III. Táboři a Pražané. Žižka správce bratrstev. 67 Toto smíření s Tábory bylo bezpochyby uspíšeno valnou změ- nou poměrů zevnějších i vnitřních, která se mezi tím udála. Kory- but v rukou šlechty, smlouvání jeho na podzim minulého roku se stranou pod jednou i Němci, smíření Vladislava Polského i Vi- toldovo s králem uherským Sigmundem a neupřímné chování obou k Čechům Žižku dojista úplně a na dobro od nich odvrátilo. Když tu Pražané počátkem roku po vzdálení se Korybutoviče ze země opět k Vitoldovi za příčinou přijetí koruny poselství vypravili, velmi těžce toho nesl Žižka a poslal k Pražanům, omlouvaje ono vtržení do Prahy, a napomínal jich, aby onoho Vitolda nepřijímali, žeby on (Žižka) po- mocí svých věrných jich proti králi Sigmundovi hájiti a chrániti a toho opatřiti mínil, aby oni jsouce svobodni, žádného krále zapo- třebí neměli. Žižka učinil asi sám první krok ke smíření; byl to upřímný pokus šlechetného vlastence, který pro dobrou věc sebe sama zapřel, ale jak často bývá, potkal se s nedůvěrou stranickou a jizlivými výklady.1) Zamítavá a ironicky přibarvená odpověď Pra- žan Žižku ovšem nanejvýš popudila, že pozdvihl hůl svoji a pohro- zil jim zničením. Proto však netřeba míti Žižku od těch dob za nepřítele krá lovské vlády v Čechách ze zásady, čili za republikána. On ovšem jako muž k praktickým potřebám hledící uznával potřebu jednotné královské vlády za příčinou obrany vlasti a hájení pravd, které národ český heslem v boji sobě byl učinil. Když ale poznal v té příčině neschopnost těch, jenž o vládu stáli, jakož i obojetnosť mezi šlechtou, což divu, že pomýšlel na spojení všech demokratických živlů proti od- porné šlechtě a králům v trvalejší spolek pod zprávcovstvím vlastním. Důvěra v boha, který Žižku nikdy neopustil, vzbudila také sebevědomí vlastní váhy a síly, kterému v obou dopisech k Pražanům jasného a přímo pyšného dal výrazu. Když Žižka 26. března 1423 z Vilémova psal bratřím Valečov- ským, chystal výpravu proti straně Opočenské a svolával zároveň hotovost měst spolku bratrstva Orebského čili Menšího Tábora, aby se po Velkonocích u Německého Brodu sešli, kdežby ostatní ujednati se mělo. Byl tedy Žižka tehdáž a jak se zdá od doby velké výpravy proti králi Sigmundovi a bitvy u Německého Brodu skutečnou hlavou čili nejvyšším zprávcem také bratrstva Orebského neboliž Menšího Tábora, jinak by nebyl mohl u nich nařizovati přímo hotovost a žá- dati od nich poslušenství. Tutéž nejvyšší vojenskou, a tudy i politi- 1) O tom viz v Čas. mus. r. 1893 str. 215 a p. 5*