z vídeňské Dvorní knihovny. Po zrušení řádu jesuitského byla i tato nová knihovna r. 1777 přenesena do Klementina. Spojením staré knihovny Karolinské s knihovnou Klementinskou se za- číná vytvářet jednotná universitní knihovna. Nevíme přesně, kde byla pů- vodně umístěna; od r. 1727 je v novém bibliotečním sále, tak zvaném „Baro- kovém“, kde jsou dosud uložena především její theologická oddělení. Z této doby máme v knihovně množství jesuitské literatury, často tištěné ve vlastní tiskárně v Klementinu a vázané v krásných původních vazbách. Z větších celků, jež se sem v té době dostaly, jsou zbytky knihovny slavného českého právníka Sixta z Ottersdorfu, jež sem byly přeneseny s knihovnou kanovníka Platejse z Platenštejna, trosky knihovny Václava Budovce z Budova a pře- devším zbytky knihovny slavného dánského astronoma Tyge Braha,“ získané od jeho dědiců. Byly později doplněny z jesuitské knihovny v Chomutově. Po zrušení řádu jesuitského r. 1773 nastává nová etapa ve vývoji knihov- ny. Po jejím postátnění r. 1777 byl tu prvním světským bibliotekářem Karel Rafael Ungar, jemuž připadl těžký úkol: musil zvládnout ohromný příliv materiálu jak z knihoven jesuitských, tak i ostatních rušených řádů v Čechách, jejichž fondy bohatě doplnily dosavadní knihovnu. Z vynikajících knihoven klášterních, které tehdy přišly do Klementina, připomeňme významnou knihovnu kláštera svatojirského v Praze, z jehož písařské a malířské dílny se nám zachovala řada cenných rukopisů. Z venkovských knihoven byly nej- důležitější bohaté knihovny jihočeské — Třeboň, Zlatá Koruna, Borovany a Krumlov — kde se částečně zachovaly i zbytky staré knihovny Rožmberské, 12 13

Strana 10
14 15 16 jedné z nejznamenitějších českých šlechtických knihoven. Z profesního domu jesuitského na Malé Straně přešla do Klementinské knihovny také významná knihovna cizího původu, historika a místodržitele ve Šlesvicku- Holštýnsku v druhé polovině XVI. století, Jindřicha z Rantzau,7 jež se za třicetileté války stala kořistí Valdštejnovou. Díky neobyčejné energii Ungarově byla většina vzácností z těchto kniho- ven zachráněna pro Prahu; Ungar si dával posílat klášterní katalogy a vybí- ral z nich důležité knihy, hájil české zájmy proti Vídni, která si vyhrazovala právo na nejvzácnější rukopisy a zvláště archivalie,“ zachraňoval knihy zašan- tročené židovským překupníkům, doplňoval a skládal z defektních exemplářů tisky úplné, vyměňoval duplikáty zejména s knihovnou vídeňskou. Pře- bytečné knihy prodával pak v dražbách pořádaných knihovnou, aby získal peníze na zakupování nových knih — některé z těchto aukčních katalogů i s cenami se nám dosud zachovaly (na př. 45 G 262. Catalogus librorum quorum publica auctio fiet in C. R. bibliotheca universitatis Pragensis... 1789). Ungar upravil také celkové uspořádání knihovny — jeho signatur se u nás dosud užívá. Z bohemikálních fondů původní jesuitské knihovny i z přírůstků klášterních vytvářel zvláštní nové oddělení, Národní knihovnu. K jejímu pravidelnému doplňování vymohl odevzdávání povinného výtisku r. 1782 od pražských tiskařů, r. 1807 od tiskařů z celého území Čech — byl to první povinný výtisk v habsburské monarchii; teprve r. 1935 se knihovně dostalo povinného výtisku z celého území československého státu. Ungar se také staral, aby se do knihovny dostaly všechny knihy, které jí kdy byly daro- vány nebo byly dříve v jejím držení: tak vymohl odevzdání knihovny Václava Vřesovce z Vřesovic ze XVI. století, která přečkala dobu protireformační za- zděna ve sklepě malostranské radnice, domohl se odkazu lékaře Jana Fran- tiška Löwa z Ersfeldu, zasloužil se o vrácení slavného Pliniovského kodexu, kdysi majetku obce staroměstské, dosáhl i toho, že tu byla deponována knihovna Kinských. Hned na počátku Ungarovy činnosti v knihovně byly pořizovány katalogy podle jednotlivých oborů (MS. IX A 13—16., IX A 18—19., IX B 13—20., IX C 16—24.). Katalog českých knih sestavil r. 1783 (MS. IX B 20.) Ungarův přední spolupracovník Karel Ignác Thám. Od konce století XVIII. vzrůstá tedy knihovna pravidelně povinnými výtisky, nákupy a dary. Podle Šeršníkových údajů měla Klementinská knihovna při zrušení jesuitského řádu něco přes 15.000 svazků, v polovině XIX. století udává Hanslik číslo o 100.000 svazků vyšší. Z nástupců Ungarových musíme vzpomenout především velkého slavisty Pavla Josefa Šafaříka, který stál v čele knihovny v letech 1848—60. V jeho době byla získána významná knihovna Slováka Jiřího Ribaye s četnými bohe- miky, a fondy byly pravidelně doplňovány odbornou literaturou. Šafařík sám 17 se věnoval soupisům archivalií zrušených klášterů (MS. IX C 25/c.) a zvláště 10

Strana 11
studiu prvotisků, k nimž si sestavoval soupisy tiskařů. Prohlížíme-li tento materiál, který zůstal, bohužel, v rukopise (uložen v knihovně Národního musea v Praze MS. X A 22. De typographis et typographiis z let 1850—54 a MS. X A 23. Indices civitatum, typographiis insignium z r. 1854), litujeme, že nebyl vydán tiskem ještě v době Šafaříkově, kdy časově předstihoval zá- kladní světové příručky, bez nichž si dnes nedovedeme studium prvotisků vůbec představit. Kromě toho si Šafařík všímal různých vzácností knihovny, o jejichž soupis se také pokoušel — v Národním museu se zachoval nástin takového soupisu (MS. Nár. mus. X A 21. Memorabilia bibliothecae z r.1853) — pořídil si seznam slavik knihovny (uložen v archivu knihovny), do růz- ných tisků připisoval důležité poznámky o jejich autorech, tiskařích a pod. Ke konci svého působení měl řídit nový soupis rukopisů, k jehož uskuteč- nění však nedošlo — katalogy rukopisů vydal teprve o půl století později Josef Truhlář. Velký rozvoj knihovny nastává teprve po první světové válce, kdy se stává první knihovnou v samostatném státě, mnohem bohatěji než dříve vy- bavenou personálem i finančními prostředky, takže bylo možno doplniti fondy novou zahraniční literaturou. V údobí mezi oběma světovými válkami vzrostla více než dvojnásobně; do nového období přicházela ani ne se 450.000 svazky, na prahu druhé světové války měla přes 1,000.000 svazků. Teprve v této době, r. 1920, bylo vybudováno vlastní rukopisné oddělení po trpkých zkušenostech se špatným uložením rukopisů a po několika ztrátách — dva ze ztracených rukopisů byly nalezeny a vráceny knihovně r. 1945 ze soukro- mého německého majetku. První správkyní oddělení se stala doc. Dr Flora Kleinschnitzová, která stála v jeho čele až do prvních let druhé světové války. Po provedení adaptačních prací v některých traktech Klementina byly r. 1931 zařízeny bezpečné tresory, kde byly definitivně uloženy nejen ruko- pisy, ale i prvotisky a výběr vzácných tisků mladších. Pro rukopisné oddělení byly nejdůležitější nákupy starých velkých knihoven, bohatých jak na rukopisy, tak na staré tisky. Největším ziskem byla pražská knihovna Lobkovická s 800 svazky rukopisů, s množstvím prvotisků a unikátních bohemik, rukopisná bohemika z děčínské knihovny Thun-Ho- hensteinovy a z klášterní knihovny v rakouském Admontě, soubor vzácných komenian prof. Josefa Šmahy, důležitá slovenika prof. Jaroslava Vlčka, exu- lantská knihovna z Perna. V této době byla také zakoupena velká sbírka řec- kých papyrů a doplňován i soubor rukopisů orientálních. Oba tyto soubory jsou však poněkud cizorodým celkem v převážně bohemikálním oddělení. Druhou světovou válkou byl ovšem slibný vývoj zaražen a teprve po skončení okupace a návratu fondů, evakuovaných mimo Prahu, se mohla knihovna vrátit k pravidelné práci. Hned v r. 1945 byla obnovena a prohlou- bena spolupráce s vědeckými ústavy a vysokými školami, postupně byly znovu 20 21 18 19 11

Strana 12
navazovány styky s cizinou a rozšiřována služba čtenářům v čítárnách půjčo- váním knih poštou i vybudováním oddělení zpravodajského a fotografického. Do jisté míry se nyní opakuje doba Ungarova: opět jsou do Klementina svá- ženy různé knihovny, jejichž fondy je nutno roztřídit a zpracovat, případně předávat jiným knihovnám a ústavům. Z nejdůležitějších státních deponátů je pro rukopisné oddělení roudnická knihovna Lobkowická s množstvím ru- kopisů, prvotisků, bohemik a slavnou humanistickou knihovnou Bohuslava Hasištejnského a klášterní knihovny z Oseka a Teplé. Ze starších fondů je nyní v tresorech rukopisného oddělení shromáž- děno téměř 6000 rukopisů většinou středověkých a bohemikálních, přes 800 rukopisů orientálních, na 6000 řeckých papyrů, přes 2000 svazků prvotisků do r. 1500, na 5000 svazků bohemik a 4000 svazků vzácných tisků cizích; kromě toho je tu uložen zbytek grafického oddělení, odevzdaného Národní galerii, na 500 obrazových jesuitských thesí, asi 3000 jarmarečních písniček, množství drobných tisků (patenty, letáky a pod.), fotografie rukopisů a vzác- ných tisků z cizích knihoven a archiv knihovny. Čtenářům se tyto fondy dá- vají ke studiu ve zvláštní čítárně v prvním patře, opatřené speciální příruční knihovnou. V úzké spolupráci s oddělením je také fotografická laboratoř, jež umožňuje studium vzácných kusů i badatelům zahraničním a mimopraž- ským. Při práci v rukopisném oddělení navazujeme stále na práci vykonanou našimi předchůdci. A tu musíme nejdříve vděčně vzpomenouti činnosti Josefa Truhláře,2 který jak v katalozích rukopisů, tak v drobnějších pracích, uveřejňovaných v časopisech, seznamoval badatele se vzácnostmi, často až do té doby zcela neznámými. Teprve po vydání katalogů se ukázalo ohromné množství husitské literatury, dosud skýtající ne-li objevy, tedy alespoň důle- žité doplňky vědomostí o nejvýznamnější době našich dějin. Vedle katalogů i doplňujících a detailnějších „Paběrků“, určených spíše speciálním bada- telům jak domácím, tak i zahraničním — latinský text katalogu pomohl kle- mentinským rukopisům ke známosti i v cizině, většinou neznalé češtiny — sestavil Truhlář pro veřejnost soupis tak zvaných cimelií, nejvzácnějších rukopisů, kdysi vystavených ve vitrinách ve velkém sále knihovny, a napsal do „Osvěty“ i stručné dějiny knihovny, až dosud nejlepší přehled její historie. Významu Universitní knihovny i bohatství jejích fondů si pochopitelně všímali badatelé již dříve — vzpomeňme Campanova Kalendaria dobrodinců, zpráv u Balbína, Dobnera, Pelcla, Dobrovského, Jungmanna19 — ale oprav- dovou historii knihovny máme teprve z doby obrozenské, kdy se jí zabývají Šeršník, Dobrovský i Ungar.11 Obšírnější dějiny byly vydány německy teprve v polovině 19. století ředitelem knihovny Ant. Spirkem a o něco po- zději Jos. A. Hanslikem,12 česky byly zpracovány Truhlářem. V monogra- fiích o universitě si knihovny všímají ovšem také Tomek a Winter.13 Šestisté 12

Strana 13
výročí Karlovy university bylo podnětem k trojímu pokusu o nové vylíčení dějin Universitní knihovny, tiskem však vyšlo jenom populární zpracování Jana Sajíce,14 kdežto dějiny obšírnější, založené na studiu aktového materiálu jak v knihovně samé, tak v Ústředním státním archivu, zůstaly torsem: smrt přerušila jak práci Jaromíra Boreckého, tak Tobolkovu, z níž se snad podaří vydati alespoň první díl. První soupis vzácných rukopisů vznikl velmi brzy po zveřejnění knihovny koncem 18. stol. z důvodů praktických: v době ohrožení Prahy za napoleonských válek musil bibliotekář Karel Rafael Ungar sestaviti jejich seznamy k evakuacím, jež se opakovaly několikrát v letech 1796—1813.15 Tento soupis se stal základem soupisů pozdějších, o něž se pokusili ve svých dějinách knihovny stručně Spirk a obšírněji Hanslik. Na počátku 20. století vydal rozšířený soupis rukopisných cimelií Josef Truhlář, který tu cituje i nejdůležitější literaturu o jednotlivých kusech. Podivuhodnou neznalost fondů, a to po Truhlářovi, projevil poslední německý ředitel Universitní knihovny Richard Kukula16 ve svých pamětech, vydaných po první světové válce, v kapitole věnované „rukopisným pokladům“; jeho neznalost pře- kvapuje tím více, že v předcházejících kapitolách Kukula mluví s velkým despektem o kvalitách českých zaměstnanců knihovny, jichž se tu dotýká velmi nešetrně. Čestným úkolem rukopisného oddělení Universitní knihovny je příprava tištěných katalogů rukopisných přírůstků jako pokračování díla Truhlářova, aby nově získané rukopisy nebyly jen mrtvým fondem, ale plně sloužily vě- deckým pracovníkům, i monografické zpracování některých nových objevů. Mnohem častěji než dříve se i toto historické oddělení účastní prací, které přesahují jenom péči o získávání a zpracovávání fondů. V jednom z tresorů oddělení je umístěna stálá výstavka rukopisů, ve zkratce ilustrující vývoj české knihy po stránce obsahové i vnější, přístupná veřejnosti. Pro exkurse poslu- chačů vysokých škol bývají instalovány zvláštní drobné výstavky k probíra- nému thematu, pro posluchače knihovnictví jsou pořádána i praktická cvi- čení. První výročí Dne studentstva 17. listopadu 1945 bylo Universitní knihovně a především jejímu rukopisnému oddělení popudem, aby se svým materiálem i přímou spoluprací účastnilo instalace výstavy v Národním museu. Tím byla zahájena dnes již tradiční účast rukopisného oddělení na výstavách pořádaných Universitní knihovnou v Klementinu — největší z nich byla jubilejní výstava k šestistému výročí trvání Universitní knihovny r. 1948 — na různých výstavách pořádaných jinými institucemi i při insta- lacích stálých museí, především při budování Památníku národního písem- nictví na Strahově. Touto činností se snaží Universitní knihovna plnit úkoly, které v dřívějších letech byly vyjádřeny i v jejím názvu, totiž poslání knihovny opravdu veřejné a národní. 13

Strana 14
☞I.— České iluminované rukopisy Ze stručného nástinu historického vývoje Universitní knihovny je zřejmé, že mezi rukopisy a tisky převládají knihy buď na půdě české vzniklé, nebo zde již po staletí užívané, tedy do jisté míry také bohemika. Mnohé z rukopisů původu italského nebo francouzského bývaly již ve starých knihov- nách kolejních nebo klášterních a měly vliv jak literární, tak umělecký na tvorbu domácí. Bohaté fondy iluminovaných rukopisů české provenience nám dovolují, že můžeme jejich vývoj doložiti na příkladech často světové úrovně od konce století XI. až do století XVI., kdy kniha psaná je čím dále tím více zatlačo- vána knihou tištěnou. V úplnosti může takovou řadu sestaviti u nás vlastně jenom Universitní knihovna. Poměrně slabě, příklady méně vynikajícími, je tu zastoupeno knižní malířství druhé poloviny XIV. století, poněvadž mistrovská díla té doby, soubory rukopisů, pořízených pro Arnošta z Pardu- bic, Jana ze Středy nebo krále Václava IV., jsou uložena v jiných knihovnách domácích i zahraničních. Pro dobu starší má však knihovna v Kodexu Vy- šehradském nebo v Passionálu abatyše Kunhuty vrcholná díla českého ilu- minačního umění. Nejdůkladnější poučení o českých iluminovaných ruko- pisech najdeme v partiích, které do „Dějepisu výtvarného umění v Čechách“12 napsal Antonín Matějček, který tu naše rukopisy zařadil do celkového vývoje knižního umění v Čechách. Profesor Matějček také pomáhal vybírati tehdejší správkyni rukopisného oddělení doc. Floře Kleinschnitzové rukopisy pro výstavu pořádanou při příležitosti mezinárodního knihovnického sjezdu v Praze r. 1926; tento výběr se stal základem stálé výstavky v tresoru oddě- lení, jejíž stručný soupis, který však nevyšel tiskem, pořídila doc. Klein- schnitzová. Tento soupis je jenom souhrnem názvů a signatur a proti star- šímu soupisu Truhlářovu přináší jenom dodatky z rukopisů Lobkovických a přesnější datování podle poznatků Matějčkových. Nejstarším rukopisem české provenience v Universitní knihovně — 22 a jedním z nejstarších vůbec — je tak zvaný Kodex Vyšehradský (MS. XIV (obr. 1—2) A 13.), evangelistář krásně psaný a nádherně malovaný, pořízený patrně k první korunovaci českého krále Vratislava II. r. 1085, ve vyšívané vazbě 14

Strana 15
z doby okolo r. 1200; na zadní desce vazby se opakuje Kristus v mandorle, zobrazený i na jednom celostránkovém obraze. Tento rukopis, jeden z nej- bohatěji malovaných evangelistářů vůbec, je snad produktem nějaké pražské dílny,18 kde také vznikly ještě jiné kodexy, podobně, ale ne tak nádherně vy- pravené; jeden z nich je uložen v Kapitulní knihovně v Praze, jiné dva jsou v Polsku — jeden v Krakově, druhý v Hnězdně. V našem kodexu je přes třicet celostránkových obrazů, množství bohatých iniciál, každá strana má lemovku jiného ornamentu, texty významných svátků jsou psány zlatem; obraz sv. Václava, patrona českého státu i přemyslovské dynastie, ovlivnil nadlouho naše malířství — jeho vliv vidíme i u Mánesa a Aleše, kteří se tímto rukopisem inspirovali. Počátkem našeho století byl kodex vydán Lehnerem19 v barevných, dosud nepřekonaných reprodukcích. Ze století XII. se nám zachovala kresba Krista-soudce na konci slavného Homiliáře Opatovického (MS. III F 6.). Pozdním ohlasem západoněmeckého iluminačního umění je výzdoba kodexu, obsahujícího žaltář a Nový zákon (MS. XIV C 1.), z 1. poloviny XIII. století. V iniciálkách vidíme fantastické zvířecí postavy; srovnání evangelistů v bohatých románských obloucích nám připomene irské evangelistáře — bohužel však rukopis sám nic neříká ani o svém původu, ani o svých osudech. Zvláštní místo v českém kulturním životě měl nejstarší český ženský klášter u sv. Jiří na hradě pražském (založen Přemyslovnou Mladou v X. sto- letí), kde byla škola malířská a písařská, z níž se nám zachovalo mnoho ruko- pisů XIII. a XIV. století, jež po zrušení kláštera koncem XVIII. století přešly do Klementina. Jedním z nejstarších u nás zachovaných svatojirských ruko- pisů je žaltář z poslední čtvrtiny XII. století (MS. XIII E 14/b.), svou vý- zdobou připomínající a snad i ovlivňující slavný Žaltář Ostrovský, uložený v Kapitulní knihovně v Praze. V rukopise je několik celostránkových obrazů — Kristův křest, Ukřižování, P. Marie s Ježíškem, Kristus v mandorle — i bohatých iniciál, někdy s figurálními motivy (smrt P. Marie). Na počátku kodexu je kalendář, kam však byla jména českých světců připsána teprve později. Na svatojirský původ ukazuje řada rukopisů, v nichž najdeme v iniciálce vymalovanou drobnou postavičku jeptišky, klečící před světicemi (na př. v žaltáři MS. I H.7. ze XIII. stol.), nebo v nichž je připomenut sv. Jiří, patron kláštera, jehož obrázek najdeme v iniciálce (na př. žaltář MS. XII G 20/b. z poloviny XIII. stol.; na počátku je celostránková pásková iniciála). Ve výzdobě jiného svatojirského žaltáře z poloviny XIII. století (MS. XII G 8.) můžeme pozorovati byzantinisující vlivy v obrázcích zvěstování a narození Páně i ve velké iniciále s obrazem krále Davida. V některých rukopisech najdeme i jméno sestry, jíž patrně kniha patřila; (obr. 7) tak se připomíná „domicella Mana“, světská členka kláštera, v brevíři z druhé 29 23 24 (obr. 3) 25 (obr. 4) (obr. 5) 26 27 28 (obr. 6) 15

Strana 16
poloviny XIII. století (MS. XII F 9.) — později byl do rukopisu všit obrázek obětování P. Marie, na jehož rubu je opis slavné modlitby Kunhutiny nebo sestra Petronella v souboru životů světic a některých světců — je tu i legenda o sv. Jiří — z rozhraní XIII. a XIV. století (MS. VI E 1.), jejíž jméno najdeme na konci prosby k sv. Kateřině a ji samu vymalovanou v ře- holním rouše ve dvou iniciálkách. Nejzajímavější, ale jménem neznámá je jiná jeptiška, která si do drobného notovaného antifonáře s pěknými iniciál- kami, kde zase najdeme klečící sestru, kreslila hlavičky mnichů a připisovala k nim poznámky, většinou ne příliš lichotivé, o Aldíkovi, krásném jako andě- lík, jenž se v blátě válí, či o Brhelovi, černém jako zmek (zlý duch, dábel — MS. VI G 15. z konce XIII. stol., poznámky z rozhraní XIII. a XIV. stol.). Tyto české přípisky, které vrhají jisté světlo na volnější život v bohatém kláš- teře, těšícím se přízni panující dynastie a stávajícím se útočištěm neprovda- ných šlechtických dcerek, jsou jednou z nejstarších památek českého jazyka, patrně v tomto klášteře neopomíjeného, jak svědčí i jiné památky. Za produkt písařské a malířské dílny svatojirské snad můžeme také po- 32 kládati významnou památku první poloviny XIII. století, antifonář zvaný (obr. 8—9) Sedlecký (MS. XIII A 6.), kterého bylo v druhé polovině XVII. století užíváno v klášteře Sedlci u Kutné Hory, kde byly doplněny chybějící listy. Patrně v domácích válkách utrpěl kodex těžké škody, takže řada původních listů chybí. V tomto důležitém hudebním rukopise, jehož notace upomíná na jiné rukopisy svatojirské, jsou velkolepé iniciály, v nichž někde vidíme hlavy proroků nebo apoštolů a postavy v poněkud ztrnulé póze, malované na okra- jích listů; z větších obrazů vyniká především Madona s Ježíškem, svým by- zantsko-italským stylem připomínající ikony, a pozoruhodný obraz tří Marií, rozmlouvajících s andělem u hrobu Kristova. Obrázek Kristova křtu při- pomíná svým pojetím obdobný obraz ve svatojirském žaltáři (srov. čís. 25), podobném žaltáři Ostrovskému. Podle obrázku sv. Bernarda v jedné ini- ciálce můžeme soudit, že antifonář byl určen klášteru cisterciáckému, jiná iniciálka, v níž je vymalována klečící jeptiška20, ukazuje na klášter ženský; ru- kopis nemohl tedy být od počátku určen mužskému klášteru v Sedlci, ale některému ženskému klášteru cisterciáckému, a to nejspíše moravskému Tišnovu — v Čechách v té době žádný ženský klášter tohoto řádu ještě ne- byl — bohatě nadanému královnou Konstancií, vdovou po Přemyslu I. A snad se můžeme odvážit domněnky, že právě královna Konstancie dala pořídit nádherný kodex pro svůj klášter v dílně svatojirské, kde klečící jeptiška byla oblečena do roucha svatojirské benediktinky. Písařská škola svatojirská, jež, jak se zdá, existovala již ve století XIII., se rozšiřuje počátkem století XIV., kdy se stává abatyší Kunhuta, dcera Přemysla II., v dětském věku zasnoubená Fridrichovi Míšeňskému; těžká léta po otcově pádu prožila v klášteře na Františku u své tety Anežky 31 (obr. 14) 30 16

Strana 17
a po několikaletém manželství s Boleslavem Mazovským konečně došla klidu v klášteře svatojirském. Podobně jako její bratr Václav II. byla i Kunhuta štědrou podporovatelkou umění a měla zálibu v mystických traktátech, jak svědčí rukopisy přímo spjaté s její osobou: na přídeštích některých rukopisů čteme její vlastnický zápis, který je vlastně nejstarším českým exlibris. Vrcholným dílem malířské dílny svatojirské je tak zvaný Passionál aba- tyše Kunhuty (MS. XIV A 17. z let 1314—21), jehož užívaný název ne- vystihuje obsah: tento „Passionál“ není souborem životů svatých, ale mys- tických traktátů, tehdy velmi oblíbených, jež pro abatyši na její pokyn složil dominikán Kolda z Koldic. Rukopis pak napsal a namaloval svatojirský ka- novník Beneš, který snad také provedl redakci souboru21. Smrt Kunhutina r. 1321 patrně přerušila dílo, takže rukopis jí asi nikdy nebyl odevzdán, jak svědčí velmi jednoduchá pozdější vazba. Nejen textově — traktáty jsou sklá- dány přímo podle Kunhutiných zálib — ale i malířskou výzdobou je kodex oslavou abatyše: na úvodním obraze ji vidíme sedící na trůně, nad nímž je znak kláštera i znaky zemské — český lev i svatováclavská orlice — uprostřed konventu sester, k nimž se připojila i Kunhutina dceruška Berta; před aba- tyší klečí autor knihy Kolda i její písař a iluminátor Beneš a podávají rukopis své příznivkyni. Iluminace Benešovy patří k vrcholům českého umění kniž- ního doby gotické: nejkrásnější jsou dva obrazy mariánské, mystické objetí P. Marie a Krista a úchvatný obraz P. Marie Bolestné, monumentální ve své osamělosti. Abatyši Kunhutu vidíme ještě na jednom z cyklických obrazů pašijových, jak se koří Kristu. Z rukopisů, jež patřily Kunhutě, je jenom „Passionál“ tak bohatě vy- zdoben; v ostatních jsou jenom skvěle provedené kreslené červeno-modré iniciálky filigránové, jež byly potom ve XIV. století u nás velmi oblíbeny. Jedním z nejdůležitějších je osobní brevíř Kunhutin (MS. VII G 17/d. z po- čátku XIV. stol., s exlibris), kde je v toku latinského textu liturgického za- psána jedna z nejstarších památek české literatury, tak zvaná modlitba Kun- hutina „Vítaj, králu všemohúcí“; podobně jako připomenuté již přípisky svatojirské, ukazuje i tato modlitba, jak hojně se v klášteře užívalo češtiny. Z jiných Kunhutiných rukopisů, jichž se nám ještě zachovalo deset, připo- meňme jiný její brevíř (MS. XII D 9. s exlibris: „Iste liber pertinet ad domi- nam abbatissam de S. Georgio Chunegundem filiam Othacari regis Bohemie“: Kunhuta ani v řeholním rouchu nezapomínala na svůj královský původ), v jehož kalendáři jsou důležité nekrologické přípisky, týkající se Přemyslovců, a poznámky o slavení velkých svátků v klášteře způsobem snad i dosti svět- ským (poznámky „bibicio“). Filigránovými iniciálkami jsou také zdobeny 36 Kunhutiny modlitby (MS. XII D 12.), na jejichž deskách byly později při- lepeny zlomky české veršované legendy o sv. Jiří (nyní uloženy mezi zlomky 37 33 (obr. 10-11) 34 (obr. 12) 35 (obr. 13) 2 Rukopisy 63—06 17

Strana 18
38 sign. MS. XVII J 17/XI.), i soubor mystických traktátů z r. 1319 (MS. XII D 10.). Kalendáře svatojirských rukopisů s přípisky o svěcení svátků nebo o členech rodu Přemyslovců jsou velmi důležitým pramenem. Je pochopi- telné, že v klášteře, v jehož čele stály často Přemyslovny, byli uctíváni domácí patroni, zvláště sv. Václav i jeho bába sv. Ludmila, pohřbená u sv. Jiří. V antifonáři ze XIV. století (MS. VI G 3/a.) jsou dosti neuměle vyobrazeni jak sv. Václav, tak sv. Ludmila; světice je tu namalována podle starší verse ludmilské legendy s provazem na krku, později nahrazeným závojem. Jak již bylo řečeno, byly ve XIV. století u nás velmi oblíbeny filigránové iniciály, mnohdy velmi bohatě provedené. Jedny z nejstarších — vedle ruko- 40 pisů Kunhutiných — jsou v rukopise z r. 1320 (MS. XIII E 4. Eberhardus Bethuniensis: Graecismus cum commento), který v XV. století patřil M. 41 Václavovi Korandovi mladšímu; velmi krásné jsou v antifonáři kláštera 42 Plaského (MS. XIII A 5/b.), v misálu Pražském (MS. XII C 4/b.), kde je (obr. 16) také zachována zajímavá forma kříže — Kristus visí na kříži, zobrazeném 43 jako strom s větvemi — v misálu oltáře sv. Kvirina z kláštera Zlatokorunského 44 (MS. XII B 5.) nebo v brevíři z téhož kláštera (MS. VI F 12/a.). Pozdější, 45 ale neobyčejně bohaté iniciály jsou v graduálu neznámého kláštera (MS. (obr. 17) XIII A 5/a.), kde vidíme fantastická zvířata i motivy rostlinné. V misálu kláštera Chotěšovského (MS. XIV C 3.) z první poloviny 46 (obr. 15) XIV. století je zachován krásný kanonový obraz, bohužel poněkud poško- zený, kde vidíme před křížem klečeti premonstrátského mnicha. Jednoduché 47 iluminace jsou v misálu, užívaném již ve XIV. století ve Štěpanicích v Krko- noších (MS. VI B 25.), kde jsou zápisy o úmrtích osadníků z Mrklova a výčet farářů ve Štěpanicích. Zcela jiného rázu, než rukopisy až dosud zmíněné, je obrazová bible 48 Velislavova (MS. XXIII C 124.), jež téměř bez textu vypravuje příběhy po- (obr. 18-19) čátku Starého zákona, z Nového zákona části evangelií a Skutků apoštolských a celou Apokalypsu. Na každé straně jsou tu ve dvou pásech nad sebou lehce kolorované kresby, jež jsou jedním z nejdůležitějších pramenů k poznání života v polovině XIV. století u nás: v pestrém sledu se střídají scény ze života šlechty — vidíme tu oděvy podle francouzské módy, jak se u nás ují- maly po vzoru první choti Karla IV., francouzské princezny Blanky — s vý- jevy bitevními, dcery sionské hrají na nástroje užívané soudobou společ- ností, vidíme tu různá řemesla (kovář, stavba věže), práce rolníků, hostiny, radovánky i smutný osud zajatců a popravy. Na konci kodexu je k bibli při- pojena svatováclavská legenda — text „Crescente fide“ — již téměř nedopro- vázená slovy; známé výjevy ze života českého světce končí jeho mučednickou smrtí, po níž následuje obrázek, který nám konečně něco naznačuje o původu rukopisu: před svatou Kateřinou, oblíbenou světicí Karla IV., klečí Velislav, 39 18

Strana 19
o němž však, bohužel, nevíme, v jakém poměru byl ke vzniku rukopisu. Kodex, který býval dříve v pražské knihovně Lobkovické, byl vydán, ne však v úplnosti, Ant. Matějčkem22. Za doby Karlovy se k nám dostávaly také rukopisy cizí, zvláště italské a francouzské, jejichž vlivy se zračí i ve výzdobě rukopisů malovaných v Čechách. Krásné ukázky těchto vlivů najdeme ve dvou brevířích svatojir- ských; jeden z nich zvaný „boloňský“ (MS. VII F 26/a.) z poloviny XIV. sto- letí napodobuje rukopisy italské, není-li sám přímo cizího původu, druhý, o něco mladší (MS. XIII E 14/e. brevíř abatyše Anežky, patrně z let 1355—58) vzory francouzské. Na okrajích listů vidíme malované drobné zvířecí výjevy, jinde zase scény ze života svatých: je tu sv. Barbora, Mikuláš, Lucie vlečená koňmi, v iniciálce, uvozující svatováclavský text „Licet plura“, poměrně vzácně se vyskytující zobrazení přenesení sv. Václava. Soubor středověkých představ o přírodě najdeme v bohatě iluminova- ném díle Tomáše Cantimpratského „De natura rerum“ (MS. XIV A 15.), v němž jsou zobrazeni čtvernožci, ptáci, živočichové vodní i stromy, květiny a kameny, někde ovšem velmi fantasticky. Úvodní kapitola o člověku a jeho zrůdách je vlastně ilustrací k různým cestopisům, líčícím nejpodivnější lidské tvory; také mezi zvířaty, jinak dost realisticky malovanými, najdeme mořské panny i bazilišky, jak si je malovala vzrušená středověká fantasie. Kniha byla velmi oblíbená i později, jak svědčí mladší repliky, provedené však velmi řemeslně (MS. X A 4. nebo MS. Kap. L XI.). Z poslední čtvrtiny XIV. století nemáme žádné zvlášť vynikající ilumi- nované rukopisy, které by bylo možno postaviti vedle vrcholných ukázek starších. Poněkud nad průměr vyniká skupina rukopisů pořízených na ná- klad Petra z Rožmberka, probošta u Všech svatých v Praze, pro Krumlov a Třeboň. Připomeňme z nich výklady sv. otců na evangelium Lukášovo (MS. 53 I A 55. Expositiones sanctorum Patrum in evangelium s. Lucae) pro Krum- lov a Gregorii I. Moralium in Job libri z r. 1372 (MS. XIII B 13.), psaný 54 písařem Štěpánem na Přiběnicích pro klášter třeboňský: v počáteční iniciálce (obr. 23) rožmberská růže na první pohled prozrazuje jihočeský původ rukopisu. Z jiných latinských rukopisů té doby jsou životy svatých (MS. XIV A7.), 55 Bartholomaei Urbinensis Milleloquiorum s. Augustini (MS. XIII B 14.), 56 Thomae de Aquino Catena super evangelium s. Matthaei (MS. XIII B 15.), 57 Pseudo-Dionysii Areopagitae opera (MS. I B 18.), Gregorii I. Moralium 58,59 super Job libri (MS. V A 21.), Thomae de Aquino Summae theologicae pars 60 III. (MS. XIII B 12.), pražský misál (MS. XIV B 8.), Thomae Guallensis 61,62 Lectura super librum b. Augustini de civitate dei (MS. VII C 21.) a o něco pozdější misál zlatokorunský (MS. XIII B 4. z r. 1407) — žádný z těchto 63 rukopisů nevyniká nad dobový průměr a můžeme v nich sledovati jenom řemeslnou zručnost malířských dílen. 49 (obr. 20) 50 (obr. 21) 51 (obr. 22) 52 19

Strana 20
65,66 (obr. 25) 67 (obr. 30) 68 (obr. 26-27) 69 (obr. 28) Poněkud zvláštní místo zaujímá mezi vzpomenutými již rukopisy latin- 64 skými vzácná památka česká: Tomáše ze Štítného Knížky šestery o obec- (obr. 24) ných věcech křesťanských z r. 1376 (MS. XVII A 6.), věnované Vojtěchu Raňkovu z Ježova. V počáteční iniciálce vidíme autora, obklopeného dětmi, v jiných iniciálkách, prozrazujících francouzské vlivy svým jemným prove- dením, osoby různých stavů, šlechtice i panny v módních šatech francouz- ského střihu, vdovy, panny, hospodáře i hospodyni i několik drobných scén, ilustrujících výklady o jednotlivých svátostech. Také v klášteře svatojirském se i v této době udržela stará tradice Kun- hutina, podporovaná jejími nástupkyněmi. Koncem XIV. století dala poří- dit abatyše Kunhuta z Kolovrat dva brevíře (MS. XIII E 14/a., XIII E 1.), v nichž jsou zvlášť bohatě provedeny na počátku scény zvěstování P. Marie — na obou obrázcích vidíme i klečící donátorku. Oba rukopisy však velmi utr- pěly při převazbě v XVII. století, kdy byly oříznuty okraje bohatých rozvilin. Z počátku XV. století se zachoval jiný svatojirský brevíř s bohatě zdobeným kalendářem (MS. XIII C 1/a.), v němž u každého měsíce je znamení zvěro- kruhu a v medailonku drobná scéna, charakterisující roční dobu — toto kalendarium je obdobou staršího a umělečtějšího v brevíři velmistra Lva (v bývalé Křižovnické knihovně v Praze), jež inspirovalo Josefa Mánesa při práci na desce staroměstského orloje. V úvodní iniciále brevíře jsou tři Marie u hrobu Kristova, jež připomínají liturgické hry velikonoční, provozované ve svatojirském klášteře. Z modlitebních knížek vyniká především brevíř (MS. VI G 6.), který koncem XV. století daroval kaminský biskup Beneš z Valdštejna klášteru třeboňskému; jméno původního majitele neznáme, drobnou postavu doná- tora vidíme jenom na miniatuře Kristova vjezdu do Jerusalema. Tyto ho- dinky, jež také utrpěly pozdější převazbou, jsou krásně psány — černé a čer- vené písmo je skvěle na stránce rozvrženo — a zdobeny množstvím krásných drobných miniatur světců a světic. Současné české Hodinky o P. Marii (MS. XVII H 30.) jsou malovány mnohem řemeslněji, k výzdobě okrajo- vých ornamentů bylo dokonce někde použito šablonky, jejíž zbytek se zacho- val přilepen na jednom z prázdných listů. Velmi pěkné miniatury, uvozující jednotlivé kapitoly, najdeme v díle 70 Petra de Crescentiis o zemědělství (MS. VII C 8. Ruralium commodorum libri decem): vedle různých polních prací jsou tu vyobrazeny i scény jiné, (obr. 29) jako lov nebo stavba domu. Dílo bylo věnováno králi sicilskému Karlovi, český umělec však v úvodní iniciále namaloval svého krále, Karla IV. Doba husitská má velký zájem o bibli jak českou, tak i latinskou, a vedle prostých, nezdobených rukopisů se zachovalo i mnoho biblí bohatě malova- ných. Z nejstarších v naší knihovně je latinská bible, psaná r. 1419 Zikmun- dem z Domažlic (MS. VIII A 8.) s drobnými scénami v iniciálkách. Po husit- 71 20

Strana 21
72 (obr. 31) ských válkách, v letech 1430—40, byl napsán český Starý zákon (MS. XVII A 34.), jehož miniatury většinou nejsou domalovány a zachycují přípravné stadium iniciálek teprve kreslířsky naznačených, jež přemalováním ztratily všechnu bezprostřední živost kresby. Nejzajímavější tu je aktualisovaná válečná scéna z knih královských, jedinečná současná kresba husitského voj- ska s velikými pavézami a cepy. Také v jiných scénách oblékl mistr-kreslíř biblické postavy do současných krojů měšťanských nebo vojenských, v rozvi- linách vedle fantastických grotesek kreslí pevnou rukou kejklíře, nebo do me- zery mezi sloupci písma naznačí několika tahy postavu oběšence, takže se tato bible stává důležitým pramenem k poznání českého kulturního života XV. století. Z českých biblí je textově významná bible zvaná Táborská (MS. XVII A 10.). Tato bible bývala pokládána za dílo nějaké táborské mlynářky podle tradice, jež je snad ohlasem výroku velkého italského humanisty Eneáše Sylvia, pozdějšího papeže Pia II., že v Čechách každá žena zná bibli. Rukopis je psán na jemném pergamenu velmi zručným písařem a zdoben řemeslnými iniciálkami, při pozdější převazbě těžce poškozenými. Asi z téže doby, z po- loviny XV. století, je bible zvaná Zamojských, vlastně jenom část Starého zákona (Genese až žaltář, MS. XVII C 56.), darovaná v prosinci 1954 pol- skou vládou Československu. Podobně jako bible Táborská je i tento ruko- pis psán drobným pěkným písmem, někde poněkud otřeným, a zdoben iniciálkami. I zde vidíme různé starší ohlasy, král je tu zobrazen jako typický Lucemburk, bibličtí vévodové nosí českou vévodskou čepičku, jako ji má sv. Václav v bibli Velislavově, ozbrojenci jsou oděni současným krojem. Z dalších českých biblí, zdobených většinou řemeslně provedenými iniciál- kami, připomeňme bibli Kladrubskou (MS. XVII A 29.), Pernštejnskou 75,76 z r. 1471 (MS. XVII A 7.), na jejíž zlaté ořízce je namalován pernštejnský znak, Dlouhoveskou z r. 1475 (MS. XVII A 37.) nebo Starý zákon z počátku 77,78 XVI. století (MS. XVII A 36.), psaný neobyčejně velkým písmem. Překrásné iniciálky jsou v latinské bibli z poloviny XV. století (MS. XIII A 3.), jež o sto let později patřila slavnému českému právníkovi Sixtovi z Ottersdorfu. Velkolepé jsou tu miniatury, kde se zlatem modelované postavy proroků odrážejí od temně modrého nebo hnědého pozadí; i v jiných iniciá- lách rostlinný ornament vystupuje z modré, zelené, hnědé nebo šedé půdy. K řemeslně zdobeným biblím českým se řadí latinská bible, psaná Abraha- mem r. 1482 (MS. VIII A 2.), nebo Nový zákon z pražské knihovny Lobko- vické (MS. XXIII B 1.), v jehož výzdobě i písmu — velká ozdobně kroucená písmena končí groteskními hlavami fantastických zvířat — se hlásí vladislav- ská gotika. Velmi pěkně psaný je pražský misál, který byl r. 1467 koupen Linhar- 82 tem z Ceběva a jeho manželkou Kateřinou pro kostel ve Slavicích u Bezdru- 73 (obr. 32) 74 (obr. 33) 79 (obr. 37) 80 81 21

Strana 22
žic (MS. I A 46.), zdobený malovanými iniciálami a velkým kanonovým obrazem; písmo tohoto rukopisu velmi připomíná písmo našich nejstarších tisků. Modlitební knížky této doby se nemohou svou výzdobou a úpravou rovnat hodinkám Valdštejnským (srov. čís. 68); slušnější úrovně jsou latin- 83 ské hodinky okolo r. 1440 (MS. XIII H2.) s figurálními i rozvilinovými okraji, 84 nebo české modlitby pana Jana z Rožmberka (MS. XVII J 8.) s rožmberským (obr. 34-35) znakem na počátku a pěknými obrázky světic (sv. Kateřina, Dorota, Barbora a Markéta). Tradiční výzdoba modliteb pokračuje až do konce století XV. a přechází i do počátku století následujícího, i když se v jiných iluminovaných rukopisech setkáváme již se směrem novým, s renesancí. R. 1477 bylo poří- 85 zeno pěkné Orationale, psané v kladském hradě Zikmundem Španem z Bern- štejna (MS. XIII H 3/b.), r. 1511 napsal bakalář Václav z Vodňan na hradě Vlašimi české hodinky pro paní Johanku Trčkovou (MS. XVII J 5.), z po- 86 87 čátku XVI. století je Petrarkových Sedm žalmů kajících (MS. VII G 18.) 88 a české Hodinky a modlitby, velmi krásně, někde dokonce zlatem psané (MS. XVII G 3.); na počátku v miniatuře, kde je zobrazen Jidáš, líbající Krista, jsou nakresleni pochopové jako ozbrojení sedláci v současných kro- jích. Modlitby psané původně pro utrakvistu — zmínky o přijímání pod obojí jsou vyškrabány — patřily r. 1575 svatojirské abatyši Dorotě z Krum- lova. Koncem XV. století se počíná i u nás hlásit nový směr, humanismus a renesance. Jedním z nejstarších humanistických rukopisů jsou Ciceronovy Epistolae ad familiares (MS. VIII D 16.), psané r. 1470 pro velkého českého humanistu Prokopa z Rabštejna a zdobené jemnými iniciálkami. Později rukopis velmi utrpěl vlhkem. Nový směr malířský se uplatnil až na samém konci XV. století; nejstarší 90 ukázkou v naší knihovně je brevíř zvaný Lobkovický (MS. XXIII F 202.) (obr. 38) z r. 1494, malovaný iluminátorem Matoušem z Kutné Hory, z jehož ruky vyšel také nádherný Smíškovský graduál, uložený nyní v Národní knihovně ve Vídni. Současný život se odráží v celostránkových miniaturách zcela jiného rázu než v našich starších rukopisech; nový realismus vidíme i v nově poja- tých scénách na okrajích listů (na př. velmi živá lovecká scéna) a v portrétech (na počátku podobizna rytíře, klečícího před Kristem, klečící starší muž) nebo v krajinných prospektech. V rozvilinách, lemujících strany, najdeme vzácný obrázek šaška nebo divou ženu, jedoucí na jednorožci; pod textem nakreslil malíř rozkošný obrázek klečícího dítěte nebo zpěvácké bratrstvo, shromážděné kolem velikého graduálu. Překrásný a velmi cenný také po stránce jazykové je mohutný svazek 91 Životů svatých otců, kteří přebývali na poušti (MS. XVII A 2.), v překladu (obr. 39) znamenitého českého humanisty Rehoře Hrubého z Jelení z r. 1516. Kodex byl pořízen pro kancléře království českého pana Ladislava ze Šternberka, 89 22

Strana 23
kterého malíř zobrazil — je to jeden z našich nejstarších portrétů — klečí- cího před sv. Františkem z Assisi, jehož byl velkým ctitelem. V modravé krajině, připomínající mistry nizozemského malířství, klečí sv. František, obklopen svými čtvernohými přáteli, a extaticky přijímá stigmata Kristových ran. Nový realistický duch, který se hlásil již v brevíři Lobkovickém, se jeví nejen v miniaturách, jež uvozují životy jednotlivých světců scénou z jejich života (pohledy na města, kovářská dílna), ale i v rostlinném ornamentu, vroubícím text po okraji — vedle tradičních, někdy fantastických rostlin se tu objevují růže, hrachové lusky, orlíčky i planoucí máky, realisticky malované. Koncem století XV. a zvláště ve století XVI. je kniha psaná zatlačována čím dále, tím více do pozadí knihou tištěnou, jejíž technická úroveň stále stoupá. Vývoj iluminovaných rukopisů zde však ještě nekončí; ze století XVI. i ještě z počátku století XVII. máme zachovány velké graduály, kostelní zpěvníky, často ohromných rozměrů, z nichž zpívalo celé bratrstvo zpěváků (srov. i obrázek v Lobkovickém brevíři čís. 90). Tyto graduály, latinské i české, jsou velmi často bohatě malířsky zdobeny; náklad na jejich výzdobu i na napsání byl velmi značný, a proto části graduálu nebo i jednotlivé písně byly pořizovány nákladem jednotlivých měšťanů či cechů, jejichž jména nebo znaky jsou pak u písní přimalovány. V graduálech utrakvistických bývala při písních, zpívaných v památný den M. Jana Husi, vymalována scéna jeho upálení, jež se nám však dochovala velmi vzácně; v době protireformační bylo totiž těchto graduálů používáno dále v katolických kostelích, ale závadné písně a obrazy byly prostě vyříznuty, jednotlivá slova vymazána nebo začer- něna. Z nejstarších graduálů v naší knihovně je latinský graduál města Kou- řimě z r. 1470 (MS. XIV A 1.), pořízený Mikulášem z Hradce, s krásnými miniaturami. O rok později byl namalován mistrem Valentinem latinský graduál Kutnohorský (MS. XXIII A 2.), v němž se malíř pokusil zachytit hornickou práci; obraz Valentinův je hodně poškozen a nemůže se rovnat obdobnému, o něco mladšímu obrazu, zachovanému v jiném graduále Kutnohorském, uloženém v Národní knihovně ve Vídni. Středem obrazu je průřez doly, kde ve slojích pracují horníci, nad nimi je pás, kde jsou vy- obrazeni starší v hloučku havířů, celek je lemován rozvilinami, v nichž jsou drobné postavičky havířů v bílých kytlicích a kápích a znak, který se opakuje i na následujícím listě. Jinak v rukopise již další hornické motivy nenajdeme ani ve velkých miniaturách, ani v droboučkých figurkách, přikreslených na velká ozdobná písmena v textu. Postavičku horníka najdeme také v rozvili- nách zdobících první stranu rukopisu Knih práv horníkům, vydaných od Václava II., z r. 1528 (MS. XVII D 43.) — avšak ani v tomto kodexu nejsou jiné hornické motivy. 92 (obr. 36) 93 94 23

Strana 24
96 97 98 (obr. 41) 99 100 101 Nádherně zdobený latinský kancionál zvaný Lobkovický (MS. XXIII A 1., okolo r. 1500) byl v době pozdější barbarsky poškozen, většina velkých iniciál i scén, malovaných na okrajích listů, byla vyřezána. Ze zachovaných miniatur vyniká Kristovo zmrtvýchvstání a scéna setkání Krista-zahradníka s Maří Magdalenou. Při písních na den posvěcení chrámu je tu realisticky nakreslená vesnice, v bohatých rozvilinách jsou různé postavičky zvířat, ptáků nebo drobné scény (na př. zabíjení kance). Ze stejné doby je také latin- ský graduál neznámé provenience (MS. XIII A 5/c.), kde jsou v iniciálách biblické scény a okraje stran jsou lemovány bohatými květinovými ornamenty. Z druhé poloviny XVI. století máme několik graduálů různé umělecké úrovně, z nichž vynikají rukopisy pořízené v dílnách Jana Kantora nebo Jana Táborského z Klokotské hory. Z dílny druhé je český graduál Staro- městský (MS. XVII A 40. z let 1561—67), jehož náklad nesli cechy a měštané staroměstští, jejichž znamení, erby i portréty vidíme u jednotlivých částí kodexu. U písní o narození Páně se setkáváme také se jménem administrá- tora pod obojí Jana Mystopola. Z dílny Jana Kantora se zachoval český graduál Malostranský (MS. XVII A 3. z r. 1572), jeden z mála, které ušly protireformační praxi; graduál byl totiž nalezen teprve v době josefinské, zazděný ve sklepě malostranské radnice zároveň s knihovnou rytíře Václava Vřesovce z Vřesovic, a získán Ungarem pro universitní knihovnu. Tím se zachoval velký obraz Husova upálení pod textem písně „O svatém Mistru Janovi Husi“; na okraji tohoto listu vidíme ve zkratce vystižený postup světové reformace: nejvýše John Wiclef rozžíhá jiskřičku, v ruce Husově je hořící svíčka a Martin Luther drží již planoucí pochodeň. Obrázek Husa na hranici se zachoval ještě v graduále, psaném Jakubem Sklenářem r. 1574 na Starém Městě Pražském (MS. XVII B21.), a v pětihlasém latinsko-českém graduále kostela sv. Michala v Opato- vicích na Novém Městě Pražském z r. 1578 (MS. XI B 1/a-d. — z pěti hlasů jsou zachovány jenom čtyři, iluminován je jenom tenorový svazek), poříze- ném nákladem Jana Albína z Greifenberka. Podobně jako graduál Staroměstský, byl i graduál Malostranský pořízen nákladem měštanů a cechů, jejichž jména jsou tu uvedena. Ve výzdobě na- jdeme ohlas stálých tureckých válek, jichž se účastnily i české země: turecké vojsko hyne při přechodu Rudého moře, Turci přihlížejí mučení sv. Vavřince. Podobné scény jsou i v jiném graduále, vyšlém z dílny Kantorovy, v graduále Magdaleny od Zlaté Hvězdy z r. 1576 (MS. XVII A 41.), kde je na počátku velmi živě namalovaná jezdecká bitva. Pražská měšťanka-donátorka je tu zobrazena jako sv. Maří Magdalena před Kristem-zahradníkem. V letech 1578—82 byl v dílně Táborského napsán a namalován dvou- 102 dílný graduál pro kostel v Lomnici nad Popelkou (MS. XVII A 53/a-b.), (obr. 44) pořízený z odkazu pana Fridricha z Valdštejna a na Oulibicích péčí lomnic- 95 (obr. 40) 24

Strana 25
kého radního Duchka Měšťánka a písaře Václava Lyského. Kromě znaků valdštejnského i městského vidíme tu portréty Václava z Valdštejna s chotí Eliškou z Martinic a pěti dětmi, portréty měšťanů — mezi nimi i Duchka Měšťánka — a dokonce se tu zvěčnil i sám malíř Daniel Gellius Curius, příjmím Ušák, ve věku dvaadvaceti let. Pro poznání měšťanského života ve druhé polovině XVI. století jsou důležité obrázky v českém graduále Českobrodském (MS. XVII B 20. z let 1557—70), kde vidíme celé měšťanské rodiny nebo scény z práce řemeslníků — vinopalníků, řezníků, kožešníků i mečířů — oráče i spěchajícího městského posla. Měšťanské podobizny jsou také v graduále Nového Města nad Me- tují (MS. XVII A 42. z r. 1604), z nichž je nejzajímavější píšící písař, nebo v graduále literátů kostela sv. Havla na Starém Městě Pražském (MS. XVII B 19.) s velkým obrazem zpívajícího bratrstva. V pražské Lobkovické knihovně se zachoval třetí díl písní, sebraných r. 1578 Sixtem z Ottersdorfa, pořízených nákladem Anny Dvorské ke kostelu P. Marie před Týnem (MS. XXIII B 8.), v němž jsou některé písně označeny monogramy autorů. Velkou skupinou graduálů, v nichž umění ustupuje řemeslu, končí vý- voj českých iluminovaných rukopisů, poněvadž knihy rukopisné jsou nahra- zovány lacinějšími knihami tištěnými. Na závěr přehledu iluminovaných rukopisů českých si všimněme také několika iluminovaných rukopisů pů- vodu cizího, jež se dostaly do Universitní knihovny z fondů knihoven ko- lejních a klášterních nebo s pražskou knihovnou Lobkovickou a jsou svědky čilých kulturních styků českých především se světem románským v době lucemburské. Z rukopisů původu francouzského z rozhraní XIII. a XIV. století je drobná, krásně psaná a jemnými filigránovými iniciálkami zdobená latinská — „nejmenší“. Ze XIV. století bible (MS. VIII H 78.), zvaná „minima“ pak je tu několik typických rukopisů s pěknými iniciálkami; Petri Comesto- ris Historia scholastica (MS. X A 19.) nebo dva rukopisy ve vzácných román- ských vazbách: Guilelmi Peraldi Tractatus de virtutibus (MS. XIV H 3.) a Raymundi de Pennaforte Summa de poenitentia (MS. XIV G 48.). Z knihovny slavného českého lékaře M. Křišťana z Prachatic je Martini Poloni Tabula decreti et decretalium (MS. XIII F 6.) s krásnými iniciálkami; z některé kolejní knihovny je soubor medicinských traktátů, mezi nimiž je i Avicennův spis Secreta (MS. III E 23.); pro knihovnu krumlovskou koupil pan Oldřich z Rožmberka rukopis Richardi de S. Victore Libri VI de trini- tate (MS. XIV D 22.). Latinská bible s bohatými iniciálkami a okraji listů (MS. XIV A 6.) a zajímavým zobrazením Kristova rodokmenu se dostala do Čech s knihovnou Rantzauskou, ukořistěnou Valdštejnem. Krásné ukázky francouzského iluminačního umění máme z pražské knihovny Lobkovické. Bohatstvím miniatur vyniká pontifikál Karla III. 103 (obr. 42) 104 105 (obr. 43) 106 107 108 109 110 111 112 113 114 (obr. 43) 115 25

Strana 26
(obr. 47) 116 až 121 123 (obr. 45) 124 125 126 Lotrinského, biskupa metského (MS. XXIII C 120.). Na okrajích listů jsou droboučké symbolické scény zvířecí, v nichž jsou zvířatům — podobně jako tomu je v bajkách — přisuzovány vlastnosti lidské; nejvíce se tu vyskytuje zajíc, často v groteskní situaci, když honí psa nebo dobývá hradu, opičky, šneci i postavičky hudců. Z konce XV. století jsou tu krásně malované mod- litby, známé francouzské „livres d'heures", kde do textu latinského jsou vlo- ženy i modlitby francouzské. Modlitby jsou krásně psány, zdobeny množ- stvím jemných miniaturek a iniciálek zcela jiného rázu než rukopisy naše; text je vrouben širokým pruhem jakoby nadýchnutých krajek, kde ze zlatého tkaniva vynikne drobný červený nebo modrý kvítek (MS. XXIII F 197.; XXIII F 198.; XXIII G 88.; XXIII G 89.; XXIII H 22.). Podobného rázu jsou i hodinky z knihovny Rohanské (MS. VI D 25.), které mají bohatě zdobený kalendář se znameními zvěrokruhu i se scénami podle ročních dob. Ze starších rukopisů původu italského má knihovna mohutný svazek 122 lékařských děl Galenových (MS. VIII A 1.) z rozhraní XIII. a XIV. století s pěknými iniciálkami. Z rukopisů mladších vyniká zvláště kodex, který býval ve slavné knihovně uherského krále Matyáše Korvína (zetě a později od- půrce českého krále Jiříka z Poděbrad), jedné z nejslavnějších humanistických knihoven v Evropě: je to Thomae de Aquino Commentarius in Aristotelis de caelo et mundo lib. I—III. (MS. VIII H 73.) se skvělými iniciálkami; na počátku je v ozdobném orámování strany znak Matyášův. Rukopis je vá- zán v současné italské vazbě, bohužel, velmi poškozené. Ze stejné doby je jiný rukopis italský, často také pokládaný za majetek Matyášův, Justini Epitome historiarum Trogi Pompeii (MS. VIII H 72.), opět v pěkné dobové italské vazbě. V malovaném rámci první strany je vynecháno místo pro ve- psání jména majitelova, zůstalo však prázdné a nic nenasvědčuje tomu, že by kniha byla bývala v Korvínské knihovně; do Universitní knihovny se dostala darem velkého slavisty Fortunáta Durycha r. 1802. Památkou na současníka a v Uhrách nástupce Matyášova, českého krále Vladislava Jagellovského, je bohatě zdobený a krásně psaný dedikační exem- plář panegyriku na krále od italského humanisty Jana Michala Nagonia (MS. VIII H 76. —Ad divum Wladislaum... Ungariae et Bohemiae regem... Pronostichon et Panagyrichon), který je v Klementinské knihovně již od roku 1638, jak o tom svědčí přípisek dlouholetého knihovníka P. Jiřího Plachého. Na první straně rukopisu je v ozdobném rámci králův portrét i jeho znak. Zcela jiného rázu je výzdoba rukopisu Bulletae Venetae seu decreta senatus Veneti mercatoria 1283—1565 z r. 1582 (MS. VIII H 74.); zde vidí- me, jak rukopisná kniha ztrácí již svůj vlastní charakter — první celostrán- kový obraz, kde symbolické postavy obklopují znak města Benátek, mohl by býti spíše nástropní freskou než výzdobou knihy. Staré ukázky iluminačního umění německého se dostaly do Universitní 26

Strana 27
knihovny teprve s pražskou knihovnou Lobkovickou, z jejího bohatého fondu rukopisů, získaných ze švábského premonstrátského kláštera Weisse- nau.23 V rukopise z 1. poloviny XIII. století Compilatio quarta decretalium (MS. XXIII E 59.) se zachovala perokresba papeže Innocence III. Drobné kolorované kresby, leckde však, bohužel, velmi poškozené jsou ve vzácném rukopise palimpsestovém: starý původní text ze století IX. — latinské Glos- sae Senecae a slavný latinsko-německý Abrogans-Glossar — byl vyškrábán a na takto získaný pergamen byl ve XIII. století napsán text nový, Summa- rium Heinrici s německými glosami (MS. XXIII E 54.). Barevné obrázky a iniciálky jsou v rukopise z XII. století, Hugonis de 129 S. Victore De claustro animae liber secundus (MS. XXIII F 138.), kde v po- čáteční iniciále vidíme mnicha-písaře. Čtyři bohaté úvodní obrazy jsou v ji- ném weissenavském rukopise z počátku XIII. století (MS. XXIII F 144. — Innocentii III. Sermones); na posledním z nich autor-papež, stojící vedle sv. Fidy, podává hotovou knihu, kterou napsal jeho kaplan Mikuláš, klečícímu opatovi Arnoldovi. Na předcházejících obrázcích jsou vždy tři postavy světců, stojící vedle sebe v poněkud ztrnulé póze. Podle staré tradice byly již ve XIV. století v majetku židovské obce v Chebu dva vzácné hebrejské rukopisy, totiž Pentateuch (MS. XVIII F 6.) 131 a kniha svátečních modliteb a zpěvů Machzor (MS. XVIII F 7.); oba tyto 132 rukopisy byly darovány chebským magistrátem jesuitské koleji v Chebu — v Pentateuchu je na počátku namalován velký městský znak — a odtud se pak dostaly do pražské knihovny Klementinské. K stručnému výčtu iluminovaných rukopisů cizího původu můžeme snad také připojit několik nejstarších rukopisů, uložených v Universitní knihovně, i když nejsou bohatě malířsky vyzdobeny. Nejstarším kodexem je rukopis, který v XV. století býval majetkem voleného arcibiskupa utra- kvistického M. Jana Rokycany — jeho podpis je na předním přídeští — a později v knihovně koleje Národa českého, S. Johannis Chrysostomi Ex- positio evangeliorum z IX.—X. století (MS. III E 10.), krásně psaný a za- chovaný, zdobený jen jednoduchými barevnými iniciálkami. Rukopisy starší se nám zachovaly jenom ve zlomcích. Ze VII.—VIII. století je zlomek — 2 listy — obsahující 22.—24. kapitolu z evangelia sv. Lukáše (MS. VI D 24.), věnovaný r. 1839 hrabětem Františkem Kolovratem. Z desek Homiliáře Opatovického byl sňat pergamenový zlomek s textem žalmů 89, 91—93 (MS. III F 22.) ze století VIII.—IX. Z německých zlomků byl majetkem Universitní knihovny vzácný list ze starosaské básně „He- liand“ z IX. století, věnovaný r. 1951 při příležitosti darování Jenského kodexu Československu presidentem Gottwaldem presidentu Pieckovi (pů- vodní signatura MS. XVI D 42.). Jinak se u nás zachovaly staré německé rukopisy jenom v drobných zlomcích, jak byly nalezeny ve vazbách rukopisů 128 130 (obr. 48) 133 (obr. 49) 134 135 136 127 27

Strana 28
nebo tisků; připomeňme jen zlomek Nibelungů z poloviny XIII. století (něm. zlomky čís. 2), zlomky Iweina od Hartmanna von Aue z XIII. století (něm. zlomky čís. 4 a 16), zlomek hornoněmecké legendy o sv. Serváci 140 z XII. století (něm. zlomky čís. 11) nebo zlomek mystického kázání z XII. století (něm. zlomky čís. 39). 137 138 139

