když byl dříve zavěsil svůj škapulíř71) na strom přečnívající ostatní [po- rost], aby podle tohoto znamení znovu našel [ono místo]. Opat sem hned pospíšil s bratřími, objevil zde naleziště rudy a vytěžil nesmírný poklad. Sotva se o tom dozvěděl král, vyslal sem lidi, kteří v krátkém čase zbohatli z toho naleziště a založili zde město. A protože bylo to místo nalezeno podle kutny zavěšené [na stromě, vyrostlém] na hoře, nazvali je Kutnou Horou,72) to jest po německu Kuttensborch.73) 71) Škapulíř zde ve významu: součást řeholního roucha v podobě dlouhého pruhu látky, splývajícího vpředu i vzadu od límce dolů. 72) Rkp.: cucinahorach. 73) V rkp. následuje: Ach utinam etc. Písař tu nedopatřením opakuje začátek posled- ní věty předchozího odstavce: Ach kéž by se zase... Pokud jde o nález kutnohorského stříbra, ví se bezpečně tolik, že k jeho prvním obje- vům došlo před rokem 1278. Vlastní rozmach dolování nastal počátkem devadesátých let a s ražbou peněz se v městě začalo r. 1300. Butzbachovo vyprávění je pověst pozdějšího původu. Svědčí o tom především fakt, že po ní není ani stopy v tzv. Kronice zbraslavské, kterou její autor Petr Žitavský dovedl k r. 1338. Zbraslavský klášter, založený 1292, byl osazen cisterciáky ze Sedlce a udržoval s mateřským klášterem neustále úzké styky. Jak je z kroniky patrné, byl Petr výborně informován o všem, co se týkalo jak Sedlce, tak i Kutné Hory. (Srov. zejména kap. 106 první knihy, kde je zmínka o klášterním po- díle na kutnohorské urbuře. Přitom padá na váhu, že kronikář neodmítal dobové ústní podání; právě zmíněná kapitola například obsahuje podrobné vylíčení zázračného zásahu P. Marie v bitvě o sedlecký klášter.) Z doby před Butzbachem existuje jediný doklad o životě pověsti, a to v panegyriku na počest pánů Tovačovských z Cimburk a asi z r. 1464. (Srov. O. Leminger, Pověst o nálezu rudných ložisek kutnohorských, in: Kutnohorské příspěvky k dějinám vzdělanosti české, řada II, 1924, str. 49 n.; zde kromě znění panegy- rika také soupis ostatních variantů kromě Butzbachova, který zůstal autorem nepovšimnut, a pokus o jejich analýzu. Údaje o ostatních variantech viz též v poznámkách k č. 114 v citované knize G. Heilfurtha.) Autor panegyrika, jinak neznámý Martin z Tišnova, rozvedl pověst obšírně v latinských hexametrech. Podle tohoto znění našel sedlecký mních žílu stříbra pod vinným keříkem, když překopával vinohrad. Žílu přikryl škapulířem a po návratu do kláštera se o nálezu nechtě svěřil spolubratru, který o věci pověděl ostatním mnichům. Odebrali se potom do vinohradu, zahrnuli zase zemí vykopanou jámu a rozhodli se naleziště utajit, dokud se neporadí o dalším. Nakonec se usnesli uvědomit o nálezu krále Přemysla Otakara II., který na místo poslal odborníky s právem těžit rudu. I když si odmyslíme případný podíl autorův na tomto zpracování pověsti, zbývá ještě tolik odchy- lek od Butzbacha, že jeho znění nelze prostě považovat za článek souvislé tradice, dolože- né zmíněným nejstarším záznamem. Podobně se od Butzbacha odlišují i mladší varianty kutnohorské pověsti, které většinou vycházejí ze znění, jež do svých dějin hornictví De veteribus et novis metallis, 1546, vložil Georg Agricola. Nápadnou výjimku mezi nimi však tvoří Phoenix incineratus sive origo, progressus et eversio monasteriorum ordinis Cisterciensis in regno Bohemiae z r. 1647. Jeho autor, zbraslavský konventuál, vypravuje totiž pověst téměř shodně s Butzbachem. Leminger, který dokonce připouští možnost, že sedlečtí mniši objevili v blízkosti kláštera stříbrnou rudu, pokládá variant z Phoenixe za svědectví tradice zachované v sedleckém klášteře. Avšak zmíněný už argument ex silen- tio Zbraslavské kroniky, kterou Leminger ve svých úvahách rovněž nechal bez povšimnutí, činí obojí jeho názor značně pochybným. Pokud jde o pověst samu, lze nanejvýš připustit, že v sedleckém konventu mohlo jít jenom o tradici pozdní, druhotně osvojenou. Na váhu totiž padá, že v Sasku u města Elterlein byla až do konce minulého století v provozu šachta zvaná Kutte. Podle místního podání (srov. A. Meiche, Sagenbuch des König- reichs Sachsen, Leipzig 1903, č. 1071) vznikla prý na místě, kde cisterciák (!) z kláštera v Grünhein našel v lese stříbrný květ a místo označil kutnou. Celkem vzato je tedy pověst z Elterlein velmi blízká jak znění Butzbachovu, tak znění zbraslavského mnicha. Nápadné je dále, že rozkvět dolů v Elterlein spadá do 16. a 17. století (Leminger, o. c., str. 60), tedy právě do doby, kdy byl sepsán Phoenix. Protože se variant v něm obsažený vymyká z předchozí domácí tradice a naopak se podobá saskému, nabízí se domněnka, že vznikl 38