Strana 56
20
Neboť mimo shora jmenovaná města jsou v tomto království mnohá jiná,
která se pokládají za dosti významná. Kromě Prahy, jejíž jméno znamená
tolik co práh a která je, jak jsme řekli, hlavní město království a sídlo
králů i arcibiskupů, kde se spatřují mnohé řeholní domy, nepočítajíc v to
ony čtyři kláštery žebravých řádů, které byly před třiceti lety rozbořeny
až po základy, vynikají i další jí podřízená města, totiž: Čáslav, Český
Brod,127) Kouřim, Kutná Hora, Plzeň, Rakovník, Žlutice, Tábor, což je bašta
nejrůznějších kacířů; pak Žatec, Litoměřice, Budějovice, Duchcov, Kadaň,
Most, Krupka, Kralovice, Teplice, kde je jednak proslulé opatství, jednak
lázně; konečně pak Slaný 128) a Louny. Obě [posledně jmenovaná] města
převedl z kacířského bludařství zpět k jednotě církve svaté ctihodný náš
pan biskup-sufragán mohučncký;129) sám mně to aspoň tvrdil, když přišel
posledně k nám do Porýní u příležitosti vysvěcení nového opata. Nepochy
boval totiž ani v nejmenším, že je svým kázáním zachránil z jejich kacíř-
ské nepravosti, i vyptával se mne, zda až dosud pevně vytrvávají u víře.
Když se schylovalo k velikonočním svátkům, prosil jsem své shora zmí-
něné pány, aby mně vrátili šaty, které měli, jak jsem už řekl, schovány,
a to ani ne tak kvůli samým svátkům jako spíš kvůli hostům, kteří mohli
přijít [na návštěvu]. Kupodivu se jim uráčilo šaty mně vydat a já je potom
oblékal denně a neustále živil v srdci touhu po útěku, hodlaje se chopit
první příležitosti. Několikrát jsem promyslel všecky přípravy a užuž jsem
byl na odchodu, ale ochromen strachem jsem se přece jenom neodvážil
toho kroku. Avšak jednoho dne, když jsem doprovázel místo sluhy starého
pána do blízkého města130) na trh, neměl jsem na sobě než suknici a košili,
protože jsem už ve své malomyslnosti přestal pomýšlet na útěk. Zanechal
jsem pána, an seděl s druhy u vína, a jdu z hospody na rynk, abych za
půl zlatého nakoupil hedvábí, z něhož si chtěla paní udělat záložku 31) do
nedávno zakoupené bible, která byla právě tehdy vytištěna v jejich jazy-
ku.132) Koupím hedvábí, dám se do řeči o poměrech v Německu s jedním
127) Rkp.: tzeizkeybrot, tj. Českej (podle Komárka: Čejskej) Brod.
128) Rkp.: zlanci, tj. Slanej.
129) Erhard von Radwitz, světící biskup mohučský (1493-1502), původně cister-
ciácký mnich. O jeho misijním působení v Čechách není jinak nic známo. Jenom K. K az-
da (Slaný po stránce historické, 1920, str. 19) je klade do doby kolem roku 1475.
130) Tj. do Rakovníka.
131) Rkp.: registrum. Pojem vysvětlen v dobovém slovníku (cit. u W. Wattenbacha,
Das Schriftwesen im Mittelalter, 1896, str. 369 n.): „Registrum register vel buch schnur, in
proposito est zona vel multitudo zonarum interposita foliis quaternorum, ut scriptura quae
quaeritur citius inveniatur et facilius inveniri possit.“ (Tj. záložka je tkanice nebo několik
tkanic vložených mezi listy svazků, aby se hledané místo textu našlo rychleji a snáze.)
132) Butzbachův údaj, který se vztahuje k roku 1494, zhruba souhlasí. Nelze ovšem
říci, které bible se týká, zda Pražské z roku 1488, nebo Kutnohorské z roku 1489. Protože
oba tisky byly velice drahé, není vyloučeno, že mohlo jít také o Nový zákon, vytištěný
poprvé 1475, podruhé asi 1487. — Přesná vzpomínka na českou bibli je dobře vysvětlitelná
tím, že se doma Butzbach setkal se zcela opačnou církevní praxí: například 1485 a 1486
zakázal mohučský arcibiskup Berthold pod trestem klatby tisk biblí v německém jazyce;
56
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115