Strana 29
*+ III.—* Vzácná bohemika Jak již bylo řečeno, jsou rukopisné fondy Universitní knihovny převážně bohemikální, a proto si musíme blíže všimnout památek českých, důležitých svým obsahem, i když nevynikají bohatou malířskou výzdobou, ale z nichž mnohé jsou základními kameny české vzdělanosti. Nejstarší památky — modlitby a duchovní písně — se nám zachovaly v pozdních přepisech, takže vlastně přesně neznáme jejich původní podobu, a jenom některá slova a obraty dávají tušit, že nejstarší skladby české nava- zovaly na skladby starší, u nás zdomácnělé, na texty staroslověnské. Vzácný soubor těchto památek máme v tak zvaných Nejstarších modlitbách a pís- ních nebo Milíčových modlitbách (MS. XVII F 30.) asi z osmdesátých let XIV. století, kde jsou jak základní modlitby — Otčenáš, Věřím, Desatero — tak nejstarší duchovní písně, jež byly po staletí duchovní posilou a hymnou i válečnou písní našeho národa: na jedné stránce jsou tu nenotované zápisy písně Hospodine, pomiluj ny ze století XI. i o sto let mladší písně svato- václavské. Píseň Hospodine, pomiluj ny, „cantilena dulcis“ — písnička sladká — jak ji nazývá Kosmas, byla zpívána lidem při všech slavnostních příležitostech, při korunovacích i v bitvách, a byla spojována se jménem sv. Vojtěcha. Proto také máme z kláštera břevnovského ze samého sklonku XIV. století o ní hudebně-theoretický traktát (MS. III D 17. z r. 1397) od Jana z Holešova; na počátku traktátu je textový i notační zápis písně, zachováva- jící snad její starší formu. Písařsky o něco starší je jiný notovaný text, zacho- vaný ve zlomku liturgické knihy na přídeští pozdějšího rukopisu (nyní ulo- žen mezi zlomky sign. MS. XXIV B 11.), kde následuje po Domaslavově latinské notované prose o sv. Václavu „Dulce melos“. Nejstaršími památkami českého jazyka jsou jednotlivá slova, připisovaná do latinských textů. Z nejstarších takových glos jsou české meziřádkové pří- pisky v latinském Homiliáři Opatovickém (MS. III F 6. z XII. století) někdy ze století XIII.; bohužel však v minulém století se badatelé pokoušeli oživit různými tinkturami těžko čitelné písmo glos a svými pokusy je úplně zničili — dnes již téměř vůbec nepřečteme nejstarší zachované znění českého otčenáše a musíme se spolehnout na čtení ve starších vydáních. Mladší české 141 (obr. 50) 142 (obr. 51) 143 144 29

Strana 30
145 146 (obr. 52-53) přípisky ve svatojirském antifonáři z rozhraní XIII. a XIV. století byly při- pomenuty již dříve (srov. čís. 31). Z této doby však již máme delší skladby, — jež se ovšem často zachovaly — podobně jako nejstarší duchovní písně — v mladších opisech. Téměř současně se vznikem byla zapsána tak zvaná mod- litba Kunhutina v osobním jejím brevíři (srov. čís. 34), již vzpomenutá „Vítaj, král'u všemohúcí“, ukazující na znalost a užívání češtiny i v kruzích nejvyšších. Přelom století XIII. a XIV., kdy se za Václava II. český stát povznesl politicky i hospodářsky a vzrostlo i české národní sebevědomí, je velkým mez- níkem české literatury. Po drobných skladbách doby dřívější, připravujících výrazové možnosti češtiny — zde nesmíme zapomenouti také na kázání, která musila být pronášena česky, jazykem lidu srozumitelným, ale jež se nám nezachovala — vznikají v rozmezí asi dvaceti let tři velké básnické cykly, jež se nám však, bohužel, nezachovaly v úplnosti. Nejstarším cyklem je české zpracování Alexandreidy, odhadované na 8000 veršů, zachované v několika zlomcích; jeden z nich, sňatý s desky jednoho klementinského prvotisku, je nyní uložen v knihovně Národního musea v Praze (tak zvaný zlomek Šafa- říkův). Alexandreidu skládal patrně šlechtic-kněz asi v devadesátých letech XIII. století; z počátku století XIV. (okolo roku 1306) máme patrně od téhož autora rozsáhlý cyklus další, veršované legendy, opět zachovaný jenom zlom- kovitě. Až dosud bylo známo jen několik zlomků, uložených v Národním museu, teprve náhodný nález proužků24 v jednom z admontských rukopisů z XV. století, koupených před válkou Universitní knihovnou, rozšířil značně naše znalosti nejstarších českých legend. Z úzkých proužků se podařilo slo- žit části tří legend, vždy asi po sto verších, a to zlomek legendy o sv. Jakubu Menším (MS. XXIV B 8.), kde jsou velmi důležité veršové shody s Alexan- dreidou, část legendy o sv. Silvestru papeži (MS. XXIV B 9.) a konečně nej- důležitější, doplněk k legendě o umučení Páně (MS. XXIV B 7.), již dříve částečně známé. Zlomky jsou torsem kodexu, napsaného v první čtvrtině XIV. století, který snad obsahoval přebásnění celého passionálu, souboru životů svatých, zpracovaného Jakubem de Voragine; latinské rukopisy této „Zlaté legendy“ byly přineseny do Čech již koncem XIII. století a byly u nás hojně opisovány a doplňovány legendami o českých světcích. Třetím velkým básnickým cyklem, vzniklým okolo r. 1310, je nejstarší českým jazykem zpracovaná kronika tak zvaného Dalimila, která se sice po stránce formální nevyrovná Alexandreidě a legendám, ale ještě je předčí vlasteneckým sebevědomím. Cyklus legend i Alexandreida se zachovaly v časných opisech XIV. století a jenom zlomkovitě, poněvadž byly poměrně záhy nahrazeny obdobnými oblíbenějšími skladbami prosaickými a ve své prvotní veršované podobě již nebyly později opisovány. Na rozdíl od nich známe kroniku Dalimilovu v mnoha rukopisech i zpracováních; k Dalimi- 30

Strana 31
lovi se naši předkové vraceli vždy znovu a znovu v nebezpečných a bouřli- vých dobách jako k posile a naději: důležitá je nová recense husitská; po prvé byla vydána tiskem Pavlem Ješínem v předvečer Bílé hory (vzácné vydání z r. 1620, z něhož se zachovalo jenom několik výtisků, sign. 54 C 78.) a znovu je přetiskována v době obrozenské. Nejstarším textem v naší knihovně jsou zlomky ze XIV. století (MS. XVII J 17/I, XII.), kdežto celý text je tu zacho- ván teprve ze století XV. V malém rukopise z počátku XV. století (MS. XXIII G 87.) je vlastenecký ráz kroniky ještě podtržen ostrými protiněmec- kými přípisky na okrajích ze XVII. století; rukopis je velmi pěkně psán a na dvou stránkách dokonce iluminován: na okrajích stran jsou miniaturky českých patronů sv. Václava a sv. Vojtěcha. Text kroniky je doplněn pozděj- šími přídavky, skládáním o králi Janovi a Žalozpěvem nad smrtí Viléma Zajíce z Valdeka. R. 1441 dokončil písař Franěk ze Všerub opis kroniky pro Tómu, mlynáře v Černém mlýně u Kutné Hory (MS. XXIII F 39.): tento rukopis je dokladem, jak byla kronika rozšířena i ve vrstvách lidových. Asi ze stejné doby je třetí text, dříve uložený v Thunovské knihovně v Děčíně (MS. XIX B 9.). Ve XIV. století vzniká postupně český překlad bible, patrně navazující i na starý překlad staroslověnský, pořízený slovanskými apoštoly Cyrilem a Metodějem. Nejdříve byly překládány nejužívanější biblické knihy, přede- vším žaltář, a koncem století vznikají již překlady celé bible, jež potom v XV. století procházejí několikerou textovou úpravou. Z nejstarších v naší knihovně zachovaných textů je překlad žaltáře z první poloviny XIV. století, tak zvaný Žaltář Klementinský (MS. XVII A 12.), bohužel také na některých místech porušený chemickým oživováním písma; na přidaném listě je rukou Šafaří- kovou správné čtení nejasných míst. I biblické texty se nám zachovaly ve zlomcích, někdy podivuhodně se doplňujících z různých rukopisů; z počátku XIV. století máme zlomek žaltáře (MS. XVII J 17/IX.), z poloviny století dva zlomky Genese, kde jsou odstavce, které nejsou v latinské Vulgatě (MS. XXIV B 10.). Z druhé poloviny XIV. století jsou české texty dalších knih: Evangelium sv. Matouše (MS. XVII A4.) a nejstarší překlad proroků Isaiáše, Jeremiáše a Daniela, patrně torso z většího celku, zdobené malovanými ini- ciálkami s postavami proroků (MS. XVII D 33.) — oba rukopisy bývaly v knihovně Rožmberské. Koncem století je konečně přeložena i obtížná Apoka- lypsa (MS. XVII E 13.), přivázaná k důležitému textu čtyř evangelií z r. 1426. Životů národních patronů si česká literatura všímala velmi záhy, nej- dříve ovšem v jazyce latinském; v legendách máme vlastně zároveň také nej- starší zprávy historické, do nichž jsou ovšem přimíseny různé zázraky — legenda Křišťanova bývá pokládána za nejstarší českou kroniku. Jako příklad svodů těchto legend, ať již samostatných nebo jako doplňků k Zlaté legendě Voraginově, uveďme několik kodexů ze XIV. století, v nichž najdeme přepisy 148 149 (obr. 54) 150 (obr. 55) 151 152 (obr. 56) 153 154 155 156 157 147 31

Strana 32
(obr. 57) starších legend o sv. Václavovi i jeho bábě Ludmile, sv. Cyrilu a Metoději, 158 sv. Vojtěchovi i Prokopovi a konečně již i život prvního pražského arcibiskupa až Arnošta z Pardubic (Voragine s dodatky: MS. XIX B 1. z r. 1361 z Thunov- 160 ské knihovny, MS. VIII A 28., MS. IV C 17., kde jsou legendy o českých 161 patronech připsány na okraji textu; soubory českých legend MS. I C 25. 162 circa 1377, dar F. M. Pelcla, MS. XIII D 20., pořízený nákladem pánů 163 z Rožmberka pro klášter v Třeboni, MS. XIX B 11. z Thunovské knihovny). Ze XIV. století máme již také české legendy o našich patronech: v čes- (obr. 58) 164 kém prosaickém passionále z r. 1395 najdeme legendu o sv. Václavu, kterou 165 složil Karel IV. (MS. XVII C 52.), veršovanou legendu o sv. Prokopu známe ze slavného rukopisu Hradeckého (MS. XXIII G 92.). Založení university Karlem IV. r. 1348 znamená velké rozšíření vzděla- nosti u nás — do Prahy přicházejí studenti jak z ciziny, tak z českých zemí, i v menších městech jsou školy pod dozorem university, šíří se znalost čtení i psaní. V Universitní knihovně je uložena vzácná památka Karlovy univer- sity, universitní statuta a zápisy rektorů, většinou vlastnoruční, od století XIV. až do r. 1614 (MS. XIV D 25.); jsou tu zachovány autografy velkých humanistů XVI. a XVII. století, Jiřího Píseckého, Bacháčka z Nauměřic, Mikuláše Troila i Jana Campana. Z vynikajících profesorů připomeňme jednoho z prvních členů fakulty 167 artistické M. Jenka z Prahy, vykladatele filosofie aristotelské (MS. VIII G 30. Expositio Aristotelis librorum de caelo et mundo, de generatione et corrup- tione, de anima, Politicorum z r. 1375), theologa Mikuláše Magni z Javora 168 (MS. V C 8. De tribus essentialibus votis monachorum, opis z r. 1414), práv- níka Kunše z Třebovle (MS. VI C 21. Tractatus contra M. Albertum Ran- conis de Ericinio de devolutionibus non recipiendis, opis z XV. stol.) nebo osobního lékaře Václava IV. a pozdějšího pražského arcibiskupa Albíka z Uničova (MS. I F 11. medicinský konvolut z XV. století, kde se zachovaly záznamy jeho přednášek). Život universitní měl ovšem ještě druhou stránku, veselejší, studentskou. Studentské skladby latinské, české i česko-latinské — makaronské — na- cházíme náhodně jako přípisky v různých rukopisech nebo na přídeštích a předsádkách; tak makaronská Formula ad plebanos ridiculosa (MS. X E 13.) žertem odbývá hlad a bídu; do souboru kázání je vepsána notovaná skladba o marnosti světa (MS. I G 39.), několik skládání najdeme na přídeští a před- sádce sborníku spisů Tomáše Štítného z r. 1396 (MS. XVII F 9.): je tu no- tovaná píseň milostná „Andělíku rozkochaný“, Tajná žalost a makaronská „Detrimentum pacior“. Na čistý list husitského sborníku byla zapsána svato- 174 martinská koleda „školníků, nevolných chudníků“ s veselou prosbou o tučnou 175 hus nebo aspoň dva peníze (MS. VIII G 13.); jiná koleda, tentokrát s notami, (obr. 61) se nám zachovala jenom ve zlomku (MS. XVII J 17/XIV.). 169 170 166 (obr. 59) 171 172 173 (obr. 60) 32

Strana 33
Na universitě přednášená hudební theorie Jana de Muris (MS. V F 6. 176 Johannis de Muris Musica communis exposita, scripta per Wenceslaum de Prachatic počátkem XV. století) měla vliv i na záliby studentské; v rukopise, který patřil knihovně studentské koleje, je zapsán rondell „Flos florum“ i s ukázkou nové, bílé notace francouzské (MS. V H 31.). Ve druhé polovině XIV. století se u nás ohlašuje hnutí reformní, obrá- žející se i v literatuře; vedle slavných kazatelů vystupují mravokárci-laici, uplatňuje se zvýšené sebevědomí stavovské i národní. Zlořády kněžské a oprava církve byly hlavními thematy kázání Jana Milíče z Kroměříže, jehož „ohňová slova“ silně působila na českého myslitele Tomáše ze Štítného; jeho postily, známé pod jmény „Abortivus“ (na př. MS. VIII B 26. z r. 1385; MS. XXIII D 201. z r. 1414, který byl již v XV. století v Erfurtě a do naší knihovny se dostal s pražskou knihovnou Lobkovickou) a „Gratiae dei“ (na př. MS. XIV D 5. z kláštera třeboňského z konce XIV. století, zdobený malo- vanými iniciálkami), se zachovaly ve velmi četných opisech, stejně jako postila současného kazatele německého, působícího v Praze, Konrada Waldhausera (MS. I B 33. Postilla studentium universitatis Pragensis, 1377—84). Z téže asi doby je významný a důležitý spis Matěje z Janova, mistra a rektora uni- versity pařížské, De regulis veteris et novi testamenti, jehož V. kniha je v naší knihovně s autorovým podpisem a poznámkami (MS. III A 10.). Satirické skladby o životě této doby se zachovaly ve slavném rukopise Hradeckém ze třetí čtvrtiny XIV. století (MS. XXIII G 92.), který měl velmi pestré osudy: kdysi býval v knihovně koleje Karlovy, odkud přešel do Klemen- tina, ztratil se ve zmatcích po zrušení jesuitského řádu a po několika letech se dostal do rukou Josefa Dobrovského, potom do pražské knihovny Lobko- vické a s ní se konečně zase po půl druhém století vrátil do Klementina. Kromě již připomenuté veršované legendy o sv. Prokopu (srov. čís. 165) a několika náboženských skladeb (Umučení Páně, Pláč P. Marie, Pláč Máří Magdaleny) je tu rozsáhlé Desatero kázánie božie, v němž autor probírá hříchy proti jednotlivým přikázáním a protkává je různými historkami, dále Satiry o řemeslnících, v nichž tepe především jejich nepoctivost, a konečně půvabná bajka o lišce a džbánu. Tato bajka, v níž se vypravuje, jak džbán, na- plněný vodou, stáhl za sebou i chytrou lišku, byla pokládána za originální bajku českou, poněvadž se její námět nevyskytoval ve středověké tradici. Obměny této bajky byly však nalezeny Janem Vilikovským v latinských ruko- pisech XV. století, a to v tak zvaném Quadragesimale Admontském (MS. XX B5. z r. 1434; MS. XX B 9. z XV. stol. excerpta z Quadragesimale), souboru latinských kázání, hojně prokládaných různými historkami a českými slovy i celými větami. Vilikovský však neřeší vzájemný poměr mezi českým a latin- ským textem bajky. Kazatelé těmito historkami, branými někdy ze života, ale častěji ještě z hojně rozšířené sbírky Gesta Romanorum, přeložené již ve XIV. 184 178 179 (obr. 62) 180 181 (obr. 63) 182 (obr. 64) 183 177 3 Rukopisy 63—06 33

Strana 34
století také do češtiny (MS. VIII B 10. lat. text ze XIV/XV. stol., MS. XVII F 28. český text z XV. stol.) zpestřovali své výklady. Žákovská satirická skladba Podkoní a žák, veselá hádka o přednost obou stavů, končící rvačkou, velmi živě vypravovaná, se zachovala v ru- kopise z r. 1409 (MS. XVII F 50.) zároveň s oblíbenými Katonovými mravnými průpověďmi a naučnou básní Smila Flašky z Pardubic Rada otce synovi. V českých spisech Tomáše ze Štítného poznáváme stejné snahy o ná- pravu života jako u kazatelů. Zachovaly se v několika sbornících, jež se ur- čují a citují podle knihoven, v nichž byly kdysi chovány. Nejstarší a nejkrás- 186 nější z nich je připomenutý již krásný iluminovaný rukopis Knížek šesterých z r. 1376 (MS. XVII A 6. — srov. čís. 64); z r. 1396 je tak zvaný sborník Vyšehradský (MS. XVII F 9. — o písních srov. čís. 173), z druhé poloviny 187 188 XV. století jsou sborníky Jesuitský (MS. XVII C 18.) a Jindřichohradecký až (MS. XVII D 31.). Z r. 1392 je důležitý spis Řeči nedělní a sváteční (MS. 190 XVII C 15.), v nichž Štítný zachoval také znění části veršované legendy (obr. 66) o Umučení z počátku XIV. století. Ze století XV. je rukopis zjevení sv. Brigity, oblíbené četby druhé polo- 191 viny XIV. století, v českém zpracování Štítného (MS. XVII C 21.), v němž čteme proroctví o zkáze řádu rytířů Německých, kteří bojují „jedině aby svú pýchu rozšířili“, a ne pro víru křesťanskou: na pokořenou pýchu Řádovou naráží také Hus v listě polskému králi Vladislavovi po bitvě u Grunwaldu, v níž byla moc Řádu zlomena. Čeští studenti, kteří koncem XIV. století studovali v Anglii — anglickou královnou byla tehdy česká princezna Anna, dcera Karla IV., zvaná v Anglii „dobrou královnou“ — přinesli do Čech spisy anglického reformátora Johna Wiclefa, jež byly potom u nás hojně opisovány a zachovaly se v hojnějším počtu než v Anglii samé. Ze spousty těchto rukopisů (máme na sto jeho děl) připomeňme jenom spis De veritate sacrae scripturae (MS. VIII C 3.) z po- čátku XV. století, jediný viklefský rukopis v naší knihovně, kde je na počátku malovaná iniciálka — snad pokus o portrét píšícího reformátora. Velký počet těchto rukopisů, které k nám přešly ze starých kolejních knihoven, byl ještě rozmnožen zajímavým přírůstkem z pražské knihovny Lobkovické: počát- kem XV. století opsal si bakalář Petr z Vrbky několik Wiclefových traktátů, především De universalibus a De ideis (MS. XXIII F 58.). Stopy jesuitské censury, vyškrabané jméno autorovo, najdeme v rukopise z r. 1403, v němž jsou traktáty De eucharistia a De trinitate (MS. VIII G 32.) — jinak však text zůstal neporušen. Kromě toho byly spisy Wiclefovy šířeny ještě v obšír- ných rejstřících, pořízených Angličanem u nás zdomácnělým, M. Petrem Paynem (MS. X E 11. z let 1432—33, MS. IV G 27. z let 1446—61). Spisy Wiclefovy, které měly velký vliv na naši reformaci a na Husa, byly ovšem 192 193 194 185 (obr. 65) 195 34

Strana 35
i v Čechách pronásledovány. Jejich spálení v arcibiskupském dvoře v červenci 1410 vyvolalo nejen bouři odporu, ale i množství satirických písní, z nichž jedna byla nalezena na přídeští rukopisu, který kdysi patřil faráři v Jistebnici písnička je patrně skladbou studentskou a zachovala se tak, jak byla šířena bezprostředně po události; je zajímavé, že svou formou upomíná na mnohem mladší tištěné písničky jarmareční (MS. XXIV B 1.). Zosobněním reformních snah českých ve století XV. se stal M. Jan Hus, neohrožený kazatel v kapli Betlemské a obhájce práv českého národa na pražské universitě, ctěný později jako svatý mučedník, jak svědčí zachované přípisky v graduálech. Jeho spisy se nám zachovaly v četných opisech, vlastní rukopis máme však jen jediný; je to zápis slyšení francouzského převora Honoré Boneta ze Salonu u krále Václava IV. r. 1399, zapsaný Husem na pokyn rektora M. Křišťana z Prachatic (MS. XIII F 16. — srov. čís. 7 a pozn. 13) — autograf nyní po druhé světové válce tím vzácnější, že z uni- versitního archivu se ztratila děkanská kniha artistické fakulty s vlastnoruč- ním zápisem Husovým.25 Z universitní činnosti Husovy se zachovaly jeho přednášky z r. 1410, 198 Lectura super quatuor libros Sententiarum Petri Lombardi (MS. III C 7.) 199 nebo proslov při promoci Václava ze Sušice z r. 1400 (MS. X C 3.) v ruko- pise, který r. 1471 patřil utrakvistickému administrátorovi M. Václavovi Korandovi ml., jak o tom svědčí jeho monogramy a vlastnoruční přípisky. Dokladem Husovy péče o češtinu a o pravopis je Nový zákon zvaný Mikulov- ský z r. 1406 (MS. XVII G 55.), jeden z nejstarších rukopisů, v nichž bylo užito jeho nového pravopisu a který — podle Bartoše — zachycuje také Hu- sovu úpravu biblického překladu. Z kazatelské činnosti Husovy máme důležitá Betlemská kázání (MS. III 201 B 20.) z let 1410—11, zachovaná však, bohužel, jenom ve formě latinské. 202 Z českých spisů vyniká zejména česká postila, psaná již mimo Prahu, na Kozím Hrádku, r. 1413 (MS. XVII A 11. ze staré knihovny Klementinské a MS. XVII B 13. z knihovny Rožmberské) a ovšem jeho listy, psané v Kost- 203 nici v žaláři (MS. XI D 9.) v předvečer smrti na rozloučenou s věrnými přá- teli v Čechách, zachované však jenom v pozdějších opisech. Z velkých theo- logických děl Husových připomeňme ještě spis o církvi, De ecclesia, (MS. 204 V G 11. z r. 1413, MS. IV H 19. z r. 1414), složený v odpověď na pamětní spis theologické fakulty. Další text ztížení klatby na Husa, vznesené v létě 1412, se zachoval ve 205 zlomku, přilepeném na přídeští rukopisu latinských kázání (MS. XXIV A 2.), který až dosud unikl pozornosti badatelů. Podivuhodnou náhodou se podob- ným způsobem zachoval zlomek patrně neodeslaného originálu protestního listu pražské university do Kostnice z 11. září 1415 (MS. XXIV A 8.), slože- ného snad přítelem Husovým M. Jakoubkem ze Stříbra v bolesti nad mučed- 197 (obr. 68) 200 (obr. 69) 196 (obr. 67) 206 (obr. 70) 35

Strana 36
207 208 (obr. 71) 209 210 215 216 nickou smrtí člena university. Tento list je obdobou slavných protestů české šlechty, posílaných do Kostnice. Velmi záhy byl Hus také zobrazován: scéna upálení Husova i smrt jeho přítele M. Jeronyma Pražského jsou v bohatě ilustrovaném popise sněmu Kostnického od kronikáře Ulricha von Riechental, zachovaném v knihovně v rukopise latinském i německém a v prvotisku. Opis textu německého — původní text byl napsán brzy po událostech — je z r. 1464 (MS. XVI A 17.); Hus je tu zobrazen na několika hrubě malovaných obrázcích. Jemněji pro- vedené obrazy jsou v latinském rukopise z druhé poloviny XV. století (MS. VII A 18.), který byl koncem roku 1946 věnován knihovně Akademií nauk SSSR v Leningradě. Kronika koncilu Kostnického byla r. 1483 vytištěna Antonínem Sorgem v Augsburku (40 D 29., 40 D 30., 40 E 24.) a opakuje tu v dřevořezech — v našich exemplářích kolorovaných — obrázky rukopisů: Husovo odsvěcení, cestu na popravu, upálení i vhození jeho popela do Rýna. Podobné obrázky se opakují i v tisku z let 1520—30, Processus consistorialis martyrii Io. Huss, vydaném z pozůstalosti Ulricha von Hutten (21 H 593.), kde je kromě scén odsvěcování, odevzdávání moci světské a upálení ještě také obrázek Husa-kazatele a přijímání pod obojí; na konci pak je dřevořez papeže, jedoucího v plné nádheře, a Krista, jedoucího na oslátku, jako ohlas oblíbených thesí a antithesí, kladoucích proti sobě prostotu Krista a prvotní církve a nádheru papeže a církve současné. Je zajímavé, že z doby počátků českého knihtisku v poslední čtvrtině XV. století nemáme téměř tisky děl Husových. Nejasnou zprávu o tištěném listě Husově zachoval kněz Jan Štelcar Želetavský r. 1592 — byl to asi nej- spíše deskotisk, snad provázený obrázkem — jinak byla pašije Husova a Jeronymova vytištěna jako přídavek k pražskému vydání českého Passionálu r. 1495; teprve v XVI. století dochází i u nás k hojnějšímu vydávání jeho děl, především české postily (vydání z r. 1563 sign. 54 A 47., vydání z roku násle- 211 dujícího 54 A 46.), spisu O velebné svátosti u Mikuláše Konáče před r. 1526 212 213 (46 G 832.) nebo Provázku trojpramenného u Jana Hada r. 1545 (54 D 203.). V cizině, zvláště v Německu, byl Hus vydáván velmi záhy; ještě z XV. 214 století máme vydání spisu snad mu mylně připisovaného, Gesta Christi (vydání z r. 1491 v Memmingen 41 G 70.), ale největší zájem o jeho spisy je ovšem v době reformační, kdy jsou vydávány jeho listy, psané z kostnic- kého žaláře, s předmluvou samého Luthera latinsky i německy (Vier Christ- liche briefe, 1536, sign. 46 G 811., Tres epistolae... Wittembergae 1536, sign. 51 F 95.) i mohutný svazek o dvou částech jeho latinských spisů v No- rimberku r. 1558 (Historia et monumenta, sign. 51 A 6.). Poměrně záhy se Husova podoba také dostává na vazby, jednak v drob- 217 ných medailoncích zároveň s reformátory německými Lutherem, Melanch- thonem a Erasmem Rotterdamským, jednak ve větším medailonu uprostřed 36

Strana 37
desky (MS. XVII C 6., 54 C 25., 35 C 14. a jiné), vždy však již v podobě, jak je většinou zobrazován i v době nové: v misterském taláru a baretu a s plno- vousem, kdežto v době starší, především v kronice Riechentalově, je bez- vousý. Vedle Husa byl jednou z hlavních postav českého reformního hnutí M. Jakoubek ze Stříbra, kazatel v kostele sv. Michala, později nástupce v kapli Betlemské. Ve sborníku latinských traktátů (MS. VIII E 7.) se zachoval auto- graf jeho důležitého traktátu o přijímání pod obojí způsobou — je to hojně opravovaný koncept — vlastně obrana symbolu husitského hnutí — kalicha. M. Jakoubek prosadil také r. 1414 podávání z kalicha i v kostele u sv. Michala, kde kázal; zajímavý obrázek — perokresbu — tohoto kostela najdeme ve sborníku latinských kázání z r. 1381 z knihovny Šimona od Bílého Lva (MS. X G 6.). Krásnou památkou na četné universitní disputace Jakoubkovy o přijí- mání pod obojí je teprve nedávno mnou objevené pozvání k disputaci mezi Jakoubkem ze Stříbra a Šimonem z Tišnova, mají-li také dítky po křtu při- jímati, patrně z r. 1417 (MS. XXIV A 1.), jež bylo nalepeno na přídeští sbor- níku traktátů a je neobyčejně vzácným příkladem originálních vyhlášek uni- versitních; drobným doplňkem k těmto sporům je autografický zápis ve zmíněném již jakoubkovském sborníku (MS. VIII E 7.), český prosebný list, 221 aby se král Václav IV. nestavěl proti podávání svátosti oltářní dítkám. Z množství traktátů a postil, které se zachovaly z doby husitské, uveďme jenom vzácné postily kazatele Jana Želivského (MS. IV F 23. a MS. V G 3.), vůdce Nového Města Pražského, dochované opět, podobně jako Betlemská kázání Husova, ve formě latinské. Mnohé traktáty známe jenom z opisů, někdy velmi těžko čitelných, z konce XV. století, jež pořídil katolík Oldřich Kříž z Telče (na příklad MS. I E 37., I G 11/a-c. a jiné) a jež se dostaly do 223 Universitní knihovny z kláštera třeboňského. Česká kázání voleného arcibiskupa utrakvistického M. Jana Rokycany se nám zachovala jenom v pozdních opisech XVI. století (MS. XVII B 2. a MS. XVII D 40. z r. 1586), zdobených neuměle provedenými iniciálkami; v obou textech na počátku je zajímavý obrázek kazatele na kazatelně, patrně to má být sám Rokycana, také velmi neumělý. Jeho latinská kázání s českými interpolacemi a glosami (MS. IX A 1.) i výklady na epištoly sv. Pavla (MS. IV A 24., V C 7. a I A 47.) máme v opisech XV. století. Nástupcem Rokycanovým v čele utrakvistické konsistoře se stal M. Václav Koranda mladší, který zanechal knihovně koleje Karlovy bohatou sbírku rukopisů a prvotisků, jež byly označeny jeho typickými monogramy a četnými přípisky a poznámkami prozrazovaly horlivého čtenáře; zatím se mi podařilo shledati čtyřicet tři svazky z jeho majetku — 28 rukopisů a 15 prvo- tisků — jež se dostaly nejrůznějšími cestami do naší knihovny; některé knihy 218 (obr. 72) 219 220 (obr. 73) 222 (obr. 74) 224 225 226 37

Strana 38
231 232 234 235 236 237 238 z tohoto poměrně bohatého zbytku soukromé knihovny z rozhraní století XV. a XVI. byly koupeny teprve s pražskou knihovnou Lobkovickou. Nej- důležitějším kusem této sbírky je vlastní dílo Korandovo, jeho Manuálník (MS. XVII F 2.), zachované však ve stavu velmi chatrném, silně poškozené vlhkem. Jinak můžeme z knih poněkud poznati Korandovy zájmy. Kromě 228 literatury theologické je tu sborník matematicko-astronomický, kam si při- 229 psal český cisioianus (MS. IV G 2.), podobná díla najdeme i v konvolutu 230 Ratdoltových tisků (40 F 31.), měl patrně vzácný sborník lékařský, napsaný okolo r. 1500 a proložený i několika obrazovými dřevořezy (MS. XVII D 10.); patrně v Italii, když jednal r. 1462 v Římě o potvrzení kompaktát, si koupil vzácný rukopis ze XIII. století, na jehož předním přídeští je přilepena krásná italská kovorytina zvěstování P. Marii (MS. VIII F 23.), zajímal se o Senecu, k jehož Proverbiím si napsal obsáhlý rejstřík r. 1480 v koleji Kar- lově, podepsaný obráceným jménem „Adnarok“ (MS. X E 17.), opatřil si 233 tištěné vydání listů papeže -humanisty Eneáše Sylvia — Pia II., s nímž osobně v Římě jednal (40 D 38. Epistolae familiares, Norimbergae, Antonius Ko- berger 1481), a vyzdobil je dokonce vlastnoručně malovanými či spíše kres- lenými iniciálkami. Měl i Ezopovy bajky, k nimž byl přivázán Ovidius; v baj- kách jsou Korandovy poznámky, v Ovidiovi ne, takže nemůžeme tvrdit, že on, odpůrce humanismu, tohoto římského autora opravdu četl, i když ho měl v knihovně (44 E 12. Aesopus, tištěn v Basileji c. 1489; Ovidius: Heroides, benátský tisk z r. 1481). Jeden rukopis z jeho knihovny patřil po r. 1519, kdy Koranda téměř stoletý zemřel, M. Jiřímu Píseckému: jsou to M. Buzkonis de Kdyna Quaestiones super Aristotelis libro de anima, dopsané r. 1448 v domě Matyáše Loudy z Chlumčan blízko kaple Betlemské (MS. V E 7.). Ve zmíněném již Manuálníku Korandově jsou také polemiky, které měl s katolickými odpůrci, především s administrátorem Hilariem Litoměřickým a vratislavským biskupem Joštem z Rožmberka, jehož vtipné „šprochy vajovské“ jsou tu opsány. Velký traktát Hilariův proti králi Jiřímu, věnovaný panu Janovi z Rožmberka, se nám zachoval v krásném dedikačním exempláři, v jehož počáteční iniciálce je vymalována rožmberská růže (MS. XVII F 32. zr. 1467). Roku 1462 vypravil král Jiří poselstvo do Říma k papeži o potvrzení kompaktát, čtyř pražských článků, povolených Čechům koncilem Basilej- ským r. 1436 — ve slavnostním slyšení však Pius II. kompaktáta zrušil; v Čechách ovšem zůstala v platnosti i nadále a byla podkladem soužití utra- kvistů a katolíků. Řeč Korandovu před papežem na obranu kompaktát za- choval v poměrně časném opise Kříž z Telče (MS. I F 18.). Do Říma měl patrně jet diplomat Jiříkův, lékař a první husitský humanista Šimon ze Sla- ného, jemuž snad nemoc v jízdě zabránila; v autografickém sborníku se za- chovala jeho řeč, dokončená v listopadu 1461 a patrně nikdy nepronesená, 227 (obr. 76) 239 38

Strana 39
Oracio ad papam Pium II. facta pro rebus regni Bohemiae (MS. I G 58.). Český text kompaktát se nám zachoval i ve vzácném unikátním tisku, patrně z r. 1500, z pražské Lobkovické knihovny (44 G 111.) a rukopisně se opakuje ve sborníku, končícím slavnou českou konfesí z r. 1575 (MS. XVII D 5.). Historické vylíčení počátků hnutí husitského je zachyceno v latinské husitské kronice M. Vavřince z Březové (MS. I D 10.), zachované v opise z druhé poloviny XV. století. Na počátku své kroniky čerpá M. Vavřinec hojně z novin, které byly rukopisně šířeny o koncilu Kostnickém a jejichž texty se zachovaly v některých rukopisech (na př. MS. XII F 30., kde se mluví o „nějakém kacíři jménem Jan Hus“, který byl upálen). Bohužel však Vavřincova kronika končí u r. 1421 uprostřed věty a zde také vysychá hlavní pramen, který nás nejpodrobněji informuje o prvních letech husitského hnutí, ovšem s hlediska pražského. O vývoji strany táborské nás poučuje latinská kronika Táborská Mikuláše z Pelhřimova řečeného Biskupec, jejíž 244 zlomek se zachoval v pražské Lobkovické knihovně (MS. XXIII F 204.). Se strany katolické posuzuje válečné události voják-kronikář Bartošek z Dra- 245 hynic, píšící svou kroniku (MS. XIX C 21.) neumělou latinou. Na starší kroniky, především na kroniku Přibíka Pulkavy z Radenína 246 (latinské znění MS. I C 24. a MS. I D 10., české z r. 1426 MS. XXIII F 2.), navazují v XV. století čeští anonymní letopisci, jejichž kronikářským zázna- mům dal ve své edici souborné jméno František Palacký: Staří letopisové čeští. Některé jejich texty se zachovaly v opisech XVI. století v děčínské knihovně Thunovské (na př. MS. XIX B 26.); v jednom z těchto rukopisů, v kronice Jana Durycha ze Sonnenperka (MS. XIX C 19.), se zachovalo jedinečné krásné vypravování o smrti kněze Jana Želivského a o bouřích v Praze, které po ní vypukly. Velmi důležitý text, kde je vypravování proklá- dáno opisy listin a dokumentů, byl získán nedávno z knihovny kláštera 249 v Oseku (MS. Osek 95.). Všechny tyto kroniky, ať již české nebo latinské, byly známy jenom v Čechách, cizina byla informována kronikou psanou krásnou humanistickou latinou autorem velmi zaujatým — Eneášem Sylviem, papežem Piem II., který znal české poměry ze svého působení v císařské kanceláři Fridrichově, z krátkého pobytu v Čechách — byl i na Táboře — i z jednání mezi kurií a Čechami. Jeho Česká kronika se již v XV. století dočkala dvojího vydání tiskem, po prvé v Římě 1475 (44 D 2., odchylné vydání 39 D 53.), druhého v Basileji okolo r. 1489 (44 G 47. z majetku M. Václava Fabera z Budějovic), a i později byla jedním z hlavních pramenů, odkud cizina čerpala své zna- losti o našich dějinách. Zájem o Čechy u Eneáše Sylvia je zřejmý i v jeho listech šířených již v XV. století jak v rukopisech, tak v tiscích. Vzácný soubor listů i drobnějších prací podává rukopis pražské Lobkovické knihovny (MS. XXIII F 112.), který uspořádal český člen císařské kanceláře Václav 240 (obr. 77) 241 242 (obr. 78) 243 247 248 (obr. 75) 250 (obr. 79) 251 39

Strana 40
z Bochova v polovině XV. století. Je tu zajímavý dopis, v němž autor žádá o opatření rukopisné bible v Čechách, list O štěstí — De fortuna — věno- vaný pozdějšímu českému kancléři Prokopovi z Rabštejna, rozmarné vypra- vování románu, který prožil v Italii kancléř Kašpar Šlik (De duobus amanti- bus Euryalo et Lucretia) a komedie Chrisis, známá jen z tohoto rukopisu. Český zájem o bibli, známý i Eneáši Sylviovi, se pochopitelně obráží i v souboru rukopisů Universitní knihovny. Některé bible z doby husitské, pokud byly zdobeny malovanými iniciálkami a obrázky, byly již připome- nuty (srov. čís. 71—81) stejně jako nejdůležitější české texty (srov. čís. 152—157). Z konce XV. století jsou již také české bible tištěné, a to dvě vy- 252 dání ve dvou letech: bible Pražská je z r. 1488 (41 D 29.), z roku následují- 253 cího pak bible Kutnohorská, zdobená dřevořezy (41 D 30.). Nejstarším čes- 254 kým tištěným biblickým textem je Nový zákon, vydaný okolo r. 1475 (44 (obr. 80) E 67.), velmi krásně tištěný a označený značkou tiskaře, jehož jméno však, bohužel, neznáme; Nový zákon byl pak v XV. století vydán ještě dvakrát: jeden je tak zvaný Dlabačův, zachovaný v jediném exempláři ve Strahovské knihovně v Praze, druhý se dřevořezy z let 1497/98, vytištěný v Praze (43 255 256 F 63.). Kromě toho byl také dvakrát vydán žaltář: krásný tisk pražský je 257 z r. 1487 (41 G 80.), z r. 1499 je unikátní tisk plzeňský (43 G 87.). Z liturgických knih byly ještě na půdě české, nejspíše v Plzni, vytištěny 258 dvě: r. 1479 pražský misál (39 D 7.) a v téže asi době nedatovaná agenda (44 G 44.); všechny další knihy pro pražskou diecési byly vydávány za hra- 259 nicemi, v Bamberku, Benátkách, Lipsku a Norimberku. V misále z r. 1522, 260 tištěném v Lipsku, je kanonový obraz od Lukáše Cranacha (46 A 51.). Při velkém českém zájmu o bibli a literaturu náboženskou je zajímavé, že první českou knihou tištěnou nebyla bible nebo její část, ale rytířský ro- mán, Guidona z Columny Kronika Trojánská, oblíbená četba zemanské a měšťanské společnosti, známá i z četných rukopisů. Na rozhraní let 1441/42 ji opsal písař Zikmund z Habru pro pana Pavla z Jenštejna (XXIII D 1. v témže rukopise se zachoval i zlomek české verse jiného oblíbeného románu, legendy o sv. Albanovi Uherském, známého u nás v latinském rouše již od počátku XIV. století), roku 1469 Vavřinec z Horšova Týna (MS. XVII B 6.) ji pojal do sborníku zároveň s historií o Barlaamovi a Josafatovi a o Alexan- dru Velikém. Někdy na počátku sedmdesátých let byla Kronika vytištěna snad (obr. 81) 263 v Plzni (39 F 30.), patrně jako první kniha u nás vůbec — druhé vydání 264 vyšlo asi o dvacet let později v Praze r. 1488 (41 F 58.). Vedle knih, které poutaly pozornost většího počtu čtenářů — kromě zmíněných již vydání Kroniky Trojánské, můžeme přiřadit i oblíbenou kro- 265 niku Martimiani Jakuba Twingera von Königshofen v českém zpracování Beneše z Hořovic (41 E 45.), dále drobné knížky, tištěné u Mikuláše Baka- 266 láře v Plzni, a české znění Zlaté legendy Jakuba de Voragine (Passionál: 261 262 40

Strana 41
první vydání před r. 1487 sign. 44 E 69., druhé v Praze 1495 ilustrované 42 D 38.) — tiskly se knihy právnické, latinské i české. Základní spisy právnické doby starší nebyly již přetiskovány, zachovaly se nám jenom v rukopisech, ve velkých právnických sbornících XV. století; z pražské Lobkovické knihovny máme dva takové soubory (MS. XXIII F 1. a XXIII F 3.), v nichž jsou opsány Kniha Rožmberská, Ondřeje z Dubé Práva zemská česká, Řád práva zemského, Majestas Carolina, Práva Sobě- slavská, práva městská i drobnější kusy ze sněmovních usnesení. Sněmovní usnesení se již koncem XV. století začínají tisknout; o sněmech dřívějších jsou zápisy v různých rukopisech buď jako doplněk k vypravovaným udá- lostem (v některých textech Starých letopisů), nebo jsou jejich usnesení zapi- sována podle zájmu sestavovatele: příkladem důležitého souboru usnesení, týkajících se poměrů náboženských od počátku hnutí husitského až do Rudol- fova Majestátu, je sborník pořízený knězem Janem Jiřím Račenským na počátku XVII. století (MS. XVII A 16.), v němž se střídají usnesení sně- movní s královskými dekrety a nařízeními. Nejstarším zachovaným tiskem těchto usnesení je policejní řád zemský z roku 1492, zachovaný v jediném 269 exempláři v pražské Lobkovické knihovně (42 G 64.). Ze XVI. století i sto- letí následujících — až do počátku století XIX. — je řada těchto sněmovních artikulů, později vydávaných paralelně česky a německy, vlastně nejstarším 270 českým úředním listem či sbírkou zákonů (česká řada sign. 54 C 152.). Sněmovní usnesení i jiná starší právní nařízení byla pojata do nejstaršího vydání Zemského zřízení, řečeného Vladislavského, sestaveného Petrem ze Šternberka, Zdeňkem ze Šternberka a Albrechtem Rendlem z Úšavy r. 1500 a vytištěného v Praze (43 F 56.). Z důležitých právnických tisků počátku XVI. století stačí se zmínit alespoň o dvou unikátech z pražské Lobkovické knihovny, řadících se k sněmovním artikulům; je to památná Smlouva Svato- václavská z r. 1517 (65 E 8155.), přejímaná do pozdějších zemských zřízení jako samostatný dodatek, smlouva to mezi stavem panským a rytířským a stavem městským, a drobný tisk bez vlastního názvu, vytištěný r. 1513 (65 E 8153.), týkající se obtížného jednání mezi stavy, Palackým nazvaný „Ma- nifestem knížete Bartoloměje Minsterberského“, vnuka krále Jiřího z Podě- brad, který se nejvíce zasloužil o smlouvu, ale tragicky zahynul před jejím dojednáním. Nejvýznamnější právnické dílo konce XV. století, Viktorina Kornela ze Všehrd O právích, súdech a dskách země české knihy devatery, zůstalo netiš- těno a zachovalo se jenom v četných opisech XVI. století (MS. XVII C 31. psaný r. 1517 v Landškrouně pro pány Kostky z Postupic, MS. XVII C 42., psaný písařem Horavinem, z knihovny Kinských MS. F. VI. 122. z r. 1515). Velmi důležitými prameny jsou také různé formulářové a kopiářové sbírky listin, kde se v opisech zachovaly často listiny, jejichž originály jsou 267 268 271 272 (obr. 82) 273 274 (obr. 83) 41

Strana 42
276 277 (obr. 85) 278 (obr. 86) 279 280 281 (obr. 88) ztraceny. Z nejstarších formulářů v naší knihovně je nedávno získaný ruko- pis sbírky Jindřicha z Isernie, psaný na počátku XIV. století Zdeňkem z Tře- bíče, zvaný rukopisem Cheltenhamským (MS. I E 48.), který obsahuje listiny králů Přemysla II. a Václava II.; v jiném rukopise tohoto formuláře z poslední čtvrtiny XIV. století (MS. XII B 12.) se zachoval text slavného listu Pře- mysla II. Polákům, jednoho ze vzácných dokumentů slovanského cítění ve středověku. Z úřední praxe královské kanceláře Jiřího z Poděbrad máme kopiář listin ve dvou rukopisech pražské Lobkovické knihovny, stručně zvaný „Kancelář krále Jiřího“; ve starším textu je dokonce i autografický zápis diplomata ve službách Jiříkových Řehoře Heimburka (MS. XXIII D 172.); mladší text, rozšířený ještě dalšími opisy, býval v knihovně Tomáše Putzla- chera — jedné z největších soukromých knihoven pražských koncem XVIII. století — jež částečně přešla do knihovny Lobkovické (MS. XXIII D 163.). Z církevních právních příruček byla velmi rozšířena Statuta prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, která se zachovala v četných opisech XIV. i XV. století; na přídeští jednoho z těchto textů, krásně psa- ného patrně brzy po vydání statut, čteme podpis majitele Jana z Nepo- muku (MS. I G 19.), mylně pokládaný později v klášteře třeboňském, v jehož knihovně rukopis byl, za autograf barokního světce. Arnoštova statuta byla již r. 1476 vydána tiskem: je to nejstarší český tisk, v němž čteme místo vy- dání, Plzeň — a zachoval se, pokud je nám známo, jenom ve třech výtiscích na světě (39 F 31.). Ve sbornících se také zachovala literatura medicinská, v době starší latinská — vzpomeňme jména Křišťana z Prachatic a Albíka z Uničova — v XV. století česká; z poloviny století je český sborník, v němž jsou re- cepty proti moru, překlady různých děl a receptů latinských (MS. XVII B 18.), které se většinou opakují v připomenutém již sborníku z knihovny M. Václava Korandy (MS. XVII D 10. — srov. čís. 230) ze samého konce století. V rukopise tom jsou malované obrázky muže a ženy se znameními planet a jsou tu také vlepeny tři kolorované dřevořezy s lékařskými náměty: pouštění žilou, universální středověké léčení, sázení baněk v lázni a obrázek lékaře u lůžka nemocného; tyto obrázky nás poučují poněkud o způsobu tehdejšího léčení. Souborem nejrůznějších rad lékařských a receptů jsou tak zvaná Jádra, vybraná z knih lékařských, ze XVI. století (MS. XVII H 22. a MS. XVII H 26., v němž jsou kresby lidského těla s označením zhojitelných a nezhojitelných ran). Velmi oblíbené byly tak zvané minuce, sestavované na každý rok, v nichž byly označeny dny příhodné k pouštění žilou. Ve starší době byly tyto minuce psané — jako příklad uveďme dvě latinské minuce, které se zachovaly ve zlomcích: starší je z r. 1406 a jsou tu česká jména měsíců (MS. XXIV A 15.), mladší z r. 1461 (MS. XXIV A 17.) — koncem XV. sto- 275 (obr. 84) 282 42

Strana 43
letí již tištěné: řada takových minucí, skládaných M. Václavem Fabrem 283 z Budějovic, byla tištěna latinsky a německy rok po roce (na př. 39 H 7. z r. 1492, 39 H 6. z r. 1497 a 1498), tištěná minuce česká se v naší knihovně 284 zachovala jediná na rok 1497, tištěná patrně v Praze (39 H 9.). (obr. 89) Ve druhé polovině XV. století se počíná u nás projevovat nový směr, humanismus, nejprve ve formě latinské, záhy však také české. Z humanistů latinských musíme vzpomenouti jednoho z prvních, utrakvisty Šimona ze Slaného, který působil již za vlády krále Jiříka Poděbradského: v jeho auto- grafickém sborníku (MS. I G 58. — srov. čís. 239) se zachovaly — kromě připomenuté již řeči o kompaktátech — opisy lékařských spisů, zvláště uro- logických, i opisy různých dokumentů politických. Knihovna hlavního před- stavitele latinského humanismu u nás, Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, se zachovala v bývalé Lobkowické knihovně v Roudnici (srov. dále čís. 449—453). Jeho Satyra de moribus patriae, nijak Čechům nelichotící, se zachovala zároveň s listy humanistů Václava Píseckého a Jana Šlechty ze Všehrd v přívazku k Frobenovu vydání listů Erasma Rotterdamského (10 A 25.); důležitý rukopisný soubor jeho listů a děl i s prudkou invektivou proti bývalému příteli, slavnému právníku Viktorinovi Kornelovi ze Všehrd (MS. I. D 3.), patříval jinému humanistovi, rožmberskému kancléři Václavovi z Rovného. Vlastní rukopisy tohoto humanisty se zachovaly ve dvou sbor- nících ještě ze století XV. (MS. I E 40. a MS. I G 34.), z nichž druhý je označen jeho heslem. Zajímavé je, jak tomuto kancléři, tak zvyklému latině, ve vlastnickém zápise na knihách unikla česká forma jména: na některých prvotiscích, které máme z jeho knihovny, se podepsal Venceslaus de Rov- 290 ného (na př. 40 A 6.). Z počátku XVI. století máme dva krásně psané a zdobené sborníky překladů a výkladů slavného českého humanisty Rehoře Hrubého z Jelení v autografických zápisech: mohutný svazek z r. 1513 je věnován obci Staro- městské (MS. XVII D 38.), ve sborníčku druhém jsou překlady Řehořovy doplněny překlady M. Václava Píseckého (MS. XVII H 13.). Velký, nád- herně iluminovaný rukopis Životů svatých otců, věnovaný kancléři Ladisla- vovi ze Šternberka, byl již připomenut mezi rukopisy iluminovanými (srov. čís. 91). Zajímavou památkou hudební je sborník latinských a českých písní z majetku Jana Racka či Roderika z Chotěřiny (MS. VI C 20/a.), v němž se zachovaly počátky některých českých písní lidových a soubor písní o Husovi a husitských — mezi nimi i píseň „O svolání konstancké“. Příkladem kaligrafického písma mohou býti kněze Jana Češky Řeči mudrců pohanských jakož i z Petrarky vybrané a přeložené (MS. XVII B 10.), neobyčejně ozdobně psané; kodex patříval panu Petru z Lipého, jehož znak se znakem manželčiným je na původní nádherné vazbě. Nemělo by smyslu vypočítávati zde množství humanistických tisků XVI. století, které 286 287 288 289 294 285 291 (obr. 87) 292 293 295 43

Strana 44
303 (obr. 90—91) vycházely z pražských tiskáren; zmiňme se jen o několika vzácných tiscích jednolistových, které se zachovaly vlepeny do latinského vydání Schedelovy kroniky z r. 1493 v krásné renesanční vazbě (42 A 4.) a byly r. 1931 vydány v publikacích Universitní knihovny. 26 Na universitu vnikal humanismus jen pozvolna, stále se tu ještě opakují výklady aristotelské filosofie, ve školách se užívá starších sborníků gramatic- kých — jeden takový sborník se nám zachoval s vlastnoručním přípiskem Matěje Rejska z r. 1476 (MS. V G 16.), tehdy bakaláře v týnské škole praž- ské. O osudech university a životě na ní nás poučuje několik vzácných ruko- pisů, které z knihovny Tomáše Putzlachera přešly do pražské knihovny Lobkovické a odtud do Klementina. Nejdůležitější z nich jsou dva rukopisy Marka Bydžovského z Florentina, jeho Collectanea Academiae Pragensis z let 1348—1601 (MS. XXIII D 217.) a autografické latinské i české zápisy z jeho paterého děkanátu i správy kolejí z let 1567—84 (MS. XXIII F 64.), neocenitelné prameny pro zjišťování jmen a událostí universitních. K těmto 300 rukopisům se druží originální manuál rektorův z let 1559—1581 (MS. XXIII 301 F 77.), sborník opisů kolejních statut z 2. poloviny XVI. století (MS. XXIII F 63.) a pro hospodaření v kolejích důležitý doklad, účty z koleje Národa 302 českého z let 1541—1611 (MS. XXIII F 76.). V XVI. století vystupuje do popředí významný kulturní činitel, Jed- nota bratrská; z bratrských tiskáren, především z kralické, vycházely nej- krásnější české tisky té doby. Bylo by zbytečné podávati zde nějaké obšírné přehledy bratrských tisků XVI. a počátku XVII. století, kdy kniha tištěná prakticky již zatlačila knihu psanou, a proto tu připomeneme jenom několik příkladů. Spisy duchovního otce Jednoty Petra Chelčického se zachovaly v poměrně časných tiscích. Jeho základní spis Síť víry pravé byl vytištěn r. 1521 v klášteře Vilémovském (54 C 229.) se dvěma velmi zajímavými dře- vořezy: na jednom z nich je viděti, jak papež trhá síť víry, na druhém jsou živě disputující theologové: obrázek je i ohlasem theologických sporů oživlých vlivem německé reformace. V postile, vydané r. 1522, je dokonce i obrázek samého autora, disputujícího s mistry (54 A 66.). Rukopisně se v naší knihovně zachoval jenom Výklad na čtení sv. Jana (MS. XVII D 40.), pozdní opis z r. 1597, přivázaný k postile Rokycanově. Spisy bratra Lukáše Pražského, vlastního organisátora Jednoty na po- čátku XVI. století, máme v krásném sborníčku, který vyšel z boleslavské 306 tiskárny Jiříka Štyrsy ve dvacátých letech XVI. století (54 E 718.) — mezi (obr. 94) tisky se zachoval také rukopis Lukášova Katechismu — zdoben barevnými iniciálkami a chráněn pěknou dobovou vazbou. V rukopisech máme Spis o obnovení církve svaté, složený r. 1510 (MS. XVII E 31.), a ve dvojím opise Výklad Zjevení sv. Jana z r. 1501 (MS. XVII E 40. z 1. pol. XVI. století, MS. XVII F 67. z r. 1586 ze starého majetku slovenského). 305 304 297 299 298 296 307 308 44

Strana 45
Velmi důležité jsou rukopisy obsahující zprávy o historii Jednoty, především bratra Jana Černého Paměti Jednoty z let 1530—47, dříve poklá- dané za součást slavných ochranovských foliantů a přičítané Br. Matěji Čer- venkovi (MS. XVII C 3. z majetku Br. Jana Kalefa), a velká dvoudílná Historie Bratří českých (MS. XVII F 51/a-b.), dříve připisovaná bratrskému biskupovi a historikovi Janu Blahoslavovi; podle mínění F. M. Bartoše je z pera Br. Jana Kalefa. V prvním svazku této historie je také vypravování Br. Jakuba Bílka o zajetí a věznění biskupa Jana Augusty po zlomení českého odporu proti Ferdinandovi I. r. 1547. Život Augustův byl ještě s jinými důle- žitými zprávami o Jednotě ve vyhnanství v Polsku v přepise, pořízeném v exilu lešenském r. 1630, věnován polskou vládou Československu v pro- sinci 1954 (MS. XVII E 73.). Stejné provenience je i opis spisu Václava Budovce z Budova o sněmovních jednáních o majestát Rudolfův z let 1608 312 až 1610, pořízený také v Lešně r. 1631 (MS. XVII E 74.: oba rukopisy jsou původně z majetku exulanta Jiřího Sádovského ze Sloupna). Nejdůležitější je však nedávno získaný rukopis bratrského nekrologia, sestaveného podle zápisů Br. Jana Blahoslava, Matěje Červenky i Jana Kalefa Vavřincem Orlíkem, doplňovaného až do r. 1606 (MS. XVII E 69. býval ve Státním archivu ve Vídni, po první světové válce byl odevzdán jako bohe- mikum Československu a uložen v Archivu ministerstva vnitra v Praze, odkud získán r. 1950 do Universitní knihovny výměnou za klášterní archiva- lie); ačkoliv bylo toto nekrologium již vydáno tiskem27, přece je originál, v němž je možno rozlišiti různé písaře, důležitou pomůckou pro badatele. V nekrologiu je krásná charakteristika Jana Blahoslava, „otce a vozataje lidu Páně... velikého a drahého klínotu Jednoty“, jehož spis Pilné rozjímání je tu zachován v nejstarším a dosud nevyužitém rukopise. Se jménem Blahoslavovým jsou spojeny také některé krásné moravské tisky, jeho notovaná Evangelia (pašije) s bohatými iniciálami z r. 1571 (54 A 41.), vzácné drobné první vydání jeho překladu Nového zákona z r. 1564 (54 G 724.) i velké vydání druhé z r. 1568 (54 C 6.) v původní vazbě a s faksi- milovaným Blahoslavovým podpisem na konci předmluvy. Blahoslavův překlad Nového zákona přešel také do slavné šestidílné bible Kralické (54 C 3.), tištěné v letech 1579—94 s obšírnými vysvětlivkami textu po stranách; v jednom díle bez okrajových poznámek vyšla bible r. 1596 (54 E 39.) v příručním exempláři, který provázel mnohé exulanty za hranice vlasti. Moravským biblickým tiskům se nemohou rovnat pražské tisky ani úpravou, ani péčí o překlad a jazyk — řeč bible Kralické se stala vzorem a dosud nám je nejbližší a nejznámější tento biblický překlad, hojně přetiskovaný i v době nové a marně nahrazovaný novými, lepšími překlady. Z pražských biblických tisků připomeňme známé bible Melantrichovy — „melantrišky“ — tištěné v několikerém vydání až do Bílé hory. 309 (obr. 92) 310 (obr. 93) 311 313 (obr. 95) (obr. 96) 314 315 316 45

Strana 46
317 (obr. 98—99) Největší osobností Jednoty je Jan Amos Komenský, poslední její biskup, z nejznámějších Čechů, které kdy cizina znala a zná. Universitní knihovna nemá, bohužel, jeho rukopisy, ale zato pozoruhodnou sbírku tisků — staré fondy byly doplněny bohatou knihovnou komeniologa prof. Josefa Šmahy; z velké sbírky vynikají zvláště řady vydání nejrozšířenějších děl Orbis pictus a Janua aurea linguarum, mohutný svazek Opera didactica omnia, vydaný r. 1657 v Amsterodamě (45 A 3.) s krásným autorovým portrétem na titul- ním listě; dojímají nás české knihy vydané v exilu, Labyrint světa z r. 1631 (54 C 71.), lešenské vydání Cesty pokoje z r. 1637 (54 H 8886.), soubory pro- roctví Drabíkových a Kotterových, jimž Komenský zoufale věřil (Lux e te- nebris z r. 1665 sign. 46 G 618., Lux in tenebris z r. 1657, sign. 46 G 617.), nebo převzácný sborník, v němž jsou Angelus pacis z r. 1657, Unum neces- sarium z r. 1668 i Via lucis z r. 1668 (46 G 619.); do nekonečna bychom mohli pokračovat jen ve výčtu komenian, tištěných po celém kulturním světě. Vedle Komenského byl ve slavné leidenské tiskárně Elzevierově vydán 318 dokonce dvakrát spis jiného českého exulanta: byla to Res publica Bohemica z r. 1634 a z r. 1643 (19 K 73. a 19 L 101.) od Pavla Stránského, zařazená do sbírky tak zvaných „republik“, stručných dějin jednotlivých států, která v úplnosti je velmi vzácná; Universitní knihovna má tuto sbírku celou, do- konce i s některými odchylnými vydáními. České knihy za hranicemi vycházely v prosté úpravě, často v malých formátech, aby je bylo možno snadněji přenášeti tajně do vlasti na posilu tajných evangelíků. Jsou to známé „špalíčky“, vydávané Václavem Kley- chem v Žitavě, nebo různá drobná vydání českých spisů Komenského — Labyrint světa, Historie o těžkých protivenstvích, Centrum securitatis, Praxis pietatis i zoufalý Kšaft — knížky, které byly pronásledovány, ale tím více milovány a ukrývány; leckteré z nich se nám zachovaly jako „libri prohibiti“, zakázané knihy, uchovávané v klášterních knihovnách v uzavře- ných odděleních, otevřených teprve koncem XVIII. století. Na posilu katolictví a vládnoucího feudalismu povolal Ferdinand I. r. 1556 do Prahy nedávno zřízený, pevně organisovaný řád jesuitský, jehož jméno i činnost se záhy staly nenáviděnými a příslovečnými. Ještě po stale- tích najdeme ve skvělých epigramech Karla Havlíčka, několika slovy charak- terisujících jejich působení v Čechách, ohlas prudkých polemik a pamfletů proti nim, vyvolaných odporem bránící se strany nekatolické. Jesuité, pod- porováni hospodářsky bohatou katolickou šlechtou i mocnou ochranou krále, po tvrdém zlomení odporu měst r. 1547 upevňujícího svou moc, usadili se ve starém dominikánském klášteře u sv. Klimenta na Starém Městě, odkud byla postupně budována česká provincie řádová. Zde brzy položili základy ke školství, které se stalo jejich nejsilnější zbraní; mezi žáky jesuitských škol 46

Strana 47
nebyli jenom chlapci z rodin katolických, ale i leckteří nekatolíci se zde od- vrátili od víry svých otců a stali se nejhorlivějšími zastánci českého kato- licismu. Velmi záhy začali jesuité budovat knihovnu, jejímž základem, jak již bylo řečeno v úvodu, se stala knihovna bývalého kláštera celestinů v Ojvíně u Žitavy, věnovaná králem a hned r. 1556 převezená do Prahy; některé z těchto knih jsou označeny znamením kláštera: je to velké S protknuté křížem, které se také opakuje na typických ojvínských vazbách (znamení kláštera na př. v prvotisku sign. 43 G 21.: Henricus Suso, Horologium aeter- nae sapientiae, Coloniae 1496; typické vazby na př. MS. III A 1., MS. III A 4., prvotisk 44 C 1.). Prvními členy pražské koleje byli cizinci, kteří si patrně s sebou přinesli rukopisné sbírky kázání slavných jesuitských kazatelů, prvních členů z okruhu zakladatele řádu Ignáce z Loyoly, Španělů Alfonsa Salmerona, Jakuba Lay- neze, druhého generála řádového, a Františka Toleda (MS. XXV C 2.: Salmeron a Laynez okolo r. 1564; MS. XXV C 4/a-d.: Toledo z rozhraní XVI. a XVII. stol.): tyto rukopisy jsou zároveň s knihovnou Ojvínskou nej- starším fondem staré Klementinské knihovny. Poněvadž nemáme žádný jesuitský archiv, musíme se spokojit se zprá- vami, které jsou jednak v některých náhodně zachovaných originálních zápi- sech a zprávách nebo ve zpracováních řádových historiků. O počátcích kle- mentinské koleje vypravuje rukopisná historie, psaná z největší části Bohusla- vem Balbínem, který navázal na historii prvních desíti let pražské koleje od Jiřího Vara (MS. I A 1. z let 1555—1610, doplněná zprávami o letech 1618 a 1620). Velmi důležitým pramenem je historie české provincie z let 1555 až 1723, kterou napsal jesuita Joannes Miller a jež se zachovala v pražské Lob- kovické knihovně v šesti mohutných svazcích, které mají na 4000 stran (MS. XXIII C 104/1—6. z r. 1723); je to patrně autografická předloha tisku, který nebyl nikdy vydán. O dvacet let později byla začata jiná historie české pro- vincie, která se konečně dočkala vytištění: je to pětisvazkové dílo Jana Schmidla, vydávané v Praze v letech 1747—59 (51 A 9/1-5.), které zabírá léta 1555—1653. První svazek této historie získala knihovna nedávno z Ar- chivu ministerstva vnitra za klášterní archivalie; je to censurní exemplář, psaný v letech 1743—45, který byl předlohou pro tisk (MS. I A 54.), s čet- nými opravami a dodatky. Z originálních pramenů, které se zachovaly buď v prvopisech nebo současných opisech především v pražské Lobkovické knihovně, kam se dostaly z knihovny Tomáše Antonína Putzlachera — ve starém fondu Uni- versitní knihovny není nic — jsou nejdůležitější výroční zprávy české pro- vincie a klementinské koleje, tak zvané Litterae annuae, které se nám však dochovaly neúplně; největší mezera je mezi lety 1700—1742, z nichž nemáme 319 320 321 322 323 324 47

