Odívají se83) do prostých a hrubých tkanin. Místo aby obouvali střevíce či škorně, zavinují si nohy vesměs do ovinek ze zvířecích kožek, které při- vazují pod kolenem slaměným povříslem; jenom zřídkakdy se tu totiž nosí boty. V zimě obvykle oblékají kožešinové šuby a řasnaté pláště s velkými kápěmi, které jim splývají s ramen až do pasu; neboť, jak známo, kraj je tu velmi studený.84) Obydlí mají sroubená z jedlových klád a v nich z kamenů postavená tope- niště, rozložitá na způsob [chlebové] pece nebo kamen, na nichž také vaří pokrmy. Když v nich ráno rozdělají oheň, zaplní kouř celou jizbu,85) takže všichni musí vyjít ven; až když dřevo dohořelo a kouř vyšel oknem a dveřmi, vrátí se dovnitř a pobývají tam přes den.86) Jedlového dřeva, do jejího množství stíral rozdíl mezi snídaní, obědem a večeří. Dále jeho zpráva potvrzuje, co se ví o stravě odjinud, totiž převahu moučných pokrmů, jakož i výrazný podíl mléka a sýra. Srov. M. Úlehlová-Tilschová, o. c., passím, hlavně str. 429 n. 83) Údaje o oděvu pokračují až do kap. 16. Bude proto o nich souborně pojednáno až na příslušném místě, tj. v pozn. č. 119. 84) Jak se zdá, je tento údaj rovněž přejat ze Silvia; původně tvořil součást kontextu citovaného zde v kap. 10. 85) Rkp.: stupham (jinde také stufam; srov. něm. Stube); v humanistické latině byl tento termín pokládán za nekorektní. Srov. H. Bebel, Facetiarum lib. III, č. 111: „hypocausto (quod stubam appellant barbari) induxit“ (sc. tabernarius hospitem); tj. hospodský zavedl hosta do jizby, pro kterou nevzdělanci v latině užívají názvu stuba. 86) Butzbachův údaj na tomto místě je mimořádně cenný už proto, že je nejstarší, má- me-li na mysli písemná svědectví. Podle jeho nové a nepochybně správné interpretace, kte- rou podali V. Pražák a J. Vařeka (Domový půdorys chebské usedlosti, její interiér a topeniště ve světle nového rozboru Butzbachovy zprávy, Český lid, 58, 1971, str. 193 n.), jde o roubený obytný dům tzv. chlévního typu. Na rozdíl od domů ve středním Německu, kam patří svým původem, měl však dýmovou jizbu, tj. systém jediného topeniště (pece), umístěné v jediné místnosti a tam vytápěné. Tento typ topeniště je patrně starého, a to slo- vanského původu (srov. V. Pražák, Vývojové epochy a stupně topeništ v českém a slo venském lidovém obydlí, Český lid, 53, 1966, str. 334 n.); ojediněle se taková otevřená oh- niště bez komína dochovala dodnes v karpatské oblasti (srov. A. Plessingerová, Vývoj topeniště, jeho využivání a význam ve slovenských obcích pod Javorníky, in: Sbor- ník Národního muzea v Praze, 17, 1963, str. 164 n.). Němci, osídlivší Chebsko ve 12. a 13. století, je podle toho poznali u sousedících Čechů, přejali je od nich a podrželi. V Butzba- chově době šlo už možná o ojedinělý případ, zaznamenaný jako zvláštnost. Ve světle uve- dených skutečností je nepřípadný Preissův odkaz na Niederla, in: Moravské Slo- vensko, I, 1922, str. 70 n.; zde se totiž popisuje jev sice typologicky stejný ale vývojově už pokročilejší, totiž ohniště s komínem. Obdobně Preiss chybuje, srovnává-li zmíněnou pec s pecí ruskou: té totiž právě schází ohniště vpředu. Kromě dalších věcných omylů je Preissův komentář k tomuto místu pozoruhodný ještě v jiném ohledu. Říká doslova: „Na základě vlastního pozorování mohu potvrdit, že se ještě dnes budují mnohé domy, především na venkově, jako smíšené roubené a kolové stav- by. Procházíme-li Čechami od jednoho okraje k druhému, bije do očí, jak je venkovská architektura ve vnitru Čech zvlášt zaostalá. Domy jsou bez ozdob, krčí se k zemi, jako by v ní chtěly hledat ochranu, a připomínají jenom svou obdélnou rozlohou slovanský typ, jehož zvláštními znaky jsou pavlač a uspořádání místností.“ Domnělou výtvarnou chudobu staveb pak dokládá odkazem na B. Gruebera (Das deutsche und slawische Wohnhaus in Böhmen, in: Mitteilungen V. G. D., 8, 1870, str. 213): je to prý důsledek neustálých válek, jež se rozhodovaly na zmíněném území. Zlovolný, zlehčující záměr, který zde prosvítá, je zcela v souladu s celkovou tendencí Preissovy edice, jež už byla na svém místě cha- rakterizována. Je však v rozporu s výtvarnou kvalitou české lidové architektury, která má evropskou úroveň. Chtít ji takto bagatelizovat, je metodicky zcela neudržitelné, zvláště když se argumentuje nehistoricky, totiž venkovskými staveními z minulého a tohoto století, 41