68 XVI. Hugo Toman: Duch a povaha Žižkova. ckou nadvládu zachoval Žižka při smíření svém i nad spolkem Vel- kého Tábora, a opustiv tehdáž Tábor na delší dobu, vzdal se zajisté zároveň svého hejtmanování na vlastním Hradišti Hory Tábor. Od této doby nikdy více ani sám sebe nejmenuje zprávcem lidu Tábor- ského, nýbrž píše se pouze Jan Žižka z Kalichu. I Táboři, kteří jej v této době podobně jmenují, od doby té nikdy více bezprostředně pod ním v poli nestáli, ale měli odtud své zvláštní hejtmany; tak hned od léta r. 1423 pana Bohuslava ze Švamberka a od podzima téhož roku Jana Bzdinku. Místními hejtmany vlastní obce Hradiště Hory Tábor zbyli pouze Chval a Buchovec.1) Ačkoliv Žižka jako válečník a bojovník boží musel sobě přáti, aby zůstal v čele lidu pro zákon boží a obecné dobré bojujícího, ne- měl zajisté úmyslův ctižádostivých obyčejného druhu. Ačkoliv pro- váděl na Velkém i Malém Táboře moc takořka královskou, zůstal on chudým a věrným bratrem Žižkou až do smrti. Podobnou moc Žižka po dvakráte provozoval i nad všemi stranami husitskými, a sice když jako zprávce všech obcí zákonu božímu příchylných vedl všecky vy- znavače kalicha proti králi Sigmundovi k vítězství u Německého Brodu, a po druhé, když po vzdání se Prahy mírem na Špitálském poli veškerá vojska česká vedl rovněž proti králi Sigmundovi a zeti jeho Albrechtovi pro vybavení Moravy z moci jejich. Když pak je- dnou dne 1. prosince 1421 a po druhé dne 15. září 1424 se svými bratřími a sestrami, jízdou i vozy, s knězi v čele velebnou svátost dle zvyku jejich před sebou nesoucími při hlaholu zvonův na radnici a kostelích vtáhl do Prahy a zde processím s kněžstvem i podobně velebnou svátost nesoucím a množstvím lidu obojího pohlaví jako kníže s veškerou slávou přijat byl, tu nejen zvoleným a přijatým nejvyšším zprávcem, ale mnohým přímo jakoby králem zdál se býti.2) Žižka byl křesťanskou naukou o bratrství a rovnosti všech spravedlivých hluboce prodchnut, a veškeré své jednání a činy dle této zásady zařizoval. Před zákonem božským jako světským měl pán neb nepán, chudý i bohatý na osobu nehledíc stejně spravedli- vého míti zastání, stejným podléhati trestům a rovný míti podíl na 1) Že Žižka dojista na podzim r. 1424 hejtmanem Táborským víc nebyl jasně zdá se mně vysloveno v listině o příměří strany Táborské dne 10. září 1424, v Arch. Česk. III, 245. 2) Srovn. citáty u Bezolda: Zur Geschichte des Husitentums, str. 67 v po- znám., pak též u Dobnera, VI, str. 490 : et postea omnium hereticorum effectus est dux.