Strana 48
327 328 329 330 331 (obr. 100) 332 334 (obr. 101) 335 336 337 pro českou provincii žádné zprávy (MS. XXIII C 105/1-19.); výroční zprávy klementinské jsou úplnější, s přerývkami jsou z let 1656—1772. Pro Klementinum je také důležitý diář z let 1647—70 (MS. XXIII D 169.) a zá- pisy o kněžských ordinacích z let 1594—1773 (MS. XXIII F 75., originální zápisy z let 1623—1773, z doby dřívější je opis). Stručné historie jednotli- vých kolejí máme ze XVII. století (MS. XXIII D 147. Historiae collegiorum S. J. provinciae Bohemiae), ukázkou obšírnější historie je jediná u nás za- chovaná, totiž dějiny koleje v Chebu z let 1628—1704 (MS. XXIII D 165.). Pro zjišťování osobních dat členů řádu máme jednak pomůcku ve výročních zprávách, k nimž jsou někdy připojeny soupisy jmen členů řádu i s úřady, které zastávali, nebo v tak zvaných elogiích, stručných životopisech, psaných při úmrtí kněží (velký soubor z Lobkovické knihovny MS. XXIII C 112. o pěti svazcích). V Klementinské knihovně se ovšem také zachovaly tisky, které vychá- zely z vlastní tiskárny, často vázané do původních vazeb s monogramem I H S: ukázkou takové jesuitské vazby může býti třísvazková bible Svato- václavská, vytištěná v Klementinu v letech 1677—1715 (54 A 12/1-3.). Podobně jako se nezachoval jesuitský archiv, nezachovaly se v Klementinu ani všechny tisky, které vyšly z domácí tiskárny — k jejich zkáze nebo zcizení došlo patrně ve zmatcích při zrušení řádu koncem XVIII. století. Ze zvlášt- ních jesuitských tisků připomeňme jesuitské these, oznámení disputací, potřebných k získání akademických titulů, jednak ve formě knižní, často s rytinovým frontispicem (na př. frontispice podle návrhu Rainerova v knize Jana Frant. Březiny, Periodus historica ab Octaviano usque ad Diocletianum et Maximianum... 1736, sign. 50 A 17.; obraz rytý podle Karla Škréty je v thesi F. Ch. Scheidlera, Nexus philosophiae z r. 1670, sign. 49 A 44.), jednak velmi honosně jako rytiny,28 často velikých rozměrů, podle obrazů velkých malířů. Nejstarší mědirytinou je these Ferdinanda Leopolda z Mar- tinic, glorifikace Ferdinanda III., kterou ryl Samuel Weisshun v Perně 333 r. 1637 (these čís. 425.), podle obrazů Petra Brandla jsou ryty these Inno- cence z Adlersteinu (Apotheosa sv. Vavřince, ryl G. Heiss v Augsburku 1723, these čís. 424.) a Václava Schucha (sv. Jan a P. Maria pod křížem na Kalvarii, podle obrazu v kostele sv. Bartoloměje kreslil Ant. Hiebel S. J., ryl Klauber v Augsburku 1753, these čís. 303.). Podle obrazů Karla Škréty jsou these Norberta Hocha (vjezd symbolických postav do království Čes- kého, ryl Melchior Küssel 1679, these čís. 50.) nebo dvě these z r. 1661: pražský mariánský sloup jako duchovní střed Evropy na thesi Jana Fridricha z Valdštejna (these čís. 463.), rod šternberský ve službách panovníků na thesi bratří Václava Vojtěcha Baltasara Josefa a Jana Norberta Xavera Leopolda Šternberků (these čís. 428.). Také na misionářskou činnost jesuitskou se u nás zachovalo několik 325 326 48

Strana 49
rukopisných památek — velké misie čínské připomene čínský slovník z r. 1722 338 (MS. XVIII H 2.), pořízený pro praxi misionářskou. Z roku 1700 máme 339 anonymní zprávu o cestě na Krym (MS. VIII H 75. Missio Asophiensis et Taganrokensis) s několika hrubě malovanými obrázky ze života Tatarů. (obr. 102) Švéd Jan Ferdinand Korning podnikl v letech 1659 a 1660 misii v Laponsku 340 — zpráva o ní se nám zachovala dokonce ve dvou rukopisech ze XVII. sto- letí (MS. F. V. 337. z knihovny Kinských, MS. XXIII F 67. z Lobkovické knihovny). Korning byl také v Praze v Klementinu, jak svědčí jesuitské zá- pisy. Misionářskou činnost jesuitů oslavuje spis Matyáše Tannera, vydaný v Klementinu r. 1675 a zdobený obrázky Karla Škréty (Societas Jesu usque ad sanguinis et vitae profusionem militans, sign. 65 C 315.). Velmi záhy, již v XVI. století, dávali jesuité provozovati různé nákladné divadelní hry, velkolepé podívané, které lákaly lid, a to nejen latinsky, ale i česky — r. 1567 byla tu provozována česká hra o sv. Václavu, napsaná jesuitou Mikulášem Saliem. Divadlo nebylo ovšem v Čechách a v Praze nic nového, bylo možno navázati na starší tradice. Z první poloviny XVI. sto- letí se zachoval český rukopisný text velkonočních her (MS. XVII E 1.) i s různými scénickými poznámkami a malovanými obrázky na okrajích listů. Je to poměrně pozdní zápis her, které mají u nás tradici především v klášteře svatojirském již koncem XII. století (nejstarší zápis latinského textu, v němž část o zjevení Krista Panně Marii byla patrně složena v Praze, je ve svatojirském brevíři MS. VI E 13.), které potom procházely různými úpravami a postupně se počešťovaly (text z doby abatyše Kunhuty je v ruko- pise MS. XII E 15/a., latinsko-český text Ordo trium personarum ze XIV. stol. je v MS. VIII G 29/b.). Hry jesuitské, provozované studenty, se nám zachovaly buď v úplném textu, nebo ještě častěji jenom v tak zvaných synop- sích, stručných, někdy jen jednolistových programech, kde jsou vytčeny jen hlavní události děje; někde však je obsah delší, jsou přidána i jména účinku- jících, pro větší srozumitelnost je text někdy i trojjazyčný — latinský, český a německý (na př. melodram Homo rex... Člověk Král... z r. 1679 v kon- volutu těchto synopsí sign. 52 C 21.; jiné podobné konvoluty jsou 52 B 44., 52 A 39. a mnohé jiné). Z roku 1723 máme celý text melodramatu o sv. Václavu, provozovaného na počest Karla VI. v Klementinu s hudbou Jana Dismase Zelenky (52 A 19. přív. 7. Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae corona) — prohlížíme-li jména účinkujících, vidíme, že osoby vznešené, knížata nebo alegorické postavy jednotlivých korunních zemí byly představovány studenty šlechtickými. Hry z XVIII. století se zachovaly v rukopise získaném před druhou světovou válkou z Nostické knihovny v Rokytnici (MS. III B 23/1-3.) — zajímavý je tu ohlas Iliady: Ilias in nuce seu Satyra ethnico-moralis. Stinnou stránkou byla ovšem jesuitská censura a pronásledování nekato- 341 342 343 344 345 346 4 Rukopisy 63—06 49

Strana 50
348 349 350 351 (obr. 103) 352 353 354 355 lických knížek. Smutně proslulou příručkou — je to vlastně nejstarší soupis české literatury — se stal Koniášův Klíč (I. vydání z r. 1729 sign. 54 G 101., II. vydání z r. 1749 sign. 54 G 103.), který roztřídil nekatolickou literaturu do několika tříd závadnosti. Všechny knihy, uvedené v těchto seznamech a odebrané majitelům, nebyly vždy ničeny, mnohé z nich byly uloženy i v je- suitských knihovnách ve zvláštních odděleních. V Universitní knihovně se zachovaly pochopitelně mnohé knihy se stopami jesuitské censury, jež někdy jen upozornila přípiskem na některá závadná místa, jindy závadný text za- černila nebo úplně z knihy odstranila. Někdy se ovšem stalo, že censor ne- poznal kacířskou knihu, nebyl-li na ní uveden autor, a neodsoudil ji; krás- ným příkladem je české vydání základního díla Jana Kalvína, Institucí, které vyšly pod podivným názvem Skladu velikého zboží moudrosti nebeské někdy v letech 1612—1614 a byly censorem uznány za kacířské jenom „foliis inflectis“, na několika listech (54 B 44.). Nejhůře ovšem pochodily zmínky o Husovi a husitském hnutí. O vyřezaných písních o Husovi v graduálech byla již zmínka — příkladem může býti krásný graduál Staroměstský (MS. XVII A 40.). V Kuthenově Kronice o založení země české z r. 1539 (54 D 19.), kde mezi obrazy králů jsou také ve stejné úpravě medailony M. Jana Husi, Jeronyma Pražského a Jana Žižky, jsou ve vypravování o nich celé řádky začerněny do nečitelnosti. Podobně je tomu i ve Veleslavínově tisku z r. 1585, kde jsou spojeny kroniky Eneáše Sylvia a Kuthenova (Kroniky dvě o založení země České, sign. 54 C 28.), kde censor opět přeškrtal celé řádky o Husovi i Žižkovi. Ještě hůře to dopadlo s vitenberským vydáním dvou řečí Michala Slavaty z Chlumu a Košumberka z r. 1572; první řeč, o zákonech, zůstala ušetřena, kdežto druhá, De Hussiticis motibus in Boemia, byla celá vyříznuta (37 J 64.). Větší škodou, než přímé ničení knih, bylo jejich odnětí horlivým čtená- řům, kterým jesuité nedali rovnocennou náhradu. Jedinou posilou lidu byly kroniky — zvláště Hájkova Kronika česká (54 A 70.) nebo Beckovského Poselkyně starých příběhů českých (54 B 17.), které udržovaly v lidu národní sebevědomí, i když byly psány v duchu katolickém a zamlčovaly nebo skres- lovaly dobu husitskou. Různé modlitby nebo i nevkusné tisky s hrubými dřevořezy (na př. Manniho Věčný pekelný žalář v několikerém vydání 1676 až 1701, na př. 54 F 1131.), líčícími muka pekelná, nemohly nahraditi od- ňaté knihy. Útěchou byly tajně z ciziny přinášené „špalíčky“, horlivě čítané a stejně horlivě pronásledované, které byly také opisovány; tak máme Ko- menského Labyrint v opise Václava Patočky mladšího z r. 1659 (MS. XVII G 17., do Klementina přešel z kláštera pražských karmelitánů patrně jako „liber prohibitus“) nebo jiný exemplář z roku 1679, značně zkrácený (MS. XVII J 18.) a celý soubor opisů, přivázaných k Historii o protivenstvích církve české, kde je na prvním místě kněze Jana Rosacia Hořovského Ko- 347 356 50

Strana 51
runa neuvadlá mučedlníků Božích českých (54 F 1223.). Jinak se z této „doby temna“ zachovaly některé lidové opisy písní, jako na příklad Kancio- nál, psaný r. 1760 Václavem Kubečkem v Machově pro jeho otce Mikuláše (MS. XVII C 54.) nebo Pobožné písně z Nízké Srbské (MS. XVII F 55.) z druhé poloviny XVIII. století: oba rukopisy jsou ve velmi chatrném stavu, některé listy chybějí, jsou potrhány a pošpiněny. Také různé rukopisné modlitby se nám zachovaly, často zdobené lidovými ornamenty a naivními obrázky; někdy se tu objeví i jméno písaře a osoby, pro niž byly modlitby psány, často v ozdobných rámečcích a rozvilinách. Jedny z těchto lidových modliteb z r. 1769, Duchovní nezapomeň na mne, patřily později Anně Holinové, nevěstě Jana Nerudy (MS. XVII G 47.), Nebeklíč s malovanými obrázky si dal r. 1760 napsat Martin Slovák v Klobukách (MS. XVII J 21.), a jiné a jiné svazečky nám dokazují lidový zájem o knihu. Ovšem i mezi jesuity byli někteří, jimž osud národa a zvláště jazyka nebyl lhostejný. Z nich vyniká především světlá postava Bohuslava Balbína, jehož Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého (MS. XI A 12.), na- psaná latinsky v letech 1672—73, tiskem vydaná však teprve po stu letech Františkem Martinem Pelclem (45 B 9.), končí vroucnou prosbou k svatému Václavovi, aby nedal zahynouti českému národu. Balbín tu navazuje na starší obrany českého jazyka, jak si je připomínáme od slavné předmluvy Všehr- dovy k vydání českého překladu sv. Jana Zlatoústého r. 1501 (54 G 87.) a které pokračují i po Balbínovi zvláště v době obrozenské, v době vzkříšení krásného spisovného jazyka, schopného vyjádřit i nejtěžší pojmy vědecké a básnické; a v době nové nepíší spisovatelé již obrany jazyka, ale jeho chválu jak svým dílem, tak v pokorném poděkování za přesný nástroj vytvořený generacemi. 357 358 359 360 361 (obr. 104) 362 51

Strana 52
*—IV.— Z osudů knih a knihoven knihy si často všímáme nejen stránky obsahové, ale i jejího vnějšku — vazby — nebo jejích osudů, kdy ze zápisů různých majitelů můžeme rekon- struovat její putování z knihovny do knihovny; všímáme si také různých obrázků, ať již nalepených na přídeští, nebo kreslených či malovaných do knihy, s jejímž obsahem velmi často nemají žádnou souvislost. Tak vznikají v knihovně oddělení vynikajících vazeb nebo autografů či různých kuriosit, která se postupně vytvářejí, jak je často jenom náhodou nacházíme nebo roz- poznáme, nebo se znovu soustřeďují dávno rozpadlé celky — znovu vytváříme knihovnu Tyge Braha, Václava Vřesovce z Vřesovic, M. Václava Korandy, nebo sbíráme alespoň trosky z knihoven Václava Budovce z Budova nebo Jana Hodějovského z Hodějova, abychom si mohli poněkud představit ráz soukromých knihoven. Z autografů — pokud ovšem ještě nebyly zmíněny v předešlých oddílech — připomeňme vzácný autograf arcibiskupa Arnošta z Pardubic (MS. XII 363 B 2.), který připisoval marginální poznámky k Apiariu Tomáše Cantim- pratského, podpis učeného scholastika, mistra a rektora university pařížské 364 Vojtěcha Raňkova z Ježova (MS. III G 1.) a vlastní rukopis katolického 365 administrátora Hilaria Litoměřického (Sermones tres, MS. I F 18.), vevázaný do sborníku Kříže z Telče. Mnohem více vlastních rukopisů a podpisů máme ze století XVI., kdy humanisté si navzájem posílali své knihy s dedi- kacemi. Biskup Jan Dubravius věnoval krásně vázaný exemplář své české kroniky Ambroži z Ottersdorfu, po němž ji již r. 1552 měl slavný právník Sixt z Ottersdorfu (50 B 3. Historiae regni Bohemiae, Prostějov 1552); humanista Matouš Kollinus z Chotěřiny připsal knížku De nuptiis Sigis- mundi Geloi r. 1551 Florianovi Grispekovi z Grispeku (45 G 189.). Několik autografů najdeme jen namátkou v připomínané již knihovně Václava Vře- 368 sovce — jeho vlastní rukopis je tu několikrát (na př. 35 C 69.): je tu spis 369 Flacia Illyrica, věnovaný velkému českému učenci Tadeáši Hájkovi z Hájku (31 L 72. De occasionibus vitandi errorem in essentia iniustitiae originalis, 370 Basileae 1569), Hájkova dedikace vlastního spisu o kometě z r. 1577 Vřesov- covi (49 C 107.) a v témže svazku podpis Jana Kocína z Kocinétu. Oklikou 371 366 367 52

Strana 53
375 376 378 379 380 (obr. 106) přes exulantskou knihovnu, koupenou ve dvacátých letech v Perně, se dostal do naší knihovny vlastní rukopis Kocínův, Isagoge ad III sermones M. Tullii Ciceronis de oratore, psaný v Praze r. 1578 pro Karla z Valdštejna (47 H 45.). Památkou na popraveného rektora Karlovy university, lékaře Jana 373 Jessenia, jsou tři knihy z jeho knihovny, které si koupil v Praze r. 1615 (5 K 374 63., 8 H 69., 18 K 762.). Rukopisné přednášky De anima et corpore, které měl ve Vitenberku r. 1602 (MS. XII F 33.), se nám však zachovaly jenom v rukopise nějakého jeho posluchače. Jiný rektor Karlovy university, M. Jan Campanus, známý z románu Zikmunda Wintra, psal mnohé zápisy do staré knihy universitních statut (srov. čís. 166) o svých rektorských letech, střídaje se s M. Martinem Bacháčkem z Nauměřic a Mikulášem Troilem. Jinak máme také několik knížek s jeho vlastnoručními dedikacemi, z nichž připomeneme věnování Pavlu Hornštejnskému Vodňanskému (52 H 98. Cechias, Praha 1616) nebo Vítu Dentulinovi (52 H 48. Odarum sacrarum liber prior, Praha 1611). Z knihovny rožmberského archiváře Václava Březana přešla do kláš- 377 terní knihovny v Třeboni a odtud do Klementina vzácná knížka s jeho auto- grafickými poznámkami z let 1610—12: je to německé vylíčení husitských válek Zachariáše Theobalda (50 E 28.), tištěné ve Vitenberku 1609, k němuž přidal Březan kromě četných, hlavně českých, poznámek také soupis husitské literatury v Rožmberské knihovně — byl tu také text kroniky Vavřince z Březové, dnes neznámý. Ještě důležitější je Březanův rukopis tak zvaný Padesátní letopis, totiž život pana Viléma z Rožmberka z let 1611—12, za- chovaný v knihovně Kinských (MS. F. VI. 127.). V římském misále, tiště- ném r. 1549 v Benátkách (33 D 46.), je na předsádkovém listě podpis pana Viléma z Rožmberka, staršího bratra Petra Voka, z r. 1551 i s heslem „Festina lente“; na konci misálu pak pan Vilém připsal latinský text žalmu 40. a 42. a Canticum trium puerorum. Vzácné zápisy máme leckdy v památnících — někdy jsou to tisky s ve- vázanými čistými listy pro zápisy, jindy knížky přímo k tomu pořízené — kam si přátelé vzájemně vepisovali svá jména a hesla, šlechtici sem malovali své erby, někdy se tu najde i kresba. Ve dvou takových památnících se za- chovaly také zápisy Václava Budovce z Budova, jednoho z předních politiků doby Rudolfovy, člena Jednoty bratrské, popraveného r. 1621. Z r. 1572 je podpis v památníku Isaka Aschpana von Hag (MS. XXIII F 17.), který si ve Vitenberku opatřil i podpisy jiných českých šlechticů — Michala Sla- vaty z Chlumu a Košumberka, Heníka a Zdeňka z Valdštejna, Ondřeje a Jiřího ze Šternberka, Jaroslava z Vartenberka a tří bratří, Ericha, Mikuláše a Jana Špánovských z Lisova. Jiný podpis je v památníku Nathana Voita ze Zerbstu (1 K 49. tisk Nicolai Reusneri Icones sive Imagines virorum litteris 372 381 53

Strana 54
382 383 384 385 illustrium, Argentorati 1590, s vevázanými čistými listy). V letech 1597 a 98 byl Voit v Čechách, v Klatovech, kde byl hostem Lukáše Ezechielova Vodňanského — je tu podpis jeho i jiného klatovského měštana Jana Albina — a v Praze, kde se mu r. 1598 podepsal i Budovec. V památníku je také podpis autora knihy N. Reusnera a Jindřicha a Hannibala z Valdštejna při jejich pobytu v Zerbstu r. 1592. Velmi zajímavý je také památník Octaviana Strady, dvorního antikváře Rudolfa II., bratra pověstné Kateřiny, milenky císařovy, v němž se střídají jména vysokých hodnostářů světských i duchovních i cizích vyslanců u dvora Rudolfova z let 1572—98 (5 J 38. tisk Aesopi Phrygis Fabulae... iconibus... illustratae, tištěné ve Frankfurtě 1566; rub listu je čistý a tam jsou zápisy). Z podpisů připomeňme jména pražských arcibiskupů Antonína Bruse z Mohelnice a Martina Medka z Mohelnice, biskupa olomouckého Stanislava Pavlovského z Pavlovic, španělských vyslanců Dona Francisca de Mendoza a Dodiega Manrique de Mendoca, Krištofa Popela i Jiřího Popela z Lobko- vic, Menharta z Hradce, Vojtěcha z Vřesovic a vzácný tu český zápis Ojíře z Očedělic. V památníku Jakuba Popovického z Popovic, studenta vitenberského a pražského (23 G 57. tisk Flores Hesperidum, Frankfurt 1574 s přiváza- nými čistými listy), z poslední čtvrti XVI. století jsou na počátku prostě malované obrázky Husa, Luthera a Melanchthona; ze zápisů jsou zajímavé zápis kněze a spisovatele Jiříka Dykasta a Václava Balbína z Vorličné i s ma- lovaným erbem. O sto let později patřil památník malíři Kašparovi Františ- kovi Podevinovi, který se z Bruselu zatoulal do Čech a nakreslil sem své ma- lířské znamení i heslo. Několika obrázky je vyzdoben památník Jindřicha Biesenrotha se zápisy z let 1612—17, většinou z Paříže a Bourges; někteří přátelé mu tu vedle zápisů s erby nakreslili pastýřskou idylickou scénu, boj s drakem nebo dívku vylovenou rybáři z moře. Z českých jmen jsou tu Jan ze Vchynic a Tetova a Zdeslav Herzán z Harasova ze svého pařížského po- bytu a zápis syna slavného astronoma Rudolfova, Tyge Braha mladšího (MS. VII G 28.). Památkou na pobyt v Ingolštatu v letech 1604—05 je pa- mátník pozdějšího prokurátora při vyšetřování proti účastníkům českého povstání Přibíka Jeníška z Újezda (MS. I H 14. základem je frankfurtský tisk z r. 1592, Theodora de Bryl Emblemata nobilitati et vulgo scitu digna), kde jsou zápisy vévody bavorského Albrechta, falckrabat Volfganga Viléma a Jana Fridricha, z Čechů Lva Buriana Berky z Dubé a Lipé, Ladislava Lukavského z Lukavice a Fridricha Prošovského z Prošovic. V památ- níku šlechtického vychovatele a pozdějšího vídeňského advokáta Matyáše Chrisostoma Gunthera (MS. XXIII G 1.) jsou nejrůznější zápisy z cesty po Francii a Italii, když patrně doprovázel své svěřence Jaroslava a Jana Viléma z Hazmburka v třicátých letech XVII. století — z Čechů jsou tu 386 54

Strana 55
podepsáni Václav a Jan Michnové z Vacínova, synové smutně proslulého rady Pavla Michny. Zcela jiného rázu je současný památník Jaroslava Lavína z Ottenfeldu, exulanta v Perně a Leydenu, v němž se setkáváme se jmény mnoha českých šlechticů (MS. XXIII G 2.); jsou tu Kaplířové ze Sulevic, Geršdorfové z Geršdorfu, Voračický z Paběnic, Dohalský z Dohalic, Elsnicové z Elsnic a jiní a jiní, jak je smutný osud zavál do Leydenu. Mezi památníkovými zá- pisy je také vepsán seznam pánů, popravených 21. června 1621 na Staroměst- ském náměstí, i dalších odsouzených, a kněze Jana Rosacia Hořovského Koruna neuvadlá mučedlníků božích českých, smutné vypravování o staro- městské popravě, vydané také tiskem a velmi vzácně zachované. Památník se dostal do Universitní knihovny z pražské knihovny Lobkovické, kam přešel z majetku J. D. D. Sixta z Ottersdorfu. Zoufalý zápis Jana Amose Komenského, píšícího daleko od vlasti, v Amsterodamu, rok před smrtí, slova žalmu „Anni mei in gemitibus“ — Léta má v úpění — je jediným jeho autografem v naší knihovně, zachovaným v památníku Jana Eberharda Swelinga z Brém (MS. XIII H 5.), v němž jsou jinak jenom zápisy majite- lových učitelů a přátel, jinak neznámých. Z pozdějších autografů jen namátkou připomeňme deníkové záznamy pražského lékaře Jana Františka Löwa z Ersfeldu z rozhraní XVII. a XVIII. století (MS. XVI C 10. Manual aller denckwürdigen Sachen), který odkázal svou knihovnu Universitní knihovně; legát teprve později vymohl Karel Rafael Ungar, ne však již úplný: část knih se již dříve dostala na Strahov. S Thunovskou knihovnou z Děčína přešly do naší knihovny některé auto- grafy obrozenského historika a prvního profesora české řeči a literatury Františka Martina Pelcla, zvláště přepisy archivních pramenů, které potře- boval ke své vědecké práci. Ukázkou mohou býti jeho chronologicky uspo- řádané záznamy událostí z let 1700—1800 (MS. XIX A 2. Jahrbuch über böhmische Merkwürdigkeiten des 18ten Jahrhunderts von 1700—1800), v nichž však neprojevuje vlastní mínění. Velmi zajímavé osudy měl jiný Pelclův autograf, čtvrtý díl jeho Kronyky České (MS. XVII B 31.), psaný v letech 1797—1800, předložený vídeňské censuře, u níž sice bylo imprima- tur uděleno, ale k tisku přece nedošlo, snad i proto, že hlavním obsahem je vylíčení doby husitské. Rukopis zůstal ve volných arších nesvázán a byl snad v majetku rodiny; v roce 1945 byl nalezen v Praze při sběru starého papíru a odtud šťastnou náhodou zachráněn Jiřím Novotným a odevzdán Univer- sitní knihovně, kde konečně došel klidného uložení. Snad také pro Pelcla byl pořízen opis zpráv o Václavovi IV., který se zachoval také v Thunovské knihovně a je psán rukou Václava Thama (MS. XIX C 7.): je to opis části Křižovnického textu Starých letopisů. Z různých fondů se nám také sešly autografy Karla Jindřicha Seibta, 392 388 (obr. 97) 389 390 391 (obr. 105) 387 55

Strana 56
393 394 397 (obr. 108) 398 399 osvícence a profesora pražské university ke konci XVIII. století. Autografy jeho universitních přednášek ze sedmdesátých let (MS. XVI E 99/a-b. Sittenlehre; MS. XVI E 100. Die theoretische Erziehungs-Kunst) byly patrně předloženy k vyšetřování do Vídně a pak uloženy v archivu dvorské kanceláře; po první světové válce byly odevzdány archivu ministerstva vnitra v Praze, které nám je vyměnilo za archiválie zrušených klášterů. Druhé dva svazky se k nám dostaly z německého majetku z Kadaně: další text přednášek „Von der Schreibart“ (MS. XVI B 45.) a Philosophie der Geschichte (MS. XVI B 44.). Z nových autografů — Universitní knihovna zásadně nesbírá novodobé rukopisy, takže bychom je tu marně hledali — máme jenom některé náhodné přípisky nebo podpisy. Zmiňme se alespoň o dvou básních Petra Bezruče, básníkem vepsaných do brněnského vydání Slezských písní z r. 1930; je to báseň Podskalský mlýn s datem 4. prosince 1932 (54 G 50836.) a Tři řeky v zápise z 18. prosince 1932 (54 G 10282.). Množství autografů najdeme ovšem v návštěvní knize Universitní knihovny, kde se v pestré směsici od roku 1782 — roku zveřejnění — střídají návštěvníci vynikající i bezvýznamní, jak je kdy osud zavál do Prahy. Ze starších podpisů cizích uveďme alespoň dva, které mají vztah k Če- 395 chám. Jeden z vynikajících mužů německé reformace, Ulrich von Hutten, se podepsal do kolínského vydání Krantzovy Wandalie z r. 1519 (22 B 23.), známému švédskému kancléři a účastníku při jednání o mír vestfálský Axelu 396 Oxenstiernovi patřila Ennsova Fama Austriaca (22 B 231.) — jeho podpis na přídeští je těžko rozluštitelný. K souborům autografů můžeme také přiřadit trosky některých starých knihoven, které se nám postupně daří rekonstruovat. Především to jsou vzácné knihy z pověstné kdysi knihovny mecenáše humanistických básníků místosudího Jana Hodějovského z Hodějova, z níž se zatím podařilo určit pět knih. Nejznámější z nich je často připomínané vydání Boccacciova spisu De genealogia deorum (37 B 51., vytištěno v Basileji r. 1532), v krásné vazbě se znakovým supralibros majitele a s malovaným znakovým exlibris z r. 1541 uvnitř knihy — toto exlibris bylo již často reprodukováno. Z prvotisků měl Appiana (Historia Romana, Benátky 1477, sign. 39 E 36., s přípiskem Hodě- jovského z r. 1551) a Filipa Beroalda (Declamatio ebriosi, scortatoris et aleatoris, Bononiae 1499, sign. 43 F 79.), kterého dostal s několika jinými knihami r. 1544 z knihovny zemřelého Jana Šlechty ze Všehrd. O jeho 400 zájmech historických svědčí, že měl v knihovně rukopis kroniky Pulkavovy 401 a Marignolovy (MS. I C 24.) i přípisek v polské kronice z r. 1521 (Chronica Polonorum, Krakov 1521, sign. 22 A 139.), kterou daroval pražskému ka- novníkovi Zikmundovi za husitskou historii Cochlaeovu r. 1552. Mnohem bohatší jsou zbytky knihovny slavného dánského hvězdáře 56

Strana 57
Tyge Braha, který zemřel v Praze počátkem XVII. století r. 1601. Část jeho 402 knih se dostala r. 1642 do jesuitské knihovny Klementinské, druhá do jesuit- ské knihovny v Chomutově a odtud pak do Prahy. Zatím se podařilo shro- mážditi na padesát svazků z této jistě kdysi velmi vzácné knihovny, z nichž část je v původních vazbách s iniciálkami T. B. O. a letopočtem, některé svazky dokonce v honosné vazbě bílé nebo hnědé se zlaceným portrétem a erbem Brahovým. Do souboru patří také tři původní rukopisy Brahovy: Tabulae sinuum, příruční exemplář ve vazbě z r. 1582 (MS. VI E 9. — Tychoniana 1.), Brevissimum planimetriae compendium (MS. XII A 28. — Tychoniana 2.) a Triangulorum planorum et sphaericorum Praxis arithme- tica (14 C 20. — Tychoniana 12.). Ve většině knih jsou přípisky Brahovy na okrajích i různé nákresy a výpočty; nejzajímavější z nich je druhé vydání slavného spisu Mikuláše Koperníka De revolutionibus orbium coelestium z r. 1566 (14 B 16. — Tychoniana 11.) s množstvím poznámek a velmi uží- vaný pracovní výtisk Reinholdových Prutenicae tabulae coelestium motuum (Tubingae 1551, sign. 14 J 192. — Tychoniana 20.), jejichž druhého krás- ného exempláře s autorovým přípiskem si Brahe velmi vážil a dal si je svázati do bílého pergamenu se zlaceným svým portrétem a erbem (14 J 176. — Tychoniana 18.). Podle poznámky Brahovy byl tento exemplář koupen v Praze r. 1601, takže skvělá vazba je patrně prací českého knihaře, i když mu snad byly půjčeny k otisku jak portrét, tak Brahův erb. Kromě vlastní knihovny Brahovy máme v knihovně ovšem také různá vydání jeho spisů, z nichž některé byly tištěny v jeho vlastní tiskárně na ostrově Hvenu a dokončeny potom v Praze (na př. 49 B 59. Astronomiae instauratae progymnasmata... Typis inchoata Uraniburgi Daniae absoluta Pragae Bohemiae 1602, kterou si r. 1603 koupil plzeňský hvězdář Ladislav Stehlík). Z brahovských tisků ještě připomeňme vzácný kolorovaný exem- plář jeho díla Astronomiae instauratae mechanica, tištěného v Uranienburku 408 na Hvenu r. 1598 s Brahovým signetem a četnými obrazy jeho knížecího sídla, kde měl observatoř, tiskárnu i papírnu (14 A 291.), přepych, o němž se českým učencům ani nesnilo. K tomuto souboru Tychonian je možno přiřadit vlastnoruční dedikaci jeho nástupce ve službách Rudolfových, německého astronoma Jana Keplera, universitě o velkonocích r. 1605: tehdy věnoval svůj spis Ad Vitellionem Paralipomena svým přátelům, děkanovi a ostatním profesorům na pražské universitě a vyprošuje si pro něj kouteček v knihovně koleje Karlovy (14 J 169.). Již několikrát při popise některého rukopisu či tisku jsem se zmínila o krásných vazbách nebo o vazbách, které nám leccos povědí o provenienci (obr. 109) nebo osudech knihy. Na rukopisech a prvotiscích XV. století se nám zacho- valy některé krásné vazby řezané, kde je ornament vyryt do silné kůže (na 410 404 (obr. 110) 405 406 407 409 (obr. 111) 403 57

Strana 58
př. MS. III D 22., VI D 19., VIII C 5.), nebo vazby, na nichž je kombino- vána dvojí technika — deska je částečně řezaná a částečně zdobená tlačenými ornamenty — a vazby s tlačenými ornamenty buď jednotlivými nebo celými pásy (na př. krásné vazby MS. VII C 19., jihočeské vazby prvotisků 44 F 21., 40 D 17., třeboňská vazba 41 C 21.). Počátkem XVI. století vázal v Krumlově kněz Bartoloměj Trnka — iniciálky jeho jména B T jsou v jednom ornamentu — který se na jedné vazbě, zachované v naší knihovně, vymaloval na ořízce jako bílý mnich a na přídeští druhé vazby nakreslil symbolickou pilnou včeličku a brejle, kterých snad musil při práci používat (MS. VI B 9. a MS. XVII C 19.). Některé knihovny užívaly na své vazby typických razítek, takže je možno podle nich poznat provenienci knihy: v Universitní knihovně jsou velmi typické vazby ojvínské z nejstaršího fondu knihovny (srov. již čís. 319) nebo vazby jesuitské s Kristovým a mariánským monogramem (srov. čís. 330). Ve stoletích pozdějších byly knihy zdobeny často znakovým supra- libros, zlaceným erbem na horní desce knihy, a někdy i iniciálami majite- lova jména; tak byly označovány většinou knihy z knihoven šlechtických, jež se později dostaly nejrůznějšími způsoby do Universitní knihovny, některé jako celky — na př. knihovna Šternberská (na př. 5 J 52.) nebo knihovna Kinských — jiné prostřednictvím jiných knihoven: velkým zdrojem těchto vazeb původu domácího i cizího je pražská knihovna Lobkovická, do níž přešla knihovna Černínská. Ve zvláštním oddělení vazeb, které se pomalu vytváří, máme několik 413 vazeb z knihoven, které se již dávno rozešly. Václavovi Budovcovi z Budova, jehož jednoduché supralibros vidíme na přední desce, patřily tři knihy z to- (obr. 107) hoto souboru (29 E 38. Caecilii Cypriani Opera, Paříž 1603, supralibros z r. 1604; 26 H 52. Novum testamentum cum Theodori Bezae interpreta- tione, označený rokem 1613; 27 K 102. Expositio brevis dictorum ex libris Veteris Testamenti proposita a M. Johanne Piscatore, Herborn 1598, s ozna- čením z téhož roku). Basilejské vydání kronik Eneáše Silvia a Dubraviovy z r. 1575 patřilo M. Markovi Bydžovskému z Florentina, jak svědčí iniciálky na desce i jeho podpis (22 B 241.). Velké malované supralibros rodu Pern- štejnského je na knize věnované Španělkou Marií Manriquez de Lara, pro- vdanou Pernštejnovou, která darovala mnoho knih z rodinné knihovny jesuitům (25 H 145.). Z knihovny Rožmberské je Melantrichovo vydání Knihy Jezusa Syracha z r. 1574 ve vazbě se znakem pana Viléma z Rožm- berka (54 B 13.); pana Viléma na koni a v plné zbroji vidíme tu i na velkém dřevořezu na rubu titulního listu. Ze tří knih, které máme z knihovny po- sledního Rožmberka, pana Petra Voka, je nejzajímavější kniha, která má na přední desce spojené znakové supralibros Petra Voka a jeho manželky Kate- řiny z Ludanic z r. 1586 (22 G 303. J. J. Boissard, Vitae et icones sultanorum 416 414 415 412 411 417 58

Strana 59
Turcicorum, Frankfurt 1596); na přídeští u krásného Sadelerova exlibris je přípisek, který poněkud osvětluje, jakým způsobem se Rožmberská knihovna stěhovala do Švédska: Jan Fridrich Šermer, měšťan litoměřický, tu pozna- menává, že knihu koupil r. 1649 „v Litoměřicích, když Švédové lva z Prahy po Labi na šífě odváželi od jednoho dosti votrhaného“. Stejné společné supralibros je také na Taurellových Emblemata physico-ethica (10 H 107.), kdežto na antverpském vydání Haechtanova Mikrokosmu z r. 1579 (10 B 55.) je jenom znak Petra Voka, nesený dvěma medvědy. Znakovými supralibros jsou také označeny některé knihy ze sbírky Jindřicha z Rantzau (srov. pozn. 15): příkladem může být basilejské vydání Alhazenova díla Opticae thesaurus (14 A 42.), kde je i podpis vlastníkův. Ve sbírce vazeb, kterou probírám jen stručně, poněvadž je o ní připra- vována zvláštní monografie, máme také několik původních vazeb nakladatel- ských. Z cizích je to drobné vydání Homérovy Odysseie ze slavné benátské tiskárny Alda Manutia z r. 1517 (65 E 5670.), kde je na desce jméno tiskařovo i jeho proslulý signet, nebo první vydání Lutherovy bible, tištěné ve Viten- berku Hansem Lufftem ve dvou svazcích r. 1534 (26 D 17/1-2.), s podobiz- nami Luthera a Melanchthona. Podobně na tiscích slovinského protestant- ského kazatele Prima Trubara, tištěných v Tubingách, vidíme podobizny mužů na vydání zúčastněných, Trubara, Antonína Dalmatína i Štěpána Konzula (Postilja 1563, sign. 32 H 193.; Edni kratki... artikuli ... 1562, sign. 65 D 2957.). Z českých původních vazeb zde máme Práva a zřízení zemská králov- 422 ství Českého z r. 1549 (54 B 28.) s podobiznou Ferdinanda I. nebo vazbu Daniela Adama z Veleslavína na jeho vydání Nového zákona z r. 1597 423 (54 C 124.), na níž je však znak velmi odřený. Z XIX. století tu je překrásná vazba podle návrhu Josefa Mánesa (54 D 7273.) — jsou to Perly české, vy- 424 dané r. 1855 na počest sňatku císaře Františka Josefa a Alžběty. Zvláštním celkem souboru vazeb jsou lidové vazby různých Nebeklíčů a modliteb, kožené s kovovými rohy nebo z mosazného plechu, posázené barevnými sklíčky, jako pozdní odezva nádherných církevních vazeb, zdobe- ných drahokamy a vloženými relikviemi. Velmi pěkně je zachovaná vazba Polovičního nebeklíče, vydaného Landfrasem v Jindřichově Hradci r. 1839 (54 K 9699.), získaného z knihovny Emy Destinnové — podle aukčního katalogu mívala prý tyto „knížky“ v ruce, když zpívala Prodanou nevěstu. V XV. a XVI. století bývaly na přídeští přilepovány obrazové jedno- listové tisky, často kolorované, které se nám jen tímto způsobem, chráněny pevnou deskou, vůbec zachovaly. Mnoho těchto obrazů, buď přilepených na desku nebo i na list rukopisu, bylo již publikováno Z. V. Tobolkou29 — obrázky jsou podle předloh ručně kolorovány — nebudu je tedy již znovu vy- počítávat a uvedu jenom několik ukázek, nalepených především na přídeštích 418 419 420 421 425 59

Strana 60
prvotisků, kde unikaly pozornosti badatelů. Na předním přídeští Koberge- rovy latinské bible z r. 1475 (44 C 35/a.) je kolorovaný šrotovaný tisk z 2. po- loviny XV. století, skvěle zachovaný, který představuje sv. Jana Křtitele, sv. Šebestiána a sv. Kryštofa, stojící vedle sebe pod bohatou gotickou klen- bou. Mnohé z těchto obrázků nemají ovšem velkou uměleckou cenu; zcela průměrné jsou dřevořezy nalepené na deskách Schatzbehalteru, tištěného u Kobergera 1491, který sám je chloubou německého umění grafického — jsou tu scény Kristova bičování a snímání s kříže se symboly umučení (42 B 3.). Jednotlivé obrazy ze Schatzbehalteru byly také tištěny zvlášť — v této podobě jsou vlepeny do lékařského rukopisu, již dříve zmíněného (srov. čís. 230 a znovu 280, MS. XVIID 10.) z majetku Korandova. Z marián- ských obrázků jsou dřevořezy Madony s Ježíškem a symboly evangelistů, 428 429 Madony sedící na louce a chovající Ježíška (39 F 21.), pěkný obrázek Madony 430 s Ježíškem (MS. XVI E 9.) a podivuhodná rytina Nanebevzetí Panny Marie, (obr. 112) kterou tu mistr E. S. nakreslil nahou s rozpuštěnými vlasy (MS. VII D 19.). 431 Zlomek Zvěstování, nalepený na zadním přídeští prvotisku 44 D 46., je spíše předlohou k malbě než tiskem, poněvadž je, jak se zdá, malován podle šablony. Zcela odloučen od knihy, na jejíž desce kdysi býval, se nám zachoval 432 krásný obrázek sv. Jiří (uložen bez signatury v rukopisném oddělení), z XV. 433 století ještě je krásná kolorovaná stigmatisace sv. Františka z Assisi (MS. 434 XVI D 16.); z počátku století XVI. je patrně obrázek mše sv. Rehoře (33 435 D 62.), renesanční obrázek sv. Kosmy a Damiana (MS. VI A 17.) a Kristus 436 před Pilátem od německého mistra Schäufeleina (MS. XIII E 2.). Leckdy najdeme také v rukopisech nebo tiscích obrázky kreslené i malo- vané, které buď s obsahem nesouvisí vůbec nebo velmi málo; někdy se i středověký malíř pokusí o drobnou okrajovou ilustraci; v době pozdější jsou pak rukopisy zdobeny kresbami ilustrujícími a nutně doplňujícími text. Tak krásné perokresby fantastických zvířat jsou v románském rukopise Lapidaria ze XIII. století (MS. XVI G 23.); neumělý pokus o zobrazení dobývání města najdeme na okraji vypravování o bojích o Akon (MS. XIII D 7. Thad- daei civis Neapolitani Historia de desolatione et conculcatione civitatis Aconensis et totius terrae sanctae, před r. 1362), velmi pěkné perokresby světců jsou na předsádkách rukopisu jednotlivých biblických knih, psané- 439 ho latinsky i česky, ve třicátých letech XV. století Ondřejem Figulem z Rokycan na hradě Kosti (MS. XI A 14.). Někdy tyto obrázky ukazují drobné detaily denního života, které jinak 440 vůbec neznáme. Perokresby písaře s celým nutným zařízením a vykládajícího (obr. 113) mistra z počátku XV. století inspirovaly profesora Karla Svolinského ke kon- krétní představě M. Jana Husa, zcela se líšící od obecné představy mučed- níka — patrně tak nějak vypadal i Hus při své universitní činnosti (MS. V B 4. Johannis Guallensis Communiloquium z r. 1373). Na přídeští českého 438 437 427 426 60

Strana 61
rukopisu životů svatých z konce XV. století (MS. XVII E 10.) si někdo 441 později namaloval jakousi maškaru, jakoby berana, hrajícího na dudy, obrá- zek neumělý, ale plný života. Zajímavým dokladem kulturně-historickým je naturalistické zobrazení „mordýře nešťastného“ i s jeho osmi oběťmi, které jsou tu namalovány s krvavými ranami, které jim zasadil, vlepené pro lepší představu k české zprávě o hrozné vraždě v Kutné Hoře roku 1738 (MS. I A 31.) — obrázek nám připomene potulné zpěváky, kteří na poutích nabí- zeli různé písničky o mordech i zázracích a ukazovali jednotlivé scény na hrubě malovaných obrazech. Zcela jiného rázu jsou obrazy, ať již kreslené nebo malované, které do- provázejí text. Kresby jsou hlavní součástí rukopisu Vavřince Křičky z Bytyšky, kde nutně ilustrují Návod k lití a přípravě děl, kulí, moždířů, zvonů, konví, ke zdvihání vody a k vodotryskům (MS. XVII B 17. z let 1569—1576); kromě jiných zajímavých obrázků je tu i Jarošova fontána z pražské královské zahrady. Z cizích rukopisů je z pražské Lobkovické knihovny bohatě ilustrovaný rukopisný popis kraje Artois a okolí Lillu a Douai, pořízený r. 1605 pro vé- vodu Karla de Croy, s malovanými pohledy na opatství a kostely v bohatých kartuších (MS. XXIII A 9/1-2.). V Lobkovické knihovně se zachovala rukopisná předloha ke slavnému sporkovskému tisku Geistreiche Gesänge und Lieder auf alle Sonntags Evangelien und Episteln, so in dem Christlichen Jahre enthalten seyn ve dvou svazcích (MS. XXIII C 103/1-2.); na přídeští prvního svazku je opis rozpočtu na tisk díla z r. 1722, na přídeští svazku druhého vlastnoruční pří- pisek a podpis hraběte Františka Antonína Sporka z roku 1726. Nejzajíma- vější je první část prvního dílu, kde jsou dvoubarevné — červené s bledězele- nými rámečky — otisky rytin Michaela Rentze, který byl ve Sporkových službách. Původní sporkovská vazba je na kancionále Jana Josefa Božana z roku 1719 (54 A 36. Slavíček rajský), v němž na Hiebelově mědirytovém frontispicu je podobizna hraběte Sporka. Z téže doby, z let 1720—33, je zají- mavý obrazový katalog galerie z majetku hraběte Františka Josefa Černína 447 na Hradčanech (MS. XXIII B 32/1-3.), který nám ukazuje bohatství této sbírky ve zběžných kresbách, podle nichž se však dá určit mnohý kus. Z konce XVIII. století jsou tři svazky kolorovaných kreseb květin ze slavné Canalské zahrady v Praze (16 AA 29/1-3. Fr. Wilibald Schmidt: Flora Boemica iconibus illustrata, 1793—94) — předchůdci rozkošných knížek Svolinského. Je to jedna z nejkrásnějších přírodopisných knih v naší knihovně, vybraná ze souboru knih tištěných v cizině a zdobených ručně kolorovanými obrazy ptáků, ssavců i mořských živočichů, ze souboru, jehož ceny si byli vědomi již současníci, poněvadž je uváděn v evakuačních sou- pisech v době napoleonské i ve všech dalších seznamech vzácností knihovny. 443 (obr. 114) 444 445 446 448 (obr. 115) 442 61

Strana 62
449 450 451 452 453 456 Závěrem se musím ještě alespoň stručně zmínit o státních deponátech, svěřených Universitní knihovně v posledních letech, především o Roudnické knihovně Lobkowické a o klášterních knihovnách v Oseku a Teplé; poněvadž všechny tyto knihovny mají buď tištěné katalogy rukopisů, nebo alespoň přehled nejvzácnějších kusů,30 omezím se jenom na velmi zběžný přehled fondů. V Roudnické knihovně je několik zachovaných starých celků, z nichž postupně vzrůstala. Nejstarším souborem jsou zbytky knihovny humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, z níž tu je 32 svazků rukopisů a 411 svazků tisků, především prvotisků; většinou to jsou krásně zachované exem- pláře v jednotné vazbě — dřevěné desky s koženým hřbetem sahajícím asi do třetiny desky a zdobeným tlačenými ornamenty, určenými patrně jen pro pana Bohuslava — chráněné na počátku i na konci čistými vevázanými listy a opatřené na ořízce signaturami a označením autora i jména spisu. Z jeho rukopisů vyniká zvláště veliký svazek Platonových dialogů ze XIV. století (MS. VI Fa 1.), koupený za tisíc dukátů v Italii, i několik dalších řeckých rukopisů, jinak v našich knihovnách dosti vzácných, jako důležitá Scholia k tragediím Sofoklovým a Euripidovým (MS. VI Fe 43.); řecký podpis Bohuslavův je v rukopisné řecké gramatice (MS. VI Fd 33.). V celé této bohaté knihovně je však jenom jediné bohemikum: opis Kosmovy České kroniky z konce XV. století (MS. VI Fb 3.) — současník Hasištejn- ského, již mnohokrát připomenutý M. Václav Koranda mladší měl také Kosmovu kroniku, ale v rukopise mnohem starším, který se teprve nedávno vrátil do Čech jako dar vlády Německé demokratické republiky z knihovny Geršdorfské (uložen v Národním museu v Praze). Z rodových rukopisů jsou důležité autografické rukopisy kancléře 454 Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic (MS. VI Ef 23—24. Praelectiones iuridicae: 455 tractatus de iurisdictione, tractatus de iudiciis) a vzácné exempláře kalendářů s jeho poznámkami o současných událostech (VII Ad 118. české i německé z let 1592—1628, často v krásných vazbách). Manželkou Zdeňkovou byla paní Polyxena, dcera nejvyššího kancléře Vratislava z Pernštejna a Španělky Marie Maxmiliany Marinquez de Lara, vdova po Vilémovi z Rožmberka, který jí odkázal Roudnici; tím si vysvětlíme, že v Roudnické knihovně se zachovaly i rukopisy kdysi z knihovny Rožmber- ské i Pernštejnské. Z knihovny Rožmberské je tu na příklad krásné Oratio- nale s latinskými a českými modlitbami z počátku XV. století (MS. VI Fb 25.) s malovanými znaky pánů z Rožmberka a z Kravař, z knihovny Pern- štejnské důležité soubory listů Vratislava z Pernštejna z r. 1579 (MS. VI Ec 7. Přípisové některých pilnějších poselacích psaní a odpovědi) a listy, týkající se panství pardubického, z r. 1548 (MS. VI Ec 6.), přivázané k listům Zdeňka a Polyxeny z Lobkovic z let 1607—12. Památkou na paní Polyxenu 457 458 62

Strana 63
je také rukopis, známý čtenářům Jiráskovy Povídky z archivu, její kuchařská 459 kniha (MS. VI Ee 7. O lektvařích, o dělání ovoce v cukru, o pernikách, o preclikách, o syrupích), v níž jsou některé recepty psány její vlastní rukou, a to — pro větší srozumitelnost v kuchyni — česky. Zdeněk Vojtěch z Lobkovic koupil knihovnu lékaře Matiáše Borbonia z Borbenheimu, z velké části vázanou do typických bílých vazeb, v níž se zachovaly také některé jeho autografy: rukopisy medicinské (na př. MS. VI Ff 11. Theoria medica) i vylíčení cesty po Švýcarsku s krátkým vlastním životopisem (MS. VI Fg 45. Iter Helveticum 1596—99. Brevis vita autoris ab ipsomet conscripta). Z rukopisných bohemik stojí za zmínku především vzpomenutý již (obr. 116) katalog kolejních knihoven z XV. století (MS. VI Ef 8., srov. čís. 5), tak 462 463 zvané „Umučení Roudnické“, rozsáhlá staročeská veršovaná skladba o umu- čení Páně (MS. VI Fd 21. z konce XIV. století), pěkný rukopis Jus regale 464 (obr. 117) montanorum, horního práva Václava II. s filigránovými iniciálkami (MS. VI Ef 20. ze XIV. století), z první poloviny XV. století tak zvaná Roudnická 465 Pašije o M. Janovi Husovi (MS. VI Fg 60.), kterou vydavatel Václav Novotný charakterisuje jako první český pokus o beletristické zpracování Husova (obr. 118) 466 pobytu v Kostnici, jeho věznění i smrti. Z doby pozdější je Historie Jednoty bratrské z let 1536—1603 (MS. VI Ed 7.) s vypravováním Jakuba Bílka 467 o biskupu Janu Augustovi a Akta konsistoře podobojí z r. 1600 (MS. VI Ef 4.) i velký soubor genealogických autografických spisů Bohuslava Balbína 468 (na př. MS. VI Eb 11., VI Eb 12., VI Eb 20., VI Eb 25—26.), doplněných obdobným souborem spisů Michala Adama Franka z Frankensteina (na 469 př. MS. VI Eb 14—19.). K bohemikám rukopisným se druží bohatý soubor bohemik tištěných, v němž jsou unikáty skladeb humanistických i krásné exempláře vzácných tisků českých, často v dobových vazbách. Z rozhraní XVI. a XVII. století tu je drobný svazeček v jednoduché pozdější vazbě, v němž se zachovaly unikátní ukázky lidového čtení (II Hf 16.), historie o Šalamounovi, Lukrecii, Juditě, Apolloniovi, králi tyrském, Pyramovi a Thisbě i žalostné vypravo- vání o nešťastných milencích Gviškardovi a Sigismundě. Ze vzácných rukopisů je zlomek evangelia sv. Marka ze VII. století, 471 sňatý patrně s vazby (MS. VI Fe 50.), hebrejská bible z r. 1530 v překrásné 472 řezané vazbě (MS. VI Ea 1.), z tisků velmi vzácný a dobře zachovaný výtisk 473 apokalypsy Albrechta Dürera z r. 1498 (II Ma 17. Die heimlich Offenbarung 474 Johannis). Cyrillským písmem psaná historie o Alexandrovi Velikém (MS. VI Fe 40.) doplňuje skrovný fond našich rukopisných slavik (MS. XVII A (obr. 119) 475 1. česká bible, psaná hlaholským písmem v Emauzích r. 1416, MS. XVII 476 A 14. evangelistář, psaný cyrillským písmem církevně slovanským nářečím, věnovaný knihovně Gelasiem Dobnerem, MS. XXIII G 67. z pražské Lob- 460 461 470 63

Strana 64
483 485 (obr. 120) 486 487 (obr. 121) 477 kovické knihovny: Žaltář, psaný hlaholským písmem v Seni r. 1359), stejně 478 jako vzácný rukopis maďarských modliteb ze XVI. století (MS. VI Fg 30.) se druží k známému Széllovu kodexu z r. 1572, souboru maďarských zpra- cování světských historií románových — na příklad o Grizeldě — získanému 479 z knihovny Kubelíkovy (MS. XXII C 11.). Z klášterní knihovny v Oseku je nyní v Universitní knihovně na 70 středověkých rukopisů, většinou theologických a liturgických ze XIV. a XV. 480 století. Z českých rukopisů tu jsou Staré letopisy české (MS. 95.), důležitý text z počátku XVI. století, kde je vypravování proloženo opisy listin, a 481 Bartoše Písaře Kronika o pozdvižení a bouřce pražské r. 1524 (MS. 94. ze XVI. století). Zajímavý je také rukopis z první poloviny XV. století, psaný 482 knězem Hartmanem v Byteši (MS. 47.), který tu zachoval některé traktáty o čtyřech pražských článcích i zápis o sněmu v Čáslavi r. 1421. V pěkně ilu- minované latinské bibli z r. 1418 (MS. 72.) se setkáváme s písařem Františ- kem ze Všerub, který ji psal v Bubovicích pro tamního kněze Jana řečeného Gaudencia a ukončil ji českými slovy „tak buoh daj“: roku 1441 psal tento písař pro mlynáře Tómu český Starý zákon a Dalimilovu kroniku, rukopis, který se k nám dostal z pražské Lobkovické knihovny (srov. čís. 150, MS. XXIII F 39.). Na prvním listě rukopisu jsou přípisky o důležitých událostech od bitvy u Lipan až do smrti dvou velkých představitelů utrakvismu, krále Jiříka i voleného arcibiskupa Jana Rokycany, psané utrakvistou — Rokycanu jmenuje „reverendus“. Na přídeštích jednoho z oseckých prvotisků (pomocná sign. SS. 44.) 484 se zachovala rukopisná latinská minuce na rok 1480, zdobená řemeslně malo- vanými zvířaty, na jejímž konci čteme jméno autora, známého universitního astronoma, který psal také o zatmění slunce, M. Vavřince z Rokycan, jehož minuce byly koncem XV. století také tištěny. Z bohaté knihovny premonstrátského kláštera v Teplé máme rukopisy a prvotisky, opět většinou theologické a liturgické. Ze 660 rukopisů je jich necelá desetina středověkých, ale mezi nimi je několik kusů, které svou vzác- ností a proslulostí vyvažují průměrné rukopisy ostatní. Z bohemikálních kodexů to je především vzácný text latinské legendy o zakladateli kláštera tepelského a chotěšovského, napsaný v druhé polovině XIII. století (Codex 7. Vita beati Hroznatae, canoniae Teplenae fundatoris) a některé knihy litur- gické. Český rukopis středověký je tu jenom jediný, Životy svatých z roz- hraní XV. a XVI. století (Codex 43.). K bohemikám můžeme přidati drobný rukopis latinských modliteb, psaných pro mladičkého krále Ladislava Pohrobka Janem z Ulmu v klášteře v Melku (Codex 39.): na konci úvodní latinské modlitby je český přípisek „Pane Bože, buď milostiv mně hříšnému“, takže snad můžeme předpoklá- dat, že písař byl buď Čech, nebo česky dobře uměl a češtiny také užíval. 64

Strana 65
Král sám s krásnými zlatými vlasy, spadajícími mu až na ramena, je tu vyma- lován na úvodním obrázku, jak klečí před Pannou Marií s Ježíškem: okolo obrazu postavy andělů nesou znaky jeho hlavních zemí, Čech, Moravy, Uher a Rakous, kdežto znaky zemí vedlejších jsou na dalších listech. Rodové vztahy mladého Habsburka k dynastii lucemburské připomíná ledňáček a lázeňský věník v rozvilině pod miniaturou modlícího se Ladislava, velmi oblíbený motiv v nádherných rukopisech krále Václava IV. V modlitbách je několik pěkných miniatur s realistickými náměty (na př. obrázek přadleny), z nejzajímavějších je obrázek vojska pod rakouskou korouhví. Z nejznámějších rukopisů tepelských jsou dva kodexy, významné pro 488 germanisty. Jeden z nich je tak zvaný „Codex Teplensis“ (Codex 19.), ně- mecký Nový zákon z rozhraní XIV. a XV. století, jehož text se stal základem (obr. 122) nejstarších německých tištěných biblí, malý svazeček zdobený jednoduchými červenými iniciálkami. Druhý z nich je latinské Poenitentiale (Codex 1.), 489 psané v Bavorsku v IX. století; do latinského textu, zdobeného také jen velmi (obr. 123) jednoduchými iniciálkami, je zapsána starohornoněmecká „modlitba sv. Emmerama“, důležitá literární a jazyková památka německá. Do kláštera tepelského se rukopis dostal z bavorského benediktinského kláštera v Altaichu — styky mezi oběma kláštery byly velmi živé — jehož provenienční zápis dosud čteme na poslední stránce. Z ostatních tepelských rukopisů je známý text kroniky Martina Polona 490 z rozhraní XIII. a XIV. století (Codex 6. Chronica de summis pontificibus et imperatoribus), velmi oblíbené ve středověku, a několik rukopisů řádových: drobný Ordinarius Praemonstratensis z konce XII. století (Codex 2.), řádová 491 statuta a privilegia ze XIV. století (Codex 9b.) a různé knihy liturgické. Z dalších deponátů klášterních knihoven poněkud vyniká nad průměr soubor šedesáti čtyř středověkých rukopisů z bývalé františkánské knihovny v Krumlově, v němž je možno sledovati činnost několika kazatelů ze XIV. a XV. století. Z druhé poloviny XV. století je tu latinsko-český biblický slovník (MS. 249. Mammotrectus super bibliam), soubor kázání horlitele proti Čechům a jejich husitskému králi, Jana Kapistrana (MS. 69.); na přední desce latinského slovníku z XV. století je zajímavá perokresba Kristova ukři- žování (MS. 65.) a na přídeští misálu ze XIV. století (MS. 117.), který se sem dostal ze známé krumlovské kaplanské knihovny, je přilepen velmi pěkný kolorovaný dřevořez Ukřižování z XV. století. Z kapucínské knihovny v Litoměřicích byl do naší knihovny deponován rukopis latinských kázání z XV. století (MS. Litoměřice 5.) ve velmi zajímavé, bohužel však poněkud poškozené řezané vazbě, na níž vidíme oblíbeného ptáka Václava IV., led- ňáčka, i počáteční písmeno jeho jména, W, spojené s královskou korunou: je to velmi pozdní ohlas nádherných vazeb z doby okolo r. 1400, jejichž orna- menty, jak je vidět, zůstaly dlouho vzorem. 492 493 494 495 496 5 Rukopisy 63—06 65

Strana 66
497 (obr. 124) Při zpracovávání těchto deponátů i jiných přírůstků Universitní knihovny najdeme leckdy velmi zajímavé ukázky osudů pronásledované české knihy. Tak jsme mezi běžnými knihami našli v nenápadné vazbě jeden svazek slavné Kralické šestidílné bible, jehož chybějící listy byly pečlivě dopsány a celek dokonce doplněn rokokovým tištěným titulním listem, který se naivně pokouší o napodobení krásného titulního listu původního, dávno zničeného: v době obrozenské si tak patrně horlivý sběratel českých knížek doplnil výtisk buď tajně ukrývaný a ochraňovaný v písmácké evangelické rodině, nebo uvolněný z „prohibit“ některé klášterní knihovny. Při této práci musíme vděčně vzpomínat velkého díla Karla Rafaela Ungara, z chatrných výtisků skládajícího knihy, které jsou nyní chloubou našeho českého oddělení, a na troskách starých knihoven kladoucího pevné základy nové Universitní knihovně. I když tato knihovna, jejíž poslání zů- stalo české veřejnosti 19. století poněkud skryto pod strohým názvem státní knihovny, nemá tak bohatou obrozenskou tradici jako Národní museum, přece může i ona v současné velké době, kdy jsou knihovny stavěny před nové a nečekané úkoly, navazovat na vědomě buditelské a prozíravě organisační dílo svých vlastních budovatelů Ungara a Šafaříka.

