42 XVI. Hugo Toman: Literní památky oc Žižkovy. oslovení sousedé odpověděli dle přání Táborů, byl by asi následoval důvěrný posel, jako byl z bojiště u Německého Brodu poslán Rybka k Třeboňským. Rozumíme-li dobře obsahu, byl list ten psán v době, kdy válka proti onomu pánu neb městu byla v plném proudu, a jak by se zdálo, nedlouho před zamýšlenou výpravou 1). Chceme-li vpraviti dopis náš do doby, do které spíše by slušel a připadal, třeba určiti dáta jiných dvou dopisů o Žižkovi jednajících. V archivu Chebském chovají se dva dopisy z let těchto, jejichž datum dosud spolehlivě není určeno. Jsou to tyto: 1. Den ehrbarn, weisen bürgermeister und dem ganzen rat der stadt zu Eger, unseren lieben besunderen freunden! Unseren dienst zuvor, besunderen lieben freund ! Wir thun euch zu wissen, dass der herr Bohuslav von Schwamberg und der Žižka mit aller ihr macht jezund zu Nepomuk legen, von dannen in unsern kreis kommen wellen, uns und unseren ganzen kreis zu vorderben und vorbrennen. Darumb bitten wir durch Gott und der heiligen christenheit wil- len, dass ihr uns darzu helfen geruht und mit euer ganzen macht, es sei von reisigen oder fussgänger, die ihr darzu haben und brengen müget, en bis sunntag gen den Mise kommen wollet, wann wir, ab 1) Když již stať tato v tisku se nacházela, přišlo mně do rukou nové dlouho postrádané kritické vydání Eberharta Windecka, jež obstaral Dr. Vilém Altmann, vydané v Berlíně r. 1893. Text listu našeho umístěný na str. 148 neliší se obsahem od onoho ve vydání Menckenově, že v překladu našem není třeba ani jediného slova měniti. Totéž platí o úvodu k listu tomuto. Vydavatel vzal větu, o kterou nám nejvíce jde, takto do textu: Also ir von den lantherren horen sagen, dass wir uwer vigent (t. j. feind) worden sint. Než však čtení toto v žádném rukopise se nenalezá, a jest pouhou kombinací několika variantů. Tyto jsou v rukopisích z 15. století, a sice v rukopise V2: also ir von den lantherren sagen, dass wir uwer vigent worden sint; v rukopise G: also wir von dem landherre sagen, dass wir uwer vigent sullen sein. Konečně pak v rukopise asi snad z konce 16. století H: also wir von dem lant horen sagen, dasz wir uwer vigent sullen sein. O tomto posled- ním rukopise praví vydavatel, že prý má sice mnoho z druhé ruky, avšak mnohá lepší čtení, než rukopisy starší. Srovnáme-li tyto tři varianty, možno z nich též souditi, že v původním textu o pánu neb pánech nebyla ani řeč, ale že místo to mělo asi smysl, „slyšíme po kraji mluviti, že bychom vašimi nepřáteli býti měli, atd.“ Celkem nám tady nové kritické vydání Windeckovo ničím neposloužilo, a třeba nám zůstati na tom, jak jsme z počátku vyslovili, že ani na jedno ani na druhé čtení nelze s jistotou spoléhati.