Komu se peníze množí, roste mu také k nim láska. Bez nich kdo přinucen žít je, přejde ho po zlatě hlad120) a tak dále. Poznal jsem tam také jednoho mlynáře; ten začal jako chudý krajánek, ale nakonec zbohatl tak, že jeho majetek kromě polí, k jejichž obdělání denně vysílal patnáct pluhů, každý se čtyřmi koňmi a dvěma pacholky, a kromě mlynářské živnosti obnášel na hotových penězích a [zásobách] nejrůznějších plodin tolik, že snesl srovnání s bohatstvím leckterého velké- ho pána. Ačkoli všichni věděli, jak je zámožný, chodil v laciném a rozedra- ném oděvu a kromě jiných prací, které sám vykonával, rozvážel mouku do měst a vesnic. Jestliže však přitáhl král s vojskem k nejbližšímu městu, které se jmenuje Rakovník, byl povinen zásobovat ho chlebem po celou dobu jeho tamního pobytu.121) Slyšel jsem vyprávět ještě o jednom takovém, ale ne tak šetrném boháči. 17 Ten přišel jako chudý chasník ze Švábska do Kutné Hory, a když pak do- spěl, sňatkem s jistou vdovou nabyl rázem ohromného bohatství. Tím také získal nárok na oslovení pan Hanse;122) tamní lid totiž oslovuje své němec- ké spoluobčany nikoli českými, ale německými, jenom trochu pozměněný- mi jmény na rozlišenou od rodilých Čechů. Zejména vesničané snadno ří- kají pane každému, kdo se od nich po jejich soudu odlišuje chováním, vzhledem, stavem a majetkem. A tak začali, třebaže mě neznali, říkat i mně zdrobněle pan Hensel, to jest pan Janíček.123) Mně se to docela líbilo, i přemítal jsem u sebe a řekl jsem si: „Jestlipak to není lepší sloužit Če- chům, kteří pro tě mají oslovení pán nebo také panic (to je po našem jun- ker), než se zahrabat do knih, od žáků být nazýván mendíkem a považo- ván za nic.“ Takto jsem uvažoval vždycky, když se na mě usmívala přízeň štěstěny; když mě však páni mrskali nebo po mně šlapali nohama, oslovení pán mně náramně zhořklo. S panskými zbrojnoši se tam přece jenom nakládá dosti slušně; přestože ustavičně doprovázejí své pány a ve dne v noci jsou jim po boku, aby jim pohotově posloužili, lze mít za to, že mají lepší časy než [ostatní] sluhové. Dá-li se to ovšem nazvat dobrými časy, kdyžtě musí svým pánům sloužit 120) Sat. 14, v. 139 n.; druhý verš je neúplný. Nejde však možná o přímé převzetí; sati- rikův výrok totiž koloval po celý středověk jako jedna z nejfrekventovanějších sentencí. Srov. H. Walther, Proverbia sententiaeque latinitatis medii aevi. Lateinische Sprich- wörter und Sentenzen des Mittelalters in alphabetischer Anordnung, I, Göttingen 1963, č. 3731. 121) Zemřelý prof. Václav Husa se domníval, že je s to na základě pramenů mly- náře identifikovat. Svůj nález však nestačil publikovat. Nicméně je i tak možno do značné míry ověřit věrohodnost Butzbachovy zprávy. Monografie V. Kočky, Dějiny Rakovnicka, 1938, má totiž několik údajů (např. str. 118, 126, 345) o poměrně velmi rozsáhlých majet- cích, počítajíc v to také mlýny, které manským právem poddanským držely i osoby ne- urozené. 122) Rkp.: pan hanse id est dominus hanse. 123) Rkp.: pan hansel id est dominum ioanniculum. 53