Strana 67
POZNÁMKY 1. Fontes rerum Bohemicarum IV, 518, 541. 2. Srov. Tomek, Děje university pražské, 52. 3. Katalogy knihoven kolejí Karlovy university. ... Vydává ... k svému šestistému výročí Národní a universitní knihovna v Praze 1948. (Uplné faksimile obou katalogů s předmluvou Josefa Bečky a Emmy Urbánkové). — Josef Truhlář: Dva staré katalogy knih kollejí Pražských (Věstník České akademie 1904, str. 98—105). 4. Listina Ladislava Pohrobka z 13. září 1454 v Universitním archivu v Praze čís. 84. 5. Autograf M. J. Husi. K vydání připravil F. M. Bartoš. Praha, Státní pedagogické nakladatel- ství 1954. (Bibliothecae Clementinae Analecta 4.): úplné faksimile, přepis a český překlad K. Hrdiny s úvodem Bartošovým. 6. Flora Kleinschnitzová: Ex bibliotheca Tychoniana collegii Soc. Jesu Pragae ad S. Clementem. Uppsala 1933. (Nordisk Tidskrift för Bok- och Biblioteksväsen XX, 1933). 7. Isak Collijn: Rester av Heinrich Rantzaus bibliotek pa Breitenburg i National- och Universitets- biblioteket i Prag. (Nordisk Tidskrift för Bok- och Biblioteksväsen XXVI, 1939, str. 125—53, XXVII, 1940, str. 179—238). 8. Archivalie zrušených klášterů byly r. 1950 předány tehdejšímu archivu ministerstva vnitra v Praze, nyní Ústřední státní archiv v Praze. 9. Josef Truhlář: Catalogus codicum manu scriptorum latinorum qui in c. r. bibliotheca publica atque universitatis asservantur. I—II. Pragae 1905—1906. — Katalog českých rukopisů c. k. veřejné a universitní knihovny pražské. V Praze 1906. — Paběrky z rukopisu Klementinských. (Věstník České akademie 1897—1901, ČČH 1902—1904). — Přehled rukopisných cimelií bibliotheky Klementinské nově spořádaných. (Věstník České akademie X, 1901); německý překlad B. Prusíka: Verzeichnis der neugeordneten handschriftlichen Cimelien der k. k. Universitäts-Bibliothek in Prag, 1903. — Dějiny bibliothéky Klementinské (Osvěta XII, 2, 1882, str. 656—63, 696—708, 813—25). — Ke katalogům Truhlářovým připomeňme také katalog rukopisů německých, který sestavil Walther Dolch: Katalog der deutschen Handschrif- ten der k. k. öff. und Universitätsbibliothek zu Prag. I. Teil. Die Handschriften bis etwa z. J. 1550. Prag 1909. 10. Joannes Campanus: Calendarium beneficiorum Academiae Pragensi collatorum... 1616. — Bohuslav Balbín: Bohemia docta, opus posthumum editum... ab Raphaele Ungar... Pars I—III. Pragae 1776—80; o knihovnách a rukopisech v části III. — Josef Dobrovský: Geschichte der böhmischen Sprache und Litteratur, redakce z r. 1791, 1792 a 1818 (vyd. Benjamin Jed- lička ve Spisech a projevech Josefa Dobrovského sv. VII. 1936). — Josef Jungmann: Historie literatury české. II. vyd. V Praze 1849. 11. Leopold Jan Seršnik: Ueber den Ursprung und die Aufnahme der Bibliothek am Clementi- nischen Collegium zu Prag. (Abhandlungen einer Privat Gesellschaft in Böhmen II, 1776, 258—86). — Josef Dobrovský: Bibliothekarische Nachrichten (Böhmische Litteratur auf das 67

Strana 68
Jahr 1779, I, 1, str. 42—66, 139—50; Litterarisches Magazin von Böhmen und Mähren 1776 I. 33—35, II. 28—29, III. 44—47). — Rafael Ungar: Versuch einer Geschichte der Bibliothe- ken in Böhmen.... (Abhandlungen der Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften... auf das Jahr 1785, Abt. II. 1786, str. 234—71). 12. Ant. Spirk: Geschichte und Beschreibung der k. k. Universitäts-Bibliothek zu Prag. Wien 1844. — Jos. A. Hanslik: Geschichte und Beschreibung der Prager Universitätsbibliothek. Prag 1851. 13. Václav Vladivoj Tomek: Děje university pražské. Díl I. V Praze 1849. — Zikmund Winter: Děje vysokých škol pražských... V Praze 1897. 14. Jan Sajíc: Pokladnice věků, Klementinum a universitní knihovna. Praha 1948. 15. Doklady v archivu Universitní knihovny. 16. Richard Kukula: Erinnerungen eines Bibliothekars. Weimar 1925. 17. Dějepis výtvarného umění v Čechách, I. díl: Středověk. Praha, Mánes 1931. 18. Srov. Jan Květ: Praha románská, sochařství, malířství a umělecká řemesla, str. 156 násl. (Osmero knih o Praze, díl II., Praha 1948). 19. F. J. Lehner: Česká škola malířská XI. věku. I. Korunovační evangelistář krále Vratislava řečený Kodex Vyšehradský. V Praze 1902. 20. Jan Květ 1. c. str. 177—78 si sice všimnul jeptišky v iniciálce, ale určuje rukopis do některého ženského kláštera v Čechách, o jehož identifikaci se nepokouší. 21. Passionál vydal Ant. Matějček: Pasionál abatyše Kunhuty, Praha, Jan Štenc 1922. — O Bene- šovi, iluminátorovi a pořadateli kodexu, i o ostatních rukopisech vyšlých z dílny svatojirské, srov. článek Blaženy Rynešové: Beneš, kanovník Svatojiřský, a „Pasionál abatyše Kunhuty“ v Časopise archivní školy III, 1926, str. 13—35. 22. Antonín Matějček: Velislavova bible a její místo ve vývoji knižní ilustrace gotické. Praha, Jan Štenc 1926. 23. Soupis těchto rukopisů pořídil Paul Lehmann: Mitteilungen aus Handschriften III. (Sitzungs- berichte der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Phil.-hist. Abt., Jahrg. 1931/32, Heft 6). 24. Mou zprávu o nálezu „Klementinských zlomků“ nejstarších legend srov. v 1. čísle časopisu Česká literatura 1953. Celé zlomky mají býti vydány v publikacích Universitní knihovny. 25. Tento rukopis, Acta decanorum facultatis philosophicae universitatis Pragensis a. 1367—1585, býval uložen v universitní knihovně, ale kolem r. 1890 na rozkaz ministerstva kultu deponován v universitním archivu; původní signatura byla MS. XIV A 16., stručný popis v latinském katalogu Truhlářově čís. 2429. 26. Flora Kleinschnitzová: Vox saeculi. Nové příspěvky k poesii českého humanismu. V Praze 1931 (Bibliothecae Clementinae Analecta I.). 27. Josef Fiedler: Todtenbuch der Geistlichkeit der Böhmischen Brüder (Fontes rerum Austria- carum, Scriptores V., 1863, str. 213—310). 28. Mnohé z těchto thesí byly vystaveny na výstavě grafického oddělení Universitní knihovny a jsou popsány v katalogu, který sestavil Adolf Chaloupka: Grafické projevy ze čtyř století, Praha 1948. 29. Tisky 15. věku o jednom listu na území Československé republiky. Sebral a v původní velikosti ručně kolorované vydal Dr Zdeněk V. Tobolka. V Praze 1928. (60 tabulí). 30. Max Dvořák — Boh. Matějka: Zámek Roudnický (Soupis památek historických a uměleckých XXVII, 2, 1907): o knihovně na str. 269—301. — Bernhard Wohlmann: Verzeichniss der Handschriften in der Bibliothek des Stiftes Ossegg (Xenia Bernardina II, 2, 1891, str. 115—164). — Milo Nentwich: Verzeichnis der Handschriften in der Bibliothek des Stiftes Tepl, I—II, 1925. 68

Strana 69
PE3ЮME Основной фонд отделения рукописей и старопечатных книг пражской Уни- верситетской библиотеки составляют собрания старинных драгоценных книг — рукописи, первопечатные книги, древние книжные собрания, как относящиеся к отделу богемистики, так и иностранные книги. Характер отделения опреде- ляется преимущественно древними памятниками письменности по отделу боге- мистики; 9то обусловлено историческим развитием Университетской библиотеки, с самого начала тесно связанной с Карловым университетом, факультетские библиотеки которого, учреждаемые уже с XІV ст., составляют древнейший фонд Университетской библиотеки. В 1556 г., наряду с факультетскими библиотеками, в Клементинуме была учреждена библиотека мезуитского ордена; в XVII ст. и в XVIII ст. в пражском Каролинуме развиваются юридическая и медицинская библиотеки. После закрытия в 1773 г. мезуитского ордена все оти старинные библиотеки были сосредоточены в Клементинуме и пополнены материалами из библиотек закрываемых монастьгрей; 9то послужило фундаментом для национа- лизированной и обслуживающей широкие слои населения Университетской библиотеки, создателем которой был К. Р. Унгар. Его труды по организации библиотеки завершил в половине ХІX ст. славист I. И. Шафаржик, известньй как один из наиболее выдающихся директоров Университетской библиотеки. В богатом фонде иллюминованных рукописей чешского происхождения в Университетской библиотеке имеется несколько кодексов мирового значения. В первую очередь следует упомянуть кодекс Вьшеградский (N° 22), евангелие апракос (коронационное), написанное в XI ст., повидимому, в пражской мастер- ской. Самой замечательной рукописью, свидетельствующей о высоком уровне письма и рисовального искусства, является книга каноника Бенеша, т. наз. Пас- сионал аббатиссы Кунгутъ (N° 33), написанная в 1314—21 гг. в известной мастер- ской древнейшего чешского женского монастыря св. Иржи в пражском Граде (NоNо 25—39). Большое значение для ознакомления с культурной жизнью середи- ны ХІV ст. имеет иллюстрированная библия Велислава (N° 48); попыткой реали- стического изображения природы является широко известный труд по естество- знанию Томаша Кантимпратского (N° 51); из числа молитвенников конца ХIV ст. выделяется богато украшенный и прекрасно написанный бревиарий Бенеша из Вальдштейна (N° 68). В числе чешских рукописей имеются богато иллюминированные «Шесть книг философа Томаша из Штитного», относящиеся K 1376 г. (Nо 64). Среди библий на чешском языке выделяются так наз. Таборская библия (Nа 73), написанная, согласно старинному преданию, таборской мельни- чихой, и Ветхий завет (N2 72), в котором сохранился единственный в своем роде рисунок, изображающий гуситское войско того времени. Начало зпохи Возрож- 69

Strana 70
дения представлено у нас прекрасным Лобковицким бревиарием, относящимся K 1494 г. (Nо 90), и внушительным томом Житий св. отцов в переводе гуманиста Ржегоржа Грубого из Елени, относящимся K 1516 г. (Nо 91). Последним звеном в развитии чешских иллюминованньѭх рукописей являются большие сборники церковных песнопений, градуалы, по которьм пели много- численные церковные хорьl (NоNо 92—106); богатые иллюстрации, которьми снабжены зти книги, дают прекрасное представление о жизни того времени. В утраквистских градуалах встречались и песнопения о чешском ресорматоре магистре Яне Гусе, сожженном на костре в Костнице. Они часто сопровожда- лись сценой его мученической кончинь!; в период подавления реформатского движения оти песнопения и иллюстрации были вырезаны из книг и позтому до нас дошло очень мало из них — так, в Университетской библиотеке сохра- нился, например, чешский градуал Малостранский, относящийся K 1572 г. (N° 98). Важное место занимает в библиотеке отдел чешских рукописей, хотя и не выделяющихся внешним оформлением, но своим содержанием документирующих историческое развитие чешского языка и чешской письменности. Древние книж- ные памятники, духовные песнопения и молитвы, появлявшиеся с XІ ст. и пи- савшиеся по старой традиции на старославянском языке, в подлинниках до нас не дошли; сохранились только их копии, возникшие в XIV ст. Одним из наибо- лее ценныѭ собраний зтих книжных памятников служат так наз. Древнейшие молитвы и песнопения, или Миличовы молитвы (�° 141). В конце ХIIІ и в на- чале ХІV ст. возникли три цикла песнопений на чешском языке — Алексан- дреида — собрание древних легенд (фрагменты периода начала XIV ст., N° 146) и самая древняя стихотворная хроника, так. наз. Хроника Далимила (NоNг 147— 151), поддерживавшая народ и в последующие бурные периоды истории. Боль- шое значение для распространения образования в Чехии имело основание в 1348 г. Пражского университета; в книжном фонде Университетской библиоте- ки имеется большое количество рукописей, по которым мы знакомимся как с научными течениями (Nомо 166—170), так и с веселой жизнью студентов (NоN» 171—177). С университетом тесно связано и начало движения реформации, представленное, с одной сторонь, произведениями видньх проповедников и ре- лигиозных мыслителей — Матвеем из Янова, Конрадом Вальдгаузером, ЯноM Миличем из Кромержижа и Томашем из Штитного (NоЛг 178—181, 186—191), а с другой стороны — разными трудами нравоучительного и сатирического содер- жания (в особенности Рукопись Градецкая, �о 182), смело обличающая испор- ченные нравы общества того времени. Самым ярким представителем чешского реформатского движения является магистр Ян Гус, ректор Пражского университета и популярный проповедниK в Вифлеемской часовне в Праге. До нас дошли многие его проповеди на чеш- ском и латинском языках, переписанные его современниками и в более позднее время (NоNь 197—217). Наиболее ценным памятником является аутентичная ру- копись Гуса (�° 197). В библиотеке университета, уже с 1417 г. признавшей своим знаменем символ всего движения — гуситскую чашу — сохранилось, ко- нечно, много трактатов современников Гуса и его последователей, защищавших известные компактаты, разрешенные чехам Базельским собором и отмененные папой Пием ІI (NоNо 218—241). В библиотеке хранятся также латинское и чеш- ские рукописные хроники (NоN2 242—250), а также и юридические и медицин- ские книги, имеющие большую ценность. В последнюю четверть XV ст. в Чехии начинается книгопечатание — причем, кроме книг светских (древнейшей чеш- 70

Strana 71
ской печатной книгой является Хроника Троянска, No 263), в печать проникают как чешские библейские, так и латинские литургические текстьI. Большой интерес представляют богатые собрания рукописей и печатной гу- манистической литературь, относящиеся к XVІ и XVII ст.; к их числу при- надлежат рукописи, касающиеся университетских дел (NоNо 298—302). Из трудов выдающихся представителей чешской братской общины следует указать на тво- рения идейного отца братства Петра Хельчицкого, первого организатора общи- ны чешского братства Лукаша Пражского, епископа Яна Благослава и вы- дающегося педагога Я. А. Коменского (N�N° 303—317). В университетской библио- теке хранятся имеющие для библиотеки большое историческое значение рукописи и печатные издания старинной библиотеки пражского Клементинума (Nо�г 319— 361), в числе которьх находятся книги, дающие показания о деятельности мезуит- ского ордена в Чехии, часто единственные зкземплярь, так как архив ордена не сохранился. На основании сухого перечня названий трудно, конечно, составить конкретное представление о губительной цензорской деятельности помощников и последователей печальной памяти Антонина Кониаша, уничтожавших старые некатолические чешские книти, не умея, со своей сторонь, заменить их другими. Помимо крупных отделов рукописей и старинныѭх печатных изданий, в Уни- верситетской библиотеке создаются небольшие специализированные отдель с целью реконструкции исчезнувших и раздробленных старинных библиотек (Годейовский, Тихо Браге); в них собираются также книги с ценными перепле- тами, сюда выюбираются книги, на обложках которьх наклеены ценные печатные издания в одну страницу, относящиеся K XV ст. (NоЛ° 363—448). В заключение прилагается краткий обзор государственных книжных собра- ний, вошедших в Университетскую библиотеку в течение последних лет (NоNо 449—497). Помимо небольших коллекций, и ним, в первую очередь, при- надлежат Лобковицкая библиотека из Роудниц и монастрьская библиотека из Осека и Теплой, книжные фондыl которьх во многом пополняют старыгй сонд Университетской библиотеки. В настоящее время Университетская библиотека служит важным центром редких культурныѭх ценностей, влияние которьх простирается далеко за предельi не только Праги, но и Чехословакии. Не только по количеству томов, но и по своему значению Университетская библиотека занимает почетное место среди крупных мировых библиотеK.

Strana 72
SUMMARY In the Manuscripts and Rare Prints Section of the University Library in Prague repose its oldest and most priceless treasures — MSS., incunabula, early and rare prints from Ancient Bohemia and elsewhere. The Manuscripts Section is inevitably predominantly Bohemian since historically it is closely linked with Charles University, of which the individual college libraries dating from the 14th century make up the oldest part of the Library's collection. Besides these, the Jesuit library in the Clementinum was founded in 1556, and in the 17th and 18th centuries the law and medical libraries in the Carolinum were expanded. After the suppression of the Jesuit Order in 1773, all these early collecti- ons were concentrated in the Clementinum and replenished from the libraries of the dissolved monasteries; in this way the foundations were laid for a national Public and University Library whose first great librarian was K. R. Ungar. His sound organizational groundwork came to fruition in the mid-nineteenth century in the hands of one of the most gifted directors the Library has known, the Slavonic scholar, P. J. Šafařík. Amongst the treasures in the illuminated MSS. of Bohemian origin the Library possesses several world famous codices. Foremost among them is the Vyšehrad Codex (No. 22), a Coronation Gospel from the end of the 11th century, which appears to be the work of one of the Prague schools of scribes. Among the MSS. from the school belonging to St. George's Convent in the Prague Castle grounds, the oldest Bohemian women's order, which produced fine calligraphy and illustrations (Nos. 25—39), a magnificent specimen is the so-called „Passional of the Abbess Cunigunda“ (No. 33), executed by Canon Beneš between 1314 and 1321. The Velislav Pictorial Bible (No. 48), is an impor- tant source of knowledge concerning the cultural life of the mid-fourteenth century; a popular natural history by Thomas de Chantimpré (No. 51) is an attempt at a realistic rendering of nature; while among the late fourteenth century prayer-books the Breviary of Benes of Waldstein with its fine calligraphy and rich ornamentation (No. 68) is out- standing. Manuscripts in Czech include the ornately illuminated „Six Books“ of the scholar-squire, Tomáš of Štítný, 1376 (No.64), the Czech Bible known as the Tabor Bible (No. 73), originating from Hussite times and written, according to tradition, by a Tabor miller's wife, and an Old Testament (No. 72), in which is preserved a unique contempo- rary drawing of the Hussite army. Coming on to the beginnings of the Renaissance in Bohemia, we find the exquisite Lobkowicz Breviary, 1494 (No. 90), and the voluminous tome of a Lives of the Holy Fathers, 1516, (No. 91) translated by the Humanist, Rehoř Hrubý of Jelení. The final stage in the development of Czech illuminated manuscripts is represented by the huge church hymnals or graduals, used by lay choral fraternities (Nos. 92—106), in the rich illustrations of which we see a picture of the life of the times. The Utraquist graduals had also contained hymns about the Czech Reformer, Jan Hus, often accompanied by illustrations depicting his martyrdom at Constance in 1415; these 72

Strana 73
graduals were excised during the Counter-Reformation, one of the rare specimens that have been preserved being the University Library's Czech Gradual of Malá Strana, 1572 (No. 98). Other significant sets of MSS. of Czech origin may not be remarkable for their ornamentation but contain evidence of the historical development of the Czech language and literature. The earliest examples, hymns and prayers which originated in the 11th century, represented a step forward from the original Church Slavonic; 14th century copies have been preserved, one of the most important volumes of such fragments being the so-called „Most Ancient Prayers and Hymns“ or „Milič's Prayer-book“ (No. 141). At the turn of the 13th century there appeared three lengthy Czech verse cycles, the „Alexandreis“, a collection of early legends (No. 146, fragments from the early 14th century), and the earliest Czech verse chronicle ascribed to Dalimil (No. 147—151), from which the nation drew its strength in the stormy times that followed. A decisive impetus was given to the advancement of learning in Bohemia by the establishment of the Prague University in 1348; from the mass of MSS. in the University Library we can visualize both the currents of scientific thought (Nos. 166—170) and the gay student life (Nos. 171—177). The University had close links with the beginnings of the Reformation movement, on the one hand through the great preachers and religious thinkers like Matěj of Janov, Conrad Waldhauser, Milič of Kroměříž and Tomáš of Štítný (Nos. 178—181 and 186—191); on the other through a variety of moralizing and satirical productions (above all, the Hradec MS., No. 182), which caustically exposed the evil abuses of the times. At the peak of the Bohemian Reformation stands Jan Hus, Rector of the Prague University and beloved preacher of the Bethlehem Chapel, whose writings in Latin and Czech have been preserved in numerous transcriptions, either contemporary or of a later date (Nos. 197—217) — the most precious item is a specimen of Hus's own handwriting (No. 197). It is not surprising that in the Library of the University, which in 1417 took for its symbol the Hussite chalice, there are still extant innumerable examples of tracts from the times of Hus and his successors who defended the solemn „Compact“ granted to the Bohemian Church by the Council of Basel and annulled by Pope Pius II (Nos. 218—241). There are also MSS. of both Latin and Czech chronicles (Nos. 242—250), and important works on law and medicine. In the late fifteenth century books began to be printed in Bohemia, ranging from popular fiction (the earliest Czech printed book is The Chronicle of Troy, No. 263) to Czech biblical texts and Latin liturgical texts. The Library has a number of Humanist MSS. and printed books dating from the 16th and 17th centuries, including a collection of MSS. dealing purely with University affairs (Nos. 298—302). There are some noteworthy writings from the leading persona- lities of the Unity of Brethren — Petr Chelčický, their spiritual father, Brother Lukáš of Prague, their first organizer, Bishop Jan Blahoslay, and the famous educationist, Jan Amos Komenský (Comenius), (Nos. 303—317). The MSS. and printed books from the old Clementinum library have a special importance for the University Library and its history (Nos. 319—361); among them are to be found records of the activities of the Jesuit Order in Bohemia some of which are unique since the archives of the Order itself were destroyed. Needless to say, from the dry enumeration of titles there seldom emerges a clear picture of the disastrous acts of censorship of the assistants and followers of the ill-famed Antonín Koniáš, who deprived the people of the old non-Catholic Czech books without replacing them with anything of equal value. Besides the large MSS. and early prints department, the University Library is creating smaller special sections in an endeavour to reconstruct some of the renowned 73

Strana 74
libraries, dispersed or almost vanished (such as Hodějovský's and Tycho Brahe's), and to assemble famous autographs and bindings for which books with rare prints from the 15th century on their inside covers (Nos. 363—448) are chosen. The Library Guide concludes with a brief survey of the collections deposited there on permanent loan by the Government in recent years (Nos. 449—497); apart from the smaller groups, pre-eminent among these acquisitions are the Lobkowicz library from Roudnice, and the monasterial libraries from Osek and Tepla, which have greatly expan- ded the original basic collection. Nowadays, the University Library is a noble cultural institution whose influence is not by any means confined to Prague or even Czechoslovakia. Not only by the number of volumes it possesses, but also by their significance this Library can rank with the major libraries anywhere in the world.

Strana 75
RÉSUMÉ Au Département des manuscrits et impressions rares de la Bibliothèque Universi- taire de Prague sont conservés certains manuscrits et incunables, les plus anciens et les plus précieux, ainsi que d'anciens et rares exemplaires de livres imprimés en Bohême et en Moravie (bohemica) ou bien ailleurs. La Bibliothèque fut, dès ses débuts, en rapports étroits avec l'Université Charles IV: les fonds des Collèges datant du XIVe siècle ont été à son origine. Parallèlement aux Collèges fut créée, en 1556, la Bibliothèque jésuite dite du Clé- mentinum. Durant les XVIIe et XVIIIe siècles se constituent encore une bibliothèque juridique et une biliothèque médicale, au Carolinum. Ce fut à partir de 1773, c'est-à-dire après l'abolition de la Compagnie de Jésus, qu, on procéda à une réunion de ces divers ensembles, au Clémentinum, les bibliothèques des couvents supprimés y étant également jointes. Ainsi prit naissance l'actuelle Bibliothèque Universitaire. Celle-ci, devenue pro- priété de l'Etat et rendue accessible au public, eut pour le premier directeur K. R. Ungar, qui s'affirma excellent organisateur. L'oeuvre d'Ungar fut continuée, au milieu du XIX“ siècle, par le slavisant P. J. Šafařík, l'un des plus grands directeurs de la Bibliothèque. Parmi les riches fonds de manuscrits enluminés provenant du pays, la Biblio- thèque possède plusieurs codex de grande importance. On mentionnera ici, en premier lieu, le Codex Vyšegradensis (n° 22), de la fin du XIe siècle, qui servait d'évangéliaire de couronnement, et qui, probablement, est l'oeuvre d'un atelier praguois. Le plus beau manuscrit sorti du grand atelier du plus ancien couvent de femmes en Bohême, à savoir couvent Saint-Georges, au Château de Prague (n°s 25—39) est le Passionnaire de l'Abbesse Cunégonde (n° 33), exécuté de 1314 à 1321, par le chanoine Beneš. La Bible imagée de Velislav (n° 48) est une source importante de la connaissance de la vie tchèque du milieu du XIVe siècle. On signalera aussi les essais de représenter la na- ture d'une manière réaliste dans les illustrations de l'ouvrage de Thomas de Cantimpré, De rerum naturae libri... (n° 51), alors très répandu; enfin, parmi les livres de prières de la fin du XIVe siècle, le bréviaire de Beneš de Valdstejn, richement orné et d'une fort belle écriture (n° 68). Parmi les manuscrits en langue tchèque avec enluminures on admirera les „Six livres sur les choses chrétiennes communes“ du philosophe Thomas de Štítné, datant de 1376 (n° 64). Les bibles tchèques de la période hussite sont représentées surtout par la Bible dite de Tábor (n° 73), que la tradition attribue à la main d'une meunière de Tá- bor, et l'Ancien Testament (n° 72), offrant l'unique représentation parvenue de ce temps jusqu'à nous, de l'armée hussite. Des débuts de la Renaissance de l'année 1494 date le magnifique Bréviaire Lobkowicz (n° 90), ainsi que le volumineux recueil des Vies des Pères, datant de 1516 (n° 91), traduit en tchèque par l'humaniste Rehoř Hrubý de Jelení. La dernière étape du manuscrit enluminé en Bohême est représentée par des Gra- duels de grandes dimensions, qui contenaient les chants religieux qui devaient servir 75

Strana 76
à des choeurs d'église (n°s 92—106): leur illustration abondante est un remarquable document sur la vie de l'époque. Dans les Graduels utraquistes on rencontre aussi des chants à la louange de Jean Hus: le réformateur tchèque, mort sur le bûcher à Constance, y est souvent représenté à l'instant du martyre. Lorsque vint la Contre-réforme, ces chants et ces illustrations furent supprimés; ils sont partout devenus fort rares. Il con- vient, à cette occasion, d'attirer l'attention sur le Graduel de la Cité Mineure de Prague (no98), bel exemplaire du genre, de 1572. Une catégorie très intéressante est formée par les manuscrits de provenance tchèque, qui ne sont pas pourvus d'enluminures importantes, mais qui sont d'une grande signi- fication pour l'histoire de la langue et de la littérature tchèque. Les monuments les plus anciens de ce groupe, à savoir des cantiques et des prières composées dès le XIe siècle, suivent la tradition du vieux-slave; ils ne nous sont parvenus que dans des transcriptions tardives, du XIVe siècle. Il faut voir surtout le recueil intitulé „Les plus anciens chants et prières“, nommé aussi „Prières de Milíč“ (n° 141). A la limite des XIIIe et XIVe siècles apparaissent trois grands cycles en vers en tchèque: l'Alexandréide, ensemble de légendes (fragments datant du début du XIVe siècle, n° 146), et la chronique rimée dite Chronique de Dalimil (n° 147—151); par la suite, cette chronique tchèque, la plus ancienne en son genre, était un appui sûr de la nation, lorsque celle-ci se trouva engagée dans les luttes graves et ardentes. La fondation de l'Université Charles IV (1348) fut un événement capital pour la vie intellectuelle tchèque. Quantité de manuscrits de la Bibliothèque Universitaire témoig- nent de la vie scientifique intense (n° 166—170), ou bien illustrent des aspects joyeux de la vie estudiantine (n°s 171—177). Le mouvement de réforme fut aussi étroitement lié, dès ses commencements, à l'Université. On le voit ici représenté d'une part, dans les oeuvres des grands prédicateurs et penseurs religieux, tels que Mathieu de Janov, Conrad Waldhauser, Milíč de Kroměříž et Thomas de Štítné (n°s 178—181, 186—191), et, d'autre part, dans de nombreux écrits de caractère moralisant on satirique (surtout le Manuscrit de Hradec, n° 182), dirigés contre les abus de la société contemporaine. Les efforts tchèque de réaliser une réforme de l'Eglise, sont dominés par la grande figure de Jean Hus, recteur de l'Université de Prague et prédicateur à la chapelle Bethléem à Prague, dont la parole enflammait un vaste auditoire. Les écrits de Jean Hus, en latin ou en tchèque, ont été conservés en de nombreuses copies, de l'époque même ou posté- rieurs (n°s 197—217); le plus précieux de ces documents est un autographe de la main même de Hus (n° 197). Il va sans dire que, dans la Bibliothèque d'une université qui, dès 1417, s'était solennellement prononcée pour le calice — symbole hussite, se sont trouvés en grand nombre des traités des contemporains de Jean Hus et de leurs continuateurs qui défendaient les fameux Compactats (accordés aux Tchèques par le Concile de Bâle et annulés par le pape Pie II) (n°s 218—241). La Bibliothèque Universitaire possède, de plus, des manuscrits de chroniques en latin et en tchèque (n°s 242—250) et de nombreux écrits de contenu juridique et médical. Au cours de dernier quart du XVe siècle, l'imprimerie fait son apparition en Bohême. On édite alors non seulement des livres divertissants (le plus ancien ouvrage imprimé est la Chronique de Troie, n° 263), mais aussi et surtout des textes de la Bible en tchèque et des textes liturgiques en latin. Les XVIe et XVIIe siècles sont représentés, à la Bibliothèque Universitaire, par des oeuvres humanistes nombreuses, manuscrites ou imprimées. Plusieurs manuscrits se rapportent aux affaires de l'Université (n°s 298—302). Parmi les documents concernant l'Unité des Frères bohêmes, on citera les oeuvres de celui qui fut le père spirituel de l'Unité, Pierre Chelčický, puis de Lucas de Prague, premier organisateur du mouvement, 76

Strana 77
de son évêque Jan Blahoslav, et du grand pédagogue Jan Amos Komenský (Comenius) (n°s 303—317). Pour l'histoire même de la Bibliothèque Universitaire, on remarquera les manuscrits et imprimés de l'ancienne Bibliothèque du Clementinum (n°s 319—361), parmi lesquels des rapports concernant l'activité des jésuites en Bohême: documents d'une importance unique, les archives de l'Ordre ayant disparu. Il est vrai, l'aridité de leur contenu n'est que rarement éclairée par la notation d'un fait concret: on mentionnera, à ce sujet, la néfaste activité d'un censeur demeuré célèbre, Antoine Koniáš, et celle des assistants ou émules de celui-ci; car c'est alors que l'on arrache des mains du peuple les vieux livres non catholiques et datant du temps de la Réforme, sans lui fournir une compen- sation de valeur comparable. A côté du vaste Département des manuscrits et incunables il y a actuellement, à la Bibliothèque Universitaire, plusieurs sections spéciales. On s'éfforce de reconstituer dans celles-ci, certaines fameuses „librairies“, plus tard dispersées (celle de Hodějovský, ou de Tycho-Brahé), d'y concentrer des autographes illustres ou des reliures de grand prix (en particulier ouvrages revêtus aux dos de la couverture, de précieuses impressions sur une seule feuille, du XVe siècle n°s 363—448). Pour terminer, on a jugé utile d'ajouter une liste des bibliothèques confiées par l'Etat, au cours de ces dernières années, à la Bibliothèque Universitaire (n°s 449—497). A côté de „librairies“ de moindre importance, il faut nommer la Bibliothèque Lobkowicz de Roudnice, ainsi que les bibliothèques des couvents d'Osek et de Teplá, qui ont con- tribué, souvent, à compléter les fonds anciens de la Bibliothèque Universitaire. On voit, par tout ce qui précède, comment la Bibliothèque Universitaire a réussi à constituer un ensemble où sont conservées de grandes valeurs de culture, de sorte que son importance ne se limite pas exclusivement à Prague ou à la Tchécoslovaquie. Tant par le nombre des volumes que par le choix de ceux-ci, la Bibliothèque Universi- taire de Prague doit être comptée parmi les plus grandes bibliothèques d'aujourd'hui.

Strana 78
ZUSAMMENFASSUNG In der Abteilung der Handschriften und wertvollen Drucke der Universitäts- bliothek in Prag sind die ältesten und wertvollsten Fonds der Bibliothek aufbewahrt — Manuskripte, Wiegendrucke, alte und seltene Drucke böhmischer, sowie auch fremder Herkunft. Den Charakter der Abteilung bilden vorwiegend Bohemica, wie es sich aus der historischen Entwicklung der Universitätsbibliothek ergibt, die vom Anfang an eng mit der Karlsuniversität verbunden war. Die schon im XIV. Jahrhundert gegründeten Kollegiumsbibliotheken gehören zum ältesten Fond der Universitätsbibliothek. Neben ihnen entstand im Jahre 1556 die Jesuitenbibliothek im Klementinum, im XVII. und XVIII. Jahrhundert wachsen die juristische und medizinische Bibliothek im Karo- linum an. Nach der Aufhebung des Jesuitenordens im Jahre 1773 wurden alle diese älteren Bibliotheken im Klementinum konzentriert und durch Bibliotheken der auf- gehobenen Klöster ergänzt. Dies war die Grundlage der verstaatlichten und öffentlich gewordenen Universitätsbibliothek, deren erster Aufbauer K. R. Ungar war. Sein organisatorisches Werk wurde in der Mitte des XIX. Jahrhunderts durch einen der größten Leiter der Universitätsbibliothek P. J. Šafařík vollendet. In den reichen Fonds der illuminierten Handschriften böhmischer Herkunft besitzt die Universitätsbibliothek einige Kodexe von Weltbedeutung, in erster Reihe den Kodex Vyšegradensis (No. 22), ein Krönungsevangelistar vom Ende des XI. Jahr- hunderts; wahrscheinlich ein Werk aus einer Prager Werkstatt. Die schönste Hand- schrift, die in der bedeutenden Schreiber- und Malerwerkstatt des ältesten böhmischen weiblichen Klosters zu Sankt Georg auf den Prager Burg (No. 25—39) entstand, ist das s. g. Passional der Abtissin Kunigunde (No. 33) aus den Jahren 1314—1321, ein Werk des Domherren Beneš. Die illustrierte Velislavbibel (No. 48) stellt eine wichtige Quelle für die Kentniss des kulturellen Lebens in der Mitte des XIV. Jahrhunderts dar. In der, seinerzeit sehr beliebten naturhistorischen Schrift von Thomas Cantimpratensis (No. 51), finden wir einen interessanten Versuch einer realistischen Darstellung der Natur. Unter den Gebetbüchern vom Ende des XIV. Jahrhunderts, zeichnet sich das reichlich geschmückte und außerordentlich schön geschriebene Brevier des Beneš von Valdstejn (No. 68) aus. Von den tschechischen Handschriften sind besonders die vom Jahre 1376 stammenden „Sechs Bücher“ des Philosophen Thomas von Štítné (No. 64) reichlich illuminiert; unter den tschechischen Bibeln der hussitischen Epoche sind namentlich eine, der Tradition nach von einer Müllerin aus Tábor geschriebene Bibel, die s. g. „Táborbibel“ (No. 73) und ein Altes Testament (No. 72) mit einer einzigartigen, zeitgenössischen Zeichnung eines Hussitenheeres hervorzuheben. Vom Zeitalter der beginnenden Renaissance in unseren Ländern stammt das prachtvolle Lobkovitzer- brevier (No. 90) vom Jahre 1494, und das umfangreiche Werk „Leben der heiligen Väter“ (No. 91) vom Jahre 1516, eine Ubersetzung des Humanisten Hrubý von Jelení. 78

Strana 79
Das letzte Glied in der Entwicklung der tschechischen illuminierten Handschriften bilden die Kirchengesangbücher von großem Format, s. g. Graduale, die der ganzen Bruderschaft der Kirchensänger beim Gesang dienten (No. 92—106) und aus deren reichen Illustrationen wir das zeitgenössische Leben kennen lernen. In den utraquisti- schen Gradualen sind auch Lieder von dem tschechischen, in Konstanz auf dem Schei- terhaufen gestorbenen Reformatoren Mistr Jan Hus. Sie sind oft von einer bildlichen Darstellung seines Märtyrertodes begleitet. In der Zeit der Gegenreformation wurden diese Lieder und Bilder häufig beseitigt, so daß nur seltene bis auf unsere Zeit auf- bewahrt wurden. Als Beispiel kann der tschechische „Kleinseitner Gradual“ vom Jahre 1572 (No. 98) dienen. Eine weitere bedeutende Gruppe bilden Handschriften tschechischer Herkunft, die zwar nicht durch ihre Ausstattung hervorragen, aber durch ihren Inhalt die histo- rische Entwicklung der tschechischen Sprache und des tschechischen Schrifttums dokumentieren. Die ältesten Denkmäler, nämlich die geistigen Lieder und Gebete, die seit dem XI. Jahrhundert entstanden und an eine, noch ältere, altslavische Tradition anknüpften, sind nur in späteren, vom XIV. Jahrhundert stammenden Abschriften, erhalten. Von ihnen sind die s. g. „Altesten Gebete und Gesänge“, oder „Miličgebete die wichtigsten (No. 141). Um die Wende des XIII. und XIV. Jahrhunderts entstanden drei große, in Gedichtform geschriebene Zyklen in tschechischer Sprache: die Alexan- dreis, ein Zyklus der ältesten Legenden (Bruchteile vom Anfang des XIV. Jahrhunderts, No. 146), und die älteste tschechische Reimchronik des s. g. Dalimil (No. 147—151), die zu einer festen Stütze des Volkes in den späteren stürmischen Zeiten geworden ist. Eine große Bedeutung für die Verbreitung der Bildung in Böhmen hatte die im Jahre 1348 gegründete Prager Universität; in der Universitätsbibliothek finden wir eine Menge von Handschriften, aus denen wir nicht nur die wissenschaftlichen Strömungen (No. 166—170), sondern auch das lustige Studentenleben kennen lernen (No. 171—177). In engem Zusammenhang mit der Universität ist auch die beginnende Reformations- bewegung, representiert einerseits durch die großen Prediger und Religionsdenker, wie Mathias aus Janov, Konrad Waldhauser, Milíč aus Kroměříž und Thomas von Štítné (No. 178 bis 181, 186—191), andererseits durch verschiedene, die zeitgenössischen Unfuge scharf geisselnde, moralisierende und satirische Schriften (namentlich die Königgrätzer- handschrift — No. 182). Die tschechische Reformationsbewegung hat ihren Höhepunkt in M. Jan Hus, dem Rektor der Prager Universität und dem geliebten Prediger der Bethlehemskapelle, dessen lateinische und tschechische Schriften in zahlreichen, zeitgenössischen und späteren Abschriften erhalten sind (No. 197—217). Das wertvollste Stück ist ein Auto- graph von Hus (No. 197). In der Bibliothek der Universität, die sich schon im Jahre 1417 feierlich zum Symbol der hussitischen Bewegung, dem Kelch, bekannt hatte, finden wir begreiflich eine große Traktatenliteratur, verfaßt von Zeitgenossen und Nachfolgern des M. J. Hus zum Zweck der Verteidigung der berühmten, vom Baseler Konzil den Tsche- chen zugesprochenen und vom Papst Pius II. dann wieder abgerufenen Kompaktaten (No. 218—241). Weiter sind zahlreiche handschriftliche (lateinische und tschechische Chroniken No. 242—250) und wichtige juristische, sowie medizinische Schriften zu erwähnen. Im letzten Viertel des XIV. Jahrhunderts beginnt auch bei uns der Buch- druck; neben Büchern, die der Unterhaltung dienen sollten (das älteste, in Böhmen gedruckte Buch ist die Troianische Chronik, No. 263), werden hauptsächlich tsche- chische biblische und lateinische liturgische Texte gedruckt. Vom XVI. und XVII. Jahrhundert finden wir in der Universitätsbibliothek zahl- reiche Handschriften und Drucke der Humanisten, zu denen die, die Universitätsange- 79

Strana 80
legenheiten betreffenden Handschriften, hinzutreten (No. 298—302). Was die bedeu- tenden Persönlichkeiten der Gemeinde der Böhmischen Brüder (Jednota bratrská) anbelangt, sind die Schriften ihres geistigen Vaters Petr Chelčický, des ersten Organi- satoren, Bruder Lukáš Pražský, ihres Bischofs Jan Blahoslav, sowie des großen Peda- gogen Jan Amos Komenský (Comenius) zu erwähnen (No. 303—317). Für die Univer- sitätsbibliothek und deren Geschichte sind die aus der alten Bibliothek im Klementinum stammenden Handschriften und Drucke (No. 319—361) von Bedeutung. Darunter kommen auch Berichte über die Tätigkeit des Jesuitenordens in Böhmen vor; oft sind es Unikate, weil das Ordensarchiv nicht erhalten ist. Aus der spärlichen Auf- zählung der Namen, sickert nur hie und da ein ziemlich konkreter Bericht über die unheilvolle Zensorentätigkeit des berüchtigten Anton Koniáš, sowie seiner Helfershelfer und Nachahmer durch, die die nichtkatholischen tschechischen Bücher dem Volke entrissen, ohne ihm jedoch gleichwertigen Ersatz zu bieten. Neben den großen Abteilungen, nämlich der Handschriften und der Erstdrucke, werden gegenwärtig in der Universitätsbibliothek auch kleinere, spezielle Einheiten gebildet, in denen die früheren berühmten und später verschwundenen oder zerstreuten Bibliotheken rekonstruiert werden (so z. B. die Hodějovský-Bibliothek, oder die Biblio- thek Tyge Brahes). Berühmte Autographen oder Einbände werden gesammelt und Bücher mit Einbänden, wo auf der Innenseite des Einbanddeckels wertvolle Einblatt- drucke vom XV. Jahrhundert (No. 363—448) geklebt sind, zusammengruppiert. Zum Schluß folgt eine kurzgefaßte Ubersicht der vom Staat der Universitäts- bibliothek in den letzten Jahren anvertrauten Deponate (No. 449—497); neben kleineren Einheiten sind es vor allem die Lobkowitzer-Bibliothek aus Roudnice, sowie die Kloster- bibliotheken aus Osek und Teplá. Die Fonds dieser Bibliotheken ergänzen in mancher Hinsicht die alten Fonds der Universitätsbibliothek. Heutzutage stellt die Universitätsbibliothek eine Institution von großem kulturellen Wert dar. Ihre Wirkung beschränkt sich nicht nur auf Prag und die Tschechoslovakei. Nicht nur durch die Anzahl der Bände, sondern auch durch ihre Bedeutung gehört die Prager Universitätsbibliothek zu den größten Bibliotheken der Welt.

Strana 81
SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH Obr. Obr. Obr. Obr.. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. 6 Rukopisy 63—06 1k čís. 2 k čís. 3 k čís. 4 k čís. 5 k čís. 6 k čís. 7 k čís. 8 k čís. 9 k čís. 10 k čís. 11 k čís. 12 k čís. 13 k čís. 14 k čís. 15 k čís. 16 k čís. 17 k čís. 18 k čís. 19 k čís. 20 k čís. 22: 22: 24: 25: 26: 28: 29: 32: 32: 33: 33: 34: 35: 31: 42: 45: 48: 48: 49: Kodex Vyšehradský (MS. XIV A 13.), fol. 9b, Kristus v man- dorle, 41,5 X 34 cm. Kodex Vyšehradský, fol. 68a, sv. Václav. Žaltář a Nový zákon (MS. XIV C 1.), fol. 49b, srovnání evange- listů, 36,5 x 27 cm. Žaltář svatojirský (MS. XIII E 14/b.), fol. 68b, P. Marie s Ježíškem, 25,5x 17 cm. Žaltář svatojirský (MS. I H 7.), fol. 113b, jeptiška klečící před dvěma světicemi, 16,5x 12 cm. Žaltář svatojirský (MS. XII G 8.), fol. 7a, narození Páně, 21 x 16cm. Brevíř svatojirský (MS. XII F 9.), fol. 80a, obětování P. Marie, 22x 15,5 cm. Antifonář Sedlecký (MS. XIII A 6.), str. 44, P. Marie s Ježíškem, 44x 32 cm. Antifonář Sedlecký, str. 173, tři Marie u hrobu Kristova. Passionál abatyše Kunhuty (MS. XIV A 17.), fol. 1b, abatyše Kunhuta s konventem jeptišek, autorem knihy Koldou z Koldic a písařem Benešem, 29,5x 25 cm. Passionál abatyše Kunhuty, fol. 11a, P. Marie Bolestná. Brevif abatyše Kunhuty (MS. VII G 17/d.), fol. 146b, modlitba Kunhutina, 17 X 12 cm. Modlitby abatyše Kunhuty (MS. XII D 12.), predni pfideśti, Kunhutino exlibris, 24 x 18 cm. Antifonaf svatojirsk$ (MS. VI G 15.), fol. 137a, české glosy, 14,5 x 11 cm. : Misäl Chotésovskÿ (MS. XIV C 3.), fol. 185b, kanonovy obraz, 34,5 х 25 спа. Antifonář kláštera Plasského (MS. XIII A 5/b.), fol. 102a, filigrá- nové iniciálky, 45 x 30,5 cm. Graduál neznámého kláštera (MS. XIII A 5/a.), fol. 160b, filigrá- novć iniciślky, 45,5 x 30,5 cm. Velislavova bible (MS. XXIII C 124.), fol. 11b, stavba věže baby- lonské, 30,5 x 24 cm. Velislavova bible, fol. 184b, sv. Václav na vinici, Drahomíra posílá vrahy k sv. Ludmile. Brevíř svatojirský zvaný „boloňský“ (MS. VII F 26/a.), fol. 58b, Kristus v iniciálce D, 18,5x 13 cm. 81 

Strana 82
Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. 26-27 k čís. 68: Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. 21 k čís. 22 k čís. 23 k čís. 24 k čís. 25 k čís. 28 k čís. 29 k čís. 30 k čís. 31 k čís. 32 k čís. 33 k čís. . 34-35 k Cis. 84: 36 k čís. 37 k čís. 38 k čís. 39 k čís. 40 k čís. 41 k čís. 42 k čís. 43 k čís. 44 k čís. 45 k čís. 46 k čís. 47 k čís. 50: 51: 54: 65: 69: 70: 67: 72: 73: 74: 92: 79: 90: 91: 95: 98: 103: 105: 102: 123: 115: 116: Brevíř svatojirský (MS. XIII E 14/e.), fol. 58a, narození Páně, 25x17 cm. "Thomae Cantimpratensis De natura rerum libri (MS. XIV A 15.), fol. 33b, lidské zrůdy, 44x 31 cm. Gregorii I. Moralia in Job (MS. XIII B 13.), fol. 1a, iniciála s ro£mberskou rüZí, 34,5 x 24 cm. : Tomáše ze Stítného KníZky Éestery (MS. XVII A 6.), fol. 117a, svátost biřmování a přijímání, 30x 21 cm. Brevíř Kunhuty z Kolovrat (MS. XIII E 1.), fol. 7b, Zvěstování, 23x 17,5 cm. Brevíř Beneše z Valdštejna (MS. VI G 6.), fol. 366b—367a, sv. Kateřina a sv. Barbora, 17,5x 13 cm. České hodinky o P. Marii (MS. XVII H 30.), fol. 7b, klanění tří králů, 17x 12,5 cm. Petri de Crescentiis Ruralium commodorum libri (MS. VII C 8.), fol. 109b, sadařství, 30 x 22 cm. Brevíř svatojirský (MS. XIII C 1/a.), fol. 7a, tři Marie a anděl u hrobu Kristova, 32 x 24,5 cm. Český Starý zákon (MS. XVII A 34.), fol. 115a, kresba husitského vojska, 37 x 25 cm. Česká bible zvaná Táborská (MS. XVII A 10.), fol. 289b, 22x15 cm. Český Starý zákon zvaný Zamojských (MS. XVII C 56.), fol. 190a, začátek knihy Paralipomenon, 31 x 22 cm. České modlitby Jana z Rožmberka (MS. XVII J 8.), fol. 54b —55a, sv. Dorota a Katefina, 12,5 X9,5 cm. Graduśl Koufimsky (MS. XIV A I.), fol. 119b, Kristovo zmrtvych- vstání, 65x 42 cm. Latinská bible Sixta z Ottersdorfu (MS. XIII A 3.), fol. 254a, prorok Zachariáš, 41 x 29,5 cm. Brevíř Lobkovický (MS. XXIII F 202.), fol. 88a, lovecká scéna, 17,5x 12 cm. Životy svatých otců (MS. XVII A 2.), fol. 2b, stigmatisace sv. Františka z Assisi, 49x 36 cm. Graduál Lobkovický (MS. XXIII A 1.), fol. 173b, Kristovo zmrtvýchvstání, 68x44 cm. Graduál Malostranský (MS. XVII A 3.), fol. 363a, upálení M. Jana Husa, 58x 37 cm. Graduál Českobrodský (MS. XVII B 20.), fol. 279a, cech řeznický 54x 33 cm. Graduál literátů kostela sv. Havla (MS. XVII B 19.), fol. 3a, literátské bratrstvo, 56 x 38,5 cm. Graduál města Lomnice nad Popelkou (MS. XVII A 53/b.), fol. 205b, podobizna malíře Gellia Curia, 49x 34 cm. 'Thomae de Aquino Commentarius in Aristotelis de caelo et mundo (MS. VIII H 73.), fol. 2a, 35x 24,5 cm. Pontifikál Karla III. Lotrinského (MS. XXIII C 120.), fol. 11a, 34x23 cm. Francouzské hodinky (MS. XXIII F 198.), fol. 151a, 20x 14,5 cm. 82 

Strana 83
Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. 52-53 kčís.146: Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. 48 k čís. 49 k čís. 50 k čís. 51 k čís. 54 k čís. 55 k čís 56 k čís. 57 k čís. 58 k čís. 59 k čís. 60 k čís. 61 k čís 62 k čís. 63 k čís. 64 k čís. 65 k čís 66 k čís. 67 k čís. 68 k čís. 69 k čís. 70 k čís. 71 k čís. 72 k čís. 73 k čís 74 k čís. 75 k čís 76 k čís. 77 k čís. . 150: 152: 159: 164: . 175: 179: 181: . 185: . 190: . 220: 222: . 248: 130: 133: 141: 142: 149: 166: 173: 182: 196: 197: 200: 206: 208: 218: 227: 240: Innocentii III. Sermones (MS. XXIII F 144.), fol. 2b, papeZ-autor podává knihu opatovi Arnoldovi, 21 x 14 cm. S. Johannis Chrysostomi Expositio evangeliorum (MS. III. E 10.), fol. 16a, 27 x 19 cm. Nejstarší modlitby a písně (MS. XVII F 30.), fol. 96a, zápis čes- kých duchovních písní, 21x 15 cm. Traktát Jana z Hole$ova o pisni „Hospodine, pomiluj ny“ (MS. III D 17.), fol. 15a, 29,5 x21 cm. Klementinský zlomek legendy o Umučení (MS. XXIV B 7.), 11,5x 17,5 cm. Dalimilova kronika (MS. XXIII G 87.), fol. 21b, obrázek sv. Václava, 14x 10 cm. Dalimilova kronika (MS. XXIII F 39.), fol. 217a, 21x 14,5 cm. Žaltář Klementinský (MS. XVII A 12.), fol. 91b, 21x 15 cm. Křišťanova legenda (MS. VIII A 28.), fol. 327a, 30x 21 cm. Český prosaický passionál (MS. XVII C 52.), fol. 210a, legenda o sv. Václavu, 28x 19 cm. Universitní statuta (MS. XIV D 25.), fol. 29a, připojení domini- kánského studia k universitě, 26 x 17,5 cm. Štítenský sborník (MS. XVII F 9.), přední přídeští, píseň „Andě- líku rozkochaný“, 22x 15 cm. Česká notovaná koleda (MS. XVII J 17/14.), 25x 14,5 cm. Milíč z Kroměříže, Gratiae dei (MS. XIV D 5.), fol. la, 31 x 23 cm. Matěj z Janova, De regulis veteris et novi testamenti (MS. III A 10.), fol. 105a, 30x 21 cm. Hradecký rukopis (MS. XXIII G 92.), fol. 125a, Satiry o řemesl- nicich, 11,5 x 8,5 cm. Podkoni a żak (MS. XVII F 50.), fol. 19a, 20x 15 cm. "Tomáše ze Štítného Řeči nedělní a sváteční (MS. XVII C 15.), fol. 146b, legenda o Umučení, 27,5 x 19 cm. Satirická písnicka o spálení Wiclefovych knih (MS. XXIV B 1.), 11x20 cm. Vlastní rukopis M. Jana Husi (MS. XIII F 16.), fol. 131b, Husův podpis, 21,5x 15 cm. Nový zákon, zvaný Mikulovský (MS. XVII G 55.), fol. 187a, 16x 11,5 cm. Protestní list pražské university proti upálení Husovu (MS. XXIV A 8.), 31x 28,5 cm. Ulrich von Riechental, Kronika koncilu Kostnického (MS. VII A 18.), fol. 11b, Husovo upálení, 39 x 29 cm. Vlastní rukopis M. Jakoubka ze Stříbra (MS. VIII E 7.), fol. 86a, koncept traktátu o přijímání pod obojí, 22x 16 cm. Pozvání k universitní disputaci (MS. XXIV A 1.), 14x 22 cm. Postila Jana Želivského (MS. IV F 23.), fol. 17b, 21,5x 15,5 cm. Staré letopisy české (MS. XIX C 19.), fol. 147b, vypravování o smrti Jana Želivského, 21 x 15,5 cm. Manuálník M. Václava Korandy ml. (MS. XVII F 2.), fol. 168a, Korandova odpověď Hilariovi Litoměřickému, 21 x 16 cm. Kompaktáta (44 G 111.), fol. a4 a, 17x 13 cm. 83 

Strana 84
Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. Obr. 78 k čís. 79 k čís. 80 k čís. 81 k čís. 82 k čís. 83 k čís. 84 k čís. 85 k čís. 86 k čís. 87 k čís. 88 k čís. 89 k čís 92 k čís. 93 k čís. 94 k čís. 95 k čís. 96 k čís. 97 k čís. 98 k čís. 99 k čís. 100 k čís. 101 k čís. 102 k čís. 103 k čís. 104 k čís. 105 k čís. 106 k čís. 107 k čís. 108 k čís. 109 k čís. 242: 250: 254: 263: 272: 274: 275: 277: 278: 291: 281: . . 284: Obr. 90-91 k dis. 303: 309: 310: 306: 313: 314: 388: 317: 317: 331: 334: 339: 351: 361: 391: 380: 413: 398 410: Kronika Vavřince z Březové (MS. I D 10.), fol. 265b, 32 x 21,5 cm. Kronika česká Eneáše Sylvia (44 D 2.), fol. 71 b, 28,5 x20,5 cm. Novy zakon (44 E 67.), fol. 209a, znałka tiskaře, 32,5 x 21 cm. Kronika Trojanska (39 F 30.), str. 58, 22 x 15 cm. Smlouva Svatováclavská (65 E 8155.), titulní list, 17 x 13 cm. Viktorina Kornela ze Všehrd O právích, súdech a dskách země české knihy devatery (MS. XVII C 31.), fol. 191a, 31,5x 21 cm. Formulář Jindřicha z Isernie (MS. I E 48.), fol. 1a, 24,5 x 16,5 cm. Kancelář krále Jiřího (MS. XXIII D 172.), str. 139, 28x 21,5 cm. Statuta Arnošta z Pardubic (39 F 31.), fol. 60a, 19x 15 cm. Sborník překladů Řehoře Hrubého z Jelení (MS. XVII D 38.), fol. 82a, 31 x 21 cm. České lékařské „jádro“ (MS. XVII H 26.), fol. 10b, 16x10 cm. Ceská tisténá minuce (39 H 9.), 20,5 x 15,5 cm. Petra Chelčického Síť víry pravé (54 C 229.), obrázek disputace a fol. 1a, 19,5x 15 cm. Br. Jana Černého Paměti Jednoty (MS. XVII C 3.), fol. 4a, 30,5x 19 cm. Historie Bratří českých (MS. XVII F 51/a.), str. 791, 18x 15,5 cm. Br. Lukáše Pražského Spis o dvojím přijímání (54 E 718.), fol. B 8 b, 19,5x 13,5 cm. Bratrské nekrologium (MS. XVII E 69.), fol. 170b, zápis o smrti biskupa Jana Blahoslava, 21,5x 18,5 cm. Br. Jana Blahoslava Evangelia (54 A 41.), fol. 25a, 28 x 19 cm. Zápis Jana Amose Komenského (MS. XIII H 5.), fol. 105a, 9x 12,5 cm. I. vydání Komenského Labyrintu světa (54 C 71.), titulní list, 19x 14 cm. J. A. Komenského Angelus pacis (46 G 619.), titulní list,19,5 x 14,5 cm. F. Ch. Scheidler, Nexus philosophiae (49 A 44.), obraz rytý podle Karla Skrety, 33,5 x 40 cm. Jesuitská these (čís. 303.) Václava Schucha podle obrazu Petra Brandla, 106 x 62 cm. Missio Asophiensis et Taganrokensis (MS. VIII H 75.), obr. O, 32 x 21 cm. Jesuitská censura ve Veleslavínové tisku kronik Eneáse Sylvia a Martina Kuthena (54 C 28.), str. 130, 19 x 15 cm. Bohuslav Balbín, Obrana jazyka slovanského (MS. XI A 12.), fol. 14a, 30,5 x 20,5 cm. Vlastní rukopis F. M. Pelcla, Kronyka česká (MS. XVII B 31.), fol. la, 38,5 X26 cm. Zśpis Vaclava Budovce z Budova (MS. XXIII F 17.), fol. 13a, 18x11 cm. Supralibros Václava Budovce z Budova (27 K 102.), přední deska, 16x10 cm. Piípisek Jana Hodéjovského z Hodéjova v Appianové Historii 39 E 36.), přední přídeští, 28 x 20 cm. ezaná vazba (MS. VI D 19.), přední deska, 31 x 21 cm. 84 

Strana 85
Autografické poznámky Tyge Braha v díle Mikuláše Koperníka (14 B 16.), fol. 75a, 28X 18 cm. J. Kepler, Ad Vitellionem Paralipomena (14 J 169.), předsádka, Keplerova dedikace pražské universitě, 20,5x15,5 cm. Mistr E. S., Nanebevzetí P. Marie (MS. VII D 19.), přední pří- deští, 16,5x12,5 cm. Perokresba písaře (MS. V B 4.), fol. 1a, 29,5x22 cm. Křička z Bytyšky, Návod k lití a přípravě děl... (MS. XVII B 17.), fol. 29a, Jarošova fontána, 34x23 cm. F. W. Schmidt, Flora Boemica (16 AA 29/1.), tab. 70, 51x35 cm. Katalog kolejních knihoven (MS. R VI E f 8.), str. 110—111, začátek katalogu koleje Národa českého, 30x20 cm. Horní právo Václava II. (MS. RVI E f 20.), fol. 93a, 24,5x17,5 cm. Pašije o M. Janovi Husovi (MS. R VI F g 60.), str. 179, 15x 10,5 cm. Česká bible hlaholská (MS. XVII A 1.), fol. 258a, 38x27 cm. Legenda o Hroznatovi (MS. Teplá Cod. 7.), fol. 1b, 19,5x15 cm. Modlitby Ladislava Pohrobka (MS. Teplá Cod. 39.), fol. 6b-7a, modlící se Ladislav, 11x8 cm. Německý Nový zákon „Codex Teplensis“ (MS. Teplá Cod. 19.), Obr. 122 k čís. 488: str. 7, evangelium Matoušovo, 11,5x8 cm. Poenitentiale (MS. Teplá Cod. 1.), str. 18., modlitba sv. Emme- Obr. 123 k čís. 489: rama, 16x11,5 cm. Obr. 124 k čís. 497: Bible Kralická (54 F 18.084.), rokokový titulní list, 21x15 cm. Obr. 110 k čís. 404: Obr. 111 k čís. 409: Obr. 112 k čís. 430: Obr. 113 k čís. 440: Obr. 114 k čís. 443: Obr. 115 k čís. 448: Obr. 116 k čís. 462: Obr. 117 k čís. 464: Obr. 118 k čís. 465: Obr. 119 k čís. 475: Obr. 120 k čís. 485: Obr. 121 k čís. 487: Všechny fotografie pořídilo fotografické oddělení Universitní knihovny v Praze. 85

Strana 86

Strana 87
REJSTŘÍK SIGNATUR IA1. IA 31. I A 46. I A 47. IA 54. IA 55. I B 18. I B 33. IC 24. IC 25. ID 3. ID 10. I E 37. I E 40. I E 48. IF 11. I F 18. 1G 11/a—c. IG 19. I G 34. I G 39. 1G 58. IH 7. IH 14. IIIА 1. III A 4. III A 10. III B 20. III B 23/I—III. III C 7. III D 17. III D 22. III E 10. III E 23. III F 6. III F 22. IIIG 1. IV A 24. IV C 17. IV F 23. IVG 2. 321 442 82 226 323 53 58 180 400 161 288 246 223 289 275 170 238, 365 223 278 289 172 239, 285 26 385 319 319 181 201 346 198 142 410 133 112 23, 144 135 364 226 160 222 228 246, 242, IV G 27. IV H 19. VA 21. VB 4. VC 7. VC 8. VC 11. VE 7. VF 6. VG3. VG 11. VG 16. V H 31. VI A 17. VI B 9. VI B 25. VI C 20/a. VI C 21. VID 19. VI D 24. VI D 25. VIE 1. VIE 9. VI E 13. VI F 12/a. VI G 3/a. VIG 6. VIG 15. VII A 18. VII C 8. VII C 19. VII C 21. VII D 19. VII F 26/a. VII G 17/d. VII G 18. VII G 28. VIII A 1. VIII A 2. VIII A 8. VIII A 28. 195 204 59 440 226 168 10 235 176 222 204 297 177 435 411 47 294 169 410 134 121 30 403 343 44 39 68 31 208 70 410 62 430 49 34, 145 87 384 122 80 71 159 87

Strana 88
VIII B 10. VIII B 26. VIII C 3. VIII C 5. VIII D 16. VIII E 7. VIII E 23. VIII F 23. VIII G 13. VIII G 29/b VIII G 30. VIII G 32. VIII H 32. VIII H 72. VIII H 73. VIII H 74. VIII H 75. VIII H 76. VIII H 78. IX A 1. IX A 13—16. IX A 18—19. IX B 13—20. IX B 20. IX C 16—24. IX C 25/c. X A 4. X A 19. XC3. X E t1. XE 13. XE 14. XE 17. X G6. XI A 12. XI A 14. XI B 1/a—d. XID 9. XII A 28. XII B 2. XII B 5. XII B 12. XII C 4/b. XII D 9. XII D 10. XII D 12. XII E 15/a. XII F 9. XII F 30. XII F 33. XII G 8. XII G 20/b. XIII A 3. XIII A 5/a. 218, 184 88 XIII A 5/b. XIII A 5/c. XIII A 6. XIII B 4. XIII B 12. XIII B 13. XIII B 14. XIII B 15. XIII C 1/a. XIII D 7. XIII D 20. XIII E 1. XIII E 2. XIII E 4. XIII E 14/2. XIII E 14/b. XIII E 14/e. XIII F 6. XIII F 12. XIII F 16. XIII H 2. XIII H 3/b. XIII H 5. XIV A 1. XIV A 6. XIV A 7. XIV A 13. XIV A 15. XIV A 17. XIV B 8. XIV C 1. XIV C 3. XIV D 5. XIV D 22. XIV D 25. XIV G 48. XIV H 3. XVIA 17. XVI B 44. XVI B 45. XVI C 10. XVI D 16. XVI D 42. XVIE 9. XVI E 99/a—b. XVI E 100. XVI G 23. XVII A 1. XVII A 2. XVII A 3. XVII A 4. XVII A 6. XVII A 7. XVII A 10. 

