Strana 39
Stručnou zprávu o této zemi podává Eneáš Silvius ve svém Popisu
Evropy; obšírně pak a na základě vlastního pozorování pojednává o její po-
loze, přírodních podmínkách, obyvatelích a jejich mravech v Historii [čes-
ké], jakož i v jednom ze svých dialogů, kde trefně vylíčil své [diplomatic-
ké] poslání do Čech a své tamní disputace. Píše: „Čechy leží uvnitř hranic
Německa a jsou zcela otevřeny severním větrům. Na východě hraničí s Mo-
ravou a Slezskem, na severu ze Saskem a Míšní, na západě s územím No
rimberku, na jihu pak s Rakousy a Bavorskem. Tak jsou ze všech stran
sevřeny německými kmeny. Jejich šířka i délka je skoro stejná a odhaduje
se asi na tři dny cesty. Celé je obklopuje Hercynský les.74) Jejich největší
řeka Labe zavlažuje jejich střed. Do Labe se vlévají některé další větší toky,
mezi nimi Vltava, která protéká Prahou. Labe se potom prodere údolími,
soutěskami a hvozdy Hercynského lesa, bystře proteče Míšní a u [dolno-
saského města Hamburku vůstí do Severního moře. V zemi jsou význačná
města, především Praha, důstojné sídlo českých králů, dále Kadaň, Most,
Ostrov a Kutná Hora, proslulá svými měděnými a stříbrnými doly. Kraj
je to veskrze chladný, přesto však oplývá dobytkem, zvěří a rybami. Orná
půda je výborná a rodí množství pšenice a ječmene.
Pokud jenom sahá naše povědomí, zběhlo se tu mnoho pamětihodného.
Byly tu svedeny mnohé bitvy, prolito mnoho krve a města vyvrácena z ko-
řene. Náboženství bylo zneváženo a pošlapáno. Povstalo zde husitské
kacířství a vybujel adamitský blud. Řádila zde táborská a sirotčí vojska.
Dva váleční běsové, Žižka a Prokop, pustošili zemi podle své libovůle. Jan
[Hus] a Jeroným, kteří obloudili lid, byli nakonec upálení na velkém kost-
nickému koncilu. Jakoubek [ze Stříbra], Konrád [Waldhauser], Rokycana
a Petr [Payne], řečený Engliš,75) všichni lživí vykladači evangelia, byli
pod jeho vlivem, a to tím spíš, že jde o tradici spjatou s touž řeholí. Zdá se tedy, že se
ve 14. — 15. století (stříbrné hory na pozemcích grünheinských mnichů jsou doloženy k ro-
ku 1339, srov. Leminger, str. 65) vytvořily dvě verze pověstí: domácí, doložená panegy-
rikem, a saská, s níž souvisí jak podání Butzbachovo, tak i zbraslavského mnicha. Ovšem
rozhodnout, zda obě verze vznikly nezávisle na sobě nebo zda podkladem saské byla po-
věst kutnohorská, přenesená sem horníky, kteří utekli z Kutné Hory za husitských válek,
jak se domnívá Leminger, dochované varianty nedovolují sdostatek jednoznačně.
Pověst se zakládá na mylné etymologii: termín německé hornické mluvy Kutte, tj. šach-
ta, důl, byl pochopen ve významu: mnišská kutna. To se samo o sobě zdá nasvědčovat, že
pověst nevznikla v českém prostředí. Ostatně se v jejím nejstarším záznamu praví doslova
toto: „A právě proto, že mních a první nálezce stříbra přikryl jeho žílu pod vinným keřem
kutnou, byly podle ní tyto Hory nazvány po německu Guthne, kterýžto jazyk měl král
v oblibě.“ A protože byl termín Kutte zčeštěn na kutna a přejat v původním významu, nic
nebránilo, aby na základě obdobné homonymity celá pověst přešla i do českého podání.
74) Užito názvu, kterým české pohraniční hory pojmenovali už Caesar a Strabo. Butz-
bach jej rozšiřuje i na Českomoravskou vysočinu, kterou překročil cestou na moravské
zboží Slavatů; srov. dále kap. 18.
75) Petr Payne (asi 1383-1456), mistr oxfordské university, stoupenec Viklefův,
vynikající teolog, jeden z předních představitelů husitského hnutí; pražskou konzistoří
býval pověřován nejdůležitějšími diplomatickými posláními. Autorům, z nichž čerpal své
povědomí o něm Butzbach, byl znám zejména pro svá vystoupení na basilejském koncilu,
39
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115