5 ovinut jsem zůstal tři dni a tři noci, pak jsem vhodil kůru a s ní jakoby i horečku do ohně, a byl jsem zdráv.53) Nadále jsem už oběma zmíněnými neduhy netrpěl, dokud mě v Deventeru zpovědníci nepoučili v katolické vě rouce, takže jsem si napříště zošklivil víru v účinnost takovýchto pověreč ných úkonů. Ale od té doby až po dnešní den mě obě řečené choroby na- padaly tím častěji, jako by chtěly oslavit výročí, kdy ode mne prvně od- stoupily. My pak přesvědčeni, že nás matčino zaříkání ochrání před nebezpečen- stvími cesty, dorazili jsme k lesnatému pohoří, které na způsob kruhového [obranného] valu zšíři tří až čtyř mil obklopuje ze všech stran uprostřed ležící český okršlek.54) A to pohoří, objímající jádro české země, rozložené jak do délky, tak i do šířky třiceti mil, bylo plno loupežníků. Když jsme jím projížděli s prstem na spoušti samostřílů, řekl mně pán: „Jeď těsně za mnou. Zahlédneš-li stranou cesty číhajícího lapku, hned mi dej znamení a drž se při mně, ať se dám na útěk, nebo se postavím na odpor.“ A sku- tečně, sotva jsme do toho [hvozdu] vjeli, už zahlédáme55) loupežníky, jak se táhnou za námi, se začerněnými obličeji56) se vynořují ze slují a houštin jako jeleni57) a svolávají se na nás hvízdáním. Znamenajíce to prcháme zběsilým tryskem asi míli jejich středem, až ze zpocených koní lítá pěna. Když potom zvolníme krok, aby zchladli, koho před sebou neví- díme jako jednoho z loupežníků; byl opásán po pravém boku dlouhým a po levém kratším, ale širším mečem, na zádech měl zavěšenu dvojbřitou 53) Na rozdíl od předchozí magické praktiky prozrazuje léčebný úkon zřejmé racio- nální jádro. Čerstvá stromová kůra měla totiž účinek jako studený obklad. Na pokles horeč- ky kromě toho působila i kyselina tříslová v kůře obsažená tím, že otvírala kožní póry a současně perkutánně pronikala do krevního oběhu. Toto zkušenostní jádro úkonu ovšem obrostlo iracionálními doplňky. Tak se předpis nosit obklad tři dni zakládá spíš na víře v číselnou magii. Právě tak je spálení kůry důsledek představy, že lze horečnatou nemoc přenést na věc nošenou na těle a s ní ji zničit popsaným způsobem nebo zapudit ji od člověka tak, že se ona věc hodí do vody, pověsí na strom apod. (Srov. Český lid, 24, 1924, str. 371 n.; 31, 1931, str. 104 n.). Záhadná je funkce křemene: obvykle se o něm totiž sou- dilo, že právě naopak horečku vyvolává; jenom zcela výjimečně se mlékem, do něhož se ponořil rozžhavený křemen, léčil černý kašel. K obecným zvyklostem patří volba doby pro magický úkon právě tak jako požadavek nahoty. V našem případě jde přitom nejen o technickou nezbytnost, aby se totiž snadněji mohl přiložit obklad, ale jako při léčebných úkonech vůbec je nahý člověk daleko lépe přístupen vlivům tajuplných sil. Pokud jde o volbu místa, soudí Preiss, patrně ne zcela právem, že jde o slovanskou zvláštnost; dal se asi svést tím, že se ve slovanské folklórní poezii jako nápadně frekventované topos vyskytuje obraz širého pole. (Srov. také cit. Handwörtebuch VI, nackt, Nacktheit; VII, Quarz.) 54) Cesta ze Sosně do Prahy vedla z kotliny přes okraj Rakovnické plošiny a přes vý- běžek Džbánského lesa. Ráz terénu posiloval dojem, který si už dříve Butzbach vytvořil o pohraničním pohoří. Srov. zde pozn. č. 38. 55) Rkp. i Preiss: videnterque; třeba číst: videnturque. 56) Srov. pasus z protokolu, pořízeného 1659 při výslechu obviněných z loupeže: „Ti pak, kteří obírali, tváří sobě začernili.“ Krevní kniha městečka Bojkovic, ed. A. Verbík, Uherské Hradiště 1971, str. 47. 57) Rkp.: instar ceruorum; Preiss překládá, zřejmě s přehnanou fantazií: als Hirsche getarnt, tj. maskováni jako jeleni. 32