Strana 89
XVII A 11. XVII A 12. XVII A 14. XVII A 16. XVII A 29. XVII A 34. XVII A 36. XVII A 37. XVII A 40. XVII A 41. XVII A 42. XVII A 53/a—b. XVII B 2. XVII B 6. XVII B 10. XVII B 13. XVII B 17. XVII B 18. XVII B 19. XVII B 20. XVII B 21. XVII B 31. XVII C 3. XVII C 6. XVII C 15. XVII C 18. XVII C 19. XVII C 21. XVII C 31. XVII C 42. XVII C 52. XVII C 54. XVII C 56. XVII D 5. XVII D 10. XVII D 31. XVII D 33. XVII D 38. XVII D 40. XVII D 43. XVII E 1. XVII E 10. XVII E 13. XVII E 31. XVII E 40. XVII E 69. XVII E 73. XVII E 74. XVII F 2. XVII F 9. XVII F 28. XVII F 30. XVII F 32. XVII F 50. 97, 230, 280, 224, 227, 173, 342 187 185 89 XVII F 51/a—b. XVII F 55. XVII F 67. XVII G 3. XVII G 17. XVII G 47. XVII G 55. XVII H 13. XVII H 22. XVII H 26. XVII H 30. XVII J 5. XVII J 8. XVII J 17/1. XVII J 17/IX. XVII J 17/XI. XVII J 17/XII. XVII J 17/XIV. XVII J 18. XVII J 21. XVIII F 6. XVIII F 7. XVIII H 2. XIX A 2. XIX B 1. XIX B 9. XIX B 11. XIX B 26. XIX C 7. XIX C 19. XIX C 21. XX B 5. XX B 9. XXII C 11. XXIII A 1. XXIII A 2. XXIII A 9/1—2. XXIII B 1. XXIII B 8. XXIII B 32/1—3. XXIII C 103/1— 2. XXIII C 104/1— 6. XXIII C 105/1— 19. XXIII C 112. XXIII C 120. XXIII C 124. XXIII D 1. XXIII D 147. XXIII D 163. XXIII D 165. XXIII D 169. XXIII D 172. XXIII D 201. XXIII D 217. 

Strana 90
XXIII E 54. XXIII E 59. XXIII F 1. XXIII F 2. XXIII F 3. XXIII F 17. XXIII F 39. XXIII F 58. XXIII F 63. XXIII F 64. XXIII F 67. XXIII F 75. XXIII F 76. XXIII F 77. XXIII F 112. XXIII F 138. XXIII F 144. XXIII F 197. XXIII F 198. XXIII F 202. XXIII F 204. XXIII G 1. XXIII G 2. XXIII G 67. XXIII G 87. XXIII G 88. XXIII G 89. XXIII G 92. XXIII H 22. XXIV A 1. XXIV A 2. XXIV A 8. XXIV A 15. XXIV A 17. XXIV B 1. XXIV B 7. XXIV B 8. XXIV B 9. XXIV B 10. XXIV B 11. Něm. zlomek 11. Něm. zlomek 16. Něm. zlomek 39. F. V. 337. F. VI. 122. F. VI. 127. Krumlov 65. Krumlov 69. Krumlov 117. Krumlov 249. 150, 165, 90 Litoměřice 5. Osek 47. Osek 72. Osek 94. Osek 95. R VI Ea 1. R VIEb 11. R VI Eb 12. R VI Eb 14— 109. R VI Eb 20. R VI Eb 25. R VI Eb 26. R VI Ec 6. R VI Ec 7. R VI Ed 7. R VI Ee 7. R VI Ef 4. R VI Ef 8. R VI Ef 20. R VI Ef 23. R VI Ef 24. R VI Fa 1. R VI Fb 3. R VI Fb 25. R VI Fd 21. R VI Fd 33. R VI Fe 40. R VI Fe 43. R VI Fe 50. R VI Ff 11. R VI Fg 30. R VI Fg 45. R VI Fg 60. Teplá Cod. 1. 'Teplá Cod. 2. Teplá Cod. 6. Teplá Cod. 7. "Teplá Cod. 9b. 'Teplá Cod. 19. Teplá Cod. 39. Teplá Cod. 43. Nár. museum X A 21. Nár. museum X A 22. Nár. museum X A 23. Nár. museum 1 Da 1. Kap. L XI. Tisky: 1 K 49. 5] 38. 5] 52. 5 J 84. 5 К 63. 249, 381 382 412 373 

Strana 91
8 H 69. 10 A 25. 10 B 55. 10 H 107. 14 A 42. 14 A 291. 14 B 16. 14 C 20. 14 J 169. 14 J 176. 14 J 192. 16 AA 29/1—3. 18 K 762. 19 K 73. 19 L 101. 21 H 593. 22 A 139. 22 B 23. 22 B 231. 22 B 241. 22 G 303. 23 G 57. 25 H 145. 26 D 17/1—2. 26 H 52. 27 K 102. 29 E 38. 31 F 67. 31L 72. 32 H 193. 33 D 46. 33 D 62. 35 C 14. 35 C 69. 37 B 51. 37 J 64. 39 D 7. 39 D 53. 39 E 36. 39 F 21. 39 F 30. 39 F 31. 39 H 6. 39H 7. 39 H 9. 40 A 6. 40 D 17. 40 D 29. 40 D 30. 40 D 38. 40 E 24. 40 F 31. 41 C 21. 41 D 29. 91 41 D 30. 41 E 45. 41 F 58. 41 G 70. 41 G 80. 42 A 4. 42 B 3. 42 D 38. 42 G 64. 43 F 56. 43 F 63. 43 F 79. 43 G 21. 43 G 87. 44 C 1. 44 C 35/a. 44 D 2. 44 D 46. 44 E 12. 44 E 67. 44 E 69. 44 F 21. 44 G 44. 44 G 47. 44 G 111. 45 A3. 45 B 9. 45 G 189. 45 G 262. 46 A 51. 46 G 617. 46 G 618. 46 G 619. 46 G 811. 46 G 832. 47 H 45. 49 A 44. 49 B 59. 49 C 107. 50 A 17. 50 B 3. 50 E 28. 51 A 6. 51 A 9/1—5. 51 F 95. 52 A 19. 52 A 39. 52 B 44. 52 C 21. 52 H 48. 52 H 98. 54 A 12/1—3. 54 A 36. 54 A 41. 

Strana 92
54 А 46. 54 A 47. 54 A 66. 54 A 70. 54 B 13. 54 B 17. 54 B 28. 54 B 44 54 C 3. 54 C 6. 54 C 25. 54 C 28. 54 C 71. 54 C 78. 54 C 124. 54 C 152. 54 C 229. 54 D 19. 54 D 203. 54 D 7273. 54 E 39. 54 E 718. 54 F 1131. 54 F 1223. 211 211 304 353 416 353 422 348 316 315 217 351 317 147 423 270 303 350 213 424 316 306 354 356 54 F 18084. 54 G 87. 54 G 101. 54 G 103. 54 G 724. 54 G 10282. 54 G 50836. 54 H 8886. 54 K 9699. 65 C 315. 65 D 2957. 65 E 5670. 65 E 8153. 65 E 8155. Osek SS. 44. RII Hf 16. R II Ma 17. RVII Ad 118. These 50. These 303. These 424. These 425. These 428. These 463. 497 362 347 347 315 393 393 317 425 341 421 419 273 272 484 470 473 455 335 334 333 332 337 336

Strana 93
REJSTŘÍK JMENNÝ A VĚCNÝ Abraham, písař latinské bible 80 Abrogans-Glossar (palimpsest) 128 Acta decanorum facultatis philosophicae universitatis Pragensis 1367 — 1585 pozn. 25 Adam z Veleslavína, Daniel: vydání Nového zákona 1597 423, nakladatelská vazba 423, supralibros 423, jesuitská censura v Kroni- kách dvou o založení země české 351 z Adlersteinu, Innocenc: jesuitská these 333 Admont ve Štýrsku: zakoupení bohemik z klášterní knihovny str. 11; v. Ouadra- gesimale Admontské Adnarok v. Koranda, Václav ml. Aegidius de Columna, De regimine principum libri tres 9 Agenda pražská (prvotisk okolo r. 1479) 259 Akon — obrázek dobývání města 438 Akta konsistoře podobojí z r. 1600 467 Albanus, král uherský: legenda 261 Albík = Uničova: universitní přednášky 170, lékařské traktáty 279—80 Albin z Greifenberka, Jan 100 Albinus, Jan (měšťan klatovský) 381 Albrecht VI., vévoda bavorský: podpis v pa- mátníku 385 Aldík (české přípisky ve svatojirském ruko- pise) 31 Aleš, Mikuláš: vlivy středověkého malířství 22 Alexander Veliký: prosaická historie 262, historie, psaná cyrillským písmem 473; v. Alexandreida Alexandreida, český zlomek Šafaříkův 146 Altaich, benediktinský klášter: styky s Tep- lou 489 Alžběta, císařovna rakouská: Perly české 424 Amsterodam: v. Komenský, Jan Amos „Andělíku rozkochaný““ (milostná píseň noto- vaná) 173 Anežka, abatyše svatojirská: brevíř 50 Anežka Přemyslovna 33 Anglie: čeští studenti 192 93 Anna, královna anglická, dcera Karla IV. 192 Antifonář: kláštera plasského 41, Sedlecký 32, svatojirský (s českými přípisky) 31, svato- jirský ze XIV. stol. 39 Apokalypsa: český překlad 157 Apollonius, král tyrský: lidová četba 470 Aquino, Thomas de: v. Thomas de Aquino Aristoteles: Expositio librorum de caelo et mundo, de generatione et corruptione, de anima, Politicorum (M. Jenek z Prahy) 167; v. Buzko de Kdyna, Thomas de Aquino Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský: Sta- tuta, rukopis z majetku Jana z Nepomuku 278, prvotisk 278, autograf (poznámka k Apiariu) 363, legenda 158, iluminované rukopisy str. 14 Artikule sněmovní 270 Artois: pohledy na kostely 444 Aschpan von Hag, Isak: památník 380 z Assisi, František: v. sv. František z Assisi Aue, Hartmann von: v. Hartmann von Aue Augusta, Jan: vypravování o jeho zajetí a věz- nění v. Bílek, Jakub sv. Augustin: Milleloguia v. Bartholomaeus Urbinensis; v. Thomas Guallensis Aukční katalogy duplikátů Universitní knihovny 14 Autografy 363—396; v. Arnošt z Pardubic; Bacháček z Nauměřic, Martin; Balbín, Bohuslav; Bezruč, Petr; Borbonius z Bor- benheimu, Matiáš; Brahe, Tyge; Březan, Václav; Budovec z Budova, Václav; Byd- žovský z Florentina, Marek; Campanus, Jan; Dubravius, Jan; Dykast, Jiřík; Fla- cius Illyricus; Hájek z Hájku, Tadeáš; Hasištejnský z Lobkovic, Bohuslav; z Heimburka, Řehoř; Hilarius Litoměřický; Hodějovský z Hodějova, Jan; Hrubý z Je- lení, Řehoř; Hus, Jan; Hutten, Ulrich von; Jakoubek ze Stříbra; Jan z Rokycan; 

Strana 94
Jessenius, Jan; Karlova universita, Statuta; Kepler, Jan; Kocín z Kocinétu, Jan; Kollinus z Chotěřiny, Matouš; Komenský, Jan Amos; Koranda, Vaclav ml. ; z Lestkova, Vilém; z Lobkovic, Polyxena; z Lobkovic, Zdeněk Vojtěch; Low z Ersfeldu, Jan František; Matěj z Janova; návštěvní kniha Universitní knihovny; z Ottersdorfu, Sixt; Oxenstierna, Axel; Pelcl, František Martin; Písecký, Jiří; z Rantzau, Jindřich; Rejsek, Matěj; z Rožmberka, Vilém; Seibt, Karel Jindřich; Spork, František Antonín; Šimon ze Slaného; 'Thám, Václav; Troilus Hagio- choranus, Mikuláš; Václav z Rovného; Vojtěch Raňkův z Ježkova; Vřesovec z Vřesovic, Václav Avicenna: secreta 112 Azov: v. Missio Asophiensis Babylonská věž: stavba (obrázek) 48 Bacháček z Nauměřic, Martin: zápisy ve Sta- tutech Karlovy university 166, 375 Bajka o lišce a džbánu 182 Bakalář, Mikuláš 265 Balbín, Bohuslav: autografy 321, 361, 468; Obrana jazyka slovanského, rukopis a vy- dání F. M. Pelcla 361; dějiny klementinské koleje 321; genealogické spisy 468; Bohe- mia docta, vydání Ungarovo pozn. 10; zprávy o Universitní knihovně str. 12 Balbín z Vorličné, Václav: podpis a malovaný erb v památníku 383 sv. Barbora (obrázek) 84 Barlaam a Josafat 262 Bartholomaeus Urbinensis, Milleloquium s. Augustini 56 Bartoš, František Michálek: vydání Husova autografu pozn. 5 Bartoš Písař, Kronika o pozdvižení a bouřce pražské 481 Bartošek z Drahynic, kronika 245 Beckovský, Jan František: Poselkyně starých příběhů českých 353 Bendtky: znak młsta 126; Bulletae Vene- tae 126 Beneš, kanovnik svatojirsky 33 Beneš z Hořovic: české zpracování kroniky Martimiani 265 Berka z Dubé a Lipé, Lev Burian: podpis v památníku 385 z Bernštejna, Špan: v. Špan z Bernštejna Berta, dcera abatyše Kunhuty 33 Bethuniensis Eberhardus: v. Eberhardus Be- thuniensis 94 Betlemská kaple: Husova kázání 197, jejich rukopis 201 z Bezdězce, Ješín: v. Ješín z Bezdězce Bezruč, Petr: autografy básní ve Slezských písních 393 Bible: iluminované 71— 81; obrazová Velisla- vova 48; české: Dlouhoveská 77, psaná hlaholským písmem (Emauská) 475, Klad- rubská 75, Pernštejnská 76, Táborská (mlynářčina) 73, Zamojských 74; hebrejská 472; latinské: francouzského původu 114, psaná Abrahamem 80, psaná Františkem ze Všerub 483, „minima“ 107, Sixta z Ottersdorfu 79, psaná Zikmundem z Do- mažlic 71; české tištěné: Pražská 1488 252, Kutnohorská 1489 253, Kralická 316, 497; „melantriška““ 316, Svatováclavská 330; znalost v Čechách 73 Biblický slovník latinsko-český, mammotrekt 492 Biesenroth, Jindřich: památník 384 Bílek, Jakub: vypravování o zajetí a věznění Jana Augusty 311, 466 Biskupec: v. Mikuláš z Pelhřimova řečený Biskupec Bitevní scény (ve Velislavově bibli) 48; jezdecké 101 Blahoslav, Jan: životopis 313; Evangelia (pašije) 314, Pilné rozjímání 313, překlad Nového zákona 315, 316, zápisy v bratrském nekrologiu 313; faksimile podpisu 315; Historie Bratří českých v. Kalef, Jan Blanka, francouzská princezna, první choť Karla IV. 48 z Bochova, Václav: v. Václav z Bochova Boj s drakem (obrázek v památníku) 384 Boleslav Mazovský, manžel Kunhutin 33 Bonet de Salono, Honoré: slyšení u Václava IV. 197 z Borbenheimu, z Borbenheimu Borbonius z Borbenheimu, Matiáš: Brevis vita (životopis) 461, Iter Helveticum 461, 'Theoria medica 460; autografy 460, 461, knihovna 460, 461, vazby 460 Borecký, Jaromír: dějiny Universitní knihov- ny str. 13 Borovany, augustiniánský klášter: knihovna přešla do Klementina str. 9 Božan, Jan Josef: Slavíček rajský 446 Brahe, 'Tyge: autografy děl Tabulae sinuum, Brevissimum planimetriae compendium, "Triangulorum... praxis 403, pfípisky v kni- hách 404, 405, vydání spisà 407, 408; tis- Borbonius: v. Borbonius 

Strana 95
kárna 407, signet 408; knihovna str. 9, 402—406; vazby (supralibros, monogram) 402; portrét 402, 406; erb 402, 406 Brahe, Tyge ml.: podpis v památníku 384 Brandl, Petr: jesuitské these podle jeho obrazů 333, 334 Brevíř: Lobkovický 90, velmistra Lva 67, svatojirské 29 (domicella Mana), 34—35 (abatyše Kunhuta), 67, Beneše z Valdštejna 68, Zlatokorunský 44 Brhel (české přípisky ve svatojirském rukopise) 31 sv. Brigita: proroctví v českém zpracování "Tomáše ze Štítného 191 Brus z Mohelnice, Antonín: podpis v památ- níku 382 Březan, Václav: autografy: Padesátní letopis (život Viléma z Rožmberka) 378, poznámky v Theobaldovi 377 Březina, Jan František: Periodus historica (jesuitská these) 331 z Březové, Vavřinec: v. Vavřinec z Březové Bubovice: v. František ze Všerub, písař; Jan řečený Gaudencius z Budějovic, Faber: v. Faber z Budějovic z Budova, Budovec: v. Budovec z Budova Budovec z Budova, Václav: sněmovní jednání o Rudolfův majestát 312, zápisy v památní- cích 380, 381, knihovna str. 9, 413, vazby (supralibros) 413 Bulletae Venetae seu Decreta senatus Veneti mercatoria 126 Buzko de Kdyna: Quaestiones super Aristo- telis libro de anima 235 Bydžovský z Florentina, Marek: autografické zápisy o děkanátech 299, Collectanea Aca- demiae Pragensis 298; vazba 414 Byteš: v. Hartman kněz z Bytyšky, Křička: v. Křička z Bytyšky Calvin, Jean: Skladu velikého zboží moud- rosti nebeské (Instituce) — jesuitská cen- sura 348 Campanus, Jan: autografy: zápisy ve Statu- tech Karlovy university 166, 375, dedikace 376; Calendarium beneficiorum str. 8, str. 12, pozn. 10, Cechias 376, Odarum sacrarum liber prior 376; román Zikmunda Wintra 375 Canalská zahrada v Praze 448 Cantimpratensis Thomas: v. Thomas Cantim- pratensis Cato: mravné průpovědi 185 z Ceběva, Linhart a manželka Kateřina 82 95 Cechy: v. Graduály Censura: jesuitská 347 —352; v. Adam z Vele- slavína, Daniel; Calvin, Jean; Graduál Staroměstský; Hus, Jan; husitství; Jero- nym Pražský; Kuthen ze Šprinsberka, Martin; Piccolomini, Enea Silvio; Žižka z Trocnova, Jan Cestopisy středověké 51 Cicero, Marcus Tullius: Epistolae ad familia- res 89; v. Kocín z Kocinétu, Jan: Isagoge ad tres sermones de oratore Cimelie: v. Vzácné rukopisy Církevní právo 278 Cisioianus český (psaný Korandou) 228 Codex Teplensis (německý Nový zákon) 488 Collijn, Isak: soupis knihovny Jindřicha z Rantzau pozn. 7 Columna, Aegidius de: v. Aegidius de Co- lumna Columna, Guido de: v. Guido de Columna Comestor, Petrus: Historia scholastica 108 Compilatio guarta decretalium 127 Cranach, Lucas: kanonový obraz v pražském missále 260 Crescente fide: v. sv. Václav — legendy Crescentiis, Petrus de: v. Petrus de Crescentiis Croy, Karel de 444 Curius, Daniel Gellius: v. Gellius Curius, Daniel sv. Cyrill a Metodéj: legendy 158—163 Cyrillské písmo: historie o Alexandrovi Veli- kém 474, evangelistáf v náfetí církevné slovanském 476 Cáslav: zápis o snému 1421 482 Čechy: vjezd symbolických postav do krá- lovství českého (jesuitská these) 335 Černín, František Josef hr.: katalog obrazové galerie 447 Černý, Jan: Paměti Jednoty bratrské 309 Černý mlýn u Kutné Hory: v. 'Tóma mlynář Červenka, Matěj: zápisy v nekrologiu 313; Paměti Jednoty v. Černý, Jan Česká konfesse 1575 241 Česká slova v latinských textech: homiliář Opatovický 144, přípisky svatojirské 31, 145, Ouadragesimale Admontské 183 Česká šlechta (život, kroje) 48 České duchovní písně 141 České knihy: katalog 16 České prvotisky 252—266 Český Brod: v. Graduál Českobrodský Český prosaický passionál 164 Češka, Jan: Řeči mudrců pohanských 295 Čeští patroni (sv. Cyrill a Metoděj, Ludmila, 

Strana 96
Prokop, Václav, Vojtěch): legendy 158 až 163; v. Jacobus de Voragine Čeští studenti v Anglii 192 Čínský slovník misionářský 338 Dalimilova kronika 147—151; zlomky ze XIV. stol. 148; psaná Fraňkem ze Všerub 483 Dalmatín, Antonín: podobizna na vazbě 421 sv. Damian: v. sv. Kosma Daniel prorok: český překlad 156 Dentulinus, Vít: Campanova dedikace 376 Desatero: český text ze XIV. stol. 141 Desatero kázánie božie (veršovaná skladba) 182 Deskotisk Husova listu 211 Destinnová, Ema: Nebeklíč z její knihovny 425 Detrimentum pacior (milostná píseň) 173 Děčín: 'Thunovská knihovna str. 11 Pseudo-Dionysius Areopagita: Opera 58 Disputace (obrázek) 303; v. Chelčický, Petr; Universitní disputace Dítě klečící (obrázek) 90 Divá žena (obrázek) 90 Divadlo: velkonoční hry v klášteře svatojir- ském 342—343, Jesuitské 344—346, sy- nopse 344 Dlabač, Jan Bohumír: Nový zákon 254 Dlouhoveský, Jan: v. Bible Dlouhoveská Dobner, Gelasius: zprávy o Universitni knihovně str. 12; darování slovanského evangelistáře 476 Dobrovský, Josef: dějiny Universitní knihovny a zprávy o ní str. 12, pozn. 11; Geschichte der bohmischen Sprache und Litteratur pozn. 10; Hradecký rukopis 182 Dobývání města (obrázek) 438 z Dohalic, Dohalský: v. Dohalský z Dohalic Dohalský z Dohalic: podpis v památníku 387 Dolch, Walther: katalog německých rukopisů Universitní knihovny pozn. 9 Doly kutnohorské (obrázek v Graduśle Kutnohorském) 93 Domaslav: Dulce melos (prosa o sv. Václavu) 143 z Domažlic, Zikmund: v. Zikmund z Domažlic sv. Dorota (obrázek) 84 Dorota z Krumlova, abatyše svatojirská 88 Dorota mydlářka: darování knih koleji Lou- dově 10 Drabík, Mikuláš: proroctví v. Komenský, Jan Amos z Drahynic, Bartošek: v. Bartošek z Drahynic Dřevořezy jednolistové 230, 427—429, 495 z Dubé, Berka: v. Berka z Dubé 96 z Dubé, Ondřej: Práva zemská česká 267 Dubravius, Jan: Historia regni Bohemiae 366; autograf dedikace 366 Dürer, Albrecht: Die heimliche Offenbarung Johannis 473 Duchek Měšťánek, měšťan v Lomnici nad Po- pelkou 102 Dulce melos: v. Domaslav Duplikáty Universitní knihovny: v. Aukční katalogy Durych, Václav Fortunát: darování rukopisu Universitní knihovně 124 Durych ze Sonnenperka, Jan: kronika 248 Dvorská, Anna (mčšťanka staromčstská) 106 Dvofák, Max: popis roudnické Lobkowické knihovny pozn. 30 Dykast, Jiřík: podpis v památníku 383 Eberhardus Bethuniensis: Graecismus cum commento 40 Elogia jesuitská 329 z Elsnic, Elsnicové: v. Elsnicové z Elsnic Elsnicové z Elsnic: podpisy v památníku 387 Elzevierskd tiskdrna v Leydenu: sbirka ,,re- publik“ 318 Emauzy: v. Bible česká, psaná hlaholským písmem sv. Emmeram : modlitba v tepelském Poeniten- tiale 489 Ened$ Sylvius: v. Piccolomini, Enea Silvio Erasmus Roteroddmsky: Frobenovo vydání listd 287; podobizna na vazbách 217 Erby: v. Balbín z Vorličné, Václav; Benátky; Brahe, Tyge; Brahe, Tyge ml.; Cheb; z Kravař páni; Kutná Hora; z Lipého, Petr; Lomnice nad Popelkou; Matyáš Korvinus; z Pernštejna páni; z Rožmberka páni; z Valdštejna páni; Vladislav Jagellovský Erfurt: v. Milíč z Kroměříže, Jan z Ersfeldu, Löw: v. Löw z Ersfeldu E. S. mistr: rytina nanebevzetí P. Marie 430 Euripides: scholia k tragediím 451 Evakuace fondů Universitní knihovny mimo Prahu str. 11 Evangelia: český překlad 157 Evangelistář, psaný cyrillským písmem cír- kevně slovanským nářečím 476 Evangelium sv. Lukáše: latinský zlomek 134; výklady v. Expositiones ss. Patrum in evan- gelium s. Lucae; sv. Marka: zlomek 471; sv. Matouše: český zlomek 155 Exlibris: Hodějovský z Hodějova, Jan 397, Kunhuta, abatyše svatojirská 34, 35, z Rožm- berka, Petr Vok (Sadelerovo) 417 

Strana 97
Expositiones ss. Patrum in evangelium s. Lucae 53 Exulanti: v Leydenu a Perné (podpisy v pa- mátniku Lavína z Ottenfeldu) 387; tisky- Spalítky 317; v. Komensky, Jan Amos Ezopovy bajky 234 Faber z Budějovic, Václav: latinské a německé minuce 283; kronika Eneáše Sylvia z jeho majetku 250 Fantastická zvířata (perokresby) 437 Ferdinand I., král český: podobizna na vazbě 422; pronásledování Jednoty bratrské 311; povolání jesuitů do Prahy str. 8, str. 46, darování ojvínské knihovny jesuitům str. 9 Ferdinand III., král český: glorifikace (jesuit- ská these) 332 Fiedler, Josef: vydání nekrologia br. Vavřince Orlíka pozn. 27 Figulus, Ondřej — z Rokycan: písař bible 439 Filigránové iniciály 34—38, 40—45 Flacius Illyricus: De occasionibus vitandi errorem (dedikace Hájkovi z Hájku) 369 Flaška z Pardubic, Smil: Rada otce synovi 185 z Florentina, Bydžovský: v. Bydžovský z Flo- rentina Flos florum (rondell notovaný) 177 Formula ad plebanos ridiculosa (studentská skladba) 171 Formuláře 275—277 Francouzská móda v Čechách 48, 60 Franěk ze Všerub, písař Dalimila 150; v. František ze Všerub Frank z Frankensteina, Michal Adam: genea- logické spisy 469 z Frankensteina, Frank: v. Frank z Franken- steina sv. František z Assisi: obraz stigmatisace 91, 433 František ze Všerub, písař bible v Bubovicích 483; v. Franěk ze Všerub Frantifek Josef I., císař rakouský: Perly české 424 Fridrich Míšeňský 33 Galenos: soubor lékařských děl 122 Galerie černínská: obrazový katalog v. Černín, František Josef hr. Gaudencius: v. Jan řečený Gaudencius Gellius Curtus, Daniel, příjmím Ušák: malíř graduálu Lomnického (vlastní portrét) 102 Genealogické spisy: v. Balbín, Bohuslav, Frank z Frankensteina, Michal Adam Genese: český zlomek 154 7 Tiskopisy 63—06 97 Gerson, Jan: Následování Krista (první kniha Klementinské knihovny) str. 8 Geršdorfové z Geršdorfu: podpisy v památníku 387; knihovna 453 z Geršdorfu Geršdorfové: v. Geršdorfové z Geršdorfu Gesta Romanorum (latinsky i česky) 184 Glossae Senecae (palimpsest) 128 Gottwald, Klement 136 Graduály 92—106; účast cechů a měšťanů, portréty 97 násl.; české: Českobrodský 103, literátů kostela sv. Havla v Praze 105, z Lomnice nad Popelkou 102, Magdaleny od Zlaté Hvězdy 101, Malostranský 98, Nového Města nad Metují 104, psaný Ja- kubem Sklenářem 99, Staroměstský 97, 349 (jesuitská censura); latinské: Kouřim- ský 92, Kutnohorský 93, Lobkovický v. Kancionál Lobkovický, neznámé prove- nience 45, 96; latinsko-český pětihlasý kostela sv. Michala v Opatovicích 100 Grafické oddělení Universitní knihovny: je- suitské these str. 12 Gregorius I.: Moralium super Job libri 54, 59 z Greifenberka, Albín: v. Albín z Greifenberka Grispek z Grispeku, Florian: dedikace Kollina z Chotěřiny 367 z Grispeku Grispek: v. Grispek z Grispeku Grizelda: maďarské zpracování 479 Grunwald: porážka Řádu rytířů německých 191 Guallensis Thomas: v. Thomas Guallensis Guido de Columna: Kronika Trojánská (ruko- pisy i prvotisky) 261 —264 Guiškard a Sigismunda (lidová četba) 470 Gunther, Matyáš Chrisostom: památník 386 z Habru, Zikmund: v. Zikmund z Habru Had, Jan: tisk Husova Provázku třípramen- ného 213 Hag, Aschpan von: v. Aschpan von Hag Hagiochoranus: v. 'Troilus Hagiochoranus, Mikuláš Hájek z Hájku, Tadeáš: autografická dedikace Vřesovcovi 370; dedikace Flacia Illyrika Hájkovi 369 Hájek z Libočan, Václav: Kronika česká 353 z Hájku, Hájek: v. Hájek z Hájku Hanslik, Josef Antonín: dějiny Universitní knihovny str. 10, str. 12, pozn. 12; soupis vzácných rukopisů str. 13 z Harasova Herzán: v. Herzán z Harasova Hartman, kněz v Byteši 482 Hartmann von Aue: Iwein (zlomek) 138 

Strana 98
Hasištjenský z Lobkovic, Bohuslav: řecký pod- pis 452; invektiva proti Viktorinovi Korne- lovi ze Všehrd 288; Satyra de moribus patriae 287; sborník listů 288; knihovna str. 12, 286, 449—453, základ Lobkowické knihovny v Roudnici 449, řecké rukopisy 449—452, Plato 449, scholia k Sofoklovi a Euripidovi 451, řecká gramatika 452, Kosmova kronika 453; typické vazby 449 z Hazmburka: Jan Vilém, podpis v památníku 386; Jaroslav, podpis v památníku 386 Hebrejské rukopisy 131, 132, 472 z Heimburka, Řehoř: autograf v „Kanceláři krále Jiřího“ 277 Heiss, G. (jesuitská these) 333 Heliand (zlomek) 136 Herzán z Harasova, Zdeslav: podpis v pa- mátníku 384 Hiebel, Antonín: (jesuitská these) 334; fronti- spice k Božanovi (portrét Sporkův) 446 Hilarius Litoměřický: Sermones tres (auto- graf) 365, polemika s M. Václavem Koran- dou ml. 236, traktát proti Jiřímu z Podě- brad 237 Historické poznámky z let 1434—71 (bitva u Lipan, Jiří z Poděbrad, Jan z Rokycan) 483 Historie Jednoty bratrské 309—313, 466 Hlaholské písmo: česká bible, psaná v Emau- zích 475, žaltář, psaný v Seni 477 Hnězdno: evangelistář z XI. stol. českého původu 22 z Hodějova Hodějovský: v. Hodějovský z Ho- dějova Hodějovský z Hodějova, Jan: zbytky knihovny 397—401, vazba, supralibros, exlibris 397, autografické přípisky 398; Boccaccio, De genealogia deorum 397 (vazba), Appianus, Historia Romana 398, Beroaldus, Decla- matio ebriosi 399, Chronica Polonorum 401, Cochlaeova husitská historie 401, Kronika Pulkavova a Marignolova 400 Hodinky: české: o P. Marii 69, paní Johanky 'T'rčkové 86, a modlitby 88; latinské: okolo r. 1440 83, Rohanské 121; v, Brevíř Beneše z Valdštejna z Hodištkova, Konáč: v. Konáč z Hodištkova Hohenstein: v. Thun-Hohenstein Hoch, Norbert (jesuitskä these) 335 z Holešova, Jan: v. Jan z Holešova Holinová, Anna: lidové modlitby 359 Homiliář Opatovický 23, česká slova v latin- ském textu 144, rukopisné zlomky, sňaté s desek 135 Horavin, písař 274 98 Horní právo: v. Václav II., Jus regale monta- norum (Knihy práv horníkům vydaných) Hornické motivy 93, 94 (horník) Hornštejnský, Pavel — Vodňanský: Campa- nova dedikace 376 z Horšova Týna, Vavřinec: v. Vavřinec z Hor- šova Týna z Hořovic, Beneš: v. Beneš z Hořovic Hořovský, Rosacius: v. Rosacius Hořovský Hospodine, pomiluj ny: zápis textu 141, noto- vaný zápis ve zlomku 143, traktát Jana z Holešova s notovaným zápisem 142 z Hradce, Menhart: podpis v památníku 382 z Hradce, Mikuš: v. Mikuš z Hradce Hradecký rukopis 165, 182 Hrdina, Karel: český překlad Husova auto- grafu pozn. 5 Hroznata, zakladatel kláštera v Teplé: legenda 485 Hrubý z Jelení, Řehoř: autografy humanistic- kých překladů 291—292, Životy sv. otců 91, 293 Hudc (ve francouzskfch miniaturách) 115 Hudební nástroje (obrázek) 48 Hudební theorie: v. Jan z Hole$ova; Johannes de Muris Hugo de S. Victore: De claustro animae 129 Humanismus: počátky v Čechách 89; v. Cam- panus, Jan; Hasištejnský z Lobkovic, Bo- huslav; Hodéjovsky z Hodějova, Jan; Hrubý z Jelení, Řehoř; Kollinus z Chotě- řiny, Matouš; Písecký, Václav; z Rabštejna, Prokop; Šimon ze Slaného Humanistické knihovny : v. Hasištejnský z Lob- kovic, Bohuslav; Hodějovský z Hodějova, Jan; Matyáš Korvinus Humanistické písmo 89 Hus, Jan: autograf 6, 197, zápis v děkanské knize Karlovy university 197; universitní činnost: přednášky Lectura super guatuor libros Sententiarum Petri Lombardi 198 proslov při promoci Václava ze Sušice 199; list polskému králi Vladislavovi 191 ; úprava českého pravopisu 200, úprava překladu Nového zákona (Mikulovského) 200; Bet- lémská kázání 201, česká postila: rukopis 202, tisky 211; De ecclesia 204, Gesta Christi 214, Historia et monumenta 216, O velebné svátosti 212, Provázek trojpra- menný 213; listy, psané v Kostnici: rukopis 203, deskotisk 211, vydání s předmluvou Martina Luthera (latinsky a německy) 215; klatba proti Husovi 205; upálení: protestní list Karlovy university 206, noviny z Kost- 

Strana 99
nice 243; obrázky: v kronice Ulricha von Riechental 207—209, Processus consisto- rialis 210, v graduálech 98—99, v památ- níku 383, podoba na vazbách 217; pašije o Husovi: přídavek k Passionálu 1495 211, Roudnická 465; písně o Husovi: ve sbor- níku Racka z Chotěřiny 294; jesuitská cen- sura 349—351 Husitské kroniky: v. Bartošek z Drahynic; Mikuláš z Pelhřimova; Piccolomini, Enea Silvio; Staré letopisy české; Vavřinec z Březové Husitské vojsko (kresba) 72 Husitství: zájem o bibli 71 násl.; jesuitská censura 88, 92, 349— 51 Hutten, Ulrich von: podpis 395; Processus consistorialis martyrii Jo. Huss 210 Hven: sídlo Tyge Braha 407, 408 Chaloupka, Adolf: katalog výstavy grafiky Universitní knihovny pozn. 28 Cheb: městský znak 131; židovská obec 131 až 132; dějiny jesuitské koleje 328 Chelčický, Petr: Postila 304, Síť víry pravé 303, Výklad na čtení sv. Jana 305; obrázek Ch. disputujícího s mistry 304 Cheltenhamský rukopis: v. Jindřich z Isernie z Chlumčan Louda: v. Louda z Chlumčan z Chlumu a Košumberka Slavata: v. Slavata z Chlumu a Košumberka Chomutov: jesuitská kolej — část knihovny 'Tyge Braha str. 9, 402 z Chotěřiny Kollinus: v. Kollinus z Chotěřiny z Chotěřiny Racek (Rodericus): v. Racek z Chotěřiny Chotěšov, klášter premonstrátek: misál 46 sv. Ignác z Loyoly, zakladatel jesuitského řádu 320 Ilias in nuce (jesuitská hra divadelní) 346 Iluminované rukopisy: české v Universitní knihovně str. 14—25, stálá výstavka str. 13, přehled srov. Matějček, Antonín; původu cizího str. 29—32, francouzského 107 až 121, italského 122—126, německého 127 až 130 Innocentius III. : Sermones 130; perokresba 127 Isaiáš prorok: český překlad 156 z Isernie, Jindřich: v. Jindřich z Isernie Ius regale montanorum: v. Václav II. Iwein: v. Hartmann von Aue Jacobus de Vitriaco: Historiae Hierosolymi- tanae liber I. 4 Jacobus de Voragine: Legenda aurea: ceské 99 zpracování 146, tisky 211, 266, přidány legendy o českých patronech 158 Jádra lékařská 281 Jakoubek ze Stříbra: autograf traktátu o při- jímání pod obojí způsobou 218, autor pro- testního listu university Karlovy proti upá- lení Husovu 206, pozvání k disputaci o při- jímání dítek 220, prosebný list ke králi Václavovi IV. 221 sv. Jakub Menší: zlomek české legendy 146 Jakub Sklenář, písař: v. Graduál, psaný Jakubem Sklenářem Jan řečený Gaudencius, kněz v Bubovicích 483 Jan z Holešova: hudebně theoretický traktát o písni „Hospodine, pomiluj ny“ 7, 142 Jan Chrisostomus: výklad evangelií 8 Jan Kapistran: kázánií 493 sv. Jan Křtitel (obrázek) 426 Jan Lucemburský, král český: skládání 149 Jan z Nepomuku: podpis na rukopise Statut Arnošta z Pardubic 278 Jan z Rokycan: česká kázání 224, 305, latinská kázání s českými glosami 225, výklady na epištoly sv. Pavla 226; podpis 133; obrázek kazatele 224; v. Historické poznámky Jan ze Středy: iluminované rukopisy str. 14 Jan z Ulmu: písař modliteb Ladislava Po- hrobka 487 Jan Želivský: postily 222; vypravování o jeho smrti 248 Jan Fridrich Falcký: podpis v památníku 385 z Janova Matěj: v. Matěj z Janova Jarmareční písničky str. 12 Jarošova fontána v královské zahradě (obrá- zek) 443 z Javora, Mikuláš Magni: v. Mikuláš Magni z Javora Jednolistové obrázky 230, 426—436; Schatzbehalteru 427 Jednolistové tisky humanistické 296 Jednota bratrská: 303—317; dějiny 309 až 313, 466, vyhnanství v Polsku 311, nekro- logium br. Vavřince Orlíka 313; tisky 314 až 316 z Jelení Hrubý: v. Hrubý z Jelení Jenek z Prahy 167 Jeníšek z Újezda, Přibík: památník 385 Jenský kodex: darován Československu 136 z Jenštejna, Pavel 261 Jeremiáš prorok: český překlad 156 Jeronym Pražský: obrázek upálení v kronice Ulricha von Riechental 207—209; pašije veršované ze 

Strana 100
(přídavek k Passionálu 1495) 211; jesuitská censura 350 Jessenius, Jan: podpisy 373, zbytky knihovny 373, přednášky De anima et corpore 374 Jesuité: uvedení do Prahy a činnost v Kle- mentinu str. 8—9, str. 46— 51; knihovna: základem knihovna ojvínská 319, nejstarší rukopisy 320; dějiny řádu jesuitského v Čechách 321 —329, dějiny Klementinské koleje 321, dějiny kolejí 327— 328, výroční zprávy (Litterae annuae) 324; elogia 329, misionářská činnost 338—341, divadlo 344—346, these 331 — 337, vazby 330, 412, tiskárna 330, censura knih 347—352, pro- následování kacířských knih str. 50 Ješín z Bezdězce, Pavel: vydání Dalimilovy kroniky 147 z Ježova, Vojtěch Raňkův: v. Vojtěch Raňkův z Ježova Jindřich z Isernie: formulář 275—276, Chel- tenhamský rukopis 275 Jirásek, Alois: Povídka z archivu 459 sv. fiří: legenda: latinská 30, zlomky české veršované legendy 37, obrázek 27, 432 Jiří z Poděbrad, král český 123; počátky humanismu 285; v. z Heimburka, Řehoř; Hilarius Litoměřický; Historické poznám- ky; „Kancelář krále Jiřího“ s. Johannes Chrysostomus: Expositio evange- liorum 133 Johannes de Muris: Musica communis expo- sita (hudební theorie) 176 Johannes de Tambaco: De culpa et gratia 1 Josafat: v. Barlaam a Josafat Judit (lidová četba) 470 Jungmann, Josef: zpráva o Universitní knihov- ně str. 12; Historie literatury české pozn. 10 Justinus: Epitome historiarum Trogi Pompeii 124 Kalef, Jan: Historie Bratří českých 310, zápisy v nekrologiu 313; z jeho knihovny: Jan Černý, Paměti Jednoty 309 Kalendář malovaný (francouzského původu) 121 Kaligrafie 295 Kalvarie (jesuitská these) 334 Kalvín, Jan: v. Calvin, Jean Kampanus, Jan: v. Campanus, Jan Kanalská zahrada: v. Canalská zahrada „Kancelář krále Jiřího“ (kopiář) 277 Kancionál Lobkovický (latinský) 95 Kanonový obraz: misál Chotěšovský 46, misál Slavický 82; v. Cranach, Lucas 100 Kantor, Jan, iluminátorská dílna v Praze: graduál Malostranský 98, graduál Magda- leny od Zlaté Hvězdy 101 Kapistran: v. Jan Kapistran Kaplířové ze Sulevic: podpisy v památníku 387 Karel IV., král český: darování rukopisů knihovně koleje Karlovy str. 7; legenda o sv. Václavu 164; portrét v miniatuře 70; úcta k sv. Kateřině 48; v. Maiestas Carolina Karel VI., král český: jesuitské divadlo 345 Karel II. z Anjou, král sicilský: dedikace Crescentia 70 Karel III. Lotrinský, biskup metský: ponti- fikál 115 Karlova universita: založení str. 7, 166; přihlášení ke kalichu str. 8; dějiny 298 až 302; humanismus 297; Statuta 165; rek- tor: manuál z let 1559—81 300, autogra- fické zápisy 166; artistická fakulta: děkan- ská kniha se zápisem Husovým 197; koleje: statuta 301, účty koleje Národa českého 302; v. Bydžovský z Florentina, Marek; Jakoubek ze Stříbra: protestní list proti upálení Husovu Karolinská knihovna str. 9 Katalogy Universitní knihovny: knihovna ko- leje Karlovy str. 7, 2; knihovna koleje Hedvičiny a Národa českého str. 8, 5, 462; z doby Ungarovy 15—16 sv. Kateřina: obrázek 84; úcta v Čechách 30, 48; v. Karel IV. Kázání česká 146 Kazatel na kazatelně (obrázek) 224 Kdyna, Buzko de: v. Buzko de Kdyna Kejklíř (obrázek) 72 Kepler, Jan: Ad Vitellium Paralipomena (de- dikace koleji Karlově) 409 Kladruby: v. Bible Kladrubská Kladsko 85 Klášterní školy: souvislost s universitou str. 7 Klauber, Joh. (jesuitská these) 334 Kleinschnitzová, Flora: správkyně rukopis- ného oddělení Universitní knihovny str. 11, soupis iluminovaných rukopisů ve stálé výstavce str. 13, soupis knihovny Tyge Braha pozn. 6, Vox saeculi pozn. 26 Klementinská knihovna: v. Jesuité »Klementinské zlomky“ českých veršovaných legend 146 Klementinský žaltář: v. Žaltář Klementinský Klobuky 360 z Klokotské Hory, Táborský: v. Táborský z Klokotské Hory 

Strana 101
z Kolovrat: František 134; Kunhuta, abatyše svatojirská: brevífe 65 —66, obrázek 65 — 66 Komeniana str. 11; v. Smaha, Josef Komenský, Jan Amos: autograf v památníku 388; portrét 317; Angelus pacis 317, Kniha Rožmberská 267 Knihovna Kinských: deponována v Univer- sitní knihovně str. 10 Knihovny: rušených klášterů do Universitní knihovny str. 9; rekonstrukce starých knihoven: Brahe, Tyge 402—406; Budovec z Budova, Václav 413; Hasištejnský z Lob- kovic, Bohuslav 449—453; Hodějovský z Hodějova, Jan 397—401; Jessenius, Jan 373; Koranda, Václav ml. 227—235; Pernstejnské 415; Rantzauská 418; z RoZm- berka, Petr Vok 417; Vfesovecká 98, 368; v. Admont; Borbonius z Borbenheimu, Matiás; Brahe, Tyge; Budovec z Budova, Václav; Geršdorfové z Geršdorfu; Hasiš- tejnský z Lobkovic, Bohuslav; Hodějovský z Hodějova, Jan; Jessenius, Jan; koleje universitní; knihovna Kinských; Koranda, Václav ml; Křišťan z Prachatic; Kubelík, Jan; z Lestkova, Vilém; z Lobkovic Poly- xena; Lobkovická praZská a roudnická; Lów Z Ersfeldu, Jan František; Louda z Chlum- čan, Matěj; Matyáš Korvinus; Nostická v Rokytnici; Ojvín u Žitavy; Osek; z Otters- dorfu, Sixt; Perno, exulantská knihovna; z Pernštejna, Jan a Vratislav; Platejs z Platenštejna; Praha: Kapitulní u sv. Víta; býv. Křižovnická; Národního musea; obecní (v XV. stol.); Strahovská; Putzla- cher, Tomáš Antonín; z Rantzau, Jindřich; Ribay, Jiří; Rohanská na Sychrově; Rožmberská; Šimon od Bílého Iva; Šindel, Jan; Šlechta ze Všehrd, Jan; Šternberská; Teplá; Thunovská v Děčíně; Václav z Rov- ného; Vladislav Jagellovský; Vlček, Jaro- slav; Vřesovec z Vřesovic, Václav; Weisse- nau; Zlatá Koruna Koberger, Antonín 233 Kocín z Kocinétu, Jan: Isagoge ad tres sermo- nes M. Tullii Ciceronis de oratore (autograf) 372; dedikace 371 z Kocinétu, Kocín: v. Kocín z Kocinétu Kodex Vyšehradský 22 von Königshofen, Twinger: v. Twinger von Königshofen Kolda z Koldic 33 z Koldic, Kolda: v. Kolda z Koldic Koledy: notovanä (zlomek) 175, svatomartin- skä 174 Koleje universitní: knihovny str. 7—8; v. Karlova universita Kollinus z Chotéfiny, Matous: De nuptiis Sigismundi Geloi (autografická dedikace) 367 101 Centrum securitatis 317, Cesta pokoje 317, Historie o téZkych protivenstvích církve C€eské 317, 357, Janua linguarum 317, Kšaft 317, Labyrint světa 317, 355, 356, Opera didactica omnia 317, Orbis pictus 317, Praxis pietatis 317, proroctví: Lux e tenebris, Lux in tenebris (Mikuláš Drabík, Krištof Kotter) 317, Unum necessarium 317, Via kucis 317 Kompaktáta: tištěný text 240, rukopis z r. 1575 241; jednání v Římě 230, zrušení r. 1462 238 Konáč z Hodištkova, Mikuláš 212 Konfesse česká: v. Česká konfesse Koniáš, Antonín: Klíč 347 Konsistoř utrakvistická: akta z r. 1600 467 Konstancie, královna česká 32 Konzul, Štěpán: podobizna na vazbě 421 Koperník, Mikuláš: De revolutionibus or- bium coelestium (z knihovny Brahovy) 404 Kopiář listin z kanceláře Jiřího z Poděbrad 277 Koranda, Václav ml.: Manuálník 227, řeč na obranu kompaktát v Římě 238, polemiky: s Hilariem Litoméfickym 236, s Joitem z Rožmberka 236; autograf 227; mono- gramy 227 — 235; knihovna str. 8, 40, 199, 227 — 235, 280, 453 Kornel ze Všehrd, Viktorin: O právích, sü- dech a dskách země české knihy devatery 274, obrana jazyka českého 362; invektiva proti němu v. Hasištejnský z Lobkovic, Bohuslav Korning, Jan Ferdinand: zpráva o misii v La- ponsku 340 Korunovační evangelistář: hradský »Korvínka'': v. 'Thomas de Aquino v. Kodex Vyse- Korvinus: v. Matyáš Korvinus, král uherský sv. Kosma a Damian (obrázek) 435 Kosmas: česká kronika 453 Kost, hrad: rukopis bible 439 Kostkové z Postupic 274 Kostnice: koncil: popis Ulricha von Riechen- tal 207—209; noviny 242, 243; upálení Husovo 203, 206; píseň ,„O svolání kon- stancké““ 294 z Košsumberka, Slavata: v. Slavata z Chlumu a Košumberka 

Strana 102
Kotter, Krištof: proroctví v. Komenský, Jan Amos Kouřim: v. Graduál Kouřimský Kovář (obrázek) 48, 91 Kozí Hrádek: Husův pobyt 202 Kožešníci (obrázek) 103 Krabice z Veitmile, Beneš: zprávy o Univer- sitní knihovně str. 7 Krajina v miniaturách 90—91 Krakov: evangelistář z XI. stol. českého původu 22 Kralická bible 316, rokokový titulní list 497 z Kravař páni: znak v Rožmberském oratio- nale 456 Kristus: rodokmen (strom Jesse) 114; obráz- ky: bičování 427, před Pilátem 436, sní- mání s kříže 427, ukřižování 494, 495; Kristus soudce (kresba XII. stol.) 23; legenda o umučení v. Umučení Páně Kroje (obrázky) 48, 64, 72, 74, 88 z Kroměříže, Mikuláš: v. Mikuláš z Kroměříže z Kroměříže Milíč: v. Milíč z Kroměříže Kronika Trojanská: v. Guido de Columna Kroniky české: v. Adam z Veleslavína, Da- niel; Bartoš Písař; Bartošek z Drahynic; Beckovský, J. F.; Dalimilova kronika; Dubravius, Jan; Durych ze Sonnenperka Jan; Hájek z Libočan, Václav; Husitské kroniky; Kosmas; Kuthen ze Šprinsberka; Mikuláš z Pelhřimova; Pelcl, František Martin; Piccolomini, Enea Silvio; Pulkava z Radenína, Přibík; Staré letopisy české; Stránský, Pavel; Vavřinec z Březové Krumlov: knihovna jesuitské koleje do Uni- versitní knihovny str. 9; františkánský klášter: kazatelé XIV. a XV. stol. 492, Jan Kapistran 493, knihovna 492—495; kaplan- ská knihovna 495; v. z Rožmberka, Petr z Krumlova, Dorota: v. Dorota z Krumlova Krym: jesuitská misie 339 sv. Kryštof (obrázek) 426 Křička z Bytyšky, Vavřinec: Návod k lití... děl 443 Křišťan z Prachatic 197, medicinské taktáty 279—280, knihovna 111 Křišťanova legenda 158 Kříž z Telče, Oldřich: sborníky opisů husit- ských traktátů 223, 365; opis řeči M. Vác- lava Korandy ml. na obranu kompaktát 238 Kubeček, Mikuláš 357, Václav 357 Kubelík, Jan: knihovna 479 Küssel, Melchior (jesuitskä these) 335 Kucharskd kniha pani Polyxeny z Lobkovic 459 Kukula, Richard: paměti str. 13, pozn. 16; 102 soupis vzácných rukopisů Universitní knihovny str. 13 Kulturní život (obrázky) 48, 64, 72; v. Gra- duály Kuneš z Tfebovle: 'Tractatus contra M. Alber- tum Ranconis de Ericinio de devolutionibus non recipiendis 169 Kunhuta, abatyše svatojirská: Passionál 33; rukopisy z jejího majetku 33-38; exlibris 35; „modlitba Kunhutina“ 34, opis 29; text velkonočních her z její doby 343; dcera Berta 33, manžel Boleslav Mazov- ský 33, snoubenec Fridrich Míšeňský 33; v. Beneš kanovník; Kolda z Koldic Kuthen ze Šprinsberka, Martin: Kronika o za- ložení země české (jesuitská censura) 350 až 351 Kutná Hora: znak 93, doly (obrázek) 93; prvotisk bible 253; vražda r. 1738 (obrá- zek) 442; v. Graduál Kutnohorský z Kutné Hory, Matouš:v. Matoušz Kutné Hory Květ, Jan: Praha románská pozn. 18, pozn. 20 Ladislav Pohrobek, král český: obrázek 487, modlitby, psané Janem z Ulmu 487 Landškroun 274 Laponsko: jesuitské misie v. Korning, Jan Ferdinand Lara, Manriguez de: v. Manriguez de Lara Lavín z Ottenfeldu, Jaroslav: památník 387 Laynez, Jakub: kázání 320 Lázně (obrázek) 280 Legenda aurea: v. Jacobus de Voragine Legendy: nejstarší cyklus českých veršova- ných legend 146, ,,Klementinské zlomky'* 146, o Umučení: zlomek 146, zlomek Štít- ného 190; v. Albanus, král uherský; Arnošt z Pardubic; sv. Cyrill a Metoděj; čeští patroni; Hroznata; sv. Jakub Menší; sv. Jiří; Křišťanova legenda; sv. Ludmila; sv. Prokop; sv. Servác; sv. Sivestr; sv. Václav; sv. Vojtěch Lehmann, Paul: katalog rukopisu z Weissenau pozn. 23 Lehner, F. J.: vydání Kodexu Vyšehradského 22, pozn. 19 Lékařství: sborníky 112, 230; obrázky: pouš- tění žilou, sázení baněk, lékař u nemocného 280—281; v. Albík z Uničova; Faber z Bu- dějovic, Václav; Galenos; Jádra lékařská; Minuce; Šimon ze Slaného; Šindel, Jan; Vavřinec z Rokycan Leningrad, Akademie nauk SSSR: darování rukopisu Ulricha von Riechental 208 

Strana 103
z Lestkova, Vilém: knihovna str. 7, podpis 1 Lešno 311, 312, 317 Lev, velmistr řádu křižovníků: brevíř 67 Leyden: zápisy exulantů v památníku 387; v. Elzevierská tiskárna z Libočan, Hájek: v. Hájek z Libočan „libri prohibiti“ 317, 355, 356 Licet plura (legenda): v. sv. Václav Lidová četba 353—360, 470 Lidové kancionály 358 Lidové modlitby rukopisné 359—360 Lidové písně 294 Lidové vazby 425 Lidské zrůdy (obrázky) 51 Lille: kostely v okolí (obrázky) 444 Lipany: v. Historické poznámky z Lipé, Berka: v. Berka z Dubé a Lipé z Lipého, Petr: znakové supralibros 295 z Lisova, Špánovský: v. Špánovský z Lisova Literátské bratrstvo (zpívající) 105 Litoměřice: rukopisy kapucínského kláštera 496 Litoměřický: v. Hilarius Litoměřický Litterae annuae (jesuitské výroční zprávy) 324 z Lobkovic: Bohuslav Hasištejnský: v. Ha- sištejnský z Lobkovic; Jiří Popel: podpis v památníku 382; Krištof Popel: podpis v památníku 382; Polyxena, roz. z Per- štejna: autograf 459, listy 458, kuchařská kniha 459, knihovna 456; Zdeněk Vojtěch: autografy 454—455, přípisky v kalendářích 455, listy 458, knihovna M. Borbonia z Borbenheimu 460—461; páni: brevíř z r. 1494 90; v. Lobkovická knihovna Lobkovická knihovna: v Praze: koupena pro Universitní knihovnu str. 11; iluminované rukopisy francouzského původu 115—120, némeckého püvodu 127 — 130; jesuitika 322, 324—329; rukopisy, tjkající se university Karlovy 298—302; v Roudnici: státní deponát svěřený Universitní knihovně str. 12, 449—474, 478; v. Hasištejnský z Lob- kovic, Bohuslav; z Lobkovic, Polyxena, Zdeněk Vojtěch Lów z Ersfeldu, Jan František: Manual aller denckwürdigen Sachen (autograf) 389; knihovna str. 10, 389 Lombardus, Petrus: v. Petrus Lombardus Lomnice nad Popelkou: městský znak 102; v. Duchek Měšťánek, Graduál pro Lomnici nad Popelkou, Lyský, Václav Louda z Chlumčan, Matěj: kolej (knihovna) str. 9—10, 235 Lovecká scéna (obrázek) 70, 90 103 z Loyoly, Ignác: v. sv. Ignác z Loyoly Lucemburkové: podoba králů v českých minia- turách 74 z Ludanic, Kateřina: supralibros 417 sv. Ludmila: legendy 158—163, v antifonáti svatojirském 39 Lufft, Hans: vydavatel Lutherovy bible 420 sv. Lukáš: v. Evangelium Lukáš Ezechielúv Vodňanský 381 Lukáš Pražský: Katechismus 306, Spis o ob- novení církve svaté 307, Výklad Zjevení sv. Jana 308, sborníček boleslavských tisků 306 z Lukavice, Lukavský: Lukavský z Lukavice Lukavský z Lukavice, Ladislav: podpis v pa- mátníku 385 Lukrecie (lidová četba) 470 Luther, Martin: bible 420, předmluva k vydání Husových listů 215, obrázek 98, 383, podo- bizna na vazbách 217, 420 Lyský, Václav: písař v Lomnici nad Popelkou 102 obrázek Macer de virtutibus herbarum 11 Macrobius in Sompnum Scipionis 3 Maďarské rukopisy: modlitby Roudnické 478, Széllův kodex 479 Magdalena od Zlaté Hvězdy: obrázek 101; v. Graduál Magni z favora, Mikulás: v. Mikulás Magni z Javora Machov 357 Machzor 132 Maiestas Carolina 267 Makaronské (&esko-latinské) skladby 173 Malíři (iluminátoti, rytci): v. Ales, Mikuláš, Brandl, Petr; Gellius Curius, Daniel; Kan- tor, Jan; Mánes, Josef; Matouš z Kutné Hory; Mikuš z Hradce; Podevin, Kašpar František; Rainer, Vavřinec; Rentz, Mi- chael; Sadeler, Jilji; Schäufelein, Hans; Svolinskÿ, Karel; Skréta, Karel; Täborskÿ z Klokotské Hory, Jan; Valentin; Weiss- hun, Samuel Mammotrectus super bibliam 492 Mana domicella v klástefe svatojirském 29 Mánes, Josef: návrh na vazbu Perel českých 424, vlivy středověkého malířství 22, 67 „Manifest knížete Bartoloměje Minstrber- ského“ 273 Manni, Giovanni Battista: Věčný pekelný žalář 354 Manriguez de Lara, Maria Maxmiliana: daro- vání pernštejnské knihovny do Klementina 

Strana 104
str. 12, str. 13, 415, 456; podpisy str. 12—13 Manutius, Aldus: signet 419, nakladatelská vazba 419 sv. Marek: zlomek evangelia 471 Mariánský sloup v Praze duchovním středem (jesuitská these) 336 P. Marie (obrázky) 32, 428—431; Pláč P. Marie 182; v. E. S.; Hodinky o P. Marii sv. Markéta (obrázek) 84 Marnost světa (studentská skladba) 172 Martimiani (český prvotisk) 265; srov. Beneš z Hořovic; Martinus Polonus; Twinger von Känigshofen, Jakub z Martinic, Eliška: portrét 102; Ferdinand Leopold (jesuitská these) 332 Martinus Polonus: Chronica de summis ponti- ficibus et imperatoribus 490, český prvotisk 265; Tabula decreti et decretalium 111 sv. Maří Magdalena: pláč 182 Maškara (beran hrající na dudy, obrázek) 441 Matěj z Janova: De regulis veteris et novi testamenti (s podpisem a poznámkami) 181 Matějček, Antonín: Dějepis výtvarného umění v Čechách str. 12, pozn. 17; vydání Passio- nálu abatyše Kunhuty pozn. 21; vydání Velislavovy bible 48, pozn. 22 sv. Matouš: český zlomek evangelia 155 Matouš z Kutné Hory, iluminátor 90 Matyáš Korvinus, král uherský: znak 123, knihovna 123 Mečíři (obrázek) 103 Medek z Mohelmice, Martin: podpis v památ- níku 382 Medicina: v. Lékařství Mědirytina (jesuitská these) 332 Melanchthon, Filip: obrázek 383, podobizna na vazbách 217, 420 »Melantrisky'': v. Bible Melk: modlitby Ladislava Pohrobka 487 Melodram: Homo rex 344, o sv. Václavu 345 Mendoza, Dodiego Manriquez de: podpis v památníku 382; Francisco de: podpis v památníku 382 Městský posel (obrázek) 103 Měšťané: kroje 72; v. Graduály; portréty v. Graduály; život v. Graduály sv. Metoděj: legendy v. sv. Cyrill Michna z Vacínova, Jan: podpis v památníku 386; Václav: podpis v památníku 386 Mikuláš z Kroměříže 4 Mikuláf Magni z Javora: De tribus votis monachorum 168 104 Mikuláš z Pelhfimova feteny Biskupec: kro- nika Táborská 244 Mikulov: v. Nový zákon zvaný Mikulovský Mikuš z Hradce, iluminátor graduálu Kou- řimského 92 Milíč z Kroměříže, Jan: Abortivus 178, Gra- tiae dei 179; ,„Milíčovy modlitby“ 141 Miller, Joannes: dějiny české provincie je- suitské 322 Milostné písně studentské 173 » Minima“ : v. Bible z Minsterberka, Bartoloměj: Manifest 273 Minuce 282 — 284, 484; v. Faber z Budéjovic, Václav; Vavřinec z Rokycan Misál: Chotěšovský 46; Pražský: rukopisy 42, 61, 82; tisky 258, 260; pro kostel ve Ště- panicích 47; Zlatokorunský 43, 63 Misionáři: v. Čínský slovník misionáfskj; Korning, Jan Ferdinand; Krym; Laponsko; Missio Asophiensis et "Taganrokensis; Skreta, Karel Missio Asophiensis et Taganrokensis 339 Mlada, zakladatelka svatojirského kláštera 25 Mlynářka táborská: v. Bible Táborská Móda: v. Francouzská móda Modlitby: abatyše Kunhuty 29, 34, 36, 145; „Milíčovy“ 141, české 83— 88, francouzské (livres d’heures) 116—120, Jana z Rožm- berka 84; v. Desatero; Hodinky; Oratio- nale; Otčenáš; Věřím z Mohelnice, Brus: v. Brus z Mohelnice z Mohelnice, Medek: v. Medek z Mohelnice Monogramy: autorů písní 106; v. Koranda, Václav ml. Mořské panny (obrázek) 51 Mrklov u Jilemnice: Zápisy o úmrtích osad- níků ze XIV. stol. 47 Muris, Johannes de: v. Johannes de Muris Mystické traktáty 33 Mystopol, Jan 97 Nagonius, Johannes Michael: Ad divum Wladislaum... Pronostichon et Panagyri- chon 125 Národní knihovna : bohemikální fondy Univer- sitní knihovny, shromážděné Ungarem str. 10 Nástroje hudební (obrázek) 48 z Nauméfic, Bacháček: v. Bacháček z Nau- měřic Návštěvní kniha Universitní knihovny: auto- grafy 394 Nebeklíče 360; lidové vazby 425 

