malířce Gertrudě pojednání o slavných učitelích malby a zmíněné už Aley- dis historicky pojatý přehled žen proslulých učeností. Ve skupině děl s vý- razným záměrem didaktickým — patří sem například básně k oslavě klášterního života a na povzbuzenou novici, který se touží zdokonalit v ře- holní kázni, dále řeč na podporu studia „svobodných umění“ a básnictví, jakož i soubor satir stíhajících zlo, jež plyne ze zanedbávání tohoto studia — je nevlastnímu bratru Filipovi věnován veršovaný list s obdobnou po- bídkou ke studiu humanitních oborů. A z popudu jasně aktuálního vznikl i Butzbachův hanopis na domnělou čarodějnici obviněnou z vraždy opa- ta.147) Jak je vidět, nestojí v souboru Butzbachovy tvorby Hodoporicon osamoceno, a to v tom smyslu, že je s jistým okruhem jeho děl spojuje dominantní výchovný a určité osoby se týkající záměr. Zároveň však při srovnání tím ostřeji vystupuje do popředí jiný jeho rys, jenž mu v něm naopak vymezuje místo zcela zvláštní: jeho tematické prvky jsou totiž brá- ny z autorova vlastního životního příběhu, autor sám je jeho hrdinou. Dominantní výchovnou funkcí je určena především povaha přímé vý- povědi Hodoporica, nebo lépe řečeno výběr toho, o čem se Butzbach po úvaze rozhodl vypravovat. Skutečnost, že se o některých údobích svého života zmínil jen letmo, nebo že o nich vůbec pomlčel, není tedy snad je- nom důsledek nepříznivých vnějších okolností, které mu bránily v promyš- lené a soustředěné práci na autobiografii, kdyžtě mu, jak si sám posteskl, každodenně mnoho času zabírala častá přítomnost v chóru, starost o novice, o klášterní refektář a šatník, jakož i péče o faru u Sv. Mikuláše. Hledisko, z něhož se dál onen výběr, nepochybně naznačuje mnohem spíš jeho vlast- ní výrok v předmluvě k Hodoporicu: „Vypravoval jsem totiž jenom zběžně, co by bylo vzbuzovalo mou nevoli, kdybych se byl měl zaměřit na podrob- nosti...“ Lze souhlasit s Preissem, že z tohoto důvodu přešel mlčením zejména svůj pobyt v Karlových Varech: výjevy z lázeňského života byly patrně pramálo nabádavé ve smyslu, jemuž podřídil koncepci svého díla.148) Z příhod vlastních, ale také cizích, jejichž byl buď svědkem nebo o nichž se doslechl, pojal tedy Butzbach do autobiografie a zdůraznil v ní rozsa- hem i jinými prostředky hlavně ty, z nichž pro bratra Filipa vyplýval příklad hodný následování nebo naopak výstražný. V částech do této edice nepojatých má touž motivaci například obšírná zpráva o potížích, jež mu- sel překonávat za svého druhého studia v Deventeru, a vyprávění o kláš- terním bratru pijanovi, který svedl k nestřídmosti jeho kolegu na cestě do 147) Uvedené příklady ovšem nezahrnují celou Butzbachovu tvorbu; je v ní mimoto i skupina děl teologických a historiografických. Nicméně je z nich patrna jejich velká žánrová rozrůzněnost, jež svým způsobem dokládá jeho zmíněné už stylistické usilování. 148) O lázeňském životě ve středověku W. Danckert, o. c., str. 66 n. 73