Strana 105
Nejstarší modlitby a písně české (,„Milíčovy modlitby“) 141 Nekrologia: bratrské 313; svatojirská 35 Německé rukopisy: zlomky 136—140; v kláš- terní knihovně v Teplé 488, 489 Netwich, Milo: katalog rukopisů knihovny kláštera v Teplé pozn. 30 z Nepomuku, Jan: v. Jan z Nepomuku Nibelungy (zlomek) 137 Nízká Srbská 358 Nostická knihovna v Rokytnici 346 Notace hudební: francouzská 177; v. Andělíku rozkochaný; Flos florum; Hospodine, po- miluj ny; Koleda; Notovaná studentská píseň Notovaná studentská píseň 173 Nové Město nad Metují: v. Graduál Noviny z Kostnice 243 Novotný, Jiří 391 Nový zákon: český zvaný Mikulovský 200; latinský 24, 81; německý ,„Codex Teplen- sis“ 488; tištěný: prvotisky 254, 255, pře- klad Blahoslavův 315, 316 O svolání konstancké (píseň) 294 Občšenec (obrázek) 72 Obrany jazyka &eského 361—362 z Očedělic, Ojíř: podpis v památníku 382 Ojvín u Žitavy, klášter celestinů: knihovna darována jesuitům do Prahy str. 9; znamení kláštera 319, vazby 319, 412 Opatovice: v. Homiliář Opatovský Opatovice: v. Praha, Nové Město Oráč (obrázek) 103 Orationale z r. 1477 85, Rožmberské 456 Ordinarius Praemonstratensis 491 Ordo trium personarum 343 Orientální rukopisy str. 11, str. 12 Orlík, Vavřinec: nekrologium Jednoty bratr- ské 313 Osek, cisterciácký klášter: knihovna státním deponátem v Universitní knihovně str. 12; rukopisy 480—484, Staré letopisy 249 Ostrov u Davle: v. Žaltář Ostrovský Otčenáš 141, 144 z Ottenfeldu, Lavín: v. Lavín z Ottenfeldu z Ottersdorfu: Ambrož: podpis 366; Sixt: knihovna do Klementina str. 9; podpis 366; v. Bible, Písně; J. D. D. Sixt: majitel památníku Lavína z Ottenfeldu 387 Ovidius Naso, Publius: Heroides 234 Oxenstierna, Axel: podpis 396 z Paběnic, Voračický: v. Voračický z Paběnic 105 Palacký, František 247 Palimpsest 128 Památntky 380—388 Papyry řecké str. 11 —12 Pardubice: pern&tejnské panství 457; v. Ar- nošt z Pardunic; Flaška z Pardubic Passiondl: abatyše Kunhury 33; český pro- saický: rukopis 164, prvotisk 211 Pastýřská scéna (obrázek) 384 Pašije o M. Janovi Husovi (Roudnická) 465 Patočka, Václav ml.: opis Komenského Laby- rintu 355 Patroni čeští: v. Čeští patroni z Pavlovic, Pavlovský: v. Pavlovský z Pavlo- vic Pavlovský z Pavlovic, Stanislav: podpis v pa- mátníku 382 Payne, Petr: rejstříky Wiclifových děl 195 Pelcl, František Martin: autografy 390—391, Jahrbuch über böhmische Merkwürdig- keiten des 18. Jahrh. 390, Kronyka Ceskä 391, pfepisy archivnich pramenü 390; vydavatel Balbinovy Obrany 361; sbornik legend z jeho majetku 161; zprävy o Uni- versitni knihovn& str. 12 z Pelhřimova, Mikuláš: v. Mikuláš z Pelhři- mova Pennaforte, Raymundus de: v. Raymundus de Pennaforte Pentateuch (hebrejský rukopis) 131 Peraldus, Guilelmus: Tractatus de virtutibus 109 Perly české 424 Perno: exulanti: knihovna str. 11, 372; pa- mátník 387 z Pernštejna: Jan a Vratislav: knihovna daro- vána jesuitům str. 9, zbytky v Lobkowické knihovně v Roudnici 457—458; Maria Maxmiliana v. Manriguez de Lara; Poly- xena v. z Lobkovic; Vratislav: listy 457, 458; páni: bible 76, malovaná vazba 415, znak na ořízce 76 Petr Chelčický: v. Chelčický, Petr Petr z Vrbky: opis Wiclifových traktátů 193 Petrarca, Francesco: Sedm žalmů kajících 87 Petronella, jeptiška u sv. Jiří 30 Petrus de Crescentiis: Ruralium commodorum libri X. 70 Petrus Lombardus: Libri Sententiarum v. Hus, Jan: Lectura super... Piccolomini, Enea Silvio: Chrisis 251, De duobus amantibus 251, kronika 250, listy 233, 251, O štěstí 251; výrok o znalosti 

Strana 106
bible v Čechách 73, zájem o bibli z Čech 251; jesuitská censura v českém překladu kroniky 351; zrušení kompaktát 238—239 Pieck, Wilhelm 136 Písaři: obrázky 104, 129, 440; v. Abraham; Figulus, Ondřej; Franěk (František) ze Všerub; Horavin; Jakub Sklenář; Jan z Ulmu; Lyský, Václav; Petr z Vrbky; Špan z Bernštejna, Zikmund; Štěpán na Přiběnicích; Václav z Vodňan; Vavřinec z Horšova Týna; Zikmund z Domažlic; Zikmund z Habru Písecký: Jiří 235, zápisy ve Statutech Karlovy university 166; Václav: listy 287, humanis- tické překlady 292 Písně: duchovní 357, 358; o Husovu 294; lidové 294; sebrané Sixtem z Ottersdorfu 106; z majetku Racka z Chotéfiny 294; v. Andělíku rozkochaný; České duchovní; Detrimentum patior; Hospodine, pomiluj ny; Hus, Jan; Jarmareční; Lidové; Mi- lostné studentské; Modlitby a písně; O svolání konstancké; Racek z Chotěřiny, Jan; Satirické proti spálení Wiclifových spisů; Svatý Václave; Tajná žalost Písničky jarmareční str. 12 Pius II.: v. Piccolomini, Enea Silvio Pláč: P. Marie 182, Máří Magdaleny 182 Plachý, Jiří, knihovník klementinský 125 Plankty 182 Plasy, cisterciácký klášter: v. Antifonář Platejs z Platen$tejna : jeho knihovna do Kle- mentina str. 9 z Platenftejna, Platejs: v. Platejs z Platen- Stejna Plato: dialogy 449 Plinius: kodex z majetku obce staroméstské str. 10 Plzeň: prvotisky 258, 259, 262, 278; tisky Mikuláše Bakaláře 265 z Poděbrad, Jiří: v. Jiří z Poděbrad Podevin, Kašpar František, malíř z Bruselu: majitel památníku 383 Podkoní a žák (studentská skladba) 185 Podpisy: v. Autografy Poenitentiale z IX. stol. 389 Policejní řád zemský z r. 1492 269 Polsko: Jednota bratrská ve vyhnanství 311; knižní dar polské vlády 74, 311, 312; rukopisy českého původu 22; v. Přemysl II. Pontifikál Karla III. Lotrinského, biskupa metského 115 Popel z Lobkovic: v. z Lobkovic z Popovic, Popovický: v. Popovický z Popovic 106 Popovický z Popovic, Jakub: památník 383 Poprava: obrázek v bibli Velislavově 48; na Staroměstském náměstí r. 1621: seznam popravených 387 Portréty: v. Brahe, Tyge (vazba); Dalmatín, Antonín (vazba); Erasmus Roterodámský (vazba); Ferdinand I. (vazba); Gellius Curius, Daniel; Graduály; Hus, Jan; Chel- čický, Petr; Karel IV. (miniatura); Ko- menský, Jan Amos; Konzul, Štěpán (vazba); Luther, Martin; Magdalena od Zlaté Hvězdy; z Martinic, Eliška; Melanch- thon, Filip; Měšťané; z Rožmberka, Vilém; Sporck, František Antonín; ze Šternberka, Ladislav; ze Štítného, Tomáš (miniatura) ;- 'Irubar, Primus (vazba); z Valdštejna, Václav; Vladislav Jagellovsky (miniatura) Postilla studentium universitatis Pragensis: v. Waldhauser, Konrád z Postupic, Kostkové: v. Kostkové z Postupic Pouštění žilou: obrázek 280; minuce 282 — 284 Povinné výtisky pro Universitní knihovnu str. 10 Praha: Malá Strana: v. Graduál; Nové Město: kostel sv. Michala v Opatovicích v. Gra- duál; Staré Město: v. Graduál Staroměst- ský; kostel sv. Havla v. Graduál literátů u sv. Havla; kostel P. Marie před Týnem 106; klášter benediktinek u sv. Jiří: knihov- na do Klementina str. 9; kulturní význam 25; velkonoční hry 343; v. Aldík; Anežka abatyše; Beneš kanovník; Brhel; Dorota z Krumlova, abatyše; z Kolovrat, Kunhuta, abatyše; Kunhuta abatyše; Mlada, zakla- datelka kláštera; nekrologia; Petronella jep- tiška; klášter dominikánů u sv. Klimenta: Studium generale str. 7; sídlo jesuitů od r. 1556 str. 8; profesní dům na Malé Straně: knihovna str. 10; kostel sv. Mi- chala na Starém Městě: perokresba 219; knihovny: Kapitulní u sv. Víta 22, 25, 52; býv. Křižovnická 67; Národní musea 18—20, 136, 453; obecní v XV. stol. 9; Strahovská 254; v. Koleje universitní; Uni- versitní knihovna; prvotisky 264— 266, 269, 271, 284 z Prahy: Jenek v. Jenek z Prahy; Jeronym v. Jeronym Pražský z Prachatic: Křišťan v. Křišťan z Prachatic; Václav v. Václav z Prachatic Práva Soběslavská 267 Práva a zřízení zemská: původní vazba 422 Právnická literatura 267—274 

Strana 107
Právo zemské: v. Řád práva zemského; Zří- zení zemské Pražská škola malířská z konce XI. stol.: v. Kodex Vyšehradský Pražské články: traktáty psané knězem Hart- manem v Byteši 482 Pražský: v. Lukáš Pražský Premonstráti: statuta a privilegia 491 Processus consistorialis martyrii Jo. Huss 210 sv. Prokop: legendy 158—163, česká veršovaná legenda 165, 182 Proroci: český překlad 156 Proroctví: v. Drabík, Mikuláš; Komenský, Jan Amos; Kotter, Krištof z Prošovic, Prošovský: v. Prošovský z Prošo- vic Prošovský z Prošovic, Fridrich: podpis v pa- mátníku 385 Protestní list Karlovy university proti upá- lení Husovu: v. Jakoubek ze Stříbra Prvotisky: počet v Universitní knihovně str. 12; soupisy P. J. Šafaříka 18, 19; v. České prvotisky Přadlena (obrázek) 48, 487 Přemysl II., král český: list Polákům 276, formulář listin z jeho doby 275—276 Přemyslovci: data ve svatojirských nekrolo- giich 35 Příběnice: v. Štěpán písař Přijímání pod obojí: obrázek 210; začátek v Praze 218; v. Jakoubek ze Stříbra Příroda: středověké představy 51 Přírodopisné knihy z konce XVIII. stol. 448 Pulkava z Radenína, Přibík: kronika 246 Putzlacher, 'Tomáš Antonín: knihovna: je- suitika 322, 324— 329, universitní rukopisy 298—302 Pyramus a Thisbe (lidová četba) 470 Quadragesimale Admontské 183 z Rabštejna, Prokop 89; věnování listu O štěstí od Eneáše Sylvia 251 Racek (Rodericus) z Chotěřiny, Jan: sborník písní 294 Račenský, Jan Jiří: sborník usnesení o pomě- rech náboženských 268 z Radenína, Pulkava: v. Pulkava z Radenína Rainer, Vavřinec (jesuitské these) 331 Rakouské vojsko (obrázek) 487 Raňkův z Ježova, Vojtěch: v. Vojtěch Raň- kův z Ježova z Rantzau, Jindřich: knihovna str. 10, 114, 418; podpis 418; vazby 418; supralibros 418 107 Ratdolt, Erhard 229 Raymundus de Pennaforte: Summa de poeni- tentia 110 Realismus v miniaturách 90—91 Reformace světová: obrázek jejích představi- telů 98 Reinhold Erasmus: Prutenicae tabulae coe- lestium motuum (z knihovny Brahovy) 405, 406 Rejsek, Matěj: autograf 297 Rektorové university Karlovy: v. Karlova universita Rendl z UÚšavy, Albrecht: Zemské zřízení Vladislavské 271 Renesance v Čechách: počátky 90—91 Rentz, Michael: otisky rytin 445 „Republiky“ elzevierské 318 Reusner, Nicolaus: Icones... virorum illus- trium (památník) 381; podpis 381 Ribay, Jiří: knihovna získána pro Universitní knihovnu str. 10 Riechental, Ulrich von: v. Ulrich von Rie- chental Richardus de S. Victore: Libri VI de trinitate 113 Rodericus z Chotěřiny: v. Racek z Chotěřiny Rohanská knihovna na Sychrově: Hodinky Rohanské 121 z Rokycan: v. Figulus, Ondřej; Vavřinec z Rokycan Rokycana, Jan: v. Jan z Rokycan Rokytnice, Nostická knihovna 346 Románské vazby 109—110 Romány: maďarské zpracování v. Széllův kodex Rondell: v. Flos florum Rosacius Hofovskj, Jan: Koruna neuvadlá 357, 387 Roudnice, Lobkowická knihovna: v. Lobko- vická knihovna v Roudnici z Rovného, Václav: v. Václav z Rovného z Rozmberka: Jan: modlitby 84; dedikace Hilaria Litoméfického 237; Jošt: Šprochy vajovské 236; Oldřich 113; Petr: rukopisy pro Krumlov a Třeboň 53; Petr Vok: knihovna 417, vazby 417, supralibros 417, Sadelerovo exlibris 417, manželka Kateřina z Ludanic 417; Vilém: podpis a heslo 379, autograf 379, životopis od Václava Březana 378, portrét 416, vazby 416, supralibros 416, manželka v. z Lobkovic, Polyxena; páni: znak růže 84, 237, 456; knihovna: stěhování do Švédska 417, zbytky v jiho- českých klášteřích str. 9, zbytky v Lobko- 

Strana 108
wické knihovně v Roudnici 456; v. Kniha Rožmberská, Orationale Rudolf II., král český: zpráva o jednání o Majestát 312; v. Strada, Octaviano de Rukopisné oddělení Universitní knihovny str. 11—13 Rynešsová, Blažena: Pasionál abatyše Kunhuty pozn. 21 Řád práva zemského 267 Řád rytířů německých: proroctví sv. Brigity 191; bitva u Grunwaldu 191 Řecké rukopisy 449—452 sv. Řehoř: mše (obrázek) 434 Řemeslníci: obrázky 48, 103; satiry 182 Řezníci (obrázek) 103 Sadeler, Jilji: exlibris Petra Voka z Rožm- berka 417 Sádovský ze Sloupna, Jifi: rukopisy z jeho majetku 311—312, vazby 311—312, supra- libros 311—312 Sajtc, Jan: dějiny Universitní knihovny str. 13, pozn. 14 Salius, Mikuláš: česká hra o sv. Václavovi str. 49 Salmeron, Alfons: kázání 320 Salono, Honoré Bonet de: v. Bonet de Salono, Honoré Satirické písné proti spálení Wiclifovych spisu 196 Satirické skladby 182; o femeslnících 182 Sedláci ozbrojení (obrázek) 88 Sedlec u Kutné Hory: v. Antifonář Sedlecký Seibt, Karel Jindřich: autografy 392; Philo- sophie der Geschichte 392, Sittenlehre 392, Die theoretische Erziehungs-Kunst 392, Von der Schreibart 392 Seneca, Lucius Annaeus: Proverbia 232; v. Glossae Senecae sv. Servác: zlomek hornonémecké legendy 139 Seznam popravených na Staroměstském ná- městí r. 1621 387 Schäufelein, Hans: obrázek Krista před Pilá- tem 436 Schatzbehalter 427; jednotlivé obrazy 427 Schedel, Hartmann: svétová kronika 296 Scheidler, F. Ch.: Nexus philosophiae (jesuit- ská these) 331 Schmidl, Jan: dějiny české jesuitské provincie 323 Schmidt, Fr. Wilibald: Flora Boemica 448 Scholia k tragediim Euripidovÿm a Sofoklo- vÿm 451 108 Schuch, Václav (jesuitská these) 334 Sigismunda: v. Gviskard Signet: v. Brahe, Tyge; Manutius, Aldus; Nový zákon c. 1475 sv. Silvestr: zlomek legendy 146 Sixt z Ottersdorfu: v. z Ottersdorfu, Sixt Sklenář, Jakub: v. Jakub Sklenář ze Slaného, Šimon: v. Šimon ze Slaného Slavata z Chlumu a Košumberka, Michal: podpis v památníku 380, De Hussiticis motibus in Boemia (jesuitská censura) 352 Slavice u Bezdružic 82 Slavika v Universitní knihovně: soupis Šafa- říkův 21 ze Sloupna, Sádovský: v. Sádovský ze Sloupna Slovák, Martin 360 „Slovanské cítění ve středověku: list Přemysla II. Polákům 276 Slovanské rukopisy 474—477 Slovenika z knihovny prof. Jar. Vl&ka str. 11 Slovník čínský: v. Čínský slovník misionář- ský Smlouva Svatováclavská 272 Snémy: artikule 270; policejní řád zemský 269; usnesení 267—270, o náboženských poměrech 268 Sobéslavskd prdva 267 Sofokles: scholie k tragediím 451 ze Sonnenperka, Durych: v. Durych ze Son- nenperka Sorg, Antonín 209 Spirk, Antonin: déjiny Universitní knihovny str. 12, pozn. 12; soupis vzácných rukopisů str. 13 Sporck, Frantisek Antonin: pfipisek a podpis 445; portrét 446; tisky 445; vazba 446 Staré letopisy české 247, 391, 480 Starý zákon: český: s kresbami 72, psaný velkým písmem 78 Státní deponáty v Universitní knihovně 449 až 496; Lobkowická knihovna z Roudnice 449—474, 478; klášterní knihovny: Krum- lov 492—495, Litoměřice 496, Osek 480 až 484, Teplá 485—491 Stavba babylonské věže (obrázek) 48; domu (obrázek) 70 Stehlík, Ladislav 407 Strada, Octaviano de (mladsf): pamétnik 382 Stránský, Pavel: Res publica Bohemica 318 Středověk: fantastické cestopisy 51; před- stavy o přírodě 51 ze Středy, Jan: v. Jan ze Středy ze Stříbra, Jakoubek: v. Jakoubek ze Stříbra Studentské skladby 171—173, 185 

Strana 109
Studium generale v klášteře u sv. Klimenta v Praze str. 7 ze Sulevic, Kaplířové: v. Kaplířové ze Su- levic Summarium Heinrici (palimpsest) 128 Supralibros: znaková 412 (knihovny Černín- ská, Lobkovická, Kinských a Šternberská); v. Adam z Veleslavína, Daniel; Brahe, Tyge; Budovec z Budova, Václav; Hodě- jovský z Hodějova, Jan; z Lipého, Petr; z Ludanic, Kateřina; Pernštejnská knihov- na; z Rantzau, Jindřich; z Rožmberka Petr Vok, Vilém; Sádovský ze Sloupna, Jiří ze Sušice, Václav: v. Václav ze Sušice „Svatojirský klášter: v. Praha, klášter benedik- tinek u sv. Jiří „Svatováclavská bible: v. Bible; Svatováclav- ská smlouva: v. Smlouva „Svatý Václave“ (píseň) 141 Světci (perokresby) 439 Svolinskÿ, Karel 440, 448 Sweling, Eberhard: památník 388 Sychrov: Rohanská knihovna v. Hodinky Rohanské Sylvius, Eneáš: v. Piccolomini, Enea Silvio Synopse jesuitské 344 Széllův kodex 479 Šablony užívané při iluminátorské práci 69 Šafařík, Pavel Josef: ředitel Universitni knihovny str. 10—11; studium prvotisků 18—19; soupisy: archivalií zrušených kláš- terů 17, slavik 21, vzácných rukopisů 20; přípisky v Žaltáři Klementinském 152 Šalamoun (lidová četba) 470 Šašek (obrázek) 90 sv. Šebestián (obrázek) 426 Šermer, Jan Fridrich: zpráva o stěhování Rožmberské knihovny do Švédska 417 Šeršník, Jan Leopold: zpráva o jesuitské knihovně v Praze str. 10; dějiny Univer- sitní knihovny str. 12, pozn. 11 Šimon od Bílého Lva: knihovna 9, 219 Šimon ze Slaného: autografický sborník 239, 285; lékařské traktáty 285; Oracio ad pa- pam Pium II. facta pro rebus regni Bohe- miae 239 Šimon z Tišnova: disputace s Jakoubkem ze Stříbra 220 Šindel, Jan: komentář ke spisu Macerovu 11, knihovna 11 Škréta, Karel: obrázky misionářů 341, rytiny podle jeho obrazů v jesuitských thesich 331, 335—337 109 Šlechta ze Všehrd, Jan: listy 287, knihovna 399 Šlik, Kašpar: román Eneáše Sylvia De duo- bus amantibus 251 Šmaha, Josef: sbírka komenian str. 11, 317 „Špalíčky“, exulantské tisky 317, 355 Špan z Bernštejna, Zikmund: písař 85 Špánovský z Lisova: Erich, Jan, Mikuláš: podpisy v památníku 380 ze Šprinsberka, Kuthen: v. Kuthen ze Šprins- berka Štěpán, písař na Příběnicích 54 Štěpanice v Krkonoších: misál 47, výčet farářů 47 ze Šternberka: Jan Norbert Xaver Leopold (jesuitská these) 337; Jiří: podpis v památ- níku 380; Ladislav: portrét 91, dedikace Řehoře Hrubého z Jelení 293; Ondřej: podpis v památníku 380; Petr: Zemské zřízení Vladislavské 271; Václav Vojtěch Baltasar Josef (jesuitská these) 337; Zdeněk: Zemské zřízení Vladislavské 271; páni: knihovna: do knihovny Karolinské str. 9, rukopisy z Weissenau 127—130; jesuitská these 337 ze Štítného, Tomáš: Knížky šestery 64, 186; Řeči nedělní a sváteční 190; zlomek legendy o Umučení 190; zpracování zjevení sv. Brigity 191; sborníky: Jesuitský 188, Jindřichohradecký 189, Vyšehradský 187; studentské skladby na přídeští sborníku 173; posluchač kázání Milíčových 178; obraz otce, obklopeného dětmi (minia- tura) 64 Štyrsa, Jiří: tisky spisů Lukáše Pražského 306 Švédsko: stěhování Rožmberské knihovny 417 Tábor: návštěva Eneáše Sylvia 250; kronika v. Mikuláš z Pelhřimova; v. Bible Táborská (psaná mlynářkou) Táborský z Klokotské Hory, Jan: iluminátor- ská dílna v Praze 97; Graduál Staroměstský 97, pro Lomnici nad Popelkou 102 Taganrok: v. Missio Asophiensis et Tagan- rokensis „Tajná žalost“ (píseň) 173 Tambaco, Johannes de: v. Johannes de Tam- baco Tanner, Matyáš: Societas Jesu... 341 Tatari na Krymu: obrázky z jejich života 339 z Telče, Kříž: v. Kříž z Telče militans 

Strana 110
Teplá, premonstrátský klášter: knihovna stát- ním deponátem v Universitní knihovně str. 12, 485—491; Codex Teplensis 488; v. Hroznata, zakladatel kláštera z Tetova: v. ze Vchynic a z Tetova Thám: Karel Ignác: katalog českých knih v Universitní knihovně 16; Václav: auto- graf opisu Starých letopisů 391 Theobald, Zachariáš: dějiny husitských válek s poznámkami Březanovými 377 These a antithese 210 These jesuitské str. 12, 331—337 Thisbe: v. Pyramus Thomas de Aguino: Catena super evangelium s. Matthaei 57; Commentarius in Aristo- telis de caelo et mundo (,,korvínka'*) 123; Summae theologicae pars III. 60 Thomas Cantimpratensis: De natura rerum 51—52 Thomas Guallensis: Lectura super librum b. Augustini de civitate dei 62 Thun-Hohensteinova knihovna v Děčíně: čás- tečně koupena pro Universitní knihovnu str. 11; rukopisy F. M. Pelcla 390—391; Staré letopisy české 247 — 248 Tiskárna jesuitská str. 9 Tiskařská značka: nejstarší česká 254 Tisky o jednom listu XV. stol.: 231, 426—436 Tišnov, klášter cisterciaček 32 z Tišnova, Šimon: v. Šimon z Tišnova Tobolka, Zdeněk Václav: dějiny Universitní knihovny str. 13; Tisky 15. věku o jednom listu pozn. 29 Toledo, Francisco: kázání 320 Tóma, mlynář v Černém mlýně u Kutné Hory: Dalimilova kronika 150, 483 Tomek, Václav Vladivoj: zprávy o Univer- sitní knihovně str. 12; Děje university praž- ské pozn. 2, pozn. 13 Trčková, Johana: v. Hodinky Trnka, Bartoloměj: vazby 411; iniciálky jména 411; kresby na ořízce a předsádce 411 z Trocnova, Žižka: v. Žižka z Trocnova Trogus Pompeius: v. Justinus Troilus Hagiochoranus, Mikuláš: zápisy v uni- versitních Statutech 166, 375 Trubar, Primus: tisky 421, podobizna na vazbě 421 Truhlář, Josef: jeho činnost v Universitní knihovně str. 11—13; katalogy rukopisů str. 11—13, pozn. 3, pozn. 9; dějiny Uni- versitní knihovny str. 12 z Třebíče, Zdeněk: v. Zdeněk z Třebíče 110 Třeboň, augustiniánský klášter: knihovna do Universitní knihovny str. 9 z Třebovle, Kuneš: v. Kuneš z Třebovle Turecké války: ohlasy v obrazech v graduá- lech 101 Twinger von Kénigshofen, Jakub: Martimiani 265 z Újezda, Jeníšek: v. Jeníšek z Újezda ma Ulibicich, Fridrich z Valdżtejna: v. z Vald- Stejna z Ulmu, Jan: v. Jan z Ulmu Ulrich von Riechental: kronika o Kostnickém koncilu 207 — 209 Umucení Páné: legenda (zlomek) 146; v Hra- deckém rukopise 182; Roudnické 463 Ungar, Karel Rafael: první feditel Univer- sitní knihovny str. 9—10; katalogy podle oborů 15, 16; dějiny Universitní knihovny str. 12, pozn. 11; soupis vzácných rukopisů str. 13 z Uničova, Albík: v. Albík z Uničova Universitní disputace: pozvání 220; obrázek 303 Universitní knihovna: stručný přehled dějin str. 7—13 Urbinensis Bartholomaeus: v. Bartholomaeus Urbinensis Ufdk: v. Gellius Curius, Daniel — płijmim Ušák z Usavy, Rendl: v. Rendl z Úšavy Utrakvisté: v. Konsistof utrakvistická z Vacínova, Michna: v. Michna z Vacínova sv. Václav: legendy 158—163; Crescente fide ve Velislavově bibli 48; česká legenda v. Karel IV.; píseň „Svatý Václave“141; prosa „Dulce melos'* v. Domaslav; pfe- nesení: „Licet plura“ s obrázkem 50; obrázek: v Kodexu Vyšehradském 22, v antifonáři svatojirském 39, v Dalimilově kronice 149; jesuitské divadlo v. Salius, Mikuláš; melodram 345 Václav II., král český 33, 146; Ius regale montanorum 464, Knihy práv horníkům vydaných 94; formulář listin 275—276 Václav IV., král český: iluminované rukopisy str. 14; osobní lékař Albík z Uničova 170; Husův zápis slyšení převora Boneta de Salono 197; žádost o povolení podávání svátosti dítkám v. Jakoubek ze Stříbra Václav z Bochova: soubor listů Eneáše Syl- via 251 Václav z Prachatic 176 

Strana 111
Václav z Rovného: podpisy 290; heslo 289; knihovna 288—290 Václav ze Sušice: Husův proslov při jeho promoci 199 Václav z Vodňan: písař 'Trčkovských Hodi- nek 86 z Valdeka, Zajíc: v. Zajíc z Valdeka z Valdštejna: Albrecht: knihovna Jindřicha z Rantzau str. 10, 114; Beneš: brevíř 68; a na Ülibicích, Fridrich: graduál pro Lomnici nad Popelkou 102; Hannibal: podpis v památníku 381; Heník: podpis v památníku 380; Jan Fridrich: jesuitská these 336; Jindfich: podpis v památníku 381; Karel: dedikace Kocinova 372; Václav: portrét 102; Zdeněk: podpis v pa- mátníku 380; páni: znak 102 Valentin: iluminätor Kutnohorského gra- duálu 93 Vallensis, Thomas: v. 'Thomas Guallensis z Vartenberka, Jaroslav: podpis v památníku 380 Varus, Jiří: dějiny klementinské koleje 321 sv. Vavřinec: apotheosa (jesuitská these) 333 Vavřinec z Březové: husitská kronika 242, její rukopis v Rožmberské knihovně 377 Vavřinec z Horšova Týna: písař 262 Vavřinec z Rokycan: minuce 484 Vazby 410—425; italské 123, 124; renesanční 296; řezané 410, 472, 496; v. Adam z Veleslavína, Daniel; Borbonius z Borben- heimu, Matiáš; Brahe, Tyge; Budovec z Budova, Václav; Bydžovský z Floren- tina, Marek; Dalmatín, Antonín; Erasmus Roterodámský (podoba), Ferdinand I. (podoba); Hasištejnský z Lobkovic, Bohu- slav; Hodějovský z Hodějova, Jan; Hus, Jan (podoba); Jesuité; Konzul, Štěpán (podoba); Lidové; z Lipého, Petr; Luther, Martin (podoba); Mánes, Josef (návrh); Manutius, Aldus; Melanchthon, Filip (podoba), Ojvín, z Pernštejna páni, z Rantzau, Jindřich; Románské; z Rožm- berka, Petr Vok, Vilém; Sádovský ze Sloupna, Jiří; Sporck, František Antonín; Trnka, Bartolom&j; Trubar, Primus z Veitmile, Beneš Krabice: v. Krabice z Veit- mile, Beneš z Veleslavína, Adam: v. Adam z Veleslavína Velislav: v. Bible Velkonocní hry: nejstarší svatojirské 343, text z doby abatyše Kunhuty 343, Ordo trium personarum 343, český text se scénic- 111 kými poznámkami 342; obrázky: tři Marie u hrobu Kristova 67 Veršovaná skládání: v. Jan Lucemburský „Věřím“ (modlitba) 141 Vesnice: obrázek 95 ze Vchynic a Tetova, Jan: podpis v památníku 384 de S. Victore, Hugo: v. Hugo de S. Victore Vídeň: Národní (dříve dvorní) knihovna: duplikáty pro Karolinskou knihovnu str. 9; graduál Kutnohorský 90, 93 Vilémov, klášter: tiskárna 303 Vilikovský, Jan 182 Vinopalníci (obrázek) 103 „Vítaj, králu všemohúcí““ (modlitba Kunhu- tina): v. Kunhuta, abatyše svatojirská Vitriaco, Jacobus de: v. Jacobus de Vitriaco Vladislav Jagellovský, král český: portrét 125, knihovna 125, panegyrik 125; gotika 81; Vladislavské zřízení zemské 271 Vladislav II., král polský: Husův list po bitvě u Grunwaldu 191 Vlašim, hrad 86 Vlček, Jaroslav: knihovna koupena do Uni- versitní knihovny str. 11 z Vodňan, Václav: v. Václav z Vodňan Vodňanský: v. Hornštejnský, Pavel Voit, Nathan: památník 381 Vojenské kroje 72 sv. Vojtěch: legendy 158—163; obrázek v Da- limilově kronice 149; skladatel písně „Hospodine, pomiluj ny“ 141 Vojtěch Raňkův z Ježova 64; podpis 364; polemika s Kunšem z "Třebovle 169 Volfgang Vilém Falcký: podpis v památníku 385 Voralicky z Pabénic: podpis v památníku 387 Voragine, Jacobus de: v. Jacobus de Voragine z Vorličné, Balbín: v. Balbín z Vorličné Vratislav II., král český: korunovační evan- gelistář 22 Vražda v Kutné Hoře (obrázek) 442 z Vrbky, Petr: v. Petr z Vrbky Vřesovec z Vřesovic, Václav: autografy 368; knihovna str. 10, 98; Vojtěch: podpis v památníku 382 z Vřesovic, Vřesovec: v. Vřesovec z Vřesovic ze Všehrd: Komel: v. Kornel ze Všehrd; Šlechta: v. Šlechta ze Všehrd ze Všerub, Franěk (František): v. Franěk (František) ze Všerub Vyšehrad: v. Kodex Vyšehradský Vyšívaná vazba (Kodexu Vyšehradského) 22 

Strana 112
Vzácné rukopisy (cimelie) Universitní knihov- ny: soupisy: v. Hanslik, Josef A.; Kukula, Richard; Spirk, Antonín; Šafařík, Pavel Josef; Truhlář, Josef; Ungar, Karel Rafael Waldhauser, Konrád: Postilla studentium universitatis Pragensis 180 Weissenau, premonstrátský klášter ve Šváb- Sku: knihovna 127 —130 Weisshun, Samuel (jesuitská these) 332 Wiclef, John: sbírka spisà v Universitní knihovné 192; De eucharistia 194; De ideis 193; De trinitate 194; De universalibus 193; De veritate sacrae scripturae 192; rejstříky děl od Petra Payna 195; spálení spisů 196, satirická píseň 196; obrázky 98, 192; v. Čeští studenti v Anglii; Petr z Vrbky Winter, Zikmund: zprávy o Universitní knihovně str. 12, pozn. 13 Wohlmann, Bernhard: katalog rukopisi knihovny kláštera v Oseku pozn. 30 Zajatci (obrázek) 48 Zajíc z Valdeka, Vilém: Žalozpěv nad jeho smrtí 149 Zamojski: v. Bible Zamojských Zdeněk z Třebíče: rukopis Cheltenhamský 275 Zelenka, Jan Dismas: hudba k melodramatu o sv. Václavovi 345 Zemědělství 70 Zemské zřízení Vladislavské 271 Zerbst: v. Voit, Nathan Zikmund, kanovník pražský 401 Zikmund z Domažlic: písař bible 71 Zikmund z Habru: písař Kroniky Trojánské 261 Zlatá Koruna, cisterciácký klášter: knihovna do Universitní knihovny str. 9; v. Brevíř, Misál od Zlaté Hvězdy, Magdalena: v. Magdalena od Zlaté Hvězdy Znak království českého, lev i orlice (obrázek) 33 Zpěvácké bratrstvo (literáti): obrázek 90, 105 Zrůdy (obrázky) 51 Zřízení zemské: z r. 1549 (původní vazba) 422; Vladislavské 271 Zvěrokruh (obrázky) 67 Žalmy (latinské zlomky) 135 Žalozpěv nad smrtí Viléma Zajíce z Valdeka 149 Žaltář: český: Klementinský 152, zlomek 153, prvotisk 257; latinský; 24, 25; Ostrovský 25; svatojirské 26 — 28 Zelivsky, Jan: v. Jan Zelivsky Životy svatých 30, 55, 486; překlad Řehoře Hrubého z Jelení 91 Žižka z Trocnova, Jan: jesuitská censura 350—351 

Strana 113
OBSAH Uvodem 5 I. Z historie Universitní knihovny 7 II. České iluminované rukopisy 14 III. Vzácná bohemika 29 IV. Z osudů knih a knihoven 52 Poznámky 67 Résumé 69 Seznam obrazových příloh 81 Rejstřík signatur 87 Rejstřík jmenný a věcný 93 *H 1е

Strana 114

Strana 115
EDICE UNIVERSITNÍ KNIHOVNY V PRAZE REDIGUJE Dr JAN PETRMICHL Dr EMMA URBÁNKOVÁ RUKOPISY A VZÁCNÉ TISKY PRAŽSKÉ UNIVERSITNÍ KNIHOVNY Vydalo Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze jako svou publikaci č. 63-06 Edice Publikace vědecké literatury Odpovědný redaktor: Dr Jan Petrmichl Redaktorka nakladatelství: Dr Veronika Bendová Přebal, vazba a grafická úprava: Adolf Stehno Z nové sazby písmem Old Face vytiskla tiskárna Rudé právo, vydavatelství Ústředního výboru KSČ, Praha. Formát papíru 86x122 cm. — AA 19,06 — VA 19,34 — HSV 41829/56/SV3 — D 04373 Thematická skupina a podskupina 02—73. Vydání 1. Cena brož. výtisku Kčs 19,70 56/III-3 Cena váz. výtisku Kčs 26,70 56/XI-4

Strana 116

Strana 117
Obr. 1. Kodex Vyšehradský.

Strana 118
A MNATALI SCI VENZEZLANVI DVCIS ETMERT. SCÓML INILLOTE IHCDIS CIPVLIS SVIS IQVIS VENIT ADME-ETNON ODIT PATRÉ SVV ETMATReM ETVXOREM eT FILIOS ET FRATRES ETSOROReS. ADHVC AVT CTANIMA SVA-NPOTE MEVS ESSE DISCPLS CTQNON BAIO LAT CRVCE SVA ETVENIT POST ME- NONPOTEST MEVS ESSG DISOPES. QS ENI EXVOLENS TVRRIM EDIF. CARE N PRIVS SE DENS OPVTAT A Obr. 2. Kodex Vyšehradský, sv. Václav.

Strana 119
ČCTVNH CC NY III Ce NrV CCVFV. CckIVI! CCNVVIn cevlu cc rlu ceFlu ccxlvi ccvlvin cxlvuant cel! ce Lu LVití ceLvun Lrun Levunt celurt ce Lyrvin r. xrV LPeIV ccycvi CCECVi ceca CVu! cec x ua ŘkW! CceEVH Ru KNTTI KYeTvut cccrl cce x lu cocvLitti ccc. rlvi cce Leui ccc Latti CC & ce ce cc oc SrrVil cervun XIN cIF uI ☞ m SArvI CANW cvkrvu crvu cNevu cALu exl ut ex lanu ☞ Iv slvu el cli elo elun elu c la clvu eluvr clrvi SUrvi hrrva chvrt clygrvn Sxetat revu tre vur cti. &NVtt. tevwin ccy ccxru cyrimi. CI cxeru cry mi MTin. cAI ce x li ec. vl tut cey ly clm cEVvn cc.vlvt cc,vyrvn ce r lvi ceNIVIII ce y un ee Leu ce Litn celv ce t1 eclvn ee lvmt clva ce vrvt ce r ee Lri ce Ervni ce Lwy ce Levtt ce Lery &c Lrvaun. ce LNwVI (c V c re vitt: crei ce xe coc Vvnnt CNru CTv Scvrýu ee rui eec Evan ccc Arr cec vrvat cccvrvut. lenčívy viá m. rpliert caron ſoss On A�'havs ofoe cass Lobar tiue. V A twwn ия re re revn TrI w c! N ☞ Cu cru tru crH cxu exn erlvi Lveas riu vtin vit w v Lena IN* Ltn Rtí ec.w SVin CSVAN ☞Vnm (vun CAVH cxvitu ckVIn cxvnn. svun ☞in CEVUW wcM vn 11 vrv ☞ prVn Cv ☞Vm ev cylym sw eyu berrvn lims ☞ vn bervi ve elmu exlu vivu APHCN CANON eiſit cano VATHT ttnevs Iná QVARTVO in OAREV IR es ave ixes loñs. Obr. 3. Nový zákon, srovnání evangelistů.

Strana 120
Obr. 4. Žaltář svatojirský.

Strana 121
me fae cruſ : quomam inuaunr Obr. 5. Žaltář svatojirský.

Strana 122
A Obr. 6. Žaltář svatojirský.

Strana 123
e E E Obr. 7. Brevíř svatojirský.

Strana 124
44 InVigila Natuuntaus Donun orta eft� uunicia de celo prvfyert� evovae. .. 1 . . 11.11. „.. Benehyntu vlami R ſponſus. Hus peclenſ de thalamo ſuo- v Acpomonus * ODIC L- ROBIS f. 1. CеLORÝ 11 ReхDе . VIRGINO Naíné čena RASCI s.. DIGNÍ a Gvsęs ☞ 2pVq bsev a de p.sp ur hommem perditun ad regna celeſn a reuo ca rer gauder ererrur Obr. 8. Antifonář Šedlecký.

Strana 125
InVigil. Reſurr. Dni Noſlaesv chmadleſp: 173 11. . .. 11. 1... J, - ſabban uemur waria magdalene &�altera marra underr ſepulcrũ allevn-tvoae: : t * t °.1 ". ue luna alleluua alle luna alleluna allelura alleliua- � mur 1.,d.. A yo.1. 1. .. po UP ventre.nileluna at via alleluia a evia alleluia a e viã .. 11.. Quare frem. ſũ inuocarem- Qu.x. noß.vevenẽ T ligno auts- ne cnsn. Conſerna. Is cs nis reſpice.Surrerir ans de ſeyulcro alleluia alleluua evovae. Bear'uir- f12. nG eLVS s.ſuJ Domi ni deſcen n- dir de ce lo er accedenſ reuol Pl. 18 uit la pi deon Mr1n- . et ſuy en ſedur Ca pulat Obr. 9. Antifonář Sedlecký, tři Marie u hrobu Kristova.

Strana 126
cã venelai PUNEGVOI nor ſanckt geo yragtm Oornne Ortatart ſemdr PRIORIS LS OVCOn UORTV da coe ter víá cedn v lib A Obr. 10. Passionál abatyše Kunhuty, autor a písař podávají knihu abatyši.

Strana 127
ſu tuemun darmni mmare fienté vnu rd coren- r doenucrone et quietacone ſpon ſi in ueſpere graudis ſetuuta eft deſolatio uurgnnus et matris mane ft uurta jerenue uancuunmiluctum vnn gerun feut sibi et planttum amarum sy nieomsc gladio tranſuierberatalfleus et enulaus.laientabultter mct devat dieens Auus dabu capur ineo aquam-et oculis mnes fontem latrimayiit plotem die at nocte contnuonen dueth fily mei-beubeu longe fattus elt anie-qui conſolabatur me Nedutant quali totrenten latrinas palpe bre met et uon taceat pupulla otuli inei- quia exenun eum otuli iundiq et nou danu-dendero ulum comſpicere 7 non com paret Et ſiquidem oonnnum morte tran ſuſet gemens utcuni� taceren=ſunt aut innotens tuum nuquis deputatus est-et moe te uurpulimia tondempuatus Conpaunu nu igitur uucht et nuſerenun met ſalten ucs rpianu anue mer quua in audita exer tuernnu ludibria trudeliſſinu uuder'undiletto filio uteri uuei ſutuenun-qiua tapiut euus plenum eſl roie/et tuitniui uus guttis nct muum.udeſt nochurius ſpitts uudeor lettulus dounuuionus ideſt momis euus non eſt latus et ſeriets mollibeſtratus.ſed de ligno duro fa brefattua penaltter est anguſtatius intantu Obr. 11. Passionál abatyše Kunhuty.

Strana 128
ri fitbftaticia ďa eňtttátť MAD mertroná PCA À “ntaterttNW/fitratate an fpatie , — facn0$ cotiéolatoz}F ffes fac nos suneererpe, qu nad r que doces crekre : Ajitrepa "te CANE cetmicre da vestnuntietiatoe. a S © 'atay cralt jet saafemonue oui roi ide: 110 free caeusils tres Ta edn žetoc ddd ra CIfedjo kauttve rraîre knutia titifeccďh Fantetiofty - Obr. 12. Brevíř abatyše Kunhuty, modlitba Kunhutina. ae et rt te te cat time Ji 

Strana 129
Iite liler pernuet ad dnan albatuſam deſto veorgio Ciunregundem filiam ottacari Regis boemue= D. 2. xII. I12. Obr. 13. Exlibris abatyše Kunhuty.

Strana 130
737 fA 1 11 ft1 ſunerw comnnus A tuhí ☞ † 1 adll. craſen Acn Angeſik- v bſaa ze vale ( cena milit aquam mpel a a v 1i A Vn t Vange ic mycſe= pnth uim œpit laumnx pedes e chſoupulorum hoc A ne fr1— 4 " Wemplum iliquit eis. Obr. 14. Antifonář sva irský, české glosy.

Strana 131
Obr. 15. Misál Chotěšovský.

Strana 132
Is. ons ortorũ� puitus aquar unienci queā . ſluunt mmyriu de lybano-ſvovac.āemar 1. dilcchus meus in ornim ſuū ut comedar fiu .. TI.L. o Auc mana V chi pomori suorn kvovac-gia plena-sun- r r * F- a di ſedo ſam ſicur co PA. lumbam alcendenir asuper nuos aquan ouus in a 01 N LP.. eſunabilis odr erat ninns in neſnmen L. Ftp. I bo * LI —1 I. I. b. tam flores roſa ni crly ha cōualli us-Ir ſi cut dies nenn circumda F„t. ũ- Obr. 16. Antifonář kláštera Plasského.

Strana 133
clix. men dico vo lis qunde otuntes com- — — pe titis cre di te quia acrqpe lus en bis utroit’mille In dedicacoe ecie ☞ Arribilis At loens u te hiic flomus fle i eſt et por ☞ ta cch 7 voca bn tur an d cle v fio.ommus regmaunt Obr. 17. Graduál neznámého kláštera.

Strana 134
veite sdr fanam' nob qmmnse a frun-me miliũ vye eesed an dns un nile omitelbe-t kiu ain 6en. 11. Sev Caurm z areſi/celebeem'uoiu n�in añ ain dundain ebifintbar filijnoe/ndnt ene i'- Babel. appuliunũ labin oilz velw lingia eor ut id andrat lenr vis n' n htinadf ſz unnen greyimu ſn cun ws Drunſir/nō nom: �no� cſus Babel a.Sſuſto Obr. 18. Bible Velislavova, stavba věže babylonské.

Strana 135
D C 8 Obr. 19. Bible Velislavova, svatováclavská legenda.

Strana 136
me ofimumtur. ſer/ antem nuis lembit. Inquantur au wtm Hunt i kurore.aop ntur ſicur deylover zfſionc ſua. Gon fierwe wnunc mimis more mee ammechg mulwrum lanave. u aſhuu acerts pun Pine ſalnam mcct ayſcquẽnby alamme n amd pemteb cum tu t ſaewe metnum.ſmy oroiem melchiſerech. Dommus averts nus. Sfiegw incie ue ſue.ug. udicabu i natbo in plebi rumas.cum cala bit cupta inán mtwr. ewriente muia bibi tenn eraltuuu capcl Onfi pſalminaind teloe tbi wmne in tow crwe mco. in cſilio inſtorun a gregnaone. Dagna opawmim.erq lita momnes noliimnx. ems.(onfelllioamag ficenc opns aius.aul ſnoa eus mancr im ſe culum ſecul. ( emo nam ſearmmibilnun ſuor: milav a mſem tr wmmus eſcam we V ou cimtbr ſe. (Dem toniina anw. ſcc ao orcnt in ſcculum trſ rtns mis Doncr w nam mimics tuop ſen inu fiu-uurturem opm bellum peclum cuorū. ſuorum amnictavies plo ſuo. Vre ilis waam uutuns tue. emitter commiis er Vchitatem grnaum.o ſon.Tmmaw imc opa manuum ems ui 1 tas auichiamm. cho mmmoor tuorum= ela omna m.mentu eann prinapum m die mrnie tue inſp cuis.connzmann iſch ſcli. frta inuitate et lenwrby ſanetoy. ern anumte. Krompb i A� luciftrum gemu nem miſit wto ſuo. te.unnut wmin A Obr. 20. Brevíř svatojirský zvaný „boloňský“

Strana 137
— M 9) rA pl | Oo [Ef eu A | | MITA S l 1110 ttt por | UAM tura ZAB on itera neptun ( mofo Ag ws Aranataeft mama ; 16 tranfiodanem galee genaume Z s2opimue quiam. Teo azar itt tentia nam. tyabitntib: . tti regione nrbe v motas; lug 0161 © eio. flap = =a UHM. NONNA: / uwgmenafa gna A SA m | fil Tetuuim * | M. 47 bunt fpolia Tus mnt mem miag= \ d SZ" Cmm onerié ens. etuirgam Buren cing: Ct frepteum. | vpartous ems fe th fine mdicma un: qid omms uolenta preddno tum tunu- EC uefthimenan пир tim fauguime erit manbafnone- et Abus 19m$- f dr uius emm. nàdtus eft nobis. filmeda 7^ tu& eft nobis Iyer ont Commis œus Comutmmm me3 (unes | | NW die nous FL DE wom rep de X Lembumtur toram | ns cf uc Homman Čie 9 4 К Ва ти letánt? pda adregná ev | mme бак суще tefhą te nonwecgnu aM tntguanto due = Geteyerntus dto ŠA qu) Urrfozes mu ev A \ - boa / Y \ M ^ 2 Obr. 21. Brevif svatojirské abatyše Anežky. 

Strana 138
memonſtrnoſis Iquadam regi one ut dieit tacolz oum bufonbr naſ umtur püBios aute ſine buſone naſiat-mat oe ta� adultera uduakt quaſi alienigena conceperit amanto reuudiatuu.wum quibrdam tegio nibza marime ieet mis burgundie ptibz cia alpes quedam ſut muherre-guttur ma gmi uſe ad ucntrem pienſum tam� anfwram ſeu minubuam fmpluis habences.vimmemeae omincs enez ſunt tantas indorſd ſirinnas he bentes tta o quit� iangumentum cor porum cece reberer giblus fbſdiber-ct qytcr hoc uclut nam panu ſimt tmuas � ſurdis muti� ſurdi in fantes pcrcanturace leproſis iqpoſi inſan tes ſepe naſamtur nd tamen ex ans ccnul xmunlans munlau-�'cxmonocks mono omics qui di dam ſilucſkirs I mynbe ouentis cap ti fimt i ſilus-qui poſcqm iter hom nes uenichand mē aueme remientes mortcbant Pcualthant omnes cnam hennofrodite ifran na iuſl fimt maſclint ſcxoIfemun omani carnesin das comeee ſolent Ienam ſangumem cquorum lnbere.w WW ommü gann Vunſiluacſtub cchnemontis Icendt um leguur-qui v m� oculinn ſbaſyn ma fronte adchier magnitudnē hnt Idamtur ccclopnds hu tante altuudims ſunt utptenman aboeum longindiem cxcedant.I hin ſan gune ucſunturviſum ellanam q.vnns oormm manto teſupmus iacens vna me un dnos uios tenens andos mandumbb Aomdis pubus. pucla reyta eſt-qui unde flumornn gur gucs alb occcano ter ns aduexerant igno tanur uulneratam ao moetuam que crat quinquagim mbnouum ilongi tudine-inter hu meros quatuor on bnou-lantudi mis habuit: pur purc induta el clamue wan WeTTTTTARAY NNNNN TINNNNN cnulis magurtu omen muatun numons-minatur et iuma aus poſrdent tun mundum bellis ac ſangume arruc iſig iunn untone colump nas mue magninudis somdnus terroni maný ac poſcomma montu uun ſe mdens-flamis ſefdidit abnndum. oics quie� hitant ioncte qui ſl'ſlate medods nocl oonmm lucent uelut lucq ne maentes. Obr. 22. Tomáš Cantimpratský, De natura rerum.

Strana 139
led ae | [D d $ E 4e E 'E | WE YA UN | S f D 4) | \ / \ \ y A L v dd -— E In Y -— — = me) | one flaginet dvonemt Te ne giuta pasmo img’ > 1101€ t 1101121. fifi looms nee, jatifacone fneano: ftem Leger eot. tomo | : ec (unte catiía tenond" 11 té 1 poncenots qus pope den Gran tintin: teed ange отит fito laano (qu: "getet: qtito moe atom (^, team trien canot 7 Obr. 23. Gregorii I. Moralia in Job. młomsepie (1601108 1° geicamalie ottuude amfroótre fhoreractene tti ttbi9 fabio: 6 ne facbatune (i padene p matitt ablatrS grouitt cothdiatia (vo profanio pigntibue (actfiaa (ol netto motum etat fa ag: (nag facfiau Tobatus prolazet. dre ttgo tiat (aluo te сео temptandrien ttà- quit ontitoná ing miles cognıta inter; mere agent. caatonn - padtqti00 latebat otit ead : ott fla gellis audam itn plo dilatanet-nécfine . gtui adt overatrt tom tati qua acepte foa briffit greges eximit знати Obra boks уса Сай озу в wadmtoquendti gra 

Strana 140
wany nne toie kleton przyde-Awſlak mavsul wyckaku-yako yupanoſhwy-moz dworzenynem byti vdworakra lowa nwſlakwrytyerzſtwy wyet ſly maczeſt-Alekdyby zppłuny nethal nauye nebylby ſpaſen- Tn ſwatoſey dawa buoh duſſy= fyleuye avdáczſwye wduchowne sy-proto: naczelo berekrzw wsy.Aably by drzal nebyrzmowa ny hrzeſyl by protyw obygey ale prto by bylo byrmowanye Atakez sele kmotrſtwo nabyrz mowany yako ynakrzſtu-ſany ſwatoſk kryſtus uſtawybledyzi veſt ruku ſwu bladl nadycthy gel geneſyahu kuyemu apt ßeſt motz wialawscho ſmrty ſwatym brzyzmeni aby ſe neſby dyel áuty brxeſtyanem aczyuyty brzeſkyauſke ſkutky.Ta ſwatoſk take wduſly opyet syne znamen� wdawy sij; bude weeznante od nebyrzmowanych-nseltyakory tyer/ſkuye duchowuye.pwtordin be neſluſſpesy przysywnty.die ſwatoſly nema syny nezbilkup mdawaty.Aſam nemaſtaty ko hot byrunsy-alemasey byr mowany wyekto log muz leg ze nadrzety-naruameuye reſezua zeſaau ſebu nemorſkaty bezlozxe ho enſyleuye wbrzeſkyanſkeni : łdyz syzkło wa krzeſt- má bytzmowauye.kr ſem śeſkocyſkyenw ſlech brziedom abyrzmowanym wral geſt ſptrocz ducha ſwateho axpſylenye czyuyty ſkutky breſt yanſke.łdy by ſewytyezuyet byl obranyl czby nebylvnadl whrzyech teldy by sonubylo tre ba ſwatoſby tretye.toy tyela bo zyeho-uchagby bylwſleh bezye chow oczyſtyen anaylenſlze czy wyl ſkutby nemolil by fmto bez pwwoda brycho tyladsytyd bralowſkwyencezſleeho aby mohł Obr. 24. Knížky šestery Tomáše ze Štítného.

Strana 141
ñ ſupips ierial O ande et ſctarc irim eece rex tuus,v emet de quo Pphete predieerunt quem anoel adorauerunt cui cherubin ef ſeraphin sctus scku= aclis proclamant Obr. 25. Brevíř svatojirské abatyše Kunhuty z Kolovrat.

Strana 142
clecuntatis ineern dane fentesquele vece tonunietutibe audtcre acſuavelentesteſtrucre eempla apbenſinnbiin aplin enitis oclis cumdt tuncachens incauren de tuſim iie incmlits mu nis diebus tuckeentioe aucem anamsdiuad an Bramaplinsians Hurge. evan admymmimmacm/ tatem vemefemtus ma thenm teſqualore cartens Qua tenenim Tuautem notta takacuerme ad ue mdie ſij aus.ApYg= cgine ſiue Genemſienteyz Aue tu ſinſa� Spotua conille ndinstaRueplace ueſis oa tylits cintAnbreſu eis:Ad maeInuteympn anSnacenales cipsAa enanmn tube linube devn ea aus nielde anel. Ata omia utmdte ſco ans Te Ant lantan nancn/er ſiuttte oſeoiomcns Qes ſoltte. Adhasdiercad milamnc ntinſmacintenis ſinoe enin aede Spetenti Glamee Aiſa:Cirin Iee niſRaeſe ob mittine.Keroftu ſ die do nacmnt Adinna vin mar umſſum ni Quemte umtAteim kerdem tiv enacaet Let eetamocnc ens infinu qitam velſa liu eedut aiiteenonee bee aus weome tin ghem ii Va atiee miſſa Loncs Weeainte iteav gCncta Ribenſi daſala cen qua Antlenaustumeunic enis vence conſilio teg eman ve an daſliotie ghe ſevaus u totunt eun po= Obr. 26. Brevíř Beneše z Valdštejna, sv. Kateřina.

Strana 143
8 exee conflietu i cmſtnmumn conſuituco melul cxkis tij kpi fimula milulutur ſed in ptitn agonem ſini dio comentalat-Tuat tetterbiavngo.O Capia tet eevtus thu bane aceſto mielu famulecuc et tu ſimanertnn ſbeneſona teen tnosnen uthu� ad dengandim noni tuoe uicniut non fualeant ad úſu int Sevlituey= tute conſternati eletans ſenſibs obmuteſcant ac áilinoni tuo dene konere tglianI edinn vu Ipleuat.Etiecre Angelus d Ameute dicens.Ne ucas Iata deo puella ſed conſtanter ageqtua teeu ek dus tmanus noniie cettamen iniſki-Sgo ſum nuchael anhangls teſla meneat nuſlus ateo het thiewngelzare kysda/ Atnuo diſceſlit al ca-sy atem vuno tn agomat oemlratu &pcttalncs eulp inos tnutnietur Adiman vinci a Ral Lap vngo togitaef Legnu midiykwtem retemptovn= Spemand inata vent elen dro duue ſdeiuui mſmafie em ditceſ=ma Candtte omm ſeon. Ad Qul mmine Aſuetn nikm adttetuntn mutant uſeead natuu/ tutem & vndeeniqiſennus excepto die Scepcoiis ſee andreeſhid matymmn Imuuine an adnoeſnos A Ri Rures deluſen vent ſponſaenſke cauer ora cim Amxuic ſem et aumetſies Aeeciontlatis Scqutun ☞ alalvrem ctamisTu ancte bebmr vg Satnie A Obr. 27. Brevíř Beneše z Valdštejna, sv. Barbora.

Strana 144
as JJTAANNNN Obr. 28. České hodinky o P. Marii.

Strana 145
K fune ce ſalue Breure tencyſ ſuffi nat: napie fiber Oeptrmis= &Reluis vlectusiſbus arbous. ßerbis ec fiuntie ipſonon amſico ſc agendiⱥ ſewzilw ocwen Yſupionbus kus tmctatuele & hi bonbus ee berbis ſrom ovti fiá wuson ßuwanio ciſáeme kuc verv k eiſ Sieydum eſe ſki o anne wnalt &lettatow affenme ce wynmie toris ſalutom ton= ſeriac/qua complerone corpo ito áyne ſemp áhet afferturla OReVnalujs berbanmi batuus naua quedam IIwu exbemis imequedun ex allvitbus-quelu/ e vuoy f= voſſimtE que & bebis ſokim ſunte Aſiemde tenam whnny ſoſla Be berbie ſubules et & tapiffates wwarpoſſint que ſum warmie Alemme Opotter wntur ſotim qui á vmdwium watug Pmo by ſiban kß betbis & manßus aduſceſlus ec waxt Mis �ſ potit wſi ßmum eſſoſ idiabis optmie'blanee ſonis. & viqs ſortiter aqua enientiſea ve wlique mdlou ee emmi w tenn latentum tynawe nuſſate nus vaſewt/et &m& wſpite wia ew ſubnlis gmnnè totus lotus mipleatiwr/et usi ceſpites optune= compwantur lipicio maleis to aiſcent/& qunnn bedibus & Bir &uie aliquus apyeae 'Tinc= enmy paulatun ernuyput capil ſaiter ee ſuperfinem a mos Pant Bwdis owiei Giautom ſolus Bwidamj quarintus tante wenſu wy ſufficlant ßyo qui wco ſmur Rbebue-Sntriuitu bew berbe aw manie ow gy blantenē/ ut ſme rutka-ſalyi baſuitonema tormaree ſloles-Gſinſr oms geno ſlours ſieut brola-Rluew wſe gkadioſue et ſynlia-Iuter= quas habas etceſpltem pſakimn ſle rſpes clonatonie �uperwios ſO kilum aptatus �oreb ceame nu w teſpite ena 'cain Biam ſolis planltunc ſunt arbores a vites Ruten& & quant fwydiby quaſipwiertus ceſpis vnibi ßa bne Acabilem ee wſugaitem Quabonby autew Rs plus que nuw vwbi qua ſuutus Ri&e vo ancuwr & conem fſſinn ee wawone que teſpi notinitium affie Chuerd) eſe aute wbus �lie ſmeⱥrßowß wino ſpiſßá pline ſeumd num quem obſaro auó ſewmintem wkupi:C ko BniIamiu áéwm Rbm &ſáe me et aſupflua vmbrn wßin tntes genent Amplius noſne Obr. 29. Petra de Crescentiis Ruralium commodorum libri.

Strana 146
editto fatti ftrum Ju a Pade aii (ip ps’ atvtà acetá; O 5- zzz A uaa liars zo TU Tex о ES 4 EN COM did * magoalena ea mana vi | Aena magmámy ftum obs drm uie tit citatis t | mite utquos gafdtats ^ (acute Canaftiaiafa è tas grętateononięs-Qeii. OIL NOCOU AT: | ииееповдб ата по | £ué inaóuffozittttwe r5 Cunt oan ise (i5 yureatie: río: A (| ROnrbitas ná Ertmichud ti \ PN % в à jM Obr. 30. Brevif svatojirsky. a “FH eva &xucgr aotia men at lett crurgamdiluarlo aevi. XE «us qui cio: avia: Vane anali mat; nodent ominie refi unm... nis tetfhrasofernain no > ua fattiilie tte progenie оса (рт! ди доб | ut inerte sopereuquatt purent it (vut | furit gei ja orte _ дна) тона | спа вета пер Ds: ge ox IMO noes, furti qui (a gota. mai ná cftaititipus (tie toru połuurzo monetami Je Śnie wrqur jf. mei i atia arbi tuichi genera atta | mirerediracem alk 15 Quatfre 3 tarmüriefomgif cept eter (uereri quibiis fufcuit me ata. affa i5 iore dur o ueque ‘ user ana- Vviueutzan moz metri tes (ti cwitgi s: dO 10 (CHIPOV apart jana wogbmtmennarig. 

Strana 147
prw 8 Ruſowyße wźeßtaſi wß gē o zafie pobtCapog wſe ſulda ySobuttnen.vRnaſge paſou Vnwcecßu Ioto g� ſpeż daiucw A6 Apiide d Rowiemá ßoma wiżon gržto biecßi uſkuyß wſuk/ánemoż ßu ſußnun gien zádanidċ ábyſgmy lnzalfien uitoßo potokecene be żoż/ giżto wyſ� wſkicty Sowi akdu mzły ſwi ßyſreßżu SuuSáßáźiw ſie Aidu yporozawicrpokymevy wecz geden wuz pzwanopwy znecſ wilżow ito ſá byli ßaiude proto ez ſii fname nedoche:Sil wedamy gum inteßno/ztobo bupcże geiio ſny ot niefiáſe miey Riżzy Niſi náſwe że nie maſymecßalto wepnuc netßau gdu piyć Ktovdniidwoce/necmite tßo butite mogi naw yio ye nam dilpan Oſnießl nas adaCna iy pa dicky grżto ſi byli pron ná wiißili wzeyn umáße iuneraniżwac koy poſliußa teto ńeć iießo towna ieß- maſle doſun negto ſuſli dobore ane guio ſu o�u� wnaßß wiewa wyme ſle budu Sefitreyſulo ſlege iuß wßo dne Apoto wiecuſwweno Wrzáno żißuw wyſke tenu áz do twßoto dne trzowmá Sieka Teßái SaiuS piew Stoßo ne�u oyteſeß Vpoſſákzaty zioßo �uucże ſneo�ri żidowſky ßliżni ſarta wemete tento dar z�upcże nepie� bożieß tc giio bietßu wto meſie BeceCanie gts w lnnothranapoledne anc gi by�i w yetßezano yto by� wAroce dac gto w Sefomotßanc giż wO= tumyágć go wRicße/Atic gtd w= wneżkytßomɇßecß ane gto w kyna ákć gw Ciuſayanc gio wteycß átić geſo wáßzow agw nito bie ßu natiecß meſtucß tu Rozto ßby= wa�bisce žandow amiie geko Ahe filiſey walerki pa j. ſtykoi ypobießli ſu mużie Aiſſſu poſſiliſym/ßymázßit cieß ioßo natr�owe GeſbogI Gdá �e nitießu filiſei ná Gnuſáá naſyny gedyzábił fiſonania a inadabá áone�kizna ſny Ri= bwy áwſeek twyſko obotiſo ße na Giuſa wßomß ſu gey muźie ſieſ wie aimiey gwelm ddſkáielwn Ižßáa wece Guuß Eive/odiciny wy imna meć ſwoy zabii me ai pidnc tito wocGielaw nczaßigi vine pofſne wietice fe wie ynctoSiCge twßo vi niti adienecses neß fe re by�weſ wa vaſſtekka porfopme Giaaſwoer fivy vpacć navlo Rvivine odie ner ijer cgr Guſſvnneſ pastr Renafivy mec vyntiel ae ſiilspy niie� ge Gu�ame ſvnowege.a ieneghe ámże ge toßo Ano w= ßekm ſpolli Cuzáewie ſnocáßiſu giżto biⱥtßu żandolmm áżaſodáne cż fie poßioßli muźie ylu á Rußyß ſyny vmteſ neckanye ſvyth mes viiteAi pryċ Apßoſe filiſteowe yby śſili ſá tuyrkyż byſo diuße dnopi gSecßu ſfiliſrowe ſimiete zbite w nabezli ſu Gauſraiw ſyny te?czie t nátr bowe neſßoćwiiiczácßu blnwu Guaſowu vſbnitſju ſwioßo odionie y poſſáli &oli�ynſkie ze mie wokolá áßyzwieſvwa� wim mie modſeßycawfiśechzypoſżeli ſi oieme c wßne temoṡk Aſtoth ale nielo geepowieſyſi na gedne ri tmmene Betkſay Tehaa Ryż uſſy�enße ſwcżie crieo bydk ßi utá geſne żaßec Paláa to t= ſ� vtinili filiſeone Gauſow wſluw E wßeßm ymuze ſybnenyſki te nie le not vpneſli ſl metue nreto ge= �o zdi Gétßake ameſy ſvnon tie ße zd. betkſmywypſli ſá muźie ſwßo mießu Aaśés yſżßá ge oßne Piy= tioái ſu Sſk zyáz WpáRieß�niaja ßiiſbe bofie vpoſkißi ſáfe żuſkdniám Pkoiiaſ ſu ſie prwne bnc/ du Cowſke Tito ſie Paß pośnam Seuß isa fie gé fukßn To Byżb/ vititeÉ Auſaa ſle ymac po6itie Amaſe= chyreyß vbyšké w oywſe Aß Sn= Om AcieniádnezgewiCſe geden ċo Hoez zunowißk Guuſkwyßź turediiem= wießo ſwe niabiɇ/poſypanſiyn 8 Ciwi piuche/aſaßi btzo ßgide Sá iudoweiußyßnes pude nafiyn ſnr K Obr. 31. Český Starý zákon, kresba husitského vojska.

Strana 148
A Rmm ai�a Wiezteblurgeſe za ßſazeme wießáſzlywywe neßtgck neoteżwano ſowo Bone a butáie waſf Geſw oſu vozſi y vorpoſoßeni odfwe zomie ßyßcɇ�kc ti ße dáſie dowe wrati á gvozawmic puſtn svac opict napſwena Adow doż gew wnem geſk ſaſen opit bude wadieſm writie �edowcßo wſictim boßw bogky áoſkuw Ade ßww voßamſAvcß mode y Pgdudo Beruzakema vßudk wneM byśtit aral zemſſe amodfe c ſe boßu S/zraßcſſker budu ſe wnem rádowáti Protoż poſucßut mne otcre ßyeßo iocy ſynowɇ gc° Sárie ßoſodney K pod wbazwi á wſpwveż ſnoſk á waco �e ſkaźte aßyſbe to co gey �yi r� voielac ge ábo cmR Mápocz ßivym ſynow péiażte b ſprawe N pce mociw denoſt plodie nalwinzny da nigł ánáboßá pommie ácß Ameſco gewutlto wioiec swe wáke boſbodná powſecaſſy Hbatanys záamewe ßuma wſkrawedſnoſk awżiſie teßo aceſáwcßo voiefaf get zⱥ ge° wocyNgu ſynowe wiogi oboſo neßo wzwyſß.cpp ſoRet poſAicßente mne áncoſuwau Awſſwzcpwo ſokiet a wieże vſuwiß náwie �o ſo�et wzwy te ż Nile Rterekożdoſwncß �Nitvi: ſwmy greß 2di byfa dnć pocßowate mát�u wáſk S ſwzi wwudme �kupiegy noż wgednowy vowie podſe wie vycß Graw geo vſkowiktez wzdwißmuc ße pryć zde we zwyſſie iaßo y wieżo cy zci oſkuwnite neß to gidbrn uzyze neprwvoſkizſoſkna l nieſ ße iakożto wocwy wſye ☞Rkionáw áe báwocá ßz wyſky á wetáßi wno tuk ße ge/ potow �aſo że poſá Ryc wⱥow ßyż Ptoż Cetr nám maiáy ſwe iożyſk dwanáċctcko kraſowanie ſßvo= Masuchocakrae veieſkyge Sić wyſzć zme�u Nyny we eſvu ßoſpodym ysſwy kraſowaſſe wſynywe wie mi ſyny a ßwym ſzwſemi ſRie weſikew bowalpepti wnućáty cywwaiißſe áßwe= Niwfeatowi cy iſgey vwef Reny poti grſko ſCowe/ Ragom cti aaſwe ſwekruſ ynaſere wedſe Saflutsn aleygwa ge dwi wſfiefim zdwawW ſoſacew vápod Fryoć Rvac ſie ſuwſk áwwe �e vwu żow pek dwieá mießido Rcßeyſke ſeßoy ſie geſe powyſſio brákowſwie kásu cßowawgiß ſnet vywaſ cßodoworzovowo v Powzowißcⱥ ße wewſe ſwoctieRague ſe get ſoce ge°apoſkakgct Cowo ſBozic wßyß pod ßm Hobiaś ta� Sſußo żiw że wi diek ſwymá ocnná ſeſcedie áż Sápáteßo podoćeme kiádyż ſRoválocwict a čewačeſaeſct mⱥge w ßaum bozie dyweſale VIICHEMY Potow ſhoncul v po cßowak ſá geo ſowunie pu Suum pricteſe káweſRen Scy navod doßvyziwoy wodwc ſew ſewi �e tkwe á prowie obcßa żekvbákcż ſdyćá wzáem boy y bdew awſſem preßy wagi tym nazemi:Poczy ☞ Awfa ee firae ceſay Poßtw Obr. 32. Česká bible zvaná Táborská.

Strana 149
antſinonienon omolačknch nes překladaćich Rtereito o/ ſſkwá botetſkeßo ź punvale zeſtieapupie swtſe agne veekkadaiie enitt :Ae talie w Roſko�ech by tiá ćtrito te= Roźſu ćiech ſedmideſate neviedie APwčßy nne ne pryak kttm iici moni genż ne potuſiw prze Rladanie vetrkeßo uáſem no we ſożißiáßycß pinc ſwu żido wſkyni gekoz nieck wiece teſ apo�oćſkymi duody wáicikna pſáſán neduyno kießi onay Kepſtemi wdu neß obyteg prze Aadninie:genż ofazugi gi tectr meSempen �einpeniolaſ oc ſne asenazaneném Sude natuanla vtrtewneKożſu kfa�-Monoſko no apoſkoſonio geßożo�o ne vi daſo án vcßo ſlickaſo ákwſidce ċfoucćie wſupißo fterito při pinnſeet miRlinemi�e Nanu= piſná tiem podbna że mohi wźidowſkicß Rießacßnaſczen byti-Giſke apoſoſe aewnigyeſi ſky znaſißi ſednideßáce preklada wow áotfiud pa gyń tu piſfná pinitɇ wießiito prieſladny ſdm deſáći preßkidaćiow nemagi. Krſkue buoßnaß obeko zaliona vſkinoiicef vectent tanotne dic Ktoż vień ymie iákoż die pifino= ne�y z ßricha te pote�iigtwoe wdy Giſkiet to pſáno geć czoć. Apáſicef że vſáno ge ſitedcu-ke Pſemogee.Aedmdeſiice piekkada álow toko nemaiia neziſkeko novniie neßnie potwrzigɇ cier kiew Apwtoż ááiduom yákp nawuntici/ocfiiidż y pan irſue ni�lewi iá weenitici przkkády beru Oo Bpo�ogem ſkirſicßmlinu awſák vtrhááiom wym otwontie damoktvirżto pſym tußem kłozi nie vſtmiie agennie vtrß-tiuce ctuce pokutech/coćiget nit �á boßnennacßumacni mym. Po nadź na ymychto cuwále toż na miie ßiżßie/iakoßy czeoſ a ßiech ne náſkiteriecß bykzáſezá ßy ſz Gucmttoſem priienisi Gſie Fonmam że ſem slożenie ßcdne deſaći pináićadaćiow Adyo z ńiec ſkwa opumiene daßſem naſtin? miá miim bychia ne� tiechzá nepinteß zmnen ßyti kiecß trichz to priefiēadánie ywtboru bintny vſirwine wypwug ZiRe żerſem nymie dubiámni totiſko ſonia ſem tećniil die viekeadae-protot a bychne vyPuttedſne uyſRerd ſes neß Ruſtinieß ſimeſeme gmen kcemicwadi piſarſku ſnilcſe ſieea �uyſRiow Kruboſk ggewnie nie á ſkirże verſowne vdyia neßo Zieß rozimniowapzdiekē ſam ſ ßie y mym vedſk byzmemá ſála dićie zpieuáwieiácz sfu wnycht. vim Roáctve kuaníkueolcnoní Orvine Oam Beck enoc myná maſafeef- uaurth enoc mathuſale Kunecßnoe ßem cßam alafec. nostafeto goner agog madivia iauen aeliſa cubat moſoch amuno Bi nouić pak tmer aſenez a nfue átogoma Ake śmoue iuan 6e áfi á tßarfie cetßim/á dodinim Smoś c�am cfuß a meſinimo phurot canaen-Smone pal chue baba aeuiſa Sabachan teenia a Babatßam Aēe śmoz wema bakuadadam-Cßuß paki vdit nemweßa tenco poċáē byti monu na zenn Mezim zatuſke vidił ſuidm aanarm a láabuma ne poinm petwſin vinke mſlieim zncfito vyſliſli vftfiſlym y ap= tirmi-Tßanaen paſ vistk st dna pwiorozeneßo ſweca etßien aiebizzen yámorred á gergeſeá aeiteaia ancfea a ſmeda au diaia Samaua anitefea.Se bem/ßeſm a áſſiiriá arpßawac a ſuld a m Snoeaum bits a ßu�ia gotßozia morocß Paf Obr. 33. Český Starý zákon zvaný Zamojských.

Strana 150
dele wcz iu byn ſpomoczniczy v mu przeſnaznu rzeczniczy bych być wieczme peka pin Zdoy a s boznynu pege men Anch Vlmey mloſrdny pa ne Gezu ktiſce vttem mloſt tie ktomu przy nutila zes mczil o ſtupit z neßeſkeßo kalowſkwie knam brzieſſnym natento ſwiet Rrze Obr. 34. Čes

Strana 151
Obr. 35. č teřina.

Strana 152
Be1 wra tt a 1.4... . di to vo bis na ule quē que u t' mortuys . oli tt men t n V 1 tã vi, ut ei vnta homi ni ni t o ſuu n nt t tot ta mi quo mo i �dint� a opor ( I tit filus homuns tu til fi on ti tun a h dt t a mot tr ſu ſuta n �i t t.. ta v u. tt Elur un ad hut truz lum n t v ta po Obr. 36. Graduál Kouřimský

Strana 153
acfiaiae. Aos fieni Aliwo= Aſs ſerſioo= Araceptnnt Aloidem Aeser Aro-Cui' ano pone ſapis ſy łapid ſtypſo w �acred t'adaciuierr-modior-afieretexa� iixte adtorcfar uc erpniet=l-fages-2fiekaterx= Peuſſi wo veto veteaauutimea tndmie adi opa mani váwan fiut ſuoba nieet admie ddPoite wrda via ádie iſiu z Ifu- min-a die rrzun-nom nißadie � flida=laetn sipli d pomnite ſi ot vin-Ruc ia ſe-iey mie czadßue vnieazfiea młognanii a lit oliue n �onut:Exdie wbndien-Sefie ibu d�ßadange trramj niß.dLoquē ad zobabef duct inda-dEmoueko cefit pitat naſbuen ſolin erre-2aten forntuneriyn gerut-aſbutn aden aaſceſorē e Sſcedet e� 2Aſceſoes cor voſie itfafnosSindie t's deńn Aſſiuná te zdbaffiki ſalatiek ſue nie * Swla pom te �i ſicelin-pte eletysWexn Ilowt Zamnc vfv- Ano-i.din rg'medr aggen zzachaiá ppße= tuſſe fecces eonnd decka nt Sz Kacden atue zachá rordie wljut pła �ce vide-pe duobt mē ſibɇ it pdrou koweß yndut iupłna prſſiſſe itettMrſuumi 2ipá ex prepto weu i alaſſe eſdo ife Iu wano din twpſar.P vbáuraggea zacha fi�adozphe ſk iudɇ= áemitiuacinfnċ no di ſifi iſii:Gue ſirrut zoßa bef fſalanef.2ibe f'ioſedech apil�e ichoaut edificae & di �ēinin.= Rbz cadent phrerfortn s adiuumiit eos-= aa wiſil ab muince prnou dlictor pſu= á cmoicoz ßieuk cupies woce vb kewne copßeß vſá &idi int noctezecre vaſcedát ſu e� rubeuaē.Widupljvir e� niko ſedete aſinte ime miteri vbroſi-Cut'viſiote F. ebor enudicoz l ſoliic ē.Waſceteo ſren iu benn-fiez ágełⱥ itien-ti �poc cſois c� aſrede viſo &vidnit ſatno tea gete ſigtp fenda�w iſimpeiſnegent-Maays wßa prubre veſtinitor it getes vidnim c ſágne ado pfendá dnmins-ßus ib vſa §d.Roć iwo w Nedom-nubor veſkinitorc/ Sboſmaċ.Sentē w imie mureti vbroſi � dix leti=up affuiturá-p muret ſiezfiem vo fut ſinfime ulzſigue-er/ſicx moyili feur? efneet nicne ait Acmpiet=die p fri fic pcoſieutkerkup debij ofetio litya ſpecoſi y belin dmmrz.Sz hȧc viſioz � fibácoz w 2 vidni: Saduſansfuturá demmit obfjoc nottuipßa ſe vidiſſe medau-o�iſk'op fibacot dem en-nottu diſceſiſſe oſlabat- Cut'erepli pus �æac pie iſe rtme vide ba fibácheiuſßac iitmpe'dtin mku pnocte ipde ē nelae Arqumentimi- Acfaias meor & ſin mlacip pßiaißin veſkißz ſordidioal pnde oclou vn-cdefabu �an rul fwnd fuems �ocul dua — �oliuas a ſimſo kapadis ánt adertoap= ego nffoo wios alboa nießbadiſſipitnɇ �dgns exeffim.2equu Sułin-piupe tie w tiaat a pdient wetcte.ſeerte ſepuſlu faſme ſbiugnl'Iuapie alins plotr iachana. Urier pſanr � alwi iput dſtx Pam rin s�Eet ofKomn em ptinton dbabieviniſie ſiden- avaſa tpli � nab abſutkat wo did arplii wedtfiemi peepepnen niten aſki tiut zodabekz ihi mam ſacwee-Ciw � rrxams wej ipſis itfeeto ap maſagetro aefanun winia maſageenu mibiſes f'em maioio ſuewſſit ii.Qerpletzyi ams ducs maguos fico fuut ſuceeſſoes br ocniFaip.an f'ydaſpie we pſar aſk tut ē Cni wym áno ßfć ſmo wadza chaiá fi adwzpßáz.Eet a páno tu 2uß= adſedáimi din ſußpumkámærßiáßt ti alene fiat ertiti a lacn ateplifudiſvin motcui nacibze cmmbiſe ige pſan op pHibetib; ſieſde ſebt Sew Fano danagge= arachas ceput erRortni ip adiſtniunco; cpli tnico tpe intinſla= niſe vii-l ano-ii- dan n Plau. finc ubi & adza chaia fi.bi unckee fi ad wßaz Slat ēd ſu pred vros iánimai.Eediees ádco Rad'do eraeu-Conti'admie ait wexa= Ens AtsyrSaede S Obr. 37. Latinská bible Sixta z Ottersdorfu.

Strana 154
Ac u9 t nan min ue= runt aopa Yſ�z adamuma meam Infixus ſum i ſimo pfundo-Et noeſt ſub= �ancia (em malutudne maris Et tempe�as dunerſit me abo rau clamans rance facte ſunt frut ces mee Nefecenit ocilime dii ſpe w i dum meum Iuluplicati ſunt ſup apillos apits meRui oderuint me cratis onfortan fut A- Obr. 38. Breviř Lobkovický.

Strana 155
Obr. 39. Životy svatých otců, stigmatisace sv. Františka z Assisi.

Strana 156
.. date iſe pultumter voo glonfi d ca te reſurgēten qa morte . dra tenole a Hetor .N mamniquomo opredintqa *. oprtet fininomims qua fi .. gitera ad ta motteſu .*. . lata na Alurrex ☞ Obr. 40. Graduál Lobkovický.

Strana 157
O Switen Niſkru �lanow Suſy. . me niſi w Nan * * ſſe Aryſku wieytiny a rſnſte * . . tento de * . . mi na . Slawny n .. . efurd te .. . nu: Mem Dzih páim Obr. 41. Graduál Malostranský, upálení M. Jana Husa.

Strana 158
Kk miſ t gest ge / f* bicſi pſſem tżne Al ſe ſu va a ſkredem N* VM 1 rtwr& ſkaſy na ſy tiſ geſt V. Mt 6. ge Aſleſu w ał ſe ſuw alle t . ſu weſeſieſcw 6 . . . . boßu womocnifu naſſem wzaaw — Obr. 42. Graduál Českobrodský.

Strana 159
Santtus Sümum. Sſemo V * bucw- ſtworn feſi Ot e Swa ty Zożie wietinywud ce y náſs naymiłeyſſij wotiie gen wſſecky wiety widuſß pruw ſau/ duſs Saudce priumnoſti y ſprneee Obr. 43. Graduál literátů kostela sv. Havla, zpívající literátské bratrstvo.

Strana 160
Antyffona. Beninka Keryi body ſwechoti * wpnoſobik welebmeż boka al= * f le Ruya. WA Obr. 44. Graduál města L ad Popelkou, podobizna malíře.

Strana 161
jour phy oſopbuſ diciter mo tv ácotim tuncoptna conaoſetie antyn quo o cun anſoſ cooreſcammſ prucasi & prucipia prun- ſorad clementa: orquo tra nvinſo; ct mſcientus e�le proce ſu Poroiantrvosr proceon tur rmerſcanfes.ia trias apo ſunt eirroura con z euſvſane azíe ſeeuenua e ſentram teneeevor eû ratronlule. Hampr cſierſcion niatum co oouſraniorie eriſ : teonun e� oroworcumde :u o nveforec ahouiim eenuurs buro uaiuc teri'or ſeeunclum ranaue n vees omf cen fiberatio eſt hee peret tn vione beeutattua cu cerca ca que noſfacimatir: conſiderauo eſt circa ſnnt auunde facta.ln uenitur autem proceſſuf cennon adpoſteniuſ in con= eratione pratice tatronẽ ſecun dum quadrunheen orámem apprenſto eroinem. Pruno qued ſeeun áum uiſ prout arofer ruitee aptchencit formam domuſ ab ſolute &poſtea inquieit eam in wateriam . Secundo ſe cundum ordinem intentioniaſecundum qucd arofe in tencet totam domum perficere epropter boc facue quiequio orerater orca partes comuſ. Terno ſecundu Obr. 45. Rukopis z knihovny uherského krále Matyáše Korvína.

Strana 162
I * * oed qualitu inſcã mmana adclia ſacm ordines fiunc. Menſis prmu quam. ſepunu. dami.ſallutor die in nu lamonube wſtquam clvrus anuplonam ad nuonum cantaucne. dat pnufer o ranonan. and anhidiaconus ſmc ca ſula ad chortuſcs medium proams. lulmnscz pananibe oor qui ordinandt ſunt nomma.uocans as humilncr ni Obr. 46. Pontifikál Karla III. Lotrinského.

Strana 163
loncuſe vierge mauic mer dc thelucnſt levra dneu tout porſ Obr. 47. Francouzské hodinky.

Strana 164
IN NOCENTIUS. PAPA. 111. s. fiUIs UIRGO. IRNOIDVS ABAS. Obr. 48. Innocentii III. Sermones.

Strana 165
Undeclilma nob uxte poſmbilinutemſuxunuſquique &cieler te deſiderimquipoteſt caperecap.tr.’&noninteriwſedpoerur cong incielo ; fielefiderar hebrteere incaclo: oygtimoa utrxipa meselo: &addadoru panpern rxipi&adno quie donenſ ẽ fuleuaſ for quar elderepmiſit: Omyſeriumpiecenſurcretturaſqueeſm trnſ larznuſe largiemb;omtuplamrallat incaelo: Quidad hase dicere porſumuſ. fumerra ſeruemuſ- ne imorra n& ineaeloha belamus; ſihumlẽ de lerumuſ intorra. incad iſponfidebimur ſempr�na; Selcaert Aliquiffacereuolo ſudunde facerefhecbeo. Nionenimqueyt de quemã. ſelo queenwfauiof; Ian Sémeluce allæ ſereptera que pautrar cſurtemtem pphéœm.nonides Leeudertur quiadeloar. ſelquiee per uumq�haburr obulir wram; ſimilié &ineuangelio miecerſhurteſ quimunoa mit wbeent ingwzophiliao/uemt Aquecedam uaduce que duommuæ ſacleeur�merurt ipſuſdnilaa dibuſpdicart: Nonquiee miſornt andonadi ſelquiee parum oãhe burtobualnr wim.Iecnoſdalm: ſolm comopianen berurbue dieamſ-filiſifuern ubi ſubſteenuce mutorfac ampluſ. &fiparũ &caſae Ainaimeas facere aelemofinam.qmelemoſineamoy e Lbene /ipſamellet omnepenetum. Sco mul. cp. lxi= De FugoAmesTO Suppśii śsup wes ã nſn�ibfrpe ui tneparriſf extendit cnelum fiarpelle fundauir terramſuper aquaſ hominem propruſmanib; Lſmaurr adſuamſimilimdinem. quapoſtmodũdauera Obr. 49. S. Johannis Chrysostomi Expositio evangeliorum.

Strana 166
oſpodync ponivlivnwyczucy Ciy ſle pomvluyny/tvſuaſe wilcho I invra ſuaſyzny/yvclyſlyz hoſpodyne hlaſy nallve Say nam wſlyeat hoſpo dyne zureu Anvr wremy/krleſk brlen waty wáczlawenwewod czeſke zeniyeknycze naſipiß zany= bohaſivateho dicha kvveleyſan Ilcbe cket geſl divorſlo tunſneblatve comu kto; tum poydenwrywot uyegny ohcn yaſnyſivateho duchaknveleyſon qlo mocźu twe zádani ſmoluyſyc nadna myvtvcſkſmutue otzen wyſle zleſiwaty wáczlawe kywelerſon boh wſlemoliicy C uoh wſlem ohuczywſhal amtwwah zaduczy/chwalmez boha ſiálemi tot nam wſlvem pyſino welt kwále ſou= ezał trzydiu whibvodáł pivkaⱥy ſobyc hoł-nuzyc nozye obvemaluaſe ne tolochyſyeleyſan Mcz:icivſe wſkálſom mi náprzybiad dalſyzet nám am hwách vźkubſboke niiny & Obr. 50. Nejstarší zápis českých duchovních písní v „Aliličových modlitbách .

Strana 167
1 DBone panni ſwyke b4cwpo ſibine/ �nave tich ſipww no topwptoveny w ieMieckew Wy dotrnyßißgenie now teco ſi/ fiklem no ſáboid enaſovew/ Qii ti� ſoie-ßßy ßuno ſßukßkyßi- RMomcogie affui ſinae/ne wp cio káwciáto Rpwzdiplicewenámy paniáie- Honne ſytoreſe-extribus ſEeBß zowſiiáe zmocpß owgiei�o8 Pácr8áwti i owie ſwipſik oná ſxptuieſqhelſletmas z cowtief Stikove ſmipkd ſwptiáctſe== giináſná puká z ikegiike day nant wiyenthot t podyne zyzu auuw — — Ouſteva ſeyiptweniſecbiReenR kpykegnizfialfomioſa ineſe/ Ok pukßm fegißke z cowecta dnat aſvis V oſpodyne pomny efiu Oaeſpon:ſele nie 4MM AA ſetkig. sRbrovicc etuc Aſicami iie ſvacc omPh. vytetuſe; aeſia8 ilbro iáitfeetk2 94p°.o wzeny kwleskrles & Krles luynyihit xpe pomy luy ny ty ſpaſe wileho wunspalmwyullyll 4 hocpodyne glallynache loveni ſázmtellin ßwmß annci ſa asaßk/inteſſioc embzáSwioiodwo none ſikáiie/ tiß Remáiáá obwomonSweſ ßkbáßopicia/qne�ßue Synali śrià: zd° śſwicke M 9M ſwbie opłá wſle feſkiGa ádáſk wipw ßwádáßbii ſpaliwowednacdić oRwáßwwki ſapiáwem6 kwſ wſetußi no áleßiezniamß. no omß ne ſeMies zwidáwi bocē/ by wyſki ¬iⱥſbidio�/tſkuRlk ſpláw ſkádáſßeyti meſo ciyß ciw tiky ſydtik/mábio cem/ ſád wßnanakie popáwßy �yßápiá PneicA 8áfberti medd Kntico ſ- Rißiiáá no &febitwweßi nam ſpáiß eſko obmeninemis ßoc i liwbwißie Bſz á wfmnáciowew ſenili/ee ßmo/ßomi ßyweſqmá wlinne n ſvnoche praceſibzhieeßic. po popieſnos/ái id Cintic innenſle Rlebns Swias rfeſlis pa pws kplid m pweßwo Rotf fiie ámteei Ewiß/Pz fiwwániiáw S kx Y Obr. 51. Traktát Jana z Holešova o písni „Hospodine, pomiluj ny

Strana 168
Obr. 52. Klementinský zlomek legendy o Umučení.

Strana 169
A Obr. 53. Klementinský zlomek legendy o Umučeni.

Strana 170
26. wiez= bu kſwiy viocⱥ neſinio teotß ggrc myyie ſiqnsſey by ßſ wtwy Rrußte. Miocaiatwon wyckſna czi ny nk� inggi Aánu ſoke n báe ßáách/zábot Moty Stomi ßeńvyy Sſnoáta ſiw= K Alinicz fcnm kocikaſe vie voseſneßo mn Sevate ſućibniomprigeſcoke átwu ſwed Dnebioſzzyuo ta vicćnicßo= Hen zawie�á vmie wkdeko dſku Rwiczeni ßwce geßo den poct dterRuzſodoy braßic ctńeżo= t drechu draßowirz krige zatec deßo Cákniem voßan ſßá bieſ Swá ſyny brzſná Gniggißſe Srzßyſáwi Siechi bo�eſkaw= Amkcz/ iem/ Pikcnu/vaczkny Cen ćieße miwy ßwſogieße pip wicż wſzuwßdieße proto se p0oćri Rwiezcwi vⱥlicßu AGok ſkina Bokßanewoćdiekicha ákeze geſfiekuie: vaczkiw w�as Bieſd Aze mie onraiiß momozie &z powicichu geiſim ſoumiße ooße vwlen ákom iniſe. áá cy Obr. 54. Dalimilova kronika, obrázek sv. Václava.

Strana 171
wye� goſke pany ßkiemyt moje czá wgifi/ ßezwich nemoz zɇ me vpocgikſnebt oni żewiánow viierzić ánebo ſeczk z zemye giá/ Panom mz midiu byfrikidey moßucz wbiy poty czmáſneß vam kpe goſe ſámym żemy pokgikrnez waſſi nopzieteke budu was ſudik (Doßnc� gynocßow wzinotiech neßubiewrneb waw gieß wſkorze czeba ßuct wieceśkazi wem ſwyſ� ſwoy prziſo ßie mieyće / ßoſk wzamy nepuſkeyce Mec netek wám mudrzi byli budeć ſlyni náſe dkißni giniá Mazić waw przidek wem kere wolewié/ cßouayćeſe ſkze keś nakzina drwá chozeme Oot nem myenym ſam znamie nay/ woß ßweßo iazikt cießo nechay/ pomny zeynić geſz kyßuſſz vikk/gez wſue rze nißy neſkni�diłá ichnoßo ßykoby gweßo mRiikłáke wony cha wſk vcimiá aw kwiki młuwi od nawzene ſyná bozießo/ ponſſia potrzechſkecß podſyek acewićeßo/ nemć piſmem ßeſk napſáná/ keái od náwoze me ſyná wozießo Kſfáießo ztytzſeßo/ cztyrz rdċeſ�o vpłmaowác ſdbone pzednowym ktew/ káiáċi zlymogáteho prwnießo/dpußeho kái pomóni obło ßowlawgiich kniáicß okſmcß/ ffimieß wſſewßſßy wo yſak pami Tzomoni cyßynaiy vßory wi eny mly nie Zudiż Biok pochwaley Obr. 55. Dalimilova kronika, psaná pro mlynáře Tómu.

Strana 172
nepockwrnienerbots yrſices bemnie rſichomech wnewmnoch ſrceie meho upoſicoae donu meho �)e prliedkladach pried osmia myma wiec neprnwu Gmynae prſie�upy nenawndiech M enaorn lie mnye ſno aeale ooſcl hugiacho otemme zlo ſnwcho nepornawach Ioveragiune mu nnye blizniemu ſwemu who natle cwach Piſſucho oka aneſite yo ſroge nem negeoech O aumog kwiernym zemie aln ſeoch ſommu choduia naaeſke nepoſkwrnicney ten my ſluſſieſſlie Pebuce wonn v pwſiedae domu mehobw wwy py choſnesto mluwa loſunewzklam al wobezrſienyu ooiu mu W giutrz niezaligiech wſechny hrſcznyli zemſke alnch rozpudilámie aa lonieho wſeckni czimyuae Oſpodme uſlis mo Czloſ dktwu mu awolanye me boobie p Obr. 56. Žaltář Klementinský.

Strana 173
17 aadewy spalan�a Aervisgrumin-/ tryg vlko Gá vie qná yweal vno effiiſk Anviſaneeśwd mu ee ſaſnnton alhuonſ Ominik vtr IIiauov aukewß quiß. fia ſcGuse oee rooſde vpeſiki pcepuſe aigiſlic ine gnißa Sáwiß w anut epiß= Onſiga ic Gyſgnw at-tienſo ge auee calewypouet ſow wfer Montr gwi Siquc diſſes qu= kun nacwe gieel trin Rtins �Mykis gwcdr apinß// ſkruch) Pyſi buſgw oßikmik ásreſ cſmnonie ſe tmtneß icw Sinidue vnitntcná ſujiśgch monnc Rgentvifikidin yn tiis Phiewe zwápane Sia gni plawj iábo vpo Rnniwß cárźcád apiws zannetes no naß cwpiet zietuß noiic ie kaniiwuc ſewin á�a Rgnwßu= Riniio Filone ſclhuoniaz :u= wanj ááſkelie Ayifſaß pia c fick ellonaofolno mecna tiMen voc yeſouane ſnet Huoct vſu �ośe wynb/ ná non apiinßußag� mawine wßukgiwſß wlſe i cf'anne viz Kig Aaqunile Guuch Swy lie niedmiß qninſus wma aowins abiſec aſRuus ponifi æ Nawſiquis ſAllicaßlrwe wnßAemne iekiignnu4S cnyck ſnoimn aluonn Auſis fiuk wſpnſoſewſáná �ſunicze cite ſlákonica hugwa i= Fwilik ſauſfickte eRchiſonio winigaw cos naleute átwuw pkiſwno dſwy pſAſmigripß wyiednizakuntyano Sint omië fend Rukr Sih Ripe vſuláRncdus ſmankonne fins Rincer Sun cene pice efeen pßbets iiiſſaa eſen neriiy mośiſuz ßtáinecy ſu Alia 4ue Rkinno Mgw Aigo cál pe zmßnionezGien qniniſyvſko má ßibucy wß Riut wasnacombARus wá ſánna Mgral Siii id Pſámſgezßcrncß ppáa Suiu wiiaß ſowetomb yś= ciß criguawe vuRá ſofi Ffvigeakl Gupoteee wak t �ainsce onpiphuoead ne wɇ iM aquiſiá AnaApeuo= ſnevol purs c siſquxz ec buiß apwid pauß/ Soowɇcypū reßl aschewutfos infia Raim Rugwiß wáizßibe AriwHauckwɇ r aśmiinrs tnnk vn fiky áuwiáeſka ſutune eefinane ſuyaa ſ luoue pnbus neRe Miſar ſokkompuia ccɇ ve anioiiwz= ßowmß ymnizaw i An bon AnRs ák Pßſk�ß nina conuphetm ſiſainse ctace svcwiaa ſuGnu My tisuflewiſi� Howile vneiu ś viźſomiſ owiz ka yntyſá ki Riz zphn wſwe vyá dá iumupße Aßorá Hent asropdare qi paduſ muRe ae aábanir: neneabae vnlſe du�cen inas finle muatoeſlitie ſmms ponkß ßnß ſße ſptw eniſcz ſiine ponufieve Gz Hna ábißá niá evorkuá ne ſelaá ſmyßyámyitie Atßopſaſk/ páwi-ſommayii Rſwikie mi ßylimic/ wſáá= wyt 8Komaddiawáuia viuiuy eßonwi viwroc feciciyl ßuan Hwżz Mimioiɇ rſp ád4ß fin& 4o &ſiſde/ 26 8r Obr. 57. Legenda Křišťanova.

Strana 174
21O ktera oſⱥ wßyſami ßz ne rowas wynuc Kßa ábuánowa w ſēwpi Nval to spk rſka wyze zaßya K pryſkupwſſ ßy ccyli ßd gddo Reßkc wme volozy ßeá Teß Ia cá ſźaroſái porye woſan ēſcháee Cm vc abwclowi Mkáp wſß wac ſecbccwy pádrwe Nyſße ſweßz= Hßá zcgwye phpyoſ H Svaß ci ſWal Gßu ſig zán pomoá ſra gaēvnRá gubß bobo ßeye pwecßach wtc Bbu ten ſáiwſzi poczye opyce ymudru= wkawik OMrki wecke ſem powyſwá Cßac/ wych boßow oſná Ne Gecka námye boß we rozßniewáci pro ycht gyzneckay co Ho cpyzć byſe�áw gemlmym 6hom pw wk koczek ſnebſa Saá weſky zßen vy mk a ſWtreßo CoymA SawvAwa wten ocen Wykgy Gyniazto c= oßen nigz ncvſksA C mnoće pyt ay ſv t ßachuſpakye potow zApádeyy Iany Aſwyſbßá naze bu poſkzem bymzo AStz t vwdy Ma cſfoścki kwrak ſáoſy ky ged brniwe wzáCás: wſáżca AſMaceß bynu OZámianá ákzyżugicz MkawinowaáKokánte we ßc záße náwwßyyc wnoke pobany naniß Rrwow ſkawſá ßwekky Hynewm Hbrać gycßuyy bynkrzyzżákáiewyw doc pvzyezkzyr poſ wik SiaſRucko tz mu a Lamychia przeczo iß oczywia áſkrem by twom ſkczyckzz kwſß py ſWalycß wdchazege záRe wygcygi máoße poßám Aſmeá mwycchu TeRża Gciwßⱥyvydi ße Szwſſem zakábowa ſwbɇ Ceym Ruweem RzAC żym ſyſßem pycá ßłáw ſynáć wtw H6a áze Ppene wzpomanuwſ Hw ywzykhranye Gaſko byß ſMáty Cormia pryßi zkdbe ſwateßo zonya na prdkae Oeſko odwe wwßne żeny Prakpode wyel ácpocßowAk po Ryecßá wyſkoá Czßy : tok byCo wáy� ák8y �e oez radyecha prry h gek wecbáiz yzákw bá ßwegym HetſkmO oká Ta ſwaca ćielá wß Ře neßzhvez ſpoſ poſzzte ſve Xko pboriel ná coßy Zwysſe Sßndoſa � Co za Miolezylna A veſawe ámey dáſbáteho wágſawa Ry tomu rſßizo gáqwe imczſe &zy Obr. 58. Český prosaický passionál, legenda o sv. Václavu.

Strana 175
Inſcnete dvmone fwtp Pimtue Stadro Y Cix vwowne komi Ameny áwio AáRyNAmo w koowYSiacc vy de piy cß kby ßora �yma pont= ficaiy Sckſſimi wyy patá et 9vy= ſtow vgezd Sydma ynikkniiⱥ życ vykGumo wy:w conaſo Ccie Ymie/ Pgenſt mote ſußpetrino itamera qua Eſien mAſeenſu ivues donch �abitntions Caye�ládⱥ diek cyono�lery )ymeż nomuy poGa wfráſepti teſk qPſno� ſu6 ſ�ptorⱥ Conſubiki pſonakɇowáy ſcßet feßgiɇß vi ffrat/áwiudy& Capna ajs gvaks oconnoffranePdunior anteduti ſuo et toti9 ordnne preSick= nomnie vno epfaeibo alijsva nigris et frafbh ordwis antediett e vnevet Ioßms weceſſáy d ßáa Feioie vniiſe/ajgwy et�ċeni Study yigoiß adnu frⱥ ſcjtetonomi Lwuggan płe cy akeá vbá medwaty fzat et ájgy kymudⱥ frco et imdieto adl�ſenciⱥ Soſewiez eyßoytacionez adtotá ong wanonez Ydirtá ac onies afos 2 ſmgjtos 88 pntes fanco Gkiſuie ſuo ex toci9 oedimis ſu noie ve &Pmiſſum deq° eta i8 frak/ faynwy trß gnakie wák orċispſeßki diecbár ſſpáke ßabuiſe ceßaße wadatu zcomiſſone agnak Capitſo. pdiffimtopomßordwiß z vigore pmiſſzo fent ordwat detnáßchpoſuit Studiã gńaſe 2 Papue acſpáke quo adſamiſiez Thcoſoyni i monaſno ſue dowo ſek COwetykpga totdordims ſw ſupduh Chukmoś cufxaurá cuſd o ws vnkeqz additá Study Coti vnewß poſſnt et Scbáe Sto= káſkiw �udio wßſē z bowaßb kkie et Senkenar adRceniaz Magyſćevi m Sátra tßeokoná Ceteoſozomes Fazßy cWimodStaniⱥ 2 wnſwetediey Study parſieußipwoweċ aſſwy ceupiɇt ádmitki & ßwno mo8 tokordicz ſfratrés emß8 viA6z conſuitukos Gtudio Ygenß' meowto morpanit árvn iić Hoc ti ep�ſſadieno ⱥ8 ſegnak Capiklo ſworomis ſp dieto demd z ſuaeſſá tpis akiud viſ fucnie áu Pwſſⱥ vek�uokbzPwiſſorp piuPſae wi ſ ce Rboz.c8 Capitko ſuypwilßakk ordmaċ wßmiar zywdċ Quiby obßas ſe patis wáij ßáviog Honrm de oya Aße wySawa pagma fátto= c mduto ſwilie ſelentio moy bi miowwiek quadoz Srenieyßoria pwiſſá teſpowdenki cy ßortution zwdiciom cßri kuymud/ antedieti Frtois ſuo et ton9 vwáſimt Studizmedvati 36i8� ſeneáwói diet ordmátione: deter= winátioncz pſirioē vmonez ɇt meoyparione Study ßuiſmodi momißⱥ ct ſm nuko ſwc ckauſuky et pur/ac tonditiowHutſupiⱥ eſk erpſſungiuntu owi benċuciⱥ qua deret et �nApartione aneptuuit nemey wanßimnit �ifim c adwáßt dequáßⱥ omißwo 2 ßugukiePfate poriis ßwt md peneruPipſic nomißus quibus ſupta p me wotneu pwbkitá fiei et rofie vnwekplura= pußkac onſmenid ſen pu bdcayſkietⱥ Aia ſFypdinoċ die weſe borac Coto ac tempoċ qwß ſáp: Rdeſaby pſerwis pte ábvic taprſſaf&dme Obr. 59. Statuta university Karlovy.

Strana 176
Xu tt e. o Ee CC ke" di" Momente nn f moet dia ii Mep E ox = b r.. Sig Mo + ++ Obr. 60. Piseń „Andeliku rozkochany”"'. 

Strana 177
☞ iſkuy zweda� w �ctwieywⱥ wſec/ ne nábo kawſkenkne o ſwu wſß wu wwiuch 4 ywe ſ Vux El q Wo by cqne ec brdy zias to wc negy wſioc bereeo ſae rek wenApie Onaé ge Na AA HIRA a Lastent L ☞ ſ vkſá Wooy wßo duáy weſcbyeY náyAi Ateke zmáßcch vßám wyypom Sout nAr= sas vſiy gneu ßeákakěm ſkaſánievui vrttwýk d Ehiucma, Avi MaA Musſpr tepe tala vyſeo.. &r- mſe tſaM VA. — Obr. 61. Česká notovaná koleda.

Strana 178
L111,. Anac. Irbpñ: ſan: 29. / Augyhni H noupit Prnnd par ivſmlle venerduvi di Kvlya// prnná Prologné ci ncendeiiy bie : D Puapuuu ee fis Bus ouuupotene qu umo ſeytencciu poſeSiſree atu 3e3eſu ſotßz Squt6; Iiia.SDefae uiee aſe ann filujs ſſouu naul Eaé fecto geunc uctec6 utd rugieus pie Sf utuwi6 cozpis z auuue mecne eſe ncc aoſconacs ve6tun ſiitus cine.quo me Babu� per torë auues coumpſa6 Vſboſiuſui ſelſlicte Te6e A n voce mtoncs i ch2 utco Vicuus-meraucco i biun i) tpe ſáfiuis zniⱥ c6ſou 2ł6 ſápikcclz iie Rove.c19. Reitey Parſhaa agouiſcve Ptuuuf tuct z An6cven guahtpt mmuctos noo.Gae oneqa otue i ue no eſnce ognont Rrine= vedín 250 in tuce toeencicts attroißzpinſid put Genſt aace ne ciu uctute mex�z me vſp i ſenectx na reſludo-ucſeuectus nicxt ſle luuct vſen-nno 8e fiacz ii AfieenB ie/Haciu7 viektenál Rfecit utus mec/ut wocene ßy ſzuuo ucs NSnuſle pcaeaß uucleß Puenucute tue nect tuc-ke no ugentt � ſwifenks niſfgulins ſ it kurgefr Rico-nec ſuggite ut eoP vicriteniec ia uce it tenefvts Rice záics tenebicto. cacre Sufte 7 Sufte suctp neetirGuune 7 boill uucfuue ſuſele i áouſiiens vē Gin uus uce veiq ſegeus eugeeuge uerefia a P ie ſunucis adauls utucc-Gzquec tuus E Ses zeuce nog nchul uee ſiutſur z teuebve.Jo peto Atiul páfeici/ ſetril-quoBiſciá uco & fio roaall nuvu onis uel quo Viſcucua ſáce & teneßin: aue Guu c6 o ucto tig Duckyſcetß uzc ſue oucs ſASucnonies chuciſſictz veicnoſko �6 vir ſuggeſie n tuuntaiheue ſiee Sucte fituctßs uels equc tuc ſup nief ox uch qtusz his nie cy�us Seſiáceu.Ipe uiic�i ißczcuzp iueiucro ſzzioiiti titozo= tle inecRgnu z wuſne ei6 uino vicze tuco �uour teſe�y ahecitis utſti ficl cucs tuicte Eſcr pegnccouus tuec-Boucx paeuc & bat tieftyucae ein eloa�le-alucité nl cle qui uë iue Couficenu Sio qui Guoqu Tſeiie uuec ei9 ne Siece nc unct tuxque ouns; padvas tbutlao vſ ſue Petuteutbus. Echfibicr z Aeene fctſRunl utoe akleatt te Suer aaſenuone keti zRue Suaeoma o� ucl-�ue Boctve uacc ptalſi no ſicz uchtBien& ſie aus fi Beſl6z. ſiſuitic nc ſun fictueus ueefeſouskuflilieettis ecuAect Aſupaote neRlene inceRseut oputtoucs fieſao Paotço uco-uce vefigic utceſlgee poflctte tuci cac ſip ut ſuext muovenBit'Sc uucft ſeelteect equctte uc opiuoncs zBettt &Slſkyon/ itroon chvcrttuo Reyliure ctpetOc iit pouSee ue 13 uſtviets nuc� Pftcectclquodip fucie Pertert' 2Act'ae ſluc alſte Pe�ae taee-ſuue ne ſeucte y ulto uietatnatt apuuonu ocve ſupuute Sugco cotve autovoſz caſrentus-uie a9 uec uiBii (Siwcu Seiteveſſuuo cewpſrentuz. Ic macfi ſucttuſſiuet cehiectte ſye ſt-que louel ſee ecra Biffil. ActitzePBuudi cundusefa regur Tvuuſo i25. Muſke muac�i ſuuſttte o tunts ſzu vieekiiß curc d9 pſáouu veſpſkndeciet ne fii�áy iet ersriict frlktir Hreis-ne ve�rtr viettu utkutir A�cevau-z áuimvé au Drencá fitliturncc Vua� tu cstixonte Pexictent.Quou P esuncect fitfictte Pcitaert viert nio aeſiupeeianec hoſlio ſua� nue ſle eſlud ActeſiRtnZule votueetisc Se ſinc Rtre vie un quicelei6 iie qucl Rtſiitie ſuk wick pkiuc áipfak uike zvieatis-ne Soceet ſngwd mee ſque ilcActeicr.axágaa Auquet 6; �urtt zfi ezliuiu9aguoſe z & ueuatt czon�-ſi �alans Ruis uef Fus uefocut óG cius eu� uce crertue ueoſeytCouſnelt n-tite ſup quc eet Apte videß Gragovu: qul áe Snſiſnum ſa ſpe i cpoſicione ikuś pánáti Pwv= p�cte cccke�é ſie Biaz oM Hcckicke AIuáe cpſio i cpáktuikaouc ſee eſquij ecx ſoreeſſe ſona6 paleect aRques uciaenvo opnec-ſita ee 3 ut Vcr tqufio pfcendi uce ſoucenor Ruaio ucnact: Si tu PŘicesBa ne houcraBa Rubio nchcáti- Kciu f Týbis buigs vnitec vquircg-ie ae�is a queur Patetl ſunx ſeuſanitcaa ſi ſubinecf Run�lo &ficctrronc ctiecti6 veqirvelt-Vita ſ vc que ncvuderGaal eo Tſoa 2n8 ptotru nobie ſiáli ſPptuyi ſoquitkátnos i9 ſuu zHy slnove trcßet Gre anc qlitu ſeiul Baher zſluoncs feſen Se luicſi .Suovte ela a 3 ána odm Obr. 62. Postila Jana Milíče z Kroměříže.

Strana 179
Ry nuIn Sn0 ku vala pabz tu 2ufs.& 6; ale ſerau6: uu &ar aue. aq B u te veariſeſi.u aued 2. ſea; ac 2 Hac tec u �8 afer tuaty fu� webrn Fuycc= orye 2. ſagrio &o ſzn cbet af AitoAu4 o Eſſa aſas ſeutues a � Cuaſa bdcus paſſal, ochue z pftiu ſace LQulgo plebeio lucrote a aigdgh: / Sa6 utz tráćn: talbz ſceák aut coye Laccocte dol 24 on tel- u ſeptaua af o Bic Smaco ſu a4to86 iuſé ſeuuteſi aue 4Auagics áii Eſziiutatih: Al ſ:14 auuo ala vice- qus fora &uſzo eligeaSu auc Vuſie Ban= o Caſeus, 2 tuc ped- g aiiiiue te cupio u3 chte qtna Aufe qua ia Auie c0.62. c 5441 ſbcſe Fe B trata 8u8u Gfficiatit 2.Richt ác 8 ſa. pplua acpote y cacocns ſeptuas uou vueſue teſlia pep ccieo; 2 4 RucpOie, vac ece z pilr huctue Gtor � apſol AB 0 aſta 1 �áſca Boctoza ſzi z alaß ueucas.ſus bun autci B u ene Equetuvrnu Ruo= auc Gkuchia/ uup uct- tor 7ta “ u1 uadlo 217 c yo pivſpurfla voná cue fc, na duca date s Rdaci: utpoc grſos aôBnubo miai calt ſor facuſa ſuſ ß'atlur 1 9c1/ &cupe aute �'e-g ná Ciei6 uce trc6 1 gaaô: cc quctul. 30. déce a 26 tazci. z apí aſtitccp 2 tB44 v62� Eyetam 2 i.420 Aite o veu8:6. f6.01 �cyal h0 dt ui pus ☞Iog aue cat- a ptre v Rea pictat aoseus y f ſ actus ulee & a da O ffelta t 8 v6ttis uſla fiear- pata S'eam ceGa nl eeoa uerſſàa teraen iue t2 r ſolus faieaaciu �ſeuh &A ciſam ſttu ucutu teagn 9un cxoia ſũ oc8iaua uaucu ſagus &c- pro Nbata ué uuagi u �c wſo.c uence toiu �elee txpſe ali we auoßw pſekci 6. qar § ene laj atu tb: &ſoro ſacucc Cpe vmio ooklie coigalat- á náſyce ocze A ipotuc u Rruat udlu9« cleſy daſaue &1s v 4to bh ubinu6.paſ S Ceora ſa9lifa. cua A tabuachs &Say 2 & ttts p ſuo auouſo Siiu quetre 2 ut uaen Reaue- A�uicdaal ca feautru Graueeno ue 64 ae Saa tebcx �eu4 uBi obAu ſzeit �uta coſeacn ic ptcoey v czſay dcceButo no ſegne & q ſé ru: o ☞ O a pauls pas. AI. Obr. 63. Matěj z Janova, De regulis veteris et novi testamenti.

Strana 180
126 &wny dwnye wwziebywagyu Czáſw wyni zenſ zle lagyi s kayr ha ona gwe wrſktak neda diá ou wkoſky chrak/ an ſve wzhywewágie z wko Caſwt niev pizibigie miolo vako icⱥi ſwen gy weſle/Ten ſwer ycnyc nálo meſ ána wcczve wgydnu coba/ to ui uczynyn kobi. Fás byſkec niey mly muzy wſałe widio niu ikvil nuźy ze chczeo widy wkrw mye lezieti. Dieſky chne hlacem ſamzie ti powii oſkwych dietkách záke widio gie boſle y nále obytdym nohl wziodiek. Irtvitye ine z ien Swec Powiediɇ ztuwe dwor nye . Eka gmnn pivdagne ſáhwe ry ſſecenve E ſkornyt zawer dink wic dam Alolnic ty pe Obr. 64. Hradecký rukopis, Satiry o řemeslnících.

Strana 181

Strana 182
[uter ydızes dawa posa ^vaty tutiolye (ve ddry Ady ty wich vipedense dicho wipeha gochuaiap vee lett fidecticin pato pobrsy Fuvty dytva e Opens Hetvpcdre fivperi ‘toloto (t trylotvupcp € Ducs vie fitye vagy wee pato po Utt (obye vEduge titt fte. Givity-Eys aiidtige Ea get Ecymie (eat pay ydt- diVovcGtiye ogobecrtie tjo tyoit: efte. (fv(Tetv(e ony etti be dyıwow- qoy ayryl - ywyoyewfe pato; geft tit Ylasars (iym byl gelos yl (ed) Qui stirtinydg v; Ursyefyt « tt cnwity cett Grenne age Pey poPorse geljo- oduy<3 Sot Wyo five Gn cod ps, t d'v(vey chute byl po ten E9y; 3aftupowe gef “N adyvalit aytyly geunc acpe- ouetlap Vo ei dnvala teur oft ay {pe Prom (vent oFasau fitsypeatorl [rx wiboy obyGcy tatio pd fee Dnu WERE die hors geônoho (trite ho (Elédrirse tien Enyh Geftod) eyes oo toto giowrcopCO"- tell cibto oue u^ &alowyeae boljoboy - fip- Sorge nilofti Davy /NoelyEclyo plone trite get ni Los nelyrpe Beat (ve duce Egencsalemp-Vola And eben morzein 30101) EsEc (ye get tvelito potorsl Genz a Exe gef wügbo (t ety - Gage Wweiynem ^vffi/ t0; Sfralev. flyrs tiet bat tidüvyetreu. cywalu-66 Poil ti&cete(Temp Entli-ge lo; tv Aworzenije chwaly ejos (ye tffe nod dert là- 6y tvGem gee poasy — ebnd byld-Lydmp Fonmy ovdljytit vudjetit- £o; by gedno HO (yen - /Yeffe by bylo geic lotowo bp Ly ed gedvie Moto Sol gem nemohl gmye Boupe- get; by poft on - 9nd 3 ct nt S prolosená er Obr. 66. Tomáše ze Štítného Reči nedčlní a sváteční. 

Strana 183
A Obr. 67. Satirická česká písnička o spálení Wiclefových knih.

Strana 184
Da eb 4-8am, ve y° rellr Choakn y vyſrh ro prrdceo erra 14r o M8c 8ſ . prc 9lbo Muertes O pácep Gtſe Grcj vſio Sene aeßepyac ca& ames Gá Tſubécca a8eRcine frcr uror aes 4ras tre Naa pamp &rrio pesl1/ G 9. 9áſan e Seon2s 2 BemSutrs monc“ af ſa a9—ales † sou m frins e&vs P ant �capte ſe8 s xt/ uf Sctn d8en G &e cake loſees n wſy-tAw-otf/ na ſ a-Stet tcaſce mord fonſun ſ2. ca28maſee na cxtgaa ſ8 vy ßrmfc ſmlacs Awp 6 ſibe-v q69 ap 61- vrcl- A electuy/ ſBe-t af 2r8 p ant ~ �o c 26s rpako pa p-a Aatrá glent q& paert puch Gpkerta pe &cttn vAne prnph I p 8pta:Y pr� 7n vrxc6 Xj &na Ran race clo & 7 S. Eafaaimeb ſ cr Arſxy cſatra �Oy groran &mſratre v' S.Bgerda 4 ay montrca pof rat ſpuc &ſuubaeaoſ- 4o ſNe vr/balp re �oy voces werſpacs Ls�/ vala — aa y h Kvalttaec ☞ph wey caoaes eyrt Re y ſuſope abechuup et fr96./7 &ccrA Gco caw eu 9 Ie fepra 9.pye Lacl veßrun ga utome ſſus/ &3-t a8mpluis leniuc rſrem � 1c.po fe 87 as� & ge &ne t lc Apæ aatiwe ames &ſfac Cafeſpues ca ary ſap flamcy † ſk atp arc ffraap Byp or � &Gaſli A8ce at-6 S7r a &s a-8arf ay & 2pachans Obr. 68. Vlastní rukopis M. Jana Husi.

Strana 185
ſand fooſe wiſnigan�, napgy k npaklubu/ wßieſſech wſpnudiechz. - Kto ſßod ſkod geſkɇ Akio wßnogicß geſk ßnyeg geſkić Aſinnueokiw ſumnedknoſē ny geſie-Sßwáły oßwierznyſz geſkie Ay przidut brzo Aopkieu magt ſemny odpßáki bażdemu wedß cinow geßo lać ſem A vOptwni apoſkedni poczatek ybowerz Biaßoſkuiem geſo wyg ncka ſwá aßy mocz gieß byká nadrzewie zimotu waby ſkeze bruwy woſfi domeſu wwen yſy á truwenc ane�yòkui wrzedßua ymodßoſ�neßnia y Kazdy btoz wißuge acżmi ſeż za Geziß poſkikſem au geſá weßo ſwnedczik waw nechto wieri wzbotziecß. Pat ſem doryen áwatoo Sáwidow ßwiezda ſwietſá tnyc Azenick anewieſku rzku Przid Aktoz ſKſ a Przid. kto ziczwi przid. Kto cßce przigmi vodu źinotá Saymo/Oſwicdczug iá Razd V ktoz ſkſſi ſb wá kwßyanocztuie toßoto przidak ko kkemio wie cm przikozie náwießo buoß m pſanycß wkwize telo Aymenſßiá kto ſkow knißy pocztnie wßoto odeymeć Buoßſkanu geßo zßwißy zinotu/yzmieſu ſnateßo. y znecß wien geſo yſamyſu wknize teto TPrawit ien ßenzto ſwiedtknie wydana otzecßko wierecß. Guſkie przidue brzo . Amen Przidr yáne Ieziſſi chyi Rſ yaná náſſeßo rzukußa ſwáwi ſewſſemi Ancy lem onawozenie pana ſeziſſe Tiſineßo cztyrz ſeßo a ßeſle�o wien pateß yrzedßⱥdiw Bo ziebo krznenie/ máy Rnißa zinoiu Bemußowa reſć dopſana. Zißo buò grnus ceſk veßwala nawieky wiekow Amen ofeme aby nayſak n V veporoßowano enanſayo ſo Obr. 69. Český Nový zákon zvaný Mikulovský.

Strana 186
B. ngefs Gancte mame egfeſæ fiig trw o be ternmSf.ſe S ☞ Inuoeum vnamume Galtenss lnr Sorinuo & nemun.Bue sVieneny achueS rſunać: que coniiuuo w noſzw petowié archa wſonpw pſe ſunie.,�Sa Slueunne aſofevz ſuisa onteSooeus at vanvorý vt noſne vnogiſ.— Sactnts fewS bune eſn bum :. Tuni opvuamut yuo v ſane membri e ſgu & Aeſz pruſewn ne eſſovzina cllrote nos nipellat ctat vaſinee u Semielome aumie ſupie enſzn vnncſuane nſar fbe 8uc menone pueſue ne murta va ſaen e cepeatrſel eunste anteev apeulfncur ſoyne hydmiliea ſau pocs znlveni olnote tuof�a cuſorun, luev niſiRſer eſmct af wiſuenna pubhcr pufugkur aSongew fixcB nonem ßet on que Briniretheoa coie v euirrey e anizt vpiſiS Eſus ve gevenau Shous ven wov aloras te vmut auié nome noſtuwſack nlue pubtia profiene Caucs codiie rt ſſchue a &r wreſy&.S cnto aloe oſſer ſuśtinneriw prconS guere anchonomeſw ſzn ßoe y Fut ſauſaie wátowi� onnici* ſąw pw wſkaa tactratus Svwaw yemhé qu amata oneomptrehuar vſy devoiſſ- ſutem vomrs nſ tontennama ywuer bat amimoſa Fewees noffaßit mſeen& Sifero. uquẽ er oczna ſavanr vileSe q f loro qutam úniemom a cvier 8 prneue eelie pota w dan vſmumbit & perulo eui enam w ucw fretie Sue ventane/ & ne breniue ſztut wnſkustano-wa Ruii. munevo ſptaatie sin vé w co nácan qu dwotwie Cened teſa funt EBorakaus ur t. Srineat mun afron mere feſſana ſubaſ efne y ſuperſaeynum Srne ſorS .s fuc ſeuper a m& enl&e Sfeſ er mund que Eojbus Sucane ſouia ſenebne y Fruiene� eor Amprt poſbi�, tot wuyła ſuwtina wt fermef & iwſu.muel fwon woalhu conlure vinnl vopwhe-ſeStale m onußus „Sfeſſan mouit arecſkimâ w funa pwiſua vnil iſunt aut auon� eino ſ.Ruubialum a eſſenatoveme Xaby & rnn peane ſe noy Sme,neſne kSuce ſaſren Xuist w parterr wckioten velnt 2 t sdißué inn flat ambué vr fitce a vſue Suna�re vontant a firno au 2 S ſaventuer notić moreſent iynié noen cteste er faman rwdame, ſenca tan teſononie ventrh é Sſeme 8. y ſuoudee borupr v.MepcnSe. &rore proſern LR6Lier vnnn ſatue & wſ & Sufdm : nhestys iſeip�ater p Rſ.Se apae fur i ns &ct Gnperbaa- Quumunar. Rumudnn. ſe a8 ſaunia montoſſſims ſeBit et & omRuse A ſu.8. w & 'm vſano Afid veſue Crnnerſune G. 8/vxa ſabd lie prenener ve Rliyn equitatu & & plſſi uper indee-nmw flonttine vdur & Syuſn rwß e & ßuſſneo bie Rer Sſor vhe* ſuae * Jubna ſobaen Sarm oprenke povenit ſ-s hoſhas olclor ſen ſundo paſpo mbia w &r mekor ay wor= vnemi& ywfißgente= quiJená penue e vas jenerEter ctueto uuacha rnivenive vneguot ſuplu pien/ ortewɇ Bus affiámuſſſ e2a roſſie tn Ebuáſaé veruú Eue u�ateSroſserſ geyer tere er noeas in hee olmer onmiia vyiſ v amure ſue rrandtzo s &o auo lies y aun ſſ rlr aua Aliay Ros vy monan S alyo daad Enupßaent in en? wi aaſie Derreſcu Obr. 70. Zlomek protestního listu Karlovy university proti upálení Husovu.

Strana 187
edi ſkipni emt Hrichavcha Crmutbanniu e� pluna trka armawni cquilu et pwiá ſwe numew (niee duemdn nnt wſáo? Aum lyiż werwż muoiße vße ſhu ſi d vnu mſeie inei Cum uno ſwuew fuluw waymá perſpitre Pleneni genua tribo vindwź vencrnś mi krra Aák yeße ſyu �á Xi vuu qui piſkeż eż pro noluż-wiſwowe mei Tntreegalż num viletwn ßteu non mqiir opuż cſ ċi ſim ſ yew mornli 7mⱥs lewe awrchenſli igne abſumyſi nm ant vedácus opek mpulnerem ná fula enż illeſm awanut váy doner licter com vilenuit et migne ten fuis vulucws eoſⱥ liew iuſſuṡ ni whenumſu eriſ eriá (oát" 2 Obr. 71. Husovo upálení v Kronice koncilu Kostnického od Ulricha von Riechental.

Strana 188
q6t.aafaa ſAaues r 8 Coz ewſkblH aepoHpuno= Ry Cacſarac?Culich. guiſke vHe9.pGAB piſpcc rige s PßbuoHiaerias. VAAIAak2 Cozy y�áwſzaſiwc Mauupazle ☞A wárhbac prſh uuupu vvBut ler ASozualaunae che Fartta A ☞alyBas D ſiua a uNpaza ☞ ne9. le tcirt ☞8ne H creſe A 2A Páca re zi leal O ac ſpe�ápa AkukHráá ß9á er Ispacae cp Báuke ſlſutf ☞yyyz nu Ro cc feave AAhelvam acopcaxpulanplueac vm. p'esexba“ r4pthg grf= Atpzaua mie reazp eeb Acafe pioaae:aryna QkáuácaáHia puopGci accz Pz AMNuujufpaaHabiosa kuiopl a, Mraue Fenapu ☞rz cokitrRNcp Aauaſvzp z Attruci lá bá e kná erwde Hoct veſzy. Anſehet cRcyu tc ic& zlábiby zkupib ſeɇ nátá wſeci/yoyßo247 aRg ☞py ßboHRenſeuu Arruaea APep AMubeo Factno Tuuca(6a aſeaca Co= uaabu verualvaphevar Ky Cyáekzkr ekáákrkdey Ares BHaHUgralesuueeí viaac MY ezárioloſz zo fri ſnegali Rasliro ReAnſMkſ fre báHuknecßdal wuile. tSelá cr Hazaue7. � BroálubierHp9ib2. Obr. 72. Vlastní rukopis M. Jakoubka ze Stříbra.

Strana 189
e D Obr. 73. Pozvání k universitní disputaci.

Strana 190
10 21 And Lmc eu61 K ablidić cycea �6 e42.Ge Heen Mo SypM Scick ahácewy piſwoolazky puc klegatAKáeci Cuicepiláa S iooo uć tiudica a9aac/ 4 cſeveuHſapc c wyuo Slhy ki actocsulc AkoucR aNoc (H Pad/aSá� lict si�opuc AiáuKarti ferá ſto ſAyuet Paio/aSáac 43 eſracabond Ke YGeorec krai Kcyipiec/ nsKo/áRaá uecetcc� cutor ca Gouigacorcc/ſu= ec áqueaſ taß Toc/e Muádá Saſás ſGalel qmuya Cbołátákliwi ſaGrißixaoGſcn peillacieca áá tccſz ſauco rć c Tiyut wſue �acequycýſ1& apilz paoc Aonuo Suſa ſaciotes p& uahole.) Pocucorco y SiáoAwiccć Le éſroctaa as voncec u Gce uccic aMiluc ſacoo a8 Scipteccſ ic KuceuHák cái ſluc pcylic vea RacGal Kcoke umnu APáime Sus tuakD Grag phrakr IcasMog Ir o & coc) Yacucd Qpouie áác Go n Re cda Se, ANa Mic tiauccila�a tcece ucſpus. Q vono ehodt vina R ſa tuoce tpie Obr. 74. Postila Jana Želivského.

Strana 191

Strana 192
☞ee. slmh Rzewe vooyáßoc k bweß 6dyaßaa nao átßwezy ßz zyes iē Gſwáeoſijmiymudvej Ewerátw y yani nobu y ſkák zowßⱥ yoziſach Iaßuz ow boynie wyc ſuliz vane O) Kuiadehy Ien geſe bancbuc yg kini nazGaw byći Zkok aw SX o tákowyná �z Geniki ośkkami zaGwince Powiowas,c brak áwießtce ono Suchz Geßo bocho &ez á žioc ſWiek rodká ceſe oRaw nos poßabkaw ßyśſbny KzMabáe W woßⱥ bvzdiolaw pýywednybu Oáiek qe yſa Toco ßßſe wáwáko Oty pák gw ſpoſuk bez y cez wká wyz guſkwys �oái vcſ tyBbyſkk wſakáicráby buby gſáicć znawená c ſwuoy weśoſuikß ſm ßſábie pyzße yißſ wywáá�a oyńſe a Keriewwße Aßna hch Oi gſ Gwiedy á neckce wydieá pryw wan yeſe EwzGáwym viecewß ágwy byocbbniey &by kdy ſkoá wizſkewiáć ſc ßuß awzēſaße y kuyoznam ywáżká vdwwko pobáá Mywiec nekieśowzáj/ zás ywooelicc Y zcegecz webɇ ßbyß Iako, &ga Swa byák bowzwka w Spok haßź ſybj b Am zwenße owi & Rcl odewoßáchácz ſw ZreGaki de ow oßkdae royczuk y or wduya z doßá boßá owiemz we oſaoß nawem Ze pwyonoz áßß daſwy cßor wáadaw lác= w pw żi boże Rkeaßzy ze we royſk eyſko bjo v Obr. 76. Manuálník M. Václava Korandy ml.

Strana 193
zgewni yaboż rozimnnie muoż byti wedłozakna božie= ßo a ſwatych otczuow vſkaweni/ magi ßyti �awowa ni treſktani y wypſenieni Alomocz nſkienie nasßrzie ſſniky ne boßecznym oſobam .ale na ty toliko przyſlu= ſie korziż magimocz prawa nad nimi . Duchowni na ducßownimi Swietſ�i nad ſwietſkymi prawa a ſpra= wedſnoſki rzadu s zachowanim Trzetie artykuk Cżeſky o krzani ſkowa bożicßo Przi połoženi o Rizani Slowa bożießo kdeż gſe poſožili artykuk takto držiczá. Mby ſkowo bożie od knicžiż bożich a Iaßnuow ßodnycß ſwoßodnie a wiernie byſo kizano Naby z ſkowa ſwobodnie nebyła wzat przicżina roz puſ�iele a ſwobody ſkodne ktercż ani wy yakoż gſke cża ſkokrat prawili mienite. Oßrazeno bud. Siemo że we dſe rozumu zakona Bożicßo a ſwatych Doctoruow nau cżenie takto krzeſkianſky ma drżano byti . Be ſkowo bo= žieod kniežie bożicß a Yaßnuow kkomu ßodnychaſkrze wyſſycßknimżto priſkuſſie zkuſknych a poſlanycß ſwo Bodnie a wſſak ne wſſudy. Ałe zrziczenie a wiernie ki zano bud bez vrazu mocży biſkupowy kteryż goſk prw ni rzeditel we wſſecß wieczech wedłe otczuow|ſwatychy �aweni== Cżtwrty Artykuk o panowani kniczſkom Przy poſożeni artykuſu poſednicßo tiemito �owy pro a in Obr. 77. Nejstarší tisk kompaktát.

Strana 194
ReRoen Prucsffrz z Rrr. u E ſhenie caloa Gora � wfeenc yuſo fF oio yrtáncty l. uTap vla hře amli? y� cen le Mahus. elmo Lh aaun tcula frcceſa. Scon aaia. & Reyſx.ulo sjt-aſlioe. heecao nd Rnieu6ſe rhhionfih Gooenly Leoflepu ſlatuc riſulg aGalp szſpuſa?. Cn yoTliul Lin éus? mordassaea fote monſa. y ßus Sebeen rrieoRtnncht aas She levitna �uume Aeſerdit lnaſ ☞ ffirore6 valIracberi nspou�-ſai ſza rslen (halſh. �rpla oveijake Hjnália nsßeBtam Rvſefavoſao een cy liaoſv omne po ſee �ßinnußa aph Kynuch2a cmap praipne Cermrus.Aoſr mille abmmoirecal s pil aluparn Eyorfica co ſepa aflunſ ropoallc, Pumoro Suuleeſo. vieciſas. mpuys vanny ma�a tronae ſlide he Clud.f pucinu- orGs ca vofyhane pewy= yGok ief vleeEs Gral acena offi�-fo I.ſaatpa s 9. uacPra ptí Fonlinea ctcol vha le tumuſeus pron deceina Aná� a E et Suona uemo�e fid as ccat. G mcuhghe pá que antſkeiuar moree (r Gieſa. �ucayn Eari. � lfinnt vane mlaler tuyarreſ.ſhal G. er ánion GUfm alI mindes ſepuſopanno áo ylouⱥ ☞ eſluey ry aupeſacca, avicnkár ro; lafiannd lalieulos.la ſarvant�.Hneſeered? ſba mecnd.u ksr nea ya Obr. 78. Husitská kronika Vavřince z Březové.

Strana 195
Regi publica Salutatio exbibita. Nira rerum mutatio: et nouus ſyden mfluxus: duo potentiſſima regna : eodẽ tempore orbata ex nobiiſſimo: atq altíſimo ſanguine ad mediocris generis homnes peruenere-Sic deo placitũ : Ludere fortunam dixiſſet antiquitas. Nos diume proni/ dentie cuncta tribuimus. Vtriuſqp Regis electionem: non nulli calunmentur -uim adbibitam dicunt.Neq iur ualere:od metus extorſerit. Nobis perſuaſum eſt armis adquiri Regna non Legibus: Finis. Quo Anno Eneas Siluius Piccolonnneus Seneñ. Tituliſã cte Sabne Cardinal Hſtoriá bác Bobemcá ędidit: aſſu tus eſt ad Sũmum Pontificatũ:et nomiatus Pius Scdus Idem mox pro Salute Chriſtiani popult Conuentũ Man tuanum indixit ac peregit.M.CCCC.LVIII. In preſenti Hiſtoria certat rerum uarietaſ:ac magnitu/ do cum ſcribentis candore atq grauitate: Impreſorib9 Mgris Iobanne Nicolai Hanbeymer de Oppenheym z Io banne Scburener de Bopardia-Rome Anno Iubiler et a Natiuitate Ibeſu Chriſti.M.CCCC.LXXV.Die-X-mẽ ſis Ianuarii.Sedẽte Clementiſſimo Sixto Papa Quarto Anno el9 foelic: Quarto Regnante Inuictiſſimo ac Illuſy triſſimo Prmcipe et dño dño Friderico Tertio Ro- Impa toreſemp augu�o Imperu eius Anno Vigeſimoquarto. Fauente Impreſſioni huius operi domino Iobanne Alor ſio Tuſcano aduocato conſiſtoriali Memento mori Obr. 79. První vydání kroniky Eneáše Sylvia.

Strana 196
5rewmi: vjan brny neſli Smieſka Nie w nie pſy a trawniczy a neſkyd= liwia wiżeṡniczy a modlo= ſlußy a każdy genż mługe a tżini leż Wa tyżſe pſlał ſem ágela meßo aby wá ſwitó żi tyto wieczy wkoſkelech . Wa ſem korzey a pokolenie dawi dowo Hwiezda ſkkwuczye gitrz nie M żenicß a newieſka rzku pod. N ktoż �lyſfi rzekni poz Mkto żieżni przyć a śto chcze nezmi wodn żiwota darmo O ſwiedcżugi zagiſe każkmu ſ genż �yſk prorozzſkwie kmeß tiechto Ncż kto przyłożi ktiem ſowom przycżmy bnoß nanie Ho mny napſane wtiɇchto kni Hacß � pakli kto vmenſſi o= ſlow knieß proroztwiɇ toßo= to oteyme bnoß ſkwnu geßo bnieß żiwom a zmeſka ſwate Ho a ztiech wieczy gyſſto gſu pſany wknißach tiechto Die ten geſſto ſwiedcztwie wyda= wa otiɇchto wieczech take przi gón brzo-Amen .Przyd pa= ne gežiſſi.Oiloſk pana naſſ= Ho Gezukryſka ſewſſemi wa mi -Amen rís Obr. 80. Český Nový zákon, značka tiskaře.

Strana 197
N8. tiehu ſie dorzeczkee żemiɇ.Mliak wongicze fie w ſſeczka zemie Kzeczſka nawmnym wſelim zgieh ſlawne? witiezſkwie yprziliſſneßo oboßaczeme bohom ſwym hoyne obieti czaſkee czme Sakożſo ſwym pomorzmkom wie walcze awoymɇ( Ozborzem Oieſka Dw ge aßanebne zaßubem kule.Naumzdonta die dicznɇ ßo ſemnoßymi kmežaty Pany Ryźia ze vpanoſſi Dwyan ſkymi Qieſſiiany I powzpwdam żen mla dychIpanen vſſlechtylyeß kwrɇcznee ſlužbie a powzieti teɇ kwſnɇ aprzeuwzent panny Exiony to Ho kwle Gwyanſke? wzemmſkwo kule Gelamona Oużie ſnażme pwhledmɇtie a vrzyſe iak ſu wto to ſwie tie drwnɇ przihody Ilże dnißdy vżitecżne gt wlike przezrzieti bezprawie neżli mſiti. Meb male bezpuwie geſit yako geſkw mala ktemżto plodi plamē wliey adnißdy wſſie obczy ſkodny Du takɇ mieki by ſie vcżiki Kwli kmezata y pam Czizozem czom neprzekažefi-kterziż dogieß wlaſi pwſwit potrzebu ſie przident bez gieh ſſkodyAeb= toßoto ſwie ta ſſneſtie geſut iakoż to nebɇ neſtalee wyſoket mży.amzke wyſſu ſwe obygzege właſkm wlaſnoſij Niak cżym kto naywyſſie �uipw ſſt= Obr. 81. Kronika Trojánská.

Strana 198
17. öttilina wſſech trzij Btawuo Bwa towátzlawlteho Sńemu we Dſky wlo żenȧ: Letha Bołyho etċ Se dmnȧtzteého Rychmus ad Lectorem= §Ktoż milugeſo rzád/ pokoy/ láſku Swornoſk Dobrému ſy rȧd/ obmyßleſs Sprawedlnoſt Sem rychle prziſtup : to dobré ſobie kup W tom nebywáy ſkup Obr. 82. Šmlouva Svatováclavská.

Strana 199
Teee wdomez : ayyſk�y woyá wecy ſahg powkseno: Mamekaße - vsſach me zamßya AorYezoech Aecccowe Scme:az Sz yſateme: 8oſſkoc &kwzyiawowano kumi6y nee Puwaweáowe wzayonenáke nácho c7. wzodywáo/ : 800chadoáwie: ApoſRawe go pprno wáme odywozamá cok�a obánmieß zogáew temiey gozyſno: Pomee vyuſkueno : c & 8pd8 zewſbenm 26o &can Zeáways� mah �38ab: Wac gaß ßtygcomuyzcme Iacßowawal: opCág poeb VsShimg6 vyt) o680 y088as Quken Go rserhoſ.epe Kmey Owat oprawiech gone Gieſbee pociray ſz kvrozeny pownio zy ſkuyyc od wietovyna z wſelxeo : Ob.e kayacż bywſoż 09g.bo gfa w9ſßacz Iwaſoi : be cbage 3e/86° ſu9: Dc £ca &gin &us.: Aho geiſke &ale: pooconage ſugo &aá: Logesan żymmmck moßy Aw3 Omi guk poncż pamow/ wſroco bwaßácz nowe enly ozmaknicch Roga fakyzoétacq.zabP y G.á zemßßem : Breziż : Syoigne pomich arapome rá, budicz aby : Acbywakeciow zoma Greſ meyces vgcPſe &3ikto: eri Obr. 83. Viktorina Kornela ze Všehrd O právích, súdech a dskách země české knihy devatery.

Strana 200
Caly—d., of. f/i no 11 —hu, Nonune.eo �nouusues iruujano 40be apume. Stleumi Legm Sposmut. v urbyne ol wentexſ= Tabaruo di gn Lep Loem ommbus mypenſuz gg nobe Higmolus krudte lgentiovs tlis pre cupns nobo cdera noy mprudenter opmamu Ayſbrá- bi adea Aingnnus noſtre menno Aniciy pque Lm noſm Habenas nidmo Abraminie mocinèas noy cßbue feſci vaſeau regio ſaſebnter gubernare-Pwvida Igitur medinlcono ſantes quod hoc ſauXibiſuo mácrum pDuei now ppce� qua7 ſy �ominun ſeeſendtore ,ſalɇ uſuae rendamur puerſino qru cntnuus ſpceſſbus tnquilá pruniem imſbituo mo�limiu 7 illa efframs temernas que Sum Zactenus quaſi drnuenio vmdáł v-galam mpvnts facnor aßere apetns enorma ſniho pe narum kmuſus areluu(ve ſit quaſi evilſio nSittus &g neis wnSicorus vriiko que cemim nivelite occupánies pru� ſo ſupunabant w palnitum diſzendia eſkełoz Awireie nie ni. publace- faced fenálle a Secza-Regm noßr barones a3 niam cnvooii Preſentil fetimuo a a6 uo máie ßedu dude A�aſ nune wſkanto pulge wid noſke maieſklno cuſmine- preſentmkiter conſlituns/ Aligeneuo que ſuumus qu.ß-:9 5ud tuſlorſus eſſet fuſpnor Sereſkanda neqnieł qui wgeneiak ty ni noſn Siſtenduny adukermd7 greumar fabualne z dkao ſał ſuates fomiteunt ae nopul Yſcrpton mlina pvnienda nemo — qubue obvidnam eſſet oiſibus Sampnory chlamickihus qudo tk noſne mferebdur ſubbutɇ quon aScpickonem pw cedeed contingebat qui ſiquidow báineo ßabito propenſe d- ábeniwnio conſko m ßikanoo vmituo pioferentc ſentenck cont ſo procedi cokar uikitei Kovucrunt qu0d ſ ſama forſay dut ſuſpićo Haberotu ſeu czemrctur alquo moco 17 bomo ſon hereindte alcuus faſſa monetan pro nd veſ dâ qua ála falſiuo epounáják áw mouuo boma yuuſmodi fufſuds duetetur/ y ſeprem bawnes �lbi copdivo ovmei qui unicſ Axonent 42) mi n s cius S ſæluo fucië permiſ zeune áli ſeptew pſp niuent cont eum ſkatiry. ſc. Obr. 84. Formulář Jindřicha z Isernie.

Strana 201
t Iſacr ſwe taſregrenraobyevaesſe vr�hosh anchoſay l9.crani oy l moga Iofon. l puſa. a ſuazí-puſcoſh ofinne ox cr ſa ai� coft v rſand neſ cbda ſulue r ealaſuynſuaalla wie cacalla en lbz raſoll naſuo cdan mals Analſ vſſaca ryrgn vneſkucazaſe aaffill. af/ Smienunni gnichz crapl., vmlſu. &ase ſwzomieſt woh ſe Caan one�sid., ewill- rl ahals czofaD covuſs ſeiri rooce vlyro 2 uess bvple recme- arlfnorſß Cyſe Pusaee normiſerſß rſaſa ſue rvebu ei los tall nonſaleterſſenuspluu naſſulu rry ne Winnu nlſkonoc� aácy Ruczße colly voc sy teßßa yobdhecⱥ YOolg�o ßue proßec. aby 6gg8a ńßeremu Enenizych. wieß= Euſaooſeal nM. Gey vzom ſwoſke Cgat rrzſkß nuye wim oſzecencho Iboca ßa bocgiacßo Abmia ſkie k. bolcheh yrſan- morn roſac Saſſe ceſabuoſu bnzat cEſklo. Snffurſſubvvg wres Aalg.consh A clagy opone Oa necroſe ſderſuk rocuocae anas y a clpeyſ sa cagle ſte c avn �vſane aby 8Er naſzeſlſh. Aliſe vs aPuſeſaiſud melbesſ &, K Pfrmeſeeles gwints &vnt ale vn -Gzehem onat re la vus ſitaloſa ſe fvinſucue ftes t cllo aoha Eeſca ſuſ cſaéfre ſra- alaloſe guc. Fru Cunj vofeas nervedle pol. gn.&. u nes, aaſ wiaſey vf oelrealn ſye cll vvne nAbaoyls weſleves &ſlcuoc pwos roſne pſereſu a Suoſa genſeme naſeho vilnu quile aſ ſl Ann. A ad. Ruhoſal.a y Elyetylesy weſli y wa ſyuryſya Vemzne a Prres doſyebſ(zuas to mlea Snſkⱥ rám.ſaſ m m ſe nas ac l nomusion 3e on EesRorrajrcs alzſre o k wep laboſome noto�. añes on& . &avecar do fua. Coſo nevsfima An E(buclorj alzehlza aſa odaa cuis ſziyv m ſaſt. ponaha Ghychem tnß Guiucy 6s vymiſt ycá s. Hlamne aſl rolnocciaa, ſiyſſoe a s. Guo mbe zabaſterchomy .a ſi ßne vy lif: Gwat- . é aelfryen aſe ſarasch. ( ſceye naſms hrati. —eſk. R vvonurvu�ſen medlerayry.o.ſd. cs-dnoß ma- gccr myſa voiehie recha maßa eſa. slſa vytad. a aoda Lxuſač, ac no Nenſluie Irazlery ßze akyou. v ſrnjív. dag neco ie nd Elu eriateft 9...ſ eutva meſac. me avans weßcnf ma mere Gro Oeri o. a d mna ſeca verp al. aue Geya cclaouo aes poeiavas� ſuatof Io reelmonle meſtz gc Obr. 85. „Kancelář“ krále Jiřího.

Strana 202
60 Si quus wſlet extendé wſſet ex mc twelme= as ſiue ſupfices oſtituowo pũct9 flucs facit lyneá � Iynea fluēs ſupficiɇ ſcdm pßm Szw�lⱥ ctor vti wlutt oſilio cuiy da dicent/ Muidos pcipies eſto bwuis vt cito dicta pcpiát ammi dciles tenɇát � fidles Wmnɇ ſup vacuá ple no & orpow manat Koctrma em duoßus mo: dis ammo faſćidii mgew ſolɇt ſcz quali tate ſi obſcurior fnent s quatitate fiplixior extitent In quo vtwaz magno moderamie vti opfet ne quod ad rfectione wquiſitu ɇ ſumat ad ſuf= focaćioná I8o ßuig w�lawmɇ auctor wleno mter ſtiſlam � carbom opuſculu non mmi s obfcurũ nee mio plixu oompilare &cwuit Inno ômmilleſemo zocigentiſſamo ſepenaga ſimo ſeyto fimia ſunć iſa ſeakuła ppincioli: ſora ſexta poſr. S. Manc In Nonaplzna c2 taprſſionɇ noracz Gnato zimpreſſora Fcriare Obr. 86. Plzeňský tisk statut Arnošta z Pardubic.

Strana 203
S v pić ſzokraſa ɇ Semom bwi napomienuſdſny Fterrz geßAwßer ſwaⱥ ſaw Pneſeⱥßy gſa w Avſá ſneeß na vgemi z Rrez= ſkeßo vaziku w Ceſß. przeſozie- Geſſo wßo yr= edmiim zádny z Cżeoł. ow nienámß mkdy Cik pr mino Gych wie= geeſ May miſagſſy Semonigē:ſ= ſdak mudżemie ynkwoz= Vneſuv Bobezi ke wyſk magn od tec powaly ke weź zßi Cdec vżnwagn : wſſii ſpoſeąnee oßgowa= wic wóbogneß nayzrzete: vlnegne w wßiruge Pye keremżſy zby fuza= cßowawagi wwaßu : 3 rziſomne ſykk przate K ſſanugn- SGrzń pal= y podálⱥſkbe wzſußene miſugni-Mad w zbyeh ſpoſzenne weſmi borge ſ 9wſ : aſe do bereßprza= teſſewie am wiegmé ſe nezmieni-ká pakza ſni ſſie mage : aby ki kerzim po dobre powieſu ſwgne a g6 ſbie wetzo woſbo wáki cßegne : dbvych a ſ nezbycß byk náſkedow: migy : kenw ſpis muog za dar Pwbi poſan vnne me ſem : kéwzby byſ za Nſy duowo9 meßⱥ kwbie przafeſßewije a znamenie wßo krxeeż 6 Ofgem ſwym Giyponikem gmijewak ſem oßgowanije Mrzekeży zagiſke ſy wybormɇ 9i : ſrm : aßy yak ſitki euk r poaieſſwije obzowſk ß° dRigowe by�-Hwſá: ſſe Byż wáim : ze y ſſne ſije vnſi memu giß napomogno : y gas ny niey ſy weſmi dobrzeſe Komu ſ twffuge-Meb w fu cßwij R: Prz ſy povdeni ſk gſs: yá gnee váyk poży nam Wyz fy geſſke po= vwdwſk ſgiiſß: yak ſy kerznż kmudkowaami gßy nacßyſim qwigym - kerznżßk weßey rzegy ſy . Obr. 87. Sborník překladů Rehoře Hrubého z Jelení.

Strana 204
Gwyſezuelec 3 Haay DvCp mele ge G ofos Vhetez-buo. zz za6a s&e. ☞ r� —— gſy Buna Gooe AGe- 2 ara rcc t &. Iwoc&. Sc 8 Qwce- Be wa & v wy (h Gzacze A aiik.uBniu ptrwogil Icpa. Fratey lijin yafu. batpifofijn Izſonſe lilbum gamem liriſa tuuaViwn trymom zjio tkkak Obr. 88. České lékařské „jádro“.

Strana 205
* 2n.2 tapukd oveebat je ač.tne tir eveaand t ☞vs ur'Sfaoemnvt N e„ ef PA-uhe:r 9 e ktt — — Fa fart, Co-6.6, y 8 ☞ ☞ Letu bożiemu Tiſyticnmi tztyr= Seraf- Z /atenu ſednemu .ktere; geſt p: le pnem letie a hrudne.Literanee * Pdkeklſeſknáß: Maſopuſiul ce ☞ dneho nebude dnɇzbywaginie Geyuar nev va- o.aaDewietuk wacc A Winnzencya: Prwnincdiele — 2A 2. przed S. Walentinent.Wo trfect notzni wnedieli po zwieſkowa 2.. Krzyżowidnowe wnedieli prz= ☞ 8ea S a Iakubem. Hod ducha. S 3 °9 Seia-y Siwent wiedieli po ſwatem ondrzegi z : Ależemu S. ☞ yby tbnemocy rozlizneepadagi .a to náywiece p P wlhkoſti á ikbtzwe poruſſenie.Protoż aby ſobie mohli od tak= kow pomotzy zzdráwie ſluſſncho nabyti a doſahnuti Cżafo: ☞A * v á we wybráni a wlhkoſkiginych poċi/ſcienie podlemieſka nieſiec iveſpolek zrzenie dobrotiwcho tuto ſe podpiſugi 9 rr lerrneru. k9 A o. AS V A26r."STáreſ2 iyſobotu po bożiem krzticni dóbremlad krō panenſke żi ſwati Pryſſku proſtrzednie mladym a zmużilym krom pl. uie= r áſy — Abrarzeni ſwatcho Pawla dobre ſkarym krō ſrehen Anazaytrz 8iTßyy Bezezen Wutery po ſwⱥtɇ Dorotie dobre mladym krōhlawni Pſecz kprzed s Wáleutineli kupoledni do . mla azmu. krōplytz.an= AAreCAwatcho Matiege appoſſtola dobreſcarym krom ſechcu W neſenim ſwatcho Wanlawa dobre ſtarym krom ly ubez Wpordieli po prencſeni o Warzlawa dob mla krōhla rca on orzi do mlȧ a zmu krō plitz Wſkrzedu pred z/ Sv ervuaof dieli po s Ry= —9. bożie wyboinu aſka k ſkcheu g nazay dob Wutzry po zwi Jn fer os as aeae bożie wybor ſka k ły a nazay do Weċcwrtek po welike nocy do 1�9u81 dodi'yhieeylNa Wſkrzedu przed o Girzim zmu a ſkȧ k ſtch n vtrev wybor ſra klytck a na do k panen żily Werztwrtek przeds wit/ 1 panenſkeyly Naden s Witaliſſe dobre ſkarym krō hlawnie , o-2:a prne?e Cżerwen Naden o Floriana dob mla k plin Wnedieli przedz rybor mla krō plicz Wſtrzedu po s Zoffigi wybor zmu a ſkak ilfprzed s Vrbanch dobrezmużylym a ſkarym krom lytek koS Vebaná wybotne ſkarym krō panen żily a na też dobrekrōbł. bruden Werztwrtck przed s Primē wybor mla a zmu krō bei przed s Vitem do mla a zmu krō ſkehen Wpondielipo s Vitu lyrek Wuteryprzed Swatym Ianem krztitelem do zmu aſka Swatcho Iana krztitele wopoledni dobre ſkarym krōhlawi Wiradu DAAHrakann mehdt nla krom bedu 39% Obr. 89. Česká tištěná minuce.

Strana 206
Sſvana Prwni HIIIJNIHII PHI UH!II! Hilí HIlli! MILLNIII A Obr. 90. Petra Chelčického Síť víry pravé, obrázek disputace.

Strana 207
8 T Mini. Kapitola prwnie: Kdźż prze�al Geżiſs mluwiti : wece k Sſimonowi Petrowi:wez nawyſoko: a rozeſirzcie ſyeti klowu : A odpowiediew Sſimon Peir wecc gemu : Przikazaie li przes celu nocz praczugice: nicz ſme ne popadli:a wſſak wſlowu iwem rozeſru ſzet : A kdyź to vcżmicku zaßinuli gſu týb mnozſewie welike:y irßaſſe ſe ſyet gicß: § Ta ſlowa powiedena uſu we Cżienie napſana iako to zalożenie tiecß wiecij kiereż by miely potom potrzebnie powiedieny byti: Enad kniekierym poirzebne:a niekierym k ſwaru a kupoiupe ni a kupopuzeni ßniewuow a neprzicznie: Alle wſak nicz gineßo nebude gednano w iee wiecy ſpomocy bożie: gedi ne że my poſledni żadamē opatrziti prwnie wiecy/a knim ſe prziwinuti:acż nam toßo Wuoß poprzege/ Alebo giż geſ doffel cżas nayßorſſie: cżas búrze:cżas wolanie : a placże ßodny:a cżas wffelikeßo oklamanie:Tak że by to moßlo byti:aby wſſickni dokażdeßo cżlowieka:ſkrze zna menie a zazraký:kierziż gſu vweśeni od faleſſnych krý �uow:przednimiż by niżadny neo�al: kdyby Wuoß pro ſwe wywolene tiecß cżaſuow neukratil:� rotoż my nay poſleṡnie:iako poſpaleni: kdyź duom ſpaleny ſeſpe ſe: a vcżini ſe ßromada sſutin : a gedine znamenie nieyaka zde y onde geſfiie ſe vkazugi:że iu niekdy pokoy �ál geſ: ale nazaklad ſe wſſecko sſulora poroſilo leſem wńemito zwieraia ſe paſu:a prziebytek magi: Protoż kto ſe zak= ladu doberze y toßo domu:kteryż geſ ſpalen:a zaklad ſe Tukazy: 1:1/1§. b. Obr. 91. Petra Chelčického Síť víry pravé.

Strana 208
cul V ancsij 530. pied Swutynt Waca wem tin Yiteß. koy ſe ſaſo Prigch Bednote Sratrſie: Froynſch Pa= nuw/ Yana kundriia z knih ki a namſakiy Soeſlawi Pana frydrycha z Qnina a Yaną Jana Krincckcho �anliho/zkonona �ana Bumana Gſyeſle zru noric ��a pana= nyſ�a Wilomnich ho sRueczke 2 Tylo wyſha ſy prabi priimu pocal aá Dánoycbm w Jalef Sen Sivaleſo &ſimbna a heoy. educht o lana , Hartmoriu ney viſ liſo ſurfiabi Prijſſigⱥ zumu Sus Jamern Bfellawi. Cok wiſh koz ſm nyn w hageyſ f atoho whly ki/ a ſuſla re muy 49mi Hinalſá ny a, ſn dunQaf &a irSlife ſikyarhuun ſworru kifń a ńk ieſcuwármuy ſe kro lkie prigak á ſhralſá pinu oc sc/alíſ ßha ne yodobosi frucau a je3 lo rpiimi neni é ababio rum je ſzies momli i y ſah o * omammo. Obr. 92. Br. Jana Černého Paměti Jednoty bratrské.

Strana 209
rypſa asi bi ſi hp mſha bzudni pą p, 791. e 11PJ 529 & drzhonik, k Pßroyńaw by 1 wydc, b2.kal.27: z. b jen Iſſeliſy ula, na On �welyo� Jumęna a Fr. ſhadves R°. Wa Juo vmyel Gral bnsyjⱥ, Iydowſly ry do Czikowſky. j Ě 7 Boleſlaneo ßſlawi aki Hc�owan wklſppy' miśu Gra, rzrive. rrhvém Km? bⱥ buálſkz Jalumi by Iiwne puziry aſnas Lnuule crptSoBin Praww vsimi myſy Iwwńl, �y Wy ſra. w Jn byl Gralrd ßelí poftomik ąlmúj tzy L.P† Thnd 71 mary Arow pvmonimKv ſy nſhiy ly oſſirm vonij om ppnabj r Imemo ſellep vllaik vráá4í břa n Prmy Buz ivny ly brvńlp awp á Plofu wirmy a otalr ☞A Oſi/ry MuTelz Č. ⱥ pty-ch cymyſonuj w Pbrtu y na�ilá ni mmocyny 523 0 Wemne» el- e,cu, GViarjh dasn †7 Fc Ainſ hen V.Wany Týberl klre lami ak.2a TPmori9.Priy: mje. piay Rea?r. teplom vváni We. erhe. . 40: A ay wes. hni& kyvrehi Mer rncí A Tmým w bn Gzmy Dɇła Tanie I 5 30 Giſuarzecm � Orſáwnoſt Boyſ kyuh wy qſal &ra? Frayamm Olam Ohtnflſfſm, Obr. 93. Historie Bratři českých.

Strana 210
fus die To gedenie apitie ċinte naméſpolu pamatowánie ſpuoſobeniepokrmu y nápoge.y dánie vċaſinoſi.Anapa met duchowniho pgimanie waſſeho. y pożiwanie ſpoleċ ného.iċ. Cż GBedmé ma z wierypożiwati prwotne w prwnim ſkupni z wiery. weře byti chleb tilem a wino k= wi.2ċ.Amożneli ydruby podlé přiſluhowáni vmyſla kry �owa bytu poſwátneho. Onemż ſwrchu. A tak budiż konec tomuto ſpiſu.opřigimani duchownim a poſwátnē.kteryż vċinen geſk.nazkazubludow a newer wzhuoru y doluowna ſkázu zřiezenoho ſpaſenie. Ana wzdelani wiery praweſtrany obogieprawdy.kupozná ni y dogiti zřiezene wkriſku w geho tele a wekrwi wzaſlu żeni y w va�noſi pożiwanieduchowniehoy poſwátne= ho. Nſkrzeto dogitie żiwota blażeneho ſewſſemi zwole nymi. Donchoż wtémiloſi a ßwde.dopomocy raċ mnie y wſſem wernym żado�iwym gediny prawy buoh wpot �afe bozſwi atruog wblażeneaſwatétrogicy: Tmen: Dokonan w ponṡeli před ſwatym Martinem whodinu Patnáctú. Awytiſſien w Vtery ßdſwatu Katerinu w hodinu x. Leta pane. MM.CCCCC.XXiij.Napodolcy Gtorgius: Obr. 94. Br. Lukáše Pražského Spis o dvojím přijímání.

Strana 211
na ſß� & Gpila yaple a b Jana Qumo wclyma �ßwoſtnj vijn Cta 1§67 Gßo gmwßyß vrißn pgrwnô oſwes�m ſeſfało w dawkowi wgbolu/ wołol;ko áne� a Jagna : Ab y nèkirýcß oſčopawiſkżiß y oberneßo l58u łu ſßromajsigygh Pkta 1577 wpoſh. Io A�g na án Owalz9. lukſſi wßulne= Aſy ii Gralzi, 6huſlj. Jlhari pſpowi Qukas dnöſß y viwam g obqc4: ByP&y rus �z9,Kⱥłyelikpyn ßPna Kytjſ &la 1557 &eby tia, że. 7mſl oilaw &lorerrſh 14 i Prhum rg SahymBhng. zt vepla stan bm ſſrym mtym lpakmlm Tíh Srhapof eßoż yetßa vo: 7). YBo�he 14, One miſyn Sſlop.Bu nanß f 23 ßoßink vmize zKn Blaßo�law/ wkrumlow° , Zpie9. Pſax 6pOnoly Oher a Yojalag Ii8. Yam meß �y� w Oronok miij welißy zynamwły/ wilio pobyjny/ pracowił Omſacźi krwſſem welio prihckwo= Ktßoj powi ſſirre mąy ginými náwoy rgn. na wrhkła/ Moliß adraßy Rlinoć Grdnghy pre. Yyko by wo naſlg. Cáud pán lubpro py= lißwalih wche On ſám wi Mußii� prign (Biw. nj Zoji Cán&wś ) svvaßſli tthł nawyoßßgem Iymi Yhné. ſehy yat fi ozo. Growi ſr.f 9 k.m/. Obr. 95. Zápis o smrti Jana Blahoslava v bratrském nekrologiu.

Strana 212
zwanuknumngok Narozenj Kryſta Pána. z Kap: II S: Lukáſſe. x * Eċ to hoto ſwa té ho Cte= —432 ni/ na pſak ſwa tij ☞ tas. ſako ſe wiēch S dnech/wy ſiko geſt wyr ce ni od * * —Ř Cyſa ie Ku gu ſta/ a by byk po pſán wſe cken ſwět. To po pſá= 9 nj ney pr wē ſa ko ſe/ když Heytmanem Oyr ſlýjm byt Cp re= ny us. v ſli wſſickni a by za pſá ni by li/ ge den każ dy do * o ſwć bo měſa. Nſtau pi pak v Z5 zeff od Va li le e/ Ei. z mě- Obr. 96. Evangelia Br. Jana Blahoslava.

Strana 213
Obr. 97. Zápis Jana Amose Komenského.

Strana 214
» ko ^ y 1 Go go A > NANNY bh aD * Fa, dp IA ny - d 09 WY pup. BEI A je togeft, - E53 «artc sepimafo: feanj/fteraf wtom Swete.a wecech M ZORY == = i i RADO f MODO VALÍ (9) ) EY ety QUAD AMAUNMGO Q2 2024 GI po y voy f COGN EZ 4 £063 T03/EIEBITRIERIEDIDIEDIEDIEPIERIELI DRILLER RH BIERIT Por 4 - è ° e : gebo wfjechnedh,nic nenj nej OTatenj a SFRov FIS tánf, ZAofotánj a £opotománj, frámenj a Gal; IPA ba 50a 4 TefFnoft/ a napofledy Omrseni zo(febo $5 X5 a savffän) : Ale Poej boma vo frbcy fwém te, e ges KG binjm pánem 23oben fc osawirá /ten (am? CS prawém a plnému myflivpobos BE b . a P (==) ENS NS gen] à raboftiie pèts hazy. S. ere ques in lucem rigidi fecure Gatorifg, 7... to: 3 Ya I Labyrinthzis currere docte vii i S. SKY | x = Cumg; ibis currefq; viis, dic : Optime Ex me SurREMUM nonnifi difce Bo M. G. C. y 2e Ex [ibis Jodi Ecdet v ves dus d. A XDidël fem woffcePy frorPp Eterés fe dégé podflunceh/ X : zvffcc'o geft fiJarnoft a trápení dude. RS + Śćta Bryffowa M, DC. XXXI. TH a J EEE NIE EEE PIED IRIEL ALI ( JED ZCS A 4 ASE ES EN Se e DKA VOP ČO LA | ERN COS TRY PS EN NS COCHON C RIT LE T P cot t) ) q I q q Mod qp je ED AM ha ZO SPO EN SPHENL VAR) po E A.. . — Obr. 98. I. vvdání Komenského Labyrintu svéta. XA NYA EIN R6 o S LY vy byo NG "e US ENTIS, SOY Y PSY (D v D 1 oU a 4 H eios FRUIT, R24 § M j gU NN 9» RK Jo POCNECILN Pg OON i OZGA ZIS BEALS PSB db EN 635 AGNO 

Strana 215
ANGELUS PACIS Ad LEGATOS PACIS Anglos & Belgas Bredam Miſſus. Indeqve ad Omnes Chriſtianos per Europam, Et mox ad omnes Populos per Orbem totum mittendus. Ut ſe ſiſtant , belligerare deſiſtant , Pa- ciſqve Principi, Chriſto, Pacem Gentibus jam loqvuturo, locum faciant. Anno M. DC. LXVII. Menſe Majo. br. 99. J. A. Komenského Angelus pacis.

Strana 216
N= 20 ^ S 2 Ж С Ze Ne re T C Ww nale Mae ee v CRS Pu hi ^ p MTS = n/d NO | L5 A 1 ld í S L E я ONE x j^ A ; ve, CHAN NC Card) ELE S № NEN SN d Sv) - ds. Se ea ET ELE) [ pom 2 a > К E T E N PN а » № . 4 (Y mi E. à x \ Г y > » "- 1 ď / Ld d | < Obr. 100. Jesuitská these, obraz rvtý podle Karla Skrety. 

Strana 217
EAEITIHS (RUCINIMIIN TEMIIO FONTECHSAR COWVETCILMESIADSMETCLTEE; au; LELLCTEa Vtonra lu.naTaa farrnísa V a Navy A MICHAFL NCDMITISL CAROLI T „ t —u takn Obr. 101. Jesuitská these podle obrazu Petra Brandla.

Strana 218
O (Aluaia ef cecta. Siěnu &rum Obr. 102. Zpráva o jesuitské missil na Krym.

Strana 219
O M. Ianowi Huſowi/ 10 XII. EecKpisSn.kau &xéta PaneCa Třiſiati/ że Kneżijm Markernu/ w Starém meße Prażſkém �iáti gſzukrij pacholcy/ odpowi. M apanci Puli. Cżech : a ti w ßáćto zawijrali/żby koli proti Koáli Wladiſla w ſmomds penēżitan vćinil/że bude mij= ti wſkch hrijchudw odpuſſeknij/ Knák ☞ bon hat, a walnij v Welale Kolegi driel/ N a A z toho páſlo/ że tito, za/áwaguce MiſkyIára Huſy, a geheádanij, = ný ßámáki. Gichżto tek Miſrśitċindo welikýmzáſku= pem Miſkrnwi a Kollegatůw, Kofele Bethlámē pochowal. Léta Ránē M. CCCCXXI. Interdict, &geft záp. wid od Papeże wydane/ tak że po wſſy Rraze ſlużby obßynij po Koßo= lijch gſau zaſtaweny/ a to pro Mi�e Iana Huſy/korýżto ſrezu= mēw tomu, wygel pry. Prahy/ a byl Krakowcy. Apowēd w Praze pro Miſtra Jana- Hadanij proti Od= putikům. O Miſiru Ianowi Huſowi a Ieronijmo= wi, w Konſtancy na Snēmu vpálenych. Kapitola Tridcátá ſſeſtá. Enim du= ſhowni w Konſtancy Dyż ſe ty wecy w Cżechách dály/ obe= cny a walny Suēm duchowni polożen bylw Konſkancy mēſtē Sſwábſkem. Na kterémż= to Snēmu, kdyż obſſyrnē zmnka vċiiēna byla o wēcech, kteréż ſe w Cżechách dēgij, nemalau péċi a ſtaroſ mēli o to Otcowé/rozgimagijce na myſli/ yakýmby ſpuoſobem zemē ta zaſek náprawē přiwedena byti mohla. Y zdálo ſe gim za dobré,s radau a powolenijm Cyſařc Zykmunda/ aby Obr. 103. Jesuitská censura ve Veleslavinově tisku kroník Eneáše Sylvia a Martina Kuthena.

Strana 220
R.-, - 2. fubi x l c Qrrs ahus baiti.a a d �h v rene Ariafaa, ſar .A(aoaaio eßſh:)a l. ſbvaluvAi & ci. Brti alla 2 ſ-- GAiJabab, Mirero bf re rv saoßlob A. cliun J. — k�&h. 5 li. a 2gB3 (—fes, A ſemoni ſilect vn ſe2.e . A2 ArSe acluios titb Seſetam Ah, i ſalto v ſ�hal z. ſu Alefinsst Fyrsv va1 iShine r'ſhitem n Qeint: vy i- ninvuao naloni (ue aoum Teef gyxe, at aldy ma, lalus oeuuuiai, o6s caiſidufra Aa lrm stgreate vilei . OcCtis. agSluie achicuts clanpliado ene sliul lzlllo atelaa- Mo eowead anralan tins Labon &ß v�int Mates he linn &ſe & dapraktote, alouer at & 9iam, aurum Anonam Frate &lla; renylihrC.9, 3u ift fram xininè onniun Decl. Gai- fofali Sqes, Sihuo &:&s, < �u mCir aaeſaha, ep hi y2. 8.un jan & i Sleaaan lismr, inPſeaa w ſ- vn er�i ecrt Fe ßeà ezuallihi Lov teliet “ poicn ſiſpkn, ile beahtit Furl fer-sßaheuen UCloponess s ſa an, Sloi“ y � ulto vno hleoter 9 Kas aaphiu v- 5. Aera litas (A iû.avfion v Xn r Las).o Falia- ooli frecte a fedust n V2:6,s ir&2/8e21t/ -e-peuaef-beus S Afrgou- nos ſesal prvenuaty flebko .e Aihm ſ notuala Coſenat-niſete Aoaya Plania pabui- arna oa �ſk ſaa- Nanam priwanm &e -ncrin svPPou lex ot v Fien teo Lu Ptiliefru nAk 8 citouan �r.ns i L.anB-vbi- flata. orn efenſiihrets 2; frndstiins. Netiar. Plavýs Tust. Obr. 104. Vlastní rukopis Balbínovy Obrany jazyka slovanského.

Strana 221
R1Ag1/2 1ß skoh Ovhua dun/ 4)4 CulAe u: ml rspry 2v Me. cA ,1ž 4./věč. . . G21- Aoan :/378. — rphoh Ipřu khá eschoa wná A Aáyii Jp on“ hrí koáepíaa r Aooutlii Gí ~pá cy 2/ íř pulush uynanpa. ií Z&uyi I Aormava 1*. & ŽA u A1rk hkuě (přuN. aj- 9.. a Apoo. crko.. 3. Bpuueahy Zes ſ.bávyhik hpýrrgr7 p 28 (řorě. latehím ve kyí Alouál /la. ve 1161/1— Mpynkku. 2111AQ í rrh vsprx Aě gkirn Her Šáa pmo. jaziár s7aa — sají. Mrto/ páí vri řIeřr aoe4h, 11I a otri S N Bir~ Gs. Aby2 a pe.ro Soa A pnua ph la6 pdn jlég vpářnu n/ AnArí a :a 2Atímné jín e. 6amunno A. xgví a vna7.a ZASíápu“ 61112 - 1. gáčě nA ska Pyrý Zěslo. urwal: »kAprpkr Ar mij ou Mń -Ahe/r 47c rasilu a zArmmmuaa. — Att- V„ „ — 5 cenh S- . ... Obr. 105. Vlastní rukopis F. M. Pelcla.

Strana 222
bunski cme pronereim oTrée: srudre, menerſ ),uhrue obAtieik svrendum -khilhat elmoushia plolas, e dihęPnhč hohrher 28 ☞ — rhu4 5r nevi uihhe) moruon miesnil/ e6. Ju nh pime A. Zeſe a pa- sa hpra k (tin (a5 &lawms/ra tmito me u mo Douí dsloua Obr. 106. Zápis Václava Budovce z Budova.

Strana 223
v Obr. 107. Supralibros Václava Budovce z Budova.

Strana 224
V -bi; Condi2. yv ſfai -Ayin=. Cazitmla t Řtwp M1 :n (lř Apia.Al. 23. 1. lilhco pminh & beleí Ge Ti1:N3. (t l1:A 41 F l Zje Tetuns. Eſlier 2.c . 22 6bae-27: v7kl.ſli at 16. Dvi- A..IA ze9. t3 SAa Aie. 50. Y�kiy calák yr. a á ligr7: A PZj . 2 fa dhA ho Jwa. O +s. f7l- Jiarhe 9c. (71 Iruſuha P lee2l. Are AA�6Nl.unc... f:- “ a Hielame c n Lui Čert1:s. 315. 3a 2 a Mauiiii M12 1133k/. 156j. I.lVnite nune. . 204. 39 636. 39 6 56 Obr. 108. Přípisek Jana Hodějovského z Hodějova. A

Strana 225
Obr. 109. Řezaná vazba.

Strana 226
. . . .. . - - — .. REVOLVTIONVM LIE IL De corum quæ circa præceſsionem requinoctiorum expo ſita ſunt,examinatione ac emendatione. Cap. IX. 76 n. c s. v T quoniam per coniecturam ſumpſimus augmenti prin cipium in motu differẽte, medio tempore fuiſſe,ab anno XXXVI.primæ ſecundum Calippum periodi ad ſecun- C dum Antonini, à quo principio anomaliæ motum ordimur. Quod an rectefecerimus, & obſeruatis conſentiat, oportetad= huenos experiri.Repetamus illa tria obſeruata ſidera Timocha ridis, Ptolemæi,& Machometis Aratei,et manife�tumeſt,quod in primo interuallo fuerint anni ÆgyptijCCCC.XXXII. In ſecundo anni DCCXLII. Motus æqualis in primo temporisſpa cá (.... cjo érat part. V1. differens part. 1III. ſcrup. XX. anomali� duplis. 1. 1 is part.XC.ſcrup. XXXV. auferentis motui æquali partem 1. *t *2 “ 27 1.. Ierup: XL. Inſecundo motus æqualis part. x.ſcrup. XXI. Di r 2AS tr2r.1 uerſi part. XI. s. Anoſmaliæ duplicis part. CLV. ſcrup. XXXIIII. (Z uakig en- .. N.ZA. Adicientis æquali motui part. 1. ſcrup. ix. Sit modo zodiaci cir 3 2w cumferentia uti priusabc,& in bquod ſit æqui= * r- — 3. 8 noctium mediu uernum ſumpto polo, circumfe v rentia autem abpartis unius,& ſcrup. X. deſcri= batur orbiculuus a dc e,motus autem æqualis ip= A ſius bintelligatur in partes a, hoc eſtin præcedeno tia, atcr a, ſit limes occidentalis, in quo æquinocti um diberſum maxime præit, & corientalis , in quo æquinoctium diuerſum maxime ſequitur. A polo quoquezodiaci per bfignum deſcendatd be: qui cum circulo ſignorum quadrifariam ſecabita de ecircu- lumparuum,quoniam rectis angulis ſeinuicem perpolos ſecãt. Cum autem fuerit motus in hemicyclo ad cad conſequentia,et/ -&A reliquumcha ad precedentia,erit medium tarditatis �quinoctij—.Laaaeii ex apparentis ind propterrenitentiam ad ipſius b progreſſum, in..L rfinea mlri e uero maximauelocitas promouentibus ſe inuicem motibus in A Ah caſdem partes. Suſcipiánturetiamnumante & poned circumfe= -2 A rentiefd,d g,utraq-partiũ XLV.ſcrup. XVII.s.Sit f primus ter Reea ee minus anomaliæ qui Timocharis,gſecundus qui Ptolemæi, &,-x 243-.. c. Atertius p, qui Machometi Aratenſi, per quæ ſigna deſcendãt mave/ cifu 2, Vriprrehha j1eximi circuliper polos ſigniferi fu,gm,&op,quiomnes in par r v AZrě —Qa a ln fac6hn/ 9ul.Ap 4rn liAA Lá bo &j.PZEi sa C hhPgrp A zanna „ 6.iemy &ataaeL Zd Z. £66. A ax í &.—L AA r — d 9 * ( a4 Z 1 t iij uulo k A csrà. v Luc Obr. 110. Autografické poznámky Tyge Braha v díle Mikuláše Koperníka.

Strana 227
Acreiznelo D. Bepacro Specá Gccą Hefi bonbut abna BroHu Aa lemde o elavißsimi DQ Amicis men Joualo Tune lorzu, ſa ſha le nucnes cctm èše S3 ángulzi Alou2n uxh tin Bidlecſne cc (A ſas pefo: jne den adſte, VRSam lehm OAtVakonahi. lAnlo am- a ſmiarict l6 DOV Obr. 111. Věnování Jana Keplera pražské universitě.

Strana 228
). 19. A Obr. 112. Mistr E. S., Nanebevzeti P. Marie.

Strana 229
bijncaeo. ſua Mizhum Bucc 1373 beomi Nke Tuxtanees. ſ Humuit mentem aplis leuis et allet vno SAendt ſudig puti prso ſeueri ſonde onas wdi ornāt ee cnmla dietant-Sorin/ut wel vemialapaſſim Omaus laz Obr. 113. Perokresba písaře.

Strana 230
uIre2 t Iáh:ża Tana FSui Nait vyopyeiprn tá uſer Aiſut ſare frnele Rilaz. re tami retofinge dhiž wkrz Terry wyyram mera aliin ir 7á. ☞S Z A ☞ Obr. 114. Křička z Bytyšky, Jarošova fontána.

Strana 231
I6: 7a. Oltlis fista Obr. 115. F. W. Schmidt, Flora Boemica.

Strana 232
truſco libraie nacons bvemo, Sisciam maque vCanne a 2 Ymayt vielie F ye cnale * as Fi6Ra vereni w a mays Bißiie wptus 7c a 6 za ye 2 a rá cy8 Di6lie vnißßzwiá teym a = da aio= 5 N II FBeda ppey apſea N12 GErmaye Rene Stz rape Sabae 9 12 Oſion� teſeiti ayſ= A1 Ie vjdmas al no tuſini 1 FFre Bsde asye Madßae I achape Dibia ab eſárxx NA R1s FTrtanaelaeayi R14 Rce mata ds al midrcs I Nonieſkanhe S* row decin ojáhava a za NinRa 3a tye Az a 22 Cona awajekaesedb 9rz edioapra 3'ie 2oronat Rmlvtaz Aza tonAaden/ Aydaſai ſBadofpaus 3c Tofra �f Tous o diem' Smadaqe Ary az6. te maocs at yfo fie FOas Tanomce Oei Ayſan Awkßyts n4 yto ke diváh 9lax vi vn It Feapet da CaſureDuode zeney taria�e s v vret Avo NſugndoweßTa acarſhoalara Ii ConmrsA Raline1 Ie Nze Vodaus y flamenr 9 22 ya vste Qern ſy vle IFr Torr.o ſilas g Qucoct. Q 3 ſRrLan� won teyr �ßiie A 3. Ie desy� &cie ie oc Anay- 932 abidia vantne áe Ropßy ſve vucr Eshas allasnfa) Ge 3 3 Danie, &c ſufaties &6 A zy eex Aa Gyale at ga vž teſa zádf- Pzn 636 eaNuids za (ogju (& 12 Fandee.Suafr3Sr mtcl jo �a veſla j-Auiwcc 2ode abrr yáln Riſoua ceaaaa ane (, Euitaſe ane ſur Sanef or Seda � Ounc mid deyt 62 Fobh ak airefiron te dſoſa or 8 3 ei eerovc�y a 6bs vi 2 i di�ereſhppafyonramcs en e uid wodmas Iaebie (u21/6 Rcſee 2 a et Gſo po 708 tngtſ obt ſpyſaſno in Gleſ rſeái 8 10 goßyHuyaſkij Tn i za ys naſi Kyt= r2 ſeyicno ſofa & cod 312. Aſyplegrbd lepri fie l D1t Gt- t Gdr80ſáy p oáć Gſu/ſ Buz. ſTraae ofo * JZmia z Tnese. e af Bis ſwy Groehiaſa z dan ji POAN 8j4 BE odt ſy I2a prieb pna 11 tin váte mioiet iiáiá 819 SI maeßco � mnrn t3 Be Ga ae ſy luat et �fane m 2 ES aacIro t �r anapſadi op-bir 623 Sſ ar be SzX nſy or= 82t e bx Pyls O ſen de a &epa ☞ wa Oplus � gſ nt T2 ii Aplus c gſ 328 tGre�anw áláſodorenßfrma 320 on GBlo áċ eetuIehmá 3 tw Pplace canenee nqſ 631 iánſuy Candicia 7 cme V32 Sſſy Opſⱥ adſláw zymoc 833 Bl ſy cuao et ſocac 2d t4r ßßo hnedc ſy pabolas ckpaumo B24 337 It Hanes cgi= 836 iR Swſaſka piſkra Bza ba Twſaſa ſyſpna 838 334 dven vaſi age ſurvaſue ( Gc Achand. eo ſar vnene a Rchana ani smcee &peBa1 velamßtſa t Peten gfſan i H8 2). 842 iiFera DacAnua ſu re nacines .823 8an Be ſex maſd at uends yos pR madzylam ſßrenedas. 2d veſte da ſanRby c= mo )annuie deOGniane ik Gpinal dhap Cyeooa6 24 ynAmbké 346 — t� exd onad Re fxreſal Iran Pryſnb Be t ápřaa digfá rr n Kvalo ayaires dasra letua ſur yeme me das afon 843 to eſy Arfal Aa t (twIya r6 ſup anaſw V v Vd- Obr. 116. Katalog knihovny koleje Národa českého.

Strana 233
ncſpu liber tercius glorioſilſimi princi pis dnu wencezlat munifin Legs Voe= mie decontellombus Iciera. vnc adcõ Fceſionum materamn tanſeam quarun tur mter tetems rengni noſkr ſo unitudmes plunbus not tbus nos wodit mſop nes'diurnos enam atl duierſis toguanombus opcupando Eopuod quo adlitigantes cunles qu eſhones mundi ferem menores exipſarum co tmuerſijs fiequentius oriunnurmet fas eſl her pwbare-quod tam un mnomici quam cuulis ranio manifeſmt-duens quo adlingantes matore eſle queſnonem mier du os pauperes de modito te ſprte terw-quam mier duos reges de mtegw vno regnoHam connngt ſepuus quod uner paup mos montanos nichil ce rn habentes vbi nocke px nna ſuum caput reclner aur unde die aduenuente uithu ſuo tnbuant alim entum/ ardue queſnones deconceſſionbus orunt ſe ad muliarum mancar milia extendentes-Ideo o plures nobis tontngn dies/at nocles cum omm lugubmeone deger-qua tenus/tam diutbus q� pauperbus noſiis montanis m tot arduns cauſis laboranubus equa Obr. 117. Horní právo Václava II.

Strana 234
eymnlopupulam volum uſnemin Br striiuagttlo foltahnisin v. Aa japen. uſre kocá odawzenē Gma bozießo wſkcieß= Styrz�eßo ápaná�eßo/ yá buiále ſwry polozle oticch wſſech Wiecuech eler Sſá ſe ſuk wzewi Swabſß/wßk� woi wieſie/widonem Cbiiſßie/ Meß nießtenzi gſuvgwiak áwießterz. wniáesa� Aya goz ſem/već Aprz= tomyc/prziwi bil o kne poſoz k/bz głeſkpzkyck ſrzebniki bkkwoſa wa Rieſßeßo woáier vſak geſ ákgc? won Kzáteß zandnitonk á�káſnɇ vu Ahɇſne )ácwßßyc wiecone ßſbzcch rá to vyzie ayſwyw barRnać/cbcⱥ= Czo piſkſo ayſle okieki boziez ßikch przwylukwe/Wſać trezb w bu� piz= giek bzo�wáſk vyweżſkeho biách. Kewoſ źázaytr wamy ſAllá pwes ayſz' áfießo bzißawſkkie wiⱥße oSpoeßweae/zGiahdz nAm BywSh RdMwayozic kwwo Eegawßke ßroya� biſßoche wſkeße byeſzwſze/kre whezſk yaß Gzikſzłſk báuacße wießo y Rodecßuozßißċſweſmy be wRegen tenw ſkx tßkeßo pne�ye biAny Obr. 118. Pašije o M. Janovi Husovi.

Strana 235
Klara pan fo dat ma bry ere s TM i DE wo dada Zas wm aet < ( uos. MICE. Ava UE c qiiod [I "m HI viet Y ath pru ‘(UN 40 89: inn - obiet Ae a dita шили Vile o OPONA n DREVA Mt ABBakccht a i anu: moa il di siny. To SA RA Obr. 119. Ceská bible, psaná hlaholskym pismem. “eng SON ar denies za MILI IR КОМЕТ. ВОЛЕ, fü TOPI SARP: [LL], A Seit Jism | ЗИМЕ, thi LT m; s s ZA pen в n Bh BCP EIAS mer a heed PRCT il NE error ih. utipa amma nr ahi na Ride IL ze ee | п. ды чом nh scias S eie E 5 api IW pute TIMA XK mh ER hin chunvsjar SÉ DI are BMI i LMR «van wawrh „jm mála matre hmm dłrzxucsarć ircu pl rh YK riis vane ede I wg drm. lua ABYSCITUSID 15700 Mn BET: | nn BoVrhunzhan nicht] acs. my AMYxIYI-th kaz hk VKIVY- e saam vsum n Path fad: uhh rasan. arian Yuurcan Bu hry Gant: oral, ose meh Wa‘ vias ana- je iba mmm "TEC THD DIT MWK- Ba NSU waa Ио Во 

Strana 236
uafris hrotnare Coplu o hoteſlowicen monaſle Tgenune ßcwſe niw�adaſpecti I rusfii Ialo4/ pwferanus humanu c no ſolum adilliu nanone ſed Wexemplum deo miluancumn quuindomo detambulanen oonſenſwlu œrnam ſupcandelabrumolloomus-bonus odor uriuns hwtnate wnerentullim patris cumis memo niambeneclietve eft-Toplenlis & Coteſlouiaenſis monaſlerioe egregu fimdatoris ſpunns murifice- eaam adextems nauones mea iſuificientãanuna unut chuno fretus auxllo deouerſaconis ipuus mſignus-wute meniuiſ nec nõ pulmamartiru cum qua ſcleuer/mig muudadelnu quaqua ſylo hunult/ aderudicione pſenciu c memoriā umnſkein poſlewr ſup ipfectione opts uenia poſlulans alxwowe.e= nobilunte c uduſwacutſaem funclatoris. ege pmil� eottacarus ognomnad fuwwg nu bohemie felicue gubernanteitwakos regni magnates hwtnata de pucmpun claw genere oriundus maularegis pmiulocumpſl tijn lem magnificenua obtinelat-Quugenis pwogan uam uututn & mornhoneſlate pornans oonſilio e nature genewſunte pſlancior-magno aboibuſ Obr. 120. Legenda o Hroznatovi.

Strana 237
Obr. 121. Modlitby krále Ladislava Pohrobka.

Strana 238
Macisus AspuchSelieſeehtzihax Sec pins RuD= epMbabenßwiabinßá gebatvynac wyacychav/yccb yiawhgciudam wembudwwaⱥ abgⱥ/lna ymzivow= Hawarwá phaweb iecky negvycauway= Aige AmMadabwanammadab genaavapar naa/oycſſmo wáſnćmio gebooßvo mab wan= booßgeobcßvo ußwwobechgeveyeußvory= ge AamdXkugoadauddboncockowo wSdinuz vne wáſnlomogewbonoiy baar= zeabias wáabiaß geapuáanigcimpſat wáioſytntże iowkwniopácpzⱥßMoza6 ge tathawáoncßágcachnßnáacaßgebar cz cehiáß waczechiaß gemwywamowore geamo wáynogcionaß wáionáß gczechom= aß vyſembuudáde vßamuPaßáomecvna nacß żew vb gandPbubilomieżechowias gep= lathielwaſlkiege zowhabo/ názowkabdijc abidwáábáßgeelimchymwcluußigea/rim worgeſudochzymdochgeachim máacwu fecliuthwá eſucßarclewarwaclenneco marßomonatháczineobwaiácobdciopepß de wáae h ddaáygeßomßácppſ seſßtryáß konka�lzdrk go echzvoaßuihá/ wio zudaidygoſlecht-vávodazvuczzu= do vzw Derbabiloniewwyngolcche vn? vo devbdwij babilomer vna zárpo rz= geſlcche iaRyeſlechtxiaſpiftDomanaenele lhußywgemechele iopphožen zepmckune ſ watſudckobek ẃleibwde Helujegeſ wáiowyßáy zmachelPocrw gerechtre wle= 1. 1 Obr. 122. Německý Nový zákon „Codex Teplensis“

Strana 239
rohtn dixuur duth pigihel. allero minero ſuntano entrmiſſati alleſ tle he miſſ ſprach. ello miſſareta . Alo miſſa dahæa. uuoyw enu uuercho enai ha elane cha deſih hy hu kkiu zrlonik kulaku= deſil uuiguanco. æloun mintcanto moric ædo un nocac. ſlaffanto. Alo uuah enco. men ſuuarzeo enti luluno. hýri lo no. Obr. 123. Modlitba sv. Emmerama.

Strana 240
Sibl zeſté. Ojl čiwriij B nowě wydani. Léta Páně M. DLXXXVII. Obr. 124. Bible

Strana 241